Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo má dále pan sen. Zmrhal.

Sen. Zmrhal: Vážený senáte! Jménem klubu komunistických senátorů pronáším nejostřejší protest proti dalšímu prodlužování platnosti zmocňovacího zákona, a to nejen z důvodů zásadních, které nepronášíme proti tomuto zákonu po prvé, nýbrž i z toho důvodu, že dosavadní prakse zmocňovacího zákona potvrdila všechno to, co již dříve namítali a přednášeli naši soudruzi poslanci a senátoři při prvním projednávání zákona a při dalších prodlužováních

Je zajímavo, že návrh zákona o prodloužení platnosti zmocňovacího zákona projednává se právě v den, kdy po několika staletích přijíždí do husitské Prahy legát papežského státu, který je a bude vítán se všemi poctami. Je to velmi názorné, jak ta naše vychvalovaná demokracie, husitismus a boj proti klerikalismu od hesla ťŘím bude souzen a odsouzenŤ dospěla až k dnešnímu dnu, kdy právě zástupci husitského národa budou vítati papežského legáta, a je nutno dodati, že není pravda, že sjezd katolický je nepolitický. Není náhodou, že právě Praha byla vybrána pro tento sjezd a že se tohoto sjezdu účastní potomci té šlechty, která nechala vykrváceti český národ na Bílé hoře. A tak je to také s našimi demokratickými vymoženostmi

My máme tím více oprávnění protestovati, poněvadž jsme byli jedinou stranou, která nejen na půdě parlamentu protestovala hned při prvním projednávání zmocňovacího zákona, nýbrž která také mobilisovala masy pracujícího lidu s poukazem na nebezpečí, s poukazem na to, ze tento zákon bude namířen nejen proti třídnímu, proletářskému a revolučnímu hnutí dělnickému, nýbrž i proti celé dělnické třídě. A zkušenosti z dosavadní prakse to potvrzují. Není to první zákon, který byl projednáván v Národním shromáždění a kterým se strany, mající povinnost hájiti měšťáckou demokracii a její práva, demokracie zříkají. Byl to již zákon o teroru, byl to zákon náhubkový, který byl projednáván v Národním shromáždění, odbouráváni jednoho demokratického práva po druhém. A tak když přes všechna naše upozorňování a přesvědčování i poslanců stran socialistických se nepodařilo, aby se postavili proti těmto zákonům, které se přece vymstily i na dělnících soc. demokratických a nár. sociálních, chtěl bych zde vyzvednouti, že právě tímto zákonem o teroru byli svého času postiženi první důvěrníci soc. demokratičtí, že jsme to byli jediné my, kteří bojovali a upozorňovali na nebezpečí hrozící z usnesení zmocňovacího zákona a ovšem také z dalšího jeho prodlužování.

Máme jistě své kritické stanovisko k měšťácké demokracii, potíráme ji, poněvadž nezaručuje a nemůže zaručiti práva pracujícího lidu. O tom jsme se přesvědčili nejenom v jiných státech, nýbrž o tom podává nejlepší důkaz zmocňovací zákona jeho prakse. Ale je zajímavo, že jsme to my, kteří potíráme měšťáckou demokracii, že musíme jediní hájiti práva, která tato měšťácká demokracie v době kdy buržoasie byla oslabena mocí a silou, organisovaným nástupem dělnické třídy, si vydobyla na buržoasii.

Řekl jsem, že dosavadní prakse ukázala nám nejlépe proti komu je zákon namířen, co se uvádělo při prvním jeho projednávání. Je zde krise, která musí být i řešena, jsou zde hospodářské důvody, je tu obrana státu nebezpečí iredenty. Pánové, nezabránili jste iredentě, naopak prakse vládní koaliční většin, bývalé vlády, její postup ve směru sociálním i nacionálním a třídním oproti německým oblastem presentovala nám jak v posl. sněmovně, tak v senátě tak veliký počet hlasů straně, která se sice tady prohlašuje za velmi loyální, ale o které víme, že její pravá povaha a podstata není nic jiného nežli německý nacionální socialismus, importovaný k nám a sledující určité cíle, kterým právě mělo býti zabráněno zákonem na ochranu republiky. Ale nezabránili jste v té době, aby špioni fašistického režimu hitlerovského nevnikali do Československa, aby zde jménem hitlerovského fašismu nebyli zavražděni prof. Lessing a inž. Formis; zatím co chudým emigrantům se dělají neustále policejní prohlídky, najatí vrahové se pohybují takovým způsobem, že to.budí podiv nejen u nás, nýbrž i v celém světě. Tedy ani tomu nebylo zabráněno. Ovšem my víme, a posl. dr Slávik v posl. sněmovně to řekl jasně: Zákona potřebujeme proti vám, komunistům. Ano, komunisté jsou ti nebezpeční, poněvadž ukazují pracujícímu lidu, jak se oklešťuje jeden ku práva za druhým, jak se omezuje svoboda pracujícího lidu, aby nemohl uhájiti svého sociálního a hospodářského postavení, a jak svoboda jeho, aby si mohl vybojovati lepší poměry hospodářské a podmínky sociální a politická práva, čím dále tím více jest odbourávána.

