Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1083.
Usnesení senátu
Národního shromáždění republiky Československé
o vládním návrhu zákona (tisk 397),
jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů (tisk 493).
Senát Národního shromáždění republiky československé přijal v 86. schůzi dne 30.
června 1937 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne... __.
jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Název veřejných notářů.
§ 1.
Notáři jmenovaní podle notářských řádů ze
dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., a zák. čl.
XXXV/1874 nazývají se "veřejní notáři".
Podle toho buďtež upraveny i úřední pečeť ve-
řejného notáře, jeho podpis, název a úřední
pečeť komory veřejných notářů - v dalším
jen "komora" zvané - (zákon ze dne 18.
března 1919, č. 155 Sb. z. a n., jímž se pro-
zatímně mění ustanovení notářských řádů
ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., a zák.
čl. XXXV/1874 a VII/1886) a zevní označení
jejich kanceláří. Slovo "veřejný" v podpisu
veřejného notáře může býti zkráceno a celý
2
dodatek "veřejný notář" může býti vypsán
jinou osobou nebo jinak vyznačen.
Čl. II.
Záruky veřejných notářů.
§ 2.
(1) Veřejný notář a takový jeho náměstek,
za kterého veřejný notář podle zákona neručí,
jsou povinni dáti záruku ve výši 50. 000 Kč
jako zástavu za všechny nároky proti veřejné-
mu notáři (náměstku), které vzniknou z čin-
nosti veřejného notáře, jeho náměstka nebo zá-
stupce (§ 25), ať jde o působnost osvědčova-
cího orgánu, soudního komisaře nebo o jinou
působnost veřejného notáře.
(2) To, co je dále ustanoveno o veřejném
notáři, platí, není-li jinak řečeno, též o ná-
městku, který je povinen dáti záruku.
(3) Záruka budiž dána ve vkladních kníž-
kách (listech) takových peněžních ústavů,
u kterých lze podle zákona bez obmezení uklá-
dati sirotčí jmění, nebo v takových cenných
papírech, které jsou podle zákona způsobilé
k ukládání sirotčího jmění, nebo kauční hypo-
tékou požívající sirotčí jistoty. Vkladní kníž-
ky (listy) a cenné papíry buďtež zároveň s pí-
semným prohlášením o věnování záruky slo-
ženy u Poštovní spořitelny nebo u Zemské
banky (dříve Zemské banky království čes-
kého) pro ten vrchní soud, v jehož obvodu je
sídlo komory, k níž veřejný notář přísluší.
Poštovní spořitelna a Zemská banka budou
jednou za rok sdělovati presidentu vrchního
soudu případy, kdy notářská záruka klesla
pod přípustnou mez (odstavec 4). úroky
z hodnot složených jako záruka buďtež veřej-
nému notáři, nenaložil-li s nimi jinak, pouka-
zovány.
(4) Hodnota cenných papírů znamenaných
na burse se určuje podle kursu ze dne před slo-
žením, avšak nikdy přes nominální hodnotu.
O postačitelnosti záruky rozhoduje president
vrchního soudu (odstavec 3) po slyšení pří-
slušné komory. Proti jeho rozhodnutí může ve-
řejný notář podati odvolání k ministerstvu
spravedlnosti. Bude-li záruka uznána za do-
statečnou, vydá o tom komora veřejnému no-
táři potvrzení. President vrchního soudu za-
řídí vinkulaci.
(5) Veřejný notář je povinen, dříve než vy-
koná přísahu, a nekoná-li podle zákona nové
3
přísahy, dříve než nastoupí úřad, vykázati
presidentu vrchního soudu (odstavec 3), že
dal záruku anebo že ujednal pojištění podle
§ 3; rovněž je povinen vykázati, že ji obnovil
nebo doplnil, kdykoliv její hodnota podle zjiš-
tění presidenta vrchního soudu nedosahuje
výše předepsané v odstavci 1. K žádosti ve-
řejného notáře může mu president vrchního
soudu povoliti, aby složil polovici záruky, zby-
tek pak ve stejných třech ročních splátkách.
(6) President vrchního soudu je povinen
jednou ročně zjišťovati, zda záruka v přede-
psané míře trvá. Při tom odchylky do 10%
včetně pod kurs cenných papíru jsou
nerozhodné. Jakmile je jím pravoplatně roz-
hodnuto, že je třeba doplniti záruku, usta-
noví president vrchního soudu veřejnému no-
táři lhůtu k průkazu o tom, že doplnil záruku,
a to polovicí příslušné částky (odstavec 1)
ve třech měsících a druhou polovicí nejdéle
v jednom roce.
