Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1406.
Odpovědi:
I. min. školství a národní osvěty a min. vnitra na interp. posl. dr Pješčaka a Bródyho o ruském
vyučování v obci Falkušovcích v okrese michalovském (tisk 1220/XXIII),
II. min. školství a národní osvěty a min. vnitra na interp. posl. dr Pješčaka a Bródyho o změně
vyučovacího jazyka na obecné škole v obci Bžanech v okrese stropkovském (tisk 1220/XXII),
III. min. financí na interp. posl. Bródyho a dr Pješčaka o pronásledování úředníka Rusína, Julia
Čegila (tisk 1197/I),
IV. min. financí na interp. posl. Borkaňuka a Fuščiče o hrubém a protizákonném postupu refe-
renta a berního vykonavatele berního úřadu v Mukačevě při vybírání daní od sedláků v obci
Červeňovo (tisk 1208/IV),
V. min. vnitra a min. financí na interp. posl. dr Neumana, Bergmanna, Polívky a dr Lukáče ve
věci urychleného vybudování řádné sítě spořitelen na Slovensku (tisk 1188/X),
VI. min. veř. prací na interp. posl. Procházky ve věci ohrožení domů dolováním a poddolováním
na Kladensku (tisk 1287/IX),
VII. min. průmyslu, obchodu a živností, min. zemědělství a min. vnitra na interp. posl. inž. Fran-
tiška Schwarze stran nezákonného prodeje obilí firmou Max Stiassny v Praze, Bolzanova 3
(tisk 1308/I),
VIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dr Sokola ve věci nepřístojného chování
Františka Svozila, učitele na státní lidové škole v Helpe, okres Březno nad Hronom (tisk
1308/VI),
IX. min. zemědělství a min. spravedlnosti na interp. posl. Nepomuckého ve věci katastrofálního
hospodaření vodního družstva regulace Kyjovky v Moravské Nové Vsi (tisk 1330/VIII),
X. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. dr Neumana, dr Patejdla, Bergmanna a
Laňce o pomoci jihočeskému tuhovému hornictví (tisk 1338/I),
XI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Slavíčka ve věci truhlářských dílen při poštovní správě
(tisk 1338/III),
XII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Slavíčka o nesprávném postupu při obsazování
ředitelského místa na měšťanské škole dívčí v Moravské Ostravě-Vítkovicích (tisk 1338/IV).
1406/I. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
a ministra vnitra
na interpelaci poslanců dr I. Pješčaka
a A. Bródyho
o ruském vyučování v obci Falkušovcích
v okrese michalovském (tisk 1220/XXIII).
Požadavek interpelace, vztahující se k vyučova-
címu jazyku řeckokatolické lidové školy ve Falku-
šovcích, jest v rozporu s národnostním složením
obyvatelstva obce podle výsledku úředního sčítání
lidu, které bylo provedeno zcela objektivně. V in-
terpelaci vzpomenutý Juraj Štefan potvrdil, že se
sčítacím komisařem neměl žádného nedorozumění.
Memorandum, jehož se interpelace dovolává, ne-
může býti považováno za projev smýšlení pode-
psaných občanů, neboť podle výsledků provedeného
Šetření způsob opatřování podpisů na memoran-
dum nedovoluje úsudek, že by podpisy těmi ověřo-
vali shodu své vůle s obsahem memoranda. U Iva-
na Horňáka žádná domovní prohlídka provedena
2
nebyla, neboť v úvahu přicházející tiskoviny byly
jeho dcerou dobrovolně vydány.
V Praze dne 1. července 1938.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
1406/II (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
a ministra vnitra
na interpelaci poslanců dr I. Pješčaka
a A. Bródyho
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Bžanech v okrese stropkovském
(tisk 1220/XXII).
Podle úřední statistiky přihlásilo se v Bžanech
při sčítání lidu v roce 1930 k národnosti českoslo-
venské 132 obyvatelů a k národnosti ruské 66 oby-
vatelů.
