Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
922.
Návrh
poslanců Krosnáře, Schenka, Vallo, Klimenta, Borkaňuka a Sliwky
na vydání zákona o pracovní době zaměstnanců.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ................
o pracovní době zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Pracovní doba zletilého zaměstnan-
ce nesmí přesahovati sedm hodin denně.
(2) Souhrn pracovních hodin zletilým
zaměstnancem v jednom týdnu odpraco-
vaných nesmí čtyřicet hodin vůbec pře-
sahovati.
(3) Noční práce je přípustná jen v me-
zích tohoto zákona.
§ 2.
(1) Pracovní doba zletilého zaměstnan-
ce v dolech, hutích, jakož i v závodech,
ohrožujících svou povahou zdraví a bez-
pečnost osob v nich činných nebo se
zdržujících, omezuje se na šest hodin den-
ně.
2
(2) Souhrn v takovémto závode odpra-
covaných hodin zaměstnancem nesmí
přesahovati za týden třicetšest hodin.
§ 3.
(1) Pro zaměstnance, který nedovršil
osmnáctý věk, nesmí denní pracovní do-
ba přesahovati šest hodin vůbec. Toto
ustanovení platí i na pracovní výkony,
Které není povinen konati souvisle.
(2) V podniku (závodě) uvedeném v § 2
tohoto zákona snižuje se přípustná denní
práce pro takového zaměstnance na pec
hodin.
(3) Zaměstnanec, který nedovršil osm-
náctý věk, jakož i zaměstnanec ženského
pohlaví, nesmí býti přibrán k pracím, o-
hrožujícím přímo nebo nepřímo jeho zdra-
ví a povahu. Odepření výkonu z důvodu
tohoto ustanovení nesmí být příčinou k o-
kamžitému jednostrannému rozvázání po-
měru podnikatelem.
(4) Nesmí býti zaměstnán, kdo nedovr-
šil plných 14 let anebo kdo nedostál ú-
plně školní povinnosti. Zákaz ten nelze
obejíti přibíráním jmenovaných osob k
jednotlivým úkonům se opakujícím.
(5) Ministr sociální péče zakáže naříze-
ním, vydaným k návrhu odborové orga-
nisace, zaměstnávati nezletilé osoby v ur-
čitých podnicích s výjimkou učňů.
§ 4.
(1) Nečiní se rozdílu mezi pracovním
výkonem a pracovní pohotovostí.
(2) Podnikatel nesmí zkrácení denní pra-
covní doby nahrazovati požadavkem zvý-
šeného pracovního (služebního) výkonu
zaměstnance.
§ 5.
(1) Odměna zaměstnanci poskytovaná
za 40 hodinový pracovní týden rovná se
dosavadní výši. poskytované za 48 hodi-
nový týden. Odměnu osob uvedených v
§ 2 tohoto zákona je vykonati dle stejné
zásady.
(2) Pracuje-li zaměstnanec v úkolu, je
mu poskytnouti takovou odměnu, která se
rovná normální odměně týdenní, vypočí-
5
tané dle jednotlivých pracovních hodin,
zvýšené o 20% teto odměny.
(3) Poskytovaná vyšší odměna zaměst-
nanci v úkolu pracujícímu nesmí býti sni-
žována.
(4) Zaměstnanec nesmí býti zkrácen v
dosavadním naturálním požitku bezplat-
ného bytu, topiva, proudu elektrického,
plynu a pod.; rodinné a jiné příspěvky ne-
smí býti odbourány nebo jinak vyúčtová-
ním nevypláceny.
§ 6.
(1) Přípravné práce smí býti požadová-
ny v maximálním rozsahu 10 minut. Tyto
je odměniti polovičním hodinovým platem.
Přípravné práce musí býti konány těsně
před zahájením řádné práce.
(2) Delší přípravné práce započítávají
se do pracovní doby. Je - li mezi přípravou
a normální prací časový interval, počítá
se za pracovní dobu dle § 4, odst. 1.
