Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 3. zasedání
484.
Návrh
poslanců H. Bergmanna, Ant. Chloupka, Fr. Tymeše, Aloise Petra, Boh. Rodov-
ského, Fr. Macouna a F. Viereckla
na vydání zákona, jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených okresních
zřízenců a cestářů.
Podepsaní navrhují, aby poslanecká sněmovna usnesla se na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ........
kterým se upravují služební poměry trvale ustanovených okresních
zřízenců a cestářů.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 1.
Ustanovení hlavy prvé, části druhé čl.
V. a VI. zákona ze dne 29. února 1920,
č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne
14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o
okresních zastupitelstvech mění a doplňu-
je se takto:
Kdo může býti trvalým zřízencem
okresním.
§ 2.
1. Okresní zastupitelstvo se usnáší, kte-
ré služby ve správě okresní a podniků o-
kresních mají býti vykonávány zřízenci
2
trvale ustanovenými a jakých zvláštních
způsobilostí jest pro jednotlivá místa zří-
zenecká třeba.
2. Neučiní-li tak okresní zastupitelstvo
do 3 měsíců ode dne, kdy byl tento zá-
kon vyhlášen, rozhodne s konečnou plat-
ností bezprostřední úřad dohlédaci.
3. Obdobně rozhodne tento úřad, jestli-
že vzniknou nové obory služby, vyžadu-
jící ustanovení trvalých zaměstnanců.
Byl-li kdo ustanoven zaměstnancem na
místo, které dle odst. 1. bylo platně zříze-
no, má práva a nároky podle dalších u-
stanovení tohoto zákona.
§ 3.
Trvalým okresním zřízencem může bý-
ti platně ustanoven toliko:
1. kdo jest státním občanem republiky
Československé,
2. kdo jest svéprávným,
3. kdo byl po dobu jednoho roku zaměst-
nán jako prozatímní zřízenec.
§ 4.
Zřízencem podle tohoto zákona nemů-
že býti ustanoven:
1. kdo není podle § 6 zákona ze dne 15.
listopadu 1867, č. 131 ř. z., dále podle §
2 zákona ze dne 25. května 1883, č. 78 ř.
z., způsobilý nabýti služby státní nebo ji-
né služby veřejné, kdo jest podle § 3 vo-
lebního řádu do obcí ze dne 31. ledna
1919, č. 75 Sb. z. a n., vyloučen z práva
volebního a podle § 22 zákona ze dne 17.
října 1919, č. 588 Sb. z. a n" o trestání
válečné lichvy, vyloučen z práva voleb-
ního a volitelnosti, zvláště však i ten, kdo
pro přestupky označené v §§ 460, 461 a
463 trestního zákona byl odsouzen a to
po dobu 3 let od dokonaného zákonného
trestu;
2. kdo byl pro čin, spáchaný ze zištnos-
ti neb jiných nízkých pohnutek, trestán
disciplinárně propuštěním ze služby veřej-
né; tato nezpůsobilost pomine však uply-
nutím 3 let ode dne propuštění.
3
Jak se zřízenci ustanovuji.
§ 5.
Zřízence volí po provedeném veřejném
konkursu okresní zastupitelstvo, při čemž
bude přihlížeti k uchazečům, kteří vyko-
nali službu presenční. Ustanovení děje se
na jeden rok prozatímně.
§ 6.
1. Trvale ustanoveným zřízencem stá-
vá se zaměstnanec po jednoroční uspoko-
jivé službě. Pokud ustanovení zřízence ne-
ní trvalým, může býti usnesením okresní-
ho zastupitelstva propuštěn, a to, nebylo-li
při přijetí jeho smluveno jinak, po šesti-
nedělní výpovědi. Výpověď může býti dá-
na nejdéle do ukončení prozatímního ro-
ku.
2. Služné prozatímního zřízence činí
6 300. - Kč ročně.
§ 7.
Trvale ustanovenému zřízenci doručí se
listina o ustanovení, obsahující předpisy
o tom, pro který obor služby byl jmeno-
ván, jaké mu náležejí služební příjmy a
jaké má nároky na jejich zvýšení, jaké
jest právo na výslužné a jaké zaopatřo-
vací požitky náležejí jeho manželce a dít-
kám. Zároveň mu budiž vydán okresním
zastupitelstvem schválený služební řád,
kterým jsou vytčeny všeobecné povinno-
sti vyplývající z poměru služebního, jakož
i práce služební, které mu náleží vykoná-
vati. Pro zvláštní úkony jednotlivých zří-
zenců může okresní zastupitelstvo vyda-
ti zvláštní služební předpisy.