Výtky interpelace, týkající se tohoto sčítání, ne-
jsou důvodné. Nahlédnutím do originálních sčíta-
cích archů bylo zjištěno, že v interpelaci vzpome-
nutý Ivan Širokij i celá rodina mají zapsánu rus-
kou národnost. O domnělých srážkách mezi sčíta-
cím komisařem a obyvatelstvem není úřadům ni-
čeho známo a také osoby, které byly nyní v obci
vyslechnuty, nemohly nic takového potvrditi. S vý-
vody interpelace, jež v podstatě naznačují, že ná-
boženská příslušnost řeckokatolická je bezvýhrad-
ným znamením ruské národnosti, a které tímto
způsobem popírají platnost národnostního přiznání
při sčítání lidu, nelze souhlasiti.
Státní ludová škola s československým jazykem
vyučovacím v Bžanech byla zřízena k žádosti obce,
opírající se o jednomyslné usnesení obecního zastu-
pitelstva. Usnesení toto bylo také vyloženo k ve-
řejnému nahlédnutí a nebylo proti němu vzneseno
nijakých námitek. Také interpelací dotčené memo-
randum, jimž byla žádána změna vyučovacího ja-
zyka na škole, nemůže býti považováno za projev
smýšlení podepsaných občanů, neboť způsob, ja-
kým byly opatřovány podpisy na toto memoran-
dum, podle výsledků šetření nemůže dáti podkladu
k úsudku, že by občané podpisy těmi ověřovali
shodnost obsahu memoranda se svou vůlí. Memo-
randum toto bylo také znehodnoceno následným
podáním občanů z Bžan o ponechání vyučovacího
jazyka československého. Nicméně státní školská
správa provádí šetření o objektivní potřebě pří-
padné úpravy vyučování na řečené škole se zřete-
lem na školní děti ruské národnosti.
V Praze dne 23. června 1938.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
1406/III (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců A. Bródyho
a dr I. Pješčaka
o pronásledování úředníka Rusína,
Julia Čegila (tisk 1197/I).
Ustanovení odst. 7, §u 3, ústavní listiny čsl. re-
publiky, které stanoví, že funkcionáři Podkarpatské
Rusi budou podle možnosti vybíráni z jejího
obyvatelstva, jest finanční správou dodržováno.
Finanční správa přihlíží při přijímání úředníků
k Rusínům, pokud tito ovšem splňují předepsané
podmínky.
K pronásledování rusínských úředníků vůbec ne-
dochází, naopak jest s nimi nakládáno stejně, jako
s úředníky jiných národností, ba možno říci. že
ještě blahovolněji.
V interpelaci se uvádí jako příklad stálého pro-
následování případ berního tajemníka Julia Čegila
(dle osobního výkazu českým pravopisem "Čehyl";
v žádosti o přijetí do státní služby se podepsal
Gyula Csechily). V jeho případě nelze spatřovati
pronásledování se strany finanční správy, spíše
naopak shovívavý postup vůči němu.
Jmenovaný nastoupil finanční službu jako pro-
visorní berní asistent v dubnu 1921. Jest pravdou,
že již dne 30. listopadu 1922 (nikoli 30. září 1922)
byl ze služby propuštěn, nestalo se tak
však bezdůvodně. Ihned po svém nastoupení
služby se začal totiž opíjeti a působiti vý-
tržnosti. Tak dne 8. prosince 1921 v hotelu
"Panonia" v Chustu byl přistižen po policejní ho-
dině a ježto ztropil výtržnost, byl předveden na
policejní strážnici, odkud byl po vystřízlivění pro-
puštěn. Po tomto incidentu byl upozorněn hlav.
finančním ředitelstvím v Užhorodé (výnos ze dne
23. ledna 1922) na své povinnosti a udělena mu
důtka s tím, že bude ihned propuštěn, bude-li ve
svých nepřístojnostech nadále pokračovati.
Mezitím dne 31. prosince 1921 byl vykázán
z hostince, při černá si zlomil klíční kost. Léčil se
v nemocnici a službu nekonal do 13. února 1922.
Po jeho uzdravení došlo k dalším pohoršlivým pří-
padům, nezbylo proto hlavnímu finančnímu ředi-
telství, než jeho služební poměr dnem 30. listopadu
1922 zrušiti (rozhodnutí ze dne 7. října 1922).
Znovu byl přijat v prosinci 1922 na zkušební
dobu 2 měsíců jako smluvní úředník, když před
tím slíbil a čestným slovem zaručil, že se polepší.
