Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 5. zasedání.
980.
Zpráva
výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 936)
o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi
a o souvislých opatřeních organisačních.
Ústavně-právní výbor poslanecké sně-
movny projednal ve svých schůzích dne 9.
a 10. června t. r. předložený vládní návrh
zákona tisk 936 o prozatímní úpravě práv-
ního postavení guvernéra Podkarpatské
Rusi a o souvislých opatřeních organisač-
ních.
Právní postavení Podkarpatské Rusi
v rámci jednotného a nedílného území čes-
koslovenské republiky zabezpečeno je s hle-
diska mezinárodního práva v článcích 10 až
13 smlouvy mezi čelnými mocnostmi spoje-
nými i sdruženými (t. j. Spojenými státy
americkými, Britskou říší, Francií, Itálií a
Japonskem) na jedné straně a Českosloven-
skem na druhé straně, podepsané v Saint-
Germain en Laye dne 10. září 1919, s hle-
diska vnitrostátního právního řádu česko-
slovenského pak v § 3 ústavní listiny. Oba
tyto závažné právní dokumenty zaručují
toto právní postavení Podkarpatské Rusi
ve čtyřech směrech:
1. Vyloučením jakékoli deklasifikace
Podkarpatské Rusi vůči ostatnímu území
státnímu, což zdůrazněno je v čl. 13 smlou-
vy Saint-Germainské a v § 3, odst. 5 ústav-
ní listiny přiznáním jejího spravedlivého
zastoupení v zákonodárném sboru repub-
liky československé,
2. garantováním zvláštní právní osobi-
tosti Podkarpatské Rusi, jejím prohláše-
ním za "samosprávnou jednotku (unité au-
tonome)" podle tekstu čl. 10 Saint-Ger-
mainské smlouvy, resp. za "samosprávné
území" podle znění § 3, odst. 2 ústavní lis-
tiny,
3. slibem jejího vybavení místní admini-
strativou a postavením v čelo P. Rusi re-
presentanta v osobě guvernéra, o němž
zmiňuje se čl. 11 Saint-Germainské smlou-
vy a § 3, odst. 6 ústavní listiny, při čemž
podle čl. 12 smlouvy Saint-Germainské a
§ 3, odst. 7 ústavní listiny mají býti funk-
cionáři Podkarpatské Rusi vybíráni podle
možnosti z jejího obyvatelstva,
4. slibem jejího vybavení vlastním sně-
mem (čl. 11 smlouvy Saint-Germainské a
§ 3, odst. 3 a 4 ústavní listiny).
Ani v smlouvě Saint-Germainské ani
v ústavní listině není (vybudování Podkar-
patské Rusi v těchto směrech nějak časově
terminováno, vždyť bylo nutno počítati se
všemi potížemi při budování nového státu.
Samozřejmě však předpokládá se, že brzké
realisování převzatých závazků nebude pod
touto záminkou snad vůbec mařeno. Při-
hlédněme nyní, jak příslušní ústavní čini-
telé republiky československé staví se
k těmto čtyřem vytknutým zásadám.
Pokud jde o proklamovanou zásadu rov-
nosti Podkarpatské Rusi a jejího obyvatel-
stva vůči ostatním částem republiky česko-
2
slovenské nutno konstatovati, že ihned prvé
zákony republiky, zejména pak volební
řády z roku 1920, zabezpečily obyvatelstvu
Podkarpatské Rusi všechna politická práva
v stejném rozsahu, v jakém jich požívají
ostatní státní občané. Usilovná snaha vlád-
ních činitelů nesla se též ke kulturnímu,
zdravotnímu a hospodářskému povznesení
Podkarpatské Rusi, jež jest podmínkou
zdárného rozvoje života politického, zvláště
má-li se tento projevovati ve formách čá-
stečně odlišných od politického života
v ostatním státě.
V druhém směru - ve vybudování Pod-
karpatské Rusi jako zvláštní správní jed-
notky nadané samosprávou - bylo nutno
překonati řadu administrativních potíží.
Zatímní zřízení rusínského území bylo
však provedeno již v roce 1919 a stalo se
tak proklamací vrchního velitele Podkar-
patské Rusi, generála Hennoqua, který
jménem a z rozkazu vlády vyhlásil prokla-
mací obyvatelům země generální statut pro
organisaci a administraci Podkarpatské
Rusi.
