Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. ____________________________ 2. zasedání
318.
Interpelace:
I. posl. dr. Kramáře předsedovi vlády republiky Československé ve věci případu Kozimova,
II. posl. Hlinku vládě ČSR pře brošúru »Štedrovečerná poviedka« - »Bilovické Jezuliatko«,
III. posl. Kosíka, Vallo a Zupky min. zemědělstva pře postup Pozemkového úřadu voči rolní-
kom v Nižnej Olšave, okres Stropkov, že týmto rolníkom nebola za dobu 10 rokov Po-
zemkovým úradom schválená kúpnopredajná smlúva,
IV. posl. Klímy min. vnitra, soc. péče a spravedlnosti o nesprávném postupu okresního úřadu
Brno-venkov proti nezaměstnaným,
V. posl. Dvořáka min. národní obrany o šikanování nemocného vojáka Josefa Skály u pě-
šího pluku č. 21 v Čáslavi,
VI. posl. Dvořáka min. vnitra o svévolném postupu okresního úřadu a četnictva v Pardu-
bicích.
318/I.
Interpelace
poslance dr. Karla Kramáře
předsedovi vlády
republiky Československé
ve věci případu Kozimova.
Způsob, jakým bylo postupováno z úřední
strany v aféře zaměstnance sovětského vyslanec-
tví Kozimova, potřebuje po našem názoru autori-
tativního objasnění, pročež se obracíme k Vám,
pane ministerský předsedo, s následujícím dota-
zem:
Večerní listy přinesly dne 27. listopadu m. r.
překvapující zprávu o vyloupení pancéřové po-
kladny sovětského vyslanectví v Praze. Zpráva
se dostala do novin této noci bez vědomi nepří-
tomného vyslance - byl v Bratislavě. - Po jeho
návratu byl dán policii vyslanectvím falešný po-
pis Kozimův a zpráva, že byly odcizeny jen pe-
níze. Podle toho přinesla Československá tisková
kancelář 28. listopadu následující zprávu: »Ke zprá-
vám některých listů o krádeži spáchané na ob-
chodním zastupitelstvu SSSR z kompetentních
míst se dovídáme, že byly při ní odcizeny jedině
peníze a nikoliv, jak bylo v některých listech ne-
správně tvrzeno, jakékoliv dokumenty. Zprávy o
politické povaze činu jsou proto úplně bezpod-
statné.
V tomto sděleni Č. T. K. je nesprávně uve-
deno, že se krádež stala v obchodním zastupitel-
stvu SSSR - pravdou je, že se stala ve vysla-
nectví, kde Kozimov otevřel klíči svěřenými mu
vyslancem, pokladnu a odnesl z ni kasetu. Kate-
gorické tvrzení Č. T. K., že v ní byly jen pe-
níze, bylo výlučně tvrzením sovětského vyslanec-
tví. Také popis osoby dodaný vyslanectvím uká-
zal se po zatčeni Kozimova úplně nesprávným,
vydaným tedy s patrným úmyslem, aby Kozimov
i s kasetou nepadl do rukou nepovolaných.
Že ukradené peníze nebyly hlavní starosti po-
škozeného vyslanectví, je také viděti z toho, že
teprve 4. prosince pro ně přišel na policii zástupce
vyslanectví, ač byly v rukou policie od zatčení
Kozimova, t. j. od 29. listopadu m. r., a také že
v oficielní zprávě ze dne 8. ledna bylo řečeno,
že v příruční pokladně bylo přes 780. 000 Kč v do-
2
macích i cizích valutách, ač u Kozimova bylo
nalezeno a sovětskému zastupitelství vydáno Kč
878. 316: -, tedy opravdu něco přes 700. 000 Kč a
tento přebytek že byl v zajímavých cizích va-
lutách. Je z toho patrno, že otázka peněz hlavni
nebyla.
