Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
958.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ...............................
kterým se nově upravuje věková mez pro překládání vojenských soudců
do výslužby.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Věková mez 65 let, uvedená v § 1, písm. a)
a v § 2, odstavec 2 zákona ze dne 4. února
1932, č. 23 Sb. z. a n. o překládání vojenských
soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo ne-
jsou schopni plniti úřední a služební povin-
nosti, do výslužby a o zprošťování jich od vy-
konávání služby pro trestní řízení, se snižuje
na 60 let.
§2.
Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem
měsíce následujícího po jeho vyhlášení; pro-
vede jej ministr národní obrany.
Důvodová zpráva.
Překládání vojenských soudců do výsluž-
by pro dosažení určitého věku je upraveno
v § 1, písm. a) a v § 2 zákona č. 23/1932
Sb. z. a n. Podle těchto zákonných ustano-
vení je dosažení věku 65 let důvodem, že
vojenský soudce musí být přeložen do vý-
služby. Jestliže vojenský soudce, který ten-
to věk dovrší, sám o pensionování nepo-
žádá, nařídí jeho přeložení do výslužby
kárný senát nejvyššího vojenského soudu,
a to do osmi dní po dosažení oné věkové
meze.
Podobné je upraveno i překládání civil-
ních soudců do výslužby pro dosažení urči-
2
tého věku v zákoně ze dne 4. července 1934,
č. 165 Sb. z. a n. o překládání soudců do
výslužby podle věku, jenomže zde je vě-
ková mez pro dobu přechodnou o něco zvý-
šena a teprve 1. lednem 1940 se shodne
s mezí danou pro soudce vojenské; nález
o přeložení do výslužby vydávají - ne-
odejde-li do této doby soudce do výslužby
dobrovolně - kárné senáty nejvyššího sou-
du nebo vrchních soudů podle toho, jde-li
o soudce činné u nejvyššího soudu (čítajíc
v to prvního i druhého presidenta nejvyš-
šího soudu a presidenty vrchních soudů)
nebo o soudce činné u vrchního soudu aneb
o soudce činné u soudů v obvodu vrchního
soudu.
Základní myšlenkou obou těchto zákon-
ných úprav je, že soudci (vojenskému nebo
civilnímu), který dosáhne věku zákonem
stanoveného, nemůže býti žádným činitelem
povoleno další setrvání ve službě, nýbrž
musí vždy následovat jeho přeložení do vý-
služby. Tato myšlenka je správná a je
v plném souladu se soudcovskou nezávis-
lostí. Naopak tato nezávislost by mohla býti
vážně ohrožena, kdyby po dosažení zákon-
ného stáří mělo přeložení soudce (vojen-
ského nebo civilního) do výslužby záviset
na volném uvážení justiční správy, neboť
soudce, který by po tomto okamžiku chtěl
dále setrvat ve službě, mohl by se lehce dát
svést k tomu, aby cenil vyhovění přáním
justiční správy nad své zákonné povinnosti.
V jedné podrobnosti však tato úprava
u vojenských soudců za dnešních poměrů
nevyhovuje, a to pokud jde o vymezení vě-
kové meze.
Jak bylo uvedeno, jsou věkové hranice -
když nehledíme k době přechodné - vy-
tčeny u obojích soudců stejně. Než ve sku-
tečnosti je mezi oběma těmito kategoriemi
rozdíl.
Kdežto u civilních soudců při stanovení
věkové meze pro přeložení do výslužby roz-
hoduje jen způsobilost k normální službě
soudcovské, je třeba u vojenských soudců
mít na zřeteli i službu, která je čeká v době
války. Za války samé bude u soudů civil-
ních, zejména u soudů trestních, agendy
ubývat (jak je patrno i ze statistik z doby
světové války) už z toho důvodu, že velká
část občanských osob bude mobilizována.
Naproti tomu u soudů vojenských agenda
za války rapidně stoupne. Mobilisací zálož-
níků vzroste počet vojenských osob oproti
míru několikanásobně. Mimo to vojenským
soudům budou z části podřízeny i osoby
občanské a voj. soudům budou přiděleny
i nové úkoly vzhledem k zákonu o obraně
státu. Vedle stávajících vojenských soudů
mírových bude třeba zřídit nové pohyblivé
soudy polní. Poněvadž pak je válečná
služba mnohem obtížnější než služba mí-
rová, a vojenští soudcové - tak jako
všechny vojenské osoby - jsou určeni pře-
devším pro službu v poli, je třeba vymezit
věkovou mez pro překládání vojenských
soudců do výslužby takovým způsobem, aby
bylo zaručeno, že vojenští soudcové v činné
službě budou všichni způsobilí k službám
svého válečného určení.
Tomuto požadavku však věková mez
65 let nehoví, neboť u vojenských soudců,
kteří překročili věk 60 let, nelze dobře oče-
kávat, že fysické obtíže a námahy u pohyb-
livých polních soudů při polních taženích
také skutečně vydrží. Proto se jeví nutné
snížiti tuto věkovou mez u vojenských
soudců na 60 let, alby bylo možno obsadit
za války nově zřízené polní soudy soudci
skutečně zkušenými, kteří měli již v míru
příležitost prokázat svou zdatnost na
vedoucích místech.
Mimoto snížené věkové hranice stano-
vené pro pensionování voj. soudců z 65 let
na 60 let umožní voj. správě vytvoření ne-
zbytně nutné reservy zkušených voj.
soudců pro případ války k obsazení voj.
soudů zápolních, zejména míst přednosten-
ských.
Poznamenává se, že podobné rozlišování
- podle úkonů mírových a válečných -
je již v platném právním stavu provedeno
u osob nesoudcovských. Kdežto podle § 80
zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.
(služební pragmatiky) lze pragmatikami
státní úředníky překládat proti jejich vůli
do výslužby ve věku 60 let, činí tato mez
u vojenských gážistů podle § 5, odst. 2,
čís. 1 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76
Sb. B. a n. o vojenských zaopatřovacích po-
žitcích 55 let. I tu je tedy mezi věkovými
hranicemi rozhodnými pro pensionování
rozdíl pěti let, který je právě odůvodněn
zřetelem na úkoly válečné. Bude proto jen
důsledné, když se podobné odlišení provede
i mezi soudci civilními a vojenskými.
A to je právě úkolem této zákonné osno-
3
vy; na nezávislosti vojenských soudců se
touto osnovou nic nemění. Nepatrné zatí-
žení pens. etátu (voj. soudců je 75) se pro-
jeví až v budoucnu.
V Praze dne 3. června 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr národní obrany:
Machník v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 3224-37.