Táto maďarská opozičná politika nechala ten dôverčivý a dobromyseľný maďarský ľud nalietnuť na heslo s »Prijdú Maďari, prijde revízia a krajiny svätej koruny uhorskej budú vrátené oklieštenému Maďarsku.« Džentríci špekulujú s politickou neškolenosťou maďarského ľudu. Oni zavádzajú svoju vlaštnú rasu, svoju vlastnú rasu kazia tým planým a jalovým politickým manévrom, ktorý prevádzajú už 17 rokov v parlamente i mimo neho. (Výkřiky.)

Pán sen. dr Törköly, vodca maďarskej národnej strany povedá, že československá vláda hlása heslá demokracie a vládne diktatúrou. Ani jeden demokratický vládny režim nemohol činiť iného proti tým, ktorí sice s veľkou obľubou a stále dovolávajú sa demokracie, bažia však po najtemnejšej diktatúre. (Výborně!) Existenčným záujmom i tohoto štátu je, aby sa všetkými prostriedky chránil. Pravda je tá, že tým, čo bažia po protidiktatúre, dáva diktatúru. (Sen. dr Turchányi [ maďarsky ]: Kto baží po diktatúre?) Hneď vám to vysvetlím.

Ale tážem sa, či československý vládny režim zabránil účasti maďarskej národnej strany a zemskej strany kresťansko-sociálnej vo voľbách? A preca legálné a ilegálné revizionistické snahy týchto dvoch strán, trvajúce už dlhé roky, dávno zatemnily štátovernosť týchto strán. Zda skusili páni tuná to, čo sme videli v posledných voľbách v Maďarsku? (Výkřiky.) Tam totiž sociálne-demokratická delnícka strana dostala na 37.540 hlasov jeden mandát, kým strana jednotného vladára Gömbösa získala z 34.400 hlasov 17 mandátov!

Zo všetkých vašich počinov vychádza na javo, že ideálom týchto dvoch maďarských strán je duch vládneho režimu v Maďarsku. Čo by povedali títo dobrí páni k tomu, keby si vláda i tuná podobne počínala voči maďarskej národnej menšine? Keby si i tuná zabezpečila svojich 17 mandátov voči jednomu mandátu opozície? (Výkřiky.)

Čo by ste k tomu mohli povedať? Nič, než to, že ani v Maďarsku niet demokracie. Veru niet, i ja to tvrdím; ale páni, prečo tedy volíte, za svoj ideál práve tú vládnu formu, ktorá vôbec v ničom nepripustí k slovu národnosti? Hitlerove listy zatrpkle písaly, že 1 milion Nemcov v Maďarsku nemá vôbec zástupcov v parlamente. A práve teraz vyhrnuje si Gömbös rukávy k rozpusteniu organizácií pracujícich delníkov sociálne-demokratickej strany v Maďarsku.

Tiež pán sen. Hokky mluvil tónom pána dr Törkölya. Povedá, že on tuná zastupuje Maďarstvo, a zároveň obracia sa proti Ukrajincom. Tiež on zisťuje volebný teror, zabúda však uviesť, s akými prostriedky pracovala maďarská národná strana a zemská strana kresťansko-sociálna v Podkarpatskej Rusi. Politickí šafári týchto dvoch strán šoptali do ucha každého Maďara, že tieto voľby sú len predohrou plebiscitu. I v Podkarpatskej Rusi bude vraj onedlho plebiscit, ako bol v Saarsku. (Sen. dr Turchányi [ maďarsky ]: To nie je pravda, toho nebolo treba!) Je to pravda. Pokračujem.

Že po takejto demagogii Maďari nalietli a že na maďarskú národnú stranu a na zemskú stranu kresťansko-sociálnu hlasovali i tí, ktorí smýšľajú celkom inak, to je pochopiteľné, s tým sa však, páni, nesmiete honosiť.