A říkáme zase zcela otevřeně: Prodloužení zmocňovacího zákona není krokem, nýbrž mostem k nastolení fašismu. Apeloval bych zde právě na zástupce stran socialistických, aby to konečně pochopili, a můžeme říci, že velká většina pracujícího lidu stojí proti zmocňovacímu zákonu, že s ním nesouhlasí, že se to projevuje již také na schůzích v masách pracujícího lidu, že se to projevuje v časopisech ťNové svoboděŤ, ťMladých proudechŤ, kde se již otevřeně píše proti zmocňovacímu zákonu. Apeloval bych, aby konečně se pochopilo a poznalo, že dosavadní prakse zmocňovacího zákona poškozuje těžce pracující lid. Vezměme jen hospodářskou stránku! Byl nám zde vychvalován obilní monopol, jak prospěl a co nám přinesl dobrého. My víme, že zmocňovacím zákonem se krise kapitalistického hospodářství nedá přece odstraniti, tak bláhoví nejsou ani ti, kteří uvádějí tyto důvody. Byla zde velká chvála obilního monopolu. Pánové, obilní monopol může býti schválen jen proto a mohl i pro zemědělské vrstvy splnit určité úkoly, že je tu právě zmocňovací zákon. Kdyby nebylo zmocňovacího zákona, kdyby neměla obilní společnost možnost cestou nařizovací, diktováním prováděti určité věci, obilní monopol by již dnes zkrachoval.

Podívejme se na politiku obilního monopolu! Nejen pracující spotřebitelé všichni bez výjimky stojí proti obilnímu monopolu, nýbrž i desetitisíce malozemědělců. Můžeme říci, že na Slovensku velká většina zemědělců je proti monopolu, poněvadž nedovedl ustanoviti pro Slovensko přibližně stejné ceny jako pro českou oblast. A malozemědělci děkují za to, že jim monopol uštědřil tak drahá krmiva, že byli nuceni loni velmi značnou část dobytka odporážeti a prodati za laciné peníze. Viděli jsme, že tisíce vagonů obilí bylo zničeno nehospodárným, neodborným uskladněním. Pánové, chcete nashromážditi desetitisíce vagonů obilí a nemáte jedno pořádné skladiště na obilí v Československu, a proto se to ukládá do starých cukrovarů, do kůlen a různých místností, kde se obilí kazí. Dovedete vyvážeti žito za 45 Kč franco Hamburk a ječmen již rok za 40 Kč franco Děčín, a nedovedete dáti chleba lidu ani tolik, aby mohl nasytiti děti, které hladovějí. Též u cukru provádíte tutéž politiku. Zemědělec může si koupiti za 60 Kč cukr ke krmení dobytka, ale jeho děti musejí píti hořký odvar z cikorky. To je politika monopolu, to je vaše politika! (Hlasy: Vždyť tomu nerozumíš!) Budu se musiti jíti k vám učiti. Odstranili jste to, že malý zemědělec musil po žních prodávati lacino a že vyšší ceny zužitkovali velkostatkáři? Nikoliv nýbrž udělali jste po žních nižší ceny bez rozdílu pro malé zemědělce i velkostatkáře, a malý zemědělec, který nemá 25 q různých druhů obilí, musí pak prodávati, poněvadž čeká na těch pár Kč, ale prodává je za laciné peníze. To právě jste nedovedli odstraniti, naopak této politice, prospěšné velkostatkářům, jste dali sankci. (Hlasy: To mylně vykládáte!)Já se tím zabývám velmi dlouho. Vysvětlete mi, co je to za politiku, vyhladověti vlastní lid, nedati mu kus chleba, nechati jej hladovět a vyvážet to do ciziny! Pro koho je to politika? Pro spotřebitele? Pro dělníky? (Výkřiky.) Obilní monopol zdražil chleba o 40 až 70%. (Hlasy: To je lež!) Žádná lež, o tom mluví statistika. (Sen. Kroiher: Lež to být nemusí, ale omyl!)

Chléb jste zdražili pro lid o 40 až 70%. Kdybyste se dovolávali toho, že snad pšeničná mouka bílá se nezdražila, tedy proto, poněvadž jste dávali mlýnům dovozní listy, prémie, aby mohli dovážet krmivo, a chudý zemědělec, který krmivo neměl, musil prodávat dobytek za laciný peníz.

Pánové, mluvilo se zde o tom, co bylo dále. Zmocňovací zákon nám dal devalvaci. Komu prospěla devalvace? Stačí se podívat na bilance bank a velkých podniků, komu prospěla. Prospěla bankám které vykazují vyšší zisk, velkým kapitalistickým podnikům, které několik let nevyplácely dividendu a najednou ji vyplácejí.

