Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
Překlad.
894.
Návrh
poslanců R. Sandnera, inž. F. Künzla, inž. E. Peschky
na vydání zákona na ochranu proti jakémukoliv způsobu odnárodňování podle
§§ 106, 126, 128, 130, 131 a 134 ústavní listiny o ochraně proti jakémukoliv
způsobu odnárodňování.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne_______________
o ochraně proti jakémukoliv způsobu odnárodňování podle §§ 106, 126, 128,
130, 131 a 134 ústavní listiny.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ochrana národní příslušnosti státních občana.
§ 1.
(1) Kdo státního občana vyhrožováním
újmami nebo slibováním nebo poskytováním
výhod nebo využíváním hospodářské, sociální
nebo jiné závislosti tohoto státního občana
nebo jeho příslušníků pohne k tomu,
1. aby se trvale nebo dočasně hlásil k ně-
které jiné národnosti,
2. aby vystoupil z organisace nebo sdru-
žení, jehož jednací řečí jest řeč jeho národní
příslušnosti a mimo to aby přistoupil do stejné
2
nebo podobné organisace nebo sdružení s ji-
nou jednací řečí,
3. aby ve styku s úřady a orgány státu,
soudy, státními nebo státem kontrolovanými
podniky, ústavy a fondy nebo orgány územní
nebo zájmové samosprávy užíval jiného než
svého mateřského jazyka, pokud to není při-
kázáno platnými předpisy práva,
stává se bez újmy trestnosti činu podle
jiných trestních ustanovení vinen přečinu a
trestá se vězením od 14 dnů do 6 měsíců.
(2) Je-li pachatelem veřejný zaměstnanec
nebo činovník nebo zaměstnanec územní nebo
zájmové samosprávy, jest trestem zostřené
vězení od jednoho měsíce do jednoho roku.
Ochrana výchovy v jazyku národní přísluš-
nosti.
§2.
(1) Kdo státního občana vyhrožováním
újmami nebo slibováním nebo poskytováním
výhod nebo využíváním hospodářské, sociální
nebo jiné závislosti tohoto státního občana
nebo jeho příslušníků pohne k tomu, aby po-
sílal své děti do škol s jinou vyučovací řečí
než řečí jeho národní příslušnosti,
trestá se za přečin vězením od 14 dnů do
6 měsíců.
(2) Je-li pachatelem veřejný zaměstnanec
(především učitel nebo duchovní) nebo činov-
ník nebo zaměstnanec územní nebo zájmové
samosprávy, jest trestem zostřené vězení od
jednoho měsíce do jednoho roku.
Ochrana državy.
§3.
(1) Kdo nabízením nepřiměřené úplaty
nebo vyhrožováním újmami nebo slibováním
nebo poskytováním výhod pohne státního
občana,
1. aby své vlastnické právo na nemovitosti
přenesl na státního občana jiné národnosti
nebo na sdružení takových občanů, aby na své
nemovitosti takovým osobám nebo sdružením
vyhradil nájemní práva nebo ji ponechal ta-
kovým osobám nebo sdružením k užívání,
2. aby svou živnost nebo svůj podnik nebo
podíly na nich zcizil státním občanům jiné
národnosti nebo jejich sdružení,
trestá se, patří-li nemovitost, živnost nebo
podnik nejméně po dobu třiceti let do stejné
3
národní državy, za přečin vězením od 14 dnů
do šesti měsíců.
(2) Je-li pachatelem veřejný zaměstnanec
nebo činovník nebo zaměstnanec územní nebo
zájmové samosprávy, jest trestem zostřené
vězení od jednoho měsíce do jednoho roku.
Ochrana pracovního místa.
§ 4.
(1) Kdo vyhrožováním újmami nebo slibo-
váním nebo poskytováním výhod, zvláště vy-
užíváním hospodářské, sociální nebo jiné zá-
vislosti pohne zaměstnavatele nebo jeho
orgány, aby propustili zaměstnance pro jeho
národní příslušnost nebo přijali do svých
služeb zaměstnance některé jiné národní pří-
slušnosti,
trestá se, patří-li tato pracovní místa aspoň
20 let ke stejné národní državě, za přečin
vězením od 14 dnů do šesti měsíců.