Generální statut byl pak nezměněn a do-
plněn vládním nařízením č. 356/1920 Sb. z.
a n., direktorium bylo zrušeno a jmenován
první guvernér. Toto vládní nařízení mělo
v úmyslu po prvé řešiti problém vřazení
guvernéra do veřejné správy na Podkar-
patské Rusi a bylo prvním provisoriem.
Další vývoj byl však silnější a tato úprava
ukázala se též nedostatečnou a nebyla
trvalou, poněvadž se v roce 1927 vykrista-
lisovala dnešní organisace politické správy.
Podkarpatská Rus tvořila tedy v Českoslo-
venské republice od počátku zvláštní admi-
nistrativní jednotku. Zákonem o organisaci
politické správy z roku 1927 dosáhla pak
- po prvé v dějinách vůbec - i samo-
správy široké oblasti hospodářské a správní
a při plnění těchto svých úkolů i vlastní
právnickou osobnost, čímž bylo obyvatel-
stvu této země umožněno, aby uplatňovalo
své požadavky ve volených sborech zem-
ských. Význam tohoto kroku pro Podkar-
patskou Rus nemůže býti zmenšen ani tím,
že stejné samosprávy dostalo se i ostatním
zemím republiky, jež neměly ji ani mezi-
národně ani ústavně garantovánu, z nichž
některé však mohly v tomto směru po-
ukazovati na staletou tradici, a snad ani
tím, že provedením tohoto zákona, nehledě
k tomu, že byl zákonodárcem označen pouze
jako provisorium, až do jinaké úpravy
sněmem, byly do určité míry zkompliko-
vány modality uskutečňování ústavou za-
ručené autonomie, protože na přechodnou
dobu byla vyloučena možnost vybudování
takové autonomní správy, která by byla
zároveň i výkonným orgánem státní správy.
V otázce třetí - v otázce guvernéra
Podkarpatské Rusi - který podle ústavy
je v čele Podkarpatské Rusi, projevovali
vládní činitelé československé republiky od
počátku dobrou vůli k jejímu řešení, a to
ve směru vybudování instituce guvernéra
jako funkce ne byrokratické, nýbrž poli-
tické, což svědčí o velmi liberálním a stano-
visku Podkarpatské Rusi příznivém vý-
kladu smlouvy Saint-Germainské i přísluš-
ného ustanovení ústavní listiny. V otázce
vymezení působnosti guvernérovy vznikly
ovšem veliké potíže, vyvolané jednak tím,
že úprava autonomní působnosti víže se ve
smlouvě Saint-Germainské i v ústavní
listině k instituci sněmu a nikoli k funkci
guvernéra, jednak pak tím, že nebylo shody
v názorech na jeho postavení v zemi a bylo
proto nesnadno zapojiti guvernéra do orga-
nisace veřejné správy v Podkarpatské
Rusi. Vhodné zatímní řešení bylo konečně
nalezeno a předkládá se v tomto vládním
návrhu k ústavnímu schválení. Jde ovšem
zase jen o řešení provisorní, ježto defini-
tivní vyřešení právního postavení guver-
néra není myslitelné bez konstituování
sněmu Podkarpatské Rusi. I toto řešení
provisorní je nadto schopno vývoje, pro
nějž dán je přímo právní podklad v § 5,
odst. 2 vládního návrhu. Řešení to je za
dané situace šťastné potud, že - tvoříc
nový organismus veřejné
správy v Podkarp. Rusi - snaží
se přece udržeti dosavadní jednotu této
správy. K harmon. spojení st. správy se
zemskou a okresní samosprá-
vou přistupuje jako třetí složka správa,
již můžeme nazvati - vzhledem k tomu, že
pohybuje se převážně na poli autonomní
působnosti příštího sněmu - "správou
autonomní". Spojení této autonomní
správy se správou státní navázáno je v oso-
bách jejich představitelů, jejichž vzájemný
vztah zračí se již v jejich titulech "guver-
nér" - "viceguvernér" a ve vzájemném
prolínání jejich působnosti. Stačí poukázati
na př. na ingerenci guvernérovu i na per-
sonální otázky státní správy politické (§ 5,
odst. 3 vládního návrhu) a na druhé straně
se subsidierní působnost viceguvernérovu
3
v oboru působnosti guvernérovy (§ 9 vlád-
ního návrhu). Spojení "autonomní správy"
se zemskou samosprávou dáno je přizná-
ním význačného postavení guvernérovi
v poměru k zemským sborům zastupitel-
ským (§ 5, odst. 1 vládního návrhu). Lze
tedy říci, že jistá komplikace veřejné
správy v Podkarpatské Rusi, způsobená vy-
budováním úřadu guvernéra nevede ke
"tvoření několika "správních kolejí", nýbrž
nová úprava hledí zachovati princip jed-
notné vládní moci ve státě,
což je nejen theoretickým postulátem
právní, vědy, nýbrž i realisací zásady jed-
notnosti a nedílnosti československé repu-
bliky, proklamované slavnostně - v sou-
hlase se smlouvou Saint-Germainskou -
v § 3, odst. 1 ústavní listiny. Guvernérovi
se pak zaručuje takové postavení v zemi,
aby se stal skutečně odpovědným činitelem
nejen vůči lidu v zemi, nýbrž i vůči vládě
celého státu.