Dovolávám se právě toho, co agrární strana před volbami říkala: Musí se jít bojovat proti kapitalismu, proti kapitalistům. Pánové, co se naslibovalo před volbami! Že se sejde Národní shromáždění, parlament a senát, a udělá okamžitě opatření, na něž pracující lid venku čeká, aby ty statisíce lidí nalezly práci, dostaly chleba, aby si na něj vydělaly. Všechny strany si před volbami přivlastnily hesla komunistické strany: Za práci, mír, chléb a svobodu! Když jsme my přišli s tímto heslem před dvěma lety, říkali jste, že je to demagogie, ale do voleb jste šli s týmiž hesly, poněvadž jste věděli, po čem lid volá.

Nyní se sešlo Národní shromáždění a co s nám presentuje? Návrhy, aby se odbourala nezaměstnanost? Aby se ten chudý lid také jednou dosyta najedl? Ne. presentuje se nám prohlášení vlády, které je velmi kulaté, které toho hodně mluví - ovšem víme zase pro koho - a presentuje se nám zmocňovací zákon. A pan sen. Bas, který zde včera říkal: vláda nám dala rámec a naší povinností je, abychom tomuto rámci dali náplň, měl již návrh zmocňovacího zákona před sebou a mohl věděti, že náplň nedá senát, nýbrž zase vládní koalice v podob zmocňovacího zákona. Tady máte náplň, pánové! Senát schválí zmocňovací zákon a může jít na tři měsíce na dovolenou bez ohledu na to, co tomu řekne pracující lid, který strádá a trpí venku. Tak si nepředstavuji, pánové, zasedání parlamentu a senátu. Povinností parlamentu a senátu je, aby udělal nutná opatření tam, kde právě je toho nejvíce potřebí, a o tom není pochyby, že nejvíce je toho potřeba u nejširších vrstev lidových, pracujících, poněvadž tu máme posud na 800.000 nezaměstnaných, kteří, žel, nemohou žebrat.

Přesto, že tu bylo řečeno, že devalvace nám pomohla, musí býti konstatováno, že se počet nezaměstnaných nesnížil, jenom se zvýšily zisky bank a kapitalistických podniků.

Pánové, zmocňovací zákon nám dal syndikáty. Politika syndikátů! Vezměme takový živočišný syndikát! Jak prospěl spotřebitelům? Prospěl spotřebitelům a pracujícím? Ba ne. Není to nic jiného než zase opatření z nouze. Jestliže jsou socialisté, kteří říkají, že se tím přibližují státnímu kapitalismu, pak je to velký klam kterému oni po léhají, poněvadž to nemá a nemůže míti nic společného s tím, abychom se přiblížili takovými kapitalistickými útvary k socialismu.

Právě v nedávné době jako důsledek politiky živočišného syndikátu a jako příprava k živočišnému monopolu se nám presentovalo zdražení uzenin. ťHospodářská politikaŤ napsala ťUž se vědělo před volbami, že budou zdraženy uzeniny, ale poněvadž měly býti volby, tedy se počkalo, a teď se nemohou spotřebitelé dovolat ani u první ani u druhé stolice ani u vlády, aby někdo zakročil proti neoprávněnému zdražení uzenin.Ť

Politika zmocňovacích zákonů vede jen k prospěchu podnikatelů k prospěchu majetných vrstev, ale odnáší ji pracující lid. My na základě těchto výsledků a toho, co vidíme, musíme mobilisovati a volati na adresu pracujícího lidu, aby nespoléhal jako mnozí, kteří ještě měli iluse, že by mohli spolehnouti na nějakou dohodu a ústupky, nýbrž že si musí vše vybojovat. Postihne to nejen dělnictvo. Podívejte se, komu pomohl automobilový zákon, který nám byl uštědřen? Sanoval naše železnice, jak to bylo v plánu? Ty mají deficit dále, ale automobilový zákon zničil za to tisíce drobných autodrožkářů, kteří měli na dluh a na splátky vozy, které se jim prodaly za pár set korun, takže se zadlužili ještě více, ale mimo to tisíce dělníků našich automobilek přišlo o zaměstnání. Tedy automobilovým zákonem se nepomohlo železnicím, ale zničilo se tisíce a desetitisíce existencí autodrožkářů a tisíce dělníků automobilek bylo vyhnán z továren.

