18
č. 76/1927 Sb. z. a n., dokončených v letech
1937 a 1938, spolu s pozemky, tvořícími jejich
nádvoří, jest osvobozen od převodního po-
platku, byla-li sjednána smlouva o převodu do
tří let po dokončení stavby.
(2) První úplatný převod dokončených
staveb, které byly vystavěny s podporou podle
hlavy IV právnickými osobami veřejného
práva a obecně prospěšnými stavebními sdru-
ženími a jsou určeny podle své povahy ku
převodu do vlastnictví fysických osob, jest
osvobozen od převodního poplatku, byla-li
sjednána smlouva o převodu do pěti let po
dokončení stavby.
(3) První úplatný převod dokončených
staveb, které byly vystavěny s podporou podle
hlavy VI, jest osvobozen od převodního po-
platku, byla-li sjednána smlouva o převodu do
deseti let po dokončení stavby.
§40.
(1) Převádějí-li se stavby, na něž se vztahuje
osvobození podle § 39, společně se stavbami,
na něž se toto osvobození nevztahuje, platí
toto:
1. jsou-li všechny stavby podrobeny jen čin-
žovní dani, vyšetří se hodnota staveb, na něž
se osvobození vztahuje, tak, že se hodnota
všech převedených staveb rozdělí podle po-
měru celoroční, třebas nesplatné činžovní daně,
připadající jednak na stavby, na něž se osvo-
bození vztahuje, jednak na stavby ostatní;
2. jsou-li všechny stavby podrobeny jen
třídní dani nebo dani činžovní a třídní, vyšetří
se hodnota staveb, na něž se osvobození vzta-
huje, způsobem uvedeným pod č. 1, při tom se
však za základ položí sazby třídní daně, které
připadají na tyto stavby podle katastru;
3. nelze-li ustanovení č. 1 a 2 použíti, vy-
šetří se hodnota staveb, na něž se osvobození
vztahuje, soudním odhadem, jejž jest povinen
dáti na své útraty provésti poplatník, nedo-
hodne-li se dříve s finanční správou o hodnotě;
4. ustanovení č. 1 až 3 platí bez zřetele
k tomu, zda a jak byla hodnota staveb spo-
lečně převedených mezi smluvními stranami
rozdělena.
(2) Ustanovení odstavce 1, č. 3 a 4 platí
obdobně i tenkráte, převádějí-li se stavby, na
něž se osvobození vztahuje, společně s jinými
nemovitostmi, které nejsou stavbami.
14
Hlava IV.
O státní záruce.
§41.
(1) Podle této hlavy může býti udělena
státní záruka v obcích, ve kterých je nedo-
statek bytů,
1. na stavbu domů s malými byty a malými
provozovnami podle § 136 zák. č. 76/1927 Sb.
z. a n., u nichž, jde-li o nájemní domy, při-
padá z úhrnu obyvatelných podlahových ploch
a podlahových ploch místností věnovaných ob-
chodním, živnostenským nebo jiným účelům
aspoň polovina na byty s podlahovou plochou
obytných místností včetně kuchyně kromě
příslušenství nejvýše 40 m2;
2. na stavbu ozdravoven;
3. na úpravu neobytných budov k účelům
obytným, zřídí-li se úpravou nejvýše dva byty
s podlahovou plochou obytných místností
včetně kuchyně nejvýše 40 m2;
4. na úpravu obytných domů poškozených
živelní pohromou.
(2) V plánech pro stavby uvedené v odstavci
1, č. 1 a 2 budiž použito úlev podle §§ 26 až 33,
pokud je to účelné a úsporné; při tom budiž
hleděno na to, aby stavby vyhovovaly zdra-
votním požadavkům, zejména aby všechny
místnosti obytné i vedlejší byly přímo osvět-
lené a přímo větratelné a aby žádný z bytů
neměl podlahu pod úrovní přilehlého terénu.
§42.