(7) Lhůty pro složení záruky ustanovené
v odstavcích 5 a 6 jsou neprodlužitelné. Ne-
složí-li veřejný notář záruky v předepsaný
čas, má se za to, že se zříká úřadu.
(8) Pro jiné pohledávky, než je uvedeno
v odstavci 1, může býti záruka dána do zá-
stavy nebo stižena exekucí jen s výhradou
přednostního uspokojení nároků uvedených
v odstavci 1 a takové pohledávky se zapraví
ze záruky jen tehdy, když se provede řízení
podle § 4. Je-li na záruku povolena exekuce,
je soud povolující exekuci povinen usnesení
o zabavení doručiti také presidentu vrchního
soudu a komoře.
§ 3.
(1) Na místo záruky podle § 2 nebo
k jejímu doplnění na výši ustanovenou v § 2
může veřejný notář sjednati pojištění s po-
jišťovnou, která má sídlo v republice česko-
slovenské a je připuštěna k provozu pojiš-
ťovacích obchodů.
(2) Pojištění budiž ujednáno na čas úřa-
dování veřejného notáře na kterémkoli místě
pro veškeré nároky uvedené v § 2, odst. 1 a
budiž ustanoveno, že pojišťovna vyplatí za ve-
řejného notáře nebo za jeho pozůstalost po-
hledávky z tohoto důvodu vzniklé do částky
30. 000 Kč. Tyto pohledávky mají zákonné
právo zástavní na pojistné částce.
(3) V pojistné smlouvě musí býti ustano-
veno, že se pojišťovna zavazuje jak učiniti
oznámení komoře a presidentu vrchního
4
soudu (§2, odst. 3), kdykoliv by pojistné
prémie nebyly včas zaplaceny, a to tak rychle,
aby zbývala pro komoru přiměřená lhůta
k výzvě veřejného notáře, tak i dáti veřej-
nému notáři přiměřenou, nejméně jednomě-
síční lhůtu k dodatečnému zaplacení prémie.
Správní výbor záručního fondu (§ 15) je
oprávněn na žádost veřejného notáře dlužné
prémie zaplatiti ze jmění záručního fondu a
žádati od veřejného notáře náhradu zapla-
cené částky platebním příkazem, jenž jest
vykonatelný soudní exekucí. Jestliže by pak
veřejný notář ani na vyzvání komory neza-
platil prémie včas, ani je ve lhůtě určené
k dodatečnému zaplacení prémie za něho
nezaplatil správní výbor záručního fondu
(§ 15), bude se míti za to, že se veřejný no-
tář vzdal úřadu.
(4) Vyplatila-li pojišťovna náhradu a je-li
tím smlouva s pojišťovnou rozvázána, je ve-
řejný notář povinen buď sjednati novou po-
jistnou smlouvu nebo složiti záruku podle § 2
a vykázati to presidentu vrchního soudu (§2,
odst. 3) ve lhůtě 6 měsíců (§ 2, odst. 7).
(5) K tomu, aby pojistná smlouva měla
v zápětí osvobození veřejného notáře od slo-
žení záruky, zcela nebo zčásti, je třeba schvá-
lení smlouvy presidentem vrchního soudu.
§ 4.
(1) Zanikne-li úřad veřejného notáře nebo
má-li dojíti k uvolnění záruky z jiného dů-
vodu (§ 2, odst. 8), vyzve komora vyhláškou
všechny, kdož by činili nároky na náhradu
podle § 2, odst. 1, aby je u ní přihlásili nej-
později do jednoho roku, jinak že bude zá-
ruka uvolněna, po případě, že bude po-
jišťovna zproštěna povinnosti vyplatiti ná-
hradu. Vyhláška budiž uveřejněna tři-
kráte v listě určeném pro úřední vyhlášky,
dále na úředních deskách okresních soudů
v obvodu působnosti veřejného notáře a podle
úvahy na úředních deskách okresních soudů
v dřívějším obvodu jeho působnosti nebo
i v časopisech rozšířených v těchto obvodech.
