Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: dr Bas, dr Buday, Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 134 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, Machník.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 10 hod. 39 min.

dal předseda na dnešní a zítřejší schůzi sen. Ušákovi.

Vládní návrhy tisky 15, 16.

Usnesení posl. sněmovny tisk 17.

výborům soc. - politickému a ústavně-právnímu usnesení posl. sněmovny tisk 1;

výborům kulturnímu, rozpočtovému a ústavně-právnímu usnesení posl. sněmovny tisk 2;

výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 4;

výborům zahraničnímu a ústavně-právnímu vládní návrh tisk 15;

výborům ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému vládní návrh tisk 16;

výboru ústavně-právnímu usnesení posl. sněmovny tisk 17;

výboru rozpočtovému vládní nařízení:

ze dne 20. dubna 1935, kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních (č. 13.940),

ze dne 13. dubna 1935 o úpravě daně ze zapalovadel (č. 13937),

ze dne 12. dubna 1935 o přechodných bilančních úlevách pro ústavy a podniky povinné veřejně účtovati (č. 13943),

ze dne 26. dubna 1935 o usnadnění přímého úvěru vývozcům u Národní banky Československé (č. 13974);

výboru živn.-obchodnímu vládní nařízení:

ze dne 16. dubna 1935 o povinnosti předkládati při statistickém hlášení dovozu zboží osvědčení o výrobním původu (č. 13936),

ze dne 26. dubna 1935 jímž se mění zákon o prodeji zboží za jednotné ceny (č. 13975);

výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní nařízení:

ze dne 29. dubna 1935, jímž se mění některá ustanovení vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (č. 13941),

ze dne 29. dubna 1935, č. 103 Sb. z. a n., o daňových úlevách na opravy domů (č. 13968);

výborům živn.-obchodnímu, soc.-politickému a národohospodářskému vládní nařízení ze dne 18. května 1935, č. 116 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů výdělkových a hospodářských společenstev (č. 14.093);

výboru ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 28. května 1935, č. 118 Sb. z. a n., o povinných výtiscích (č. 14.134);

výboru soc.-politickému vládní nařízení ze dne 29. dubna 1935, jímž se upravují pro přechodnou dobu v textilní výrobě pracovní podmínky dělnictva (č. 13.973);

výborům ústavně-právnímu a národohospodářskému vládní nařízení ze dne 8. června 1935, kterým se mění předpisy o právním poměru k přidělené půdě (č. 57);

výboru imunitnímu žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze č. Tk XXVIII/ 6264/29, za souhlas k trest. stíhání sen. Hakena pro zločin podle §u 2 zákona na ochranu republiky (čís. 562/1930),

kraj. soudu v Ml. Boleslavi č. j. Nt 206/30-2, za souhlas k trest. stíhání sen. F. Nedvěda pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (čís. 2.552/1930),

kraj. soudu v Plzni č. Tl 15/35-8, za souhlas k trest. stíhání sen. inž. Wintera pro přečin podle §§ 1 a 2 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti (čís. 14.126/1935).

K návrhu předsedovu uložil senát výboru ústavně-právnímu, aby o usnesení posl. sněmovny tisk 17 podal zprávu do příští schůze ve středu dne 26. června 1935.

Rozpočtový výbor zvolil: předsedou sen. dr Karase; I. místopředsedou sen. Kroihera, II. místopředsedou sen. Modráčka, III. místopředsedou sen. Plamínkovou; I. zapisovatelem sen. Kotrbu, II. zapisovatelem sen. Hackenberga, III. zapisovatelem sen. Zimáka.

Iniciativní výbor zvolil: předsedou sen. Šelmece; I místopředsedou sen. dr Basa, II. místopředsedou sen. Pechance, III. místopředsedou sen. Nentvicha; I. zapisovatelem sen. Javornického, II. zapisovatelem sen. Macka, III. zapisovatelem sen. Niessnera.

Imunitní výbor zvolil: předsedou sen. Roudnického; I. místopředsedou sen. dr Havelku, II. místopředsedou sen. Šolce, III. místopředsedou sen. Niessnera; I. zapisovatelem sen. dr Fritze; II. zapisovatelem sen. Jakubce, III zapisovatelem sen. Karpiškovou.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž jest:

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve 3. schůzi senátu dne 19. června 1935.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, jímž je pan sen. Keil.