Mluví se o regulaci výroby a spotřeby. Není pochyby, že je to velmi oblíbené heslo. My však nemáme důvěry, že těm, kteří o ní mluví, by skutečně šlo o to, aby se regulací výroby a spotřeby prospělo těm, kteří toho potřebují, nýbrž že to má býti jenom nový způsob, jak znovu zase ukolébati lidi, kteří ještě věří, že je dobře postaráno o jejich zájmy. Pánové, jestliže zde bylo několikráte řečeno, že politika vládní koalice byla schválena, mohu říci, že schválena nebyla. Už pan senátor z ľudové strany ukázal, jak byly prováděny volby na Slovensku, ale i my u nás bychom si mohli stěžovati, jak byly prováděny, jaký nátlak byl činěn. (Sen. Sechtr: Pak byste byli všichni zavřeni!) Však také o to by vám šlo, to je vaším ideálem, to víme, a kdybyste se nebáli, zavřeli byste nás; ale ještě si musíte chvilku počkat, poněvadž je zde ještě síla, která by neustoupila před vašimi hrozbami. Tím také hrozil pan posl. dr Slávik v posl. sněmovně a je dobře, když se nám zde také takto představíte. My nemáme příčiny tajiti, co se skrývá za všemi hesly, která se zde přednášejí jen proto, aby lid spolkl takovéto zákony a nařízení. (Sen. Sechtr: Kdo by je polykal?) Někomu chutná, někomu ne.

Chtěl bych zde říci na adresu socialistů a skutečných demokratů: Kdo je skutečný demokrat, nemůže hlasovati pro zmocňovací zákon, poněvadž je to protidemokratické, je to popření nejzákladnějšího práva, které člověk má. Vzdáváte se tím velmi důležité posice.

Chtěl bych zde připomenouti, kam vedla cesta zmocňovacích zákonů v Německu, kam přivedla pracující třídu. (Sen. Sechtr: Kam ji přivedla v Moskvě?) Já vím, pánové, že je vám to velmi nepříjemné. Vím, že pan Stoupal není zamilován do krásných očí pana Henleina, nýbrž že to má hlubší důvody, proč protežuje Henleina a jeho stranu. Vidíte obrysy příští tvořící se koalice fašistické. Chtěl bych připomenouti dvě cesty, které nejlépe ukazují pracujícímu lidu a všem socialistům a demokratům, kam zmocňovací zákony a všechny ty zákony, jak se u nás nyní dělají, provádějí a prodlužují, v Německu zavedly pracující třídu. Nebudu to zde připomínati, jsou to věci příliš dobře a všeobecně známé. A vidíme cestu francouzského socialismu, francouzského protifašistického lidového bloku, který dovedl zmařiti první pokus o takový zákon, který ani zdaleka se nemůže rovnati zmocnění, které dává Národní shromáždění tímto zákonem.

My jsme již r 1933 upozorňovali na nebezpečí, které hrozí celé dělnické třídě. Je namířeno proti všem organisacím. Nemusí přijíti ani glajchšaltování a ukáže se to velmi brzy. Už se to vlastně ukázalo. Vždyť byly zakázány i schůze strany sociálně-demokratické v minulém období a svědčí o tom i řada jiných opatření. Četli jsme přece, že si musil orgán strany soc.-demokratické v Bratislavě stěžovati na bratislavskou policii, četli jsme, že si musil orgán soc.-demokratický stěžovati i na policejní ředitelství pražské. V době, kdy strany socialistické jsou ve vládě, neměly ani tolik vlivu a moci, aby mohly zabrániti rozlézání se fašistických živlů do úřadů. Je nutno říci, že úřady od nejnižších až do nejvyšších jsou prolezlé fašistickými elementy. Udělalo se sice všechno, aby byl odstraněn ze státní služby, kdo byl jen z daleka podezřelý z komunismu, ale nestalo se nic fašistům, proti kterým jste vedli domněle tak ostrý boj, ačkoli víme, že to byl jen boj jedné kapitalistické skupiny proti druhé a nic jiného, a že se dovedete velmi dobře dohodnouti když půjde jednou o vaši společnou kůži. (Sen. Sechtr: A copak ta vaše Včela, to je nějaký chudý podnik proletářský? Vždyť, klamete lidi s tím vaším proletářstvím!) Právě na Včelu máte nejvíce spadeno, ale hrozny jsou příliš vysoké. Dělníci si dovedli Včelu uhájiti bez rozdílu politického přesvědčení a uhájí si ji i do budoucnosti. (Sen. Sechtr: Vždyť vám ji nikdo nebere, ale jste zrovna tak kapitalisté, jako ti druzí! Když vám jiný nashromáždil, tak jste si to vzali!) Nevzali jsme si nic, my si nic nebereme, nemáme k tomu moc abychom si něco brali nějakým nařízením.

Když jsem u té Včely, chtěl bych říci, že na pražské radnici koalice - a je zajímavo, že je tam koalice s národním sjednocením - dovedla dát pro politickou manifestaci Mladého národního sjednocení Smetanovu síň, ale Včele, když ji chtěla na jubilejní 30letou valnou hromadu, pražská radnice pronajmout Smetanovu síň odmítla. Je to zajímavé, protože před volbami tyto socialistické strany mobilisovaly a jejich heslo bylo: proti fašismu!