(1) Státní záruku lze uděliti
1. na stavby uvedené v § 41, odst. 1, č. 1
právnickým osobám veřejného práva a obecně
prospěšným stavebním sdružením bez ohledu,
jde-li o rodinné domky či nájemní domy, svo-
bodárny nebo noclehárny, a jiným osobám,
jen jde-li o rodinné domky nebo nájemní
domy;
2. na stavby uvedené v § 41, odst. 1, č. 2
právnickým osobám veřejného práva a obecně
prospěšným stavebním sdružením;
3. na úpravy uvedené v § 41, odst. 1, č. 3
jen přídělcům zemědělské půdy;
4. na úpravy uvedené v § 41, odst. 1, č. 4
nezámožným osobám.
(2) Na udělení státní záruky nemá nikdo
právního nároku.
15
§43.
(1) Se statni zárukou na stavbu rodinného
domku může býti udělena podpora také na
stavbu nutných hospodářských budov, staví-li
se domek pro drobného zemědělce, nebo na
stavbu nutné malé provozovny, staví-li se do-
mek pro drobného živnostníka.
(2) Státní záruku lze uděliti i na stavby
zřízené podle stavebního práva.
§ 44.
(1) Státní záruka záleží v tom, že stát, za-
stoupený ministerstvem sociální péče, zaručí
se věřiteli za zápůjčku, a to za zúročení, úmor
a vedlejší platy a za splacení zaručené zá-
půjčky s příslušenstvím, jak jest stanoveno
v dlužním úpise o ní sepsaném, bera na sebe
závazek, že
1. zaplatí nedostávající se částku i s úroky
z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými
náklady spojenými s vymáháním, nesplní-li
dlužník, ač byl soudně nebo doporučeným do-
pisem mimosoudně upomenut, povinností ulo-
žených mu dlužním úpisem;
2. zaplatí schodek i s úroky z prodlení až
do skutečného zaplacení a jinými náklady spo-
jenými s vymáháním, bude-li dům vzat do
vnucené správy, a nestačí-li jeho výnos, aby
byly uhrazeny závazky převzaté dlužníkem
podle dlužního úpisu;
3. zaplatí tu část zaručené zápůjčky
i s úroky z prodlení až do dne skutečného
zaplacení a jinými vedlejšími platy, která vy-
jde na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání,
bude-li dům prodán nucenou dražbou a ne-
vydraží-li ho věřitel zaručené zápůjčky, leč by
byl poskytl i předcházející nezaručenou zá-
půjčku.
(2) Závazek státu podle odstavce 1, č. 1
nastane uplynutím třicátého dne, počítajíc
ode dne, kdy věřitel oznámil ministerstvu so-
ciální péče dlužníkovo prodlení.
(3) Zaručené zápůjčky mají sirotčí jistotu.
§ 45.
(1) Státní záruka může býti převzata i za
stavební úvěr.
(2) Byl-li zaručen stavební úvěr v mezích
prvé hypotéky, zaniká státní záruka udělením
obývacího povolení.
16
§ 46.
(1) Zaručená zápůjčka smí činiti,
1. jde-li o stavbu nájemního domu, svobo-
dárny, noclehárny a ozdravovny právnických
osob veřejného práva a obecně prospěšných
stavebních sdružení nebo nájemního domu
majitelů zemědělských a lesních podniků,
staví-li byty pro své zemědělské a lesní děl-
níky, nejvýše 50% a s připočtením zápůjčky
v pořadí předcházející nejvýše 90% staveb-
ního nákladu;
2. jde-li o stavbu nájemního domu jiných
osob než uvedených pod č. 1, nebo rodinného
domku vůbec, nebo jde-li o úpravy uvedené
v § 41, odst. 1, č. 3 a 4 "nejvýše 40% a s při-
počtením zápůjčky v pořadí předcházející nej-
výše 75% stavebního nákladu.