K realisaci závazků, převzatých česko-
slovenskou republikou v otázce Podkarpat-
ské Rusi, zbývá tedy ještě vyřešení otázky
čtvrté - konstituování sněmu Podkarpat-
ské Rusi. Vládní návrh označuje v důvo-
dové zprávě konstituování tohoto sněmu
jen za o t á z k u času. Můžeme vysloviti
přání i naději, aby to bylo otázkou
krátké doby. Bylo již uvedeno, že kon-
stituování sněmu vyžádá si nutně i změny
v právním postavení guvernérově. Není
vyloučeno, že reflexy této úpravy budou
vrženy i na otázku organisace veřejné
správy a zejména pak na otázku samo-
správy Podkarpatské Rusi. Konečně dotče-
na bude i působnost Národního shromáž-
dění vzhledem k vytvoření nového zákono-
dárného sboru. Jak patrno, dovršen bude
pak vývoj právního postavení Podkarpat-
ské Rusi ve všech čtyřech směrech, o nichž
na začátku byla zmínka.
Lze proto tento vládní návrh označiti
za schůdnou cestu, kterou zodpovědní zá-
stupci podkarpatského lidu dojdou plného
dosažení takového postavení své země
ve státě, jaké jim zaručuje ústava naší
republiky.
Ústavně-právní výbor uvítal proto před-
ložený vládní návrh zákona o prozatímní
úpravě právního postavení guvernéra Pod-
karpatské Rusi a o souvislých opatřeních
organisačních, poněvadž tento krok je jed-
nak nejlepším důkazem pevných a přízni-
vých poměrů vnitrostátních, jednak svědčí
o tom, že konsolidace poměrů na Podkar-
patské Rusi pokročila tak daleko, že bylo
možno, aby vláda přistoupila k řešení první
části autonomie Podkarpatské Rusi a to
otázky právního postavení guvernéra.
Předložený vládní návrh zákona v tomto
směru lze označiti jako první vážnější po-
kus úpravy postavení guvernéra Podkar-
patské Rusi ve veřejné správě v zemi, po-
něvadž se řeší jím celá řada otázek opatrně
sice, ale systematicky a dalekosáhle. Při
tom byla zachována snaha, aby nebyl po-
rušován dosavadní systém politické a ve-
řejné správy.
Ústavně-právní výbor je si vědom toho,
že předložený návrh zákona neobsahuje
všechno to, co pro Podkarpatskou Rus
z ústavy naší republiky plyne a co vláda na-
šeho státu má v úmyslu a chce vykonati
pro podkarpatský lid rusínský, který se do-
brovolně připojil k československé repu-
blice, a pro jeho kulturní a hospodářské po-
vznesení, jakož i sociální uplatnění. Lze to
považovati za slibný počátek, který se sice
uskutečňuje trochu pozdě, toto zpoždění lze
však i při nejostřejší kritice omluviti míst-
ními poměry a nepřipraveností většiny oby-
vatelstva k řízení vlastního osudu se zřením
na zájmy celé země jakož i jednotnosti
státu.
Po splnění celé řady úkolů v zemi předlo-
žila vláda tento návrh zákona, který
spíše podává rámec a bude hodně záležeti
na příslušných a zodpovědných činitelích a
zástupcích rusínského lidu i ostatních oby-
vatel Podkarpatské Rusi, aby tento rámec
byl vyplňován rozumně a účelně, aby se ne-
vyskytovaly ohyby a aby tím vyplňováním
byla prokázána vyspělost podkarpatského
rusínského lidu vládnout sám sobě ve pro-
spěch lidu, země a státu.
