Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.

IV. volební období. 5. zasedání.

885.

Návrh

poslance Jana Slavíčka
o zákazu zřizováni a provozování továrních správkáren obuvi.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.............1937,

jímž se zakazuje zřizovati a provozovati tovární správkárny obuvi.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

(1) Tovární podniky na výrobu obuvi
nesmějí zřizovati správkárny obuvi jako
odbočky svých závodů, ani přijímati ve
svých prodejnách zakázky na opravy
obuvi.

(2) Zákaz v odst. 1 uvedený platí i pro
tovární podniky, jichž majitel má živno-
stenské oprávnění i na řemeslnou výrobu
obuvi a vztahuje se i na správkárny to-
várních podniků, které by byly provozo-
vány na účet továrního podniku pod jmé-
nem jiného živnostníka. Za tovární správ-
kárny se považují i po stránce živnosten-
sko-právní samostatné živnosti obuvnic-
ké, které však jsou po stránce finanční
neb obchodní jakkoli odvislé od továrny
na obuv. Podniky a osoby, které obchá-

2

zejí tento zákaz krytím a podobným jed-
náním, podléhají trestům podle § 5.

§ 2.

Existující správkárny obuvi továrních
podniků musejí likvidovati ve lhůtě tří
měsíců od účinnosti tohoto zákona.

§ 3.

Podnikům, tímto opatřením dotčeným,
bude poskytnut v případech zvláštního
zřetele hodných likvidační příspěvek z
fondu, zřízeného ze státních prostředků
u ministerstva obchodu. Podrobnosti sta-
noví se vládním nařízením.

§ 4.

(1) Pro jednotlivé práce, prováděné při
opravě obuvi, mohou býti stanoveny
okresním úřadem po slyšení obchodní ko-
mory s příslušným společenstvem nej-
vyšší sazby.

(2) Obuvník nesmí odmítnouti žádnou
opravu obuvi z toho důvodu, že tato ne-
byla jím vyrobena.

§ 5.

(1) Přestupky tohoto zákona a opatření
úřadů podle něho učiněných trestají se
podle čl. 2 zmocňovacího zákona č. 109.

(2) Pokuty podle tohoto zákona připa-
dají fondu, zřízenému podle § 3 tohoto zá-
kona.

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vy-
hlášení a provede jej ministr obchodu,
průmyslu a živností.

Důvodová zpráva.

Účelem osnovy jest ochrana živnosti
obuvnické, která se dostala do katastro-
fální téměř situace. Již dlouhá léta volá
se zejména po vydání zákona na ochranu
obuvnické živnosti a na vydání zákazu
továrních správkáren obuvi, jež jsou zři-
zovány nejen ve velkých, nýbrž i docela

malých obcích s několika sty obyvateli.
Tomuto volání hleděli vyjíti vstříc i zá-
stupci parlamentních kruhů a v poslanec-
ké sněmovně bylo podáno několik inicia-
tivních návrhů na vyřešení této otázky.
V nesčetných peticích a resolucích
výrobních a obchodních organisací, jakož

3

i v usneseních samosprávných útvarů,
v dobrozdání obchodních komor a pod.
byl vylíčen neblahý stav řemesla obuv-
nického, způsobený jednak rozvojem to-
vární výroby obuvi, jednak továrními
správkárnami obuvi.

Technický pokrok zavedením strojové
výroby obuvi, která v poválečné době
netušenou měrou ovládla z velké části
výrobu obuvi ve všech státech, vyřadila
velkou část živnosti obuvnické z výroby
obuvi nové a odkázala ji na správky obu-
vi obnošené. V řadě států byla již učiněna
zákonná opatření a to nejen z důvodu
ochrany ohroženého středního stavu, ný-
brž hlavně z důvodů brannosti, aby byla
zabezpečena existence obuvnické živ-
nosti. Stalo se tak všude tím způsobem,
že opravování obnošené obuvi bylo zá-
konnými opatřeními vyhrazeno živnosti
obuvnické. Poukazujeme v tomto směru
na Rakousko, Švýcarsko, Francii a Jugo-
slávii.

Tak v Rakousku byl článkem 14. naří-
zení Spolkové vlády ze dne 12. března

1933 čís. 52 spolk. zák. vysloven přímo
zákaz přejímání a provádění správek obu-
vi továrnami tímto ustanovením:

»Zur Uebernahme von Ausbesserungen
(Reparaturen) an Schuhen und Kleidern
sind fabriksmässige Betriebe nicht be-
rechtigt. «

Další novelou k živnostenskému řádu,
platnou od 1. prosince 1934 byl dokonce
tento zákaz přejímání správek obuvi pro
továrny na obuv doplněn tím, že i přejí-
mání zakázek ke změnám (Abänderun-
gen) obuvi zakázáno s výjimkou malých,
taxativně vyjmenovaných změn, jako
přeměna přesek, knoflíků, připevňování
gumových podpadků, což v praksi zna-
mená, že jenom takové změny a úpravy
na obuvi prodejny továren na obuv a
ovšem i obchod mohly přejímati, které
mají za účel přizpůsobiti se požadavkům
kupce za účelem umožnění prodeje obuvi.

