Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Pechanec.

Sen. Pechanec: Vážený senáte! Kdo z vás pracoval v samosprávě ať obecní, okresní nebo zemské, dá mi za pravdu, že za normálních roků sestaviti rozpočet na př. v obci, která není zadlužena, je velice snadné. Horší je sestavovati rozpočet, když je obec prostředně zadlužena, a velmi těžko, když je předlužena. Něco podobného jest i s naším rozpočtem státním. To nelze udělati tak lehko, jako se to dělá v obci. V obci, když má starosta dělat rozpočet, sdělí 14 dní napřed referentům, aby si přichystali příslušné položky výdajové a příjmové, a rozpočet je hotov. Hlavní věc je, aby rozpočet měl rovnováhu. Když není rovnováha, škrtají se položky ve výdajích, bez kterých je možno se obejíti, a hledá se nový příjem. Jednou z nejužívanějších položek příjmových je vždy v rozpočtu zůstatek z roku minulého. Tak se to dělá v rozpočtu obecním a tak se to dělá i v rozpočtu státním. Rozpočet se udělá lehko, ale teprve když se dělají účty, je viděti, jak byl rozpočet překročen. Potom se kritisuje, že se neudělalo to a to, a příčina, proč se to neudělalo, je v tom, že nebyl příjmů.

V našem státním rozpočtu se počítá, že daně vynesou více než loňského roku. To se však předpovídat nedá. Ale co měl ministr financi dělat? Přičinil se, aby sestavil rozpočet podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak, aby byl rozpočet v rovnováze. Počítá hlavně s položkou, jak se o tom zmínil i gen. zpravodaj, daňových nedoplatků. Přitěžujícím pro náš,státní rozpočet je to, že přibývá každoročně vydání na úrokování a úmor. (Sen. Mikulíček: A na četnictvo a na policii!) Na všechno, i to je potřebné.

Více než třetinu všech příjmů dáváme na úrok a úmor našeho státního dluhu. Nechci se zabývati položkami rozpočtovými, chci jen ukázati jako živnostník, jak těžko se může počítat s tím vybraným nedoplatkem minulého roku "nezaplacené daně."

Moji předřečníci ukázali na chyby, ke kterým dochází proti živnostnictvu při předpisování a vybírání daní, a téměř všichni žádali, alby to bylo zjednodušeno. Víme, že dnešní mluvení je téměř zbytečné, o cifrách mluvit nemůžeme, ale rád bych, aby aspoň některé zrnko padlo na půdu úrodnou a vláda aby uvažovala, jak by to mohlo býti příští rok aspoň o něco lepší.

V prohlášení pana předsedy vlády bylo nám slíbeno všem dohromady, že se za naší spolupráce udělá co bude možné pro všecky vrstvy, ovšem v mezích možnosti, to znamená, když se to zaplatí. Živnostník by platil rád, kdyby mohl. Já mluvím hlavně o živnostnících malých, a opakuji jenom, co mluvili moji předřečníci, že pokud jde o vybírání a předpisováni daní, musí v této věci být administrativa reorganisována, to znamená za prvé zjednodušení předpisování a vybírání a za druhé vyřizování odvolání poplatníků. Jsou případy, že poplatník podá odvolání, které se ani za dva za tři roky nevyřídí, zakládá se, berní úřady vtělí živnostníkovi do pozemkových knih daně, a co má živnostník dělat? Úvěr nedostane, je hnán na buben a prodán v exekuci. Pro něj neplatí žádné moratorium. Takových případů je mnoho a zaviňuje to hlavně předpisování a vybírání daní tím způsobem, jak se dnes provádí. Naše strana, která má organisovány také živnostníky ve svém středu a počítá s nimi jako s důležitou složkou, bude hlasovat pro rozpočet, ale prosili bychom, aby vládní kruhy uvažovaly, jak toto napravit a jak se dostat z této situace ven.

Jde tedy především o zjednodušení nebo reorganisaci administrativy při předpisování a vybírání daní, a to co nejdříve. Proč? Těžko sej čeká rok, dva; čím dříve to bude, tím bude lépe. Jinak budeme živnostníky pochovávati nebo budeme jimi rozmnožovat řady nezaměstnaných.

Jsem z chudého kraje valašského a náš živnostník je rád, když jde pracovat jako dělník na dráze za 13 Kč denně; poněvadž však pracoval 1/2 roku u dráhy, nemá nárok jako dělník a za podzimní sezonu mu berní správa ještě předpisuje daň obratovou.

