Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1937.
IV. volební období. 6. zasedání.
1186.
Zpráva
výboru sociálně-politického a živnostensko-obchodního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 1180)
o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému
propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních
(služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech.
1.
Vládní nařízení čís. 78/1934 Sb. z. a n.
novelované vlád. nařízením č. 134/1935 Sb.
z. a n. proti zastavování provozu továrních
závodů a hromadnému propouštění zaměst-
nanců se osvědčilo. Splnilo nejen sledovaný
cíl ochrániti zaměstnance před hromadnou
restrikcí, ale odstranilo namnoze řadu
překážek, které bránily udržeti rozsah vý-
roby v neztenčené míře a tak působilo i ve
smyslu positivním. Tímto opatřením zacho-
vána byla práce velkému počtu zaměstnan-
ců a státu ušetřeny značné výdaje ve formě
podpor v nezaměstnání.
Vzhledem k tomu, že hospodářské po-
měry nejsou ještě takové, aby v zájmu ve-
řejném mohlo se takovéto opatření postrá-
dati, jeví se nutností, aby citované vládní
nařízení bylo obnoveno.
Sociálně politický výbor pojednal o vlád-
ním návrhu zákona (tisk č. 1180) o pro-
dloužení vládního nařízení č. 134/1935 Sb.
z. a n. ve znění vlád. nařízení čís. 325/1936
a usnesl se, aby se tak stalo ne formou vlád-
ního návrhu, který vládní nařízení pouze
cituje, nýbrž aby předloženo bylo sněmovně
celé znění vládního nařízení, jako návrh
zákona. Současně se usnesl, aby platnost
zákona končila 31. března 1939 z důvodů,
že terminované zákony ke konci roku způ-
sobují nával vládních a parlamentních pra-
cí, které se často jen s velkými časovými
obtížemi zdolávají.
Sociálně politický výbor se usnesl dopo-
poručiti poslanecké sněmovně, aby schvá-
lila osnovu zákona v připojeném znění.
V Praze dne 14. prosince 1937.
Dr. Meissner v. r.,
předseda.
F. Nový v. r.,
zpravodaj.
2
II.
Výbor živnostensko-obchodní uznává pro
tuto dobu význam ochrany dělnictva proti
libovolnému propouštění z práce, a proto
vítá předložený vládní návrh, kterým má
býti prodloužena ochrana, jak tomu bylo
vládním nařízením z roku 1935. Po dobu
trvání tohoto vládního nařízení ze dne
25. června 1935, č. 134 nebylo proti tomuto
vládnímu nařízení žádných stížností a to
ani se strany zaměstnavatelů i zaměstnan-
ců a účinnost byla všeobecně uznávána.
Výbor živnostensko-obchodní pojednav
podrobně o celém zákoně a poněvadž po-
měry hospodářské nejsou ještě tak urov-
nány, aby nebylo zapotřebí ochrany zákon-
ných opatření, doporučuje poslanecké sně-
movně, aby osnova zákona byla schválena
ve znění, jak se na něm usnesl výbor so-
ciálně politický.
V Praze dne 14. prosince 1937.
Slavíček v. r.,
předseda.
Tykal v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne ______________________ 1937
o opatřeních proti zastavování provozování továrních závodů, proti hromadnému
propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních
(služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Zaměstnavatel, který zamýšlí zastaviti
provozování svého továrního závodu na dobu
delší 14 dnů nebo hromadně propustiti své
zaměstnance, jest povinen oznámiti to přísluš-
ným úřadům způsobem uvedeným v § 2. Za-
městnavatel má povinnost uvésti, a to nejen
v oznámení, nýbrž i v celém řízení, skutkové
okolnosti způsobem pravdě odpovídajícím a
nic z nich nezamlčeti.
(2) Závodem ve smyslu tohoto zákona roz-
umí se každá hospodářská jednotka, která se
liší správou nebo účtováním od správy nebo
účtování jiných hospodářských jednotek té-
hož podnikatele.