Jednoroční lhůta budiž určena konečným ka-
lendářním dnem. Náklady vyhlášky buďtež
komoře nahrazeny veřejným notářem nebo
jeho právními nástupci. Ti, kdož mají zvlášt-
ní zástavní právo na notářské záruce, buďtež
vyzváni zvláště.
(2) Budou-li nároky přihlášeny ve stano-
vené lhůtě, vyslechne o nich komora účast-
níky (případně také veřejného notáře, jeho
5
právní nástupce, po případě za ně ustanove-
ného kurátora), vyšetří nároky ty a pokusí
se o smírné narovnání. Nedojde-li k narov-
nání, odkáže ty, kdož činí nárok, na pořad
práva, žalobu je třeba podati do jednoho mě-
síce od doručení výměru o odkázání na pořad
práva.
(3) Může-li býti uvolněna podle odstavců 1 a
2 záruka, nebo může-li býti zproštěna pojiš-
ťovna, úplně nebo částečně, komora požádá
presidenta vrchního soudu, aby záruku uvol-
nil; při tom buďtež výslovně uvedeny nároky,
pro které bylo zákonné právo zástavní podle
odstavce 1 uplatňováno, výsledek jednání a
obsah případného narovnání. Do té doby lze
ze záruky uvolniti jen částku zbývající nad
výši přihlášených nároků. Ručení pojišťovny,
u které byl veřejný notář podle § 3 pojištěn,
se řídí výsledkem pravoplatně skončených
sporů podle odstavce 2.
čl. III.
O úschově a správě cenných hodnot veřejno-
notářských deposit.
§ 5.
(1) Hotové peníze, směnky, veřejné dlužní
úpisy a jiné cenné hodnoty jest veřejný notář
oprávněn převzíti buď do prozatímní úscho-
vy, jestliže mu byly odevzdány stranou při
jakékoliv činnosti veřejného notáře, aby je vy-
dal určitému příjemci nebo aby je složil u ně-
kterého soudu nebo úřadu, anebo je může
vzíti do úschovy vůbec, je-li to podle zákon-
ných ustanovení dovoleno nebo mají-li býti
složené hodnoty podle vůle stran zárukou pro
určitý účel.
(2) Vláda může nařízením ustanoviti, která
deposita a do které nejvyšší částky nepodlé-
hají ustanovením tohoto článku.
§ 6.
Jedná-li však veřejný notář jako soudní
komisař, není oprávněn ponechati u sebe
v úschově jakékoliv hodnoty přesahující
výši 500 Kč a musí je, mají-li podle zákon-
ných předpisů zůstati uschovány, uložiti bez-
odkladně u zákonných míst uschovacích pro
ten soud, který mu udělil příkaz, a musí dáti
u deposita poznamenati, že bez svolení tohoto
soudu nemůže se státi ani vydání deposita
ani opatření účinkem tomu se rovnající.
Uschovací místo uvědomí o uložení ihned pří-
slušný soud.
6
§ 7.
Nevydá-li veřejný notář jakkoliv mu svě-
řené (§ 5) hodnoty vyšší 3000 Kč, pro něž
neplatí ustanovení § 6, do tří dnů po pře-
vzetí, jest povinen uložiti je u ústavu, který
strany písemným prohlášením určily, a ne-
ní-li takového určení, u ústavu oprávněného
přijímati soudní deposita. Uložení se staniž
na jméno toho, kdo veřejnému notáři hodnoty
svěřil, s označením "veřejnonotářské deposi-
tum". Uložení se musí státi nejdéle během
dalších dvou všedních dnů, v nichž peněžní
ústavy úřadují. Jde-li o hodnoty vyšší 25. 000
Kč, musí býti peněžnímu ústavu odevzdáno
vlastnoručně podepsané prohlášení ukládající
strany o tom, kdo je oprávněn s vkladem na-
kládati. Není-li podle prohlášení toho opráv-
něn nakládati s depositem veřejný notář sám,
může veřejný notář dáti poukaz na vydání
deposita nebo na jiné opatření se stejným
účinkem jedině v souhlasu s tím, kdo je
oprávněn s depositem nakládati. O každém
takovém uložení a vydání jest peněžní ústav
povinen ihned zpraviti stranu, na niž jako
oprávněnou nakládati s depositem depositum
zní. Ustanovení tohoto paragrafu se nevzta-
hují na směnky a na jiné podobné listiny svě-
řené k protestaci.
§ 8.