Sen. Keil (německy): Dámy a pánové! Karpatoněmecká strana má dnes po prvé od svého trvání příležitost, aby svými vlastními zástupci přednesla své požadavky. Tuto příležitost nemůže strana přejíti, aniž by veřejnosti nepřednesla základy svého politického stanoviska.

Karpatoněmecká strana, která je dnes zástupkyní největší části karpatského němectví, stojí na půdě státu. Karpatoněmecká strana uznává však také demokratickou státní ústavu; neboť jen tato zaručuje právě německým menšinám v karpatských zemích svobodnou možnost vývoje. Karpatoněmecká strana domáhá se mírumilovné spolupráce jak se státním národem, tak i s jinými menšinovými národy tohoto státu. Odmítá tudíž co nejrozhodněji všechny pokusy o odnárodňování částí národa úplně anebo jen částečně, nechť přicházejí z kterékoli strany.

Jest jasno, že toto stanovisko karpatských Němců mohlo by mimořádně mnoho přispěti ke konsolidaci naprosto nikterak jasných poměrů v karpatských zemích. Bylo by tedy v zájmu zabezpečení státu třeba vyvoditi z tohoto stanoviska Němců v karpatských zemích praktické důsledky a zaručiti jim ve skutečnosti svobodný vývoj v ústavě slíbený; neboť původně projevená vůle zakladatelů státu, zacházeti ve smyslu demokratické ústavy s Němci jakožto s rovnými mezi rovnými, obrácena byla později vlivem několika politických stran anebo šikánami podřízených úřadů v pravý opak. Tak se stalo, že vývoj německého školství zůstal vězeti v počátečních základech. Nedostává se německých opatroven, v obcích, kde je zákonem předepsaný počet žáků, zabraňuje se zřizovati třebas jen soukromé školy, nepomýšlí se na to, aby se v našem největším jazykovém území, v Německém Pravnu a Kremnici, zřídila třebas jen měšťanská škola. Německé gymnasium v Bratislavě, největší ústav státu, musí živořiti v nehygienických místnostech. (Sen. dr Rehák [německy]: Tak je tomu také u nás!) Třetí německá střední škola, v Levoči, která byla navštěvována právě z nejchudších německých krajů, má býti zrušena a aby zde byl nějaký důvod, inscenuje se proti dětem proces na základě zákona na ochranu republiky. Přes slib kulturní samosprávy podřizuje se celé německé školství v karpatských zemích správě národu cizí.

V oboru hospodářském není zde možnosti vývoje byť jen nejprimitivnějších samosprávných organisací. Bylo sice slíbeno zmírniti škody, které vznikly v Podkarpatské Rusi pozemkovou reformou, ale dodnes to nebylo provedeno. Velkokapitalistické zájmy Latorice prokázaly se býti silnějšími nežli oprávněné požadavky malého člověka. Otázka dělníků v krajině kolem Německého Pravna a Kremnice projednává se rovněž jen se stanoviska stranicko-politického.

Již z tohoto stručného vylíčení vysvítá, že vláda málo přispěla k tomu, aby upravila cesty positivnímu tvůrčímu směru karpatského němectví. Jestliže se při posledních parlamentních volbách převážná většina karpatských Němců přes to rozhodla pro positivní politiku, dlužno to především oceňovati jako výzvu, a to jako výzvu vládě a československému lidu. Nedejte zahynouti části lidu, který staletou tvůrčí prací dokázal, že dovede vytvořiti obrovské kulturní a hospodářské hodnoty! Nenechávejte bez povšimnutí poctivou vůli karpatského němectví spolupracovati na výstavbě tohoto státu, nýbrž poskytněte mu možnost, aby rozvinul všechny své síly a schopnosti a přivedl je k rozkvětu pro blaho lidu a blaho státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Bas. Dávám mu slovo.

Sen. dr Bas: Dámy a pánové! Pan min. předseda v rámcovém programu nám nastínil, co budeme chtíti my, kteří tvoříme většinu v tomto slavném sboru. Je to rámcový nástin a na nás je, abychom do toho rámci dali náplň.