Jakmile však dostal plat, hned se opil a nic nedbal
na ujištění, která dal, a na četná napomenutí
svých představených. Proto byl dnem 28. února
1923 po druhé ze služeb finanční správy propuštěn.
Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě před-
pokládajíc, že se Čehyl přece jenom polepší, při-
jalo ho po třetí do služeb a to jako smluvního
úředníka. V tomto poměru konal službu od 1. října
1923 do 30. června 1929, načež byl se svolením
ministerstva financí ustanoven elévem.
3
Pokud se týče berní zkoušky, bylo mu naopak
povoleno vykonati ji dříve a to dne 24- a 25. září
1828, tudíž ještě před jmenováním berním elévem.
Chtéjíc pomoci zaměstnanci, který projevil sňatou
se polepšiti, navrhlo ministerstvo financí vládě re-
publiky československé, aby svolila ke zkrácení
jeho čekatelské doby. Vláda svolila, aby byl usta-
noven berním adjunktem dnem 26. června 1931,
tudíž o rok dříve. Od 18. února 1937 jest Čehyl
berním tajemníkem v 6. platové stupnici.
Pokud se týče přeložení Čehyla na trvalý odpo-
činek a jeho opětovného reaktivování, Čehyl byl
pensionován dnem 31. května 1334 podle odst. 2,
§ u 80, služ. pragm. na základě posudku úředního
lékaře.
Proti tomuto rozhodnutí podal Čehyl stížnost,
v níž namítal, že jest úplně zdráv a schopen službu
zastávati. Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě,
majíc na zřeteli jeho věk, jeho znovu zdůrazňo-
vanou snahu se polepšiti, dalo ho znovu prohléd-
nouti úředním lékařem a ježto nový posudek léka-
řův byl pro něho příznivý, zrušilo jeho pensiono-
vání a ponechalo ho nadále ve službě. Přes svůj
zdravotní stav nezanechal však zcela isvého návyku
k pití.
Pokud se týče zhodnocení jeho předchozích
služeb, byla mu, jak shora uvedeno, zkrácena če-
katelská doba. Dále mu byla podle odst. 3, § u 142
plat. zákona ke dni 26. června 1931. kdy byl
ustanoven berním adjunktem, z doby jeho před-
chozí služby v trvání 7 roků, 7 měsíců a 13 dní,
započtena pro zvýšení služného v 7. platové stup-
nici ideální doba od 1. ledna 1927 do 25. června
1931, t. j. doba 4 roků, 5 měsíců a 25 dní. Dále
mu byla započtena pro výměru odpočivných platů
doba od 16. dubna 1921 do 30. listopadu 1922. Doba
smluvní služby bude mu započtena pro nárok a
výměru odpočivných platů ve smyslu vl. nař. čís.
273/1967 Sb. z. a n., jakmile bude vydána pře-
vodní částka za tuto dobu. Příslušné řízení jest
již v běhu.
Jest sice pravda, že mu byla zamítnuta v roce
1931 žádost o započtení válečné služby vojenské
(resp. doby v ruském zajetí ztrávené od 28. května
1915 do 28. prosince 1918) pro zvýšení služného,
a to pro nedostatek okolností zvláštního zřetele
hodných, ale za to se mu dostalo té výhody, že
byl v roce 1987 povýšen do 6. platové stupnice
přeskočením několika předáků, i přes poklesky
shora uvedené.
Z vylíčeného jest zřejmo, že učinilo ministerstvo
financí více, než bylo jeho povinností a není dů-
vodu ani k tvrzení, že byl pronásledován, ani k ja-
kémukoliv jinému opatření.
Pokud pak jest poukazováno na vrch. finančního
komisaře Arnošta Királyho a berního tajemníka
Julia Hriczó (uverteno "Gricov"), nebyl nikdy
jejich služební poměr přerušen. Berní asistent
Štěpán Orsz byl propuštěn ze služeb finanční
správy v roce 1924 ze závažného důvodní služeb-
ního.
Poukazuje-li se dále na výhody; kterých se
dostalo bývalým smluvním úředníkům Alexandrovi
Halmosimu a Arminovi Fehérovi. resp. Emiliánu
Czornooki-mu. jest nutno uvésti, že chování těchto
úředníků ve službě i mimo službu bylo vždy bez-
vadné. S případem Čehyla nelze tyto úředníky
vůbec srovnávati.
