Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
858.
lnterpelace:
I. posl. Borkaňuka min. vnitra, že akciová společnost "Latorice" nezaplatila obcím dávku z pří-
růstku hodnoty majetku,
II. posl. Schenka a Appelta min. školství a národní osvěty, že učitel katolického náboženství,
farář Petr Mehl v Klášterci nad Ohři zneužil školy k politické štvanici,
III. posl. Polívku a dr Lukáča min. veřejného zdravotnictva a telesnej výchovy dr Czechovi vo veci
priznania a výplaty odmeny za mimoriadny výkon zamestnancov štát. nemocnice v Žiline,
IV. posl. Appelta min. vnitra, že úředníci státní policie ve Frývaldově ztýrali mladistvého dělníka
Rudolfa Erglera,
V. posl. Borkaňuka a Fuščiče min. vnitra, že četnictvo ve velkoberezňanském okrese brutálně za-
chází se sedláky,
VI. posl. Suroviaka min. železnic vo veci neporiadkov pri prevádzaní záznamov na odpočívnych
platoch, inspektorom Holzbauerom v Prahe,
VII. posl. Suroviaka predsedovi vlády vo veci neporiadkov okolo lesnej reformy v Terchovskej do-
lině,
VIII. posl. dr Neumana, Bergmanna, dr Patejdla a Hatiny předsedovi vlády ve věci vydání zákona
o řádu silniční a cestovní policie,
IX. posl. dr Novotného min. soc. péče o Obecně prospěšném bytovém družstvu ve Svítkově u Par-
dubic,
X. posl. Šaláta min. školstva a národnej osvety o škodlivom účinkovaní správců učiteľa štát. ľud.
školy Fr. Bařinu v Detve (okr. Zvolen),
XI. posl. Šaláta min. národnej obrany o sídlach vojenských odvodov brancov v okrese zvolenskom,
XII. posl. Florka min. financií o udělení trafiky hostinskému Jánovi Mularčíkovi v Polhore (okres
Námestovo) na úkor ostatných trafikantov v obci,
XIII. posl. Šaláta min. financií o veľkých pokutách, vyrubovaných finančnými orgánmi na úkor
občanov Detvy (okr. Zvolen),
XIV. posl. Florka min. vnútra o nesprávnom pokračovaní obecnej a okresnej komisie pri určovaní
škod požiarmi utrpených v Trstenej (Orava) a o nespravedlivom navrhovaní podpôr pohorel-
com z fondov Zemedelskej rady v Bratislave,
XV. posl. inž. Schwarze min. veřejných prací a min. železnic o úpravě středního Labe v úseku Tý-
nec n. L. -Veletov,
XVI. posl. dr Domina předsedovi vlády ve věci projektované Petřínské komunikace,
XVII. posl. dr Domina min. školství a nár. osvěty ve věci postavení školní budovy pro státní obecnou
školu s československým jazykem vyučovacím ve Lhotě u Dobřan, okres Stříbro.
2
858/ (překlad).
Interpelace
poslance Borkaňuka
ministrovi vnitra,
že akciová společnost "Latorice" nezaplatila
obcím dávku z přírůstku hodnoty majetku.
Akciová společnost "Latorice" koupila, jak
známa, od hrabat Schönbornů na Podkarpatí přes
200. 000 ha půdy, lesů a pastvisk za 37 milionů Kč.
Podle zákona č. 143/1922 Sb. z. a n. byli hrabata
Schönbornové povinni zaplatiti obcím, které leží
v katastru prodaných nemovitostí, dávku v částce
nekouká milionů Kč. Akc. spol. "Latorice" jako
kupující ručí za zaplacení této dávky obcím. Ale
třebaže akc. spol. "Latorice" koupila výše zmí-
něné statky od hrabat Schönbornů před 10 lety,
dosud ani hrabata Schönbornové ani akc. spol.
"Latorice" nezaplatili obcím dávku z přírůstku
hodnoty majetku.
Obce, okresy a země na Podkarpatí mají v roce
1936 přes 75 milionů Kč schodku ve svých rozpoč-
tech. Těžké následky hospodářské krise dále pod-
kopávají hospodářství v obcích. K vyrovnaní
schodků v rozpočtech obecních, okresních a zem-
ském poskytují se podle zákona č. 69/1933 Sb. z.
a n., z t. zv. výpomocného fondu pro Podkarpatí
úhrnem 4 miliony Kč státní výpomoci. To nepo-
skytuje obcím východiska z dosavadního katastro-
fálního finančního postavení. Úřady usilují najíti
východisko z tohoto postavení tím, že uvalují stále
vetší daně na pracující vrstvy obyvatelstva, které
nemohou platiti velikých daní. Na př. rolník Ivan
Kohut z obce Bukovinky č. 86 v mukačevském
okrese má jako celý svůj majetek: jedno jitro
půdy, malý domek a jednu kozu. Z tohoto majetku
uvalili na něho v r. 1937 368. 50 Kč obecní dávky.