Vládní návrh neřeší celý komplex otázky
autonomie, nýbrž pouze jeden její úsek, a
to právní postavení guvernéra. Pro Podkar-
patskou Rus a její lid úprava právního po-
stavení guvernéra, vybavení jeho důstoj-
nou a vhodnou kompetencí je neméně důle-
žitou a významnou okolností jako samotné
zřízení autonomního sněmu v budoucnosti.
Přes to, že vládní návrh zákona je pouze
částečným řešením a není plným uskuteč-
něním závazků převzatých z mírových
smluv, je významně důležitým potvrzením
dobré vůle československých vlád splniti
4
tyto závazky a tímto vládním návrhem zá-
kona v jeho důvodové zprávě potvrzuje ne-
jen ústavně-právní výbor, nýbrž i celé N. S,
republiky československé vůli českosloven-
ského státu, že závazky budou splněny ve
své celosti.
Tento prokázaný projev dobré vůle na-
plní zajisté veškeré obyvatelstvo Podkar-
patské Rusi důvěrou a tato důvěra připraví
příznivou atmosféru, v níž bude možno
v plné shodě a v spolupráci snáze dokončo-
vati dílo. Zavazuje tak zároveň zodpovědné
činitele a zástupce podkarpatského lidu
k odpovědnosti a ústavně-právní výbor je
přesvědčen, že tito se této odpovědnosti ne-
bojí a rádi ji na sebe převezmou.
Ústavně-právní výbor po projednání
vládního návrhu zákona přijal § 1. až 5.,
9. až 21., dále 23. až 25. ve znění vládního
návrhu zákona.
K § 6 navrhuje ústavně-právní výbor
doplnění ustanovení pod č. 2 na konci tě-
mito slovy: "která postupuje podle plat-
ných předpisů, ". Ustanoveními navrhova-
ného zákona nejsou ovšem nijak dotčeny
platné předpisy kultové, zejména též pokud
jde o pravomoc úřadů církevních i úřadů
státních, jimž přísluší zvláště posuzovati
kvalifikaci uchazečů po stránce státoobčan-
ské spolehlivosti.
Dále navrhuje ústavně-právní výbor, aby
byl změněn začátek ustanovení, obsaženého
pod čís. 7 téhož paragrafu takto: "v dohodě
s viceguvernérem (§9) jmenovati a překlá-
dati na jiné úřední působiště obecní a ob-
vodní notáře v zemi Podkarpatoruské a pro-
půjčovati jim služební místa, jejichž pro-
půjčení není vyhrazeno vládě nebo presi-
dentu republiky". Další znění tohoto usta-
novení zůstává beze změny.
Pod čís. 10 téhož paragrafu doporučuje
se podle návrhu ústavně-právního výboru
nahraditi slova "v jazyku ruském (malorus-
kém)" slovy "v jazyku ruském nebo malo-
ruském". V debatě bylo poukazováno na to,
že lidový jazyk Rusínů na Podkarpatské
Rusi bývá označován jako "jazyk ukrajin-
ský" nebo "rusínský" nebo "podkarpatorus-
ký" nebo jako "domácí jazyk lidový",
ústavně-právní výbor dospěl však k názoru,
že všechny tyto pojmy jsou kryty označe-
ním "jazyk maloruský", poněvadž lidový ja-
zyk Podkarpatských Rusínů je bezesporně
jazykem maloruským.
V § 7 navrhuje ústavně právní výbor
změniti dikci ustanovení pod čís. 1 písm. c)
takto: "vykonávati, pokud jde o ustanovo-
vání učitelských sil na nestátních školách,
pravomoc příslušející dosud státní správě. "
V § 8, odst. 1 navrhuje se změniti citaci
"§ 5, odst. 1, č. 2 až 5" na citaci "§ 5,
odst. 1, č. 2 až 6".
Pod označením obyvatelstva v § 12,
odst. 1 rozumí se pojem stálého bydliště.
V § 22, odst. 1, bylo by podle návrhu
ústavně-právního výboru ve větě 5. dopl-
niti za slovem "návrhy" slova "a činiti
dotazy".
V úvaze, že úprava, kterou předkládá
vládní návrh, jest důležitou a v poměru
k provedení autonomie první významnou
vývojovou etapou na vybudování právního
postavení Podkarpatské Rusi, podle zásad
smlouvy Saint-Germainské, i ústavní lis-
tiny, ku prospěchu československé re-
publiky i Podkarpatské Rusi, doporučuje
ústavně-právní výbor vládní návrh zákona
se změnami shora uvedenými poslanecké
sněmovně k ústavnímu schváleni.
