Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.

IV. volební období. 5. zasedán L

1009.
Vládní návrh.

Zákon

ze dne

o změně a doplnění některých právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Poplatek nemovitostní a daň z obohaceni při
převodech menších zemědělských usedlostí.

§ 1.

(1) Převody pozemků věnovaných zeměděl-
ství, které vzdělávají vlastník nebo jeho ro-
dina sami, třeba i za pomoci jiných pracov-
níků, nebo kterých takto nevzdělávají jen
proto, že byla na tyto pozemky uvalena exe-
kuce, že vlastník je pod poručenstvím nebo
opatrovnictvím nebo že na jeho jmění byl pro-
hlášen konkurs, jakož i převody budov (obyt-
ných i hospodářských) k takovým pozemkům
hospodářsky patřících, kterých užívá zcela
nebo z části vlastník, podléhající těmto po-
platkům nemovitostním:

a) převody s rodičů na manželské nebo ne-
manželské děti nebo jejich potomky a opačně,
s rodičů na osoby, které s jejich dětmi v man-
želství vstupují nebo manželstvím již jsou
spojeny, s nevlastních rodičů na nevlastní děti
a se zvolitelů (adoptivních rodičů) na zvolen-
ce (děti adoptované), mezi manžely, kteří ne-
jsou ani rozloučeni ani rozvedeni, a mezi
snoubenci smlouvami svatebními, budou-li
nabyvatelé tyto nemovitosti stejným způso-
bem vzdělávati nebo jich užívati, ať jde o pře-
vody záplatné nebo bezplatné,

při hodnotě do 20. 000 Kč podléhají po-
platku 0. 25%

2

b) převody s vlastníka, který nemá po-
tomků ani manžela, na jeho sourozence nebo
jejich děti, jsou-li nabyvatelé potomky těch,
od nichž převodce převáděných nemovitostí
nabyl, a budou-li tyto nemovitosti stejným
způsobem vzdělávati nebo jich užívati, a to:

a) převody záplatné

b) převody dědictvím, jakož i převody čá-
stečně nebo úplně bezplatné mezi živými pod-
léhají polovici sazby uvedené pod písm. aa)
s výhradou ustanovení § 39, odst. 1 cís. naří-
zení ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z., o poplat-
cích z bezplatných převodů majetku, a § 2,
písm. c) vládního nařízení ze dne 24. června
1920, č. 403 Sb. z. a n., kterým se pro Slo-
vensko a Podkarpatskou Rus upravují váleč-
né přirážky k poplatkům a mění některá usta-
novení o poplatcích.

(2) Tím se mění a doplňuje § 2, odst. 1,
písm. d) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb.
z. a n., kterým se nově upravují válečné při-
rážky k poplatkům a mění některá ustanovení
o poplatcích, a § 2, písm. d) vl. nař. č. 403/
1920 Sb. z. a n.

§ 2.

Při zániku práva na důchod nebo na jinaké
opětovné dávky, které byly převzaty při pře-
vodech nemovitostí, podrobených poplatku
podle § 1, odst. 1, písm. a) tohoto zákona,
jako břemeno tyto nemovitosti zatěžující, po-
kládá se za obohacení vlastníka těchto nemo-
vitostí po rozumu § 21, odst. 5 cís. nař.
č. 278/1915 ř. z. jen ta část jejich poplatné
hodnoty, která není jejich skutečným trváním
vyčerpána, při čemž se zlomky roku, převy-

3

šují-li šest měsíců, počítají za celý rok, kdežto
jinak se k nim nepřihlíží.

Daň z obohacení.

§3.