(3) Za hromadné jest považovati propuště-
ní (výpověď) zaměstnanců, které během čtyř
neděl v továrních závodech zaměstnávajících
až 700 zaměstnanců postihuje alespoň 15%,
nejméně však 10 zaměstnanců a v továrních
3
závodech s více než 700 zaměstnanci alespoň
10% zaměstnanců.
§ 2.
(1) Zamýšlí-li zaměstnavatel hromadné pro-
pustiti své zaměstnance v rozsahu uvedeném
v § 1, odst. 3, jest povinen hlásiti to 14 dní
předem písemně okresnímu úřadu a živnosten-
skému inspektorátu a uvésti důvody tohoto
opatření. Okresní úřad svolá neprodleně za-
městnavatele a závodní výbor (důvěrníky),
přizve příslušný živnostenský inspektorát a
vyzve k účasti zástupce smluvních organisací
zaměstnavatelských a zaměstnaneckých. Nej-
dříve pokusí se dosáhnouti dohody, zda by
nebylo možné v práci pokračovati v neztenče-
ném rozsahu anebo při zmenšeném rozsahu
práce střídáním podle ujednání a pod. Nedo-
jde-li k dohodě, rozhodne nejdéle do 14
dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno
oznámení, a to s konečnou platností; roz-
hodne-li, že hromadné propuštění není
odůvodněno, nesmí zaměstnavatel provésti
zamýšlené hromadné propuštění. Nedojde-
li rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne
doručení oznámení, jest to považovati za sou-
hlas s opatřením zaměstnavatele. Při posuzo-
vání důvodů hromadného propuštění zaměst-
nanců nutno bráti zřetel k tomu, aby zaměst-
navatel nebyl zatížen přes míru předepsané
péče řádného obchodníka.
(2) Zamýšlí-li zaměstnavatel zastaviti to-
vární závod na dobu delší 14 dnů, ne však
více než na 3 měsíce, platí ustanovení odstav-
ce 1 s tím rozdílem, že se okresní úřad omezí
na pokus o dohodu.
(3) Zamýšlí-li zaměstnavatel svůj tovární
závod zastaviti na dobu delší 3 měsíců, jest to
povinen 14 dnů předem písemně oznámiti mi-
nisterstvu sociální péče a současně minister-
stvu, do jehož působnosti náleží tovární zá-
vod, který má býti zastaven, a pokud jde
o závody souvisící se zemědělskou a lesní vý-
robou, též ministerstvu zemědělství, a uvésti
důvody zamýšleného opatření. Ministerstva
vyšetří příčiny, pro které závod má býti za-
staven, načež ministerstvo, do jehož působ-
nosti náleží tovární závod, rozhodne v dohodě
a ostatními, že je zamýšlené zastavení závodu
odůvodněno, nebo že je nutno v provozu po-
kračovati. Nedojde-li rozhodnuti ve lhůtě šesti
týdnů ode dne, kdy došlo oznámení minister-
stvům, považuje se to za souhlas se zamýšle-
ným opatřením zaměstnavatelovým. Nedo-
4
jdou-li oznámení ministerstvům současně,
běží lhůta ode dne nejpozději došlého ozná-
mení.
(4) Důkazní břemeno o tvrzeních zaměstna-
vatelových stíhá zaměstnavatele.
§3.
Pokud nedojde k rozhodnutí podle § 2,
odst. 1, a nejdéle, dokud neprojde lhůta taní
stanovená pro rozhodnutí úřadu, nesmí za-
městnavatel propustiti zaměstnance v roz-
sahu uvedeném v § 1, odst. 3. Dokud nedojde
k dohodě podle § 2, odst. 2 nebo dokud ne-
dojde k rozhodnutí podle § 2, odst. 3, nesmí
zaměstnavatel zastaviti provoz továrního zá-
vodu, ledaže by zaměstnancům platil plnou
mzdu (plat), a to, pokud jim nepřísluší mzda
(plat) za dobu delší, v případě § 2, odst. 2
po dobu 14 dnů, v případě § 2, odst. 3 až do
rozhodnutí, nejdéle však po 3 týdny. Lhůty
tyto jest počítati ode dne, kdy oznámení došlo
příslušnému úřadu.
§4.