(3) V podniku s nepravidelným provo-
zem připouští se, aby mimo pracovní ú-
kon zaměstnance byla požadována pra-
covní pohotovost, nepřesahující za den 2
hodiny. Každou jen započatou hodinu pra-
covní pohotovosti je odměniti celým ho-
dinovým platem odpovídajícím 120% nor-
mální odměny za hodinu práce. Toto prá-
vo zaměstnance nelze zhoršiti úmluvou.
(4) K návrhu odborové organisace nebo
závodního výboru uveřejní nebo doplní
ministr sociální péče seznam podniků, v
nichž se zakazuje požadovati pracovní po-
hotovost dle odst. 3 tohoto paragrafu.
§ 7.
Zaměstnanec nabyl nárok na odměnu
(mzdu, plat) proti podnikateli tím, že byl
připraven k sjednanému úkonu, bez roz-
dílu, zda podnikatel práce nebo znalosti
zaměstnance použil.
§ 8.
(1) Po 6 denní práci ve všední dny je
poskytnouti zaměstnanci odpočinek ve
výši 40 hodin zásadně v neděli.
(2) Příznivější ujednání zaměstnanců s
podnikatelem zůstává v platnosti jako ne-
vypověditelné.
4
(3) V závodě, v němž se pracuje v ně-
kolika směnách, je poskytnouti zaměstnan-
ci odpočinku v odst. 1 uvedeného tak, že
každý třetí odpočinek připadá na neděli.
(4) Odpočinek v odst. 1 uvedený začíná
pro osoby uvedené v § 3 tohoto zákona
každou sobotu nejpozději ve 12 hodin v
poledne.
§ 9.
(1) Zaměstnanci přísluší nárok na jednu
čtvrthodinu placené přestávky po čtyřech
hodinách nepřetržitého výkonu jeho za-
městnání.
(2) U osob uvedených v § 3 tohoto zá-
kona činí přestávka v předchozím odstav-
ci uvedená 30 minut; je ji poskytnouti po
třech hodinách nepřetržitého výkonu po-
volání.
§ 10.
(1) Polední přestávka obnáší plných 60
minut klidu, začíná zpravidla ve 12 hodin
v poledne; dohodou může býti posunuta
z vážných důvodů maximálně o 45 mi-
nut.
(2) V případě, že nárok zaměstnance dle
§ 9 tohoto zákona splynul by s nárokem
uvedeným v tomto paragrafu, anebo kdy-
by mezi polední přestávkou a přestávkou
v § 9 uvedenou nebyla pracovní doba del-
ší jedné a půl hodiny, musí býti zaměst-
nanci poskytnut nárok na přestávku v § 9
uvedenou po polovině odpracovaného ča-
su tam uvedeného.
§ 11.
(1) Výkon povolání od zaměstnance
požadovati je přípustné mezi sedmou ho-
dinou ranní a osmnáctou hodinou večerní.
(2) V sobotu nesmí být požadován vý-
kon povolání od zaměstnance po patnácté
hodině odpolední. Stejná zásada platí pro
den, který ve směně sobotě odpovídá.
(3) Práce před sedmou hodinou ranní
a po osmnácté hodině večerní smí býti
požadovány jen v případech, pokud toho
technická povaha závodu vyžaduje a po-
kud kolektivní smlouvy sjednané odboro-
vými organisacemi dělnickými to připou-
štějí.
5
§ 12.
(1) Nutné opravy strojů a jiného tech-
nického zařízení lze provésti v době noč-
ní, dal-li k tomu souhlas závodní výbor
nebo důvěrník zaměstnanců.
(2) K opravám v předchozím odstavci
uvedeným nesmí býti přibrány osoby žen-
ského pohlaví vůbec anebo osoby, jež ne-
dovršily osmnáctý věk.
§ 13.
(1) Výkon povolání zaměstnance v no-
ci nesmí přesahovati šest hodin za jeden
den, počítaný od okamžiku započetí vý-
konu.
(2) Výkon ten zkracuje se dle zásad v
předchozím odstavci uvedených na pěl
hodin, jde-li o podniky v § 2 tohoto záko-
na vyjmenované.
§ 14.