(2) Zaručená zápůjčka musí býti na nemo-
vitosti, na kterou byla státní záruka udělena,
zajištěna zástavním právem, a to pravidelně
v druhém knihovním pořadí; u obce může býti
upuštěno od hypotekárního zajištění.
(3) Převzetí státní záruky se poznamená
při zaručené zápůjčce v pozemkové knize.
§ 47.
(1) Byla-li udělena státní záruka na stavbu
nájemního domu, svobodárny, noclehárny a
ozdravovny právnických osob veřejného práva
a obecně prospěšných stavebních sdružení,
jsou od poplatků osvobozeny
1. dluhopisy (úvěrní smlouvy) a knihovní
zápisy, týkající se zaručené zápůjčky, jakož
i zápůjčky na provedení stavby, která před-
chází v přípustné výměře zápůjčku zaru-
čenou;
2. dluhopisy (úvěrní smlouvy) a knihovní
zápisy týkající se stavebního úvěru poskyt-
nutého do výše 90% součtu zápůjček uvede-
ných pod č. 1;
3. kvitance o úplném nebo částečném za-
placení zápůjček od poplatků osvobozených.
(2) Ustanovení odstavce 1 jest užíti také na
převzetí záruky Státního bytového fondu.
§ 48.
(1) Záruka státu může býti převzata za zá-
půjčky do úhrnné částky 300, 000. 000 Kč.
(2) V případech uvedených v § 2 vládního
nařízení ze dne 13. července 1934, č. 160 Sb.
z. a n., o bytovém hospodářství obcí a obecně
17
prospěšných stavebních sdružení přejímá se
za zvýšené částky zaručených zápůjček státní
záruka podle zákona ze dne 10. dubna 1930,
č. 45 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.
§ 49.
Právní poměry mezi státem a stavebníkem
nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené
udělením státní záruky, nejsou občanskými
právními věcmi a jsou tudíž spory mezi stá-
tem a vlastníky domů, vystavěných se státní
zárukou, vyloučeny z pořadu práva.
§ 50.
(1) Vlastník domu je povinen nahraditi
státu všechny platy, které stát učinil za něho
z důvodu záruky.
(2) Je-li náhrada zcela nebo z části nedo-
bytná, může ji ministerstvo sociální péče v do-
hodě s ministerstvem financí odepsati. Ná-
hradu možno považovati za nedobytnou, je-li
zřejmo, že provedení exekuce musilo by zů-
stati bezvýsledným, poněvadž není exekučních
předmětů nebo jsou tu pouze takové, jejichž
nedostatečnost jest zřejmá pro jejich ne-
patrnou cenu, pro zástavní práva, příslušející
na nich již dříve jiným věřitelům, nebo pro
nároky, jež k nim příslušejí jiným osobám.
§ 51.
Záruka státu nepomíjí, přejde-li nemovi-
tost, na níž jest zaručená zápůjčka zajištěna
zástavním právem, do vlastnictví jiné osoby.
§ 52.
Zaplatí-li stát zaručenou zápůjčku, jest
uspokojený věřitel povinen vydati minister-
stvu sociální péče všechny právní pomůcky a
zajišťovací prostředky, které má, a kvitanci
o zaplacení zaručené zápůjčky, opatřenou
svým ověřeným podpisem, podle níž se vloží
převod zástavního práva s věřitele na stát.
§ 53.
Nemovitosti, na které byla udělena státní
záruka, nesmí býti beze svolení ministerstva
sociální péče, dokud není zaručená zápůjčka
umořena, ani zcela ani z části zcizeny ani dále
zatíženy. Za tím účelem vloží se na ně na ná-
vrh ministerstva sociální péče ve prospěch
státu zákaz zcizení a zavazení a mimo to na
nemovitosti obecně prospěšných stavebních
sdružení předkupní právo, které působí proti
18
každému nabyvateli, dokud není zaručená zá-
půjčka umořena. Zákaz zavazení vztahuje se
v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské
i na zavazení požitků nemovitosti.