Pán sen. dr Pajor chce poučovať vo svojej prednáške vládu o demokracii. Konštatuje medzi iným, že Maďari nie sú zastúpení v úradoch v počte, odpovedajúcom ich početnému pomeru. Ešťe vraj najmenej 15.000 Maďarov by malo byť v úradoch, aby národnostný pomer bol vyrovnaný. (Sen. dr Turchányi [maďarsky]: To je pravda!) Nuže, možno to veru vytýkať, avšak som toho názoru a konštatujem, že príčinou tohoto značného odbúrania maďarského úradníctva je nielen československá vláda; to nie je vinou vlády, ale práve tých pánov alebo tých politických strán či ducha týchto strán, ktorí resp. ktoré to práve vytýkajú vláde a ju činia za to odpovednou. Veľmi živo si spomínam, páni, na dobu, a to na roky 1919 a 1920, kedy maďarskí vodcovia, ktorí si privlastnili privilegium chrániť Maďarstvo, vydali heslo a dali ho vydať tiež od vtedajších maďarských prednostov úradov, že vraj »každý maďarský úradník nech opustí svoje miesto a nech neslúži Čechom.« Nezabúdajte, páni, že mám na to živé doklady, sú to úradníci, ktorí sú od tých čias bez miesta a hladujú. Mám dôkazy i na to, že ja a niekoľko nás, ktorí sme mali obavy o situáciu maďarských úradníkov, povedali sme, aby každý úradnik sotrval na svojom mieste, aby konal svoju povinnosť i za nového režimu a aby sa umiestil vo zmenených pomeroch. Mnohí poslúchli vás.

Nazdávate-li sa, že všetko to sme už zabudli, tu sa mýlite, lebo takéto veci octnú sa na verejnosti i dnes.

Páni, situácia sa zmenila. Dosiaľ v snemovniach zákonodarstva československého boli iba politickí zástupcovia maďarských panských stavov, utlačovateľov, dosiaľ ste mohli prevádzať vaše detinské hry bez kontroly. Pracujúci Maďari, t. j. väčšia časť Maďarov, postrádali zastúpenia. Dosiaľ ste mohli, páni, bez kontroly premrhávať najdôležitejšie životné záujmy Maďarstva v Československu. Úmyselne, podľa vopred vypracovaných plánov mohli ste odtafáriť všetky morálné i hospodárske výsledky, ktoré mohly byť dosažené. Bez akejkoľvek námietky a protestu mohli ste stupňovať utrpenia maďarského ľudu, aby ste tým mohli živiť vaše utopistické sny.

Teraz už nestrpíme, aby maďarský ľud, hodný lepšieho osudu, bol vedený na cestách protištátnych a protidemokratických, aby musela s ním potom vládna správa zachádzať ako s nepriateľom. S tohoto miesta vyzývame Maďarov, ktorí vás sledujú, aby sa nedali vypojiť zo štátneho života, aby brali účasť na tvorivej práci tejto demokratickej republiky, aby si získali dôvery, ktorú im vyrazili z ruky neverní vodcovia podľa pekelného plánu napred vypočítaného.

S tohoto miesta vyzývame Maďarstvo, Maďarstvo Československa, aby sa ono vrátilo k aktívnej politike za republiku, za demokraciu a za svoje vlastné záujmy národné, kultúrne a hospodárske!

Vážený senát! Čo sa týče prejavu pána predsedu vlády, veríme, že v zodpovedných činiteľoch je dobrá vôľa pomôcť ľudu z neblahej situácie. Nie je však z toho prejavu jasné, kedy a ako hodlá vláda tak učiniť. Vychádzam z toho, že veľká časť delníctva je i v dobe pracovnej sezóny bez práce a bez zárobku. Stroje a racionalizácia vytisly z práce delnikov, ktorí chcú pracovať; tí však, čo pracujú, nie sú za svoju prácu honorovaní. Páni! V Podkarpatskej Rusi pracuje delník za 4 až 5 korunový tovarych od včas rána do pozdnej noci, od 3 hodín ráno do 9 hodín večer. Avšak ani túto 4 až 5 korunovú mzdu nedostane vždy, a preca je toho tak málo, že z toho ten, kto pracuje, ani v ten istý deň nemôže byť živý ani pri najskrovnejšom rozdelení. A musí sa starať nielen o seba, ale tiež o početnú rodinu.