(1) Odměna za noční práci rovná se ve
všední den 125 % odměny za denní prá-
ci; každou i započatou hodinu je odměniti
platem celé hodině odpovídajícím.
(2) Pokud byla sjednána odměna za noč-
ní práci vyšší, nelze ji změnit.
(3) Odměna za noční práci mimo všed-
ní den rovná se 300% odměny za tutéž
dobu ve všední den.
(4) Bylo-li započato v noci zaměstnan-
cem s prací, která ještě v sedm hodin
ráno trvá, je celou práci odměniti dle zá-
sad noční práce.
§ 15.
(1) Rozděluje-li podnikatel práci v zá-
vodě způsobem, aby nemusel nové za-
městnance přijmouti a tak uspořil na od-
měnách zaměstnancům pravidelně proplá-
cených, je povinen přijmouti dle příkazu
živnostenského inspektorátu nové zaměst-
nance, a to i z řad nezaměstnaných v mí-
stě neb okresu, jak mu bylo předepsáno.
Živnostenský inspektorát je vázán posud-
kem závodního výboru (důvěrníků).
(2) Za činnost v odst. 1 popsanou je po-
kládati zavedení strojů, kterými se výro-
ba úplně nebo z části mění, když takto
6
nedojde ke zlepšení výrobků a zároveň ke
snížení výrobní ceny a pakliže nové za-
řízení technické nemá valného významu
pro celostátní hospodářství a veřejný bla-
hobyt.
§ 16.
(1) Osobám provádějícím zjištění dle
§§ 16, 17 a 18 tohoto zákona nesmí být
zabráněn vstup do závodu (podniku) pod
následky uvedenými v § 81 obecního trest-
ního zákona.
(2) Způsob legitimace těchto osob upra-
vuje ministr sociální péče zvláštním naří-
zením.
§ 17.
Trestá se:
(1) Žalářem nikoliv pod 3 měsíce, v pří-
padech zvlášť zavržitelných až do 5 let,
podnikatel, který opět z důvodů zisku-
chtivých nabádal své zaměstnance k ob-
cházení předpisů tohoto zákona, zřizoval
zvláštní orgány, zvědy, donašeče a pod.,
aby odpor proti nezákonným opatřením
zlomil, nebo znemožni! anebo, který opět
jednáními být i právně bezúčinnými sna-
žil se obejíti předpisy tohoto zákona na
úkor zaměstnanců.
Došlo - li k vážnému poškození většího
počtu zaměstnanců, je uložiti žalář nikoliv
pod 6 měsíců až do 15 let.
(2) Vězením nikoliv pod 14 dnů, v pří-
padech těžších až do jednoho roku, kdo se
pokusil jinak než v odst. 1 uvedeno ohro-
ziti zájmy zaměstnance, tímto zákonem
chráněné.
(3) Pokus je pokládati za čin dokona-
ný.
(4) Podmínečné odsouzení se vylučuje.
(5) Jako vedlejší trest je uložiti pokutu
od 500 Kč do 50. 000 Kč. Veškeří společ-
níci ručí za vydobytelnost pokuty svým
jměním společně.
(6) Odklad výkonu trestu nelze povoli-
ti. Abolice a amnestie nemá místa.
§ 18.
(1) Výhody, sjednané zaměstnanci tím-
to zákonem, nařízením a opatřením, vy-
7
daným na základě tohoto zákona, nelze
vyloučili úmluvou, ani jiným způsobem.
(2) Závodním výborům, jakož i odbo-
rovým organisacím se ukládá, aby veške-
ré závady, vyskytující se v hospodářském
životě, vztahující se k tomuto zákonu, ne-
prodleně oznámily ministerstvu sociální
péče ve dvojím vyhotovení; je - li nebez-
pečí v prodlení, stačí, aby bezpečnostní-
mu úřadu hlášení bylo podáno i ústně a
písemné oznámení podáno dle zákona v
dalších 3 dnech.
(3) Veškerá podání zaměstnanců, jejich
důvěrníků a jiných organisací a orgánů
jsou osvobozena od povinnosti zapraviti
kolky, dávky a jiné poplatky.
§ 19.