(1) Příjem každého deposita, vyjímajíc
směnky a jiné podobné listiny, svěřené veřej-
nému notáři k protestaci, budiž zapsán do
knihy úschov veřejného notáře.
(2) Veřejný notář je povinen vydati uklá-
dající straně stvrzenku o příjmu deposita.
(3) Knihy úschov podléhají poplatku jako
notářská repertoria a protestní protokoly.
Stvrzenky vydávané veřejnými notáři podle
odstavce 2 jsou prosty poplatků.
§ 9.
(1) Vydá-li veřejný notář hodnoty u něho
složené oprávněnému příjemci nebo odevzda-
teli přímo, dá si potvrditi výdej v knize
úschov, jinak v ní vyznačí doklad o poukazu
nebo o přijetí a uvede, kde je založen.
(2) Nebyly-li hodnoty vydány odevzdateli,
budiž odevzdatel ihned o tom (odstavec 1)
veřejným notářem zpraven.
§ 10.
Je-li veřejný notář přeložen na jiné místo,
mimo případ přeložení na jiné místo v témž
7
městě, nebo vzdá-li se úřadu, buďtež vyzváni
všichni, kdož mají právo nakládati s cennými
hodnotami, veřejnému notáři svěřenými, vy-
hláškou komory v listě určeném pro úřední
vyhlášky, aby do lhůty 30 dnů sdělili komoře,
zda žádají vrácení deposit nebo je ponechá-
vají u dosavadního veřejného notáře přelože-
ného na jiné místo, nebo zda souhlasí s tím,
aby byla odevzdána nástupci veřejného no-
táře. Vyhláška budiž také zaslána okresním
soudům v obvodu působnosti veřejného no-
táře, aby ji vyvěsily na desce soudní. Byly-li
cenné hodnoty takto odevzdány nástupci ve-
řejného notáře, není veřejný notář za ně více
odpověden. Není-li však takto prohlášením
účastníků určeno, jak naložiti s depositem,
nebo slouží-li depositum k zabezpečení nároků
osob třetích, jichž souhlas s tím, aby depo-
situm zůstalo u přeloženého veřejného notáře,
není prokázán, je veřejný notář povinen slo-
žiti depositum k soudu.
§ 11.
Podrobná ustanovení o tom, jak je třeba po-
stupovati při příjmu a při vydání deposit a jak
je třeba vésti v patrnosti svěřené peněžité ho-
tovosti a jiné cenné hodnoty (jako vkladní
knížky a listy, cenné papíry, skvosty a cizo-
zemské peníze), jakož i o tom, jak bude pro-
váděna odborná revise a kontrola deposit, vydá
vláda nařízením.
§ 12.
(1) Veřejný notář, který poruší předpisy
o ukládání deposit tím, že nezapíše depositum
do knihy úschov, že neodevzdá depositum po-
dle předpisu do úschovy peněžního ústavu na
jméno strany s označením "veřejnonotář-
ské depositum", že nevydá straně stvrzenku
o příjmu, nebo že neuloží hodnoty přijaté po-
dle ustanovení §§ 6 a 7, může býti po slyšení
komory stíhán kárně a může býti ihned pro-
zatímně zbaven výkonu notářství.
(2) Kandidát veřejného notářství, který se-
zná, že veřejný notář se provinil trestným či-
nem při správě deposit, a neoznámí to bez
zbytečného odkladu presidentu komory, budiž
stíhán kárně.
čl. IV.
Ručení některých osob za škody z neoprávně-
ného nakládání veřejného notáře s depositem.
§ 13.
(1) Za úhradu škody, která by vznikla z ne-
oprávněného nakládání veřejného notáře s de-
s
positem, ručí záručnímu fondu (čl. V) osoby
blízké veřejnému notáři, uvedené v § 5, odst.
1 odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne
27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., veškerým
svým jměním, o němž neprokáží, že ho nabyly
jinak než od veřejného notáře, nebo že ho na-
byly od veřejného notáře za plnohodnotnou
úplatu, jiné však osoby veškerým svým jmě-
ním, kterého nabyly od veřejného notáře bez-
úplatným jednáním, ačli v obou případech
nejde ani o splnění závazku ze zákona nebo
o přiměřenou odměnu za konané služby nebo
práce, ani o obvyklé příležitostné dary přimě-
řené výše. Ručení to trvá ještě po dobu 10 let
potom, kdy veřejný notář pozbyl úřadu.