Príznačné je to zvlášte pre Podkarpatskú Rus. Nech sa vláda zamyslí do hroznej situácie, v ktorej sa títo ubohí páriovia bez vlastnej vôle ocítajú. Nech si pomyslí, že títo ľudia, keď pracujú, mimo vyschlého kukuričného chleba nič iného nejedia. Niet k tomu potrebného tuku, ba ani kúska slaniny. To môže byť hrozné. Kto to neverí, nech to skusí. Kto by len jeden deň vydržal stravovanie takýmto suchým kukuričným chlebom, zaslúžil by Nobelovej ceny, ale ústa by mal krvavé a rozpraskané.

Ráčte si potom predstaviť, keď títo ubohí ľudia koncom týždňa vrátia sa ku svojim rodinám a buďto nič alebo len pár koruniek prinesú domov; čo tito ubohí ľudia pociťujú, aké pojmy majú o štáte, o demokracii, o spoločenských a hospodárskych inštitúciách, to si môžme predstaviť. Generácia, ktorá vyrastie za tak hrozných hospodárskych pomerov, bude zatvrdlá voči každému pochopeniu.

Nezapieram: cítim s tými a chcem v prvom rade pracovať za tých, ktorí trpia najviac a najnespravedlivejšie.

Avšak nielen zemerobotník; dnes sme už tam, že i domkár, maloroľník, maloživnostník a maloobchodník ocítajú sa v osude pária. Hospodárske nesnádze posledných rokov mnohého zbavily samostatnosti a odkázaly na verejnú podporu.

Žiadam váženú vládu, aby sa naliehavo pričinila o prevádzanie svojho programu. V prvom rade nech pomôže tým, čo sú na pomoc najviac odkázaní. Nech zaháji práce, aby ľudia, ktorí chcú pracovať, mohli si zarobiť na svoj vezdajší chlieb a mohli zaistiť, i keď v skrovných pomeroch, existenciu svojej rodine. Nech vláda chráni slabšieho proti silnejšiemu, zamestnanca proti zamestnávateľovi. Vládnym opatrením nech stanoví pracovné mzdy, ktoré zaisťujú existenčné minimum.

Prejav pána ministerského predsedu prijímam. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Garlik.

Sen. Garlik (německy): Dámy a pánové! Je to po prvé v tomto slavném senátě, že k vám promlouvá dělník sudetskoněmecké strany. Sudetskoněmecká strana vítá ve vládním prohlášení min. předsedy Malypetra slib opatření vydatné práce, neboť nouze našich nezaměstnaných v pohraničních krajinách je nevylíčitelná. Jděte ven do okresů, kde panuje bída, pozorujte sociální nouzi našich průmyslových dělníků a nabudete jistě přesvědčení, že je zde bezpodmínečně nutno něco učiniti pro strádající dělnictvo. Proto žádáme jakožto sudetskoněmecká strana, aby k bezodkladnému odstranění této veliké bídy a nouze poskytnuty byly potřebné prostředky pro všechny možnosti práce. Poskytnutí těchto prostředků mělo by býti první a přednostní úlohou vlády. Sudetskoněmecká strana sdělila veřejnosti již před delší dobou plán k opatření práce, ve kterém jasně jsou vyloženy možnosti práce pro 300.000 lidí.

Dále žádá sudetskoněmecká strana zásadní změnu v zaopatření lidí postižených nezaměstnaností v ten způsob, aby se všem bez výjimky dostalo stejnoměrné podpory. Neboť není to lidské a příčí se to demokracii, když se jedna třetina podporuje podle t. zv. gentského systému, druhá třetina dostává t. zv. Czechovy lístky a poslední třetina je vůbec vyloučena z podpory a vydána na pospas bídě a zoufalství.

My jakožto sudetskoněmecká strana chceme se všemi stranami bez rozdílu národnosti poctivě a upřímně spolupracovati, jde-li o to, opatřiti skutečně něco pro dělníky. Spokojené dělnictvo je vždy nejlepší oporou státu a demokracie.

Zde však neplatí pronášeti dlouhé řeči, nýbrž zde platí pracovati, neboť k mluvení nemáme času. Naši nezaměstnaní žádají od nás práci a chléb. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo dále má pan sen. Popovič. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Pfrogner.