Z uvedeného jest patrno, že finanční správa
nikdy berního tajemníka Julia Čehyla nepronájsle-
dovala, ani inu nepřipravovala Golgotu, nýbrž na-
opak přes zjištěné opilství resp. výtržnosti opětně
jej přijala a snažila se ho přivésti na správnou
cestu. Jakmile jen trochu projevil snadni se polep-
šiti, ustanovila ho definitivním úředníkem, a po-
stupovala v jeho případě tak, jako s jiným každým
zaměstnancem, někdy ještě až příliš blahovolně,
dokonce jej povýšivši do 6. platové stupnice.
Konkrétní případy, že by rusínští úředníci byli
pro svoji národnost pronásledováni, interpelujíci
neuvádějí a mně nejsou takové případy známy.
V Praze dne 22. dubna 1938.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
1406/IV. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Borkaňuka
a Fuščiče
o hrubém a protizákonném postupu
referenta a berního vykonavatele berního
úřadu v Mukačevě při vybírání daní od
sedláků v obci Červeňovo (tisk 1208/IV).
Na hořejší interpelaci odpovídám na základě
provedeného šetření toto:
Poplatníkům obce Červeňovo byla pozemkovou
reformou přidělena značná část dobré orné půdy,
takže obyvatelé obce jsou na tamější poměry
dobře situováni. Svoje zemědělské produkty vý-
hodně zpeněžují v blízkém Mukačevě. Přesto daně
platí velmi liknavě a nutno vždy použíti ku vymá-
hání daní v této obci ostřejších exekučních zásahů.
Ve dnech 25. a 26. října 1937 mělo býti v obci
provedeno vybírání a vymáhání daní. Nepotkalo
se však s úspěchem pro mor vepřového dobytka,
pročež bylo od exekučního vymáhání upuštěno.
Totéž se opakovalo ve dnech 19. a 20. listopadu
1937. Další vybírání a vymáhání daní bylo ohlá-
šeno předem na 17. -22. prosince 1937. V těchto
dinech dostavil se do obce úředník berního úřadu,
který, když nikdo z poplatníků dobrovolně neza-
platil, dal doručiti všem dlužníkům předvolání na
obecní úřad s uvedením výše daňového dluhu.
Avšak ani tento krok nepřinesl většího úspěchu;
za 2 dny bylo vybráno od 11 poplatníků pouze
760 Kč. Přednosta úřadu, dověděv se o tomto vý-
sledku, vyslal do obce k součinnosti berního vyko-
navatele za účelem provedení exekučních opatření
u poplatníků zámožnějších a remitentních. Oba
jmenovaní provedli pak exekuční zájmy, řídíce se
danými předpisy; vyžádali si nejdříve u starosty
informace o poplatnících, u nichž má býti exekučně
zakročeno. Zdá se, že obecní funkcionář snad
4
úmyslně poskytl úředníkům berního úřadu infor-
mace nesprávné a doporučil provedení exekuce
u nezámožných poplatníků a naproti tomu kryl
poplatníky zámožnější.
U 6 poplatníků, v interpelaci jmenovaných, bylo
zabaveno po 1 kuse dobytka a u 1 poplatníka 5
peřin. Po provedeni exekuce byly vesměs až na 1
případ dlužné daně exekvovanými poplatníky plně
vyrovnány, načež zabavené svršky byly poplatní-
kům vráceny. Exekuce byly provedeny bez odporu,
žádného rozhořčení v obci nebylo a nebyly též
podány ani námitky ani stížnosti jak u berního
úřadu, tak u okresního úřadu. Příznivý vliv takto
provedené exekuce je patrný z toho, že v příštích
Z dnech vybral referent berního úřadu v obci bez
provedení exekučních opatření u 72 poplatníků
celkem 11. 051 Kč.
Z vylíčeného, jakož i z provedeného zevrubného
šetření nijak neplyne, že by berní úřad v Muka-
čevě, resp. jeho úředníci, svým úředním jednáním
hrubě porušili zákon.
V Praze dne 21. května 1938,
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
1406/V.
Odpověď
ministra vnitra a ministra financi
na interpelaci poslanců dr Neumana,
Bergmanna, Polívky a dr Lukáče
ve věci urychleného vybudování řádné sítě
spořitelen na Slovensku (tisk 1188/X).
