subkomitét, ani superrevise neodvážily se
však na této soustavě něco měniti, poně-
vadž by se byl musil budovati zákoník
úplně nový.

K hlavě 5 (§§ 99 až 135).

Superrevisní komise zařadila, právě tak
jako občanský zákoník z r. 1811, v čelo
věcných práv hlavu o držbě. Subkomitét
začal tuto hlavu pojmem toho, co lze držeti,
a pak teprve přešel k tomu, kdo je držite-
lem. Superrevisní komise v osnově z roku
1931 zůstala při pořadu občanského zá-
koníka. Položila v čelo hlavy pojem držby.
Snažila se při tom vytvořiti pojem držby
jednotně. Dosavad byl pojem tento z vlivu
římského práva rozpolcen na držbu věci
a držbu práva. Stalo se to z té příčiny, že
římské právo znalo původně jen držbu
s vůlí vlastnickou. Tato držba se přirozeně
připínala k nějaké věci hmotné. Super-
vevisní komise stála na stanovisku, že i při
držbě věci jde pouze o výkon práva, a to
práva vlastnického. Úvodní ustanovení této
hlavy (§ 244 osnovy z r. 1931) proto vy-
slovovalo, že držitelem je, kdo vykonává
právo pro sebe (ať již je to právo vlast-
nické nebo jakékoli právo jiné). V závě-
rečné redakci bylo toto ustanovení vy-
puštěno, jednak že při přísném zkoumání
nebylo je možno označiti za bezvadné, jed-
nak že se vůbec nezdálo nutným dávati
teoretickou definici pojmu "držitel". Pro
praktickou potřebu stačí § 101, vytýkající,
jak se někdo držitelem stane.

Subkomitét vypustil § 310 obč. zák., po-
něvadž náleží do hlavy o způsobilosti k prá-
vům a k právním činům. Superrevisní ko-
mise měla však za to, že předpis o způso-
bilosti osob, které mají nedostatek vůle,
nemůže se tu postrádati, poněvadž občan-
ský zákoník nemá všeobecného ustanovení
o způsobilosti k právům a k právním či-
nům. Ustanovení tato jsou u jednotlivých
druhů práv. Musí býti proto také při držbě.
§ 310 obč. zák. byl tedy restituován jako
§ 99 a přizpůsoben jednak řádu o zbavení
svéprávnosti, jednak i terminologii, které
se užilo na jiných místech.

Při § 311 obč. zák. vypustil subkomitét
zmínku o tom, že předmětem držby mohou
býti jen věci právního obchodu, poněvadž
válečné zkušenosti ukázaly, že předmětem
držby byly i věci, které právnímu obchodu
byly odňaty. Superrevisní komise uvážila,
že válečnými zákazy nebyly věci zapově-

děné extra commercium postaveny. Byla - li
o jednotlivých věcech vyslovena konfis-
kace a byly - li tyto věci dále jednotlivci
drženy, nebyla to držba, která se právně
chrání. Superrevisní komise vsunula do
§ 100 návrhu opětovně slova o právním
obchodu.

Taktéž byl zachován jako § 102 s někte-
rými tekstovými změnami i § 312 obč. zák.
V rubrice bylo naznačeno, že držbou vlast-
nického práva třeba rozuměti to, co se ob-
vykle nazývá "držba věci". § 313 obč. zák.
přijat byl jen s tou změnou, že slova "mit
dessen Gestattung" byla škrtnuta, poně-
vadž se zakládala na omylu. K nabytí
držby záporného práva není potřebí sou-
hlasu vlastníka.

Superrevisní komise převzala s malými
změnami i §§ 314, 315 obč. zák. o bezpro-
středním a prostředečném nabytí držby.
Při prostředečném nabývání byla vypuštěna
pro převod neurčitá slova "durch deutliche
Zeichen", poněvadž by mohla dávati pří-
činu ke sporům. Je to věcí důkazu, zda se
převod stal, ať se stal jakkoli, třebas zře-
telnými znameními či nikoli.