§ 54.
(1) Pohledávky nájemného z nemovitostí,
na které byla udělena státní záruka, nemohou
býti po dobu, dokud není zaručená zápůjčka
umořena, postiženy exekucí nebo zajišťova-
cími úkony.
(2) Ustanovení odstavce 1 vztahuje se též
na domy, na které byla udělena státní záruka
podle zákonů o stavebním ruchu ze dne
7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n., ze dne
28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., a č. 45/1930
Sb. z. a n. nebo záruka Státního bytového
fondu.
§ 55.
(1) Vlastník nemovitosti, na kterou byla
udělena státní záruka, jest povinen zaplatiti
ve prospěch státu pokutu do výše 10% zaru-
čené zápůjčky, nesplní-li některou z povin-
ností uložených mu podle tohoto zákona nebo
vládního nařízení k němu vydaného. Zaplacení
této pokuty zajistí se ve prospěch státu na
návrh ministerstva sociální péče zástavním
právem na nemovitosti, na kterou byla udě-
lena státní záruka.
(2) O povinnosti k zaplacení pokuty podle
odstavce 1 rozhoduje ministerstvo sociální
péče.
§56.
(1) O žádostech za udělení státní záruky
rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě
s ministerstvem financí a ministerstvem ve-
řejných prací.
(2) Stavby vystavěné se státní zárukou
podřizují se evidenci, ústřednímu dozoru a
rozhodování ministerstva sociální péče a mi-
nisterstva veřejných prací.
§ 57.
(1) Státní záruku lze uděliti na stavby,
s nimiž bude začato do 31. prosince 1937.
(2) O začátku stavby platí ustanovení § 16,
odst. 1.
19
Hlava V.
O bytové péči o chudé.
(1) Podle této hlavy může býti udělen
státní příspěvek ve spojení se státní zárukou
na stavby nájemních domů s byty určenými
pro chudé osoby.
(2) Nájemní domy podle odstavce 1 musí
vyhovovati podmínkám § 136 zák. č. 76/1927
Sb. z. a n. a obsahovati výlučně byty o jedné
obytné místnosti s podlahovou plochou této
místnosti nejvýše 24 m2. Byt o jedné obytné
místnosti nepozbývá této své povahy, obsahu-
je-li mimo příslušenství další místnost s pod-
lahovou plochou do 10 m2.
(3) Zřizovati v domech podle odstavce 1
místnosti, určené pro obchodní, živnostenské
nebo jiné účely, není přípustno.
(4) Za chudou se považuje osoba, která
vzhledem ke svým majetkovým, důchodovým
a rodinným poměrům není s to, aby si opa-
třila byt.
§ 59.
Státní příspěvek lze uděliti jen obcím,
zavážou-li se, že budou přispívati ke zlevnění
nájemného ročně částkou rovnou aspoň 1% ze
součtu zaručené a předcházející nezaručené
zápůjčky.
§ 60.
O státní záruce platí ustanovení hlavy TV
s úchylkou, že zaručená zápůjčka smí činiti
takovou částku, aby s připočtením předchá-
zející nezaručené zápůjčky byl jimi plně uhra-
zen stavební náklad, nečítajíc v to náklad na
pozemek.
§ 61.
(1) Státní příspěvek záleží v tom, že stát,
zastoupený ministerstvem sociální péče, se za-
váže vlastníku domu, že mu bude po dobu, do-
kud hypotékami zápůjčky nebudou umořeny,
přispívati na zúročení těchto zápůjček tako-
vou částkou, aby výdaje na anuitácn a vedlej-
ších platech nečinily více než 3% z původní
jistiny.
(2) Státní příspěvek může býti poskytnut
pouze na zúročení zápůjček umořitelných
pravidelnými ročními splátkami (anuitami)
o 0'5% a jen výjimečně o 1% vyššími nad
úrok z počáteční jistiny zápůjčky.
20
§ 62.