Tedy když chceme, aby daňové nedoplatky něco státu - a potřebuje toho co nejvíce - v letošním roce vynesly, navrhoval bych, aby finanční úřady uvažovaly tak, jako uvažuje živnostník, obchodník. Živnostník, když prodává na dluh, je rád když koncem roku anebo i po novém roce dostane aspoň něco z dluhů, a když vidí, že jeho dlužník nemůže platit, odepíše mu i polovičku, a když je to pořádný člověk a vidí, že platit při nejlepší vůli nemůže, odepíše mu i všecko, jenom když na novo od něho zase bude brát. A zájmem státu je, aby přibývalo lidí, kteří chtějí platit, lidí platících, neboť přibývá lidí, kteří ze státní pokladny berou, a ubývá těch, kteří chtějí platit. Bude-li to tak dál, ubude i pramen od maloživnostníků, který je velmi vydatný.

Loňského roku u nás na Valašsku postavením dráhy se začal vzmáhat turistický ruch. Přijeli páni z Prahy a chodili do jednoho horského potoka na pstruhy, ale pstruzi nebyli, byl suchý rok. Ptali se, kde ti pstruzi jsou, mlynář měl tak málo vody, že mlel místo vodou benzinovým motorem, a povídal jim: Je vám to divné? Oni na to: Ti pstruzi tu přec musejí být! Byl suchý rok a ty malé praménky, z kterých se voda stéká vyschly. Uvažte: ty praménky z malých dědin a obcí od živnostníků tekou vám všechny do ústředí do Prahy; z těch malých praménků je peněž moc, ale když je suchý rok, peněz není. Takový suchý rok je také dnes u živnostnictva. Ubývá peněz od malých živnostníků a nebude-li na ně pamatováno, ubude jich ještě více a ze živnostníků stanou se dělníci bez zaměstnání a přijdou státu na krk.

Proto bych prosil, aby finanční úřady uvažovaly o tom, jak to dělá živnostník, aby zjednodušily vymáhání daňových nedoplatků. Co je nedobytné, nechť se odepíše a nezatěžuje se tím zbytečně personál, a co je dobytné; o tom nechť se uvažuje, zavinil-li to poplatník sám či nezavinil. Poplatníků neplatů, kteří neplatí úmyslně, se nezastávám, ale poplatníka, který platiti nemůže, ačkoliv by chtěl, nechť si zavolá berní úřad a ujedná s ním dohodu, jak by mohl a chtěl platiti. Má-li majetek, musí si naň vypůjčiti, půjčí-li mu někdo; nemá-li ho a chce-li dobrovolně spláceti, nechť i to berní správa sebere. Jak jsem se informoval v ministerstvu financí, řekl referent, který má tuto věc na starosti, že berní správy mohou se samy o takových nedoplatcích do 20.000 Kč dohodnout s poplatníky na návrh berního úřadu. Dohodnou-li se či nedohodnou, to záleží na tom, jaký je kde přednosta.

Nedoplatky vzrůstají. Jak povstaly? Tím, že berní správa předpisuje více a nebere ohled na to, co poplatník přiznává. Mám na mysli poplatníka, který platil, co přiznával, ale nedoplatky mu za několik roků narostly, k tomu přišly úroky z prodlení, a tak se potom zhrozil - měl 5 či 6 dětí - těch 5 nebo 6 tisíc Kč. Je to domkář, který má 5 měřic pole, a když mu dají,do pozemkové knihy zástavní právo znamená to, že mu nikdo nedá úvěr a že přijde na buben. Co však bude s jeho dětmi? To by se mělo také uvážiti.

Stran běžných daní žádám, aby byly,předpisovány co nejdříve, aby člověk mohl počítati s tím, kolik má platiti. Obratová daň je dnes tak tíživá, že už by se mělo uvažovati o jejím odbourání.