Bezplatná věnování, která poskytují rodiče
dětem k ulehčení nákladů manželského spole-
čenství (věno, výbava) nebo k nastoupení živ-
nosti nebo jiného povolání vzhledem k tomu,
že tyto po dobu aspoň dvou let prokazatelně
konaly rodičům v jejich usedlosti nebo pod-
niku práce, kterými by byly jinak trvale a
plně zaměstnány placené síly zaměstnanecké,
jsou až do hodnoty 10. 000 Kč od daně z obo-
hacení osvobozena; činí-li hodnota takových-
to věnování více než 10. 000 Kč, avšak nepře-
sahuje 30. 000 Kč, podléhají dani z obohacení
ve výši poloviční. Pro účely této úlevy se sčí-
tají takováto věnování poskytnutá témuž dí-
těti ve lhůtě 10 let.

§4.

Dary uvedenými v dodatku k sazbě zákona
č. 31/1920 Sb. z. a n. a v § 3, písm. k) vl. nař.
č. 403/1920 Sb. z. a n. rozumějí se veškerá
poskytnutí, která se podle poplatkového prá-
va mají za dary pokládati (§§ 30 a 31 cís. nař.
č. 278/1915 ř. z. a § 15 zák. čl. XI/1918, o po-
platcích z převodu majetku).

Poplatky a jiné dávky v zemích Slovenské
a Podkarpatoruské.

§5.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské
mají ustanovení vládního nařízení č. 403/
1920 Sb. z. a n. s pozdějšími změnami plat-
nost zákona.

Doručování.

§6.

O doručování ve věcech poplatků, daně
z obohacení, daně z obchodu cennými papíry,
dávek za úřední úkony ve věcech správních
a daní dopravních platí ustanovení zákona
o přímých daních; v řízení, jež o dávkách za
úřední úkony ve věcech správních konají úřa-
dy uvedené v § 1, odst. 1 vládního nařízení ze
dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., o správ-
ním řízení, platí však o doručování předpisy

upravující řízení ve věcech náležejících do
působnosti politických úřadů.

Závěrečná ustanovení.

§7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provede jej ministr financí v dohodě se
zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Účelem osnovy jest upraviti předpisy
o zpoplatňování některých převodů ma-
jetku v rámci dosavadních zásad poplatko-
vého práva. Při této příležitosti uzákoňují
se též pro poplatky a dávky s nimi příbuzné
předpisy o doručování.

K§§la2.

Tato ustanovení se týkají menších země-
dělských usedlostí, které jsou charakteri-
sovány tím, že jejich vlastník nebo jeho ro-
dina vlastní rukou, nanejvýše s přibráním
jedné nebo několika málo námezdných sil
nemovitosti obdělává. Fysická práce vlast-
níka a jeho rodiny v celku převládá; práce
námezdných sil, pokud vůbec jsou přibrány,
tvoří složku méně závažnou. Tyto majetky
tvoří druh od ostatního majetku zeměděl-
ského odlišný jednak svým rozsahem, jed-
nak tím, že zpravidla jejich výtěžky stačí
nejvýše k obživě vlastníka a jeho rodiny,
ale větších výtěžků, které by mohly dáti
základ k rozšíření jmění, svým majitelům
neposkytují.

Rozdělení takovýchto majetků mezi děti
vlastníků provádí se velmi obtížně, ježto tu
mimo nemovitosti, movitosti jim sloužící a
svršky zpravidla není jiného jmění, které
by se mohlo věnovati dětem usedlost nepře-
bírajícím. Musí tudíž přejímatel nemovi-
tého majetku převzíti závazek k vybavení
ostatních členů rodiny. Finanční správa
zkoumala, zdali v souvislosti s těmito bře-
meny pravidelně se vyskytujícími není vy-
bírání poplatku nemovitostního z hrubé
hodnoty nemovitostí spolu s daní z oboha-
cení v dnešní jejich výměře přílišným za-
tížením, zvláště když se má tato berní po-

vinnost podle zákona zpravidla splniti na-
jednou.

Dosavadní právo, jak podrobněji uvedeno
u § 1, pamatuje na takové případy zvláštní
sníženou sazbou poplatku nemovitostního
při nemovitostní hodnotě do 20. 000 Kč. Od
poslední legislativní úpravy změnily se však
poměry u majetků shora zmíněných tak, že
finanční správa pokládá za odůvodněno roz-
šířiti pro ně nominální hranice hodnot,
v nichž platí snížená sazba reálního po-
platku, v rámci těchto hranic upraviti saz-
by a vedle toho provésti na základě naby-
tých zkušeností i další úpravu (uvedenou
v §2).

