Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

President republiky se zmocňuje, aby k jednomyslnému návrhu vlády vydal dekretem nové znění těch ustanovení ústavní listiny republiky Československé a jiných zákonů ústavních, jichž změny by vyžadovaly nové poměry.

Čl. II.

(1) Vláda se zmocňuje, aby až do té doby, kdy bude umožněn výkon moci zákonodárné podle změněné ústavní listiny, činila nařízením všechna nutná opatření, i kdyby k nim bylo jinak potřebí zákona, s výjimkou změny ústavní listiny. Tato nařízení vyžadují souhlasu presidenta republiky, který je spolu podpisuje.

(2) Jejich podrobnou úpravu lze provésti vládními nařízeními, jež mohou bližší upravení některých jednotlivostí vyhraditi příslušným úřadům.

Čl. III.

(1) Ustanovení o mimořádné moci nařizovací, daná v §§ 115, 138 až 140 a 142 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu, se prohlašují za součást tohoto zákona.

(2) Vládní nařízení, vydaná podle § 1 zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, nebo podle téhož zákonného ustanovení ve znění zákona ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n., dále vládní nařízení, vydaná podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o mimořádné moci nařizovací, anebo podle téhož zákonného ustanovení ve znění zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n., nebo ve znění zákona ze dne 17. června 1938, č. 163 Sb. z. a n., mají od počátku své účinnosti a v jejích mezích platnost zákona.

Čl. IV.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Historické události, jež dolehly na náš stát, vyžadují i přebudování československého právního řádu v míře netušené, počínajíc samou ústavou až právních norem, upravujících otázky nejspeciálnější.

Ústavním zákonem o autonomii Slovenské krajiny a úpravou ústavních poměrů Podkarpatské Rusi je sice narýsována již zhruba ústavní struktura našeho státu, bude však potřebí přizpůsobiti samu ústavní listinu uvozenou zákonem ze dne 29. února 1920 změněným poměrům. Dále bude potřebí promítnouti změněné poměry ústavní, politické, národnostní i hospodářské do celého právního řádu a přihlédnouti všude ke změnám, jež přináší zmenšený rozsah státu. Tuto obrovskou práci legislativní nelze zvládnouti normálními prostředky zvláště v dnešní době, vyznačující se tak překotnými změnami v politické a hospodářské organisaci Evropy.

Vláda u vědomí své dějinné i ústavní odpovědnosti za nerušený vývoj poměrů ve státě, pokládá tudíž za svou povinnost navrhnouti Národnímu shromáždění prostředky k řešení těchto úkolů, jež spatřuje jedině v dočasném zmocnění nositelů moci vládní a výkonné k nutným opatřením legislativním. Pokud by tato opatření dotýkala se ústavních poměrů, jest dána záruka rozvážného postupu v ingerenci presidenta republiky jako nejvyššího činitele ústavního a v požadavku jednomyslnosti celé vlády.

I při ostatní normativní činnosti podle čl. II jest zachována ingerence presidenta republiky, bez jehož souhlasu nemůže vláda vydávati nařízení podle tohoto ustanovení.

Čl. III, odst. 1 propůjčuje zmocňovacím klausulím zákona o obraně státu moc ústavních předpisů a staví tak na pevnou právní bási vládní nařízení podle nich vydaná. Ustanovením odstavce 2 dostává se i vládním nařízením, vydaným podle zmocňovacích zákonů, nesporného právního podkladu.

V Praze dne 16. listopadu 1938.

Předseda vlády:

Syrový v. r.