V Praze dne 10. června 1937.
Dr Patejdl v. r.,
předseda.
J. Révay v. r.,
zpravodaj.
5
Zákon
ze dne--------------------------------------1937
o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi
a o souvislých opatřeních organisačních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
V čele Podkarpatské Rusi je guvernér, kte-
rého jmenuje a odvolává president republiky
k návrhu vlády. Guvernér je odpovědný vládě
a po zřízení sněmu Podkarpatské Rusi take
tomuto sněmu.
§2.
Před nastoupením úřadu slibuje guvernér
presidentu republiky na svou čest a svědomí,
že bude věren republice československé, jejíž
nedílnou součástí je Podkarpatská Rus, dbáti
blaha Podkarpatské Rusi, svědomitě a ne-
stranně konati své povinnosti a šetřiti ústav-
ních a jiných zákonů.
§3.
Guvernéru přísluší od složení slibu roční
plat ve výši 100. 000 Kč splatný v měsíčních
lhůtách předem. Jeho vedlejší úřední příjmy
upraví vláda.
§4.
Guvernér podává vládě návrhy a dobrá
zdání v otázkách, týkajících se výhradně nebo
převážně Podkarpatské Rusi, a může býti
k tomu účelu pozván do schůze vlády.
6
§ 5.
(1) Guvernérovi příslušejí v poměru k zem-
skému zastupitelstvu a k zemskému výboru
země Podkarpatoruské tato oprávnění:
1. předsedá ve schůzích zemského zastupi-
telstva a zemského výboru,
2. spolu podpisuje všechny písemnosti, po-
kud jde o vyřízení věcí spadajících do působ-
nosti zemského zastupitelstva, jakož i písem-
nosti, jimiž se svolává zemské zastupitelstvo
nebo zemský výbor a jimiž se určují předměty
jejich jednání,
3. spolu schvaluje usnesení zemského zastu-
pitelstva podle § 36, odst. 1 zákona o organi-
saci politické správy,
4. spolu dává souhlas k opatřením zemského
výboru podle § 51, odst. 1 zákona o organisaci
politické správy; rovněž opatření zemského
zastupitelstva, pokud se týče zemského vý-
boru, podle § 51, odst. 2 až 4 téhož zákona
mohou býti učiněna jen tehdy, když se o nich
vyslovil též guvernér,
5. spolu schvaluje usnesení zemského vý-
boru podle § 53, odst. 3 zákona o organisaci
politické správy,
6. dává souhlas k zastavení usnesení zem-
ského zastupitelstva a zemského výboru.
(2) Guvernérovi náleží ve veřejné správě
Podkarpatské Rusi zatím působnost ve věcech
jazykových, vyučovacích, náboženských a ve
věcech místní správy v rozsahu a způsobu sta-
noveném v tomto zákoně; vládním nařízením
lze působnost guvernérovu v těchto věcech
rozšířiti nebo přizpůsobiti změněným právním
poměrům bez jejího omezení. V jiných věcech
náleží guvernérovi působnost, která naň bude
přenesena zákonem.
(3) Guvernér se vyjádří předem ve lhůtě
mu vyhrazené o každém propůjčení služeb-
ního místa v osobních stavech zaměstnanců
politické správy systemisovaných pro obvod
země Podkarpatoruské.
(4) Guvernér vykonává působnost přikáza-
nou mu v poměru ke guberniální radě (§ 17)
a je přednostou kanceláře zřízené podle § 11.
§ 6.