úlevy se omezují jen na majetky shora
uvedené, a to proto, poněvadž shora zmí-
něné okolnosti pro navrhovanou úpravu
svědčící jsou typickým zjevem jen u těchto
majetků. Na všeobecné snížení poplatko-
vých sazeb nemůže finanční správa vzhle-
dem ke stavu státní pokladny zatím po-
mýšleti.

K§ 1.

V Rakousku podle § 1, č. 1 zák. č. 74/
1901 ř. z. platil se při převodech mezi blíz-
kými příbuznými poplatek 1%, šlo-li o ne-
movitosti v hodnotě do 30. 000 K. při nemo-
vitostech vyšší hodnoty 11/2%. Pro pře-
vody nemovitostí vzdělávaných osobně
vlastníkem nebo jeho rodinou, třeba i za
pomoci námezdních sil, platilo podle § 2
cit. zák. do hodnoty 5000 K osvobození, do
hodnoty 10. 000 K 1/2%ní sazba poplatku.
§em 5 nař. č. 281/1916 byla zavedena k po-
platkům ze záplatných převodů 25% ní při-
rážka.

5

Po převratu zákon č. 31/1920 Sb. z. a n.,
jehož ustanovení platí podle § 10 i pro
země Slovenskou a Podkarpatoruskou, ne-
jen zvýšil značně sazby převodních po-
platků, ale odstranil i výše zmíněné osvo-
bození a stanovil zvláštní nízkou sazbu po-
platku pouze pro úzký okruh převodů ne-
movitostí.

Poněvadž tímto zákonem byla zvýšena
i daň z obohacení, jejíž sazby byly znovu
upraveny a dále zvýšeny zákonem č. 337/
1921 Sb. z. a n., stouplo poplatkové zatí-
žení zvláště u rodinných převodů menších
zemědělských usedlostí a stalo se značně
tíživým v poslední době, kdy zadlužení je-
jich stalo se i podnětem k legislativním
opatřením v oboru soukromého práva.

Proto § 1 osnovy při převodech menších
rolnických usedlostí v rámci rodiny až do
hodnoty 250. 000 Kč stanoví sazbu oproti
dosavadní značně sníženou, a to pod písm.
a) pro převody mezi nejbližšími příbuz-
nými, zvláště na mladší příbuzenskou ge-
neraci, pod písm. b) i pro převody na sou-
rozence a jejich děti, jde-li o udržení ma-
jetku v téže rodině.

K §2.

Jelikož daň z obohacení se měří z čisté
hodnoty majetku, odečítají se provisorně
podle práva v zemích české a Moravsko-
slezské platného z vyměřovacího základu
všechny výhrady pro dosavadního vlast-
níka, které znemožňují plnou disposici
s věcí, jako právo požívací nebo užívací.
Jakmile tyto výhrady odpadnou, nabývá
pro vlastníka věc plné hodnoty a možno
tudíž doměřiti daň z obohacení z hodnoty
odpadlých výhrad (§ 21, odst. 1-3, a § 38,
odst. 2 cís. nař. č. 278/1915 ř. z. ); § 21,
odst. 5 cit. nař. nařizuje stejnou praksi
i pro případy, kdy věc sama postupuje se
neztenčeně bez zmíněných výhrad, ale do-
savadní vlastník si vymiňuje od nabyvatelů
nějaké opětované plnění positivní, jako pla-
cení důchodu nebo naturálních dávek. Po
odpadnutí povinnosti k těmto plněním vy-
měřuje se dodatečná daň z obohacení z hod-
noty těchto plnění, která byla původně ode-
čtena.