Občanský zákoník až na sporá ustano-
vení § 315 neměl při držbě předpisy o pro-
středečném nabývání. Zařaděny byly až
při nabytí vlastnictví. Vzhledem k bez-
prostřednímu nabývání držby dle §§ 102
a 103 návrhu by zde tedy byla mezera.
Částečně již subkomitét a ještě více super-
revisní komise vyplnila tuto mezeru v §§
105 a 106 předpisy §§ 427 a 428 starého
zákoníka. Předpis § 427 byl však pozmě-
něn. Již v rubrice nalezl svůj ohlas správ-
ný náhled, že listiny prokazující vlastnictví
a nástroje nejsou znameními. Předpis § 427
obč. zák. byl pak doplněn. Superrevisní
komise přihlédla k obchodním zvyklostem
a jmenuje tedy vedle věcí, při kterých ode-
vzdání z ruky do ruky není možné (míní
se tím zejména zboží v dopravě), i věci,
při kterých odevzdání z ruky do ruky není
obvyklé.

Subkomitét navrhoval podle § 854 něm.
z. o. a čl. 922 civ. zák. švýc., jakož i podle
§ 354 uh. osnovy předpis, že držba je pře-
vedena, jakmile ji nabyvatel může pro
sebe vykonati. Měly jím býti kryty pří-
pady prostředečného nabytí držby, kde
celé jednání směřovalo k převodu držby,
na př. při koupi zboží v krámě, které se již
odvážilo nebo odměřilo, ale jehož se naby-
vatel ještě neuchopil. Měla jím býti odmít-

- 260 -

nuta nesprávná teorie, že i při prostředeč-
ném převodu je třeba nějakých uchopova-
cích aktů. Superrevisní komise však usou-
dila, že toho předpisu potřebí není (ze-
jména se zřetelem k poslední větě § 104)
a že v daném případě bude lze posouditi,
zda převod držby se skutečné již stal, a že
nelze převod držby vnucovati, kde ani
ještě zamýšlen nebyl. Superrevisní komise
uvažovala také o převodu držby automaty.
Je tu nabídka majitele automatu ad incer-
tas personas. Kdo zařízení uvede v pohyb,
nabude držby. Stejně i vlastník jiného za-
řízení, na př. léčky na zvěř, nabývá držby,
když zvěř do toho zařízení přijde. Také se
nabývá držby dopisů, když listonoš do
schránky ve dveřích neb otevřeným oknem
dopis do bytu vhodí.

Superrevisní komise položila před § 106
rubriku "dohodou" místo nevýrazných
slov "durch Erklarung" v starém tekstu.
V § 106 byl bez věcných změn převzat
§ 428 obč. zák. o constitutum possessorium
a o traditio brevi manu.

§ 429 obč. zák. nebyl převzat v této sou-
vislosti, poněvadž jedná vlastně jen o pře-
chodu nebezpečí na adresáta.

Slova "rechtmäsisiger Besitz" byla pře-
ložena v rubrice i v tekstu §§ 107 a 108
slovy "držba řádná". Je to držba, která se
stala po řádu. Superrevisní komise při-
pojila jen k návrhu subkomitétu požada-
vek "platného" právního důvodu, kterýž
znak subkomitét jako samozřejmý vy-
pustil. V § 317 obč. zák. vypustil již sub-
komitét reminiscenci z přirozeného práva
o vrozené svobodě k jednání. Superrevisní
komise tekst subkomitétu s malou styli-
stickou změnou převzala. Vynechala pouze
jako důvod držby zákon, poněvadž zákon
stanoví sám ty které tituly. V § 108 při-
pojila však jako důvod řádné držby i výrok
úřadu (sc. správního), což učinil i sub-
komitét.

§§ 318 a 819 obč. zák., týkající se de-
tentora, vynechal již subkomitét. Super-
revisní komise při tom setrvala. Také § 320
obč. zák. byl vynechán, poněvadž odpovídal
teorii redaktorů o titulu a modu acqui-
rendi. Také § 321 obč. zák. nebyl převzat,
poněvadž držba tabulární, ač se v desko-
vém právu vyskytovala, s pojmem držby
podle osnovy není v souladu. Vynechán byl
dále na návrh subkomitétu § 322 obč. zák.,
poněvadž je bez užitku činiti rozdíly, na
kolik osob po sobě byla držba převedena,

ježto při držbě může jíti vždy jen o držbu
jedinou, škrtnuty musily býti, jak již sub-
komitét navrhl, §§ 323 a 324 obč. zák.,
které byly dříve potřebné pro žalobu vyzý-
vací. Vypuštěn byl i § 325 obč. zák. s od-
kazem k právu trestnímu a k zákonům
policejním.