(1) Státní příspěvek se vyplácí věřitelům
hypotekárních zápůjček, na jejichž zúročení
byl poskytnut.
(2) Státní příspěvek jest splatný ve stej-
ných lhůtách jako anuity z hypotekárních zá-
půjček, na jejichž zúročení byl poskytnut.
První lhůta jest splatná dnem, kterého jest
po udělení obývacího povolení splatná první
anuita, předpokládajíc, že vlastník domu před-
ložil ministerstvu sociální péče aspoň 30 dnů
před tímto dnem doklady jím vyžádané.
(3) Státní příspěvek nemůže býti postižen
exekucí nebo zajišťovacími úkony.
§ 63.
(1) Vládním nařízením budou určeny dů-
vody, pro které lze státní příspěvek snížiti
nebo zastaviti.
(2) Povinnost státu platiti příspěvek za-
niká, zanikla-li hypotékami zápůjčka, na jejíž
zúročení byl příspěvek poskytnut, nebo pře-
šla-li nemovitost nucenou dražbou do vlast-
nictví jiné osoby.
(3) Zanikla-li zápůjčka splacením před
uplynutím doby, po kterou by trvalo její umo-
ření pravidelnými ročními splátkami (anui-
tami), muže býti státní příspěvek poskytnut
na zúročení nové zápůjčky, avšak nejdéle na
dobu, ve které by původní zápůjčka byla umo-
řena.
§ 64.
Na úhradu výloh, spojených se státním pří-
spěvkem, jest užíti zbytků částky uvedené
v § 51 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n., zvýšené usta-
novením § 1 zákona ze dne 17. prosince 1931,
č. 205 Sb. z. a n., ustanovením čl. IV, § 2 zá-
kona ze dne 30. března 1933, č. 54 Sb. z. a n.,
a konečně ustanovením čl. IV, § 4 zákona ze
dne 23. února 1934, č. 32 Sb. z. a n.
Hlava VI.
O podpoře na usídlení nezaměstnaných.
§ 65.
(1) Podle této hlavy může býti udělen
státní příspěvek ve spojení se státní zárukou
na stavbu rodinných domků s potřebným hos-
podářským příslušenstvím, určených pro ne-
21
zaměstnané nebo polozaměstnané osoby, a na
opatření půdy k zemědělskému obdělávání ve
výměře stačící aspoň k jejich částečné obživě.
(2) Rodinné domky podle odstavce 1 musí
vyhovovati podmínkám § 136 zák. č. 76/1927
Sb. z. a n. a smí obsahovati pouze jeden byt
s podlahovou plochou obytných místností
včetně kuchyně nejvýše 40 m2.
§ 66.
Státní příspěvek lze uděliti toliko obcím.
§ 67.
O státní záruce platí ustanovení hlavy IV
s úchylkou, že zaručená zápůjčka smí činiti
nejvýše 50% a s připočtením zápůjčky v po-
řadí předcházející nejvýše 90% stavebního
nákladu, čítajíc v to i cenu zemědělské půdy.
§ 68.
O státním příspěvku platí ustanovení §§61
až 64.
Hlava VIL
O rozhodčích soudech mzdových.
§ 69.
(1) Pro úpravu pracovních (služebních) po-
měrů ve stavebních živnostech a v podnicích
vyrábějících a dopravujících stavební hmoty
zřizují se při pracovních soudech v Praze,
Brně a Bratislavě a při oddělení okresního
soudu pro pracovní spory v Užhorodě rozhodčí
soudy mzdové, a to v Praze pro zemi českou,
v Brně pro zemi Moravskoslezskou, v Brati-
slavě pro zemi Slovenskou a v Užhorodě pro
zemi Podkarpatoruskou.
(2) Dohled nad rozhodčími soudy přísluší
presidentům vrchních soudů, v jejichž obvodě
je sídlo rozhodčích soudů, a nejvyšší dohled
ministerstvu spravedlnosti, a to podle obdoby
ustanovení platných o dozoru nad řádnými
soudy.