§ 8.
Dříve než zřízenec trvale ustanovený
nastoupí službu, složí do rukou okresního
hejtmana nebo jeho náměstka slib, že bu-
de přesně plniti služební povinnosti. O vy-
konání tohoto slibu sepíše se protokol.
Jak se zřízenci propuštějí.
§ 9.
Trvale ustanovený zřízenec může býti
propuštěn usnesením okresního výboru
4
toliko na základě provedeného discipli-
nárního řízení podle obdoby služební prag-
matiky platné pro státní zřízence. Bližší
ustanovení budou vydána vládním naříze-
ním.
Příjmy služební, výslužné a jiné zaopatřo-
vací platy zřízenců trvale ustanovených.
§ 10.
Služební plat se skládá ze
služného,
činovného a
výchovného.
§ 11.
1. Služné zřízenců stanoví se v ročních
částkách takto:
stupeň služného: |
výše služného: |
|||
  |
1 |
  |
Kč |
6. 300. - |
  |
2 |
  |
Kč |
6. 940. - |
  |
3 |
  |
Kč |
7. 380. - |
  |
4 |
  |
Kč |
7. 920. - |
  |
5 |
  |
Kč |
8. 460. - |
  |
6 |
  |
Kč |
9. 000. - |
  |
7 |
  |
Kč |
9. 540. - |
  |
8 |
  |
Kč |
10. 080. - |
  |
9 |
  |
Kč |
10. 620. - |
  |
10 |
  |
Kč |
11. 160. -. |
Služné se zvyšuje postupem do vyšších
stupňů. Zvýšení služného nastává, jakmi-
le zřízenec dovrší 3 roky započitatelné
služební doby se služným bezprostředně
předcházejícího stupně téže platové stup-
nice. Zvýšení služného provádí se z moci
úřední. Služné zřízencům vyplácí se mě-
síčně předem.
2. Zřízenec trvale ustanovený má ná-
rok na činovné, které se vyměří podle
skupin míst stálého úředního působiště,
které určí okresní zastupitelstvo. Má-li
zřízenec služební byt, ocení se hodnota
tohoto bytu dle norem, platných pro zří-
zence státní téže kategorie.
3. Výchovné přísluší s omezeními níže
uvedenými zřízenci v činné službě i ve
výslužbě, po případě tomu, jemuž svěře-
na byla výchova pozůstalých dětí a to na
vlastní, nevlastní nebo adoptované děti
zřízence, jež jsou nezaopatřeny a mají čsl.
5
státní občanství. Které děti se pokládají
za nezaopatřené, posuzuje se dle předpi-
sů, platných pro státní pragmatikální zří-
zence.
Výchovné činí:
při jednom nezaopatřeném dítku Kč
1. 200 ročně,
při více nezaopatřených dětech Kč
2. 100 ročně.
Na děti starší 18 roků přísluší výchov-
né jen, studují - li na veřejném nebo prá-
vem veřejnosti nadaném učilišti až do do-
končeného studia, nejdéle však:
a) do dokonaného 21. roku věku při stu-
diu na středních nebo odborných ško-
lách;
b) do dokonaného 24. roku věku při stu-
diu na vysokých školách, avšak jen stu-
dují-li s řádným prospěchem nebo jsou-li
pro trvalou duševní nebo tělesnou choro-
bu k jakémukoliv výdělku neschopny;
c) na děti, které se zdržují v cizině ne-
bo tam navštěvují školu, výchovné nepří-
sluší; výjimky může povoliti v odůvod-
něných případech zemský výbor;
d) na děti, které nežijí ve společné do-
mácnosti s otcem, přísluší výchovné v
plné míře tehdy, přispívá - li na jejich
výživu aspoň částkou, rovnající se stano-
venému výchovnému, jinak pouze část-
kou, kterou skutečně přispívá na jejich
výživu. Na nemanželské dítě přísluší otci
výchovné teprve od doby, kdy mu bylo
dítě s jeho svolením v matrice připsáno.
Na dítě nevlastní nebo adoptované příslu-
ší výchovné jen, není-li tu jiné osoby po-
dle platných předpisů k výživě povinné a
schopné;
e) za podmínek předchozích odstavců
přísluší výchovné též na schovance, po-
kud schovanecký poměr byl založen
smlouvou před poručenským soudem (ú-
řadem), není-li na výživu (výchovu) smlu-
vena nebo placena žádná náhrada a ne-
ní-li tu jiné osoby podle platných předpi-
sů k výživě povinné a schopné;
f) nárok na výchovné, jakož i každou
okolnost, která má vliv na trvání nároku
nebo na výši výchovného, musí oprávně-
ný však hlasití a případně podmínky
ná-
6
roku prokázati. Nesprávná udání jsou
trestána podle všeobecných předpisů
trestních a disciplinárních.