Přicházím ze zemského výboru, kde jsem byl až donedávna komunálním referentem země České, a mám za svou povinnost upoutati pozornost váženého sboru předem k otázkám československé samosprávy, té samosprávy, jež je zanedbávána, při čemž se zapomíná, že samospráva je základem státu. Jako komunální referent měl jsem příležitost seznati, jak se pracuje v 8.500 městech a obcích země České, a seznal jsem, že mezi starosty, městskými radními a zastupitelstvy jak na straně české, tak na straně německé, jak ve stranách občanských, tak ve stranách socialistických, bylo velmi mnoho dobré vůle a velmi mnoho nadšení, ale my jsme to nadšení a dobrou vůli tlumili, poněvadž jsme samosprávě neposkytovali, co jí náleží. My jsme, vážený sbore, samosprávě ukládali spoustu nových a nových úkolů, ale úhrady jsme jí nedali. Nesoběstačné obce jsou ony, které nejsou s to, vyčerpavše všechny zdroje svých příjmů, žíti samostatně a nedoprošovati se země. Těch obcí je na 2.000. Těmto obcím na počátku zasedání zemského zastupitelstva a zemského výboru jsme poskytovali k úhradě jejich schodků 93%, takže jsme kryli takřka celý deficit, ale pak tato číslice sesouvala se směrem dolů, poskytovali jsme k úhradě deficitu z vyrovnávacího fondu toliko 63%, pak 43% a nakonec se příspěvek z vyrovnávacího fondu pohyboval mezi 26 a 27%. Kde měly vzíti obce, samosprávné svazky úhradu další? Nebylo jiného zbytí, nežli že deficit se přenášel z jednoho roku na rok druhý, a tak vidíme, že za rok loňský je skoro 700 samosprávných svazků, jež nemají rozpočet vyrovnaný, a skoro 50 okresních výborů.

Toto vyhladovění samosprávy má své neblahé účinky. Máme případy na českém východě, že celý okresní výbor se chtěl vzdáti svých funkcí, poněvadž nemohl káru okresní samosprávy dále vézti a vyvézti z louže a bláta. Máme jiný případ, kde městečko na českém severu má zabavený celý inventář, pokladnu, zařízení strojové, ano i židle. Bylo zapotřebí okamžité výpomoci. Město s německou většinou vázne nezaviněně v dluzích a věřitelé mají groteskní nápad: zahájiti vyrovnávací řízení. Bylo potřebí mnohého úsilí, abych tomuto věřitelskému sboru jako komunální referent vysvětlil, že je to nemožné, že vyrovnávací řízení může býti zahájeno, provedeno a prováděno toliko u osob soukromých, a ne u svazků veřejnoprávních.

V této bídě české samosprávy je jeden jasný bod: součinnost zemského výboru. Zemský výbor nemá oposice, je zde jednotlivý celek mužů, kteří chtějí pracovati a také skutečně pracují v nejsvízelnějších a v nejtěžších poměrech ve prospěch samosprávy. Zákon o organisaci politické správy spočívá na součinnosti úřednictva a volených zástupců lidu. Je štěstím, pravím, pro zemi Českou, má-li zemského presidenta takových kvalit, jako je zemský president dr Sobotka, který dovede a dovedl potápějící se loď československé samosprávy vésti cílevědomě, dovedl býti spravedlivým ke všem stavům, ke všem pracujícím vrstvám národa. Ale ta dobrá vůle zemského výboru, jak jsem pravil, a dobrá vůle zemského presidenta se tříští o nedostatečnou výpomoc, které se dostává samosprávě se strany státu. Proto pravím, konče tento pasus své řeči: Zákon sanační může býti jenom první splátkou ve prospěch samosprávy, jím samospráva není zachráněna. S tím musíme počítati a pod tímto zorným úhlem musíme se na samosprávu dívati. Náš sbor je k tomu také povolán, aby jako sbor zákonodárný iniciativně zasahoval do otázky samosprávy ku blahu samosprávy a k štěstí republiky.