Apeluji ještě jednou na strany socialistické, aby konečně pochopily, že není možno jíti po cestě, po které šla německá sociální demokracie, po cestě zmocňovacích zákonů a ostatních politických ústupků, které činila, poněvadž to bylo marné, a na konec musily býti obětovány zájmy celé dělnické třídy. Je jediná možná cesta, a to cesta francouzských socialistů, francouzského protifašistického bloku. A po této cestě, po cestě největšího sjednocení všech proletářských sil proti nebezpečí reakce, fašismu je možno odraziti všechno nebezpečí, které i u nás trvá a bude.

Apelujeme na vás, abyste nedávali souhlasu k dalšímu prodlužování zmocňovacího zákona tím spíše, že se rozšiřuje jeho pravomoc na věci, proti kterým jste si právě nedávno stěžovali ve svých vlastních časopisech.

Abychom dali možnost vládě, aby také prohlásila, jaké opatření chce učiniti ve směru boje pro i drahotě, k usnadnění, ulehčení těžkého údělu životní bídy a nedostatku pracujícího lidu, navrhujeme dnes: Senát se usnáší, aby příští plenární schůze konala se v pondělí 8. července, aby se do této schůze dostavil pan min. předseda a sdělil, jaká konkrétní opatření zamýšlí vláda podniknouti proti hrozícímu zdražení masa a uzenářských výrobků, co bude se zlevněním cukru, které jste slibovali před volbami, se stanovením cen obilí z nové sklizně, jak bude naloženo se zásobami obilí ze staré sklizně a zdali nastane zlepšení stravovací akce nezaměstnaných a jejich rodin semletím starých zásob obilí a rozdílením mouky a chleba hladovějícím.

Prosil bych - a apeluji na strany socialistické, aby umožnily přijetím tohoto návrhu - aby byla vláda přinucena, až dostane zmocňovací zákon, když ve svém prohlášení na adresu všech podnikatelských vrstev a kruhů přinesla každému nějaké cukrlátko, jenom ne pracujícímu lidu, říci jasně na adresu širokých mas pracujícího lidu, pracujících spotřebitelů, zdali chce chrániti též vrstvy nejchudší, které přinášejí největší oběti. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Pan kol. inž. Havlín má slovo k prohlášení.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte!

Jménem senátorského klubu Národního sjednocení činím k předložené osnově zmocňovacího zákona toto prohlášení (čte):