(1) Stihla-li tovární závod živelní událost
nebo nehoda (vis maior), která měla za
následek zastavení pravidelného provozování
závodu na dobu delší 14 dnů nebo hromadné
propuštění zaměstnanců v rozsahu uvedeném
v § 1, odst. 3, jest zaměstnavatel povinen
učiniti o tom oznámení podle obdoby § 2 do
14 dnů po události nebo nehodě. Úřady pak
zavedou řízení podle § 2.
(2) Rozhodnou-li úřady, že opatření za-
městnavatelovo nebylo plně odůvodněné (§2,
odst. 1 a 3), a zjistí-li, že jsou dány před-
poklady k tomu, aby zaměstnavatel v případě
§ 2, odst. 1 přiměřeně doplnil počet zaměst-
nanců nebo aby v případě § 2, odst. 3 po-
kračoval zcela nebo z části v provozu závodu,
nařídí přiměřené doplnění počtu zaměstnanců
nebo pokračování v provozu v určitém roz-
sahu.
§5.
(1) Učiní-li zaměstnavatel opatření druhu
označeného v § 1, aniž při tom splnil oznamo-
vací povinnost podle předcházejících ustano-
vení, zahájí úřady řízení podle § 2 z moci
úřední, při čemž lhůty uvedené v § 2, odst. 1
až 3, se počítají ode dne, kdy úřad vyrozuměl
zaměstnavatele o zahájení řízení.
(2) Ministerstvo, do jehož působnosti ná-
leží tovární závod, může v dohodě s minister-
s
stvem sociální péče naříditi úřadu, aby pro-
zkoumal v továrních závodech, kde průběhem
kalendářního roku klesl počet zaměstna-
nectva o 40%, odůvodněnost takového dalšího
propouštění zaměstnanců, které během čtyř
týdnů přesahuje 6% zaměstnanectva.
(3) Rozhodnou-li úřady proti opatřením
zaměstnavatelovým (odstavec 2 nebo § 2,
odst. 1 a 3) nebo nedojde-li k dohodě podle
§ 2, odst. 2, jest zaměstnavatel, nehledíc
k povinnosti vyplývající z rozhodnutí podle
§ 2, povinen zaměstnancům, jejichž pracovní
poměr se v důsledku oněch opatření skončil,
zaplatiti plnou mzdu (plat), a to při hromad-
ném propuštění (odstavec 2 nebo § 1, odst. 3)
za 14 dnů a při zastavení provozu továrního
závodu za 3 týdny, ne však za dobu delší, než
po kterou byl provoz zastaven.
§ 6.
Zavede-li se řízení podle předchozích usta-
novení, staví se lhůty podle § 25 zákona o zá-
vodních výborech ze dne 12. srpna 1921, č.
330 Sb. z. a n. Pokud lhůty již prošly, nemají
účinků ve zmíněném paragrafu vytčených,
nýbrž počnou znovu běžeti dnem rozhodnutí
(§ 2, odst. 1 a 3 a § 5, odst. 2), případně
uplynutím lhůty stanovené pro úřední roz-
hodnutí. Rozhodne-li úřad, že hromadné pro-
puštění zaměstnanců je nepřípustné nebo že
se má pokračovati v provozování závodu, na-
bývá původní závodní výbor opět své pravo-
moci.
§7.
(1) Výpovědní lhůta při trvalém zastavení
továrního závodu počne běžeti dnem vydání
rozhodnutí a nebylo-li o věci rozhodnuto, prv-
ním dnem po třech nedělích, počítajíc ode dne,
kdy došlo oznámení ministerstvům (§ 2, odst.
3). Výpovědní lhůta činí u dělníků, zaměstna-
ných v podniku do 5 let, dva týdny a za kaž-
dých dalších 5 let pracovního poměru jeden
další týden, nejvýše však 6 týdnů, u zaměst-
nanců ve vyšších službách, zaměstnaných
v podniku do 15 let, dva měsíce, od 15 do 20
let tři měsíce a přes 20 let pět měsíců, a to
vždy ke konci měsíce.
(2) Ustanovení odstavce 1, druhé věty platí
obdobně pro zaměstnance, vypověděné v údobí
tří měsíců přede dnem trvalého zastavení
továrního závodu.