Přišel exekutor a zabavil u něho na obecní dávku
poslední kozu. Ale příslušné úřady nepostupují tak
ostře proti akc. spol. "Latorici". Tato akciová spo-
lečnost, která se skládá ze švýcarských, belgic-
kých, francouzských a českých bankéřů, po 10 let
nezaplatila obcím, kterým má podle zákona platiti,
ani koruny na dávkách a proti ní se exekuce ne-
vedla.
Na Podkarpatí rozhodují o obecních věcech ob-
vodní notáři a jejich povinností, by mělo býti vy-
brati od hr. Schönborna a akc. spol. "Latorice" asi
10 milionů Kč na obecních dávkách. Z toho, že
notáři ve všech obcích nevybírají od nich obecní
dávku, lze usuzovati, že se to stalo na pokyn vyš-
ších úřadů.
Za takových poměrů jsme nucení v zájmu chu-
dých podkarpatských obcí a ještě chudšího pod-
karpatského obyvatelstva tázati se pana ministra:
1. Jsou-li hrabata Schönbornové a akc. spol.
"Latorice" povinni podle zákona platiti obcím,
které leží v katastru jejich nemovitostí, dávku
z přírůstku hodnoty majetku tak, jak jsou k tomu
povinni pracující zemědělci a jiné pracující vrstvy
obyvatelstva?
2. Hodlá-li pan ministr učiniti příslušná opatření,
aby notáři ihned počali vybírati od hraběte Schön-
borna a akc. spol. "Latorice" obecní dávku z pří-
růstku hodnoty majetku ?
3. Hodlá-li pan ministr dáti ihned vyšetřiti, kdo
je odpovědný za to, že zmíněná obecní dávka od
hr. Schönborna a akc. spol. "Latorice" dosud ne-
byla vybrána?
4. Hodlá-li pan ministr zahájiti kárné, a bude-li
zapotřebí, trestní řízení proti úředním činitelům,
kteří se provinili tímto opominutím?
V Praze dne 31. března 1937.
Borkaňuk,
Hodinová-Spurná, Fuščič, Procházka, dr Clemen-
tis, B. Köhler, Nepomucký, Krosnář, Dölling,
Kosik, Beuer, Vodička, Schenk, Kopřiva, Śliwka,
Machačová, Šverma, Kopecký, Široký, Schmidke,
Zápotocký.
858/II (překlad).
Interpelace
poslanců Schenka a Appelta
ministrovi školství a národní osvěty,
že učitel katolického náboženství, farář Petr
Mehl v Klášterci nad Ohří zneužil školy
k politické štvanici.
Okresní školní výbor v Kadani dostal od ředitel-
ství škol v Klášterci n. O. tento zápis:
"Podepsaná školní správa oznamuje:
Dne 25. února t. r. dostavily se v 1 hod. v po-
ledne do kanceláře ředitelství tyto osoby:
Antonín Bartl z Miřetic u Klášterce n. O. č. 171,
Bernard Eisenkolb z Miřetic u Klášterce n. O.
č. 176,
Vilém Wallisch z Miřetic u Klášterce n. O. č. 86,
Alois Schuster z Miřetic u Klášterce n. O. č. 144,
Josef Stamm z Klášterce n. O. č. 198,
a podaly stížnost proti učiteli katolického nábožen-
ství ve 4. třídě chlapecké obecné školy, faráři
Petru Mehlovi. Pánové Bartl, Eisenkolb a Wallisch
jako rodiče žáků: Antonína Bartla, žáka 4. třídy
chlapecké obecné školy, Bernarda Eisenkolba, žáka
4. třídy chlapecké obecné školy a Rudolfa Wal-
lische, žáka 4. třídy chlapecké obecné školy.
Pánové Schuster a Stamm přišli jako zástupci své
strany ve zdejší místní školní radě. Všech 5 členů
této deputace ohlásilo protest proti tomu, jak se
choval jmenovaný duchovní při vyučování katolic-
kého náboženství ve 4. třídě chlapecké obecné
školy dne 24. února t. r. ve vyučovací hodině od
11 do 12 hodin.