(3) O úhradě nákladů spojených se zříze-
ním a s činností rozhodčích soudů platí usta-
novení § 92.
§ 70.
(1) Rozhodčí soud je povolán (§ 75), aby
vykládal hromadné pracovní smlouvy, stanovil
pracovní podmínky, zejména mzdové, pokud
22
nebyly určeny hromadnou smlouvou, a rozho-
doval hromadné spory vzniklé z pracovního
poměru mezi jedním nebo několika zaměstna-
vateli nebo jejich jednou nebo několika zájmo-
vými organisacemi a jednou nebo několika od-
borovými organisacemi zaměstnanců.
(2) Zájmové organisace zaměstnavatelů
nebo odborové organisace zaměstnanců jsou
povinny všechny hromadné spory uvedené
v odstavci 1 předkládati rozhodčímu soudu,
vyčerpaly-li všechny prostředky, které hro-
madná smlouva stanoví pro vyřizování sporů.
(3) Jsou-li zaměstnanci náležející k odbo-
rové organisaci zaměstnanců, která je stranou
v době, kdy byla její věc vznesena na roz-
hodčí soud, ve stávce nebo trvá-li jich výluka
z
práce, rozhoduje rozhodčí soud jen tenkráte,
podrobí-li se mu obě strany písemným pro-
hlášením.
(4) Příslušnost soudů pro rozhodování
sporů vzniklých z pracovního poměru mezi
jednotlivci se nemění.
§ 71.
(1) Rozhodčí soud se skládá z předsedy,
jeho náměstka a z přísedících a jejich náhrad-
níků.
(2) Předsedu a jeho náměstka jmenuje na
dobu účinnosti této hlavy ze soudců přiděle-
ných pracovnímu soudu (oddělení okresního
soudu pro pracovní spory), u něhož je roz-
hodčí soud zřízen, ministerstvo sociální péče
v dohodě s ministerstvem spravedlnosti.
(3) Přísedící rozhodčích soudů a jejich ná-
hradníky jmenuje na stejnou dobu minister-
stvo sociální péče po slyšení ústředních orga-
nisaci držitelů stavebních živností a podniků
vyrábějících a dopravujících stavební hmoty
a ústředen organisaci zaměstnanců takových
živností a podniků. Návrhy na jmenování pří-
sedících vyžádá si ministerstvo sociální péče
od zmíněných ústředních organisaci, a to pro
jednotlivé obory těchto živností a podniků.
(4) Přísedícím může býti jmenován pouze
československý státní občan starší 30 let,
který má bydliště v obvodu toho rozhodčího
soudu, pro který má býti ustanoven, a není
zbaven volebního práva do obcí.
(5) Ustanovení této hlavy o přísedících
platí, není-li jinak ustanoveno, též o jejich ná-
hradnících.
23
§ 72.
(1) Přísedící může jmenování odmítnouti
nebo se vzdáti svého úřadu jen z důležitých
důvodů, které za takové uzná ministerstvo
sociální péče.
(2) Ministerstvo sociální péče zbaví na před-
sedův návrh přísedícího jeho úřadu, není-li
u něho splněna některá podmínka § 71,
odst. 4, nebo přestal-li býti a již po šest mě-
síců není příslušníkem skupiny, za kterou byl
jmenován do rozhodčího soudu, anebo zaned-
bává-li trvale své povinnosti.
§ 73.
(1) O vyloučení a odmítnutí členů rozhod-
čího soudu platí obdobně zákonná ustanovení
o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním ří-
zení sporném.
(2) Strany mohou odmítnouti členy rozhod-
čího soudu, jsou-li vyloučeni, nebo jsou-li tu
jiné důvody, které vzbuzují pochybnost o je-
jich nestrannosti. O odmítnutí přísedících
rozhodne předseda; jde-li o tohoto, rozhoduje
president krajského soudu, v jehož obvodě je
sídlo rozhodčího soudu.