Tyto případy se vyskytují zvláště u pře-
vodů menších zemědělských usedlostí. Tu
však finanční správa shledala, že se vymě-
řovací úřady nemohou vyhnouti některým
příkrostem při dodatečném vyměřování

daně z obohacení po odpadnutí povinností
k placení důchodu nebo výměnkových dá-
vek, neboť nutno vzíti v úvahu, že se musí
tyto platy poskytovati beze zřetele k hos-
podářským výtěžkům převzatého majetku
v tom kterém roce a že ve skutečnosti jde
o částečné protiplnění za poskytnutí ma-
jetku k neztenčené disposici.

Proto navrhuje finanční správa v osnově,
aby v takových případech dodatečná daň
z obohacení byla na příště měřena nikoliv
z celé částky, jež byla při původním měření
daně z obohacení odečtena, nýbrž jen z její
kvóty, která skutečným plněním nebyla vy-
čerpána.

K § 3.

Při všech bezplatných rozděleních ma-
jetku vzniká obohacení nabyvatelů bez
rozdílu, zda se tak děje testamentní či zá-
konnou posloupností dědickou, odkazem,
darováním pro případ smrti, darováním
mezi živými ve smyslu práva soukromého,
poskytnutím odbytného, zřízením věna, vý-
bavy nebo příspěvku k nastoupení povolání,
a to bez ohledu na to, zda se tato poskyt-
nutí stala najednou či byla rozdělena na
delší období.

Finanční správa, došla při podrobném
zkoumání poplatkových případů k názoru,
že dosavadní zákonný stav nepřihlíží nále-
žitě k těm případům, kdy menší poskyt-
nutí rodičů dětem lze alespoň částečně odů-
vodniti snahou odměniti děti za pomoc a
práce, které nebyly vykonávány v poměru
služebním. Jsou to především menší země-
dělské usedlosti, kde členové rodiny pravi-
delně vykonávají práce, jež by jinak musily
konati síly placené, ale nečiní nároku na
plnou odměnu, jednak vzhledem k malé vý-
nosnosti řečené usedlosti, jednak vzhledem
k tomu. že ji později mají převzíti jako
hospodáři nebo že z její hodnoty se jim do-
stane jiného prospěchu (jako věno, výbava,
příspěvek k nastoupení živnosti nebo úřa-
du). Podobné poměry mohou se vyskyto-
vati i u podniků menších obchodníků a živ -
nostníků, jejichž provoz jest umožněn nebo
usnadněn pracemi dětí, za něž tyto nedo-
stávají zatím plnohodnotné náhrady. Sku-
tečnost tuto lze v berním právu zhodnotiti
snížením sazby daně z obohacení, po př.
úplným osvobozením od této daně, ovšem
jen pro nabytí částek vylíčeným skutečnos-
tem přiměřených. Osnova proto stanoví, že

6

věnování nepřevyšující 10. 000 Kč jest od
daně osvobozeno, věnování částky vyšší, ale
30. 000 Kč nepřesahující, podléhá dani ve
výši poloviční.

K§ 4.

Daň darovací je doplňkem daně dědické;
proto třeba všechna poskytnutí, jež se
chtějí postihnouti daní darovací, zachytiti
za stejných podmínek jako pozůstalosti.
Jmenovitě není vhodno vázati daňovou po-
vinnost na vyhotovení listiny. Daňovou
schopnost tvoří tu obohacení vzniklé zvět-
šením majetku a nikoliv listinné osvědčení,
zvláště když dnešní hospodářský život ne-
žádá již vyhotovování písemností, majících
povahu listinného osvědčení podle § 1 po-
platkového zákona a § 1 uh. poplatkových
pravidel. Tomu musí se přizpůsobiti i fi-
nanční právo a požadovati daň, i když není
listina vyhotovena. Jinak by vlastníci ne-
movitostí byli na tom hůře než vlastníci
kapitálů movitých, neboť při převodu těch-
to se obyčejně listina nevyhotovuje, kdežto
převody nemovitostí jsou pravidelně listi-
nou osvědčeny a tudíž dani nemohou unik-
nouti.

