Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
Překlad.
892.
Návrh
poslance K. H. Franka
na vydání zákona o ručení podle § 92 ústavní listiny státu a jiných veřejnopráv-
ních svazů za škody, které způsobily jejich orgány vykonávajíce úřední působnost.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne .......
o ručeni státu a jiných veřejnoprávních orgánů za škody, které způsobily jejich
orgány vykonávajíce úřední působnost.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Byla-li způsobena škoda tím, že státní
orgány vykonávajíce svou působnost po-
rušily právní závazky, tedy nezákonným
výkonem veřejné moci, a nelze-li ji od-
vrátiti přípustnými opravnými prostřed-
ky, může poškozený pohledávati náhradu
škody na státu žalobou u řádných soudů.
§ 2.
Mylný právní výklad a nesprávné užiti
volného uvážení může býti jen tehdy zá-
kladem takových nároků, je-li v něm ob-
2
sazeno zřejmé zneužití veřejné moci. Ta-
kové zneužití spočívá i ve zřejmém po-
rušení zásady rovnosti před zákonem
Porušení právních povinností spočívá dá-
le v zaviněném odkládání úřední činnosti.
§3.
Státní orgány neručí poškozenému. Ale
ovšem stát má při zlém úmyslu a hrubé
nedbalosti právo postihu proti nim. Pro
výměr ručení těchto osob platí ustanove-
ní občanského zákoníka.
§4.
Pro nároky proti státu platí tříletá pro-
mlčecí lhůta občanského práva. Pro po-
stihové nároky státu proti jeho orgánům
počíná tato lhůta, jakmile se pravoplatně
ukončí právní spor vedený proti státu.
§5.
Žaloby dlužno podávati u sborového
soudu L stolice, v jehož obvodu se poru-
šení stalo.
§6.
Předpisů obsažených v §§ 1 až 5 se ob-
dobně užívá při škodách, které způsobili
zaměstnanci jiných veřejnoprávních sva-
zů.
§7.
Cizinci mohou si činiti nároky na ru-
čení státu nebo jiných veřejnoprávních
svazů jen, zachovává-li se vzájemnost.
§8.
Pokud jde o soudcovské úředníky, zů-
stávají v platnosti dosavadní předpisy.
§9.
Zákony ze dne 21. března 1918, č. 109
ř. z., o náhradě škody nevinně odsouze-
ným, ze dne 18. srpna 1918, č. 318 ř. z.
o náhradě škody za vyšetřovací vazbu a
ze dne 15. dubna 1920, č. 333 Sb. z. a n.
o náhradě škody obětem politické perse-
kuce zůstávají nedotčeny.
§10.
Provedením tohoto zákona se pověřují
všichni členové vlády.
3
Odůvodnění.
§ 92 úst. list. výslovně slibuje, že bude
vydán zákon o úpravě státního ručení za
škodu způsobenou nezákonným výkonem
veřejné moci. Obsahuje tedy slib takové-
ho předpisu a jest jednou z nejdůležitěj-
ších povinností demokratického právního
státu, aby se toto ručení uskutečnilo. Ne-
ní důstojno naší republiky, že v rozporu
ke slibu § 92 ústavní listiny stále ještě
platí ustanovení dvorního dekretu ze dne
14. března 1806, č. z. 758, podle něhož
nelze nikdy u civilního soudu nastupovati
proti státním úředníkům pro jejich úřední
výkony, a že pro soudce má platiti pri-
vilegium odiosum syndikátního ručení.
Uznávaje, že jest nutno vydati prováděcí
zákon k § 92 ústavní listiny, usnesl se
subkomitét pro vypracování příštího ob-
čanského zákoníka pojmouti do samého
občanského zákoníka paragraf tohoto
znění:
»Způsobí-li zejména veřejný úředník
nebo zaměstnanec někomu škodu tím, že
vykonávaje svůj úřad nebo službu úmy-
slně nebo z hrubé nedbalosti poruší svou
povinnost nebo proti svým závazkům o-
depře vykonávati svůj úřad nebo službu
nebo se proviní neodůvodněným průta-
hem, a nemohla-li škoda býti odvrácena
zákonitými prostředky, může poškozený
žádati náhradu škody nejen od něho, ný-
brž i od toho, s jehož zmocněním nebo
jehož jménem byly úřad nebo služba vy-
konávány, nebo od obou společně. «
Toto ustanovení se tedy neomezovalo
na to, aby zákonem ustanovilo ručeni
státních úředníků, nýbrž chtělo rozšířiti
toto ručení na každého veřejného úřední-
ka.
Nový návrh občanského zákoníka prá-
vě sněmovně předložený nemá tohoto u-
stanovení. To se vysvětluje beze všeho
tím, že i syndikátní ručení soudců jest
upraveno mimo občanský zákoník. Na
tom, že jest zapotřebí ustanovení o ruče-
ní státu za jiné zaměstnance, se tím nic
nezměnilo.
Základem předloženého návrhu jsou
podrobné vývody, které rozvinul zemře-
lý proslulý profesor dr Theodor Kipp na
sjezdu právníků v Teplicích-Šanově ro-
ce 1929, a směrnice, které vytýčil, na něž
částečně navazoval i návrh poslance
Kafky ze dne 21. října 1930, tisk 765, ale
tento návrh přihlíží zároveň k ustanove-
ním, jež byla výše uvedena a jež navrhl
subkomitét pro vypracování nového ob-
čanského zákoníka. To se projevuje zvlá-
ště v tom, že i zaviněný průtah se uzná-
vá za podklad takového nároku na náhra-
du škody.
Poněvadž správní úředníci musí po-
slouchati pokynů svých představených,
nedoporučuje se, aby ručení bylo utváře-
no stejně jako u soudců, nýbrž aby se
proti poškozenému zavedlo pouze ručení
státu, zatím co se státu vyhrazuje postih
proti úředníkům při jejich úmyslu nebo
nedbalosti. Poněvadž správní úředníci
jsou zařazeni do zcela jiné státní organi-
sace, není také zapotřebí ustanovovati
jako I. stolici vrchní soudy.
Otázka se však nevyčerpává ustano-
vením takového ručení za protiprávní vy-
konávání činnosti státních zaměstnanců,
nýbrž musí zahrnovati i zaměstnance ji-
ných veřejnoprávních svazů, poněvadž
činnosti na ně přenesené jsou důležité.
Není důvodu, aby se stran těchto za-
městnanců provedla odlišná úprava.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru ústav-
ně-právnímu.
V Praze dne 27. dubna 1937.
Frank,
dr Rosche, dr Zippelius, Wollner, Sogl, Knöchel, dr Köllner, Hirte, Fischer, Jobst,
Axmann, Birke, Stangl, Illing, Jäkel, G. Böhm, dr Eichholz, dr Neuwirth, Klieber,
dr Kellner, E. Köhler, Franz Němec, Gruber, Hollube, Warner, dr Peters, F.
Nitsch, inž. Richter, May, inž. Lischka, Sandner, inž. Peschka, Rösler, dr Jilly,
inž. Künzel, dr Hodina, Obrlik, Budig, Kundt, inž. Schreiber, inž. Karmasin,
Knorre, Nickerl.