Když byli podali zprávu, žádali, aby jejich udání
bylo pojato i do zápisu a aby stížnost byla dále
zaslána nadřízenému školskému úřadu, okresnímu
školnímu výboru. Správce školy vyslechl tedy tři
uvedené žáky: Bartla, Eisenkolba a Wallische a
3
žáka Františka Weinerta. Jejich výpovědi jsou
nyní shrnuty v tomto jednacím spise, sepsaném dne
25. února 1937 v kanceláři ředitelství chlapecké
obecné a měšťanské školy v Klášterci n. O. v pří-
tomnosti podepsaných.
Bylo to ve středu, dne 24. února t. r., v druhé
polovici hodiny náboženství od 11 do 12 hodin. Pan
farář mluvil o chování komunistů ve Španělsku a
v Rusku a vypravoval, že rudí ve Španělsku házejí
bomby do kostelů a nevinné lidi mučí a zabíjejí.
V Rusku přiložili komunisté jednomu zajatci rouru
na břicho a do ni strčili krysu. Pod rourou pak za-
pálili oheň, načež se krysa vehryzla do břicha ne-
šťastníkova. Úhlavní komunisté jsou vrahové.
V Rusku nechávají lidi také hladověti, a když jsou
napolo vyhladovělí, postaví je kolem sebe a vy-
smívají se polovyhladovělým. Obrácen k žáku
Wallischovi pravil: Vždyť ty za to nemůžeš, že
i tvůj otec je komunista. Až budeš větší, budeš
také jinak smýšleti. Na to zavolal školák Fran-
tišek Weinert: Tam sedí také tři tací komunističtí
skrčkové, školák Weinert však popírá, že by byl
užil slova skrčkové, zatím co většina dětí ve třídě
uvádí, že dobře porozuměla slovům komunističtí
skrčkové. Všichni žáci se nyní obrátili tváří
k těmto třem, někteří z nich povstali se svých
sedadel, jiní vystoupili z lavic. Četní hoši hrozili
dokonce pozdviženýma rukama těmto třem spolu-
žákům, jiní se jim posmívali a činili posměšné po-
sunky. Potom děti také volaly: Vám již namlátíme
kušnu! Pan farář potom zjednal klid a zaklepal
holí na lavici. Na to vyzval, poněvadž prý se brzy
bude zvoniti, aby si děti šly pro svůj oděv. Eisen-
kolb uvádí, že od svého souseda, žáka Weinerta,
dostal ránu pěstí do spánku, která ho však příliš
nebolela, protože si hněď ve třídě nasadil svou kože-
nou čepici. Wallisch ještě uvádí, že mu pak jeho
spolužák Kreissl odňal pouzdro na péra. Když
chtěl za ním běžeti, zabránili mu v tom jiní spolu-
žáci. Když to ohlásil panu faráři, bylo mu pouzdro
na péra zase vráceno. Když vyšli ze školní budovy,
četní chlapci házeli na tři jmenované žáky sněho-
vými koulemi. Školák Antonín Bartl byl při tom
sněhovou koulí uhozen do levého oka, které ho
ještě dnes trochu bolí. Stěžovatelé projevili pak na
konci řízení ještě jednou své velké roztrpčení nad
takovými událostmi ve 4. třídě chlapecké obecné
školy při vyučování náboženství, poněvadž se proto
proti jejich dětem zcela nevinně ostatní spolužáci
staví velice nepřátelsky. Svým dětem, které dosud
stále chodily na náboženství, nedovolí již se ho
účastniti, ledaže by nastala změna v osobě učitele
náboženství.
Uzavřeno a podepsáno:
V Klášterci n. O., dne 4. března 1937.
Přítomní:
Josef Forkl, ředitel, zapisovatel.
Bernard Eisenkolb, Vilém Wallisch, Antonín
Bartl, Alois Schuster, Josef Stamm.
Razítko ředitelství chlapecké obecné a měšťanské
školy v Klášterci n. O. "
Toto neslýchané jednání učitele náboženství,
faráře Petra Mehla, hluboce rozhořčilo veškeré po-
krokové obyvatelstvo. Proto se tážeme pana mi-
nistra:
1. Ví-li o této události ?
2. Je-li ochoten naříditi, aby tento učitel nábo-
ženství, který zneužil školy, byl odstraněn a po-
trestán?
3. Je-li ochoten učiniti opatření, aby se podobný
případ neopakoval ?