Velevážený pan min. předseda v rámcovém svém prohlášení pravil, že jest na nás, abychom přikročili k unifikaci zákonodárství. Já však říkám jedno: nestačí dnes pouhá unifikace, je nutná přímo kodifikace republikánského zákonodárství. Nemůžeme žíti do nekonečna v ovzduší starých právních norem zašlého císařství. Živnostenský řád - mluvím o zákonu, který je nejbližší životu českého živnostníka - je stařeček 76 roků starý, narozený v ovzduší starého liberalismu. Starý liberalismus vykonal své politické poslání dobře, národohospodářsky méně dobře, ale dnes je mrtvý, dnes je odbyt v celém světě. Pakliže tento stařeček - liberalismus zemřel, nemůžeme trpěti, aby dále žil jeho duch. Živnostenský řád byl sděláván právě pod dojmem liberalistických doktrin a proto nám nevyhovuje a nemůže vyhovovati. Malá živnostenská novela, která se nalézá v připomínkovém řízení, je nedostatečná náplast, je to výpomoc z nouze, která zklame zejména živnostensko-obchodnické kruhy. Malá živnostenská novela vyhovuje volání po průkazu způsobilosti v jednotlivých oborech živnostenského podnikání, ale nesvádí zákonodárný boj s nepřítelem středního a malého podnikání, kterýmžto nepřítelem je velký kapitál. Malá živnostenská novela oklešťuje také autonomii společenstev a už z toho důvodu nemůže nás ani nadchnouti, ani nám vyhovovati. My musíme žádati kodifikaci celého živnostenského řádu.

Daňové zákonodárství jest ohromná spleť zákonů a nařízení, taková spleť, že prostý občan, jemuž je nařizováno, že má znáti zákony republiky, se v této změti zákonných ustanovení prostě nevyzná. (Hlasy: Kto robil ty zákony?) Já je nerobil a vy snad také ne. Tyto zákony jsou, milý kamaráde, platné, některé už 50, 60 let, tenkrát jsme nebyli snad ani na světě. (Výkřiky komunistických senátorů.) Tak prosím, já počkám, až se vykřičíte.

Žádáme, aby daňové zákonodárství bylo položeno na nový podklad, aby zavedena byla spravedlivá progresivní daň důchodová, která uvalí břemena hlavně a předně na ty, kteří platit mohou, kteří však dodnes povinnosti své vůči státu dovedli se uhýbat. Tato daňová úprava, tato progresivní důchodová daň z příjmu zasáhne a musí zasáhnouti kapitál, aby nespravedlivé jeho zisky odvedla tam, kam patří, do státní pokladny. Vidíme, že finanční správa se vyrovnává s jednotlivými poplatníky, slyšeli jsme, že takové jednání bylo zahájeno s uhlobaronem Stejskalem, jenž se chce vyrovnati na 2 mil. Kč. Nevím, oč zde státní finanční správa přijde, ale malý člověk, malý živnostník, malý obchodník se marně domáhá takovéhoto vyrovnání. Musíme tedy volati po tom, aby bylo umožněno těm, kteří bez své viny platiti nemohou, aby se s finanční správou vyrovnali. Bude to zdrávo pro finanční správu, když dostane peníze jistě a rychle.

Není to však jen progresivní daň důchodová, po níž voláme, je to také paušalisace obratové daně, která budiž vyměřována a vybírána u prvovýroby. Malý člověk může tu daň toliko podle písmeny zákona převaliti na své odběratele, ve skutečnosti ji musí platiti sám ze svého, poněvadž dvacetihaléře a jiné takové zlomky nelze převáděti na odběratele. Volání naše je zde striktní: »Obratová daň musí býti paušalisována ve všech směrech a vybírána u prvovýroby.«

A není to jenom zákonodárství živnostenské a daňové, jež volá po rychlé úpravě. Je zde také trestní zákon. Trestní zákon, to je zase stařeček, stařeček 83letý.

