Poslanecká sněmovna N, S. R, Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
863.
Odpovědi:
I. min. pošt a telegrafů na interp, posl. inž. Künzla, že úřednice šumperského poštovního
úřadu pdpřela spojení s Hodonínem (tisk 694/XXII),
II. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Hirteho o protiústavním rozhodnutí
Okresního Úřadu v Něm. Jablonném o živnostnících (tisk 694/XI),
III. min. věcí zahraničních na interp. posl. Birkeho o tajných informacích o sudetskoněmecké
stráně poskytnutých zahraničním žurnalistům (tisk 691/VI),
IV. min. vnitra a financi na interp. posl. Obrlika o fiskálním útisku uchazečů o podpory
z Masarykova fondu (tisk 694/XX),
V. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl dr Köllnera o neodůvodněném četnickém
šetření a o neodůvodněném trestním stíhání pro vyvěšování ručně psaných vyhlášek
(tisk 694/I),
VI. zatímní odpověď vlády na interp. posl. Zeminové, Bergmanna a dr Patejdla o nevhod-
ných a předražených úředních místnostech v domech nájemních (tisk 683/XVI),
VII. min. železnic na interp. posl. Ježka o jmenování Jana Ryby, pomocného zaměstnance
státních drah v Lounech (tisk 769/IV),
VIII. min. vnitra na interp. posl. dr Pružinského, Danihela, Turčeka a Longy ve věci postu-
pu Kontrolních orgánů ministerstva vnitra na Slovensku (tisk 769/VII),
IX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dr Jillyho, že se v pohraničních vesnicích ruší te-
lefonní stanice (tisk 694/V),
X. min. železnic na interp. posl. F. Nitsche o neobchodní jazykové praksi ředitelství stát-
ních drah v Olomouci (tisk 737/VII),
XI. min, vnitra a min. sociální péče na interp. posl. Wollnera o nejasnostech při obsazování
úřednických a zaměstnaneckých míst okresních zprostředkovatelen práce (tisk 738/lV),
XII. min. sociální péče na interp. posl. dr Patejdla a dr Klapky, že se neprovádí článek L.
bankovního zákona č. 54 Sb. z. a n. ze dne 21. dubna 1932 (tisk 683/XX),
XIII. min. financí na interp. posl. Jana Sedláčka o rozdílném postupu přednosty berní správy
ve Šternberku proti českým a německým poplatníkům (tisk 691/XI),
XIV. min. veřejných prací na interp. posl. Šaláta o příčinách t. zv. pasivity státních podniků
v Podbrezové a Hronci (okres Březno nad Hronom) (tisk 711/VIII),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. Kopřivy o neudržitelných poměrech u krajského soudu
v Berehově (tisk 790/III).
XVI. min. sociální péče na interp. posl. Jenšovského a Zeminové o nízkém vyživovacím pří-
spěvku, vypláceném rodinám narukovavších záložniků (tisk 804/VIII).
2
863/I (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interp. posl. inž. F. Künzla,
že úřednice šumperského poštovního úřa-
du odepřela spojení s Hodonínem
(tisk 694/XXII).
Telefonický hovor z účastnické stanice čís
268 v Šumperku se stanicí čís. 59 v Hodoníně
uskutečněn byl dne 22. září 1936 v době od
10. 24 do 10. 28 hodin, tedy v době nejsilnějšího
provozu, bez zjistitelného zpoždění, a podle vý-
sledku zevrubného šetření nebylo uskutečnění ho-
voru provázeno zvláštními rušivými okolnostmi
Stížnost v této věci došla ředitelství pošt a te-
legrafů v Brně teprve dne 6. listopadu 1936 a
ač Hugo Exner není účastníkem stanice a není
tudíž k stížnosti aktivně legitimován, byla ihned
vyšetřena, při čemž byla shledána bezpodstatnou.
Není tudíž důvodu k zakročeni proti úřednici, kte-
rá tehdy spojení hovoru prováděla. Směrodatným
pro uskutečňování telefonního styku je ustanove-
ní § 44 telefonního řádu.
Závaznou pomůckou pro přihlašováni mezi-
městských hovorů, která je každoročně dodává-
na každému účastníkovi hlavní telefonní stanice,
je "Seznam telefonních ústředen, hovoren a ú-
častníků", při jehož vydávání je úzkostlivě dbá-
no práv jazykových menšin.
Aby volajícímu dána byla možnost urychleně
dosáhnouti potřebně informace o správném názvu
volané telefonní ústředny, zařídil jsem, aby oso-
by, jež přihlásí hovory pod názvy, jež nejsou u-
vedeny v »Seznamu telefonních ústředen, veřej-
ných hovoren a účastníků" nebo alespoň v před-
mluvě k »Seznamu poštovních, telegrafních a te-
lefonních úřadů z roku 1927«, byly podle potře-
by přepojovány na přednosty poštovních úřadů
nebo na dozorčí úředníky, jichž povinnosti bude
volajícího po této stránce poučiti, aby si pak za-
mýšlený hovor mohl ihned přihlásiti se správným
označením volané ústředny. Bude tedy věci vo-
lajícího, aby si - byv takto poučen - uskuteč-
nění hovoru sám neznemožnil.
V Praze dne 11. března 1937.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
863/II (původní znění).
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností
na interp. posl. E. Hirteho
o protiústavním rozhodnutí okresního úřa-
du v Německém Jablonném o živnostní-
cích (tisk 694/XI).
K žádosti Josefa Weikerta ve Cvikově o kon-
cesi pro živnost hostinskou a výčepnickou se sta-
novištěm ve Cvikově čp. 169, provedl okresní ú-
řad v Německém Jablonném dne 29. května 1936
místní šetření, aby tak zjistil, zda a za jakých
okolností by mohlo býti při provozování živnosti
používáno místnosti žadatelem navrhovaných
protokolu při tomto jednání sepsaném bylo pak
zaznamenáno, že proti schválení místností není
námitek za předpokladu, že budou provedeny
různé úpravy, jež by zlepšily dosavadní stav po
stránce hygienické a v zájmu pohodlí pro návštěv-
níky podniku.
Jako podmínka č. 5 bylo též při tom stano-
veno, že všechny nápisy, obzvláště označeni ho-
stince, nutno provésti též ve státní řeči, a to v
téže velikosti a na prvém místě. Žadatel Weikert
vzal výsledek šetření bez námitek na vědomí u
protokol podepsal.
Na základě tohoto místního šetření byla pak
Weikertovi udělena hostinská a výčepnická kon-
cese výměrem okresního úřadu v Něm. Jablon-
ném ze dne 29. května 1936, číslo 9945, do ně-
hož byly pojaty všechny podmínky a ustanove-
ni, jež vyplynuly z provedeného místního šetře-
ní. Zároveň podotkl okresní úřad, že bude zakro-
čeno proti koncesionáři zastavením provozu, ne-
budou-li úpravy podle předchozího nařízeni pro-
vedeny.
Neodpovídá tedy skutečnosti, tvrdí-li interpe-
lace, že okresní úřad v Něm. Jablonném pohrozil
zastavením provozu jen, neprovede-li koncesio-
nář nápisy podle podmínky výměru o udělení kon-
cese.
Weikert se z podmínek výměru o udělení kon-
cese neodvolal, a tak nabyl tento výměr v ce-
lém zněni moci práva. Oproti tvrzeni interpela-
ce lze z toho usuzovati, že se uložením povin-
nosti opatřiti podnik nápisy též ve státním jazy-
ku necítil koncesionář sám o sobě dotčen na svých
právech.
Podotknouti třeba, že uložení této povinno-
sti se nestalo v rámci živnostensko-policejní ú-
pravy podle § 54 ž. ř. Za těchto okolnosti není
také na místě výtka interpelace, že postup okres-
ního úřadu v Něm. Jablonném jest v rozporu s
nálezy nejvyššího správního soudu ze dne 19. led-
na 1926, č. 673 a z téhož dne č. 1028.
5
Podmínka, podle níž měl koncesionář vyba-
viti svůj podnik nápisy také v jazyku státním,
není v rozporu ani s čl. 7, odst. 3 smlouvy uza-
vřené v St. Germain en Laye dne 10. září 1919
ani s § 128, odst. 3 ústavní listiny, č. 121/1920
Sb. z. a n., poněvadž se jejím provedením ne-
omezuje právo strany volně používati jazyka ně-
meckého. Z toho se pak dále podává, že se po-
stup okresního úřadu, resp. jeho odpovědných
úředníků nepříčí ani zákonu ze dne 25. ledna
1914, čís. 15 ř. z., ani § 25 zákona čís. 50/1923
Sb. z. a n., ani konečně služební přísaze jejich
podle nařízení veškerého ministerstva ze dne 28.
prosince 1918, čís. 101 Sb. z. a n. Rovněž tak
není zmatečný a nepříčí se dobrým mravům tak.
jak se interpelace domnívá.
Za těchto okolností nelze shledávati odůvod-
něným, aby učiněno bylo opatření, navržené pod
č. 2 a 3, aniž potřebným, aby proveden byl ná-
vrh podle bodu č. 4, podané interpelace.
Odpověď na tuto interpelaci převzal jsem se
zřetelem ke své resortní příslušnosti.
V Praze dne 17. března 1937.