V P r a z e dne 31. března 1937.
Schenk, Appelt,
Široký, Kopřiva, Kopecký, dr Clementis, Beuer,
Kosik, B. Köhler, Dolling, Procházka, Nepomucký,
Slanský, Vallo, Klíma, Hodinová-Spurná, Šverma,
Krosnář, Zápotocký, Machačová, Vodička, Zupka,
858/III.
Interpelácia
poslancov Vlad. Polívku, dr E. Lukáča
ministrovi ver. zdravotníctva a teles-
nej výchovy dr L. Czechovi
vo veci priznania a výplaty odmeny za mi-
moriadny výkon zamestnancov štát. nemoc-
nice v Žiline.
1. mája 1933 bolo uvedené do provozu chirur-
gicko-gynaekologické a pôrodnícke oddelenie pri
štátnej nemocnici v Žiline.
Do tohoto oddelenia bola tiež zavedená telefónna
ústredňa, ktorú mal obsluhovať vo dne v noci
vratný. Pretože personálu bolo málo a vratný pre
toto oddelenie ešte nebol prijatý, bol pridelený
správou štátnej nemocnice za dočasného vratného
jeden zriadenec z odbočky z Bytčice Ján Štaffen.
Poneváč na tieto dve oddelenia prichádzajú pa-
cienti aj v noci, boli nútení správou nemocnice
vykonávať okrem Štaffena nočné služby vratného
aj u telefónu aj iní zamestnanci: Rudolf Šrámek,
operačný zriadenec a röntgen-laborant Al. Ne-
jedlý. Služby nočné museli vykonávať okrem vlast
nej služby. Ráno nastúpi! svoju pridelenú službu,
ktorú konal až do večera a ihneď o 19. hodine
nastúpil nočnú službu až do rána do 7 hodín, a
po nej opäť nastúpil svoju službu, ktorú konal
až do večera do 18-19 hodiny. Bol tak taký
zamestnanec v službe plných 36 hodín a toto sa
opakovalo každý tretí deň. Výkon služobný bol
velmi zodpovedný a vykonaný bol s vypiatím
všetkých síl.
Röntgen-laborant Nejedlý pracoval pri vysokom
elektrickom napätí 180. 000 Volt a bol velmi často
pri nočných službách postihnutý záchvatmi krváca-
nia a bolesťmi hlavy. Boly to následky nedostatoč-
ného odpočinku a účinok röntgenových škodlivých
papršlekov a len s najväčším sebazaprením vyko-
nával zodpovednú službu pri röntgenu. Menovaní
traja zamestnanci: Štaffen, Šrámek a Nejedlý
vykonávali tieto nočné služby od 1. V. 1933 do 8.
II. 1934. Po tejto dobe bol pridelený k nočným
službám ešte Pavel Dubravík, takže každý zo za-
4
mestnancov mal každú štvrtú noc nočnú službu.
Laborant Nejedlý bol osvobodený nedeľných služieb
a konal iba každú piatu noc nočnú službu. Len
od 1. V. 1934 bol prijatý stály vratný a menovaní
zamestnanci bol i osvobodení od nočných služieb.
Za nočné služby mali zamestnanci slúbených
5 Kč za každú noc, hoci v Bratislave mali Kč
7. 50 a za nedelnú nočnú službu mali dostať
Kč 10-.
Cestou správy štátnej nemocnice podali si
žiadosť na ministerstvo zdravotníctva. Správa aj
riaditeľstvo ich žiadosť prajné doporučilo pod
číslom 1422/1933 dňa 9. mája 1933.
Hoci od podania uplynulo mnoho mesiacov a
niekoľko rokov, dodnes nebola ich žiadosť vyba-
vená.
Celkový nárok je následovný:
Nejedlý: nedelné nočné 200 Kč, iné 455 Kč,
celkom 655 Kč; Šrámek nedelné nočné 220 Kč,
iné 460 Kč, celkom 680 Kč; Staffen nedelné nočné
220 Kč, iné 476 Kč, celkom 695 Ké; Dubravík
nedelné nočné 50 Kč, iné 90 Kč, celkom 140 Kč;
celkom 2. 170 Kč.
Nevybavenie oprávnenej žiadosti menovaných
zamestnancov je príčinou oprávnenej sťažnosti,
lebo za tak dlhú dobu mohla byť vec konečne
vybavená, keď bola doplnená doporučením a po-
tvrdením o skutočnom výkone služby.