§ 12.
1. Nejmenší míra dovolené určuje se pro
zřízence se služným:
1. -4. stupně 8 dnů,
5. stupně 10 dnů,
6. a vyššího stupně 14 dnů.
Se svolením bezprostředního úřadu do-
hlédacího může býti tato dovolená pro-
dloužena nejvýše o dalších 8 dnů.
2. Zřízenci přísluší klid o nedělích a
svátcích státem uznaných.
§ 13.
1. Povinná doba služební stanoví se 40
lety.
2. Rok prozatímního ustanovení započí-
tává se do povinné doby služební.
§ 14.
Nároku na výslužné nabývá zřízenec
trvale ustanovený nepřetržitou službou u
téhož okresu nejméně 10letou, prokáže-li,
že se stal bez vlastního zavinění k další
službě neschopným. Průkazu tohoto ne-
třeba u zřízence, který, maje již nárok na
výslužné, dosáhl 60 roků věku. Stane-li
se zřízenec, který aspoň již 5 let, ale mé-
ně nežli 10 let službu vykonával, bez vlast-
ního zavinění pro nemoc, poranění nebo
jinou pohromu, kterou utrpěl při zastává-
ní své služby, neschopným k dalšímu vy-
konávání služby, budiž s ním naloženo
tak, jako by již plných 10 let sloužil. Po-
žívá-li zřízenec v takovémto případě dů-
chodu úrazového, započítává se tento do
zaopatřovacích požitků, které mu jinak
přináležejí.
§ 15.
1. Trvalé i dočasné výslužné vyměřuje
se zřízencům tím způsobem, že za prvních
10 let ve výslužbě ztrávených připadá jim
kvóta 40 % platu ročního, který ve službě
činné posléze brali. Každým dalším rokem
tato služební kvóta vzrůstá o 2% jejich
celkového služného, nejvýše však na 100%
7
posledních zřízencových požitků do pen-
se vpočítatelných.
2. Byl-li zřízenec dočasně dán na odpo-
činek a vstoupí-li pak opět do služby a
odejde později na trvalý odpočinek, počí-
tají se při vyměřování definitivního vý-
služného toliko léta, která v činné službě
ztrávil a nikoliv doba, po kterou byl na
dočasném odpočinku.
§16.
Nároku na výslužné pozbude:
1. Zřízenec, který se služby vzdal do-
brovolně nebo vystoupí z ní o své vůli,
neprokázav neschopnosti ke službě, je-li
k podání takového průkazu povinen podle
§ 14 tohoto zákona. Není-li jiného ustano-
vení, může se zřízenec vzdáti své služby
teprve po šestinedělní výpovědi;
2. zřízenec, který byl disciplinárním ná-
lezem ze služby propuštěn.
§ 17.
Odpočivné a zaopatřovací platy se vy-
měřují z pensijní základny, kterou tvoří
základní služné stanovené v § 11 odst. 1
tohoto zákona.
§ 18.
Vdově po zřízenci přísluší vdovský plat,
když:
a) zemřelý již v době smrti měl nárok
na výslužné nebo sám již výslužné měl,
b) sňatek uzavřen byl před vstoupením
do služby nebo po čas služby a zemřelý
tenkráte nepřekročil 60 roků věku svého.
Důchod vdovský nepřísluší vdově, která
v čase, když zřízenec zemřel, byla z vlast-
ní viny již soudně rozvedena. Nároky
vdov rozloučených řídí se podle stávají-
cích platných zákonů a předpisů.
§ 19.
1. Vdovský důchod se vyměřuje podle
služebních požitků, které by pro vyměře-
ní výslužného manželova byly vpočíta-
telny tím způsobem, že vdově náleží ja-
ko vdovský důchod 2/3 výslužného, jež
manžel měl nebo na které by měl právo,
nejméně však 40 a nejvýše 50% pensijní
základny.
8
2. Nejnižší výměra vdovské pense činí
však při služební době:
do 12 roků aspoň Kč 4. 200. - ročně,
od 13-17 roků aspoň Kč 4. 500- roč-
ně,
počínaje 18. rokem aspoň Kč 4. 800. -
ročně.
3. Důchod vdovský vyplácí se měsíčně
předem a zaniká provdáním vdovy, při
čemž jí přísluší odbytné podle předpisů
platných pro zaměstnance státní téže ka-
tegorie.