Když jsem chodil do školy, učil nás pan učitel: Napoleon byl dobrý bojovník a dobrý finančník nebo měl aspoň dobré finančníky. Ptal se svého ministra financí: "Jak lid platí? Potřebujeme peníze na válku." A on řekl: "Platí dost." - "Přitáhnout trochu berní šroub!" Za čas ptá se zase, jak platí. "Platí, ale trochu nadávají." - "Ještě přitáhnout!" - Ptá se po třetí: "Neplatí nic, tancují a už ani nenadávají." - "Honem odšroubovat!" Nepřeháním, ale už je opravdu načase, aby se u maloživnostníků počalo s odbouráváním daně obratové. U nás na Valašaloklobúcku jsme se těšili, jak bude paušalována daň z obratu. Platili jsme 2%, pak 3% a teď 61/2% a 3% družstevní přirážky, to je 91/2%. Když dostali lidé, kteří chodí na trh a utrží 150 nebo 200 Kč, předpisy na 500, 600, 1500 Kč, každý myslil, že bude na špás taková daň, že to bude na 61/2%. Dnes vidí, jaká je to hrůza. Povídá: Kdyby aspoň pro nás malé byla výjimka. Bylo by třeba uvážiti, aby aspoň malí, kteří mají obrat 30 až 50 tisíc Kč, měli úlevy v dani obratové. Vím ovšem, že se neobejdeme bez daní, poněvadž stát peněz potřebuje, ale přimlouvám se, aby nebyly zbytečně vtělovány daně malým živnostníkům, aby byli napřed voláni na berní úřad a tam s nimi bylo ujednáno, jak by svoje nedoplatky zaplatili " aby neupadali úplně v exekuce.

Před ukončením se ještě chci zmínit o škrtech. Každý z nás dostal asi 29 knih rozpočtu. Není možné, aby všechno přezkoumal. Každý si přezkoumal, co ho zajímá. Mne zajímá elektrisace venkova, regulace řek a hrazení bystřin. Na těch položkách se škrtala. Pan ministr financí, který se musel přičinit, aby! dostal rozpočet do rovnováhy, škrtal tam, kde se škrtat nemělo. Na takové regulaci u náš pracovali vesměs malí živnostníci. Na elektrisaci rovněž. Elektrika svítí malým živnostníkům, dělníkům, všem. Obec si vypůjčila na elektrisaci, 200 až 250 tisíc Kč, je dlužna za síť. Kdyby měla subvenci, mohl by být proud levnější a přirážky nižší. Kdybychom subvenci dostali, byla by to úleva všem, poněvadž bychom přirážky odbourali.

Nemohu nepoděkovat panu ministru financí, že loňského roku se dostal do rozpočtu na soc. péči pro nezaměstnané živnostníky ten milionek korun. Je to málo, ale je to na vánoční svátky na ošacení dětí, na podporu živnostníků a na dárky. Letos máme 1 1/2 mil. Kč, tedy o 1/2 mil. Kč více. Je to vánoční dar, ale je to málo. Ale děkujeme i za to.

Také děkuji vojenské správě a ministerstvu obchodu, že aspoň částečně pamatuje při,vojenských dodávkách na živnostnictvo. Prosil bych, aby dodávky byly zadávány výhradně malým živnostníkům v horských a chudobných krajích, neboť je to jejich poslední, co mají.

Nakonec prohlašuji, že naše strana bude hlasovat pro rozpočet, protože je to státní nezbytnost.

Kančím slovy, která nám předčítal pan předseda vlády ve vládním prohlášení: "Vláda, předkládajíc nově zvoleným zákonodárným sborům aspoň stručný přehled úkolů, jež bude nutno plniti, doufá, že budou ji jak vlastní činností zákonodárnou, tak kontrolní účinně podporovati, abychom společně mohli docíliti toho, co bylo shora řečeno - totiž pokud možno nejvyšší míry prospěchu pro všechny vrstvy obyvatelstva a tím i pro republiku." (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále paní sen. Karpišková.

Sen. Karpišková: Vážený senáte! Mám-li tu promluvit jménem sociálně demokratických žen, chci nejprve dáti průchodu veliké. radosti a upřímnému uspokojení nad zvolením dr Beneše presidentem Československé republiky. (Výborně!) Touto volbou dostává se nám záruky, že budeme pokračovat v linii Masarykově, to jest v upevňování posic naší republiky za hranicemi a v její hospodářské a sociální výstavbě doma, že budeme se snažiti doplniti demokracii politickou demokracií hospodářskou. Dnes více než kdy jindy jsme my ženy horlivý mi zastánkyněmi demokracie, neboť vidíme, že diktatury ve světě kolem nás dávají lidem, svým poddaným, svým otrokům, můžeme říci, válku, hlad, bídu a berou jim jakoukoliv svobodu osobní. Proto si dnes tím více vážíme demokracie a máme za to, že po šťastné volbě dr Beneše presidentem Československé republiky může se Masaryk, jemuž vzdáváme nehynoucí dík a jemuž jsme nesčetněkrát dokázali svoji lásku a bezmeznou oddanost, klidně dívati na nás, jak to povedeme. Zůstáváme věrni jeho programu, to je věrni mravním ideálům československého národa a demokracii, jíž děkujeme za vznik samostatného československého státu a jíž se také jedině vzhledem k národnostnímu a sociálnímu rozvrstvení obyvatelstva našeho státu můžeme udržeti. (Výborně!)