Podpísaní sa dotazujú pána ministra:
1. Je mu známy tento prípad?
. 2. Je ochotný prispeť ku konečnému vybaveniu?
3. Je ochotný pre budúcnosť učiniť opatrenie,
aby sa podobné veci neopakovaly?
V Prahe, dňa 31. března 1937.
Polívka, dr Lukáč,
Šmejcová,, F.. Langr, Stejskal, Tichý, Hatina, Jen-
šovský, dr Klapka, Tykal, Zeminová, Fiala, Miku-
láš, Lanc, Netolický, dr Kozák, Richter, Uhlíř,
dr Patejdl, Bátková-Žáčková, Dávid, Bábek.
858/IV (překlad).
Interpelace
poslance R. Appelta
ministrovi vnitra,
že úředníci státní policie ve Frývaldově ztý-
rali mladistvého dělníka Rudolfa Erglera.
Dne 9. března v 7. 15 hod. ráno jel 16letý dělník
Rudolf Ergler ze Sandhýblu na svém kole do Frý-
valdova, kde jest zaměstnán. U klášterní zdi na
zámeckém náměstí ve Frývaldově musil Ergler za-
bočiti na chodník, poněvadž jízdní cesta nebyla
sjízdná pro spousty sněhu. Náhle ho zadrželi dva
úředníci státní policie a zavedli na strážnici, kde
byl podroben výslechu. Ergler ochotně vyhověl
výzvě policejních úředníků a chtěl se pouze omlu-
viti a požádati, aby byl propuštěn, aby nepřišel
pozdě do práce. Policejní úředník ho však ihned
přerušil s poznámkou: "Nejsem zvědav na ně-
meckou řeč. " Při výslechu, který následoval, dostal
Ergler od policisty, který ho vyslýchal a který ho
chytil za vlasy a třásl jim, několik ran pěsti do
obličeje, při čemž byl zraněn na čele. Jedním
z těchto úderů pěstí byl Ergler vržen ke kavalci
stojícímu ve strážnici, na němž ležel jiný policista,
který po něm kopal nohama. Když byl Ergler asi
po 10 minutách propuštěn, šel k okresnímu lékaři
dr Žižlavskému, který konstatoval, že zranění na
čele pochází od úderů. Ale když mu to Ergler
správně vysvětlil, odepřel mu okresní lékař vydati
vysvědčení se slovy: "Vysvědčení nedostanete, to
zůstane zde. " Konečně mu vydal vysvědčení měst-
ský lékař dr Hackenberg.
Tento úžasný případ se stal dvě neděle po uve-
řejnění vládního prohlášeni o vyrovnávacím jed-
nání. Nelze pochybovati, že takové chování poli-
cejních orgánů k příslušníkům německého národa,
velmi křiklavě odporující vládním prohlášením,
musí vésti k tomu, že pro republiku a její národy
tak naléhavě nutné dílo národnostního vyrovnáni
získá u německého obyvatelstva špatnou pověst.
Tážeme se pana ministra:
1. Je-li ochoten pohnati k přísné odpovědnosti
provinilého úředníka frývaldovské státní policie?
2, Je-li ochoten se postarati, aby se takovým
a podobným případům příště všemi prostředky za-
bránilo ?
V Praze dne 16. března 1937.
Appelt,
dr Clementis, Kopecký, Schenk, Kopřiva, Nepo-
mucký, Hodinová-Spurná, Kosík, B. Köhler, Ma-
chačová, Dölling, Procházka, Vallo, Beuer, Šverma,
Zupka, Vodička, Klíma, Krosnář, Široký, Slánský,
Zápotocký.
858/V (překlad).
Interpelace
poslanců Borkaňuka a Fuščiče
ministrovi vnitra,
že četnictvo ve velkoberezňanském okrese
brutálně zachází se sedláky.