§ 20.
Sirotčí pense se přiznává podle ustano-
vení platných pro zaměstnance státní té-
že kategorie a doby služební.
§ 21.
Pozůstalé vdově nebo dítkám po zří-
zenci, nechť zemřel v činné službě nebo
ve výslužbě, přísluší na zapravení útrat
nemoci a pohřbu čtvrtletní úmrtné, rov-
nající se 25%nímu ročnímu platu nebožtí-
kovu do výslužného započítatelnému ne-
bo 25 % výslužného, které měl.
§ 22.
Všichni zřízenci, kteří mají nárok na
výslužné, jsou povinni, dokud jsou v čin-
né službě, platiti do pensijního fondu o-
kresního, po případě dokud fond takový
zřízen není, do fondu okresního roční pří-
spěvek 8% svého platu, započítatelného
do výslužby. Zřízenec, který byl podle
tohoto zákona propuštěn, má nárok na
vrácení bezúročné sumy zaplaceného pen-
sijního příspěvku, který sám zaplatil.
§ 23.
Pensionovaní zřízenci a jejich pozůstalí
ztrácejí nároky na zaopatřovací požitky
podle ustanovení platného pro pragmati-
kální státní zaměstnance.
§ 24.
Spory o příjmy a výslužné, jakož i za-
opatřovací požitky vdov a sirotků, i o-
statní spory, vzešlé ze služebního pomě-
ru, rozhodují se pořadem správním.
9
§ 25.
Zřízenci, kteří byli ustanoveni dříve než
tento zákon nabyl platnosti, buďtež zařa-
zeni na systemisovaná místa. Okresní za-
stupitelstva jsou povinna do 3 měsíců ode
dne účinnosti tohoto zákona provésti sy-
stemisaci míst okresních zřízenců a ob-
saditi je, pokud se tak nestalo, zaměstnan-
ci již ve službě jsoucími. Pakliže okresní
zastupitelstvo v této lhůtě nevyhoví pří-
kazu tohoto zákona, přechází rozhodování
na zemského presidenta. Služební příjmy,
tímto zákonem nově stanovené, nastupují
na místo všech dosavadních stálých slu-
žebních požitků. Převod do nových stup-
ňů služebních děje se podle délky skuteč-
né služební doby a let pravoplatně zapo-
čítatelných.
Pokud požívá zřízenec požitků vyš-
ších než kolik činí úhrn služebních požit-
ků podle tohoto zákona, obdrží vyrovná-
vací přídavek v takové výši, aby jeho
služné zůstalo neztenčeno. Vyrovnávací
přídavek se zmenší při prvém zvýšení
služného o 2/3 částky, o kterou služné by-
lo zvýšeno a při každém dalším zvýšení
o polovinu částky, o kterou dosavadní
služné bylo zvýšeno, a to až do úplného
zániku.
Článek II.
Jestliže budou nově upraveny požitky,
práva a nároky státních zaměstnanců stej-
né kategorie, bude se vztahovati tato ú-
prava také na požitky, práva a nároky
zřízenců, jejichž poměry upravuje tento
zákon.
Článek III.
Zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 17
Sb. z. a n. z roku 1920, jímž upravuji se
služební poměry trvale ustanovených zří-
zenců a cestářů okresních zastupitelstev
v Cechách a okresních silničních výborů
na Moravě a ve Slezsku, pozbývá účin-
nosti.
Článek IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vy-
hlášení; provede jej ministr vnitra.
10
Důvodová zpráva.
Právní poměry okresních zřízenců a
cestářů byly upraveny zákonem čís. 17/
1920 Sb. z. a n., který byl vydán jako
jeden z předpisů upravujících právní po-
měry samosprávných zaměstnanců. Bylo
to v době zcela jiných hospodářských po-
měrů než ve kterých žijeme. Některé o-
kresy provedly hned po účinnosti zákona
jeho ustanovení, naproti tomu celá řada
okresů do dnešního dne zákona neprová-
dí. Zatím co poměry zaměstnanců obec-
ních byly soustavně upravovány a v celé
řadě obcí proveden převod na požitky za-
městnanců státních, u okresů k tomuto
zrovnoprávnění dochází jen v řídkých pří-
padech; jest známo, že máme i okresy,
kde okresní zaměstnanci, zvláště okresní
cestáři, jsou v poměru námezdním.