O celé věci byla 28. listopadu vydána úřed-
ní zpráva, v niž se praví: »Dne 27. listopadu od-
cizena byla v obchodní sovětské missi uzamčená
pokladna s hotovostí 700. 000 Kč. Krádež provedl
zřízenec sovětské misse 35tiletý Al. Vas. Kozimov.
nalezen byl druhého dne ráno spíci na terase
jednoho domu. Byly u něho nalezeny téměř vše-
chny odcizené peníze a opakovači pistole, již ta-
ké odcizil. Proč se v této oficielní zprávě na-
prosto vymyšleně mluví o tom, že byl nalezen
spící na terase jednoho domu s a proč se rozhla-
šovalo, že byl opilý? Mělo se vzbuditi domnění,
že do Doks a na Bezděz vyjel se napít a že si
vzal na tento výlet 700. 000 Kč? Co měly tyto ne-
japné výmysly oficielního zpravodajství zakrýt?
Úřady docela dobře věděly, že Kozimov při-
jel do Štěpánova hostince do Doks, kam v létě
dojížděl a kde se několikráte vždy v neděli stý-
kal s neznámou mladou německou dámou, vědě-
ly, že si dal od zámečníka Mansfelda otevříti ma-
lou příruční pokladnu, za co byl Mansfeld v Dubí
souzen a pokutován, při čemž ovšem znovu po-
tvrdil, že v pokladničce byly listiny a že žádných
peněz neviděl, což také potvrzuje tomuto otvírání
přítomný otec a ještě tři jiní lidé. Všichni hned
po zatčení Kozimova potvrdili, že si Kozimov dal
listiny do příručního kufřiku. Z toho je pak v hos-
tinci vyňal, dal je do aktovky a prázdný kufřík
poslal k občanu K. se vzkazem, že bude u něho
asi 14 dní bydlet Grady zajisté vědí, že odejel
přímo do Leimerova Turistenheimu v Bezdězu,
tam že seděl s domácími lidmi do jedné hodiny
noční, že vypil sotva 3 osminky červeného, dojista
ne silného vína, že pak neznámo kam zmizel. Ta-
ké, vědí, že ve svém pokoji nebyl, že k ránu cho-
dil po pískem posypané otevřené terase, čímž
ji 5. hodině probudil hostinského a ten že přivo-
lal jednoho ze tří detektivů, jenž zatčeni provedl.
Je tudíž naprosto nepochopitelné, jak po přís-
ném zákazu, aby noviny o aféře Kozimova coko-
liv uveřejňovaly, mohla C. T. K. 8. ledna dáti lis-
tům následující, patrně úřední zprávu: »... k těm-
to zprávám se podotýká, že důkladným šetřením
bezpečnostních orgánů v Praze a v Doksech bylo
nesporně zjištěno, že zatčený zaměstnanec sovět-
ského vyslanectví v Praze A. V. Kozimov odci-
zil pouze příruční pokladnu s obnosem přes Kč
700. 000 v domácích i v cizích valutách. Nějaké
dokumenty, zejména listiny politického obsahu
nebo šifrový klič pokladna neobsahovala, tudíž
předměty takové odcizeny nebyly. Tato pokladna
bylá také při zatčení Kozimova hned druhého dne
-po provedeni krádeže v obci Bezdězu u Doks s ce-
lým obsahem až na několik stovek Kč, které Ko-
zimov zatím utratil, nalezena a Sovětskému vy-
slanectví v Praze vrácena. Kozimov provedl tuto
krádež sám bez jakýchkoliv spolupachatelů a pod-
něcovatelů a šetřením nebylo zjištěno nic takové-
ho, co by nasvědčovalo, že by táto krádež měla
nějaké politické nebo jiné záhadné pozadí.