Vážený senáte! U příležitosti projednávání rozpočtu, který má všecky stopy těžké hospodářské krise, chci říci, že nejdeme dosti rychle vpřed v řešení a odstraňování krise. Vidíme, že severské a jiné státy nás předhonily v tomto velkém úkolu. Poukazuji. tu na určitou ztrnulost ve finanční politice našeho státu, žaluji tu, že mnohým činitelům jsou peníze stále ještě určitým fetišem a nikoliv jenom jediným směnným prostředkem, kterým ve skutečnosti jsou.

Volali jsme mnohokrát a písemně jsme rozhodili do veřejnosti své návrhy, v nichž jsme zdůrazňovali potřebu opatřit lidu práci. Víme však, že investiční živější ruch se nemůže rozvinout, dokud nebude vyřešena také otázka finanční, zač podnikat, zač investovat.

Znovu zde upozorňuji na návrhy našeho kolegy posl. Macka: operace na volném trhu, a důrazně žádám, aby řešení této velké otázky, opatřiti lidu práci, nebylo odvislé od tápání a hledání prostředků v politice finanční. Na počátku podzimu tohoto roku jsme byli překvapeni drahotou, která se rázem stala neúnosnou všemu našemu pracujícímu lidu. Proč? Zejména proto, že krise přivodila veliké snížení mezd a platů. Vážený senáte! Co je drahota? Drahota je nepoměr mezi důchody a cenami životních potřeb, a v tomto nepoměru jsme se my octli u nás, ve státě, který se nikdy nemohl honositi značně vysokými mzdami, právě v době trvání hospodářské krise, kdy mzdy poklesly a drahota začala stoupati.

Ministr inž. Nečas již prohlásil jasně, jak to vlastně s tím hospodářským a sociálním postavením našeho pracujícího lidu je, když ukázal, že větší část pracujících lidí v tomto státě žije pod existenční minimum, t. j. nemá při jmu 6.000 Kč ročně. Proto jsme i tedy musili varovati a proto jsme také vyřkli do veřejnosti, že je nutno zadržeti postup drahoty v podzimních měsících tohoto roku. Slyšíme sice kolem sebe, že prý je to známkou blížícího se vzestupu hospodářského, že jsou to červánky lepší hospodářské doby, když ceny stoupají.

Váženi pánové! Když byla u nás pěstována deflační politika, cifry se přizpůsobovaly, snižovaly se mzdy a platy, ceny životních potřeb neklesaly touže měrou; zůstávaly hodně daleko. A když jsme provedli částečnou devalvaci, najednou by měly ceny stoupati, najednou by se měla uplatňovati teorie, že stoupajícími cenami může býti podnícena podnikavost. Tyto teorie mohou míti jako každá teorie své oprávnění, ale upozorňují tu, že mezi těmito teoriemi stojí živý člověk, rodina, děti, a tito činitelé, tento živý objekt doplácí na všechny tyto teoretické poučky nebo nepoučky. Viděli jsme, že při deflaci se nesnížila úměrně cena životních potřeb, a nemůžeme klidně přihlížeti k tomu, aby po částečné devalvaci letěly ceny nahoru. Nejsme pro snižování cen za každou cenu a všeobecně ve všech oborech, avšak u kartelových výrobků jsme pro snižování cen šmahem. My jsme si dnes podle rejstříku kartelového mohli zjistiti, že máme asi 538 kartelů, to znamená, že máme tolikéž vázaných cen, kterými nemůže býti hnuto, poněvadž je kartel drží v určitých svorkách. Znovu tu připomínám tu již ostudnou historii našeho českoslovanského cukru, tento křiklavý a do nebe volající případ, podle něhož dodáváme do ciziny cukr zadarmo a u nás udržujeme neodůvodněně vysoké ceny. Já se vám přiznám, vážení pánové, že je mi stydno jako zástupkyni pracujících vrstev mluviti ještě o této otázce, ačkoliv se ozývá všude, z publika jsme dotazováni přímo šturmem, co bude s cukrem, a my musíme říkati: Promiňte, my máme určitou kartelovou komisi, která má takový a takový předpis o svém jednání, tam se ti páni nedohodli jednomyslně v otázce snížení cen cukru a proto nemůžeme s místa, musíme čekati, až dojde k novelisaci kartelového zákona. To jest ostuda!