Podle návrhu subkomitétu přijat byl
v § 109 předpis o držbě poctivé a nepoctivé,
připojeno však, že poctivý držitel musí míti
pro svou držbu přesvědčivý důvod. Mimoto
vzhledem k přijatému pojmu držby jako
výkonu práva učiněny také přiměřené
změny. K tomuto paragrafu připojena byla
v osnově z r. 1931 jako druhý odstavec
domněnka o držbě poctivé z § 328 obč.
zák.; v konečné redakci stalo se toto usta-
novení samostatným § 112, který vhodně
uzavírá skupinu předpisů o poctivé držbě.
Superrevisní komise stanovila v § 110, že
poctivost nebo nepoctivost právnických
osob se řídí podle poctivosti nebo nepocti-
vosti jejich orgánů; v závěrečné redakci
připojen byl předpis, co platí, skládá - li se
orgán z několika osob. Otázka poctivosti
zástupců, jak osob právnických, tak i osob
jiných, řešena je generálně v § 111. Ne-
poctivost zástupcova účinkuje i pro za-
stoupeného držitele, nikoli však, má - li zá-
stupce vzhledem k držbě zvláštní příkaz od
zastoupeného. Superrevisní komise takto
rozhodla mnohé návrhy a připomínky
o osobách, které za jiné osoby jednají, po-
dle mínění, které projevil Mitteis
v svém spise "Stellvertretung", jsouc si
vědoma, že takový zástupce jednající podle
speciálního příkazu nedá se rozeznati od
posla. V témže sledu zařaděn byl § 345 obč.
zák. jako § 113 o držbě pravé podle návrhu
subkomitétu pouze s tou změnou, že se
zmínka o výprose vypustila; srv. k tomu
důvodovou zprávu k hlavě 28.

Superrevisní komise ponechala § 114 při
znění navrženém subkomitétem, se styli-
stickými změnami, jmenovitě že na místo
"poctivý držitel může" se dala slova "poc-
tivý držitel smí". Jen s malou stylistickou
změnou převzat byl podle návrhu subko-
mitétu § 330 obč. zák. jako § 115. V § 116
se ponechal § 331 obě. zák. v svém původ-
ním znění. Toliko bylo připojeno, že se
obyčejné udržovací náklady (tím se míní
běžná režie) nehradí. S malými stylistic-
kými změnami převzaty pak §§ 117 a 118
(§§ 332 a 333 obč. zák.). Superrevisní ko-
mise podrobila teksty §§ 331 až 333 obč.

- 261 -

zák. mnohým úvahám a mnohé kritice.
Mohla je mnoho pozměniti, ale posléz
uznala, že skutečnosti, které se jimi mají
pořádati, jsou dosti řídké, a že nelze do-
hlédnouti, kam by až šly změny, které by
provedla. Teorie i prakse si tu dovedly vždy
najíti schůdnou cestu.

Superrevismí komise schválila škrtnutí
§ 334 obč. zák. vzhledem k právu retenční-
mu v § 370. Do § 119 přijala superrevisní
komise z § 335 obč. zák. jen první větu.
Druhá věta byla vypuštěna, ježto vše, čeho
je potřebí k otázce odhadu škody, je
v hlavě čtyřicáté druhé. § 120 se vyjadřuje
přesněji než § 336 obč. zák. Byl tu rozlišen
jasně náklad nutný a náklad jiného druhu.
Pro náklad nutný se posuzuje i nepoctivý
držitel jako držitel poctivý, pro náklad
ostatní se však posuzuje podle ustanovení
o nepřikázaném jednatelství. § 121 převzat
podle návrhu subkomitétu jen s tou změ-
nou, že se ukládá i odpovědnost za užitek,
kterého by byla došla zkrácená osoba.

Ježto §§ 114 až 121, jež se původně tý-
kaly držby věci, podle nových tekstů platí
jen o držbě práva vlastnického, bylo nutno
dáti v § 122 ustanovení o obdobném jich
užití, jde - li o držitele jiných práv.