(3) Ustanovení a ujednání, která určují pro
výpověď pracovního (služebního) poměru
6
lhůty delší, než jak jest v předešlých odstav-
cích uvedeno, zůstávají nedotčena.
(4) Ustanovení předešlých odstavců vzta-
hují se též na zaměstnance továrního závodu,
v němž zaměstnavatel učinil opatření uvedené
v odstavci 1, aniž učinil o tom předepsané
oznámení.
§ 8.
(1) Ustanovení tohoto zákona nevztahují
se na přechodné zaměstnání zaměstnanců,
jestliže podnikatel při přijetí zaměstnance
jemu sdělí a okresnímu úřadu oznámí, že jej
přijímá přechodně na dobu nejdéle čtyř týdnů.
Výjimka tato však neplatí, opětoval-li zaměst-
navatel takový postup u téhož zaměstnance
již po třikrát v roce.
(2) Jedná-li se o výrobu nově vznikající
nebo o výrobu, jež po zastavení alespoň 15mě-
síčním má býti znovu zahájena, může na žá-
dost zaměstnavatele ministerstvo, do jehož
působnosti náleží tovární závod, prohlásiti
v dohodě s ministerstvem sociální péče, že se
na takový závod nevztahují ustanovení tohoto
zákona. Nedojde-li rozhodnutí do šesti týdnů
ode dne podání žádosti, považuje se to za vy-
hovění žádosti zaměstnavatelově, žádost je
padati jak příslušnému ministerstvu, tak
i ministerstvu sociální péče.
§ 9.
Na závody, které pravidelně v určitých roč-
ních obdobích pracují v rozšířené míře (zá-
vody sezónní) nebo pravidelně jsou v provozu
toliko v určitém ročním období (závody kam-
paňové), nevztahují se předpisy tohoto zá-
kona, jde-li o opatření zaměstnavatele ve
smyslu § 1, pokud vyplývají z povahy těchto
závodů. Zamýšlí-li však zaměstnavatel zasta-
viti provoz takového závodu trvale, platí ob-
dobně ustanovení § 2, odst. 3 a 4 a paragrafů
následujících.
§ 10.
V případech obnovy řízení, zahájené za doby
účinnosti tohoto zákona, bude-li předchozí roz-
hodnutí (§ 2) prohlášeno za neplatné, jest za-
městnavatel, který předstíral okolnosti ne-
rozhodnutí úřadů směrodatné, povinen zapla-
titi zaměstnancům, kteří byli v důsledku opa-
tření zaměstnavatele propuštěni, mzdu (plat)
za 2 týdny.
pravdivé nebo úmyslné zamlčel okolnosti pro
7
§11.
Práva zaměstnanců podle tohoto zákona
nemohou býti smlouvou zkrácena ani zrušena.
§ 12.
(1) Jednání nebo opominutí proti ustano-
vením tohoto zákona trestá okresní úřad po-
kutou do 50. 000 Kč nebo vězením (uzamče-
ním) do 6 měsíců, při nedobytnosti pokuty
vězením (uzamčením) do 6 měsíců. Tyto
tresty mohou býti uloženy též současně, nesmí
však trest na svobodě spolu s náhradním
trestem za nedobytnou pokutu činiti více než
6 měsíců.
(2) Je-li zaměstnavatelem společnost, spo-
lečenstvo (družstvo), spolek nebo jiný soubor
osob, jest uložiti trest orgánu, jenž jest podle
právních předpisů povolán je v tom směru za-
stupovati. Skládá-li se z několika fysických
osob, jsou odpovědny za zachovávání předpisů
všechny fysické osoby, z nichž orgán se
skládá, leč by dokázaly, že nepřivodily trestní
zavinění. Dopustila-li se činu osoba, která
samostatně vede věci zaměstnavatelovy, nebo
vlastník, stíhá trestní odpovědnost tyto osoby.
§ 13.
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1938
a pozbývá jí dnem 31. března 1939; provedou
jej ministři sociální péče, průmyslu, obchodu
a živností, veřejných prací, zemědělství,
vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastně-
nými ministry.
Státní tiskárna v Praze. - 7022-37.