V zájmu věrohodnosti úředních zpráv by se
nemělo oficielně uveřejňovati; co odporuje faktům,
která jsou v Doksech i v Bezdězu veřejným ta-
jemstvím. Odkud ostatně vědí bezpečnostní orgá-
ny, že pokladna dokumentů neobsahovala, a jak
přicházejí k přímo obdivuhodnému, poněkud ope-
retnímu závěru: tudíž předměty takové odcizeny
nebyly ? Mohly by to vědět toliko z tvrzení
sovětského vyslanectví. Proč však toto dávalo
falešný popis osoby Kozimova, proč chtělo, aby
se o věci nepsalo, jestliže kaseta neobsahovala
něco jiného a cennějšího než 700. 000 Kč? I při
známém bohatství sovětské vlády nelze přece
předpokládati, že by pro sovětské vyslanectví ta-
to aspoň pro nás veliká suma byla něčím naprosto
nevážným, co by ani nestálo za to pachatele i
s těmi penězi hledat a najit. Naprosto nesprávné
je ovšem, že pokladna byla s celým obnosem při
zatčení Kozimova v Bezdězu nalezena. Kozimov
měl jen v Bezdězu aktovku, pokladničku u zá-
mečníka v Doksech zanechal, aby mu k ní udělal
kličky. K čemu takové nesprávné líčeni věci?
Ovšem je správné, co tvrdí zpráva, že Kozimov
provedl krádež sám, neboť k tomu nikoho ne-
potřeboval, když měl od pokladny kliček, ne však
od kasety, která v pokladně byla, ale konstato-
vání, že šetřením nebylo nic zjištěno, že by krá-
dež měla politické nebo jiné záhadné pozadí, mohl
autor oficielní zprávy veřejnost opravdu ušetřit.
Je to přece jen neodpustitelné podceňování dušev-
ní kapacity čtenářstva.
Byli jsme nuceni proti oficielní zprávě uvésti
fakta, o nichž se možno snadno na místě pře-
svědčiti tím spíše, že úřednímu šetření nebude
překážeti četnictvo, jež tak bedlivě slídí za kaž
dým soukromým pátráním po pravdě, že se lidé
věci znali nyní boji o věci promluviti.
Je samozřejmá, že nežádáme, aby čímkoliv
byly porušeny obecně přijaté zásady diplomatické
exterritoriality.
Jelikož však docela zvláštní charakter sovět-
ské vlády i otázka jejího spojení s Komunistickou
internacionálou (Kominternem) je jednou z nej-
vážnějších otázek ochrany sociálního míru a zá-
kladu kulturního života všeho civilisovaného svě-
ta, považujeme za nanejvýše povážlivé, aby se
mohlo vládě naší republiky kýmkoli vytýkati,
se
v důsledku svého spojeneckého poměru k Sově-
tům kryje a nesprávně líčí případ, který by mohl
býti pro tuto životní otázku našeho státu výstra-
hou a poučením. Nejpřísnější výklad exterritoria-
lity nežádá od vlády, aby své i jiné veřejnosti
znemožňovala poznati pravdu událostí, které s di-
plomatickou exterritorialitou nemají naprosto nic
společného. V daném případě by byl sice obsah
eventuelně nalezených listin dojista kryt povin-
ností zachováni diplomatického tajemství, pokud
ovšem by neohrožoval bezpečnost státu; ale žád-
né pravidlo mezinárodního práva nežádá, aby
státní správa zabraňovala veřejnosti znáti okol-
nosti, ze kterých by se mohlo souditi, že na př.
Kozimov snad listiny někomu prodal, poněvadž na
5
to se povinnost chránění, exterritoriality dojista
vztahovati nemůže.
Podepsaní se tudíž táží pana předsedy vlády:
1. Je vláda ochotna bez ohledu na kohokoliv
sděliti s veřejnost! nepokrytou pravdu o případu
Kozimova, pokud jde o události mimo krádeži po-
stižené sovětské vyslanectví?
2. Je vláda ochotna nejen s naprostou bez-
ohlednosti potírati každé zneužívání naší demokra-
tické pohostinnosti, nýbrž i znemožniti každé zne-
užiti diplomatické exterritoriality ke krytí a pod-
poře agitace, která by mohla ohroziti korektní
soužiti se sousedními státy i vlastni náš sociální
mír a pokoj?
V Praze dne 18. února 1936.