Ministr obchodu:
J. V. Najman, v. r.
863/III (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Birkeho
o tajných informacích o sudetskoněmecké
straně, poskytnutých zahraničním
žurnalistům (tisk 691/VI).
Jednou z důležitých povinností českosloven-
ského ministerstva zahraničí stejně jako zahranič-
ních ministerstev všech jiných států je povinnost
informovati zahraniční novináře se státního sta-
noviska o všech důležitých časových otázkách,
jakož i o politické situaci v zemi.
V poslední době, jak je obecně známo, je mi-
nisterstvo zahraničních věcí přinuceno čeliti orga-
nisované nepravdivé zahraniční propagandě;
obrana děje se tím, že se uvedou všechna objek-
tivně zjistitelná fakta a souvislosti. Na tato fakta
jsou také upozorňováni přirozeně i zahraniční
žurnalisté, kteří pak mají vždy možnost sami se
přesvědčiti o jich správnosti.
Pokud v této souvislosti může jiti o sudetsko-
německou stranu, ministerstvo nedává nikomu ně-
jaké »tajné« informace o této straně, nýbrž se
omezuje na registrování a rozbor jejích projevů
a činů, které zase jsou veřejně a obecně kontro-
lovatelný.
V Praze dne 20. března 1937.
Ministr zahraničních věcí:
Dr Krofta, v. r.
863/IV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
a ministra financí
na interpelaci poslance G. Obrlika
o fiskálním útisku uchazečů o podpory
z Masarykova fondu (tisk 694/XX).
Masarykovu dobročinnou nadaci, kterou mají
interpelanti na mysli, spravuje a nadační požitky
propůjčuje ministerstvo vnitra jako nejvyšší do-
zorčí nadační úřad, ježto jde o nadaci celostátní,
rázu charitativního.
Osoby fysické o nadaci se ucházející proka-
zují chudobu a zachovalost vysvědčením chudoby
a zachovalosti a čsl. státní občanství osvědčením
o čsl. státním občanství.
Písemné žádosti o podporu z Masarykovy do-
bročinné nadace jsou kolku prosty podle písm. a)
sazební položky 50/44 poplatkového zákona resp.
podle písm. a) sazební položky 42/14 poplatkových
pravidel.
Vysvědčení chudoby nepodléhá poplatku kol-
kovému podle písm. a) sazební položky 111/117
poplatkového zákona, resp. písm. a) sazební po-
ložky 94/22 poplatkových pravidel.
Osvědčení o čsl. státním občanství je podle
písm. b) sazební položky 111/117 poplatkového
zákona, resp. písm. b) sazební položky 94/22 po-
platkových pravidel také od kolku osvobozeno
v předpokladu, že je vystaveno ex offo, opatřeno
doložkou, že se tak děje jen za účelem žádosti
o tuto nadaci, a že je na osvědčení uvedena pří-
slušná sazební položka poplatkového zákona, resp.
poplatkových pravidel.
Totéž platí také o vysvědčení zachovalosti.
Případná písemná žádost za vystavení tako-
vého vysvědčení resp. osvědčení je kolku prosta.
Žadatel, který vysvědčením prokáže svou
chudobu, je z důvodu práva chudých osvobozen
od dávky za úřední úkon za vysvědčení zacho-
valosti a osvědčení o čsl. stát. občanství, vysta-
vené státním úřadem (§ 6 zákona č. 53/1925 ve
4
znění zákona č. 258/1926 a zákona č. 247/1935 a
čl. IX, písm. B) vlád. nař. č. 248/1935 Sb. z. a n. ).
Rovněž vysvědčení chudoby Vystavené obcí
nepodléhá obecnímu poplatku za úřední úkon
(srov. úvodní větu § 1 vzorných pravidel o vy-
bíráni těchto poplatků, vydaných v dodatku I k
vlád. nař. č. 15/1928 Sb. z. a n. ) a § 6 těchže vzor-
ných pravidel dává obci, pokud je oprávněna vy-
staviti vysvědčení zachovalosti, možnost osvobo-
diti žadatele za podporu z Masarykovy dobro-
činné nadace i od poplatku za vystavení tohoto
vysvědčení.
V tom směru vydalo ministerstvo vnitra vý-
nos zemským úřadům již dne 17. června 1936:
i nyní byly vydány potřebně pokyny.
V Praze dne 17. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
Ministr financí;
Dr Kalfus, v. r.
863/V (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dr F. Köllnera
o neodůvodněném četnickém šetření a o
neodůvodněném trestním stíhání pro vy-
věšování ručně psaných vyhlášek
(tisk 694/I).
četnictvo činíc proti Josefu Röschovi trestní
oznámení pro nepovolené plakátování, přehlédlo
okolnost s hlediska právního relevantní, že nešlo
o plakáty tištěné; k podáni trestního oznámení
přiměla je však též okolnost, že Rösch vyvěsil
plakát v obci Pavlovicích na místě, které nebylo
obecním úřadem k vyvěšování plakátů určeno.
Bude uváženo vhodně opatření, aby se podob-
ným případům předešlo.
Pokud se interpelace týká ministra spravedl-
nosti, odpovídám, že na návrh státního zastupi-
telství v Chebu byto trestní řízení proti Josefu
Röschovi podle § 90 tr. ř. zastaveno.
V Praze dne 16. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer, v. r.
863/VI.
Zatímní odpověď
vlády
na interpelaci poslanců F. Zeminové,
H. Bergmanna a dr Pateidla
o nevhodných nebo předražených úřed-
ních místnostech v domech nájemních
(tisk 683/XVI).
Vláda zahájila šetření o případech, jaké inter-
pelace má na mysli. Ježto Setření se vztahuje na
veliký počet úřadů v celé republice a bude vyža-
dovati delší doby, nebylo možno do lhůty stano-
vené pro zodpovědění interpelace získati všechna
data o umístění jednotlivých úřadů po stránce
zdravotní a finanční. Obsah interpelace se dále
projednává a výsledek skončeného šetření bude
sdělen v definitivní odpovědi.
V Praze dne 7. dubna 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža, v. r.
863/VII.
Odpověď
ministra železnic
na interpretaci poslance Františka Ježka
o jmenování Jana Ryby, pomocného za-
městnance státních drah v Lounech
(tisk 769/IV).
Při výběru uchazečů z řad pomocných za-
městnanců pro definitivní ustanovení ve II. a III.
platové stupnici postupuje ředitelství státních drah
v Praze tím způsobem, že propůjčuje volná slu-
žební místa těm uchazečům, kteří vykazují nej-
delší dobu služby v poměru pomocného zaměst-
nanec. Při stejném datu ustanovení pomocným
zaměstnancem dává pak ředitelství státních drah
přednost tomu z uchazečů, který vykonává delší
dobu kvalifikovanou službu.
Podle těchto zásad, které lze považovati za
zcela spravedlivé, mel býti zařazen pomocný za-
městnanec I služební skupiny Jan Ryba mezi
uchazeče o ustanovení dílenskými s účinností od
1. ledna 1936 u správy dílen v Lounech m 32 mí-
stě. V tomto termínu nebylo možno jeho defini-
5
tivní ustanovení uskutečniti, poněvadž u řečené
služebny bylo možno propůjčiti ke dni 1. ledna
1936 jen 31 služebních míst dílenských. Jest pravda,
že pomocný zaměstnanec, o nějž tu jde, figuroval
v návrhu správy dílen na 16 místě. Podle výše
uvedených směrnic, které jsou služebnám známy
a podle nichž mají služebny svoje návrhy for-
mulovati, mu však toto pořadí nepříslušelo a bylo
proto revidováno předřazením zaměstnanců, u
nichž byly splněny oba předpoklady zmíněné
v prvém odstavci.
Ani při propůjčováni služebních míst s účin-
ností od 1. července 1936 nebylo možno uchazeče
definitivně ustanoviti, neboť při obsazení jediného
volného služebního místa dílenského bylo dáti po
zákonu přednost bývalému legionáři.
Uchazeče Rybu vede ředitelství státních drah
v patrnosti pro příští ustanovení, jemuž nestojí
v cestě překážky, zejména ne překážky onoho
rázu, jichž se interpelace obává.
V Praze dne 14. dubna 1937.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
863/VIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dr Pružinského,
Danihela, Turčeka a Longy
ve věci postupu kontrolních orgánů
ministerstva vnitra na Slovensku
(tisk 769/VII).
Oběžníkem zemského úřadu v Bratislavě ze
dne 7. ledna 1937, tedy již před podáním inter-
pelace byly podřízené úřady a dozorčí orgány
hospodářské služby upozorněny, že obvyklé při-
měřené sezónní zvýšení cen některých zeměděl-
ských produktů, zejména cen vajec v době zimní,
nezakládá zpravidla skutkovou podstatu přestup-
ku vlád. nař. č. 264/36 Sk. z. a n. o opatřeních
proti bezdůvodnému zdražování.
Pokud proti některým zemědělcům došlo
k trestním zákrokům, bylo učiněno opatření, aby
v odůvodněných případech byla zjednána ná-
prava.
V Praze dne 31. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
863/IX (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dr T. Jillyho,
že se v pohraničních vesnicích ruší
telefonní stanice (tisk 694/V).