Tyto poměry mají v zápětí jak dispa-
ritu mezi zaměstnanci státními a okresní-
mi, tak i mezi jednotlivými kategoriemi
zaměstnanců samosprávných. Jest ovšem
přiznati, že k tomuto stavu přispěla fi-
nanční tíseň okresů, jejichž hospodářství
v důsledku značného úbytku veřejnopráv-
ních příjmů ocitlo se v rozvratu. Musíme
však uvážiti, že je v zájmu celostátním,
aby sít okresních silnic byla uvedena do
náležitého stavu a aby silnice byly nejen
budovány a opravovány, nýbrž aby byly
též řádně udržovány.
Nedostatek finančních prostředků vede
k tomu, že okresy nemají ani dosti mate-
riálu na běžné udržování silnic a že jen
s největší obtíží mohou přikročiti k silnič-
ním rekonstrukcím. Nebudou-li míti dosta-
tečných prostředků k tomu, aby mohly
slušně zaplatiti okresním zaměstnancům,
dojde k stálému zhoršování silniční sítě a
velký majetek, který byl vložen do vy-
budování okresních silnic, bude postupně
ztrácen.
Jest třeba dále uvážiti, že stále stou-
pající automobilová doprava klade zvýše-
né požadavky na silniční správu a že o-
kresní cestáři nemají jenom za úkol udržo-
vati okresní silnice, nýbrž vykonávati též
silniční policii. Tento úkol nemůže býti
plněn, pakliže jej obstarávají zřízenci
smluvní, kterým se ukládá pracovní po-
vinnost po případě jen na několik dnů v
měsíci.
Předložená osnova zákona má za účel
přiblížiti aspoň do jisté míry okresní zří-
zence zřízencům státním. Při tom nemů-
žeme přehlédnouti, že právní poměry za-
městnanců samosprávných odlišují se pře-
ce jenom v určitých směrech od právních
poměrů zaměstnanců státních a že tedy
aplikace norem, platných ve správě stát-
ní, může se díti toliko s určitými modifi-
kacemi. Vychází proto osnova zákona z
původní úpravy, provedené zákonem čís.
17/1920 Sb. z. a n., má ovšem některá
ustanovení, která se odlišují od úpravy
státní.
Osnova definuje pojem okresního zří-
zence, při čemž ovšem ponechává určité
pravomoci bezprostřednímu úřadu dohlé-
dacímu. Důsledné provedení osnovy bu-
de míti v zápětí, že odpadnou spory, kte-
ré tu vznikaly a které nebyly odstraněny
ani pozdější novelisací zákona. V tomto
směru má dojíti k úlevě podle ustanove-
ní § 24, který veškeré spory vzniklé od-
nímá pořadu právnímu a přikazuje je ad-
ministrativnímu pořádku. Veškerá další u-
stanovení připínají se k systému, který
zvolil požitkový zákon s jedinou téměř
odchylkou: prozatímní ustanovení nemá
trvati déle nežli jeden rok. To odpovídá
zásadám, které zákony z roku 1919 a 1920
zvolily jak pro samosprávné zřízence, tak
pro samosprávné úředníky.
Pokud jde o úhradu nákladů, které
vzniknou prováděním tohoto zákona, ne-
povstane přirozeně žádný zvláštní výdaj
pro pokladnu státní, povstanou však urči-
té náklady pro okresní fondy. Výši těch-
to nákladů odhadujeme asi na 15 milionů
Kč. Úhradu bude možno získati především
v přídělu zemí, které mohou z prostředků
určených pro podporu finančně slabých o-
kresů uvolniti určité částky přímo k to-
muto účelu. Další úleva objeví se v o-
kresních rozpočtech dále tím, že bude pro-
váděn zákon číslo 69/1935 Sb. z. a n., kte-
rý znamená převzetí dluhové služby za
investice, které byly provedeny okresy
k účelům veřejně prospěšným.
11
Se zřetelem k tomu, že u okresů nebyl
dosud vůbec vybudován systém dávko-
vý, jest možno uvažovati též o tom, aby
byly zavedeny a vybírány dávky v těch
případech, kdy jde o nadměrné užívání
okresních silnic; obdobu nalézáme již v
ustanoveních o t. zv. konzervačním pau-
šálu.
Návrh tento budiž přikázán výboru ústavně - právnímu a rozpočto-
vému.
V Praze dne 28. června 1936.
Bergmann, Chloupek, Tymeš, Petr, Rodovský, Macoun, Viereckl,
Bistřický, Pelíšek, Hladký, Frant. Němec, Al. Langer, Beneš, Mašata,
Vencl, Pozdí-
lek, Petrovič, Zářecký, R. Böhm, Fel. Kučera, Zeminová, Jenšovský, dr Klapka,
Fr. Langr, Neumeister.