Opravování obuvi však zákonem vy-
hrazeno v Rakousku živnosti obuvnické.

Ve Švýcarsku vydala dne 11. června

1934 spolková rada zákaz rozšiřování to-
vární výroby kožené obuvi a tím ovšem
i továrních správkáren obuvi a to se zpět-

nou platností, když před tím již usnesením
spolkové rady ze dne 14. října 1933 vy-
dány byly omezující předpisy pro filiálky
a obchodní domy vůbec. Švýcarská vláda
však šla ještě dále tím, že další nařízení
ze dne 28. listopadu 1933, jímž stanoveno,
že filiálkové prodejně na roven jest po-
staven závod, stojící pod rozhodujícím fi-
nančním vlivem velkopodniku, doplnila
usnesením spolkové rady ze dne 17. září
1934, podle něhož i samostatné podniky,
které jsou v tak úzkém obchodním spojení
s velkopodnikem, že ztratily povahu sa-
mostatného podnikání jednotlivcova, byly
na roveň postaveny filiálkám.

Jugoslávie vydala prostě na podkladě
č. 63 finančního zákona na návrh ministra
obchodu a průmyslu nařízení s okamžitou
platností, jehož č. 1 stanoví toto:

»Průmyslovým (továrním) podnikům
obleků a obuvi, jakož i jejich odbočkám
a prodejnám zakazuje se provádění oprav
obleků, resp. obuvi, jakož i přijímání pří-
kazů k opravám. Z tohoto zákazu vyjí-
mají se pouze drobné změny, které se pro-
vádějí na zboží v prodejnách u příležitosti
prodeje zboží, aby zboží se přizpůsobilo
potřebě kupce.

Stávající správkárny jmenovaných pod-
niků musí likvidovati ve lhůtě 3 měsíců
po vstupu v platnost tohoto nařízení.

Průmyslové podniky, které vyrábějí
gumovou obuv, mohou ji opravovati pou-
ze ve svých továrních dílnách. «

Francie vyhlásila v č. 71 "Journal offi-
ciel" dne 23. března 1936 t. zv. zákon »Le
Poullen-Marlant«, mající tento text:

Čl. 1.

Od okamžiku vyhlášení tohoto zákona
a během dvou let nebude možno bez před-
chozího povolení ministra průmyslu a ob-
chodu, daného na základě dobrozdání
Státní hospodářské rady, zřizovati nové
továrny nebo dílny na obuv nebo částí
všech druhů a vyrobených z jakékoli
hmoty a nebude také možno zvětšiti ne-
bo přemístiti stávající zařízení.

Bez téhož svolení nebude možno pro-
vésti žádných změn stávajících továren
nebo dílen, které by způsobily zvětšení
výroby.

4

Ve stávajících továrnách bude však
možno pokračovati v pracích, majících za
účel přeměnu a které byly 19. února 1936
již započaty.

Čl. 2.

Počínajíc stejným dnem a na stejnou
dobu nebude možno bez povolení ministra
obchodu a průmyslu otevříti nebo koupiti
obchody nebo prodejní oddělení nebo ja-
kékoli jiné prodejní organisace pro distri-
buci v drobném a pro správky obuvi.

Ustanovení předchozího odstavce netý-
kají se přesídlení již stávajícího obchodu
nebo jiné prodejní organisace ve stejném
místě, jestliže kapitál patří již po tři roky
stejnému majiteli a pod stejným jménem.

Naproti tomu mají býti zavřeny, s vý-
hradou opačného svolení ministra obcho-
du, obchody, prodejní oddělení a organi-
sace výše uvedené, které by byly zřízeny
po 1. lednu 1936, nebo nebyla-li příslušná
smlouva před touto dobou zapsána do rej-
stříku.

Čl. 3.

Každé porušení těchto předpisů bude
podléhati pokutě 500 až 5000 franků. V pří-
padě, že by se opakovalo, bude moci býti
předepsána dvojnásobná pokuta.

Rozsudkem bude stanoveno buď uza-
vření továren, dílen, obchodů nebo pro-
dejních nebo distribučních organisací,
které byly nově zřízeny nebo přemístěny,
nebo uvedení průmyslového zařízení, kte-
ré bylo bez povolení změněno do stavu
předcházejícího porušení zákona.

Tento zákon, o kterém uvažoval a který
přijal senát a poslanecká sněmovna, bude
proveden jako státní zákon.