Konstatuji, že nešlo o zrušení nebo odnětí te-
lefonnich stanic obecnímu úřadu v Chvalovicích
a Šatovské továrně na hliněné zboží v Šatově,
nýbrž jen o dočasně zrušeni trvalého spojení
těchto stanic se Znojmem v době, kdy telefonní
ústředna ve Chvalovicích, resp. v Šatově nemá
již úřední hodiny. Trvalé spojení bylo oběma
těmto stanicím již vráceno.
Při zřizování trvalých spojení pro četnictvo
a jiné státní bezpečnostní orgány, jež je nutno
konati v zájmu státní a veřejné bezpečnosti, ne-
lze se vždy vyhnouti tomu, aby některé dřívější
trvalé spojení jiných účastníků nebylo jim odňato
ve prospěch trvalého spojeni orgánů bezpečnost-
ních. Třeba tu však upozorniti na to, že účastník
nemá žádného nároku na trvalé spojení, nýbrž
může jen o ně žádati; poštovní správa může také,
podle ustanoveni § 54, č. 3 telefonního řádu, trvalé
spojení kdykoliv odvolati. Tak se také stalo
v obou jmenovaných případech.
Zrušením trvalého spojení stanici obecního
úřadu v Chvalovicích nebyla ostatně tamnímu
občanstvu vzata možnost, aby pro povolání lé-
kaře, zvěrolékaře, záchranného automobilu nebo
zpravení elektrárny o poruchách elektrické sítě
použilo telefonního spojeni, neboť četnictvo má
od svých nadřízených úřadů uloženo, aby vychá-
zelo v takových případech potřebám obyvatelstva
vstříc.
Trvalé spojení nebývá odejmuto účastníku
provždy, jelikož lze podle okolností zvláštním
technickým opatřením konati i několik trvalých
spojeni na jednom vedeni. Za tím účelem umístí
se v telefonní ústředně přídavné zařízení, které
se ovšem pravidelně rouši teprve u příslušné fir-
my objednati. Tak stalo se i v obou jmenovaných
případech. Nyní se trvalé spojení telefonní stanice
obecního úřadu ve Chválovicích i Šatovské to-
várny na hliněné zboží v Šatově opět provádí
právě pomocí takového zařízení.
Stejně postupuje se i jinde. Někde tak ovšem
z technických důvodů učiniti nelze a pak nezbývá
jiné východisko, než trvalé spojení zrušiti vůbec.
Poštovní správě není možno působiti na čet-
nictvo, aby připouštělo připojení vedlejších te-
lefonních stanic na svoje telefonní stanice a pře-
vzalo jejich obsluhu.
V Praze dne 13. března 1937.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný, v. r.
6
863/X (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance F. Nitsche
o neobchodní jazykové praksi ředitelství
státních drah v Olomouci
(tisk 737/VII).
Ředitelství státních drah v Olomouci stejně
jako ostatní ředitelství státních drah projednávají
žádosti, týkající se věcí tarifních a podané v ja-
zyce německém, bez námitek. Staničnímu úřadu
Vrbno ve Slezsku nebyl dán nikdy a nikým roz-
kaz, aby přijímal jen žádosti sepsané v jazyku
státním.
Informace, jež patrně dala popud k interpe-
laci, měla snad na mysli jednání, které prý bylo
vedeno u příležitosti řešení konkrétní otázky ta-
rifní mezi zmíněným staničním úřadem a firmou
J. Nitsch o textu prohlášení příjemců, jež podle
ustanovení tarifu náležejí mezi podklady důležité
pro přiznání zlevněné sazby. Pro prohlášení to-
hoto druhu měla stanice k disposici jen formulář
jednojazyčný a snažila se ve zmíněném případě
vyříditi věc použitím tohoto formuláře. Staniční
úřad dal při tom přepravci k disposici německý
překlad prohlášení.
Třebas interpelace se neobrací proti postupu
orgánů státní správy železniční v tomto detailu,
nýbrž brojí všeobecně proti neexistujícímu zákazu
projednávati podání v jazyku menšinovém, uváží
ministerstvo železnic z vlastního podnětu, do jaké
míry bylo by možno uspořádati jazykovou strán-
ku i u podružnějších tarifních pomůcek.
V Praze dne 14. dubna 1937.
Ministr železnic:
Rud. Bechyně, v. r.
863/XI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
a ministra sociální péče
na interpelaci poslance G. Wollnera
o nejasnostech při obsazování úřednic-
kých a zaměstnaneckých míst okresních
zprostředkovatelen práce
(tisk 738/IV).
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že v pří-
padě, jehož se interpelace týká, šlo o místo, při
jehož obsazováni má býti podle § 5 zákona č.
462/1919 Sb. z. a n. dávána přednost před jinými
spolužadateli legionářům a kdy nutno také dbáti
ustanovení § 9 téhož zákona a čl. 13 vládního na-
řízení č. 151/1920 Sb. z. a n.
Poněvadž tyto předpisy nebyly dodrženy, za-
vádí ministerstvo vnitra řízení podle § 14 cit.
zákona.
V Praze dne 18. března 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý, v. r.
V zastoupení
ministra sociální péče:
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer, v. r.
863/XII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců dr Patejdla a
dr Klapky,
že se neprovádí článek L. bankovního zá-
kona č. 54 Sb. z. a n. ze dne 21. dubna 1932
(tisk 683/XX).
Při provádění čl. L. bankovního zákona č.
54/1932 Sb. z. a n. se ukázalo, že k dohodě zá-
stupců zaměstnanců a správních orgánů bank
o řádech o spravováni pensijních a pod. fondů za
účasti zaměstnanců došlo pouze u několika ústa-
vů; řády tyto byly s určitými změnami, dohodnu-
tými s oběma skupinami, ministerstvem so-
ciální péče v dohodě s ministerstvem financí
schváleny. Pro ostatní ústavy, kde ve stanovené
lhůtě nebylo docíleno dohody obou skupin, vy-
pracovalo ministerstvo sociální péče návrh pro-
visorního řádu, který přihlížel též ku zřejmému
úmyslu zákonodárce neomeziti účast zaměstnan-
ců na stránku pouze formální; řády tyto měly
býti v účinnosti toliko do doby, až by se obě
skupiny v jednotlivých ústavech dohodly na ta-
kové úpravě řádu, která by vyhověla konkrétním
poměrům. Když nebylo možno dosáhnouti pro
tento návrh souhlasu ministerstva financí, mini-
sterstvo sociální péče, vycházejíc ze zásady, že
v zájmu těchto fondů lze provésti jen takovou
úpravu řádů, která by byla přijatelnou oběma
skupinám, zahájilo jednání s jednotlivými ústavy,
jež však rovněž neměla žádoucího výsledku. Bě-
hem dalšího jednání, vedeného se zájmovými or-
ganisacemi obou skupin, jak o řádu o účasti za-
městnanců na správě fondů, tak i o řádu o od-
7
dělení jmění fondu a o odděleném účtování po-
dařilo se dosáhnouti zásadního sblížení stanovisek
obou skupin, takže lze počítati s tím, že oba řády
bude možno vydati v době nejbližší.
V Praze dne 7. dubna 1937.
Za ministra sociální péče:
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer, v. r.
863/XIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Jana Sedláčka
o rozdílném postupu přednosty berní
správy ve Šternberku proti českým
a německým poplatníkům
(tisk 691/XI).
V úvodu interpelace o postupu přednosty
berní správy ve Šternberků vypočítávají se se-
bevraždy občanů v obci Štěpánově v okresu
šternberském, a opětovně se spojuje tragická smrt
Josefa Handla s postupem berní správy ve Štern-
berku resp. jejího přednosty finančního rady dr
Vaňka. Tyto údaje, resp. souvislost z nich vyvo-
zovaná je naprosto neodůvodněná a je s to, aby
působila nepříznivě na dobrý poměr mezi finanční
správou a poplatnictvem. Dřívější sebevraždy
občanů z obce Štěpánova i vznik daňových ne-
doplatků Josefa Hándla spadají totiž do doby, kdy
dr Vaněk nebyl ještě u berní správy ve Štern-
berků; stal se tam přednostou teprve dne 5. pro-
since 1932. Nedoplatky Josefa Hándla na daních
s příslušenstvím datují se však už z roku 1930 a
1931, kdy podle výsledku revise provedené revisní
komisí ministerstva financí byly jmenovanému
uloženy v daňovém trestním řízení dodatečné da-
ně a upouštěcí částka, případně peněžitá pokuta.
Postupu berní správy nelze ničeno vytýkati, ne-
boť vyměření dodatečných daní a pokuty bylo
odůvodněné a ani zdaněním za další léta, příp.
vymáháním dlužných daní nebylo jmenovanému
ukřivděno. Upouštěcí částka Josefu Handlovi ulo-
žená byla částečně snížena již v roce 1930 a také
dlužné daně byly jmenovanému z důvodu ohro-
žení hospodářské existence později slevovány,
částečně v roce 1935, podstatněji pak při úpravě
nedoplatků rozhodnutím berní správy ve Štern-
berku v září 1936 na podkladě návrhu komise, je-
jímž byl dr Vaněk předsedou. Z toho vidno, že
berní správa právě za vedení finančního rady dr
Vaňka vyšla jmenovanému poplatníkovi podle
možnosti vstříc. Nutno proto odmítnouti tvrzení
interpelace, že nebylo dbáno předpisů o odpisech
při ohrožené existenci, a že berní správou byl
jmenovaný obchodník vehnán do katastrofy.