(2) Této ručební povinnosti není, jestliže
ten, kdo svěřil veřejnému notáři depositum
nebo nakládání s ním, hrubou nedbalostí ško-
du z neoprávněného nakládání veřejného no-
táře depositem umožnil nebo jsou-li předmě-
tem trestných činů veřejného notáře takové
hodnoty, které strana veřejnému notáři svě-
řila, aby unikla svým právním závazkům,
které má, ať podle veřejného, ať podle soukro-
mého práva.
čl. V.
Společný záruční fond za veřejnonotářská
deposita.
§ 14.
Komory v obvodu každé země zřídí pro za-
jištění náhrady škody způsobené při správě
deposit (čl. III) trestným činem veřejného
notáře společný záruční fond; pro země Slo-
venskou a Podkarpatoruskou utvoří se takto
jediný společný fond.
§ 15.
(1) Tyto fondy jsou právnickými osobami a
spravují je správní výbory volené na dobu tří
let delegáty komor nacházejících se v obvodu
fondu (§ 14). Správní výbor se skládá z 5
členů a ze stejného počtu náhradníků.
(2) Za účelem volby vyšle každá komora do
společné schůze tolik delegátů a jejich náhrad-
níků, kolik je v jejím obvodu krajských soudů.
Schůzi svolá a jí předsedá president komory
v sídle vrchního soudu. O volbě platí obdobně
ustanovení notářského řádu o volbě členů no-
tářských komor.
(3) K platnému usnášení stačí přítomnost
polovice delegátů oprávněných k volbě.
9
(4) Pětičlenný správní výbor může si při-
brati další dva členy a stejný počet náhrad-
níků.
(5) Jednací řád fondů vydá vláda naříze-
ním. Jednacím řádem bude upraveno zvláště
sídlo fondu a usnášení se správních výborů,
ukládání příspěvků členům komor, ukládání a
spravování jmění fondu.
§ 16.
(1) Příspěvky do fondu placené veřejnými
notáři obvodu fondu (§ 14) musí býti stano-
veny v takové výši, aby do doby pěti let činil
fond tolik, kolik činí jedna pětina záruk podle
§ 2, a to podle počtu veřejných notářů v ob-
vodu fondu v den účinnosti tohoto zákona.
(2) Klíč pro určení výše ročního příspěvku
stanoví ministerstvo spravedlnosti po slyšení
správních výborů fondu.
(3) Výkazy nedoplatků na příspěvcích (od-
stavec 1), vystavené předsedou správního vý-
boru a jím co do vykonatelnosti potvrzené,
jsou vykonatelné soudní exekucí.
(4) Proti vyměření příspěvku lze podati
odvolání k ministerstvu spravedlnosti.
§ 17.
(1) Je-li veřejný notář prozatímně zbaven
notářství pro podezření, že se při správě de-
posit dopustil trestného činu, a je-li mu proto
ustanoven náměstek, bude náměstek povinen
odváděti čistý výnos notářství fondu. Z to-
hoto závazku je vyňata peněžitá částka
určená jemu komorou za odměnu jeho čin-
nosti. Složený čistý výnos budiž veřejnému
notáři vydán, je-li zrušeno prozatímní zba-
vení jeho notářství.
(2) Ustanovení odstavce 1, věty prvé a
druhé, platí obdobně, je-li jmenován ná-
městek na místo veřejného notáře, jenž byl
zbaven úřadu proto, že se dopustil trestného
činu při správě deposit.
(3) Konkurs na místo takto uprázdněné
může býti vypsán podle rozhodnutí minister-
stva spravedlnosti po slyšení správního vý-
boru a příslušné komory s podmínkou, že
nově jmenovaný veřejný notář bude přispí-
vati do fondu poměrnou částkou čistého vý-
těžku v konkursu ustanovenou.
(4) Správní výbor je oprávněn ve prospěch
fondu žádati soud, aby učinil takové opatření
o jmění veřejného notáře, jenž byl prozatímně
zbaven úřadu (odstavec 1), kterým by se za-
10
jišťovalo ve prospěch fondu; soudem přísluš-
ným povoliti takové opatření je okresní soud
v sídle veřejného notáře.
§ 18.