Prvním pracovním počinem, kterým se představuje nová vláda československé veřejnosti po vládním prohlášení, je zákon, kterým se prodlužuje a doplňuje zmocnění podle čl. 1 zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací. Ústavní listina, jež v řadě ustanovení zajišťující svobody a práva občanská, vymezuje též striktně rozsah a způsob zákonodárné moci a praví jasně, že moc tuto vykonává pro celé území Československé republiky Národní shromáždění, skládající se ze dvou sněmoven. Tudíž každé přenášení jejich pravomoci na jiného činitele, buď si to i vláda, je činem neústavním. Jestliže nynější vláda přichází s předlohou zmocňovacího zákona, jímž se sněmovny Národního shromáždění svou dočasnou většinou dobrovolně zříkají svých výsostných práv, moci zákonodárné a kontroly veřejného hospodářství státu, státních podniků, fondů a jiných zařízení, jest to otevřené a zřejmé přiznání nejen prazvláštních poměrů ve vládní většině, ale současně veřejné doznání úpadku parlamentarismu. Naše stanovisko ke zmocňovacímu zákonu bylo vždy odmítavé, a i v r. 1933, kdy jsme byl ve vládě, byli jsme proti přenášení pravomoci náležející parlamentu na vládu. Právě tehdy, na naši žádost, bylo zmocnění vládě dané co nejvíce zúženo jen na několik přesně konkretisovaných případů. Vládní většina však, již bez nás a přes varování, r. 1934 zákonem č. 109 rozšířila rozsah zmocňovacího zákona tak, že to znamenalo téměř definitivní vyřazení parlamentu na vedlejší kolej. Tehdy tvrdil pan vládní zpravodaj, že v mimořádných dobách je potřebí mimořádných opatření, aby se zmírnila hospodářská krise a zajistil nový hospodářský rozvoj. Pokud jsme sledovali počiny staré vlády, konané za pomoci zmocňovacího zákona, neviděli jsme, že by byla dovedla použíti této veliké moci k ozdravení poměrů. Naopak, musili jsme konstatovati, že vzrostl počet nezaměstnaných, ztížila se situace státních financí a zavedla se řada opatření, jež snad vyhovovala stranickým zájmům některých vládních složek, ale neprospěla ani státnímu národu, ani státu samému. Příkladem budiž tu zavedení řady monopolních a jiných opatření, jimiž se právě v době krise zvyšovala cenová hladina nejpotřebnějších předmětů konsumu všech vrstev občanstva vůbec, ačkoli nenastalo vyrovnání nebo dokonce stoupnutí národního důchodu. Dále pak četná ustanovení, jimiž se hluboce zasáhlo do všech oborů podnikání soukromého, ačkoliv z toho vznikly jen nové škody národnímu hospodářství i státní pokladně. Vláda nesplnila sliby tlumočené jejími činiteli při rozšiřování zmocňovacího zákona, ani očekávání, která byla buzena v občanstvu použitím všech prostředků propagačních, i československého rozhlasu. Přímo trapnou byla však další okolnost, že sněmovnám nebyla dána možnost, aby se v plenárních schůzích vyslovily, zdali souhlasí se všemi vydanými nařízeními či nikoliv, ač mělo se tak státi nejen pode zákonitého ustanovení, ale též s o ohledem na výsostnou pravomoc zákonodárných sborů a se zřetelem na princip demokracie. Vládne-li se v demokracii zmocňovacími zákony, nelze se diviti, že to nevzbuzuje zvláštní důvěru těch, kdo si přejí, aby se všechny problémy veřejného a státního života řešily opravdovou nestranickou demokracií. Každá vláda na světě potřebuje důvěry, aby mohla dobře vyhověti svému poslání. Vláda koaliční potřebuje této důvěry ještě více, neboť právě princip koaliční častokráte ztěžuje dosažení všeobecné důvěry. Pouhým diktátem snad lze vládnouti jistý čas, ale nikdy ne trvale, zvláště tehdy ne, když ten, kdo diktuje, rád by převalil odpovědnost za chyby jím způsobené na někoho jiného. Něco podobného činila minulá vláda, jež nemela naší důvěry. V letošních volbách stará vládní většina byla poražena a musila se rozšířiti o novou složku, aby získala nosnou většinu. Ježto však kromě této okolnosti vše ostatní zůstalo nezměněno, nemůžeme ji považovat i za vládu skutečně novou. Zůstává v ní staré složení a starý duch, hned na prvním kroku doprovází ji bývalá nemohoucnost, a jsme přesvědčeni, že ani zmocňovacím zákonem nezíská vnitřní jednotnosti, tak potřebné ke kladnému řešení naléhavých problémů dneška a nejbližší budoucnosti. Neprojevili jsme důvěru minulé vládě při projednávání zmocňovacího zákona, nečiníme to ani vládě dnešní, jež není nějakým novým, zlepšeným vydáním, nýbrž pouze zhoršeným pokračováním. Jsme toho názoru, že bylo by v zájmu státu i národa, aby parlament nevzdával se svých výsostných, ústavou za ručených práv a že právě teď po volbách měl by ukázati svoji schopnost, vůli a odhodlání ke kladné práci, na niž čeká celá veřejnost. Přesunuje-li dokonce hned s počátku po svém ustavení - všechna svoje práva a povinnosti na vládu, stigmatisuje se před nezaujatou veřejností na orgán zbytečný, bez něho správa věcí a zájmů veřejných je dobře možná, a měl by pak vyvoditi z takovéhoto stavu poslední konsekvenci, jež by znamenala i značnou úsporu státní pokladně. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Jménem klubu senátorů Národního sjednocení prohlašuji, že stojíme v nejostřejší oposici proti zmocňovacímu zákonu z důvodů zásadních, že jej považujeme za odporující ústavě i demokracii a že budeme proti němu hlasovati i z té příčiny, že se dává vládě, jež nepožívá naší důvěry. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Přeje si pan zpravodaj slova?

Zpravodaj sen. Zimák: Áno.

Předseda: Uděluji tedy slovo panu zpravodaji kol. sen. Zimákovi k doslovu.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Senát pojednáva o zmocňovacom zákone už po štvrtej. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Zimák (pokračuje): Obava o poštrbenie našej ústavy bola už rozptýlená pri prvom prejednávaní. Národné shromaždenie má suverennú moc, na základe tejto môže vyniesť v mimoriadnych dobách na určitú dobu zákon, aby vláda mohla vydávať nariadenia so zákonnou platnosťou. Pán sen. dr Törkoly a dr Tischer vyčítali z §u 55 ústavného zákona len to, že nariadenia vládou vydané môžu len prevádzať zákony. Páni dávajú slovu ťmimoriadnyŤ nesprávny výklad. Ono znamená, že sa dáva vláde zmocnenie v mimoriadnych dobách na - určitú dobu, tedy nie na trvalo, nie štabilne. § 55 umožňuje vydávať aj všeobecné, blanketné zmocnenie. Platí o ňom, že podľa tohoto paragrafu sú dovolené i povšechné, všeobecné zmocnenia. Smysel §u 55 ústavnej listiny je to, že nesmú sa vydávať nariadenia bez zákonného zmocnenia, rešp. nestačí všeobecné odvolanie na platné zákony, lež že každé nariadenie musí sa opierať o určitý zákon, rešp. musí byť kryté zákonným zmocnením. Autorizačná doložka musí byť určitá len potiaľ, aby sa vzhľadom na § 102 ústavnej listiny dalo vôbec posúdiť, pohybuje-li sa nariadenie v rámci zákona, rešp. zmocnenia. Z §u 59 ústavnej listiny není však možno vyčítať, že zákonné zmocnenie samo musí tiež vytyčovať vedúce zásady. Ústavné zákonné výhrady znamenajú vlastne len specielné zdôraznenie principu §u 55 úst. listiny o viazanosti administratívy zákona, ktorej je učinené zadosť, kedže administratíva bude činiť zásahy v rámci rečitých výhrad aj na základe všeobecného zmocnenia.