Dr. Kramář,
dr. Fencik, Špaček, dr. Rašín, Kut, dr. Domin, Kne-
bort, dr. Štůla, Smetánka, dr. Branžovský, inž.
Protuš, dr. inž. Toušek, inž. Schwarz, Jan Sedlá-
ček, dr. Novotný, Zvoníček, Ježek, Chmelík, Ivák,
dr. Dominik, Trnka.
318/II.
Interpelácia
posl. Andreja Hlinku
vláde ČSR
pre brošúru »Štedrovečerná poviedka« -
»Bílovické Jezuliatko«.
Slávna vláda!
Tohoročný vianočný pokoj značne narušila
brošúrka, vydaná nákladom Sväzu čsl. pečlivosti
o mládež v ČSR. Pre slovenské vydanie upravi-
la Gavorová-Marková.
Na brošúrku upozornily náš klub farské úra-
dy a časopisy. Podľa Našich novín, vychodiacich
v B. Bystrici, a mnohých súkromných listov bola
táto brošúra, celé kresťanstvo do krvi urážajúca,
tlačená v Československej grafickej únii a štát-
nymi inšpektorátmi po celom Slovensku deťom v
ľudových školách rozdávaná.
Brošúra obsahuje takéto state:
»Dňa 24. decembra 1919 bolo nájdené v le-
soch pri Bíloviciach na Morave dieťa ženského
pohlavia asi 11 mesiacov staré, temer zcela zmrz-
nuté. Bolo ošetrené a zachované pri živote. Čet-
níctvo hneď začalo pátrať po nesvedomitých ro-
dičoch, ktorí toto dieťa odložili. Podľa stôp v sne-
hu je páchateľkou matka. «
Neboli to traja kráľovia, ani hviezda ich ne-
viedla, ale boli to traja priatelia, ktorí našli Je-
zuliatko. A netrúbili anjeli na nebesiach, nič sláv-
neho sa neozývalo... «... » až sa im stopy
stratily v snehu na ceste vedúcej ku Klajdovke,
na ceste, kde zmrznutý sneh neboril sa pod no-
hami tej zúfalej Márie... Za tmy sa vrátili
potom všetci do Bílovic k vianočnému stromčeku
strážmajstra Bullu; pod stromčekom spalo ich
Jezuliatko pokojným usmievavým spánkom...
Vrchný čiašnik Polák, bezdetný, vzal Jezuliatko do
svojej rodiny. «
Nám sú Vianoce sväté a nedotknuteľné.
Krásne ilúzie vedely doteraz veľmi blahodarne
účinkovať na dietky i rodičov. Len teraz sa našla
svätokrádežná ruka, ktorá trhá ilúzie sv. Noci.
Traja vandrovníci: Rudolf, Franta a Pepíček našli
pohodené dieťa pod obmrznutou jedľou. Dieťa
bolo ženského pohlavia a bohorúhači jednak ho
pomenovali Bilovickým Jezuliatkom, len aby
kresťanstvo urazili a po zem znížili. Matku po-
hodeného dieťaťa pomenovali zúfalou Máriou, kto-
rej sa zamrznutý sneh topil pod nohami na ceste,
vedúcej ku Klajdovke.
Pôvodca nevedel nájsť iného mena len Máriu.
Myslel iste na biblickú Máriu, matku Ježiša. Pre-
čo práve Mária a nie Alžbeta, Anežka, Ľudmila.
Dagmar, Františka? Veď toto sú Čechom sväté
a historické mená. Tieto by boly zaslúžily, aby
prišly so skutkom milosrdenstva a Bilovickým
Jezuliatkom.
Jedine preto sa neobjavily, že tieto ináč veľké
a historické ženy nenachodia sa v Biblických de-
joch a v súvislosti s Vianocmi. Istá tendencia
Sväzu čsl. pečlivosti o mládež pokoriť naše kre-
sťanské ideále a do blata pornografie strhnúť me-
no Panny, požehnanej medzi ženami, je jasná.