Vyskytne - li se pochybnost, jak vyklá-
dati zákon, nařízení a opatření na základě
tohoto zákona vydaná, platí ten výklad,
který je pro zájmy zaměstnanců výhod-
nější.
§ 20.
Zákon nabývá platnosti dnem vyhláše-
ní a tím dnem pozbývají účinnosti všech-
na zákonná ustanovení, odporující tomu-
to zákonu.
§ 21.
Zákon tento provede ministr sociální pé-
če po slyšení ministrů spravedlnosti, fi-
nancí, obchodu, průmyslu a živností.
Odůvodnění,
Vykořisťování živé pracovní síly dělní-
ků a zaměstnanců dostoupilo v dnešním
období hospodářské krise kapitalismu a
kapitalistické racionalisace svého vrcho-
lu. Kapitalista se dívá na dělníka jako na
součást stroje, zavádí řadu nejrůznějších
opatření, pomocí nichž nutí dělníka k
zrychlování pracovního tempa, zaměstná-
vaje při zrychleném tempu stroje většinou
jen dělníky, kteří zrychlenému pracovní-
mu tempu stačí. Při tom se zaměstnavatel
snaží vystačiti s nejmenším počtem dělní-
ků, jež pak nutí k stupňovanému výkonu.
Požadavek dělnictva na zkrácení pra-
covní doby na 40 hodin týdně při 7hodin-
né pracovní době denní je plně oprávněn
jako opatření, jímž má býti čeleno nad-
měrnému vykořisťování. Dělníci se však
právem brání, aby pod záminkou zkráce-
ní pracovní doby a zařazení nových děl-
níků do výroby byly provedeny další úto-
ky na jejich dalekosáhle sníženou životní
8
úroveň. Dělníci chtějí, aby zkrácením pra-
covní doby bylo zmírněno pracovní napě-
tí a snížena míra vykořisťování, čehož bu-
de dosaženo jedině tehdy, nedojde-li k sní-
žení dělnických mezd a budou-li tyto při
40 hodinném pracovním týdnu obnášeti při-
nejmenším stejné tolik, jako za 48 hodin
práce. Jen v této souvislosti má zkrácení
pracovní doby pro dělniclvo význam a
bylo by sociálním pokrokem.
Tvrzení, že zkrácení pracovní doby na
40 hodin týdně i bez vyrovnání mezd by
přineslo dělnictvu prospěch, poněvadž by
bylo zařazeno do výroby 50. 000 dělníků,
je právem co nejrozhodněji dělnictvem od-
mítáno. Vždyť pak by mohlo být vydává-
no i takové opatření, kdy pracovní dobo
- jak tomu je často nyní - se zkracu-
je na jednu neb dvě směny v týdnu, za
ještě větší pokrok, než zavedení 40hodin-
ného pracovního týdne. Ve zkrácení pra-
covní doby bez vyrovnání mezd dělníci
právem vidí jen všeobecné snížení mezd
ve všech případech, kde se ještě pracu-
je 48 hodin, o celých 17%. Za druhé 40ho-
dinný pracovní týden bez vyrovnání mezd
by znamenal jen nové zostření racionali-
sace, neboť zaměstnavatelé se vždy bu-
dou snažiti, aby dělníky donutili k zvý-
šení pracovní intensity tak, aby vyrobili
tolik, co dříve za 48 hodin a to ještě při
snížených mzdách. A za tohoto stavu by
okolnost, že několik tisíc dělníků by bylo
nově zařazeno do výroby, neznamenala
nic jiného, než že by část nákladů na ne-
zaměstnané byla prostě přesunuta na děl-
níky zaměstnané, na účet jejich mezd.
Proto dělníci právem prohlašují, že sebe
dalekosáhlejší zkrácení pracovní doby by
nemělo pro ně významu, kdyby při zkrá-
cení pracovní doby ještě více hladověli v
důsledku snížení mezd. V souhlase s děl-
nictvem žádáme proto takové zkrácení
pracovní doby, jež by mu přineslo oprav-
dové zlepšení jeho situace, což je možné
jen tehdy, bude-li zkrácení pracovní doby
provázeno zvýšením, resp. vyrovnáním
mezd.