Po převratu při úpravě poplatků z dě-
dictví a z darování (nyní daně z obohacení,
skládající se z daně dědické a z daně daro-
vací) byla proto vládní osnova zákona č.
31/1920 tekstována tak, aby povinnost
k poplatku darovacímu se stala nezávislou
na listinném osvědčení. Důvodová zpráva
vládního návrhu (tisk 1693 z r. 1919) praví
na str. 5: "Proto možno bez velikých obav
stanoviti pro poplatky darovací úplné stej-
nou sazbu jako pro poplatky z dědictví, a
při tom učiniti poplatnost nezávislou na se-
psání listiny. " Zpráva finančního výboru
(tisk 2090 z r. 1919) dodává k tomu na
str. 7: ".....při darech nastává povin-
nost poplatková nehledíc na listinné osvěd-
čení. Na tento návrh osnovy vládní při-
stoupil finanční výbor z důvodů rovnoměr-
ného zatížení poplatnictva, jemuž se jed-
notlivé třídy poplatníků vymykaly tím způ-
sobem, že postupem času pro svá právní
jednání volily nové formy, na které platný
poplatkový zákon nepamatoval. "

Nejvyšší správní soud však postavil
se na stanovisko, že zákonodárce svého
úmyslu, třeba z materialií dobře seznatel-

ného, dostatečně jasným způsobem v zá-
koně neprojevil, a proto, vykládaje znění
zákona č. 31/1920 Sb. z. a n., který v do-
datku k sazbě praví: "Při darech movitých
věcí jest poplatnost nezávislá na sepsání
listiny (listinném osvědčení)", jen isolo-
vaně, žádá dosud pro poplatnost některých
věnování vyhotovení listiny.

Aby se tudíž vyhovělo nejvyššímu správ-
nímu soudu a zároveň zabezpečily státní fi-
nance před unikáním velkých majetků, ne-
zbývá než zásadu nezávislosti na listině, vy-
řčenou již ve shora zmíněné vládní osnově
a ve zprávě parlamentního výboru finanč-
ního, projeviti znovu tím spíše, že s mno-
hých stran se usuzuje z názoru nejvyššího
správního soudu, že je možno vyhnouti se
dědické dani rozdělením jmění mezi živými
za života zůstavitelova.

K §5.

§ 10 zák. č. 31/1920 Sb. z. a n. zmocnil
vládu, aby pro Slovensko a Podkarpatskou
Rus upravila příslušné předpisy podle týchž
zásad. Tato úprava se stala vládním naří-
zením č. 403 /1920 Sb. z. a n., které přineslo
značné přiblížení obou částí republiky v ur-
čité části předpisů práva poplatkového.
Ježto však došlo k pochybnostem o rozsahu
zmíněného zmocnění, dostává se osnovou
citovanému vládnímu nařízení zákonné
sankce, ovšem s těmi změnami, které vy-
plývají ze zákonů, vydaných po počátku
účinnosti zákona č. 31/1920 a vl. nař.
č. 403 1920 Sb. z. a n. Finanční správa po-
stará se také, aby tekst cit. nařízení, při-
způsobený pozdějším změnám a doplňkům,
byl vhodným způsobem publikován.

K §6.

Dosavadní právo poplatkové neobsahuje
zákonných předpisů o doručování a nedo-
statek ten jeví se tak závažným, že je
vhodno bez odkladu převzíti ustanovení zá-
kona o přímých daních, pokud pak jde
o dávky za úřední úkony ve věcech správ-
ních konaných politickými úřady, ustano-
vení o doručování platná ve správním ří-
zení.

7

Celkovou újmu, vyplývající z uzákonění
osnovy, odhaduje finanční správa na 20 mil.
Kč ročně, na kteroužto újmu byl již vzat

zřetel při předkládání rozpočtu pro rok
1937.

V Praze dne 21. června 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr financí:

Dr Kalfus v. r.