Dne 29. prosince 1936 dostavila se tříčlenná de-
putace z obce Domašína k notářskému úřadu
v Soli stran vánoční výpomoci. V deputaci byli:
Petr Kopča z Domašína č. 66; Vasil Hajsak z Do-
mašína č. 18 a Anna Pavluková Hančikula z Do-
mašína č. 71. Když tato deputace počala prositi
notáře Vojtěcha Petráka o vánoční výpomoc, pan
notář jim začal nadávati slovy: "Co chcete,
smradi? Podporu? Abyste se potom vychloubali,
že vám dali komunisté? Já vám hned dám pod-
5
poru. " Deputace nic nezískavši klidně odešla od
notáře. Ale notář telefonicky povolal z Kostriny
četníky. Četníci na cestě zastavili jednoho z členů
deputace, Petra Kopců, a odvedli ho k notářskému
úřadu do Soli. Tam se ho počali vyptávati, aby
řekl, kde jsou komunističtí poslanci a kde měli
schůzi. Kopča říkal, že o komunistických poslan-
cích nic neví, že žádnou schůzi nekonali, že pouze
přišli prositi o vánoční výpomoc, protože jsou již
dlouho bez práce a na vánoce nemají ani kousek
chleba. Potom četnik Čoban začal Kopců bíti. Pak
pomáhali Čobanovi bíti Kopců i druzí četníci, kteří
tam byli. Když byl Kopča již velice zalit krví od
bití, četníci přikázali služce Anně Kevpaničové,
aby přinesla mísu vody a Kopčovi rozkázali, aby si
smyl krev, hrozíce mu, že neposlechne-li, budou ho
dále bíti. Potom odvedli Petra Kopců do okresní
věznice ve Velkém Berezném, kde si odseděl 15
dní.
Svědkové: Anna Kevpaničová ze Soli č. 87,
která právě tehdy posluhovala na notářském
úřadě, na rozkaz četníků přinesla vody a Viděla
Petra Kopců zbitého v krvi. Marie Mihalková
z Domašína č. 19, manželka Šandora Klina z Do-
mašína č. 42, Anna Mihalková z Domašína č. 43,
- všechny tyto ženy viděly, jak notář ze Soli na-
pájel četníky, slyšely, jak Kopča řval v notářské
kanceláři, když ho četníci bili, a viděly, že si čet-
níci myli zakrvácené ruce.
Na den 24. ledna 1937 oznámil "Podkarpatský
svaz mládeže" ustavující schůzi v obci Kňahyníně.
Před začátkem schůze sešla se mládež u domu Ves-
nického učitele a poslouchala rozhlas. Na tuto
schůzi se dostavil zástupce úřadu a přišel se dvě-
ma četníky do učitelova bytu, a četník Čoban počal
rozháněti mládež. Jeden z mládenců, Jura Ihnat,
řekl, že nic zlého nedělají, že pouze naslouchají
rozhlasu. Když jim Čoban nedával pokoje i dále,
Jura Ihnat volal na mládence, aby šli tam, kde se
měla konati ustavující schůze. Na to Čoban chtěl
si zapsati Juru Ihnata, ale byl opilý, ruce se tnu
třásly. Zavolal si Juru Ihnata do školy, že prý tam
s ním v přítomnosti starosty sepíše zápis. Jura
Ihnat šel s četníkem Čobanem do školy, ale tam
Čoban zavřel dveře a začal Juru Ihnata bíti. Ihnat
se chtěl Čobanovi vyrvati z rukou, ale ten ho zadržel
a zavolal si na pomoc jiné četníky. Potom s velitelem
četnické stanice v Kostrině počali oba bíti Juru
Ihnata tak dlouho, až skoro omdlel. Zatím přišel
obecní starosta se sedláky. Starosta otevřel dveře
a sedláci viděli, že Čoban bil Juru Ihnata. Kostrin-
ský velitel když viděl, že se lidé dívají na jejich
práci, vytáhl šavli a pustil se na lidi. Zatím se
Jura Ihnat vytrhl z rukou opilého Čobana. a dal se
na útěk. Ale kostrinský velitel ho chytil zezadu
za kabát tak, že mu zůstal v rukou i kabát i vesta
Ihnatová. Když Ihnat utekl pouze v košili, četníci
počali bíti lid obušky volajíce: "My vám dáme kul-
turu!" Potom četníci hledali Juru Ihnata v domě
Jurka Žalkaniče, kterého v jeho domě ztloukli
obuškem.
Svědky těchto událostí jsou tito obyvatelé obce
Kňahynína: Janko Semjon č. 80, Fedor Kopka č.
47, Petr Ždanka č. 64, Janko Semjon č. 79, Vasil
Misko č. 67, Michal Svoboda č. 60.