§ 74.
(1) Přísedícím ze skupiny zaměstnanců
musí zaměstnavatelé poskytnouti volný čas
potřebný k výkonu jejich úřadu a nesmí je
propustiti proto, že výkonem svého úřadu za-
nedbávají zaměstnání, nebo proto, že vykoná-
vají svůj úřad určitým způsobem.
(2) Úřad přísedících rozhodčích soudů jest
čestný; přísedící mají však nárok na náhradu
hotových vydání a přísedící ze skupiny za-
městnanců též na náhradu ztráty výdělku,
kterou v obou případech určí předseda podle
směrnic vydaných ministerstvem sociální
péče v dohodě s ministerstvem financí a vy-
platí ze zálohy poskytnuté pracovnímu soudu
(oddělení okresního soudu pro pracovní
spory), u něhož je rozhodčí soud zřízen.
Nárok na náhradu musí býti uplatněn do
30 dnů po zasedání, jinak zaniká.
§ 75.
Předseda svolá na poukaz ministerstva so-
ciální péče nebo na žádost zájmové organisace
zaměstnavatelů nebo odborové organisace za-
městnanců příslušný senát (§ 76) neprodlené,
24
jakmile mu poukaz nebo žádost došly, k jed-
nání na dobu nepřevyšující 15 dnů.
§ 76.
Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v sená-
tech, složených vždy z předsedy a čtyř příse-
dících, a to dvou ze skupiny zaměstnavatelů
a dvou ze skupiny zaměstnanců příslušného
oboru, jehož se projednávaná věc týká. Pří-
sedící senátu určuje předseda.
§ 77.
Přísedící slíbí před zahájením jednání jed-
nou pro vždy do rukou předsedy, že budou vy-
konávati svůj úřad svědomitě a nestranně a
že neprozradí závodního nebo obchodního ta-
jemství, o němž se při řízení doví, ani úřed-
ního tajemství porad a hlasování.
§ 78.
(1) Rozhodčí soud může donutiti strany,
aby se dostavily k soudu, pořádkovými poku-
tami do 2. 000 Kč, maje mimo to právo zříditi
jim na jejich náklad ku projednání věci opa-
trovníka.
(2) Strany mohou se dáti před rozhodčím
soudem zastupovati zmocněnci. Zmocněncem
může býti s vyloučením známých pokoutníků
svéprávná osoba, která není zbavena voleb-
ního práva do obcí a která se vykáže před
zahájením jednání řádnou plnou mocí.
§ 79.
V obsílce k jednání buďtéž strany upozor-
něny, že rozhodčí soud bude jednati i tehdy,
jestliže se strany nedostaví. Vydati nález pro
zmeškání proto, že se strana nedostavila, není
dovoleno.
§ 80.
(1) Je-li toho třeba, vyslechne rozhodčí
soud přísežně nebo nepřísežně svědky, osoby
přezvědné, slyšené o vhodnosti navrhované
nebo zamýšlené úpravy, nebo znalce, a to buď
sám nebo prostřednictvím příslušných řád-
ných soudů, maje právo donutiti obeslané
osoby, aby se dostavily k soudu, pořádkovými
pokutami do 500 Kč. O výslechu přezvědných
osob platí obdobně ustanovení o svědcích,
daná předpisy o řízení v občanských věcech
právních, s tím rozdílem, že tyto osoby místo
25
přísahy se napomenou, aby vypovídaly podle
svého nejlepšího vědomí a svědomí.
(2) Stranám, které žádají za výslech osob
uvedených v odstavci 1, může býti uloženo,
aby složily peněžitou zálohu.
(3) Soudy a úřady jsou povinny co možno
nejdříve vyhověti dožádáním rozhodčího
soudu.
§ 81.
(1) Při jednání rozhodčího soudu je veřej-
nost vyloučena.