Vec je tým chúlostivejšia, že Čsl. grafická
únia sa osvedčila, že brošúra nebola vydaná jej
nákladom, ale nákladom Sväzu pečlivosti o mlá-
dež v ČSR.
My sa za takúto pečlivosť pred celým svetom
hanbíme a na dôkaz urážky našich náboženských
citov kladieme túto interpeláciu a pýtame sa
vysokej vlády, najmä ministra školstva a ná-
rodnej osvety:
1. Či má známosť o tejto brošúre?
2. Či vie, že brošúru vydal štátnymi peniazmi
udržiavaný Sväz pečlivosti o mládež v ČSR?
3. Či má vedomie o tom, že túto urážku ce-
lého kresťanstva po ľudových školách a meštian-
kach práve na Vianoce rozširovali nami platení
inšpektori?
4. Keď sa teraz slávna vláda dozvedela o tejto
našej hlbokej urážke, akú satisfakciu chce dať ura-
zenému kresťanstvu a slovenskému národu?
V Prahe, dňa 1. februára 1936.
Hlinka.
Onderčo, dr. Pružinský, Sidor, Sivák, Slušný,
dr. Sokol, Suroviak, Šalát, dr. Tiso, Turček, Rázus,
dr. Wolf, Longa, Kendra, Haššík, Florek, Drobný,
Dembovský, Danihel, Čavojský.
4
318/III.
Interpelácia
poslancov Kosika, Vallo a Zupky
ministrovi zemedelstva
pre postup Pozemkového úradu voči rol-
níkom v Nižnej Olšave, okres Stropkov,
že týmto rolníkom nebola za dobu 10 ro-
kov Pozemkovým úradom schválená
kupnopredajná smlúva.
V Nižnej Olšave, okres Stropkov, odkúpili
rolníci Michal Tarasovič, Michal Tetrilak, Ondrej
Chrapok, Michal Hajduk a Ján Modzin od stat-
kára Bartolomeja Baana z volnej ruky istú časť
pozemkov. Smlúva táto podliehala však schvále-
nie Pozemkového úradu. Tam tiež bola predložená
a to ešte v roku 1925, avšak doteraz nebola schvá-
lená.
Medzi túto dobu sa menovaný statkár dostal
do konkursu a dnes Všeobecná úverná banka
v Bratislave, ktorá prevádza likvidáciu dlhov me-
novaného statkára, zaexekvovala majetky, po-
ťažne pozemky spomenutými rolníkmi už odkú-
pené. Stalo sa to tým, že pre neschválenie kúpno-
predajnej smlúvy nemohli rolníci si kúpené po-
zemky preniesť pozemnoknižne na svoje ména.
Tieto boly stále vedené, jak aj inak nemohlo byť,
na méno B. Baana. Dnes rolníkom hrozí nebez-
pečie, že pozemky budú predané na dlh statkára
a rolníci tak prijdú o svoje ťažko zadovážené
pozemky. Tento stav bol zapríčinený Pozemkovým ú-
radom, ktorý za 10 rokov neschválil kúpnopre-
dajnú smlúvu a tým vzal možnosť rolníkom pre-
viesť si pozemky na svoje mena.
Pýtame sa pána ministra:
1. Je ochotný okamžite urobiť kroky, aby
rolníkom jejich pozemky boly zpod exekúcie vy-
pustené?
2. Je ochotný okamžite nariadiť schválení
kúpnopredajnej smlúvy a tak umožniť rolníkom
pozemnoknižne zaviesť si ich na svá ména?
3. Jaké opatrenie učiní pán minister, keď by
dlžníci statkára B. Baana neboli ochotní rolníkmi
odkúpené pozemky zpod exekúcie vypustiť?
4. Učiní pán minister opatrenie, aby - keď
dlžníci nebudú ochotní spomenuté pozemky vy-
pustiť - Pozemkový úrad nahradil škody spome-
nutým rolníkom?
V Prahe, dňa 20. februára 1936.