(2) Je-li pachatelem veřejný zaměstnanec
(především živnostenský inspektor nebo za-
městnanec zprostředkovatelny práce) nebo
činovník nebo zaměstnanec územní nebo zá-
jmové samosprávy, jest trestem zostřené vě-
zení od jednoho měsíce do jednoho roku.
Sdružení k protizákonným účelům.
§ 5.
(1) Kdo zakládá sdružení nebo zneužívá
oboru činnosti dosavadních sdružení k tomu,
aby državu vlastního národa zvětšil na útraty
državy jiného národa trvající aspoň 30 let,
trestá se za přečin vězením od 14 dnů do
šesti měsíců.
(2) Je-li pachatelem veřejný zaměstnanec
nebo činovník nebo zaměstnanec územní nebo
zájmové samosprávy, jest trestem zostřené
vězení od jednoho měsíce do jednoho roku.
(3) Za takové sdružení dlužno považovati
i ono, které předstírá jiný účel, ale ve sku-
tečnosti sleduje účel uvedený v odstavci (1)
výlučně nebo vedle jiných účelů.
§ 6.
I pokus o trestný čin uvedený v tomto zá-
koně jest trestný.
Soukromí účastníci.
§ 7.
(1) Stíhání trestného činu podle tohoto zá-
kona se provádí z úřední moci, než jest k tomu
4
zapotřebí návrhu. Návrh dlužno podati
u soudu nebo u veřejného žalobce do dvou mě-
síců od chvíle, kdy se oprávněný k návrhu
dověděl o trestném činu a o tom, kdo jej
spáchal.
(2) K návrhu jest oprávněn státní občan
přímo postižený trestným činem, stejně jako
všechna sdružení a organisace, do jejichž
oboru působnosti, ať podle zákona nebo podle
jejich stanov, patří ochrana národnosti,
zvláště ochrana výchovy v mateřském jazyku
nebo ochrana pracovního místa a půdy.
(3) Pokud soud I. stolice nezačal vyhlašo-
vati rozsudek, lze návrh odvolati. Byl-li od-
volán návrh proti jedné ze zúčastněných osob,
považuje se za odvolaný proti všem. Podalo-li
návrh několik oprávněných, vyžaduje se
k jeho odvolání souhlasu všech. Vzdal-li se
oprávněný svého práva podati návrh nebo od-
volal-li jej, nemůže již platně podati návrhu
ve stejné věci.
(4) V trestním řízení přísluší osobě k ná-
vrhu oprávněné postavení soukromého účast-
níka.
Soukromoprávní nároky.
§ 8.
Ztratil-li zaměstnanec následkem trestného
činu uvedeného v tomto zákoně své pracovní
místo, může uplatňovati nárok proti svému
bývalému zaměstnavateli, aby byl znovu přijat
do služby ve stejné vlastnosti nebo aby se mu
opatřilo pracovní místo stejného druhu ve
stejném místě nebo aby se mu poskytlo při-
měřené odbytné. Pokud jiné osoby mohou
činiti soukromoprávní nároky, dlužno posu-
zovati podle občanského práva.
Účinnost a provedení zákona.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem svého
vyhlášení. Provedením se pověřují všichni
členové vlády.
Odůvodnění.
Zásada rovnosti před zákonem k ochraně
národnosti, kterou vyslovuje § 128 ústavní
listiny, vyžaduje také účinné ochrany proti
pokusům o odnárodňování. Pokusy odciziti
státního občana nebo příslušníky jeho ro-
diny vlastnímu národu mohou se projeve-
5
vati ve velmi rozmanité podobě. Při dalším
rozvedení § 134 ústavní listiny dlužno je
podle vzoru zákona o útisku ze dne 12.
srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., prohlásiti za
trestné, neboť podkopávají životní základy
a zdravý vývoj národnosti osoby ohrožené
nebo stojící pod vlivem. Neméně nepří-
pustné jest pohnouti státního občana, aby
v mezích předepsaných zákony nevykoná-
val svého práva užívati jazyka své národní
příslušnosti. I v tom spočívá poklesek proti
slibům §§ 106 a 128 ústavní listiny.