§ 339 obč. zák. převzat v § 123 jen s ma-
lou stylistickou změnou ("vše uvedeno
v předešlý stav"). Veta o náhradě škody
však byla vypuštěna. Superrevisní komise
se tu přimkla jednak k dnešním předpisům
soudního řádu, dle nichž nelze v řízení
possessorním vymáhati náhradu škody,
jednak ale také dala výraz svému přesvěd-
čení, že zvláštních předpisů o náhradě
škody není potřebí, poněvadž tu dostačí
předpisy všeobecné.

§§ 124 až 126 přejímají §§ 340 a 341
obč. zák., které byly již v návrhu subkomi-
tétu potud pozměněny, že vsunuta i obava
před následky immissí (§ 137). Super-
revisní komise k tomu připojila pro díla
dle § 138, že zásada tohoto paragrafu
zůstává nedotčena. Jinak převzala super-
revisní komise pro § 126 s malou stylistic-
kou změnou návrh subkomitétu. Sub-
komitét chtěl vyhraditi petitorní ochranu
pro následky dle § 137, když se tyto do-
staví později, nejsouce předvídány. Super-
revisní komise považovala však tuto
výhradu za příliš nebezpečnou a proto od
ní upustila. Beze změny převzala v § 127
předpis (§ 342 obč. zák.) pro bourání
stavby nebo jiného díla. Doplňkem § 124

je čl. XXVI uvozovacích a prováděcích
předpisů.

§ 128 (§ 344 obč. zák.) doplnil již sub-
komitét podle § 859 něm. obč. zák., čl. 926
švýc. civ. zákona a § 361 uh. osnovy
z r. 1913, aby i domácí lidé buď z příkazu
držitele anebo v jeho nepřítomnosti mohli
svémoci užíti. Superrevisní komise pro-
vedla na tekstu subkomitétu menší změny,
zejména tím, že vypuzený z nemovitosti
musí se jí zmocniti ihned. Je to stará vis in
continuo. Jinak vypuzenému nezbývá než
se dovolati pomoci soudu. Omezení svémoci
jen na ty případy, kdy by soudcovská po-
moc přišla pozdě, odmítl již subkomitét.
Nelze si vůbec představiti případy při své-
moci, kde by dříve mělo býti o pomoc soud-
covskou žádáno.

Superrevisní komise vyrovnala žalobu
z vypuzené držby žalobě z držby rušené, že
připustila pro žalobní petit i povinnost kaž-
dého dalšího vypuzení se zdržeti (§ 129).
Superrevisní komise připojila pak jako
§ 130 i předpis o vypuzení získáním ne-
pravé držby, jakož i v § 131 námitku držby
nepravé a vypuzení z držby, kterou lze
proti žalobě na ochranu držby vznésti. Je
to stará exceptio vitiosae possessionis ab
adversario, přijímaná i v dosavadními právu,
třebas o zákonné teksty nedostatečně
opřená.

Poněvadž třicetidenní lhůta § 454 c. ř. s.
(na Slovensku a v Podkarpatské Rusi srv.
§ 1 zák. čl. XXII/1802), do které ode dne
nabytí vědomosti o rušebním činu lze po-
dati žalobu possessorní, je lhůtou materiál-
ně právní, přijala superrevisní komise
v § 132 předpis o lhůtě do osnovy, přidr-
žujíc se co do délky lhůty cit. § 454 c. ř. s.
Lhůta tato není lhůtou promlčecí a platí
také o námitkách. Připojena byla věta
o preklusi žaloby a námitky beze zřetele
k nabyté vědomosti.

Již subkomitét škrtl § 347 obč. zák. Vzta-
hoval se na dřívější právo, v němž se mohl
vésti spor o tom, kdo je v držbě. Měl pak
výhodnější právní postavení. Do systému
občanského zákoníka se tento paragraf ne-
hodí. Ještě v řízení o rušené držbě podle
čís. nařízení ze dne 27. října 1849, č. 12
ř. z., měl § 347 obč. zák. zvláštní předpis
v §§ 9 a 10. Na místo nich zavedl § 458
c. ř. s. (podobně § 580 zák. čl. I/1911)
zvláštní prozatímní opatření, jehož pod-
mínky jsou zcela jiné, než které stanoví

- 262 -

§ 347. Vypuštění toto superrevisní komise
schválila. Tím však nemá býti řečeno, že
by soud nemohl postupovati tak, jak § 347
obč. zák. ustanovil. Poněvadž § 348 obč.
zák. souvisel s § 347, usnesla se superre-
visní komise, aby rovněž byl vypuštěn.