Na praktickém příkladě vám ukáži rozdíl mezi tímto stařečkem a mezi životem, praksí. V měsíci březnu zavedli jsme mlékařský syndikát. František M., malý mlékař ze Suchdolu, se svou kobylkou denně přijížděl do Prahy. Najednou v tomto příjezdu bylo mu bráněno. Domníval se, že ode dne, kdy se provádí kontrola - tím dnem byl 15. březen - až do 25. března bude jaksi benevolentně jednáno s malými mlékaři, že zkrátka kontrola na hranicích Prahy zavře oči. Zdali tato jeho domněnka byla správná či nikoli, to nechme stranou. Jisto je, že 21. března, tedy v šestý den kontroly, utkal se tento malý človíček s vrchnostenskou mocí, se strážníky a četníky, a nyní jest obžalován ze zločinu veřejného násilí. Na zločin veřejného násilí je stanoven trest těžkého žaláře od 6 měsíců výše. Ale my máme, velevážení, osnovu nového republikánského trestního zákona. Ta osnova již r. 1926 byla do té míry hotova, že stačilo několik malých korektur, aby se stala skutkem. Podle této osnovy by nebyl tento chudáček trestán žalářem od 6 měsíců, nýbrž vězením od 14 dní, a při tom výslovně se praví v osnově - čtu slova osnovy: »Soud může uvážiti, zdali trestní sazba« - to je těch 14 dnů »jednal-li vinník v přesvědčení, že orgán moci veřejné nejednal po právu, nebo jednal-li vinník v prudkém hnutí mysli« - jako v případě našem - »může býti vyměřena daleko pod touto sazbou 14 dní.«

Na praktickém příkladě nejlépe se dá zachytiti zastaralost ustanovení starého rakouského trest. zákona, a je věcí naší vážnosti, abychom se postarali o to, aby čtvrtstoletí trvání samostatného státu nás nezastihlo žijící pod normami starého zašlého císařství.

A občanský zákon? Velevážení, to je také stařeček, stařeček 83letý. Řada ženských organisací mne žádala, abych v úvodní své řeči upoutal pozornost veleváženého senátu hlavně na jeden bod, na postavení dětí nemanželských. My musíme žádati a po případě iniciativně zakročiti novelisováním občanského zákona, aby dítě netrpělo za svůj původ. Nesmí býti po stránce majetkové rozdílu mezi původem manželským a nemanželským a v osobních výkazech musí zmizeti odiosní přívlastek, odiosní přídavek »původ: nemanželský«. Řeknete, že to pak znamená privilegium žen. To bylo kdysi. Dnes otcovství dáváme zjišťovati docela bezpečně, poněvadž věda právnická pracuje ruku v ruce s vědou lékařskou. Je možný mikroskopický rozbor spormat, je možná krevní zkouška, takže křivda se nikomu zde nemůže státi. Ale nemůžeme trpěti, aby se křivda dála ubohému tvoru, který s cejchem nemanželského původu se objevil ve světě.

Naznačil jsem, že je nutný boj proti velkému kapitálu, a je to zejména střední stav, který tento boj musí sváděti stále a stále. Střední stav, maloživnostenské a obchodní podnikání, je mezi dvěma žernovy, na jedné straně velkokapitál, na straně druhé proletariát. Ale já vždycky říkám, že ten velkokapitál je nepřítelem daleko úpornějším nežli proletariát. (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.) Já vás překřičím, pánové, to máte marné.

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. dr Bas (pokračuje): Ať mne vyrušují, mne nespletou ani nezterorisují.

Velký kapitál vyřadil řadu živnostenských podniků. Via facti pan Baťa vyřadil obuvnický stav, a bůh nedej války, jedno nebo dvě letadla by stačila, aby nebylo již Zlína. A my nemáme armády obuvníků, která by mohla Baťu nahraditi. Je zde státní zájem, který nám káže a velí, abychom podchytili tento tonoucí stav obuvnický. Pan Rolný a Nehera ničí stav krejčovský, Orion a Rupa ničí cukráře a všechny tyto útvary dohromady ničí živnostnictvo.

Jsou zde dále obchodní domy s jednotkovými cenami, které vyřazují obchodnictvo. Jděte pražskou přední třídou a tam čtete nápis: »Český závod s nízkými cenami«, a ten český závod je založen cizím kapitálem, ten český závod je živen cizím kapitálem. Žádný český obchodník neužívá názvu »český závod«. Toho užívá právě velkopodnik, který českým není.