Návrh, vycházeje z tohoto základního
předpokladu, zavádí zkrácení pracovní do-
by všeobecně a při tom úmyslně vyne-
chává jak označení zaměstnance dle dru-
hu výkonu služby nebo práce, tak i ozna-
čení podniku. Důsledně je vynecháno usta-
novení o tom, že zákon vztahuje se na po-
měr jak veřejno-právní, tak soukromo-
právní, ježto platí dle ducha zákona zkrá-
cení pracovní doby bezvýjimečně. Ozna-
čení podniků dle toho, zda podléhají či
nepodléhají živnostenským předpisům,
vedlo by k mylnému názoru, že zkrácení
pracovní doby se řídí podle podniku i pod-
nikatele. Uvádí-li se rozdíl podniků se sta-
noviska živnostenských předpisů, je pak
pochopitelné, jaký vliv má míti zařazení
podniků do jednotlivých kategorií na po-
stavení zaměstnance. Zda jde, či nejde o
zaměstnanecký poměr, je jedině otázkou
občansko-právní; zaměstnanecký poměr
platný je zde i tehdy, provozuje-li podni-
katel podnik bez nutného živnostenského
oprávnění, nebo přímo proti předpisům.
Příkazem, že podnikatel nesmí zaměst-
nance zaměstnávati déle než 7 hodin, má
býti odstraněna poslední pochybnost o
přípustnosti výjimek. Nejde o pravidlo,
které připouští výjimky, nýbrž o bezpod-
mínečný zákaz víceprací.
Časovým údajem 7 hodin za den urču-
je se maximální rámec pracovní doby den-
ní. Není bráněno odborovým organisacím,
aby kolektivními smlouvami sjednaly dle
potřeby kratší pracovní dobu denní. Pře-
kročení denní pracovní doby, která by by-
la kratší než 7 hodin, není podle tohoto zá-
kona stihatelné. Nicméně stihne vinníka
přísný trest (podle zákona o hospodář-
ském útisku), přiměl-li zaměstnance proti
jeho svobodné vůli k výkonu, který by
sjednaný denní časový rámec přesaho-
val.
Návrh neprovádí kombinaci dne a týd-
ne v jedné větě. Nejde o to umožniti pod-
nikateli překročení denního pracovního
rámce s odkazem na to, že maximální tý-
denní časový rámec nebyl překročen. Je
proto ustanovení o maximální týdenní pra-
covní době 40hodinné jen dalším zkráce-
ním týdenní pracovní povinnosti zaměst-
nance.
Již zákon číslo 91/18 přejímá omezení
pracovní doby v závodech, podléhajících
dozoru horních úřadů (§ 1, odst. 3). Tam
však jde o to, aby jednotlivý podnik byl
zkoumán úřadem a teprve singulárním
9
nařízením zkrácení pracovní doby denní
může býti nařízeno. Naproti tomu připou-
ští zákon číslo 91/18 (v § 1, odst. 3, první
věta) ve skutečnosti prodloužení pracov-
ní doby s odkazem na to, že se pomocná
práce (§ 7) nezapočítá do skutečné pra-
covní doby, pokud nepřesahuje půl hodi-
ny.
Tyto vady návrh zákona odstraňuje. Při
tom vychází 7. toho, že není důvodu k to-
mu, aby výhody 6hodinného pracovního
dne zůstaly omezeny na hornické a báň-
ské podniky. Proto rozšiřuje osnova 6ho-
dinnou pracovní dobu denní i na podniky
u závody objektivně nebezpečné, při čemž
hledí znak objektivní nebezpečnosti blíže
definovati tím, že rozhodujícím je ohrože-
ní zdraví osob, v závodě se zdržujících,
v prvé řadě zaměstnanců.
Šestihodinová pracovní doba zavádí se
i pro osoby mladistvé. Je zde rozezná-
vati mezi prací nezletilců a prací dětí.