§§ 349 až 352 obč. zák. zhustil již sub-
komitét v jednodušší předpisy. Superre-
visní komise připojila k tomu ještě před-
pis, že vypuzený uchová svou držbu, když
si ji svémocí nebo sporem uhájí, generali-
sujíc tím předpis § 351 obč. zák. Pouhým
nevykonáváním se však držby nepozbude,
také ne smrtí držitele.

Slovy "uchová se držba" se míní, že se
k držbě hledí jako k nepřerušené.

Subkomitét připojil také předpis o spo-
ludržbě. Nevypracoval však o ní podrobné
předpisy a ponechal praksi, aby pro spolu-
držbu našla vhodná pravidla. Superrevisní
komise upravila § 135 poukazem na držbu
a na společenství práv.

Jako další paragraf připojila superre-
visní komise v osnově z r. 1931 i pro po-
ctivý výkon práv rodinných ochranu jejich
držitele. Nebyla to než druhá věta § 1458
obč. zák. V závěrečné redakci byl však
tento paragraf - jehož praktický význam
by byl minimální - škrtnut, aby se ho ne-
bylo možno dovolávati v případech, na
které myšlen, nebyl.

K hlavě 6 (§§ 136 až 155).

Přejímajíc v tom směru návrh subkomi-
tétu, zahajovala osnova z r. 1931 tuto hlavu
předpisem, že ve vlastnictví mohou býti
jen věci hmotné, nemovité i movité. V zá-
věrečné redakci byl paragraf ten vypuštěn,
když převládlo mínění, že ani z teoretických
důvodů není zapotřebí pojem vlastnictví
takto obmezovati a že naopak pružný po-
jem vlastnictví zasluhuje přednosti (srv.
na př. S w o b o d a, Richterzeitung, 1935,
str. 50 a násl.).

Pod rubrikou "Obsah vlastnického prá-
va" shrnul již subkomitét §§ 354 a 362 obč.
zák. ve formulaci švýc. civ. zák., čl. 641.
Superrevisní komise s malými změnami
(v úvodu "vlastník", "smí" místo "může",
vynecháno "přímo a neomezeně") schválila
tekst subkomitétu jako § 136.

Vypuštěn byl § 355 obč. zák. jako zby-
tečný, § 356 obč. zák. jako samozřejmý a
§§ 357 až 360 a 363 obč. zák., vztahující

se na dělené vlastnictví. Srv. ostatně také
čl. VIII, č. 1 úvoz. a prov. předpisů.

Superrevisní komise se zabývala otázkou,
zda má býti do osnovy pojata také forma
"svěřené vlastnictví" pro smluvní nebo
dědické čekatelství. Na věc je pamatováno
jednak ustanoveními o svěřenském nástup-
nictví (fideikomisární substituci), jednak
novým § 465.

Pro immisse byl v § 137 návrh subkomi-
tétu změněn, že se vlastníkovi uložila po-
vinnost, aby se zdržel všeho, co immisse
způsobuje. Tím, jak již to subkomitét svým
tekstem zamýšlel, bude dosaženo účinných
výsledků žaloby. Vlastník bude povinen,
aby příčiny immissí odstranil. Nedá se mu
pouhý zákaz, jak to bylo v tekstu třetí no-
vely k občanskému zákoníku, Superrevisní
komise připojila k zapovědí přímých im-
missí, že jsou nedovoleny, ať je míra a
obtíž sousedova jakákoli. Sousedním po-
zemkem se míní každý pozemek, který im-
missemi je zasažen. Obmezení podle § 137
nepostihuje toliko vlastníka pozemku,
nýbrž vlastníka jakékoliv věci. Výpočet
"nepříležitostí" nezdálo se nutným doplňo-
vati; to však neznamená, že by nepříleži-
tosti, na které redaktoři třetí částečné no-
vely nemohli pomýšleti (na př. vyzařování
elektromagnetické energie), v konkrétním
případě nebylo možno zachytiti předpisem
§ 137. Podrobná úprava otázek souvisících
s rušením rozhlasu a pod. vybočuje však
z rámce revise obč. zákoníka. Věc tu bude
třeba vyřešiti speciálním zákonem, při
jehož přípravě bude pozorně odvážiti všech-
ny střetující se zájmy.