(1) Nárok na náhradu z fondu mají ti, kdož
mají nárok na vydání deposita a nedosáhli ani
jeho uspokojení, ani náhrady ze jmění veřej-
ného notáře nebo z jeho záruky, a to ani po
zakročení komorního výboru; rovněž tak má
nárok na náhradu stát, pokud ručí za veřej-
ného notáře jako soudního komisaře.
(2) Nárok na náhradu z fondu nemá ten,
kdo, svěřiv veřejnému notáři depositum nebo
nakládání s ním, hrubou nedbalostí umožnil
škodu z neoprávněného nakládání veřejného
notáře depositem; rovněž pak nemá nároku
ten, kdo svěřil veřejnému notáři depositum,
aby unikl svým právním závazkům, které má,
ať podle veřejného, ať podle soukromého
práva.
(3) O žádosti za náhradu z fondu rozhoduje
po slyšení veřejného notáře (jeho právního
nástupce) správní výbor. Rozhodnutí, jímž se
žádosti vyhovuje, budiž doručeno také veřej-
nému notáři (jeho právnímu nástupci).
(4) Jestliže správní výbor nároku na ná-
hradu zcela nebo zčásti neuzná, musí se ho
oprávněný domáhati ve lhůtě šesti měsíců po-
řadem práva. Jestliže správní výbor nárok
zcela nebo zčásti uzná, může veřejný notář
(jeho právní nástupce) ve lhůtě jednoho mě-
síce od doručení rozhodnutí podati žalobu
proti tomu, kdo nárok Činí, o zjištění, že ná-
rok po právu nepozůstává. Do pravoplatného
rozhodnutí soudu za podmínky, že se ve sporu
řádně pokračuje, lze rozhodnutí správního
výboru vykonati jen v rozsahu, jenž není
žalobou (věty 1 a 2) dotčen.
(5) Nárok na náhradu z fondu zaniká, ne-
byl-li uplatněn u správního výboru (odstavec
4) v době pěti let ode dne, kdy poškozený zvě-
děl o škodě.
§ 19.
(1) Správní výbor uloží veřejnému notáři,
aby nahradil fondu částku za něho zaplace-
nou. Usnesení o tom je vykonatelné soudní
exekucí.
(2) Osoby uvedené v § 13 jsou v mezích
tohoto ustanovení povinny nahraditi fondu to,
co bylo za veřejného notáře oprávněným za-
placeno z fondu.
11
(3) O tom, kdy je fond oprávněn odporo-
vati právním jednáním, která se týkají jmění
veřejného notáře povinného náhradou podle
odstavce 1 a osob za něho ručících podle § 13,
platí ustanovení odpůrčího řádu.
§ 20.
Správní výbor je oprávněn uzavříti za fond
pojistnou smlouvu proti škodám, způsobeným
trestnými činy veřejných notářů při správě
deposit. Smlouva ta musí býti schválena mi-
nisterstvem spravedlnosti. Pojistné prémie
rozvrhne správní výbor podle zásad, které
budou stanoveny podle § 15, odst. 5. Po dobu
účinnosti takové smlouvy nejsou veřejní no-
táři povinni platiti příspěvky do fondu (§ 16).
§ 21.
(1) Veřejný notář není povinen platiti do
fondu další příspěvky, jakmile na nich zapla-
til tolik, kolik činí jedna pětina jeho notářské
záruky, leč by jmění fondu nestačilo k úhradě
nastalých škod.
(2) Jakmile pak fond dosáhne výše jedné
čtvrtiny notářských záruk všech notářů z pří-
slušného obvodu a dokud neklesne pod tuto
výši, buďtež na žádost vráceny příspěvky za-
placené nad jednu pětinu notářské záruky
těm, kteří je zaplatili, nebo jejich dědicům;
po uspokojení nároků těchto oprávněných
buďtež bývalým veřejným notářům anebo
jejich dědicům na žádost vráceny příspěvky,
pokud přebytek stačí a pokud pro svoji ne-
majetnost toho potřebují. Přednostní nárok
při tom mají v prvém případě ti, kdož pří-
spěvky dříve zaplatili; je-li v druhém případě
několik stejně oprávněných, přebytek se mezi
ně rozdělí. Z rozhodnutí správního výboru lze
se odvolati k ministerstvu spravedlnosti. Pří-
spěvky se vrátí bezúročně.
(3) Jestliže bude fond po splnění závazků
podle odstavce 2 převyšovati jednu čtvrtinu
všech veřejnonotářských záruk, může správní
výbor upotřebiti přebytků pro podporu býva-
lých veřejných notářů a kandidátů veřejného
notářství, nemajetných a výdělku neschop-
ných vdov a sirotků po veřejných notářích
a kandidátech veřejného notářství.