Vážení pánové, letos bude vyplácena, dividenda, majitelům cukrovarnických akcií. Proto říkáme: ceny musí jíti dolů u cukru na účet kartelů! (Výborně!) Při tom ovšem budeme vymáhati novelisaci kartelového zákona. Slyšela jsem, že se nedávno naříkalo s kompetentních míst nad tím, kolik se u nás asi spotřebovalo sacharinu. Tento návrh jest neupřímný. Pokud budeme trpěti neodůvodněně vysoké ceny cukru, pravím, potud nejsme oprávněni vytýkati chudákům, že si sladí svůj cikorkový odvar nezdravým a nevýživným sacharinem. Máme v rukou moc a všechny prostředky, abychom tomu zabránili.

Já tu chci v rámci tohoto protidrahotního boje zhodnotiti dobrý výsledek jednání obou soc.-politických výborů. Vynutili jsme jejich svolání. Považovali jsme za nutné nastoupiti včas, dříve nežli se bude moci sejíti sněmovna, a nyní vidíme, že se tak dobře stalo. Kvitujeme s povděkem ministrovi inž. Nečasovi, že předložil celé veřejnosti čistou, ničím nezakalenou, neztlumenou, ale ani ne přebarvenou zprávu o stavu našich pracujících vrstev. A právě proto, že ani nevíme, jak je důležito všechno, co může směřovati k zlepšení tohoto neblahého stavu, žádáme, aby byly realisovány všechny návrhy, které v resoluci oba soc.-politické výbory předložily vládě. I dnes už můžeme kvitovati, že některé věci, které jsme žádali, jsou splněny. Je to opatření stran brambor, aby nebyly zpracovávány na líh, je to snížení cel, velmi pronikavé snížení cel na tuky, je to dále vyšší dovoz vepřového dobytka, zejména pečenáčů a sádelných vepřů. Zde budeme muset jíti ještě dále, poněvadž drahota masa a tuků nesmírně bolí, zejména v nejnižších vrstvách, které požívají masa jen svátečně, ale v doby nynější drahoty nemohou je ani svátečně požívati. V důsledku toho je také vytvářen je jich názor na život a společnost. Člověk, který si musí ustavičně odpírati, nutně propadá onomu cítění, které nazýváme méněcenností, a podle toho také klesá jeho sebevědomí jako člověka a příslušníka národa. My jsme vždycky byli ve spotřebě masa za Německem a Anglií. Jen si přečtěte statistiky spotřeby masa a uvidíte, jak tato spotřeba trvale klesá! Stoupá jen tam, kde je to odůvodněno domácími porážkami, ale ve spotřebě městského a chudého zemědělského obyvatelstva nestoupá. Musíme, vážení pánové, třeba přechodně uvolnit dovoz toho, co nemáme, ale musíme chtít dovážeti - vždyť také čekáme na vývoz. Zemědělcům nebude pomoženo dříve, dokud se nevrátí těch 700.000 dělníků do práce, dokud nebudou míti mzdy a dokud nebudou moci kupovati omastek, maso, mouku, chléb a bílé pečivo. žádný zákon, ať přijdete s jakýmkoliv - a já věřím, že apetit agrární strany je veliký - nevyřeší tuto základní věc. Dokud nedáte těm 700.000 lidem práci, nebudete míti odbyt, nestržíte a nebudete vykazovati větší výrobnost a profit, poněvadž tady to bude stále váznouti.

V souvislosti s otázkou tuků bych se chtěla dotknouti otázky umělých tuků. Již je toho na nich navaleno dosti, proto nepřicházejte stále s něčím novým! Na schůzích říkávám, že otázka umělého tuku je klasickým příkladem, nad nímž by se měly zamysliti všechny ženy a hospodyně -máme u nás asi 3,162.000 domácností - a pak by viděly, jak politika sahá až do hrnců, až do toho margarinu, do toho kdysi opovrhovaného umělého tuku. Tady je nejlépe viděti, co politika zmůže při vytváření cen a jak může neblaze zasahovati do otázek spotřebních.