V § 138 vyslovila superrevisní komise
výrazněji, než to učinila třetí novela
v § 364 a) obč. zák., že se lze domáhati
náhrady škody, dosahují-li nepříležitosti
míry a obtížnosti dle § 137. Náhrady této
lze se domáhati, ať byly tyto následky díla
při komisionelním řízení namítány či ni-
koliv. Již třetí novela polepšila právní
situaci sousedovu. Nepřednese-li soused své
námitky proti dílu dle § 138, není jeho ná-
rok na náhradu škody prekludován.

V § 139 převzat byl § 364 b) obč. zák.,
ale zmiňuje se také o jiných dílech než
stavbách.

Subkomitét zařadil tu v § 140 z uherské
osnovy z r. 1913 (§ 412) předpis o užití
sousedního pozemku při stavbách. Super-
revisní komise ustanovila, aby stavební

-  263 -

úřad uložil sousedovi snášet úkony v této
příčině jen v ustanovené míře a do urče-
ného času. "Užitím" míní se zřízení lešení,
převoz stavebních hmot, jich skládka a
pod. Omezení na úkony "nezbytně nutné"
je dostatečnou ochranou postiženého vlast-
níka.

Vzhledem k důležitosti prostoru nad po-
vrchem a pod povrchem, na niž bylo již
při věcech poukázáno, pro využití pokroků
technických, přijala superrevisní komise
omezení vlastníka těchto prostorů, jsou - li
pro to důležité důvody a pokud vlastník ne-
může míti rozumného důvodu, aby se tomu
bránil. Takové omezení vlastníka ustano-
veno jest již různými zákony, které zůstá-
vají nedotčeny. Superrevisní komise se také
zabývala otázkou, jak časově daleko má
jíti toto vlastníkovo omezení. Tuto těžkou
otázku rozhodla v zájmu vlastníka, že
z užívání cizího prostoru nevzejde žádné
právo, kterého by se kdo mohl dovolávati,
když se změní poměry. Poněvadž však mo-
hou býti při tomto obmezení vlastníka in-
vestovány veliké náklady, rozhodla super-
revisní komise tento případ v osnově z r.
1931 stejně jako při § 138. úředně schvá-
lené dílo mělo zůstati nedotčeno, ale vlast-
ník se mohl domáhati náhrady škody.
V meziministerském řízení byly vysloveny
zásadní pochybnosti o tom, zda je vůbec
vhodné dopouštěti v soukromém zájmu zá-
sah do vlastnických práv k prostoru nad
povrchem a pod povrchem pozemku, ale po
bedlivém uvážení všech zájmů, jež by se
tu mohly střetnouti, bylo uznáno, že při
zvoleném tekstu nehrozí vlastníkovi pozem-
ku žádná újma. Námitky nakonec zůstaly
jen proti tomu, že se privilegují zařízení
úředně schválená a že ani po změně pomě-
rů se vlastník nemůže domáhati jich od-
klizení. Ustanovení o těchto zařízeních bylo
tedy vypuštěno, takže i proti nim se uplat-
ní zásada, že z užívání cizího prostoru ne-
vzejde nižádné právo, jehož by bylo možno
se dovolati, když se zřetelem na změněné
poměry vlastník pozemku již by měl roz-
umný důvod, aby se užívání prostorů nad
svým pozemkem nebo pod ním bránil.
Ustanovení § 141 se samozřejmě nedotýká
užívání spořádaného zvláštními zákony.

Subkomitét převzal ze švýcarského civ.
zák. (čl. 724) předpis o povinnosti vlast-
níka trpěti, aby se na jeho pozemku pro-
vedly přípravné práce k hledání věcí vědec-
ké hodnoty. Subkomitét zařadil tento před-

pis při nálezu. Superrevisní komise přesu-
nula jej k obmezení práva vlastnického
jako § 142 a přiměřeně jej pozměnila. Prá-
ce za cíli vědeckými mohou konati jenom
osoby státem pověřené. Na zastavěných
pozemcích, v ohrazených dvorech a zahra-
dách takové práce konati nelze.