Sen. Pfrogner (německy): Velectěné dámy a pánové! Je to po prvé od trvání státu, že se německé rolnictvo pokouší nikoli v rámci zájmové a stavovské strany hájiti svá práva a plniti své povinnosti vůči národnímu celku a státu. Sudetskoněmecké rolnictvo se odhodlalo, pohlížejíc na celek a včleněno jsouc do národního celku, hájiti svá práva a plniti své povinnosti. Jak dalece tato myšlenka zakořenila v německém rolnictvu, ukazuje jasně, že po prvé sudetské rolnictvo jako samostatná strana, jako svaz zemědělců, v obou komorách vůbec není zastoupeno. Nemůžeme projeviti souhlas s názorem vládního prohlášení, že by byl ministr Spina oprávněn zastupovati sudetskoněmecké rolnictvo ve vládě, natož pak sudetskoněměcký lid. Neboť není žádného zastoupení z vůle vlády a z nařízení vlády. Každý může si zvoliti svého poručníka a svého advokáta, ale zastoupení na komando a na rozkaz nemůžeme naprosto uznati.

Jsme pevně přesvědčeni, že myšlenka, že totiž zájmy jednotlivého stavu nelze trvale odloučiti od zájmů ostatních stavů, nabude dále pevné půdy, a projevujeme radost nad tím, že nejširší kruhy sudetskoněmeckého lidu jsou ochotny společně se sudetskoněmeckým rolnictvem zabezpečiti svůj život v tomto státě, život svých dětí i svou budoucnost. Je naším osudem, že jsme tuto půdu, kterou naši předkové s těžkou námahou mýtili, tuto zemi, která kdysi pokryta byla bažinami a pralesy, pílí rukou svých učinili kvetoucí zemí, kterou dnes nazýváme svou vlastí, že tuto zemi vždy znovu musíme dobývati, abychom ji měli, že nemůžeme jako jiní národové na své domácí půdě klidně žíti. Abychom tento los plnili, je nutno, aby rolnictvo nestálo zde osamoceno, nýbrž aby svůj úkol řešilo s veškerým lidem. Na řešení těchto úloh, na upevnění selského stavu, na vytvoření zdravého a hospodářsky silného stavu selského má největší zájem nejen náš vlastní národ, nýbrž také všichni ostatní národové státu a stát sám. Očekáváme tedy, že při svých opatřeních a dobrých úmyslech nalezneme podporu všech kruhů, jež přicházejí v úvahu. Jsou opatření, jež jsou nutná a která se především týkají lidu samého nebo příslušné strany, opatření, která se vztahují hlavně na svépomoc v zemědělství a která záleží v probuzení a prohloubení našeho ducha družstevního. Prohloubení družstevního ducha v pravou družnost, která se má rozšířiti nejen v rolnictvu, nýbrž od rolnictva na všechen lid, výchova našeho mladého rolnictva k těmto ideálům je předpokladem toho, že rolnictvo pro lid a stát vykoná to, co má vykonati. Očekáváme vším právem, že všechny tyto naše poctivé snahy na všech stranách dojdou účinné podpory.