§ 22.
Na žádost fondu může ministerstvo spra-
vedlnosti uložiti jinému fondu, aby poskytl
žádajícímu fondu zápůjčku; při tom ustanoví
podmínky splatnosti a zúročení.
12
§ 23.
Dohled na plnění závazků fondu a na řádné
uložení a užití jeho jmění náleží ministerstvu
spravedlnosti.
§ 24.
Vládním nařízením budou po slyšení ko-
mor vydána podrobná ustanovení o zřízení,
správě a kontrole fondu.
čl. VI.
O zastupování veřejných notářů kandidáty
veřejného notářství.
§ 25.
(1) Veřejný notář může svěřiti kandidátu,
konajícímu u něho praksi, přípravu svých
prací a je-li kandidát znalý státního jazyka,
i úmrtní zápisy, inventování a zapečetění po-
zůstalosti, jakož i dražbu věcí movitých a za-
stupování stran před soudy a úřady, nikoli
však sepisování veřejnonotářských listin,
projednávání pozůstalostí, odhady a dražby
nemovitostí.
(2) Kandidát, který má již dvouletou vě-
ře jnonotářskou praksi nebo vykonal praktic-
kou zkoušku potřebnou k ustanovení veřej-
ným notářem, může býti na žádost veřejného
notáře, u kterého koná přípravnou praksi,
komorou zmocněn, aby zastupoval veřejného
notáře, je-li tento zaneprázdněn, i při ově-
řování podpisů, vidimacích, protestacích, pro-
jednávání pozůstalostí, odhadech, dražbách
nemovitostí a osvědčování usnesení valných
hromad. O tomto zmocnění vydá komora kan-
didátovi listinu a uvede v ní dobu, po kterou
je zmocnění dáno. Zmocnění to oznámí ko-
mora presidiu příslušného krajského soudu a
všem okresním soudům jeho obvodu.
(3) Protokoly a jiné spisy sepsané podle
odstavců 1 a 2 a osvědčení podepíše kandidát
s dodatkem poukazujícím na jeho zmocnění.
(4) Veřejný notář jest v těchto případech
povinen úkon provedený kandidátem pokud
možno přezkoumati a protokol a jiné spisy
jím sepsané, pokud zůstanou v úřední úscho-
vě veřejného notáře, spolupodepsati. Veřejný
notář odpovídá vždy za škodu vzešlou jedná-
ním kandidáta (odstavce 1, 2).
13
Čl. VII.
Jiná doplnění notářských řádů.
§ 26.
(1) Sbory veřejných notářů (valné hro-
mady) jsou oprávněny usnášeti se o zaopa-
tření veřejných notářů a kandidátů v invali-
ditě a stáří, jakož i vdov a sirotků po veřej-
ných notářích a kandidátech a založiti za tím
účelem za souhlasu ministerstva spravedl-
nosti invalidní a starobní zaopatření způso-
bem donucovacím, a to zřízením ústavu vlast-
ního jedné nebo několika komorám anebo
hromadným přistoupením ke zřízenému již
ústavu pojišťovacímu, čímž však nebudou
dotčeny povinnosti, vyplývající ze zákona ze
dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o po-
jištění osob samostatně hospodařících pro pří-
pad invalidity a stáří, a ze zákona ze dne 21.
února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním po-
jištění soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, ve znění novel.
(2) Veřejný notář, který byl jmenován
správcem konkursní podstaty nebo vyrovna-
cím správcem, jest povinen zaplatiti dávku ve
výši 5% částky, která mu bude zaplacena
jako přiznaná úhrnná odměna, ve prospěch
té komory, jejímž je členem. Tato dávka bu-
diž skládána u soudu. Komory jsou povinny
použíti částek těch ve prospěch příslušného
zaopatřovacího ústavu notářů a kandidátů no-
tářství (odstavec 1). Ustanovení čl. XIII zá-
kona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a
n., kterým se vydávají řády konkursní, vy-
rovnací a odpůrci, není dotčeno.
(3) Výkazy nedoplatků na pojistných pří-
spěvcích a o dávce podle odstavce 2, vysta-
vené předsedou komory a opatřené jím dolož-
kou vykonatelnosti, jsou vykonatelné soudní
exekucí.