V této souvislosti zařadila superrevisní
komise do osnovy z r. 1931 předpis o ces-
tách nezbytných, vzatý z § 1 zákona ze
dne 7. července 1896, č. 140 ř. z. Při tom
poukázala na předpisy, obsažené v záko-
nech jiných (srv. - vedle cit. zákona č.
140/1896 ř. z. - na př. pro Slovensko a
Podkarpatskou Rus §§ 36 a 37 zák. čl. XII/
1894). Protože v podstatě šlo jen o předpis
odkazový, byl v závěrečné redakci vypuš-
těn. Dosavadní ustanovení o těchto věcech
jsou zachována v platnosti v čl. VI, č. 4
úvoz. a prov. předpisů.

Subkomitét převzal § 422 obč. zák. o ko-
řenech a převislých větvích stromů a
o ovoci na těchto větvích. Připojil však
k němu ze švýcarského (čl. 687) a němec-
kého (§ 910) zákoníka obmezení, že lze
převislé větve oklestiti a kořeny vytrhati,
způsobují - li škodu sousedovi. Superrevisní
komise rozšířila v osnově z r. 1931 před-
pis tento vedle škody také na obtíž, která
se kořeny a převislými větvemi sousedovi
způsobuje. Při tom superrevisní komise
rozhodla, že se musí zabrániti, aby výkon
tohoto práva nebyl svévolný. Dala tudíž
předpis, kterým se měla šetřiti integrita
stromu. Nemělo proto býti dovoleno okles-
ťovati nevčas, nýbrž jen v příhodnou roční
dobu, a obtíž sousedova nesměla býti vy-
vážena zájmem, který je na neporušeném
zachování stromu. K starému již právu,
že ovoce na převislých větvích náleží sou-
sedovi, připojila superrevisní komise, že
mu také náleží dřevo z okleštěných větví
a vytrhaných kořenů. Konečné znění § 143
vrací se však zase k zásadě § 422 obč. zák.
a žádá na sousedovi, nad jehož pozemek za-
sahují větve nebo do jehož pozemku vrů-
stají kořeny cizího stromu, jen aby si při
okleštění větví a vytrhávání kořenů počí-
nal šetrně (z toho vlastně již plyne, že mů-
že tak učiniti jen ve vhodné roční době).
Ostatní podmínky byly však v meziminis-
terském řízení škrtnuty vzhledem k oba-
vám, že by se mohly státi zřídlem nových
sporů. O památné stromy, které superre-
visní komise, formulujíc svůj návrh, měla
zvláště na mysli, bude třeba pečovati v zá-
koně o ochraně památek.

- 264 -

Súkomitét zařadil nato ze švýcarského
civilního zákoníka (čl. 691 a násl.) před-
pisy o vodovodech, trativodech, plynovo-
dech, elektrickém vedení, o pramenech a
studnách, o jich porušení, zeslabení a zne-
čištění, o opatření potřebné vody a potřeb-
ného k nim povodí. Superrevisní komise
však uznala, že řády, z nichž byly tyto
předpisy převzaty, mají jinou strukturu,
a že přirozené podmínky jsou jiné v hor-
natém Švýcarsku a jiné v krajinách našich.
Mnohé z navrhovaných předpisů jsou již
v zákonech zvláštních, mnohé z nich jsou
vlastně jen zastřenou normou vyvlastňo-
vací. Superrevisní komise proto tyto před-
pisy nepřevzala.