Vedle této práce pro lid náleží nám dbáti toho, aby se také v zákonodárných sborech přiměřeně přihlíželo k věcem německého rolnictva. Naše půda je chudší nežli půda uvnitř státu. Naše půda vyžaduje tudíž značně větší péče, má-li obstáti. Náš horský sedlák musí chudé půdě těžce a s námahou vyrvati chudý chléb. Proto bude naší první úlohou dbáti bez kompromisu toho, aby se věcem německého rolnictva měřilo alespoň stejnou měrou jako rolnictvu druhých národností. Známe úlohu rolnictva, udržeti půdu, která zahrnuje také pracovní místo dělníka, živnostníka a jiných stavů, aby lidu dodávala vždy nových sil, a můžeme tento úkol splniti jen tehdy, bude-li rolnictvo zdravé a hospodářsky silné. Poněvadž to víme, stavíme se plně a zcela za znenáhlé zavedení plánu v našem hospodářství, jako co do výroby, tak i odbytu, jak to zamýšlí ministerstvo zemědělství. Obilním monopolem podniknuty byly prvé, možno říci dosud zdařilé pokusy. (Výkřiky. ) Má-li však zemědělství v budoucnosti klidně dále hospodařiti a působiti k zachování státu, musí po této úpravě na obilním trhu bezpodmínečně následovati také úprava na trhu s dobytkem a mlékem. Ale všechna tato opatření musí se díti tak, aby se při tom přihlíželo k zájmům celku. Nic by našim rolníkům neprospělo, kdybychom jim opatřili jen přechodné úlevy, kterými by jiné stavy trpěly. Pak by se výsledek nedostavil a takovéto opatření muselo by těžce působiti na rolnictvo samo. Poukazuji na návrhy, jež podal hlavní svaz pro zužitkování dobytka a které přihlížejí k tomu, aby při usnadnění odbytu a při zvýšených cenách konsumenti nebyli příliš zatíženi, a které béřou zřetel k potřebám živností a legitimního obchodu. Smíme doufati, že opatření k plánovitému hospodářství v dobytkářství nemusí zavdávati příčiny k obavám, že jednotlivé skupiny lidu budou vytlačeny z národohospodářského života, i když t. zv. margarinový zákon bohužel zavdává příčinu k takovým obavám.

Při opatřeních, která směřují k tomu, aby zákonodárství vykonávalo vliv na výrobu, dlužno postupovati s největší opatrností, poněvadž zasahovati zákonnými prostředky přípustno jest jen potom, když všechny jiné prostředky byly vyčerpány. Dlužno naopak, jak se o to již na obilním trhu s úspěchem stal pokus, prováděti na výrobu vliv cenami. Neboť příliš přísné zásahy do hospodářství jsou velice nebezpečné, a ruský příklad musí nám býti odstrašujícím prostředkem při těchto otázkách. (Výkřiky. ) Má-li plánovité hospodáství míti úspěch, pak jest nutno zabývati se vážně problémem oddlužení zemědělství. Při všech těchto věcech můžeme přislíbiti ochotu ke spolupráci. Poukazujeme při tom na návrhy jistě upotřebitelné, které s naší strany již byly podány a které přihlížejí k tomu, aby při tom věřitelé nebyli poškozeni, neboť problém je ten nelze jedné straně, dlužníkovi, poskytovati výhody na útraty druhé strany, věřitele, poněvadž by tím celé národní hospodářství bylo ohroženo. Problém zde jest, na tomto problému má zájem nejen zemědělství, nýbrž také všechny ostatní stavy a celé národní hospodářství našeho státu.

Jednou otázkou musíme se obzvláště zabývati. Co nyní prohlašuji, myslím tak poctivě, jak to pravím: otázku služebnictva a zemědělských dělníků. (Výkřiky.) Osud této skupiny obyvatelstva je co nejúžeji spjat s osudem zemědělství samého. Zde je tradice na venkově příliš veliká. Nedělejte si žádných nadějí! Příbuzenské poměry a všechno to, co nemáte rádi, jsou tak silné, že se vám nepodaří rozevříti propast mezi sedláky a služebníky. (Výkřiky.) Taková propast byla by také nesnesitelná. Nedělejte si v té příčině žádných nadějí!

Snažíme se poctivě, abychom zabezpečením rolnictva samého opatřili existenci také našemu služebnictvu a zemědělským dělníkům, abychom jim platili slušnou mzdu a abychom rozumnou, zdůrazňuji: rozumnou sociální politikou na venkově dosáhli toho, aby umožněno bylo znenáhla zpětné stěhování na venek, aby se zemědělství zabezpečilo stálé upotřebitelné dělnictvo a aby proletariátu znenáhla ubývalo. Nutno k tomu uvolniti potřebnou půdu, aby se umožnilo toto zpětné stěhování na venek. (Výkřiky.) Dosavadní způsob pozemkové reformy nemohl splniti tato samozřejmá oprávněná přání. Není třeba dnes opětovati, jakým úderem do vody byla pozemková reforma.