Z fysiologických důvodů vyskytuje se
nutnost poskytnouti ženám ochranu stej-
nou nebo podobnou, jak je poskytována
nezletilým osobám. Již zákon č. 91/18
chrání děti proti jejich používání při pra-
cech v námezdním poměru. Jde ovšem
o ochranu málo důslednou. Je to vidno
z § 10, který umožňuje nepřímo práci dě-
tem odkazem na seznam podniků, vyjme-
novaných v § 1 zákona č. 91/18. Při do-
mácké práci proto podle tohoto zákona
zákaz práce dětí neplatí. Vzhledem
k textaci odst. 4, § 1 zákona č. 91/18 může
býti pokládáno za sporné, zda se ochrana
dětí vztahuje plně na zemědělské a lesní
podniky.
Zákon č. 91/18 má na zřeteli jednak děti,
které nedovršily 14. věk (§ 10), nebo kte-
ré nedostály úplně školní povinnosti, jed-
nak nezletilce vůbec do 16. věku a nezle-
tilce ženského pohlaví do 18. věku.
V prvním případě zakazuje práci, v dru-
hém případě omezuje se zákonodárce na
vyloučení práce těžké a vývoj tělesný
ohrožující.
Nelze však pokládati ustanovení § 10
zák. č. 91/18 za dostatečné. Jednak je
tvrzení o neohrožení vývoje po dokona-
ném 16.. resp. 18. věku biologicky a fy-
siologicky nesprávné. Je pak otázkou,
zda může býti vůbec znemožněno učni,
aby pracoval v podniku jeho zdraví
škodlivém. Proto bylo účelnější omeziti
denní pracovní dobu v takovémto podni-
ku. Náš návrh zákona rozeznává přesněji,
než tomu bylo doposud, mezi nebezpečím,
vyplývajícím z určité práce a nebezpečím,
vyplývajícím z činnosti a zdržování se
v určitém podniku. Vůbec pak vylučuje
přibírání žen k nebezpečným práčem a
odpadá proto povinnost vypočítávati pod-
niky, v nichž je práce žen zakázána. Ve-
dle zaměstnání pamatuje návrh zákona i
na opakující se jednotlivé úkony, aby ob-
cházení zákazu práce dětí a ustanovení
o mladistvých bylo znemožněno.
Ustanovení § 4 obsahuje v odst. 1 a 2
odlišné předpisy. Účelem odstavce 1 je
znemožniti překročení pracovní doby po-
žadavkem pracovní pohotovosti. To od-
povídá i ustanovení obč. zák., který v §
1151 nežádá od zaměstnance více, jako
smluvní závazek, že je hotov k práci ne-
bo službám, čímž rozdíl mezi pracovním
výkonem a pohotovostí vylučuje. Je na
podnikateli, aby pohotovost zaměstnance
přeměnil v pracovní výkon.
Rozdíl mezi pohotovostí a výkonem je
však z praktických důvodů připustiti pro
podniky s nepravidelným provozem (§ 6,
odst. 3). V těchto, zejména v oboru do-
pravním je připustiti pracovní pohotovost
mimo práci, poněvadž uplyne často něko-
lik hodin, než bude od zaměstnance sku-
tečný pracovní výkon požádán. Nicméně
je čekání zaměstnance vysilující a unavu-
jící a proto se pracovní pohotovost, kte-
rou lze požadovati mimo normální pra-
covní dobu, omezuje na dvě hodiny den-
ně. Tímto průlomem zásady zákazu prá-
ce přes čas vyhýbá se návrh zákona při-
puštění skutečných prací přes čas a ne-
musil, jak to činí zákon č. 91/18, rozezná-
vati práci a práci skutečnou, čili výkon.
Nezná proto návrh zákona komplikova-
ného systému připuštění práce přes čas,
jak se to vyskytuje v zákoně č. 91/18 a
lze tvrditi, že zákon nesociální zjev práce
přes čas vůbec odstraňuje.
Obsah jednotlivých ustanovení § 5 ne-
vyžaduje zvláštního komentáře. Je sna-
hou zákona, aby bylo zabráněno zhoršení
10
požitků zaměstnance při zkrácení pra-
covní doby na 40, resp. 36 hodin. Dále se
zdůrazňuje povinnost výplaty peněžních
požitků v hotovosti a na rozdíl od zákona
č. 91/18 není přípustno žádné smluvní
zhoršení dosavadních mezd.