Jak ministerstvo vnitra, tak ministerstvo financí
uznávají plné hospodářskou nutnost vybudovati
síť spořitelen na Slovensku. Jest ovšem třeba ře-
šiti věc záměrně, aby působnost jednotlivých druhů
peněžních ústavů se vzájemně doplňovala a aby
nenastalo škodlivé hromadění se portu peněžních
ústavů v některé oblasti nad skutečnou potřebu,
což by vedlo k nezdravé soutěži, jíž má čeliti zá-
kon č. 44/1989 Sb. z. a n. ve znění vládních naří-
zení čte. 261/1934 a čís. 303/1936 Sb. z. a n.
Zatím projednávají se žádosti za povoleni spo-
řitelen v Košicích, Prešově, ve Zvoleni a poboček
v Nových Zámcích, v Levicích, v Bratislavě, jakož
i v Popradu a v Kežrmarku.
V programu zřizování dalších spořitelen a spo-
řitelních poboček, jak je vypracoval zatím Svaz
československých spořitelen, se pokračuje a jsou
další žádosti, pokud zapadají do tohoto rámce,
předmětem meritorního projednávání a je jim
věnována zvláštní pozornost.
V Praze dne 11. července 1988.
Ministr vnitra;
Dr Černý v. r.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
1406/VI.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Procházky
ve věci ohrožení domů dolováním a pod-
dolováním na Kladensku (tisk 1287/IX).
Podle § 170 hor. zákona jest báňský podnikatel
povinen provozovati doly tak, aby poškození cizího
majetku (pozemků, budov a pod. ) bylo co mož-
ná nejvíce zabráněno. Není tedy poškození
cidzího majetku úplně vyloučeno - došlo-li k tomu,
jest báňský podnikatel povinen nahraditi škodu.
Spory o náhradu takovéto škody jsou povahy
soukromoprávní. O soukromoprávních otázkách
nemohou však rozhodovati úřady správní (báňské
neb okresní), neboť ochrana soukromých práv ma-
jetkových jest svěřena, výlučně soudům. Jsou to
buď řádné soudy civilní anebo soudy rozhodčí,
došlo-li mezi spornými stranami k dohodě o tom.
Obrátil-li se poškozený se žádostí za pomoc ve
věci náhrady důlních škod na báňský úřad, může
tento úřad mezi stranami jen zprostředkovati -
k zakročení podle horního zákona je povolán jen
k ochraně zájmů veřejných (§ 220 hor. zák. ).
Se zřetelem k tomu sděluje se k jednotlivým
bodům interpelace toto:
Ad 1. Spolek majitelů domů ve Vinařících
u Kladna předložil ministerstvu veřejných prací
resoluci, na které se usnesl ve schůzi konané dne
30. ledna 1938 a ve, které mezi jiným také byla
žádáno, alby bylo působeno u báňských a okres-
ních úřadů na urychlené vyřízení všech stížností a
žádostí povrchových vlastníků. Z tohoto podnětu
bylo revírním báňským úřadům v Praze a ve Sla-
ném již před časem uloženo, aby Stížnosti a žá-
dosti povrchových vlastníků vyřizovaly vždy bez
průtahů.
Ad 2. Poněvadž ochrana soukromých práv ma-
jetkových jest svěřena soudům, nepovažuje se mi-
nisterstvo veřejných prací za příslušné k svolání
žádané ankety.
Ad 3. Také nepovažuje ministerstvo veřejných
prací za potřebné a vhodné měniti platný horní
zákon v tom smyslu, aby zájmy majitelů domků
byly náležitě chráněny, neboť
a) právní poměr mezi poškozeným vlastníkem
povrchu (pozemku, budovy) a báňským podnika-
telem se nespravuje ustanoveními horního zákona,
nýbrž obecně platnými předpisy ob-
čanského zákoníku s tou jedinou odchyl-
kou, že podle § 106 hor. zák. není nároku na ná-
hradu za poškození budovy dolováním, byla-li
vystavěna bez úředního povolení po propůjčení
báňského oprávnění,
b) zájmy majitelů domků jsou chráněny občan-
ským zákoníkem úplně stejně jako zájmy majitelů
jiných budov nebo nemovitostí,
c) schází jakýkoli námět, jakou změnou horního
zákona by bylo možno dosáhnouti účelu, jejž sle-
duje interpelace.