Guvernérovi přísluší:
1. rozhodovati o nárocích stran ve věcech
náboženských (kultových), pokud rozhodo-
vání v těchto věcech přísluší podle dosavad-
ních předpisů zemskému úřadu v Užhorodě;
7
jde-li o finanční nárok proti státu, vyžádá si
guvernér před rozhodnutím vyjádření zem-
ského úřadu, jemuž přísluší též hospodaření
s příslušným rozpočtovým úvěrem;
2. vykonávati právo presentační na kato-
lická obročí v zemi Podkarpatoruské u patro-
nátů v oboru státní správy kultové a u patro-
nátů státních podniků, vyhovuje-li presento-
vaná osoba státní správě kultové, která po-
stupuje podle platných předpisů;
3. potvrzovati funkcionáře ostatních cirkví
a náboženských společností státem uznaných
(recipovaných) v zemi Podkarpatoruské, vy-
hovující státní správě kultové, pokud po-
tvrzení funkcionářů těch je státní správě kul-
tové vyhrazeno buď zákonem nebo předpisy
církevních ústav státem schválených, s vý-
jimkou funkcionářů, jejichž pravomoc se vzta-
huje na obvod celé země nebo na obvod větší;
4. k návrhu zemského úřadu určovati sta-
rosty měst Užhorodu a Mukačeva, pokud
oprávnění to příslušelo by podle platných
předpisů vládě;
5. k návrhu zemského úřadu potvrzovati
volby starostů obcí v zemi Podkarpatoruské,
pokud oprávnění to přísluší podle dosavadních
předpisů zemskému úřadu nebo v prvé stolici
ministerstvu vnitra;
6. k návrhu zemského úřadu učiniti opa-
tření o dočasné správě obecních (městských)
záležitostí u těch obcí (měst se zřízeným ma-
gistrátem) v zemi Podkarpatoruské, jejichž
obecní (městské) zastupitelstvo bylo podle
platných předpisů rozpuštěno;
7. v dohodě s viceguvernérem (§ 9): jme-
novati a překládati na jiné úřední působiště
obecní a obvodní notáře v zemi Podkarpato-
ruské a propůjčovati jim služební místa, je-
jichž propůjčení není vyhrazeno vládě nebo
presidentu republiky, jakož i ustanovovati če-
katele na tato místa, dále dávati zaměstnance
na těchto služebních místech do výslužby s tou
výjimkou, že úředníky na služebních místech
třetí platové stupnice dává do výslužby mi-
nisterstvo vnitra;
8. rozhodovati o odvoláních ve věcech
správy obstarávané obcemi samostatně v je-
jich vlastních vnitřních záležitostech [§ 2 a
§ 21, písm. a) až g) zák. čl. XXII/1886 o ob-
cích], pokud v těchto věcech rozhodl v prvé
stolici orgán obce a pokud rozhodování
o těchto odvoláních přísluší podle dosavadních
předpisů zemskému úřadu v Užhorodě;
9. vyjadřovati se v přiměřené lhůtě
před rozhodováním ministerstva vnitra podle
8
§ 149, odst. 2, § 150, § 158, § 162 a § 163
zák. čl. XXII/1886 o obcích;
10. schvalovati po stránce jazykové učeb-
nice sepsané v jazyku ruském nebo malorus-
kém a určené pro školy v zemi Podkarpato-
ruské;
11. podávati ústředním úřadům návrhy a
dobrá zdání o otázkách jazykových vztahují-
cích se na obvod země Podkarpatoruské;
dobré zdání takové si úřady ty zpravidla vy-
žádají, jde-li o věc povahy všeobecné;
12. vyžádati si od jiných než v bodě 11.
uvedených státních úřadů, rozhodujících s ko-
nečnou platností ve věcech jazykových z ob-
vodu země Podkarpatoruské, sdělení o způ-
sobu jejich rozhodování v těchto věcech a po-
dávati k němu připomínky.
§ 7.
Ve věcech školské správy a osvětové a umě-
lecké péče v zemi Podkarpatoruské přísluší
guvernérovi v mezích platných předpisů:
1. s výjimkou školství zemědělského po pří-
slušném řízení referátu ministerstva školství
a národní osvěty v Užhorodě (dále: škol-
ského referátu) a k návrhu tohoto referátu:
a) ustanovovati, překládati na jiné slu-
žební působiště a dávati do výslužby učitelské
osoby a jiné zaměstnance na státních školách
národních a státních opatrovnách,
b) pověřovati profesory nebo učitele funkcí
školních inspektorů pro přímý dozor na školy
národní a přidělovati síly těmto inspektorům,
c) vykonávati, pokud jde o ustanovování
učitelských sil na nestátních školách, pravo-
moc příslušející dosud státní správě,
d) ustanovovati, překládati na jiné služební
působiště a dávati do výslužby státní profe-
sory, státní učitele a jiné státní zaměstnance
na středních školách, ústavech učitelských a
školách odborných, pokud nejde o osoby,
jejichž ustanovování (jmenování) přísluší
vládě nebo presidentu republiky;
2. se souhlasem ministerstva zemědělství:
ustanovovati, překládati na jiné služební pů-
sobiště a dávati do výslužby státní profesory,
státní učitele a jiné státní zaměstnance na
školách zemědělských, pokud nejde o osoby,
jejichž ustanovování (jmenování) přísluší
vládě nebo presidentu republiky, jakož i usta-
novovati správce a učitelské síly na hospodář-
ských školách lidových;
3. vyslovovati se o ustanovování ostatních
státních učitelských osob a jiných státních
9
zaměstnanců na školách a o jich překládání
na jiné služební působiště, jakož i o ustano-
vování zemských školních inspektorů nebo
o pověřování funkcí zemských školních in-
spektorů; totéž platí o státních inspektorech
zemědělských škol a hospodářských škol lido-
vých;
4. dávati souhlas ke všem správním opatře-
ním školského referátu;
5. dávati souhlas k návrhům, které škol-
ský referát podává ministerstvu školství a
národní osvěty ve věcech zřizování, organi-
sačních změn, budování, dotací a podpor škol
a ve věcech osvětové a umělecké péče, jakož
i ve věcech sociální péče o studentstvo.