Pokud jde o přípravné práce, návrh vy-
slovuje zásadu placení přípravné práce a
omezuje ji na dobu maximálně 10 minut.
Aby kvalifikovaný zaměstnanec nebyl vy-
užíván k pracím pomocným, ukládá zákon
podnikateli povinnost placení půlhodinové
mzdy za takovouto přípravu. Za přípravu
nebude se pokládati převlékání zaměst-
nance, odnášení šatů nebo přinášení ze
šatny. Uvedení stroje do pohybu, srovná-
vání materiálu a pod. je však pokládati
za přípravu podle tohoto zákona. Zákon
č. 91/18 obsahuje v § 7 předpis o více-
pracech, avšak na újmu zaměstnanců. Ne-
bylo jej proto převzíti.
Pokud jde o nárok na mzdu a platnost
mzdy opírá se § 7 návrhu zákona o před-
pis, vyplývající z ustanovení § 1151, první
věta obč. zák. Z důvodů opatrnosti se
však v návrhu zákona přímo vyslovuje,
že nelze odměnu za pohotovost k práci
vůbec vyloučiti.
Zákon č. 91/18 zná v § 4, odst. 1 pře-
stávku 32 hodin v týdnu. Tuto přestávku
lze však podle předpisů odst. 2 až 5 cito-
vaného § 4 zkrátiti. Náš návrh takové
možnosti vylučuje a zavádí předpis, že
nezletilé osoby a zaměstnanci ženského
pohlaví nemohou býti přidržení v sobotu
k prácem po 12. hodině polední. Práce
před 7. hodinou ranní a po 18. hodině ve-
černí jsou pracemi nočními a připouští se
jen v podnicích s nepřetržitým provozem
nebo v případech, kde, jako je tomu u živ-
nosti pekařské, se výroba musí zahájiti
před 7. hodinou ranní. Rozhodující však
je, aby odborové organisace daly k tomu
souhlas v kolektivní smlouvě.
Výkon povolání v noci se však zkracuje
na 6, resp. 5 hodin, jde-li o podniky lid-
skému zdraví nebezpečné a odměna za
noční práci se zvyšuje o 25 %. Ustanovení
toto bylo pojato do zákona z důvodů, že
pracovní výkon v noci zaměstnance vy-
čerpává zvýšenou měrou.
Aby zaměstnavatelé nemohli racionali-
sačními opatřeními zvyšovati nezaměst-
nanost, zavádí zákon v § 15 ustanovení,
že k návrhu závodního výboru je živno-
stenský inspektorát povinen naříditi za-
městnavateli přijetí nových dělníků, když
racionalisační opatření směřují zřejmě
k úspoře na mzdách.
Současně se zástupcům odborových
orsanisací přiznává právo volného vstu-
pu do závodu, aby mohli prováděti na zá-
kladě ustanovení § 16 kontrolu dodržová-
ní pracovních podmínek ve smyslu tohoto
zákona.
Vzhledem k tomu, že dosavadní zá-
kon č. 91/18 byl zaměstnavateli, zejména
v nynějším období krise, hrubě porušo-
ván, aniž by na ně dolehly citelné trestní
sankce, bylo v zákoně zavésti taková
trestní ustanovení, která by byla zaměst-
navateli náležitě respektována.
S provedením návrhu, který má daleko-
sáhlý význam sociální a národohospodář-
ský, nejsou spojena žádná vydání státní
pokladny a proto návrh na úhradu odpadá.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru sociálně-
politickému s příkazem, aby byl během 14 dnů projednán.
V Praze dne 19. května 1937.
Krosnář, Schenk, Vallo, Kliment, Borkaňuk, Sliwka,
Nepomucký, Hodinová-Spurná, Šverma, Beuer, B. Köhler, Kosík, Kopecký, Klíma,
Slánský, Procházka, Dollitig, Vodička, Machačová, Zápotocký, Zupka.