Je samozřejmé, že se všemožně vynasnažíme - a očekáváme ode všech stran, že nás při tom budou podporovati - abychom dosáhli vybudování našeho družstevnictví a ostatních venkovských zařízení, sloužících blahobytu, v dohodě s ostatními stavy. Tato práce je v zájmu rolnictva, státu, celého hospodářství. (Výkřiky. ) Výchova k vědomí povinnosti, k autonomní správě... (Výkřiky. ) Nedělejte si žádných starostí! Ukázali jsme v družstevnictví již mnoho a budeme míti příležitost ukázati v budoucnosti ještě mnohé. (Výkřiky.)

Chci, abych vás dále nerozčiloval (Výkřiky.), své vývody skončiti tím, že prohlašuji, že jsme vážně ochotni v rámci své strany pracovati s každým v zájmu našeho lidu, naší kultury a našeho hospodářství a tím i v zájmu státu. Nelichotíme si, nenamlouváme si, že budeme s to, abychom z dneška na zítřek překonali nedůvěru, která zde vůči nám jest a která se často stupňuje až do odmítání. Jsme však pevně přesvědčeni, že naše poctivá vůle pracovati, důstojné a mužné vystupování vynutí si u všech, také u našich odpůrců, když ne lásku, tedy přece úctu při práci, se kterou to míníme poctivě. My máme čas! Neznáme ani falešnou skromnost ani nátlak. Co je dobré, musí proniknouti! Naše úmysly jsou tak čisté, jak to říkáme. Záleží na vás. abyste nám umožnili skutečně pracovati jako rovní mezi rovnými v zájmu nás všech. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Popovič.

Sen. Popovič (malorusky): Na Zakarpatí neustává pronásledování chudého obyvatelstva, členů komunistické strany, jak po stránce politické, tak i hospodářské, Při volbách ukradli nám pánové hlasy a pronásledují pracující obyvatelstvo zvláště proto, že volilo komunistické poslance a senátory.

Stále slyšíme, že je u nás mnoho lesů. Lesů je u nás dost, ale dříví v nich hnije. Pracující lid hyne v zimě bez ohně a hajní honí holemi zmrzlé lidi a koho nemohou chytiti, střílejí. Pastviska, louky a pole, které měl chudý lid dosud v nájmu, mu pánové odnímají. Pastviska jsou hlavně ve státních a hraběcích rukou, chudý člověk pastvin nemá nebo jich má velmi málo. Proto se velmi často stává, že se dobytek drobného zemědělce zatoulá na státní nebo hraběcí louku. Tak pánové zajali jednomu sedlákovi dvě dojné krávy, zavřeli je, dojili a mlékem krmili panské psy, a chudáka nechali bez stravy celých 5 dní.

Na Verchovině, kde půda nic nerodí, kde voda zabírá Verchovinci poslední brambory, je hlad. Práci tam lidé nemají, továrny jsou zavřeny, pily pracují málo, lid je nahý, bosý, hladový, žerou jej vši v demokratické republice. Když nezaměstnaní jdou prositi o práci v lesích, hajní je honí a bijí.

Na malých políčkách, která ještě zbyla drobným zemědělcům, odnáší voda poslední brambory, o melioraci jejich polí se nikdo nestará. Úroda na těchto polích není skoro žádná a když se tam něco urodí, divoká zvířata z hraběcích a panských lesů vše zničí. Když by chudý Verchovinec chtěl hlídati toto pole, nemůže, protože mu četnici seberou pušku, a když u někoho pušku najdou, přísně ho proto trestají.

Obyvatelstvo je až po uši zadluženo v bankách a nemůže z dluhů vybřednouti. Práce není, není co prodati, banky stahují se sedláka poslední kůži, exekutoři denně mu prodávají poslední kozu. Dosud měl sedlák 1 až 2 krávy, dnes už je nemá, dnes dostává české kozy.

Lid hyne bez chleba, bez bramborů, nemůže dostati práci a páni kurťakovci, fencikovci a jiní jej krmí sliby panské autonomie. Krmí jej demagogií, slibovali ráj, jen aby je lid volil do sněmovny a senátu. Vy, pánové, jste dnes generály bez vojska. Vy jste zničili ten chudý zakarpatský lid. Vy jste mu všechno slibovali, ale nic jste mu nedali a nadáváte. V bankách je dosti peněz, bylo by možno stavěti cesty, prováděti meliorace, ale vy se staráte jen o to, jak byste dobře naplnili své kapsy po volbách, a proto se nemůžete starati o to, abyste pomohli chudému, hladovému obyvatelstvu Zakarpatí. Vy se staráte o autonomii, abyste své lidi posadili do úřadů, a nikoliv o to, aby pracující lid dostal práci.

