Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Lhůta ustanovená v §§ 1 a 2 zákona č. 258 z r. 1937 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních, která končí dnem 31. prosince 1938, prodlužuje se o další rok až do 31. prosince 1939.

Článek II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, nejpozději však 1. ledna 1939; provedou jej ministr sociální péče a pokud jde o podniky podléhající obecnému hornímu zákonu, ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.

Poměry, které rozhodovaly při vydání zákona o ochraně hromadných pracovních smluv, se nezměnily. Ochrana nevypověditelnosti hromadných pracovních smluv se rozšířila. Ochrana hromadných smluv pracovních, která byla zavedena zákonem č. 118 z r. 1934, byla pak prodloužena zákonem č. 89 z r. 1935, č. 36 z r. 1935, č. 108 z r. 1935, č. 324 z r. 1936 a konečně zákonem č. 258 z r. 1937 s platností do 31. prosince 1938.

Předpoklad, že po tomto dni, t. j. 31. prosince 1938, nebude již třeba hromadné smlouvy pracovní tímto způsobem chrániti se nesplnily; ve velké většině, zvláště dnes, hrozí nebezpečí, že by mohly býti ohroženy mzdy a platy dané v kolektivních smlouvách pracovních, kdyby jejich zákonná ochrana skončila, jak tomu nasvědčují zprávy v tisku.

Vzhledem k tomu, že tato zákonná ochrana hromadných smluv pracovních se osvědčila, a že může přispěti k udržení sociálního klidu, který je dnes v druhé republice zvláště potřebný, jeví se naprostá nutnost prodloužit platnost zákonné ochrany hromadných smluv pracovních.

Z tohoto návrhu nevznikne pro státní pokladnu žádné peněžité zatížení a proto odpadá klausule úhradová podle ústavního zákona.

Po stránce formální doporučujeme návrh k ústavnímu projednání výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.

V Praze dne 24. listopadu 1938.