V Paříži dne 22. března 1936.

President republiky Albert Lebrun. «

Tento zákon odhlasován ve Francii 450
hlasy proti jedinému. Ježto tento zákon
měl zpětnou platnost, došlo k uzavření řa-
dy filiálek, které byly zřízeny před 23.
březnem 1936.

Než i v jiných státech, jako v Holand-
sku i Německu je již delší dobu poukazo-
váno na nutnost ochrany středního stavu

a to u obuvnictva alespoň tím, že mu bu-
de zákonem vyhrazeno spravování obuvi.

Osnovou navrhovaného zákona nebude
v Československu bržděn technický po-
krok, neboť nekladou se meze podnikání
průmyslovému, nýbrž jsou pouze činěna
opatření, aby bylo zamezeno pronikání
průmyslové výroby do oblastí, jež mají,
nebo mohou zůstati pramenem obživy
podniků malých. Jest zajisté právě nej-
hlavnějším úkolem plánovitého hospodář-
ství, kterého se může a má veřejná moc
a stát nejprve ujmnouti, aby bylo zabrá-
něno ohrožování existence všech složek
celého hospodářsky důležitého výrobního
odvětví takovým způsobem podnikání,
které není průmyslovým podnikáním, ni-
jak s ním nesouvisí a nijak je nepodmiňuje.

V Československu byla již učiněna řada
opatření v jiných oborech, která hluboce
zasahovala nejen do výroby, nýbrž též
do nabytých práv jen za tím účelem, aby
byla zabezpečena nejen existence, nýbrž
též rentabilita výroby. Tak v oboru ze-
mědělském na př. u cukrovky, chmelu,
dříví, mléka, syndikátu obilního a živo-
čišného, monopolu obilního s regulací
osevu a j. Z oboru průmyslu poukazujeme
zejména na cukrovarnictví, sklářství, pi-
vovary a umělé tuky.

V oboru obchodu pak důsledky každé-
ho ze shora uvedených opatření vedly
k vyvlastnění dřívějších nabytých práv
k obchodování u značné části obchod-
nictva příslušných odvětví.

Předložený návrh nezasahuje ve svých
důsledcích zdaleka tak hluboko do vol-
nosti podnikání, jako již uvedená jiná zá-
konná opatření. Přiložená osnova jest ce-
stou kompromisu; nebylo možno akcep-
tovati zejména požadavek obuvnických
organisací, aby byly omezeny tovární
prodejny. Osnovou má se poskytnouti
možnost dalšího udržení a vývinu obuv-
nické živnosti tím, že se jí vyhrazuje opra-
va obuvi. Tím vezme stát do ochrany vel-
ký počet příslušníků sociálně slabých,
jichž velká část byla tovární výrobou již
vyřaděna a zbývající část jest ve své
existenci stále ohrožována továrními
správkárnami obuvi. Jde o stav dosud
velmi četný, dosahující počtu 35. 000 živ-

5

nostníků, t. j. s příslušníky rodin přes
100. 000 osob, jakož i dělníků a učňů, v je-
jich živnostech zaměstnaných.

Na udržení živnosti obuvnické má ži-
votní zájem koželužský průmysl a ob-
chod, který této živnosti dodávají úsně a
dále průmysl obuvnický, jemuž živnost
obuvnická dodává kvalifikovaný dorost
a zejména vojenská správa, která bez vy-
učených obuvníků nemůže již nyní obsta-
rávati správky vojenské obuvi. V případě
války by byla ohrožena oprava obuvi u
vojenských formací vůbec, neboť není do-
rostu v živnosti obuvnické, resp. jest ho
minimálně a lze jej získati pouze tenkráte.

bude-li zabezpečena další existence živ-
nosti obuvnické, což se může státi jen tím
způsobem, že jí bude vyhrazena oprava
obuvi obnošené.

Aby nebyly dotčeny zájmy veřejné a
zájmy konsumentů, pamatuje osnova na
to, aby práce při opravě obuvi nemohly
býti zdraženy a dává proto možnost za-
vedení nejvyšších sazeb. Obuvník nesmí
mimo to odmítnouti žádnou opravu obuvi
z toho důvodu, že tato jím nebyla vyro-
bena.

Potřebná úhrada ku zřízení fondu uhra-
zena budiž z běžných úspor.

Po stránce formální budiž návrh přikázán výboru iniciativnímu, živ-
nostenskému a rozpočtovému k urychlenému projednání.

V P r a z e dne 16. března 1937.

Slavíček,

Šedý, Vávra, Líška, Luka, Habarta, Michálek, Pekárek, Ivák, dr Branžovský,
dr Dominik, Zvoníček, Gajda, Oliva, Rodovský, Kejmar, K. Chalupa, Ostrý, Beneš,

Mlčoch, Trnka, Jiráček.