Košík, Vallo, Zupka,
Köhler, Kopřiva, Sliwka, Beuer, Borkašek,
Schmidke,, Dvořák, Šverma, Machačová, Synek,
Vodička, Dölling, dr. Jar. Dolanský, Široký,
Slanský, Kliment, Nepomucký, Klíma.
318/IV.
Interpelace
poslance Klímy
ministrům vnitra, sociální péče a
spravedlnosti
o nesprávném postupu okresního úřadu
Brno-venkov proti nezaměstnaným.
Přes výslovné znění výnosu ministerstva so-
ciální péče ze dne 30. června 1934 vydal okresní
úřad Brno-venkov obcím pokyny, že nezaměst-
naní musí všechny lístky stravovací akce odpra-
covati, aniž obec něčím přispěla k úhradě prací.
Prakse při provádění tohoto libovolného nařízení
okresního úřadu je tak nelidská, že na př. dělnice
Marie Musilová z Horákova musela s těžce ne-
mocným dítětem jíti lístky odpracovat, majíc ne-
mocné dítě na zádech. Nezaměstnaní z Horákova
vyslali deputaci k okresnímu hejtmanu dr. Krajtlo-
vi, aby protestovali proti této praksi a proti celé
řadě nesprávnosti, při provádění pomocných akcí
pro nezaměstnané. Deputaci vedl odborový se-
kretář Kapoun. Okresní hejtman vůbec odmítl se-
kretáře Kapouna přijmout a deputaci urážlivým
způsobem odbyl.
Náprava v Horákově nejen že se nestala, ný-
brž naopak nezaměstnané, domáhající se nápra-
vy, vyšetřuje četnictvo a krajský soud v Brně
pro vydírání (§ 98 tr. z. ).
Ptáme se pánů ministrů vnitra a sociální péče:
Jsou páni ministři ochotni zakročiti proti li-
bovolnému postupu okresního úřadu Brno-
venkov?
Pánů ministrů vnitra a spravedlnosti se tá-
žeme:
Jsou ochotni učiniti ihned opatření, aby zmí-
něné trestní řízení bylo jako bezdůvodně zasta-
veno?
V Praze dne 20. února 1936.
Klima,
B. Köhler, Kopřiva, Široký, Sliwka, Beuer, Synek,
Šverma, Macháčová, dr. Jar. Dolanský, Döllig,
Borkaduk, Schmidke, Kosik, Vodička, Dvořák,
Vallo, Nepomucký, Kliment, Zupka, Slanský.
6
318/V.
Interpelace
poslance Dvořáka
ministru národní obrany
o šikanování nemocného vojáka Josefa
Skály u pěšího pluku č. 21 v Čáslavi
K pěšímu pluku čís. 21 v Čáslavi nastoupil
v říjnu 1935 Josef Skála, narozený 13. března
1913 v Čáslavi a tamtéž příslušný. Jmenovaný
vojín byl odveden ve III. třídě, ač jest od svého
18. roku nemocen ischiasem. Po nastoupení aktivní
služby byl několikrát uznán nemocný a léčen.
Před vánočními svátky byl shora jmenovaný vo-
jín v divisní nemocnici operován na levou nohu,
kde mu byla vybrána stydlá krev. Po této ope-
raci byl povolán k pluku, kde se opět hlásil ne-
mocny, poněvadž vojenská cvičení konati nemohl.
Dne 2. ledna byl poslán do Prahy do vojenské
nemocnice ke zjištění a odtud po 5 dnech k pluku.
Zde přišel před nového vojenského plukovního
lékaře, který prohlásil, že jest simulant a poslal
jej k 6. rotě. U této roty jest velitelem štábní
kapitán Eichinger, jemuž jmenovaný vojín hlásil,
že nemůže na cvičiště, že jest nemocen. Velitel
roty, štábní kapitán Eichinger dal vojína Josefa
Skálu vsaditi do garnisonní věznice v Praze, kde
byl vojín 4 týdny. Až na intervenci jeho bratra,
který prokurátoru všechno vypravoval, byl vojín
Josef Skála poslán do divisní nemocnice v Praze,
kde nyní jest.