A ty nízké ceny. Nejenom nízkost, nýbrž také kvalita rozhoduje, a ta volá často k nebesům o slitování. Musíme žádati, aby obchodní domy byly do určité doby zrušeny, likvidovány, poněvadž ohrožují celý stav. Řeknete: Tohle je revoluční gesto. Dobrá! Žijeme ještě v době revolučního kvasu, a mohla-li se uskutečniti pozemková reforma, která také byla revolučním dílem, musí se uskutečniti i toto revoluční gesto, jež znamená zničení obchodních domů, jejich zrušení, likvidaci, ve prospěch středního podnikání.

Správkárny a filiálky, další bolest! Tisíce správkáren a tisíce filiálek je zde v boji se středním a malým podnikáním. Budeme žádati, aby byl vydán zákaz dalšího zřizování těchto správkáren a filiálek na jedné straně a na straně druhé budeme žádati jejich zdaňování tam, kde je jejich sídlo. Půjde to také k duhu československé samosprávě, poněvadž daňově bude poplatna taková filiálka a správkárna v obci a městečku a nebude se zdaňovati v sídle svého ústředí.

Velký průmysl vzájemně se napadá, vzájemně se požírá, není-li tedy tento velký průmysl s to, aby sám si zavedl pořádek, musí jej stát ve formě nucené syndikalisace k tomu přivésti. Zákon kartelový byl vydán 12. července 1933 a do dnešního dne jsme naprosto nepoznali jeho účinků. Co se týče vládního nařízení z 21. dubna loňského roku o zastavování výroby, bude třeba přísnosti. Je velmi lehké v době konjunktury shrabovati zisky a v době krise dělnictvo vypověděti a hoditi všemu poplatnictvu na pospas a říci: Starejte se o ty, které jsme vykořistili a využili! To nejde! Zde bude třeba přísných sankcí, zde bude třeba zkoumati, zda uzavření toho kterého závodu je skutečně nutné a odpovídá-li skutečným poměrům.

Čsl. obec sokolská poslancům a senátorům, kteří jsou v Sokole, zaslala memorandum, které je třeba zde kvitovati. S potěšením konstatuji, že 75% členů mého klubu je sdruženo pod sokolským praporem. Dovolte, abych z tohoto memoranda citoval alespoň jednu jedinou větu, ve které se zdůrazňuje, že je povinností státu, aby zabezpečil plná práva příslušníků čsl. národa v celém území republiky. Řeknete, že je to samozřejmost, ale není to asi taková samozřejmost, když tak vážná korporace, jako je čsl. obec sokolská, k nám volá, abychom se postarali, aby tato samozřejmost byla praktikována.

Máme 800.000 nezaměstnaných a při tom máme nechráněné hranice státu. Ten náš obdélník je na všech stranách nechráněn. Francie má toliko jednoho vnějšího nepřítele a má pevnostní ochranu. My máme nepřátel několik a nemáme žádné ochrany. Je proto třeba, aby po celé šířce a délce hranic Československé republiky byla vybudována síť z betonu a oceli. Ať sezná celý svět, že jsme připraveni se brániti proti všem nepřátelům, ať je to kdokoliv. Náklad by nebyl nedostupný. Dává se podpora 800.000 nezaměstnaným. Místo té podpory - po stránce mravní jistě ne povznášející - vyplácejme těmto ohromným statisícům nezaměstnaných mzdu, a podpora, která je neproduktivní, se promění v investici produktivní, poněvadž nic nemůže býti produktivnější než je ochrana a bezpečnost hranic.

Pan min. předseda mluvil o oddlužení. Co je prvním krokem k oddlužení? Levný úvěr. Dnes marně zemědělec, marně malý živnostník se uchází u bank o úvěr. Úvěr je mu prostě nedostupný, a i kdyby mu na krásně byl povolen, je nad nosnost a nad sílu žadatele. Nemůže nám tedy stačiti, proklamujeme-li, že úvěr má býti 6%. Musíme zakázati obcházení této meze, poněvadž ve formě různých režijních, správních a jiných příspěvků nám zase ten úvěr naroste, zmnoží se nejméně dvojnásobně. Nemůže býti v našich intencích, abychom trpěli takovéto obcházení zákona. Banky vsadily na jednu kartu, kterou byl velký průmysl. Prohrály, poněvadž velký průmysl stagnuje, a tuto prohru musejí si samy nésti a ne ji přenášeti na svou klientelu.