5
Interpelace nedotýká se svým obsahem působ-
nosti ministerstva sociální péče; převzal jsem
proto odpověď na ni sám.
V Praze dne 12. července 1938.
Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.
1406/VII.
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností,
ministra zemědělství a ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Františka
Schwarze
stran nezákonného prodeje obilí fou Max
Stiassny v Praze, Bolzanova 3
(tisk 1308/I).
Podle vyhlášky Čsl. obilní společnosti č. 7/IV
o přidělování žita podnikům je zpracujícím, přidě-
lovala Společnost v hospodářském roce 1937/38
žito pouze těmto podnikům, t. j. mlýnům a pra-
žírnám žitné kávy. Firmě Max Stiassny nebylo
tudíž Společností žito pro kterýkoli mlýn přidě-
leno.
Komisionáři Společnosti nejsou povinni dodávati
obilí na úvěr, zejména v těch případech, kde je
značné nebezpečí, že prodejní cena nebude případ-
ně vůbec zaplacena. Ač žádný mlýn není pak po-
vinen používati služby firem, jež se nabízejí, že
komisionáři Společnosti zaplatí žito hotově a po-
skytnou mlýnu úvěr, přece některé mlýny pro ne-
dostatek finančních prostředků a úvěrových mož-
ností tak činí. Obdrží-li mlýn podobnou nabídku,
o níž jedná interpelace, může žádati, aby mu bylo
sděleno, ze které stanice bude mu žito dodáno a
zjistiti si tak stanovenou prodejní cenu pro naklá-
dací stanici, dovozné z této stanice do stanice
mlýna a odměnu, kterou firma poskytující úvěr
žádá za převzaté risiko. K případu uvedenému v in-
terpelaci se podotýká, že prodejní cena žita pro
stanici Slaný činila sice v hospodářském roce
1937/38 136 Kč za 100 kg, že však mlýn, o nějž
šlo, nemohl počítati s tím, že za tuto cenu obdrží
všechna žito franko vagón své stanice, poněvadž
při dodávce ze stanice s nižší prodejní cenou do
stanice s vyšší prodejní cenou není vždy rozpětí
paritních cen takové, aby plně krylo dovozné. Fa
Max Stiassny zřejmě v rozpětí mezi stanovenou
prodejní cenou » požadovanou cenou 143 Kč za
100 kg žita franko vagón Slaný dle nabídky z 21.
října 1937 (nikoli tedy Kč 145, jak se v interpe-
laci uvádí), počítala s určitou částkou na úhradu
dovozného, které činí 7. 40 Kč do (stanice Slaný
z místa, odkud žito mělo býti dodáno (okolí Plzně),
dále s úhradou jiných výloh s obchodem spoje-
ných, jakož i s odměnou za převzaté risiko, jestliže
by mlýn prodejní cenu nebo její část nezaplatil.
V Praze dne 20. července 1938.
Ministr průmyslu, obchodu a živností:
R. Mlčoch v. r.
Ministr zemědělství:
Dr Zadina v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
1406/VIII.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr Martina Sokola
ve věci nepřístojného chování Františka
Svozila, učitele na státní lidové škole
v Helpe, okres Březno nad Hronem
(tisk 1308/VI).
Stížnosti uvedené v interpelaci proti Františku
Svozilovi, učiteli státní lidové školy v Helpe, byly
předmětem opětného úředního vyšetřování.
Vzhledem k tomu, že výsledek nového šetření,
zvláště pokud spočívá na výpovědích žáků, odchy-
luje se od výsledku šetření prvého, učinil jsem
opatření, alby jmenovaný učitel byl služby na do-
savadním místě zproštěn a aby disciplinárním ří-
zením s ním zavedeným byl na jisto postaven sku-
tečný stav věci, po případě zjištěno porušení
služebních předpisů.
V Praze dne 26. července 1938.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.
1406/IX.
Odpověď
ministrů zemědělství a spravedlnosti
na interpelaci poslance Nepomuckého
ve věci katastrofálního hospodaření vod-
ního družstva regulace Kyjovky v Morav-
ské Nové Vsi (tisk 1330/VIII).