Pokud jde o knihovní zajištění třeba na prvém
místě poznamenati, že bylo provedeno pouze zá-
znamem a nikoliv vkladem práva zástavního, aby
straně byly ušetřeny výlohy s vkladem spojené.
Je pravda, že postupem doby dohromady byly
zaznamenány v pozemkové knize větší částky,
než poplatník byl dlužen; stalo se to tím, že po-
zdější záznamy nebyly omezovány jen na daně
ještě nezajištěné, a že daně zatím zaplacené ne-
byly hned extabulovány. Tato okolnost nebyla
však zaviněna berní správou, tím méně jejím
přednostou dr Vaňkem, nýbrž berním úřadem,
jemuž vymáhání a zajištění daní přísluší. Zmíně-
ná nesprávnost nemohla však býti ani nepřímou
příčinou tragického osudu poplatníka, neboť sku-
tečný stav mu byl sdělen při ústním jednání o od-
kladu dražby a úpravě daňových nedoplatků,
takže poplatník skutečný stav svých nedoplatků
znal a na jednoduché jeho upozornění byl by
i sám berní úřad zjednal nápravu.
Tvrzení interpelace, že Josef Hándl ještě před
svou smrtí složil nějaký peníz na daně, nutno
opraviti konstatováním, že šlo o částku poukáza-
nou okresním úřadem ve Šternberku na základě
ujednáni, kterým poplatník při úpravě nedoplatků
postoupil na úhradu zbývajícího daňového dluhu
své pohledávky proti okresnímu úřadu za zboží
vydané nezaměstnaným na stravovací lístky. Na-
opak poslední dobrovolná platba poplatníkova jest
z 15. října 1936 a činila 8 (osm) Kč.
Třeba ještě dodati, že poplatník ve své žá-
dosti za slevu daní sám uváděl, že zlákán kon-
junkturou, dal se svého času svésti ke stavbě
dílny na skládání kol, a že se tudíž zadlužil touto
stavbou i přestavbou ostatních budov.
K dotazu o zdanění advokáta dr Berana resp.
o mírném postupu berní správy proti tomuto po-
platníkovi po nastěhování přednosty berní správy
dr Vaňka do jeho domu bylo zjištěno, že dr Vaněk
nebydlí v domě advokáta dr Berana, ale v domě
patřícím jeho sestře Maru Czentschové, soukrom-
nici v Chornici, a to od února 1934. Za pronajatý
pokoj s nábytkem platí dr Vaněk majitelce domu
o čtvrtinu více, než platili dřívější nájemnici za
týž pokoj bez nábytku. Daně předepsané dr Be-
ranovi v době, kdy přednosta berní správy bydlil
v domě jeho sestry, byly vyměřeny vesměs
z vyšších základů, než daně za léta dřívější, s vý-
jimkou daní na berní rok 1932; základy daní na
tento rok byly totiž při vyměřeni oproti přiznání
podstatně zvýšeny, mnohem více, než v létech
předchozích. Proti předpisu daní na rok 1932 po-
dal poplatník odvolání, jež byla berní správou
projednávána v roku 1934. Návrhy berní správy
příp. daňové komise na vyřízení odvolání opírají
se o dobrozdání dvou znalců a převyšují částky
poplatníkem přiznané. Návrh berní správy na vy-
řízení odvoláni proti dam z obratu schválilo svým
rozhodnutím zemské finanční ředitelství v Brně
a tím správnost návrhu také potvrdilo. Návrhy
berní správy resp. daňové komise na vyřízení
odvolání dr Berana proti předpisům dani na rok
1932 i vyměření daní témuž poplatníkovi za roky
6
1933 a další jeví se i ve srovnání se zdaněním
ostatních advokátů ve Šternberků přiměřené. Z u-
vedených důvodů nebylo shledáno odůvodněným
tvrzen! Interpelace o mírném postupu při zdanění
advokáta dr Berana po přesídleni přednosty berní
správy dr Vaňka do domu jeho sestry. Daňové
trestní řízeni proti dr Beranovi nebylo nikdy za-
vedeno a nemohlo proto ani býti likvidováno, když
se přednosta berní správy dr Vaněk nastěhoval
do domu sestry jmenovaného advokáta.
Vyměření dani Josefu Christovi, hodináři a
výrobci radio-součástek ve Šternberků, bylo
shledáno správným. K tomuto případu se podo-
týká, že daňové základy za léta 1933 a 1934 byly
berní správou oproti přiznání zvýšeny na pod-
kladě znaleckých dobrozdání. Předpis daní na rok
1933 stal se pravoplatným podle návrhu berní
správy a usnesení daňové komise, když poplatník
svoje odvoláni proti předpisu po provedení de-
kretálního řízení vzal zpět a předpis uznal za
správný. Daně tomuto poplatníkovi vyměřoval,
resp. návrhy pro daňovou komisi vypracoval a
odvolání vyšetřoval referent berní tajemník Při-
byl. Přednosta berní správy dr Vaněk s advoká-
tem dr Beranem v jeho funkci právního zástupce
Josefa Christa nikdy nejednal.
Pokud pak jde o zdaněni českých poplatníků
v interpelaci uvedených, nelze podle výsledku
šetření vytýkati berní správě ve Šternberků ně-
jakou zaujatost.
Zdaněním vedlejších příjmů a příjmů z kapi-
tálu soudního revidenta Viléma Zdražila, jak je
při ústním jednání v daňově komisi přiznal, ne-
bylo tomuto poplatníkovi ukřivděno. Poplatník ta-
ké proti daňovým předpisům odvolání nikdy ne-
podal. Rovněž dcera jmenovaného, resp. její
manžel četnický strážmistr Gajdošík si proti pře-
depsaným daním nestěžovali.
Pokud jde o zdanění řídicího učitele Zapletala,
nelze spatřovati nesprávný postup nebo zaujatost
berní správy v tom, že byl u něj zdaněn též pří-
jem z kapitálu ve výši, jak jej na výzvu berní
správy příp. v odvolacím řízení sám vdal. Za rok
1932 se proti zdaněnému příjmu z kapitálu, sta-
novenému odhadem, neodvolal ani nesprávnost
zdanění jinak neprokázal. Odvolání téhož poplat-
ník proti předpisu daně důchodové za rok 1934
bylo zemským finančním ředitelstvím v Brně pře-
zkoumáno a vyměření shledáno správným. Odvo-
lání muselo proto býti zamítnuto.
Pokud jde o vyměření daně důchodové dr
Vaňkovi, bylo ze spisů zjištěno, že k jeho žádo-
stem uvedeným vždy v daňovém přiznání byla
mu při vyměření daně uznávána sleva podle 8 21,
odst. 1 zákona o přímých daních vzhledem k ná-
kladům spojeným se stálým léčením chronické
choroby. Tato sleva činila v roce 1932 Kč 375.
v roce 1933 Kč 292, v roce 1934 Kč 300 a v roce
1935 KČ 378. Na slevu podle citovaného zákonné-
ho. ustanovení není právního nároku. V odůvod-
něných případech může býti povolena ve volném
uvážení důvodů orgánem o vyměření daně rozho-
dujícim. Jmenovanému byla tato sleva poskytnuta
za tok 1932 úřadem a za roky 1933 až 1935 da-
ňovou komisí z důvodů v přiznání uvedených;
částečná sleva z tétož titulu byla dr Vaškovi při-
znávána i v době, kdy nebyl přidělen berní sprá-
vě daň mu vyměřující. Uplatňování této výhody
se však přes to současně dr Vaňkovi vytýká.
Za účelem vyšetření obsahu interpelace ne-
bylo nutno vyslýchati mimoúřední osoby české
společnosti ve Šternberků, neboť tvrzeni interpe-
lace mohla býti úředním šetřením u berní správy
dostatečně přezkoumána. Také přeložení před-
nosty berní správy finančního rady dr Vaňka na
jiné služební místo ještě před vyšetřováním ne-
shledalo ministerstvo financí ani nutným a ze slu-
žebních důvodů zatím ani vhodným.
V Praze dne 31. března 1937.
Ministr financí:
Dr Kalfus, v. r.
863/XIV.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Antona Šaláta
o příčinách t. zv. pasivity státních podni-
ků v Podbrezové a v Hronci (okr. Brezno
n. Hronom) (tisk 711/VIII).
Pasivita státních železáren a oceláren na Slo-
vensku v Podbrezové s přičleněnými závodními
odvětvími v Hronci, Tisovci a Báňské Bystřici
nejsou způsobovány, jak uvedeno v řečené inter-
pelaci, kartelovými zásahy do cen výrobků. pří-
dělů objednávek a všelijakými obchodné nezdra-
vými triky.
Vlastni obchoditi agenda státních železáren a
oceláren, t. j. získávání objednávek, přijímám
zakázek a účtování dodávek byla již od roku 1921
postupně přenášena do obchodního oddělení mi-
nisterstva veřejných prací a v roce 1924 defini-
tivně soustředěna ve Státní prodejně báňských a
hutnických výrobků v Praze. Pasivita Podbrezo-
vé, která činila v roce 1921 76, 438. 243 Kč, klesla
v roce 1924 na 35, 796. 025 Kč a po úplném sou-
středění obchodní agendy ve Státní prodejně báň-
ských a hutnických výrobků v Praze klesala dále
až na 16, 645. 804 Kč v roce 1935.