Konečne o tej otázke, či je prípustná delegácia a možnosť všeobecne znejúcich zmocnení, o tom je už celá zahraničná literatúra, a väčšina literatúry domácej zaujíma k tejto otázke stanovisko kladné. Jestli pán sen. dr Tischer sa opiera o mienku pána univ. prof. Sandtnera, táto mienka nemusí byť smerodatná pre všetkých literátov z oboru práva, to je mienka len jednoho vynikajúceho právnika. Je tedy, ako som poznamenal, literatúry viac a stojí na stanovisku k tejto otázke kladnom. Ja by som sa odvolal na našeho vynikajúceho právnika, pána univ. prof. dr Weyra.

Profesor Weyr píše v svojej ťSoustavě práva státníhoŤ, 2. vydanie, takto: ťOd úpravy hranic mezi kompetencí zákonodárných a výkonných orgánů, pokud jde o stanovení obecných norem, dlužno přesně lišiti otázku možnosti delegace výkonných orgánů zákonodárnými k vydávání norem s původní relevancí právní. Naše ústavní listina řeší pouze otázku první (v §u 55). Co se týká druhé, jest se tedy ptáti, co platí, není-li výslovně řešena. Odpověď bude i zde závislá na konstrukci pojmu právního řádu. Rozlišujeme-li totiž zákonodárce ústavního a obyčejného jako dva různé a samostatné normotvorné subjekty, takže by se jich vzájemný poměr podobal poměru zákonodárce obyčejného k orgánu výkonnému, pokud tomuto přísluší stanoviti obecné normy s odvozenou právní relevancí (t. zv. prováděcí nařízení), pak budou nám normami s původní relevancí právní pouze zákony ústavní. Důsledkem této konstrukce by pak bylo, že by se nijak nerozumělo samo sebou, že by obyčejný zákonodárce bez výslovného zmocnění ústavního svou kompetenci mohl delegovati orgánům výkonným, a to tak, že by tyto v konkrétním případě mohly vydávati normy téže normativní hodnoty jako jsou zákony obyčejné, poněvadž právo nebo kompetence, které někdo má, neobsahují ještě samy o sobě možnost delegovati je na jiného, není-li k tomu výslovného zmocnění. Jsouť v zásadě nepřenositelné. Tak na př. nikdo nepochybuje, že presidentu republiky nepřísluší právo delegovati svou příslušnost jiným orgánům. Jinak má se však věc, když vedle zákonodárce obyčejného neuznáváme ještě zvláštního zákonodárce ústavního, nýbrž konstruujeme zákonodárce jediného (jednotný normotvorný subjekt), který může vydávati (stanoviti) dva druhy zákonů (obyčejné a ústavní). V tomto případě nelze upříti tomuto svrchovanému subjektu možnost delegace jen proto, že ústavním zákonem není výslovně připuštěna. Pokud jde o náš právní řád, neváháme prohlásiti, že tato druhá konstrukce (jako východisko úvah o přípustnosti delegace) jest případnější, poněvadž hoví více povšechné organisaci zákonodárství československého. Stanovisku zde hájenému odpovídá též zákonodárná praxe. Z ní budiž uveden jako zvlášť význačný příklad zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou.Ť

A § 1 zákona č. 337/1920 Sb. z. a n., Weyrom citovaný, stanoví práve, že vláda sa zmocňuje, aby použila cesty nariadzovacej, kde by inak bolo treba zákona.

Tedy, slávny senát, to je taktiež mienka nášho vynikajúceho znalca zákona a tvorcu ústavnej listiny. lnáč by nás mohlo tešiť, že opozícia je tak starostlivá o ústavu Československej republiky, keby len táto starosť bola úprimná. Mám dôvody k tomu, aby som o tejto úprimnosti pochyboval.

Tie politické strany, ktoré prevzaly predovšetkým odpovednosť za pomery hospodárske, sociálne a kultúrne v tomto štáte, sú si vedomé, že dávajú vláde zmocnenie v zaújme pohotovosti k rychlým potrebným zákrokom a opatrením. Opakujem s kľudným svedomím, že môžem slávnemu senátu doporučiť, aby prijal túto osnovu, lebo poštrbenia ústavnej listiny týmto zákonom tu absolutne niet. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati v čtení prvém, a to, nebude-li námitek, o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 17.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací (tisk 22).

Táži se pana zpravodaje sen. Zimáka, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Zimák: Nemám zmien

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpis a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 17.

Projednáme nyní další odstavce pořadu, jímž jsou:

2. Volby: a) Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny, b) Parlamentní úsporné a kontrolní komise

Stala se dohoda, aby obě tyt volby byly vykonány z plena.