Při formulování § 365 obč. zák. o vy-
vlastnění přidržel se subkomitét § 109
ústavy. Nechal otázku odškodnění a dů-
vodu, proč se vyvlastnění děje, úplně stra-
nou. Superrevisní komise se vrátila v § 144
k starému tekstu § 365. Vyvlastnění může
se státi z důvodu obecného zájmu a jen za
přiměřenou náhradu buď zplna, odstoupe-
ním vlastnictví, nebo zčásti, jeho obmeze-
ním. V superrevisní komisi bylo také pro-
neseno mínění, že by se mohl tento para-
graf vůbec vypustiti. Bylo však právem na
to poukázáno, že předpis § 365 obč. zák.
byl často jediným obecným předpisem pro
vyvlastnění, když zákonodárství všeobec-
ného zákona vyvlastňovacího nemá. Super-
revisní komise však svým tekstem vázala
vyvlastnění na podmínku, že se musí státi
po "příslušném řízení" (srv. Randa,
Eigentumsrecht, 1893, str. 48 sl.). Konečný
tekst mluví o "provedeném" řízení, aby se
předešel výklad, že "příslušným řízením"
je toliko řízeni podle zákona, upravujícího
řízení vyvlastňovací všeobecně anebo ve
zvláštních případech. Bude tedy nadále
možné, aby prakse tam, kde nejde o vy-
vlastnění zvláštní normou upravené, uží-
vala analogicky předpisů o řízení v přípa-
dech příbuzných (na př. předpisů zákona
č. 30/1878 ř. z. o vyvlastnění pro účely že-
lezniční). K tomuto všeobecnému paragra-
fu bylo navrhováno na podnět minis-
terstva školství i obmezení vlast-
níka z té příčiny, že jeho disposicí přírodní
nebo historické památky nebo ráz krajiny
nesmějí býti porušeny. Superrevisní komi-
se však tento předpis nepřijala, poněvadž
otázky tyto náležejí do zvláštního zákona;
srv. nyní připravovanou osnovu zákona
o památkách.

Nato zařadil subkomitét předpis o záka-

zu zcizovacím a zavazovacím, poněvadž se
týká obmezení vlastníkovy disposice. Su-
perrevisní komise toto umístění schválila,
ale rozšířila původní předpis i má práva
jiná než jen na právo věcné. Bude tedy
§ 145 platiti také o pohledávkách. Super-
revisní komise vysvětlila tekst tím, že pro
zákaz zcizovací a zavazovací je ve veřej-
ných knihách potřebí vkladu. Co do vlivu
zapsaného zákazu zcizení na přípustnost
nucené dražby souhlasí komise s panujícím
názorem.

Superrevisní komise s malou změnou
převzala v § 146 předpis o vlastnické ža-
lobě na vydání věcí, jak jej navrhl subko-
mitét. Druhá věta tohoto paragrafu je
předmětem mnohých kontroversí. Super-
revisní komise nepustila se však do jich
řešení, poněvadž by mohla i vzhledem
k nim vzejíti pochybnost. Nechala proto
v platnosti tekst dosavadní.

V § 147 přijat byl dřívější předpis § 367
obč. zák. Na místo slova "živnostník" užito
bylo slov "kdo má právo s takovými věcmi
obchodovati".

V § 148 byl tekst § 368 obč. zák. s ma-
lými stylistickými změnami obnoven. Dří-
vější § 369 obč. zák. byl škrtnut jako před-
pis průvodní, jejž vedle § 146 lže považo-
vati za zbytečný. S malou změnou v § 149
převzat byl § 370 obč. zák. Taktéž v § 150
dřívější § 371 obč. zák.

Subkomitét zařadil žalobu zápůrčí z § 523
obč. zák. k § 366 obč. zák. v druhém jeho
odstavci. Superrevisní komise vytvořila
z tohoto předpisu zvláštní § 151 s rubrikou

o žalobě zápůrčí. Tekst subkomitétu byl
zjednodušen. Se stylistickými změnami
byly sloučeny v §§ 152 a 153 dřívější
§§ 372 až 374 obč. zák. V § 154 zařadén byl
pak předpis o žalobě zápůrčí z domnělého
vlastnictví.

§ 375 obč. zák. došel nové úpravy v §§ 22
až 25 c. ř. s. Nelze se domnívati, že by vedle
sebe platila dvojí nominatio auctoris, jedna
materiálně právní a druhá procesní. Proto
subkomitét tento paragraf vypustil. Také
superrevisní komise. Stejně byly vypuštěny
§§ 376 až 378 obč. zák. Měly svůj význam
v starém procesu římském. Do dnešního
soudního řízení se vůbec nehodí. K návrhu
subkomitétu jako zbytečný byl vypuštěn

i § 379 obč. zák.

Za předpisy o žalobách vlastnických
zařaděno bylo v konečné redakci jako

- 265 -