Podepsáni se táží:
1. Ví pan ministr o takovýchto šikanách ne-
mocných vojínů, které v mnoha případech končí
sebevraždou?
2. Jest pan ministr ochoten dáti případ vy-
šetřiti a vinníky potrestati, zejména plukovního
lékaře pěšího pluku čís. 21 v Čáslavi a velitele
6. roty štábního kapitána Eichingera?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi okamžité
zjištění zdravotního stavu vojína Josefa Skály,
naříditi jeho superarbitraci a poslati ho domů?
V Praze dne 18. února 1936.
Dvořák,
Kopřiva, Sliwka, Beuer, Borkaňuk, Kosik, Synek,
B. Köhler, Šverma, Machačová, Vodička, Kliment,
Schmidke, dr. Jar. Dolanský, Nepomucký, Klíma,
Dölling, Valko, Zupka, Slámky, Široký.
318/VI.
Interpelace
poslance Dvořáka
ministru vnitra
o svévolném postupu okresního úřadu a
četnictva v Pardubicích.
Komunistická strana, jako strana legální, má
ve všech sídlech svých politických krajů zřízeny
stranické sekretariáty. Takový sekretariát je zří-
zen i v Pardubicích a jest dle bytových seznamů
všeobecně znám. To však, co se udalo v posled-
ních dnech, lest neslýchané a přímo neuvěřitelné.
Ve čtvrtek dne 13. února 1936 kolem 8. hod.
večerní úřadovali ve shora označených místno-
stech tajemník L. Tvardek a poslanec Dvořák.
Náhle otevřely se dveře a četnická asistence, ve-
dená zástupcem velitele četnické stanice v Par-
dubicích, chtěla do sekretariátu vstoupiti. Poslanec
Dvořák vyvstal a tázal se velitele asistence, co
žádá a jaký jest důvod této nečekané návštěvy.
Velitel zřejmě v rozpacích se ptal poslance
Dvořáka, kdo jest, co zde dělá a odkud jest Po-
slanec Dvořák se legitimoval průkazem člena Ná-
rodního shromáždění a znovu žádal, jaký jest dů-
vod anebo kdo dal rozkaz k tomuto šetření.
Velitel četnické asistence odmítl na vyzvání
se legitimovati a vyzývavě si zapsal jména pří-
tomných. Na ostrý protest poslance Dvořáka ne-
jistě odpověděl, že kdyby tam, t. j. do sekreta-
riátu, nebyl poslán, že by tam nešel.
Poněvadž četnická posádka v Pardubicích
podléhá příkazům okresního úřadu, jako úřadu
vnitřní politické správy, intervenovali v pátek
dne 14. února dopoledne u krajského hejtmana
vládního rady Kuchaře poslanec Dvořák a ta-
jemník Tvardek. Na jejich dotazy, protesty a žá-
dosti dostalo se jim nejasné odpovědi s odkazem,
že se věc vyšetří.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Zda vydal z moci svého úřadu nějaké
vnitřní nařízení pro okresní úřady, aby ony pro-
váděly takové razzie, obvyklé jen ve státech s fa-
šistickým režimem?
2. Je pan ministr ochoten dáti celou věc vy-
šetřiti, poučit okresní úřad v Pardubicích a čet-
nickou stanici o nemožném a protizákonném je-
jich postupu?
3. Je pan ministr ochoten uděliti vinníkovi
přísné napomenutí a naříditi, aby se takový způ-
sob svévole úředních orgánů již neopakoval?
V Praze dne 17. února 1936.
Dvořák,
Kopřiva, Sliwka, Beuer, Borkaňuk, Kosik, Široký,
Vodička, Míchačova, Schmidke, Synek, Kliment,
dr. Jar. Dolanský, Dölling, Nepomucký, Klíma,
Zupka, Slánský, Šverma, B. Köhler, Vallo.