Za bídu obyvatelstva jste odpovědni a pracující třída vám musí dáti a dá vám přiměřenou odpověď. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo dále má pan sen. dr Matoušek.

Sen. dr Matoušek: Vážený senáte! Vážené dámy a vážení pánové! Pan min. předseda ve svém prohlášení nejprve s uspokojením konstatoval, že postup bývalé vlády, bývalé koalice byl volbami schválen, ježto koalice volby vyhrála. Ve skutečnosti bývalá koalice se dostala volbami do minority a kdyby byla měla tvořiti novou vládu jen ze složek dřívějších, byla by odkázána na vládu minoritní. (Tak jest!) Jestliže předešlá koalice, aby si zachovala majoritu, přijala stranu politických živnostníků do nové vlády, nezměnilo se nic na charakteru této vlády, na jejím programu a směrnicích, a to proto, že nová složka vstoupila do této koalice beze všech výhrad, nekladla žádné podmínky, ani ty, jež uplatňovala ve volbách, jinými slovy řečeno, političtí živnostníci vstoupili do této vlády přijavše její program, proti kterému ve volbách s největší silou a organisací agitovali. (Souhlas.)

Budeme proto ve své konstruktivní oposici proti dosavadnímu režimu pokračovati, hledíce uplatniti dřívější své názory na zachování národního rázu státu a na obrodu hospodářského života. Přiznám, že je to velmi obtížné býti v oposici ve vlastním státě, ve státě, který naši lidé vydobyli krví, zatím co ti, kteří si dnes osobují právo určovati nacionální, hospodářský a sociální charakter státu, byli tenkráte v největším odporu proti tomu, aby náš stát jako stát samostatný byl vytvořen. (Tak jest!)

Stojíme s obavami v oposici také proto, že nejsme stavovskou stranou, že jsme jedinými nekompromisními nacionalisty, kteří chtějí úplně bez kompromisů hájiti národní ráz státu, zatím co největší strana ve vládní koalici nám již teď ve svém tisku ukazuje, že bychom měli vůči požadavkům oposičních Němců vystupovati smířlivěji a povolovati jim určité ústupky. Táži se, kdo v této Československé republice je nacionálně utiskován? Jsou to Němci, kteří mají zbytečnou německou techniku, kteří mají plno škol a kteří se mohou domluviti svým jazykem po celé Československé republice, kteří mají plno kulturních institucí, nebo jsou to Češi, kteří nemají dosti škol v pohraničí, kteří i v tom svém vlastním státě ve světových lázních karlovarských a Mariánských do nedávné doby se ani česky domluviti nemohli, ačkoliv se tam mohli domluviti Francouzi, Angličané a kdekdo? Kdo je tedy nacionálně utiskován? (Výkřiky sen. Nedvěda.) Rozumím oposičním Němcům, rozumím tomu, že chtějí uplatňovati pomocí obrodné myšlenky nacionalismu své postavení také v našem státě, ale prosím, my vám to můžeme říci, právě my, kteří také hájíme nacionální myšlenku a chceme pomocí této nacionální myšlenky vytvořiti svůj národní stát. (Různé výkřiky.) Je to jediná země, kde také jediné se může národně, hospodářsky i kulturně vyžíti. (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím pány, aby řečníka nevyrušovali.

Sen. dr Matoušek (pokračuje): A je to jediné místo, které nám bylo dáno prozřetelností, abychom mohli sebe určiti, tedy prosím, aby nám nebránili v tom, abychom v této československé zemi, kterou jsme si krví svého lidu vybudovali, mohli sebe určiti, mohli sebe ustaviti a mohli ukázati, co dovedeme kulturně, hospodářsky a sociálně, aniž bychom rušili kulturní vývoj svých menšin.

Němci oposiční byli v zásadním rozporu s československým národem po celou dobu války, kdy jsme tvořili svůj stát a svou ústavu, a tudíž nejsou, myslím, kompetentní k tomu, aby dnes nám určovali národní, hospodářský a sociální charakter našeho státu. (Výborně!)