Státní prodejna nenabízela a neprodávala
žádné weekendové chaty. Státní železárny vy-
hotovily a dodaly pouze jednu weekendovou cha-
tu na přímou objednávku zákazníka v r. 1934 a
Státní prodejna tuto dodávku vyúčtovala podle
direktiv ministerstva veřejných prací za plnou
cenu. Státní prodejna nedodává smaltované ná-
dobí ani stolokrby za »režijní ceny«. Pokud jest
nádobí objednáno zaměstnanci, děje se tak vždy
9
přes Státní prodejnu. Tentýž postup jest zacho-
váván i při objednávkách stolokrbů. Ministerstvo
veřejných prací má vědomost pouze o darováni
nádobí jednotlivým kulturním a humánním korpo-
racím a institucím. Cena darovaného nádobí byla
nepatrná a nemůže míti vlivu na celkovou bilanci
závodu.
Státní prodejna báňských a hutnických vý-
robků v Praze bilancuje jako samostatná jednotka
podniku Státní báňské a hutnické závody přesně
podle stávajících předpisů, nedopouští se nějakých
triků neb podivných účetních manipulací, zejména
nezlepšuje své bilanční výsledky na úkor státních
železáren a oceláren v Podbrezové. Podléhá do-
zoru ministerstva veřejných prací, Stálé revisní
komise státních báňských a hutnických závodů,
jakož i nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
Vynětí obchodní služby pro slovenské státní
báňské a hutnické závody z oboru působnosti
Státní prodejny báňských a hutnických výrobků
v Praze a zřízení zvláštní prodejny v zemi Slo-
venské značilo by zvýšeni administrativních vý-
loh, stalo by se po stránce obchodní nevýhodné
a vedlo by spíše ke škodě než ku prospěchu stát-
ních železáren a oceláren, poněvadž i ostatní
velké prodejní organisace z oboru železa mají svá
sídla v Praze.
Nynější organisace Státní prodejny báňských
a hutnických výrobků v Praze odpovídá národo-
hospodářskému úkolu podniku Státní báňské a
hutnické závody a zásadám řádného vedení pod-
niku a není v rozporu s žádnými veřejnými zájmy,
takže není žádného právního důvodu ke změně
nynějšího stavu.
Nákup provozních hmot, surovin a potřeb
provádí Státní prodejna podle zadávacího řádu a
pokynů ministerstva veřejných prací. K podání
nabídek na zboží pro státní báňské a hutnické zá-
vody na Slovensku vyzývá Státní prodejna vždy
i dodavatele slovenské a béře na ně zřetel v prvé
řadě, pakli ovšem jejich nabídky vyhovují zadá-
vacím podmínkám. Pokud jde o balicí papír pro
závod v Podbrezové a Hronci, bylo toto zboží
objednáno v roce 1936: z papíren českých v hod-
notě 11. 035 Kč, z papíren slovenských v hodnotě
8. 920 Kč. Slovenským papírnám nemohla Státní
prodejna zadati větší množství, ježto jejich pří-
slušné nabídky byly buď za stejných jakostních
podmínek i při t. zv. slovenské výhodě dražší, neb
nevyhovovaly co do jakosti a dodací lhůty.
Státní prodejna báňských a hutnických vý-
robků v Praze nepracuje v obchodě se železář-
skými výrobky s komisionáři, nýbrž prodává jen
na pevný účet solventním, ve svém oboru dobře
zavedeným firmám, jimž byl příslušnými svazy
výrobců přiřknut charakter grosistů, zvláště Pro-
dejnou sdružených čsl. železáren, Evidenční kan-
celáří sdružených čsl. válcoven trub a Prodejnou
smaltovaného zboží Smalt. Prodejní ceny a
podmínky nejsou stanovovány libovolně, nýbrž
jsou určovány příslušnými svazy výrobců a u vý-
robků nekartelovaných podle tržních a odbyto-
vých poměrů se zřetelem na ceny konkurenční.
Obratové bonifikace existují pouze:
1. U plechového smaltovaného nádobí a jsou
stanovovány prodejnou »Smalt« vždy na 1 rok.
Tyto obratové bonifikace platí pro všechny smal-
tovny a nikoliv jen pro státní smaltovnu v Hron-
ci, a jsou odstupňovány podle výše úhrnného od-
běru. Velkoodběratelé smaltovaného nádobí ze
státních smaltoven v Hronci obdrželi tyto obra-
tové bonifikace:
|
1935 |
1936 |
|
|
fa J. Braun |
Kč 53, 431. 80 |
Kč 90. 858. 90 |
|
fa R. Frank |
Kč 27. 604. 85 |
Kč 16. 541. 05 |
|
fa Lustig |
Kč 19. 375. 35 |
Kč 51. 601. 20 |
2. U stolokrbů, kde jsou roční obratové boni-
fikace stanovené podle ročního odběru. Prodej vý-
mětového zboží existuje pouze u válcovaného že-
leza i plechů a u plechového smaltovaného nádobí
a jest prováděn podle směrnic stanovených pří-
slušnými svazy výrobců. Výmětové plechové
smaltované nádobí prodává se pouze prostřed-
nictvím Prodejny smaltovaného nádobí Smalt
a každá továrna může odprodati jen určité přesně
vymezené množství.
Nebyly zjištěny případy prodeje hodnotných
výrobků, jako výmětů. V interpelaci také nejsou
tvrzeny konkrétní případy takových prodejů.
Skladník v Hronci, o jehož propuštění se interpe-
lace zmiňuje, nebyl propuštěn z tohoto důvodu,
nýbrž pro zcela jiný delikt.
Není také známo a nebylo zjištěno nic, co by
svědčilo pro to, že by kdokoliv z nynějších za-
městnanců přijímal úplatky jakéhokoliv druhu od
odběratelů zboží.
Uvádí-li se v interpelaci, že zástupce nějaké
firmy dal otevříti již naložený vagón zboží, za-
měnil je zbožím dražším a dal jej bez vážení po
úpravě plomb odvézti, není takový případ státní
správě vůbec znám, leda že by zmíněný údaj se
týkal případu firmy Braun. Tato firma si po-
čátkem roku 1936 zakoupila větší množství vý-
mětu a nechala jej uskladněný v závodním skla-
dě. Ježto toto zboží zabíralo závodu potřebně
místo, byla vyzvána, aby jej odvezla. Firma
si pak toto zboží oddisponovala ke skladišti firmy
Windholz v Hronci. Stalo se však, že po naložení
vagónu nádobím řádně zakoupeným v závodě, kde
byl vagón zaplombován, doplnila si firma tento
vagón na nádraží ještě svým zbožím ze skladu
od firmy Windholz. Ježto zboží bylo již firmou
dávno zaplaceno, nebylo ovšem pro závod třeba,
aby vagón byl znovu vážen. V tomto případě byla
též jako odesílatel na nákladním listě uváděna
firma sama.
Tím ovšem není odůvodněno obviňování za-
městnanců z nesprávností. Jestliže se jednotliví
zaměstnanci provinili a pan interpelant má o tom
vědomost, je nutno, aby tato podezření byla do-
ložena konkrétními údaji osob a činů tak, aby
bylo možno vinníky, bude-li prokázána jejich
vina, potrestati.
Státní železárny a ocelárny v Podbrezové
byly nuceny za doby hospodářské krise hledati
zaměstnání pro dělnictvo, které nechtěly propou-
štěti. Byly zřízeny kromě jiného i konstrukční
10
dílny, které dodávaly železné konstrukce a mosty
pro polostátní elektrárenské podniky a pro dráhu
červená Skála-Margecany. Začalo se s nezapra-
covaným personálem a nebylo tradice ani výrobní
zkušenosti, kterou mají zapracované soukromé
mostárny. Byl proto na popud ministerstva že-
leznic hledán odborník s dlouholetou praksí při
výrobě a montáři železničních mostů. Za odbor-
ného znalce pro výrobu mostů byl přibrán Ludvík
Vydra, bývalý dílovedoucí mostárny fy Česko-
moravská-Kolben-Daněk. Jmenovaný měl býti po-
radcem ředitelství státních železáren a oceláren
v Podbrezové a doporučiti opatření, jež by bylo
třeba provésti jak v konstrukční kanceláři, tak
v dílnách. Pod jeho dozorem se staly však chyby
v provedení mostů, které byly zjištěny při přejí-
mání orgány čsl. železniční správy. Tyto závady
byly dodatečně odstraněny a proto došlo též
k odchodu Ludvíka Vydry z Podbrezové. Další
mosty byly od této doby prováděny vlastním osa-
zenstvem k úplně spokojenosti přejímacích želez-
ničních orgánů.
V Praze dne 13. dubna 1937.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek, v. r.
863/XV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Kopřivy
o neudržitelných poměrech u krajského
soudu v Berehově (tisk 790/III).
O uvalení, prodloužení a o zrušení předběžné
a vyšetřovací vazby rozhoduje soud dle § 98
ústavní listiny neodvisle. Obviněný, na něhož byla
vazba uvalena, případně prodloužena, může proti
tomu použíti zákonných opravných prostředků.
Ve vazebních věcech jsou úřady veřejné ob-
žaloby a soudy povinny postupovati zvláště
urychleně. O závadách uvedených v interpelaci
stran krajského soudu v Berehově bylo zavedeno
administrativní šetření a podle jeho výsledku bu-
de učiněno další opatření.