Do tohoto oboru spadá však i ochrana vy-
učování v jazyku národní příslušnosti (ma-
teřském). Její ústavnost nuceně vyplývá
z předpisů §§ 130 a 131 z ústavní listiny a
to tím spíše, že § 126 ústavní listiny staví
rodinu pod zvláštní ochranu zákonů.
V této souvislosti dlužno se dále dovolá-
vati §§ 106 a 128 ústavní listiny, které
mluví o naprosté ochraně života všech stát-
ních občanů nehledíc k tomu, jakého jsou
původu, jazyka nebo rasy, jakož i o tom, že
rozdíl ve vyznání a jazyku nebude závadou
při vykonávání nějaké živnosti nebo povo-
lání. Nutno tedy chrániti i existenční zá-
klady při vykonávání nějaké živnosti nebo
povolání, stejně jako v zájmu vnitřního
míru musí býti zajištěna ochrana národní
državy, neboť jen tehdy bude možno vyva-
rovati se ostrým formám národnostního
boje. Národní državu lze však předpoklá-
dati teprve tehdy, trvala-li přiměřený počet
let. Tuto zásadu dlužno rozšířiti i na ochra-
nu pracovních míst, aby se zaručilo úspěšné
soužití a spolupráce a zdravý vývoj všech
národů ve státě.
Jelikož skutkové podstaty upravené
v tomto zákoně jsou zvláštního druhu, do-
poručuje se, aby byly prohlášeny za provi-
nění stíhaná k návrhu. Ale poněvadž jed-
notlivec jest často ve své existenci ohrožen
a tudíž se obává podati návrh, musí se
oprávnění k návrhu vyhraditi i svazům, je-
jichž obor působnosti s takovou činností
souhlasí.
Vyšší výměr trestu, spáchal-li čin ve-
řejný zaměstnanec nebo činovník nebo za-
městnanec územní nebo zájmové samo-
správy, jest odůvodněn okruhem povinností
zdůrazněným v § 93 ústavní listiny a vyš-
ším stupněm nebezpečí v takových přípa-
dech.
Poněvadž trestný čin jen příliš často pů-
sobí hmotnou škodu, zapadá i postavení na-
vrhovatele jako soukromého účastníka do
soustavy našeho trestního řízení.
Sama ochrana podle trestního práva
ještě nestačí. Zvláště při ztrátě pracovního
místa musí se obrátiti zřetel i k soukromo-
právním újmám poškozeného. Pokyn, ja-
kého druhu mohou býti nároky v tomto
případě, dává nám zákon o závodních vý-
borech ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z.
a n. Ale nedoporučuje se, aby se o těchto
nárocích dalo rozhodovati rozhodčí komisi
nebo politickému úřadu podle vládního na-
řízení ze dne 20. dubna 1934, č. 78 Sb. z.
a n. Rozhodnutí se má spíše vydati buď
v přípojném řízení nebo v řízení podle ob-
čanského práva.
Se zřením k dosahu zákona musí se jeho
provedením pověřiti všichni členové vlády.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru
ú s t a v n ě-p r á v n í m u.
V Praze dne 27. dubna 1937.
Sandner, inž. Künzel, inž. Peschka,
Frank, Budig, dr Zippelius, Wollner, inž. Karmasin, dr Jilly, Hirte, Fischer, Ax-
mann, Birke, Hollube, Stangl, Jäkel, dr Kellner, dr Eichholz, Nickerl, dr Köllner,
Klieber, dr Neuwirth, G. Böhm, Franz Němec, Gruber, dr Peters, Wagner, Rösler,
F. Nitsch, inž. Richter, E. Köhler, May, Knöchel, Sogl, Illing, dr Hodina,
inž. Lischka, inž. Schreiber, Obrlik, Knorre, Kundt, dr Rosche, Jobst.
Statni tiskárna v Praze. - 2602-37