§ 27.
(1) úřad veřejného notáře zaniká, dosah-
ne-li veřejný notář věku 70 let. Komorní vý-
bor tři měsíce před tím, než tento zánik na-
stane, vyslechna veřejného notáře učiní pre-
sidentu vrchního soudu oznámení o tom, kte-
rého dne úřad veřejného notáře zanikne.
Vrchní soud vysloví pak usnesením, kterým
dnem úřad veřejného notáře zaniká, doručí
usnesení veřejnému notáři a sdělí je současně
komoře a všem soudům v obvodu krajského
14
soudu toho místa, v němž veřejný notář koná
svůj úřad.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, jestliže
ministr spravedlnosti na žádost veřejného no-
táře, doloženou potvrzením příslušné berní
správy, po slyšení komory povolí mu další
vykonávání úřadu proto, že veřejný notář ne-
má ani dostatečného jmění ani příjmu k vý-
živě své a své rodiny, a to ani podle § 26.
čl. VIII.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 28.
(1) Ustanovení zákona ze dne 25. července
1871, č. 75 ř. z., kterým se zavádí nový notář-
ský řád, a zák. čl. XXXV/1874, o veřejných
notářích, ve znění zák. čl. VII/1886, pokud od-
porují ustanovením tohoto zákona, pozbývají
platnosti. Zejména pozbývají platnosti ustano-
vení hlavy III notářského řádu č. 75/1871 ř.
z., dále §§ 9 až 11, 173 a 174 zák. čl. XXXV/
1874 ve znění zák. čl. VII/1886, a pokud od-
poruje ustanovením tohoto zákona, i § 8 žák.
čl. XXXV/1874, a vládního nařízení ze dne
14. září 1928, č. 160 Sb. z. a n., o úschově pe-
něz a jiných cenných hodnot veřejnými no-
táři.
(2) Ustanovení § 5 zák. čl. VII/1886 zů-
stává nedotčeno.
§ 29.
Není-li v tomto zákoně ustanoveno jinak,
platí o řízení podle tohoto zákona, pokud ne-
jde o řízení soudní, přiměřeně předpisy platné
pro řízení ve věcech náležejících do působnosti
politických úřadů.
§ 30.
(1) úřední pečeť a zevní označení kanceláře
veřejných notářů a komor buďtež upraveny
do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona po-
dle jeho ustanovení.
(2) Záruky dané veřejnými notáři (§ 2,
odst. 2) podle dosavadních zákonů buďtež jimi
doplněny do šesti měsíců od účinnosti tohoto
zákona tak, aby vyhovovaly jeho ustanovením.
Z důležitých důvodů může president vrchního
soudu (§ 2, odst. 3) lhůtu na žádost prodlou-
žiti nejdéle na jeden rok. Jestliže veřejný no-
tář v určené lhůtě záruku nedoplní, má se za
to, že se zříká úřadu.
15
(3) Veřejní notáři jsou povinni s deposity
dříve převzatými od účinnosti tohoto zákona
nakládati podle jeho ustanovení.
(4) Ustanovení § 18 se nevztahují na škody,
o nichž poškozený nabyl vědomosti nebo vědo-
mosti nabýti musil před 1. lednem 1935; na
škody, o nichž nabyl vědomosti později, ale do
účinnosti zákona, se vztahují jenom potud,
pokud nebyly jinak vyrovnány.
§ 31.
Až do sjednocení notářských řádů příslušejí
veřejní notáři v zemi Podkarpatoruské k ve-
řejnonotářské komoře sloučené podle § 1 zá-
kona ze dne 16. března 1920, č. 167 Sb. z. a n.,
o prozatímní úpravě činnosti advokátních a
notářských komor na Slovensku.
§ 32.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti prvým
dnem třetího měsíce následujícího po měsíci,
ve kterém byl vyhlášen, s výjimkou ustanove-
ní § 27, odst. 1, věta 1, které nabývá účinnosti
1. lednem 1940. Počátek účinnosti čl. V pro
země Slovenskou a Podkarpatoruskou bude
ustanoven vládním nařízením.
(2) Tento zákon provede ministr spravedl-
nosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr Soukup v. r.,
předseda.
Dr Bartoušek v. r.,
tajemník senátu.
V. Sehnal v. r.,
zapisovatel.
Státní tiskárna v Praze. - 5869-37.