V Praze dne 7. dubna 1937.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer, v. r.
863/XVI.
Odpověď
ministra sociální péče
na interp. poslanců Al. Jenšovského
a F. Zeminové
o nízkém vyživovacím příspěvku, vyplá-
ceném rodinám narukovavších záložníků
(tisk 804/VIII).
Vládním nařízením ze dne 20. listopadu 1936,
číslo 279 Sb. z. a n., byl změněn a doplněn zá-
kon ze dne 18. března 1921, číslo 120 Sb. z.
a n. kterým se vydávají předpisy o poskyto-
vání vyživovacího příspěvku rodinám osob, vy-
konávajících činnou službu vojenskou. Jest to rov-
něž jedno z těch opatření, jimiž má býti usnad-
něn výkon vojenské služby osobám touto služ-
bou povinným. Před vydáním tohoto nařízení by-
lo předpokladem pro přiznání nároku na vyživo-
vací příspěvek, že výživa oprávněných osob, t. j.
členů rodiny povolaného k vojenské službě, by-
la podstatně závislá na jeho pracovním výdělku.
Toto ustanovení stalo se za hospodářské krise a
s ní spojené nezaměstnanosti značně tvrdým, po-
něvadž z nároku na vyživovací příspěvek vylu-
čovalo členy rodiny vojína, který v době na-
stoupení vojenské služby byl bez své viny ne-
zaměstnaným. To způsobovalo zbytečně roztrp-
čení a podlamovalo i myšlenku brannosti.
Provádějíc zákony o státním příplatku k pod-
poře v nezaměstnanosti, jakož i ostatní druhy pé-
če o nezaměstnané, bylo ministerstvo sociální pé-
če velmi často na tyto neblahé důsledky plat-
ných předpisů upozorňováno. Tato věc byla zdů-
razňována celou veřejností a její řešení bylo po-
depřeno i s jiných stran, zejména resolucí přija-
tou ve schůzi poslanecké sněmovny Národního
shromáždění dne 11. prosince 1934. Proto byla
vypracována osnova vládního nařízení, kterým
měl býti mimo jiné přiznán vyživovací příspě-
vek i členům rodiny k vojenské službě povolané-
ho, který v době, kdy nastoupil vojenskou služ-
bu, měl nárok na státní příplatek k podpoře v ne-
zaměstnanosti. Toto znění původního návrhu osno-
vy vylučovalo z nároku na vyživovací příspěvek
členy rodin povolaného, který v uvedené době
byl beze své viny nezaměstnaný, avšak neměl
nároku na státní příplatek k podpoře nezaměstna-
ných, ať již proto, že nárok ten vyčerpal, anebo
proto, že nároku vůbec nenabyl.
Proto doporučilo ministerstvo sociální péče
rozšířeni působnosti osnovy na všechny přísluš-
níky rodiny povolaného k vojenské službě, jest-
liže povolaný byl v této době beze své viny ne-
zaměstnaným. Tento návrh ministerstva sociální
péče byl přijat a vládni nařízení číslo 279/1936
s působností od 1. ledna 1937 přiznává skutečně
nárok na vyživovací příspěvek členům rodiny k
vojenské službě povolaného, který v době, kdy
11
nastoupil vojenskou službu, byl bez své viny bez
zaměstnání. Tímto opatřením byla příznivě rozře-
šena jedna z otázek, které s výkonem vojenské
služby souvisely a vyvolávaly, zejména za dneš-
ních poměrů, roztrpčeni.
Ministerstvo sociální péče majíc na zřeteli
skutečnost, že obrana státu vyžaduje nejen zmo-
bilisování všech technických prostředků, nýbrž
především též zajištění dobrého ducha a morálky
těch, kdož tvoří brannou moc, usiluje o to, aby
byly zabezpečeny nad dosavadní míru jak exi-
stenční zájmy vojínů, vykonávajících činnou vo-
jenskou službu, tak i hospodářsky zajištěni jejich
rodinní příslušníci. S tohoto hlediska sleduje mi-
nisterstvo sociální péče též požadavek novelisace
zákonných předpisů o státním vyživovacím pří-
spěvku a jednak pokud jde o zvýšení vyživova-
cího příspěvku, jehož výměry stanovené zákonem
č. 530/1919 Sb. z. a n. jeví se v dnešní době
příliš nízkými, než aby zabezpečily hospodářsky
rodiny narukovavších vojínů, jednak i pokud jde
o celkovou reformu těchto předpisů (rozšíření
okruhu oprávněných rodinných příslušníků, pro-
dloužení lhůty stanovené v § 6. odst. 3 zákona č.
530/1919, reforma složení vyživovacích komisí a
j. ). Úsilí ministerstva sociální péče nedošlo však
dosud výsledku, ježto bylo třeba především za-
bezpečiti existence rodin nejpotřebnějších, t. j.
rodin nezaměstnaných vojínů.
Z toho důvodu, jakož i proto, že nemohla
býti dosud opatřena potřebná rozpočtová úhrada,
nebylo možno při novelisaci zákona č. 120/1921
Sb. z. a n" k níž došlo vládním nařízením č. 279/
1936 Sb. z. a n., přikročiti ke zvýšení výměr vy-
živovacího příspěvku, ač je to vřelým přáním mi-
nisterstva sociální péče, které se o věc vždy za-
sazovalo. Ministerstvo sociální péče bude proto
usilovati i dále v dohodě s příslušnými minister-
stvy o splnění požadavku zvýšení a odstupňová-
ní výměr vyživovacího příspěvku, jakmile to do-
volí stav státních financí.
V Praze dne 18. března 1937.
Ministr sociální péče:
lnž. J. Nečas, v. r.
Překlad ad 863/I.
Antwort
des Ministers für Post-
und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten
Ing. F. Künzel
wegen der Verweigerung einer Telephon-
verbindung mit Göding durch eine Be-
amtin des Postamtes in Mährisch Schön-
berg (Druck 694 XXII).
Das Telephongespräch von der Teilnehmer-
station Nr. 268 m Mährisch-Schönberg mit der
Station Nr. 59 in Göding ist am 22. September
1936 in der Zeit von 10. 24 bis 10. 28 Uhr, also
in der Zeit des stärksten Betriebes, ohne eine
feststellbare Verspätung erfolgt, und dem Ergeb-
nisse einer eingehenden Erhebung zufolge ist die
Herstellung des Gespräches nicht von besonderen
störenden Umständen begleitet gewesen. Die Be-
schwerde in dieser Angelegenheit ist der Post-
und Telegraphendirektion in Brunn erst am 6. No-
vember 1936 zugekommen und ist, obwohl Hugo
Exner nicht Stationsteilnehmer und daher zu der
Beschwerde nicht aktiv legitimiert ist, sogleich
untersucht worden, wobei sie für grundlos befun-
den worden ist. Es liegt daher kein Grund zum
Einschreiten gegen die Beamtin vor, welche da-
mals die Verbindung des Gespräches besorgt hat.
Massgebend für die Herstellung des Telephonver-
kehres ist die Bestimmung des § 44 der Telephon-
ordnung.
Ein verbindlicher Behelf für die Herstellung
von interurbanen Gesprächen, welcher alljährlich
jeden Teilnehmer einer Telephonhauptstation- ge-
liefert wird, ist das »Verzeichnis der Telephon-
zentralen, sprechstellen und teilnehmer, bei
dessen Herausgabe sorgfältig auf die Rechte der
sprachlichen Minderheiten geachtet wird.
Damit dem Anrufenden die Möglichkeit ge-
geben ist, die notwendige Information über die
richtige Bezeichnung der angerufenen Telephon-
zentrale beschleunigt zu erlangen, habe ich ver-
anlasst, dass Personen, die Gespräche unter Be-
zeichnungen anmelden, die nicht im »Verzeich-
nisse der Telephonzentralen, öffentlichen Sprech-
stellen und Teilnehmer oder wenigstens in der
Vorrede zu dem »Verzeichnisse der Post-, Tele-
graphen- und Telephonämter aus d. J. 1927« an-
geführt sind, nach Bedarf auf die Vorstände der
Postämter oder auf Aufsichtsbeamte umgeschal-
tet werden, deren Pflicht es sein wird, den Anru-
fenden in dieser Hinsicht zu belehren, damit er
darin gleich das beabsichtigte Gespräch mit der
richtigen Bezeichnung der angerufenen Zentrale
anmelden kann. Es wird also Sache des Anrufen-
den sein, sich - nachdem er in dieser Weise be-
lehrt worden ist - die Herstellung des Gesprä-
ches nicht selbst unmöglich zu machen.
Prag, am 11. März 1937.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Tučný, m. p.
12
Překlad ad 863/II.
Antwort
des Ministers für Industrie, Handel und
Gewerbe
auf die Interpellation des Abgeordneten
E. Hirte
wegen einer verfassungswidrigen Ent-
scheidung der Bezirksbehörde Deutsch-
Gabel gegen Gewerbetreibende
(Druck 694/XI).