Dne 23. února 1937 ve 4 hod. ráno přišli četníci
bez obecního starosty a bez vědomí obecního úřadu
k sedlákovi Petru Koriňovi v obci Kňahyníně hle-
dati maso ze zabitého jelena. Když starý 70letý
Petr Koriň vyšel z domu a ptal se četníků, čeho
chtějí, četníci ho silně uhodili a on zařval. Jeho
synové Vasil a Michal se polekali a dali se na
útěk. četníci chytli Michala blízko domu a počali
ho bíti. Starý Koriň šel k četníkům a počal volati:
"Lidé, na pomoc, četníci mi chtějí zabíti syna. "
Tehdy jeden četnik tak vrazil do starce, že upadl
na zem. Když se zdvihal se země, druhý četnik na
starého Petra Korině střelil. Petr Koriň byl touto
ranou na místě zabit.
Poněvadž jsme v četných případech brutálního
a protizákonného postupu četnictva proti vyhla-
dovělému, chudému obyvatelstvu na Užské vrcho-
vině zakročili u okresního úřadu ve Velkém Be-
rezném a u zemského úřadu v Užhorodě, ale po-
něvadž se podobné případy dále opakují, tážeme
se pana ministra:
1. Je-li pan ministr ochoten dáti na miste vyše-
třiti všechny případy uvedené v interpelaci ?
2. Je-li pan ministr ochoten pohnati k odpověd-
nosti četníky z Velkého Berezného a Kostriny, no-
táře z obce Soli a okresního hejtmana, který nic
neudělal, aby se podobné případy v jeho okrese
neopakovaly ?
3. Je-li pan ministr ochoten se postarati, aby se
podobné případy již neopakovaly?
V Praze dne 26. března 1937.
Borkaňuk, Fuščič,
dr Clementis, Kosik, Schenk, Krosnář, Procházka,
Dölling, Machačová, Široký, Hodinová-Spurná,
Kopřiva, Klíma, B. Köhler, Nepomucký, Šverma,
Kopecký, Slánský, Zupka, Vallo, Zápotocký, Vo-
dička.
858/VI.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka
ministra železníc
vo veci neporiadkov pri prevádzaní zázna-
mov na odpočívnych platoch, inšpektorom
Holzbauerom v Prahe.
Hlavnému oficiálovi štát. železníc v. v. Ottovi
Fritschovi, bytom v Svinnej pri Trenčíne, hrozila
exekúcia na jeho penzijné pôžitky v sunie Ké
40. 000-- v prospech Živnostenského úverného
ústavu v Bánovciach n. Bebr. Fritsch sa z príle-
žitosti návštevy v Prahe dozvedel o inšpektorovi
Holzbauerovi navštívil ho 12. I. 1934 v úrade,
rozpovedal mu svoju situáciu a žiadal ho o radu.
Inšp. Holzbauer s ním popoludní toho istého dňa
šiel k svojmu synovi Bohuslavovi Holzbauerovi.
Ten v prítomnosti otca napísal dlžobný úpis na
Kč 40. 000--. Išlo však len o fingovanú pôžičku,
ktorej záznam na 1. mieste na penzijných pôžit-
koch Fritschových urýchlil inšp. Holzbauer, takže
Živnostenský úverný ústav v Bánovciach n. Bebr.
6
so svojou pohľadávkou Kč 40. 0000--, naznačenou
3. IV. 1934 prišiel až na 2. miesto. Fritsche ne-
dostal žiadnych peňazí od Bohuslava Holzbauera,
prevádzané mesačné srážky Kč 477-- boly Frit-
schovi po odpočítaní úrokov a výloh a pod. za-
sielané prostredníctvom Záložne advokátov, no-
tárov a ostatných právnikov v Prahe, prípadne
si sám pre ne chodil do Prahy. Aby bol Fritsche
krytý proti Bohuslavovi Holzbauerovi, vyžiadal si
od neho potvrdenie, že Margita Fritschová
(manželka Fritschová) pohľadávku Bohuslavovi
Holzbauerovi zaplatila a preto jej postupuje po-
hľadávku, ktorú má zaznačenú na penzii jej man-
žela Otto Fritscha.
Podpísaní sa preto pýtajú pána ministra:
1. či má vedomosť o tomto prípade?
2. Ako mieni potrestať inšpektora Holzbauera?
3. Aké opatrenie mieni učiniť, aby sa podobné
prípady viac nemôhly opakovať?
Praha, 20. marca 1937.
Suroviak,
Čavojský, DaniheI, Dembovský, Drobný, Haščík,
Rázus, Slušný, Hlinka, Florek, dr Wolf, Longa,
Kendra, dr Sokol, dr Pružinský, Sidor, Sivák,
Turček, dr Tiso, Šalát, Onderčo.
858/VII.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka
predsedovi vlády
vo veci neporiadkov okolo lesnej reformy
v Terchovskej doline.