Jestli se kol. Frank ve své řeči dovolával Riegra, Smetany a Šmolky, aby dokázal, že tento stát má býti národnostní a ne národní; poněvadž se osvobození národové neznají utiskovati, tož chybuje asi ve třech směrech. Nelze srovnávati Československou republiku s bývalým předválečným Rakouskem. Toto Rakousko bylo vytvořeno z několika států, bylo spojeno jen dynastií, nemělo žádné většinové národnosti a bylo opravdu v pravém slova smyslu státem národnostním. Přišla poválečná doba a v tom vlastně tkvěl také kus revoluce a Wilsonova učení, že Rakousko se proto rozpadlo, aby tito národové mohli vytvořiti své vlastní národní státy a mohli sebe určiti a ukázati, co umějí kulturně, hospodářsky a sociálně. (Výkřiky německých senátorů. ) Máte svou vlastní zemi, kde může národ německý ukázati, co dovede kulturně, hospodářsky a sociálně, ale my jsme odkázáni pouze na tento okruh země, jsme odkázáni na toto území, kde máme ukázati, co dovedeme, tedy plnou volnost kulturního vývoje, ale nebraňte nám - a to si také nedáme brániti - abychom si podle svých historických tradic určovali charakter našeho státu nacionálně, hospodářsky a sociálně.

S toho hlediska bylo mi s druhé strany zase velmi podivné, že naše koalované strany proti straně naší, proti straně, která tento program vybudovala; vystupovali ve volbách s takovou agresivní nepřátelskostí. Kdyby byly koalované strany trochu státnicky myslily, musely by vítati stranu, která nejsouc zatížena třídním stavovstvím bude moci docela volně a svobodně paralysovati určité nacionální požadavky, které se nebudou srovnávati s požadavky našeho nacionálního státu. A přece naše strana hlásila se a hlásí se dnes jako strana nacionální, jako strana, která není stavovská, jako strana, která chce zjednodušovati stranické poměry.

Vážené dámy a pánové, myslím, že právě v dnešních poměrech pro náš stát, národ, pro naše hospodářství je takovéto strany nejvýše potřebí. Potřebujeme, abychom neměli 8 až 10 stran ve chvíli, kdy se státu dávají tak ohromné úkoly, kdy stát má zasahovati pevnou rukou do hospodářského života. V té chvíli má se tvořiti ministerská rada z 8 stran, které přicházejí se svými požadavky stavovsky vyhraněnými a z toho se má tvořiti kompromis. Myslím, že strana, která ukázala ve volbách, že chce sjednotiti a zjednodušiti politické poměry tak, aby vytvořila jednu národní stranu bez stavovského zabarvení, jest v zájmu státu, v zájmu národního hospodářství a v zájmu zjednodušení našich poměrů. Řeknu vám, že podle mého přesvědčení ty obtíže, které má a měla dosavadní a dřívější koalice, netkvěly tak v neschopnosti osob zasedajících v min. radách, nýbrž právě spíše v tom, že se musily o každé maličkosti hospodářské dohodovati, i o takové maličkosti, která měla býti rozhodnuta třeba přes noc, na př. při bursovních intervencích při nákupu obilí, ale nešlo to, poněvadž šlo o tolik interesů hospodářských, pro které se nemohly jednotlivé strany sejíti. A jestliže vyrůstá u nás strana, která chce tyto rozpory překlenouti a chce už v lůně své vlastní strany provésti tyto kompromisy a přijíti do státní správy s hotovými kompromisními návrhy, které mohou býti přijaty v zájmu celého státního hospodářství, myslím, že by měla býti taková strana uvítána. Nedovedu si proto vysvětliti odpor proti naší straně jinak než tím, že v koaličních stranách zvítězil interes stranický nad zájmem státním. I když jsme nedostali tolik mandátů, abychom mohli míti rozhodný vliv na určování dnešní politiky hospodářské i nacionální, budeme pomocí konstruktivní oposice hleděti vším možným způsobem uplatňovati své názory na otázky národního státu a hospodářské obrody.