Poukázal jsem na několik námětů, velevážené dámy a pánové, a byl bych šťasten, kdyby v tomto váženém sboru nebylo oposice destruktivní, nýbrž v nejhorším případě aby zde byla oposice konstruktivní, jež je ochotna pracovati s většinou tohoto váženého sboru pod jednou směrnicí, pod jednou zásadou: »Vše pro republiku a pro spravedlnost v ní, pro všechny stavy!« (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, sen. Kreibichovi.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové! Všechny projevy, které jsme dosud slyšeli od koalice, ukazují jediné heslo, že se koalice snaží pokračovati na staré dráze své politiky. To se projevuje obzvláště ve vládním prohlášení, které nevykazuje nic jiného nežli již dávno známé staré fráze. V tomto bodě může se vládní prohlášení velmi dobře měřiti s tím, co jsme slyšeli od řečníků sudetskoněmecké fronty domoviny, kteří rovněž k nejožehavějším sociálním otázkám nepřednesli nic jiného nežli všeobecné fráze. Příznačným jest jak pro koalici, tak také pro sudetskoněmeckou stranu, že obě nemají konkretního programu s jasnými určitými požadavky. Důležitější však je skutečnost, že mezi vládním prohlášením a různými projevy koalovaných stran zejí jisté rozpory. Srovnáme-li obzvláště různé projevy, řeči a novinářské články socialistických vládních stran s tím, co stojí ve vládním prohlášení, pak dospíváme k výsledku, že shledáváme někdy skoro oposiční řeči, články a také návrhy a interpelace. V této skutečnosti projevuje se zostření sociálních a třídních protiv pod tlakem strašlivé krise kapitalismu. Ale tyto protivy se ještě zostří, vždy jasněji se bude projevovati, že zostřením krise se sjednocení třídních zájmů velkokapitalismu, jejž v koalici zastupují občanské strany, a pracujících vrstev již nyní stává nemožným a že se stává stále více nemožným ukládati pracujícím vrstvám další oběti, abychom vyšli z krise. Pracující třídy dospěly již nyní k hranici těchto obětí.

Totéž platí však také pro národnostní protivy. Také ty zostřují se v Československu stále více napětím celé evropské situace. Slyšeli jsme v tomto domě jakož i ve druhé komoře Národního shromáždění také projevy k této otázce a také v tomto bodě neshledali jsme nic jiného nežli snahu tyto obrovské protivy zastírati. Pan min. předseda podal zde takřka prohlášení loyality k národnostním menšinám, a na druhé straně jsme od národnostní oposice, která chce býti nejostřejší, od sudetskoněmecké strany, slyšeli prohlášení loyality ke státu, a musíme konstatovati, že první prohlášení loyality má stejně malou cenu jako druhé. Víme, jaká taktika vězí za prohlášením loyality sudetskoněmecké strany. O tom bylo v debatě s naší strany řečeno již dosti. Co vězí za prohlášením Malypetrovým o loyalitě k menšinám, je neschopnost, neochota dáti se v oboru sociálních a národnostních otázek skutečně novou cestou. Není pravda, že je vše v pořádku v otázce národnostních menšin, není pravda, že jsou uspokojeny. Ani v sociální, ani v národnostní příčině, nezakládá se to na pravdě.

Vidíme tedy, že vládní koalice malicherně a šablonovitě jde dále po starých cestách, vidíme, že vládní koalice se svou politikou stojí zde neschopna oproti dnešní situaci, velkým, sociálním a národnostním otázkám, které se dnes v Evropě objevují. Na jedné straně zavdává k těmto otázkám příčinu politika německého imperialismu a jeho exponenta, německého fašismu, na druhé straně v poslední době se projevující politika Velké Britanie. A uvnitř státu máme skutečnosti, které ukazují, že věci se dnes mají jinak nežli dříve. Na jedné straně velký úspěch sudetskoněmecké strany a na druhé straně postavení kříže na Václavském náměstí a návštěva Innitzerova.