(2) Rozhodčí soud je způsobilý jednati za
přítomnosti všech členů senátu a rozhoduje
v tajné poradě většinou hlasů. Přísedící vě-
kově starší hlasují před mladšími; předseda
hlasuje poslední. Při rovnosti hlasů rozhoduje
mínění, ke kterému se přiklonil předseda.
(3) Bylo-li jednání znemožněno tím, že se
nedostavil dostatečný počet přísedících, odročí
předseda jednání na jiný den. Při tomto no-
vém jednání je rozhodčí soud způsobilý jed-
nati za přítomnosti předsedy a aspoň dvou
přísedících. Na toto ustanovení buďtéž příse-
dící upozorněni v pozvánkách.
(4) Přísedící, kteří se nedostaví k jednání
bez řádné omluvy buď vůbec nebo v ustano-
venou hodinu, opustí předčasně jednání nebo
jinak zanedbají své povinnosti, potrestá před-
seda pořádkovou pokutou do 500 Kč a uloží
jim náhradu útrat řízení zmařeného jejich
vinou. Omluví-li se přísedící dodatečně a
uzná-li předseda jeho omluvu za dostatečnou,
může pořádkový trest a výrok o náhradě ná-
kladu odvolati.
§ 82.
(1) O průběhu a obsahu jednání, jakož i
o výsledku hlasování rozhodčího soudu budiž
sepsán protokol, do něhož budiž také pojat
smír sjednaný před rozhodčím soudem.
(2) Zapisovatele určí předseda ze soudních
úředníků.
§ 83.
(1) Rozhodčí soud vydá nález písemně a
doručí jej do pěti dnů po rozhodnutí soudu
zúčastněným stranám a ministerstvu sociální
péče. Tomuto buďtéž také zaslány zápisy
o smírech sjednaných před rozhodčím sou-
dem.
26
(2) V nálezu budiž určena doba, od níž na-
bývá rozhodnutí soudu účinnosti a po kterou
platí; nestane-li se tak, nabývá nález účin-
nosti následujícího dne po rozhodnutí soudu.
§ 84.
(1) Proti nálezům a usnesením rozhodčího
soudu není opravného prostředku.
(2) Stejně není stížnosti proti opatřením
předsedy.
§ 85.
Pokud je podle povahy věci (§ 70, odst. 1)
třeba podrobnějších předpisů o řízení před
rozhodčími soudy, platí přiměřeně ustanovení
o řízení před okresními soudy ve sporných
věcech, vyjímajíc věci nepatrné.
§86.
Změnily-li se před uplynutím doby, po niž
nález rozhodčího soudu nebo smír před ním
sjednaný má platiti, podstatně rozhodující
okolnosti, na jejichž podkladě byl vydán nález
nebo sjednán smír, může každá ze zúčastně-
ných stran žádati, aby rozhodčí soud o věci
znovu rozhodl.
§87.
(1) Nálezy rozhodčího soudu nebo smíry
před ním sjednané nahrazují nebo doplňují
hromadnou smlouvu a jsou závazné po dobu
účinnosti v nich stanovenou pro zúčastněné
zaměstnavatele a zaměstnance.
(2) Smluvní ustanovení, odporující nálezům
rozhodčího soudu nebo smírům před ním sjed-
naným, jsou neplatná, leč by šlo o odlišné pod-
mínky příznivější pro zaměstnance.
§88.
(1) O nákladech řízení před rozhodčími
soudy, jímž se rozhoduje o hromadném sporu,
platí zásady sporného řízení; v jiných přípa-
dech nese náklady řízení stát.
(2) Pokuty a peněžité tresty uložené v řízení
podle této hlavy připadají státu. Vymáhá je
na žádost rozhodčího soudu okresní soud,
v jehož obvodu bydlí ten, kdo je povinen po-
kutu nebo peněžitý trest zaplatiti.
§89.
Všechna jednání, rozhodnutí a listiny týka-
jící se působnosti rozhodčích soudů jsou osvo-
bozeny od kolků a poplatků.