6
Počátek vodního družstva regulace dolní Ky-
jovky nutno klásti do roku 1906, kdy byl po za-
měření a zjištění celého území vypracován původní
projekt o předválečném náklade 1, 926. 000 korun
rakouských.
Projekt tento byl dne 23. září 1920 místně tech-
nicky přezkoumán na podkladě výnosu minister-
stva zemědělství ze dne 30. července 1920, čís.
26. 401. Výsledkem tohoto jednání bylo, že původní
zaústění Kyjovky do Moravy u Nesytu odpadlo
a navrženo provésti nové koryto Kyjovky směrem
hlavního melioračního odpadu souběžně s neupra-
venou Moravou katastry obcí: Lužice, Mikulčice,
Těšice, Mor. Nová Ves, Týnec, Tvrdonice, Kostice
a Lanštorf s odpadem do Schiffahrtu.
Projekt na úpravu Kyjovky byl přepracován a
předložen opětně ministerstvu zemědělství ke
schválení. To vypsalo místní technicko-ekonomické
přezkoušení projektu na místě samém výnosem ze
dne 22. II. 1923, č. 4. 126.
Rozpočet tohoto podniku, sestavený dle cen z r.
1921 činil 11, 500. 000 Kč. Připočte-li se k tomu udr-
žovací fond 380. 000 Kč a povodňové škody asi
500. 000 Kč, pak rozpočet Ba úpravu Kyjovky podle
cen z r. 192l by obnášel asi 12, 400. 000 Kč.
Nutno hned předem zdůrazniti, že v době, kdy
nebyla ustálena cenová hladina, měnila se výše
rozpočtu každým rokem a rozpočet byl hned vyšší,
hned nižší, podle toho, jak cena práce a materiálií
na trhu stoupala nebo klesala.
Vodoprávně byl projekt projednán v r. 1923.
Ministerstvem zemědělství byl projekt schválen vý-
nosem ze dne 16. VII. 1924, č. j. 26. 890/24. Projekt
měl se prováděti v etapách, a proto byl rozdělen
na 3 sekce, kromě melioračních projektů. První
sekce vypsána byla v r. 1923 a ze zúčastněných
5 firem byla nejvýhodnější nabídka firmy Ing.
Emilián Bartoš v Břeclavi. Podle nejnižší nabídky
přepracován pak rozpočet projektu, který se jevil
ve výši 7, 507. 400 Kč.
Firmě Ing. Bartoš byla pak stavba I. sekce za-
dána na podkladě smlouvy ze dne 31. I. 1924.
S pracemi bylo započato již v polovici r. 1923.
Zadání bylo schváleno zemským výborem dne
26. května 1028 a ministerstvem zemědělství vý-
nosem ze dme 22. června 1923, č. 46. 685. Práce
tyto byly vypsány a zadány na přelomu jak mezd
dělnických, tak i cen materiálií, vyvolaných pová-
lečnými poměry. Nedostatkem pracovních Bil kon-
cem r. 1923 se ceny náhle změnily. Proto byl pod-
nikatel nucen podati žádost o zvýšení jednotko-
vých cen odpovídajících úrovni doby dne 1. VIII.
1924, jak je na to ve smlouvě pamatováno pro
případ poklesu neb vzestupu nabízených cen.
V důsledku toho se usneslo vodní družstvo v sezení
výboru dne 18. XII. 1924 a 19. III. 1925 na zvý-
šení cen jednotkových. Zemský výbor uznal toto
zvýšení cen za přiměřené a odůvodněné a mini-
sterstvo zemědělství projevilo souhlas se zvýšením
nabízených cen do maximální výše 30%, poněvadž
mu, jako ústřednímu úřadu, byla známa stoupající
tendence mezd a materiálií při prováděných pra-
cích vodohospodářských v celém státě.