§ 8.
(1) Nedošlo-li k dohodě mezi guvernérem
a viceguvernérem o výkonu působnosti uve-
dené v § 5, odst. 1, č. 2 až 6, nebo nesouhlasí-li
guvernér s návrhem zemského úřadu v pří-
padech uvedených v § 6, č. 4 až 7, přechází
pravomoc k příslušnému opatření v daném
případě na ministerstvo vnitra.
(2) Jde-li o propůjčení služebního místa
uvedeného v § 5, odst. 3 viceguvernérem a
vyjádří-li se guvernér proti zamýšlenému
opatření viceguvernérovu, učiní opatření to
- nedojde-li mezi nimi k dohodě - resortní
ministr.
(3) Nesouhlasí-li guvernér s návrhem,
který mu učinil školský referát podle § 7, č. 1,
jest předložiti věc ministru školství a národní
osvěty k dalšímu opatření; ministr školství
a národní osvěty též učiní příslušné opatření
při nepřiměřeném průtahu. V případech uve-
dených v § 7, č. 3 až 5 jest zamýšlená opa-
tření nebo návrhy guvernérovi včas sděliti,
aby k nim v přiměřené lhůtě zaujal stano-
visko. Zaujme-li v případech uvedených tam
pod č. 4 a 5 guvernér stanovisko odchylné a
nedojde-li v další přiměřené lhůtě k dohodě,
jest v případech uvedených pod č. 4 před-
ložiti věc ministru školství a národní osvěty
k dalšímu opatření, kdežto v případech uve-
dených pod č. 5 sdělí školský referát se svým
návrhem ministerstvu školství a národní
osvěty též odchylné stanovisko guvernérovo.
§ 9.
Zástupcem guvernérovým je viceguvernér,
který je státním úředníkem. Viceguvernér má
- bez újmy práv guvernérových, vyplývají-
cích z tohoto zákona - právní postavení zem-
10
ského presidenta a je zejména též přednostou
zemského úřadu v Užhorodě. Viceguvernér
zastupuje guvernéra, když a pokud ho guver-
nér zastupováním tím pověří, nebo nemůže-li
guvernér z jakýchkoli důvodů zastávati svůj
úřad, nebo je-li úřad guvernéra uprázdněn.
Též úředník, pověřený dočasným vedením
zemského úřadu, zastupuje po dobu tohoto
pověření guvernéra.
§ 10.
Státní a jiné veřejné úřady, ústavy a
orgány v zemi Podkarpatoruské jsou povinny
v rámci své působnosti podporovati guver-
néra v jeho úřední činnosti.
§ 11.
K obstarávání záležitostí patřících do pů-
sobnosti guvernérovy zřizuje se v Užho-
rodě kancelář guvernéra Podkarpatské Rusi.
Osobní a věcný náklad na tuto kancelář hradí
se z prostředků státních a její zaměstnanci
jsou zaměstnanci státními.
§ 12.
(1) Guvernérovi přísluší propůjčovati slu-
žební místa systemisovaná v osobním stavu
kanceláře, jichž propůjčení není podle plat-
ných předpisů vyhrazeno vládě nebo presi-
dentu republiky, a ustanovovati čekatele. Za-
městnanci kanceláře buďtež podle možnosti
vybíráni z obyvatelstva země Podkarpato-
ruské.
(2) Do výslužby dává zaměstnance kance-
láře guvernér. Odpočivné a zaopatřovací platy
zaměstnanců kanceláře a pozůstalých po nich
vyměřuje a poukazuje guvernér v dohodě se
zemskou finanční správou, která je vyplácí.
§ 13.