Medzi obcami Dolná a Horná Tižina, Lutiša a
Gbelany leží lesný majetok majlátovský vo vý-
mere asi 5000 k. j. Kým ešte žil nebohý Majláth,
ako majiteľ uzavrel so štát. pozemkovým úradom
dohodu, že z tohoto lesného majetku vypustí
800 k. j. pre obce Dolná a Horná Tižina, Lutiša
a Gbelany. Istý Döry mal dostať od štát. pozem-
kového úradu 125 kj. lesa, kde si vyberie. Nato
prišiel k nebohému Majláthovi nejaký organizátor
lesnej reformy, drevokupec, známy žid Büchler, a
predniesol mu, že okrem 800 kj. má sa mu odobrať
ešte ďalších 125 kj. pre Döra. Büchler žiadal Maj-
látha, aby mu vyplatil 1, 200. 000 Kč, že sa mu po-
tom nevezme z jeho majetku tých 125 kj. pre Dóra
a okrem toho, že sa oddiali aj lesná reforma na
tých 800 kj. na neskorší čas. Majláth, aby mal
pokoj, vyplatil a lesná reforma na jeho majetok
zatíchla. Až keď Majláth umrel - lesná reforma
na jeho majetku začala sa znovu prevádzať v roce
1936. Znovu sa tu objavil žid Büchler s jeho spo-
ločníkmi a aby sa jeho korupčnej činnosti dodalo
vážnosti, prikročilo sa k založeniu lesného druž-
stva s pritiahnutím niekoľko zavedených a za-
kúpených roľníkov. Za družstvo určití páni chodili
dotiaľ po úradoch, kým nevymôhli porub dreva.
Dôverníci družstva si vymohli od zúčastnených
roľníkov plnú moc. Potom uzavreli smluvu, na zá-
klade ktorej predali drevo firme Karpatia, kde je
hlavným vedúcim žid Büchler. Odôvodnili to tým,
že družstvo, poťažne občania len týmto spôsobom
dostanú les. Konečne Büchler s jeho kompániou
previedol túto lesnú reformu tak, že firma Kar-
patia (Büchler) vyrúbala a vzala si drevo a zúčast-
neným obciam pripadla len vyrúbaná holá plocha,
za ktorú museli zaplatiť ako za les. Takto sa stalo,
že boly vyrúbané také čiastky lesa, ktoré sekery
nemalý ani vidieť. Vyrúbalo sa aj to, čo nebolo
povolené.
V tej istej varínskej doline na lesný veľkostatok
v Krasňanoch bola dosadená nútená správa.
Okresný súd v Žiline v týchto dňoch cestou ofert-
ného a len písomného pokračovania dával do pre-
nájmu poľovné právo na lesnej ploche niekoľko
tisíc kj. tohoto veľkostatku. Okresný súd za
ďaleko nižšie ponúknutie, ako ponúkali iní
oferenti, prenajal toto poľovné právo takej spoloč-
nosti, ktorá v ohľade loveckom požíva ešte k tomu
krajne zlú povesť. To bol prvý krok hospodárenia
vnútenej správy. Aké bude ďalšie hospodárenie?
Nebude sa tu po istom čase podobným spôsobom
prevádzať aj lesná reforma?
Podpísaní sa preto pána predsedu vlády pýtajú:
1. či má o spôsobe hospodárenia na majetkoch
pod záborom a o takýchto parceláciach lesov ve-
domosť ?
2. Komu slúži takto prevádzaná lesná reforma ?
3. Aké opatrenie hodlá vláda učiniť, aby takéto
drancovanie slovenských lesov prestalo ?
4. Ako budú za takéto korupčné kšeftárenie na
úkor obcí Büchler a spol. stíhaní?
Praha, 20. marca 1937.
Suroviak,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Rázus, dr Pružinský, dr Wolf, Hlinka,
Longa, Kendra, Turček, dr Tiso, dr Sokol, Šalát,
Slušný, Sidor, Sivák, Onderčo.
858/VIII.
Interpelace
poslance dra Neumana, Bergmanna,
dra Patejdla a Hatiny
předsedovi vlády
ve věci vydání zákona o řádu silniční
a cestovní policie.
Při dnešní hustotě provozu a se zřetelem na různé
druhy vozovek jest nezbytně nutno, aby veřejné
silnice a cesty měly zvláštním zákonem náležité
zabezpečení a také dostatečnou ochranu. Kromě
toho jest nezbytně nutno upraviti zákonnými ústa-