Jelikož ale během stavby se ukázalo nutným
provésti různé práce, jako: opevnění svahů, záho-
zy, úpravu svážného území, zřízení hrází a roz-
vozy materiálu, které v původním projektu nebyly,
a kromě toho byla stavba značně poškozena vyli-
tými vodami řeky Moravy na podzim r. 1925 a
znovu v červnu 1926, kteréžto vody byly zjištěny
ihned po odpadnutí vod zástupci vodního družstva,
zástupci zemského úřadu a ministerstva zeměděl-
ství, bylo nutno preliminovaný rozpočet zvýšiti,
obzvláště když se ukázal výsledek ofertního řízení
na II. sekci. Proto byl rozpočet na regulaci Ky-
jovky znovu přepracován a ministerstvem země-
dělství uznán obnosem 9, 608. 400 Kč výnosem ze
dne 3. II. 1927, č. 77. 503/26. Během stavby vyko-
nána byla několikráte revise jak zástupci zem-
ského úřadu, tak i ministerstva zemědělství, o čemž
byly sepsány patřičné protokoly. Zjištění škoď
velkými vodami vykonáno bylo osobně vládním
radou Ing. J. Poláčkem a zemřelým sekčním šéfem
Ing. Dr J. Horákem dne 15. VII. 1926. Škody na
Kyjovce byly takových rozměrů, že byly shlédnuty
i samým panem ministrem zemědělství Dr Slavi-
kem.
Kolaudace I. sekce byla provedena dne 19. září
1929 státním kolaudátorem a zástupcem zemského
úřadu. Pro účely subvenční byl stanoven náklad
provedené I. sekce regulace Kyjovky obnosem
4, 835. 803. 19 Kč. Ministerstvo zemědělství povolilo
na dodatečně upravený rozpočet 9, 608. 400 Kč
příspěvek 40/30% ze státního melioračního fondu
výnosem ze dne 1. VI. 1927, č. 24. 686/27. Stejný
příspěvek 40/30% povolen i zemským výborem.
II. sekce Kyjovky byla zadána na podkladě ve-
řejné soutěže a na podkladě smlouvy ze dne 10.
listopadu 1925 nejvýhodnějšímu ze 4 oferentů,
Ing. Em. Bartošovi za vyčísl. obn. 1, 346. 754. 60 Kč
na základě jednotkových cen. Zadání bylo schvá-
leno ministerstvem zemědělství výnosem ze dne
9. XII. 1925, č. 95. 547. Schválený rozpočet činil
na druhou sekci 1, 900. 000 Kč. Kolaudace II. sekce
provedena 12. VII. 1930 státním kolaudátorem a
zástupcem zemského úřadu. Kolaudovaný obnos
pro účely subvenční činil 2, 091. 322. 48 Kč.
Z tohoto obnosu připadá na úpravu svodnic
Obnos 24. 092. 03 Kč, takže náklad pro II. sekci
Kyjovky činil 2, 067. 230 Kč. Překročení rozpočtu
celkem o 167. 230 Kč vysvětluje se jednak nutnými
dodatečnými pracemi v důsledku zesíleného šálo-
vát, postavením štětových stěn mostu, jakož i za-
jišťovacími pracemi u spouště v km 8. 01. jichž
náklad činil 61. 000 Kč. Další podstatné zvýšeni
nastalo zvětšením kubatury výkopu oproti pro-
jektu, poněvadž projekt byl starého data (měřeno
1906) a též posunutím trasy v km 10. 6 až 11. 89.
Toto zvýšení kubatury činí cca 20. 000 m3. Veškeré
práce byly provedeny za oferované ceny.
Stavba III. sekce úpravy Kyjovky byla zadána
vodním družstvem podle výsledku veřejné soutěže
nejlacinějšímu uchazeči Ing. E. Bartošovi podle
jeho nabídky, vyčíslené 3, 243. 078. 61 Kč. Na pod-
kladě smlouvy ze dne 11. IV. 1927 bylo toto za-
dání schváleno zemským výborem v sezení ze dne
13. V. 1927, č. 22. 294 a ministerstvem zemědělství
výnosem ze dne 3. VIII. 1927, č. 53. 713. Ačkoli
zadání stalo se podle nejnižší nabídky, bylo toto
zadání vyšší o 511. 253. 51 Kč oproti schválenému
rozpočtu. Práce byly dohotoveny v srpnu 1931;
dne 16. II. 1934 byla provedena kolaudace, při níž
došlo i k technicko-hospodářské superkolaudaci
všech tří úseků Kyjovky i s melioračními odpady.
Kolaudace provedena byla státním kolaudátorem
za přítomnosti zástupce příslušného finančního
oddělení ministerstva zemědělství a zástupce zem-