Guvernér vede správu kanceláře podle jed-
nacího řádu, který pro ni vydá se schválením
vlády. Dokud se tak nestane, platí pro kance-
lář přiměřeně jednací řád pro zemské úřady
se změnami plynoucími z tohoto zákona.
§ 14.
Pro řízení platí přiměřeně předpisy o řízení
ve věcech, náležejících do působnosti politic-
kých úřadů. Z rozhodnutí a opatření guverné-
rových nelze se odvolati. Vykonatelná rozhod-
nutí (opatření) provádějí se politickou nebo
soudní exekucí.
11
§ 15.
Byla-li rozhodnutím (opatřením) guverné-
rovým překročena jeho působnost nebo jinak
porušen zákon, zruší vláda takovéto rozhod-
nutí (opatření).
§ 16.
Hospodaření guvernérovo děje se podle
předpisů pro hospodaření státní a podléhá
kontrole nejvyššího účetního kontrolního
úřadu podle zákona ze dne 20. března 1919,
č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti nej-
vyššího účetního kontrolního úřadu.
§ 17.
Na dobu, než bude ustaven sněm Podkar-
patské Rusi, zřizuje se guberniální rada jako
poradní sbor guvernérův.
§ 18.
Sídlem guberniální rady je Užhorod. Guber-
niální rada může však býti podle potřeby svo-
lána i do jiného místa.
§ 19.
Guberniální radu tvoří:
1. všichni členové zemského výboru země
Podkarpatoruské, jejichž funkce v guber-
niální radě trvá, i když zemské zastupitelstvo
bylo rozpuštěno;
2. devět členů volených zemským zastupi-
telstvem země Podltarpatoruské podle zásad
pro volbu zemského výboru; voleny mohou
býti i osoby, jež nejsou členy zemského zastu-
pitelstva, jsou-li do něho volitelné;
3. devět členů, které jmenuje a odvolává
vláda na návrh guvernérův.
§ 20.
Guvernér jest povinen vyžádati si dobré
zdání guberniální rady v zásadních otázkách
jazykových, vyučovacích, náboženských nebo
místní správy.
§ 21.
Guvernér může guberniální radu svolati,
kdykoli toho uzná potřebu. Musí ji však svo-
lati nejméně čtyřikráte do roka. Žádá-li o svo-
lání alespoň polovina členů, udávajíc pořad
jednání, jest guvernér povinen svolati guber-
niální radu do 14 dnů ode dne, kdy dojde žá-
dost o svolání.
12
§ 22.
(1) Jednání guberniální rady jsou neve-
řejná. Guvernér může z důležitých důvodů
prohlásiti jednání o určitých předmětech za
důvěrné. Schůze svolává a řídí, pořad a refe-
renty určuje a o zachování klidu a pořádku
při jednání pečuje guvernér. Svolání děje se
písemně nejméně 8 dní předem s udáním po-
radu, členové guberniální rady mohou podá-
vati vlastní návrhy a činiti dotazy nejméně
5 dnů před schůzí, ve které má býti o nich jed-
náno. Guberniální rada může se usnášeti, je-li
přítomna aspoň polovina všech členů. Ne-
sejde-li se tento počet, budiž s poukazem na
toto ustanovení svolána schůze nová, při níž
stačí k usnášení přítomnost aspoň jedné tře-
tiny členů. Nesejde-li se ani tento počet, může
guvernér i ve věcech uvedených v § 20 činiti
opatření bez slyšení guberniální rady. K plat-
nému usnesení guberniální rady je potřebí
nadpoloviční většiny hlasů přítomných členů.
(2) Podrobnosti o jednání guberniální rady
lze upraviti jednacím řádem, který vydá
guvernér se schválením vlády.
§ 23.
Vláda může po slyšení guvernéra guber-
niální radu rozpustiti, musí však učiniti opa-
tření, aby do Z měsíců mohla býti ustavena
nová guberniální rada,
§ 24.
Funkce členů guberniální rady je čestná,
členové mají však nárok na náhradu skuteč-
ných výdajů z prostředků státních; výdaje
tyto mohou býti usnesením vlády paušalo-
vány.
§ 25.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti po uply-
nutí 3 měsíců ode dne vyhlášení. Týmž dnem
pozbývají účinnosti všecky předpisy o věcech
upravených v tomto zákoně. Nedotčena zůstá-
vají ustanovení o srážkách z příjmu guver-
nérova podle úsporných opatření personál-
ních.
(2) Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
Státní tiskárna v Praze. - 3315-37.