Betreffend das Ansuchen des Josef Weickert
in Zwickau um eine Konzession für das Gast-
und Schankgewerbe mit dem Standorte in Zwik-
kau C. Nr. 169 hat die Bezirksbehörde in Deutscli-
Gabel am 29. Mai 1936 eine örtliche Erhebung ge-
pflogen, um so zu ermitteln, ob und unter wel-
chen Umständen die vom Gesuchsteller vorge-
schlagenen Räumlichkeiten beim Gewerbebetrie-
be benützt werden könnten. In dem bei dieser
Verhandlung verfassten Protokolle ist dann ver-
merkt worden, dass gegen die Genehmigung der
Räumlichkeiten unter der Voraussetzung keine
Einwände bestehen, dass verschiedene Herstellun-
gen durchgeführt werden, die den bisherigen Zu-
stand in hygienischer Beziehung und im Interesse
der Bequemlichkeit für die Besucher des Unter-
nehmens verbessern würden.
Als Bedingung Nr. 5 ist hiebei auch festge-
setzt worden, dass alle Aufschriften, insbesondere
die Bezeichnung des Gasthauses, auch in der
Staatssprache angebracht werden müssen, und
zwar in derselben Grosse und an erster Stelle.
Der Gesuchsteller Weickert hat das Ergebnis der
Erhebung ohne Einwendungen zur Kenntnis ge-
nommen und das Protokoll unterschrieben.
Auf Grund dieser örtlichen Erhebung ist
Weickert dann die Gast- u. Schankgewerbekonzes-
sion mit Bescheid der Bezirksbehörde in Deutscli-
Gabel vom 29. Mai 1936. Z. 9945, erteilt worden,
worin alle Bedingungen und Bestimmungen inbe-
griffen gewesen sind, die sich aus der gepflogenen
örtlichen Erhebung ergeben haben. Gleichzeitig
hat die Bezirksbehörde bemerkt, dass gegen den
Konzessionär mit der Einstellung des Betriebes
vorgegangen werden wird, falls die Herstellungen
nicht gemäss der vorangegangenen Anordnung
durchgeführt werden.
Es entspricht also nicht den Tatsachen, wenn
die Interpellation behauptet, die Bezirksbehörde
in Deutsch-Gabel habe mit der Einstellung des
Betriebes nur für den Fall gedroht, dass der Kon-
zessionär die Aufschriften nicht gemäss der Bedin-
gung des. Bescheides wegen der Konzessionsertei-
lung anbringt.
Weickert hat gegen die Bedingungen des Be-
scheides wegen der Konzessionserteilung keine
Berufung eingebracht, und so hat dieser Bescheid
in seinem ganzen Wortlaute Rechtskraft erlangt.
Entgegen der Behauptung der Interpellation kann
daraus geschlossen werden, dass sich der Kon-
zessionär durch die Auferlegung der Pflicht, das
Unternehmen mit Aufschriften auch in der Staats-
sprache zu versehen, in seinen Rechten nicht
selbst verletzt gefühlt hat.
Es muss bemerkt werden, dass die Auferle-
gung dieser Pflicht nicht im Rahmen der gewer-
bepolizeilichen Regelung gemäss § 54 der G. O.
erfolgt ist. Unter diesen Umständen ist auch der
Vorwurf der Interpellation nicht am Platze, das
Vorgehen der Bezirksbehörde in Deutsch-Gabel
widerspreche den Erkenntnissen des Obersten
Verwaltungsgerichtes vom 19. Jänner 1926, Nr.
673 und Nr. 1028 desselben Tages.
Die Bedingung, der zufolge der Konzessionär
sein Unternehmen mit Aufschriften auch in der
Staatssprache auszustatten hatte, steht weder mit
Art. 7, Abs. 3, des in St. Germain en Laye am 10.
September 1919 abgeschlossenen Vertrages, noch
mit § 128, Abs. 3, der Verfassungsurkunde S. d.
G. u. V. Nr. 121/1920 im Widerspruche, weil durch
ihre Ausführung das Recht der Partei, die deut-
sche Sprache frei zu gebrauchen, nicht einge-
schränkt wird. Daraus ergibt sich dann weiter,
dass das Vorgehen der Bezirksbehörde, bezw.
ihrer verantwortlichen Beamten weder gegen das
Gesetz vom 25. Jänner 1914, RGB1. Nr. 15. noch
gegen g 25 des Gesetzes S. d. 0. u. V. Nr. 50/1923,
verstösst. schliesslich auch nicht gegen ihren
Diensteid zufolge Verordnung des Gesaintimniste-
liums vom 28. Dezember 1918, S. d. G. u. V. Nr.
101. Ebenso ist es nicht nichtig und verstösst
nicht gegen die guten Sitten in der Weise, wie
die Interpellation vermutet.
Unter diesen Umständen kann es nicht für
begründet befunden werden, dass die unter Nr. 2
und 3 beantragte Verfügung getroffen, noch für
notwendig, dass der unter Punkt Nr. 4 der einge-
brachten Interpellation gestellte Antrag durchge-
führt werde.
Die Beantwortung dieser Interpellation habe
ich in Hinblick auf meine ressortmässige Zustän-
digkeit übernommen.
Prag, am 17. März 1937.
Der Minister für Industrie. Handel und Gewerbe:
J. V. Najman, m. p.
Překlad ad 863 III.
Antwort
des Ministers der auswärtigen
Angelegenheiten
auf die Interpellation des Abgeordneten
Birke
wegen einer geheimen SdP-Information
an ausländische Journalisten (Druck
691/VI).
Eine der wichtigen Pflichten des čechoslo-
vakischen Aussenministeriums ebenso wie der
15
Aussenministerien aller anderen Staaten ist die
Pflicht ausländische Journalisten vom staatlichen
Standpunkte über alle wichtigen Zeitfragen, wie
auch über die politische Situation im Lande zu in-
formieren.
In der letzten Zeit ist, wie allgemein bekannt,
das Ministerium für auswärtige Angelegenheiten
genötigt, einer organisierten unwahren ausländi-
schen Propaganda entgegenzutreten; die Abwehr
geschieht in der Weise, dass alle objektiv fest-
stellbaren Fakta und Zusammenhänge angeführt
werden. Auf diese Fakta werden natürlich auch
die ausländischen Journalisten aufmerksam ge-
macht, die dann immer die Möglichkeit haben sich
selber von ihrer Richtigkeit zu überzeugen.
Soweit es sich in diesem Zusammenhange um
die Sudetendeutsche Partei handeln kann, gewährt
das Ministerium niemandem irgendwelche »gehei-
me« Informationen über diese Partei, sondern be-
schränkt sich auf die Registrierung und die Ana-
lyse ihrer Kundgebungen und Handlungen, die
wiederum öffentlich und allgemein kontrollierbar
sind.
Prag, am 20. März 1937.
Der Minister der auswärtigen Angelegenheiten:
Dr Krofta, m. p.
Překlad ad 863/IV.
Antwort
des Ministers des Innern
und des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten
G. Obrlfk
wegen fiskalischer Schikanen anlässlich
der Bewerbung um Unterstützungen ans
dem Masarykfende (Druck 694/XX),
Das Ministerium des Innern verwaltet die
Masarykwohltätigkeitsstiftung, welche die Inter-
pellanten im Sinne haben, und verleiht die Stif-
tungsgenüsse als oberste Stiftungsaufsichtsbehör-
de, da es sich un eine gesamtstaatliche Stiftung
charitativen Charakters handelt.
Physische Personen, die sich um die Stiftung
bewerben, weisen ihre Armut und Unbescholten-
heit mit einem Armuts- und Wohlverhaltungs-
zeugnis und die čechoslovakische Staatsbürger-
schaft mit einer Bescheinigung über dieselbe
nach.
Schriftliche Gesuche um Unterstützung aus
der Masarykwohltätigkeitsstiftung sind gemäss lit.
a) der Tarifpost 50/44 des Gebührengesetzes,
bezw. gemäss lit. a) der Tarifpost 42/14 der Ge-
bührennormen stempelfrei.
Das Armutszeugnis unterliegt gemäss lit. a)
der Tarifpost 111/117 des Gebührengesetzes, bezw.
gemäss lit. a) der Tarifpost 94/22 der Gebühren-
normen der Stempelgebühr nicht.
Die Bescheinigung über die čsl. Staatsbürger-
schaft ist gemäss lit. b) der Tarifpost 111/117
des Gebührengesetzes, bezw. gemäss lit. b) der
Tarifpost 94/22 der Gebührennormen auch stem-
pelfrei unter der Voraussetzung, dass sie ex offo
ausgestellt ist, mit dem Zusätze versehen, dass
dies nur zu dem Zwecke des Ansuchens um die-
se Stiftung geschieht, und dass auf der Bescheini-
gung die entsprechende Tarifpost des Gebühren-
gesetzes, bezw. der Gebührennormen angeführt
ist.
Dasselbe gilt auch für das Wohlverhaltungs-
zeugnis.
Ein eventuelles schrifliches Gesuch um Aus-
stellung eines solchen Zeugnisses, bezw. einer
solchen Bescheinigung ist stempelfrei.
Der Gesuchsteller, der durch ein Zeugnis sei-
ne Armut nachweist, ist aus dem Grunde des Ar-
meurechtes von der Abgabe für die Amtshandlung
für ein Wohlverhaltungszeugnis und eine Beschei-
nigung über die čsl. Staatsbürgerschaft befreit, die
von einer staatlichen Behörde ausgestellt ist (§ 6
des Gesetzes Nr. 53/1925 in der Fassung des Ge-
setzes Nr. 253/1926 und des Gesetzes Nr. 247/
1935 und des Art. IX, lit B) der Reg. Vdg. S.
d. G. u. V. Nr. 248/1935).