Sděluji dále, že pro tyto volby se sdružily strany: republik. strana zeměděl. a malorol. lidu s čsl. stranou lidovou,

dále čsl. soc.-dem. strana dělnická s čsl. stranou nár. socialistickou,

pak čsl. živn.-obchodnická strana středostavovská s německou soc.-dem. stranou dělnickou,

dále Hlinkova slovenská strana ľudová se stranou Národního sjednocení,

konečně pak sudetskoněmecká a karpatoněmecká strana s německou křesť.-soc. stranou lidovou, s krajinsko-křesť. stranou sociální, s maďarskou národní stranou a se sudetskoněmeckým volebním blokem.

Jsou námitky proti tomu, aby jak volba Stálého výboru podle §u 54 ústavní listiny, tak i volba Parlamentní úsporné a kontrolní komise vykonána byla z plena? (Nebyly.)

Nejsou.

Budeme tudíž tímto způsobem hlasovati.

Přistoupíme k volbě Stálého výboru.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl kandidáty do Stálého výboru.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Za členy (náhradníky) jsou navrženi:

1. sen. dr Hruban (sen. Roudnický), 2. sen. Donát (sen. dr inž. Botto), 3. sen. dr Soukup (sen. Tomášek), 4. sen. dr Klouda (sen. Špatný), 5. sen. Thoř (sen. Niessner), 6. sen. dr Buday (sen. inž. Havlín), 7. sen. Frank (sen. Krczal), 8. sen. Kreibich (sen. Nedvěd).

Předseda: Kdo s navrženými pány kandidáty souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Jmenovaní byli zvoleni členy, pokud se týče náhradníky Stálého výboru.

Dovoluji si oznamovati, že ustavující schůze Stálého výboru se koná dnes v budově posl. sněmovny po provedení volby Stálého výboru v této sněmovně a po konci její schůze, a prosím proto zvolené členy Stálého výboru ze senátu, aby se dostavili do rozpočtové síně posl. sněmovny, kde se bude konati po skončení schůze posl. sněmovny ustavující schůze Stálého výboru

Provedeme nyní volbu Parlamentní úsporné a kontrolní komise a žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl jména navržených kandidátů.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Za členy (náhradníky) jsou navrženi:

1. sen. Roudnický (sen. Dytrych), 2. sen. Foit (sen. dr Havelka), 3. sen. Modráček (sen. Němeček), 4. sen. dr Klouda (sen. Plamínková), 5. sen. Hackenberg (sen. dr Bas), 6. sen. Kvasnička (sen. dr Polyák), 7. sen. Patzak (sen. Schmidt), 8. sen. Mikulíček (sen. Nedvěd).

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s navrženými pány kandidáty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Jmenovaní byli zvoleni členy, pokud se týče náhradníky Parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Předsednictvo se usneslo podle § u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky, s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že byl podán návrh sen. Zmrhala a soudr., podepsaný 12 pány senátory, aby se příští schůze konala v pondělí 8. července t. r. o 16. hod.

Žádám, aby tento návrh byl přečten.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. Zmrhala a soudr.:

Podepsaní navrhují:

Senát se usnáší, aby příští plenární schůze konala se v pondělí 8. července o 4. hod. odpol., aby se do této schůze dostavil pan min. předseda a sdělil, jaká konkrétní opatření zamýšlí vláda podniknouti proti zdražení masa a uzenářských výrobků, hrozícímu zdražení cukru, stanovení cen obilí z nové sklizně, naložení se zásobami obilí ze staré sklizně a zlepšení stravovací akce nezaměstnaných a jejich rodin, semletím starých zásob obilí a rozdílením mouky a chleba hladovějícím.

Předseda (zvoní): Podle §u 40 jedn. řádu návrh, aby se příští schůze konala jindy nebo s jiným pořadem, může se státi předmětem usnášení, prohlásí-li se pro to na dotaz předsedův nejméně 50 senátorů. V tom případě o něm rozhodne senát bez rozpravy prostým hlasováním.

Žádám pány senátory, kteří se prohlašují pro tento návrh sen. Zmrhala a soudr., aby povstali, žádám dále pány zapisovatele sen. Sehnala a Kříže, aby zjistili, zda pro tento návrh vyslovilo se nejméně 50 senátorů, a aby mně sdělili počet senátorů, kteří se pro tento návrh sen. Zmrhala a soudr. prohlásili. (Děje se.)

(Po sečtení hlasujících):

Sděluji, že pro návrh sen. Zmrhala a soudr. prohlásilo se 12 senátorů.

Poněvadž pro tento návrh neprohlásilo se podle §u 40 jedn. řádu nejméně 50 senátorů, nemůže se tento návrh státi předmětem usnášení, a stran konání příští schůze platí usnesení předsednictva senátu podle §u 40 jedn. řádu, že totiž příští schůze bude svolána písemně neb telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Končím proto dnešní schůzi.

(Konec schůze ve 12 hod. 12 min.)