Ein von der Gemeinde ausgestelltes Armuts-
zeugnis unterliegt der Gemeindegebühr für eine
Amtshandlung gleichfalls nicht (vergl. den Ein-
führtingssatz des § 1 der im Zusätze I zu der
Reg. Vdg. S. d. G. u. V. Nr. 15/1928 erlassenen
Musternormen für die Einhebung dieser Gebüh-
ren), und § 6 dieser Musternormen gibt der Ge-
meinde, soweit sie zur Ausstellung von Wohlver-
haltungszeugnissen berechtigt ist. die Möglich-
keit, den Gesuchsteller um eine Unterstützung aus
der Masarykwohltätigkeitsstiftung auch von der
Gebühr für die Ausstellung dieses Zeugnisses zu
befreien.
In dieser Hinsicht hat das Ministerium des
Innern für die Landesbehörden schon am 17. Ju-
ni 1936 einen Erlass herausgegeben; auch jetzt
sind die erforderlichen Weisungen erlassen wor-
den.
Prag, am 17. März 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Der Finanzminister:
Dr Kalfus, m. p.
14
Překlad ad 863/V.
Antwort
des Ministers des Innern
und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten
Dr F. Köllner
wegen unbegründeter Gendarmerieerhe-
bungen und unbegründeter strafrechtlicher
Verfolgung anlässlich von Aushängen
handgeschriebener Kundmachungs-
zettel (Druck 694/I).
Als die Gendarmerie gegen Josef Rösch die
Strafanzeige wegen unbefugten Plakatierens er-
stattet hat, hat sie den vom rechtlichen Gesichts-
punkte relevanten Umstand übersehen, dass es
sich nicht um gedruckte Plakate gehandelt hat;
zur Erstattung der Strafanzeige hat sie aber auch
der Umstand veranlasst, dass Rösch ein Plakat
in der Gemeinde Pawlowitz am einer Stelle aus-
gehängt hat. die vom Gemeindeamte zum Aushän-
gen von Plakaten nicht bestimmt gewesen ist.
Es wird eine geeignete Verfügung erwogen
werden, um ähnlichen Fällen vorzubeugen.
Soweit die Interpellation den Justizminister
anbelangt, antworte ich dahin, dass über Antrag
der Staatsanwaltschaft in Eger das Strafverfahren
gegen Josef Rösch gemäss § 90 St. P. O. ein-
gestellt worden ist.
Prag, am 16. März 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
Der Justizminister:
Dr Dérer, m. p.
Překlad ad 863/IX.
Antwort
des Ministers für Post-
und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten
Dr T. Jilly,
betreffend Aufhebung von Telephonstellen
in Grenzdörfern (Druck 694/V).
Ich konstatiere, dass es sich nicht um eine
Aufhebung oder Entziehung der Telephonstatio-
nen für das Gemeindeamt in Kallendorf und die
Schattauer Tonwarenfabrik in Schattau gehandelt
hat, sondern nur um eine zeitweilige Aufhebung
der ständigen Verbindung dieser Stationen mit
Znaim in der Zeit nach den Amtstunden der Te-
lephonzentrale in Kallendorf, bezw. in Schattau.
Die ständige Verbindung ist für diese Stationen
bereits wiederhergestellt worden.
Bei der Errichtung ständiger Verbindungen
für die Gendarmerie und andere staatliche Sicher-
heitsorgane, welche im Interesse der staatlichen
und öffentlichen Sicherheit hergestellt werden
müssen, kann nicht immer vermieden werden,
dass manche frühere ständige Verbindungen an-
derer Teilnehmer diesen zugunsten einer ständi-
gen Verbindung der Sicherheitsorgane entzogen
werden. Es muss hier aber darauf aufmerksam
gemacht werden, dass der Teilnehmer keinen An-
spruch auf eine ständige Verbindung hat, sondern
nur darum ansuchen kann; die Postverwaltung
kann auch gemäss § 54, Z. 3, der Telephonord-
nung eine ständige Verbindung jederzeit wider-
rufen. So ist es auch in den beiden genannten
Fällen geschehen.
Durch die Aufhebung der ständigen Verbin-
dung der Station des Gemeindeamtes in Kallen-
dorf ist übrigens der dortigen Bevölkerung nicht
die Möglichkeit genommen worden, zum Herbei-
rufen des Arztes, des Tierarztes, des Rettungs-
automobiles oder zur Benachrichtigung des Elek-
trizitätswerkes von Störungen des Elektrizitäts-
netzes die Telephonverbindung zu benützen, denn
der Gendarmerie ist von ihren übergeordneten
Behörden aufgetragen worden, den Bedürfnissen
der Bevölkerung in solchen Fällen entgegenzu-
kommen.
Die ständige Verbindung pflegt dem Teilneh-
mer nicht für immer entzogen zu werden, da den
Umständen gemäss durch eine besondere techni-
sche Vorkehrung auch einige ständige Verbindun-
gen auf einer Leitung hergestellt werden können.
Zu diesem Zwecke wird in der Telephonzentrale
eine zusätzliche Einrichtung angebracht, welche
allerdings in der Regel erst bei der betreffenden
Firma bestellt werden muss. So ist es auch in
den beiden genannten Fällen geschehen. Jetzt
wird die ständige Verbindung der Telephonsta-
tion des Gemeindeamtes in Kallendorf und der
Schattauer Tonwarenfabrik in Schattau gerade
mit Hilfe einer solchen Einrichtung wiederher-
gestellt.
Ebenso wird auch anderweitig vorgegangen.
Manchmal kann dies allerdings aus technischen
Gründen nicht getan werden und dann bleibt kein
anderer Ausweg, als die ständige Verbindung
überhaupt aufzuheben.
Der Postverwaltung ist es nicht möglich, auf
die Gendarmerie einzuwirken, damit sie den An-
schluss von Telephonnebenstationen an ihre Te-
lephonstation zulasse und ihre Bedienung über-
nehme.
Prag, am 13. März 1937.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Tučný, m. p.
15
Překlad ad 863/X.
Antwort
des Eisenbahministers
auf die Interpellation des Abgeordneten
F. Nitsch
wegen unkaufmännischer Sprachenpraxis
der Staatsbahndirektion Olmütz (Druck
737/VII).
Die Staatsbahndirektion in Olmütz verhandelt
ebenso wie die übrigen Staatsbahndirektionen Ta-
rifangelegenheiten betreffende und in deutscher
Sprache eingebrachte Gesuche ohne Einwendun-
gen. Dem Stationsamte Würbenthal ist niemals
und von niemandem der Auftrag gegeben wor-
den, nur in der Staatssprache verfasste Gesuche
anzunehmen.
Die Information, die offenbar Anlass zu der
Interpellation gegeben hat, hat vielleicht die Ver-
handlung im Sinne gehabt, die angeblich bei Ge-
legenheit der Lösung einer konkreten Tariffrage
zwischen dem erwähnten Stationamte und der
Firma J. Nitsch über den Text der Erklärungen
der Empfänger geführt worden ist, welche nach
den Tarifbestimmungen zu den für die Zuerken-
nung eines ermässigten Tarifsatzes wichtigen Un-
terlagen gehören. Für Erklärungen dieser Art hat
die Station nur ein einsprachiges Formular zur
Verfügung gehabt und hat sich in dem erwähnten
Falle bemüht, die Angelegenheit unter Benützung
dieses Formulares zu erledigen. Das Stationsamt
hat dabei dem Versender eine deutsche Ueber-
setzung der Erklärung zur Disposition gestellt.
Wenn sich auch die Interpellation nicht gegen
das Vorgehen der Organe der Staastbahnverwal-
tung in diesem Detaile wendet, sondern allgemein
gegen das nicht existierende Verbot Stellung
nimmt, Eingaben in der Minderheitsprache zu
verhandeln, erwägt das Eisenbahnministerium aus
eigenem Antriebe, bis zu welchem Masse es mög-
lich wäre, die sprachliche Seite auch bei unter-
geordneten Tarifbehelfen zu regeln.
Prag, am 14. April 1937.
Der Eisenbahnminister:
Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad 863/ XI.
Antwort
der Minister des Innern
und für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Abgeordneten
G. Wollner
wegen Unklarheiten bei der Besetzung
von Beamten- und Angestelltenstellen der
Bezirksarbeitervermittlungstellen
(Druck 738/IV).
Durch die gepflogene Erhebung ist festgestellt
worden, dass es sich m dem Falle, welchen die
Interpellation betrifft, um eine Stelle gehandelt
hat, bei deren Besetzung gemäss § 5 des Gesetzes
S. d. G. u. V. Nr. 462/1919 den Legionären der
Vorzug vor anderen Mitbewerbern zu geben ist
und wo es auch nötig ist, au die Bestimmungen des
S 9 desselben Gesetzes und des Art. 13 der Re-
gierungsverordnung S. d. G. u. V. Nr. 151/1920 zu
achten.
Weil diese Vorschriften nicht eingehalten
worden sind, leitet das Ministerium des Innern
ein Verfahren gemäss § 14 des zit. Gesetzes ein.
Prag, am 18. März 1937.
Der Minister des Innern:
Dr Černý, m. p.
In Vertretung des Ministers für soziale Fürsorge:
Dr Derer, m. p.