Připomínám, že výrobcům umělého tuku byl uložen závazek nuceného odběru řepky. Pan kol. Dytrych zde o tom také mluvil. Mimo to jim bylo nabízeno přimíchávati drahé sádlo do umělého tuku, byl stanoven kontingent, výroba omezena a na konec se ještě přichází s dávkou. Vážení pánové, to je trochu mnoho na jeden předmět denní spotřeby, a to takový předmět, o němž jsem přesvědčena, že jeho stoupající spotřeba je podmíněna pouze bídou a hladem určitých vrstev lidových. Kdybychom dnes chtěli uvaliti vyrovnávací výrobní dávku na umělé tuky, nebudeme jednati dobře a spravedlivě, poněvadž každé uvalení nové dávky musí dnes býti posuzováno také s hlediska únosnosti výrobců. Těmto výrobcům byly v nedávné době suroviny, t. j. arašíd, podzemnice a palmová kokosová jádra, zdraženy o 60%. My jsme počítali s tím před půl rokem, že event. dávku z umělých tuků ponesou výrobci, poněvadž za žádnou cenu nemohou zástupci pracujícího lidu v tomto státě, nejen socialisté, ale ani lidovci, ani zástupci drobných zemědělců neboť chudé ženy zemědělské si nesou z trhu laciný ceres, aby mohly prodat hrudku másla - dáti souhlas k tomu, aby byly zdraženy dávkou tuky nejlevnější, totiž do 10 Kč ceny. Dnes již není tak vhodná doba, abychom mohli říci: 1 Kč dávky na 1 kg umělého tuku ponesou výrobci. Ti už dnes nemohou. Proto musíme velmi opatrně tuto otázku řešiti a říkám již předem: ony druhy umělého tuku, které jsou předmětem spotřeby nejchudších, to je sádlo za 7 Kč, tuk ceresový nebo kokosový za 8 Kč, nemohou a nesmějí býti dotčeny. To musí býti závazkem. V tomto státě nesmí nikdo dělat z výživy lidu stavovskou zájmovou politiku. To je příliš vážné, než abychom: na tomto poli chtěli smutně excelovat.

Stejně žádáme, aby chleba a mouka zůstaly v těch cenách, jaké vláda prohlásila ke dni 15. července t. r. Na čí účet to půjde, čeho k tomu bude potřebí, to není Naší věcí, to je dnes už věcí vlády, a její slova musí platit. Stejně ták odmítáme, aby bylo sjednáváno s jednotou pekařskou, že chleba má býti v jednotné ceně, ale nikoli v jednotné váze podle kvality, horší chleba ve větší váze za tutéž cenu a lepší chleba nebo lehčí chleba za tutéž cenu. Hospodyně nemůže nositi váhy každý den a kontrolovat a vážit ten kousek chleba. To by bylo smutné, kdybychom to chtěli požadovat. Proto nechť se vyrovnají dnešní ceny mouky - jsou-li, a ony jsou, vždyť jste je zvýšili monopolem o tam není sporu, to je 13%ní zvýšení ceny žitné mouky. Jsou-li ceny vyšší, vyrovnejte je, máte na to obilní monopol, máte možnost jednat s mlynáři a pekaři. Ale nepřevalujte na bedra chudých žen ještě tu starost, kdyby chleba byl zdražen, aby jej musily každý den vážit. Prostě říkáme: vláda ať splní svůj slib!

Dalším předmětem, který vzbuzuje obavy v lidové výživě, je mléko. Já tu říkám: Pozor, varujme se zdražení! Tady jde o děti. My moc rádi deklamujeme o těch dětech, jak je v nich národ věrný, při tom ovšem na ně žebráme po ulicích, což není právě nejkrásnější. Tady jde o výživu těch, na nichž nám nejvíce záleží. Tady jde vůbec o zdraví lidu. Kdo to dobře sleduje, může dnes viděti, že si dělníci na stavbě neposílají pro pivo, nýbrž pro mléko. Chceme i těm lidem znemožniti levnou, zdravou výživu? Říká se nyní, že musíme pomoci zemědělcům, kteří nestačí při drahotě krmiv a nedostatku krmiv s cenou, která jest jim dávána. Ano, my jsme pro to, aby drobný zemědělec a každý zemědělec dostal spravedlivé ceny za mléko. Jestliže jsou mu krmiva drahá, a ona jsou drahá, pak, prosím, opatřme mu krmiva levnější. Něco se již udělalo přídělem denaturovaného cukru a jinými zákroky, ale mnohé a mnohé zbývá, ještě vykonat. Můžeme snížiti clo na dovoz kukuřice z ciziny, můžeme vůbec uvolnit na.nějaký čas dovoz hodnotných krmiv. Ale na to slyšíme, že prý by poklesl potom v ceně ječmen a oves. Jak by k tomu přišly vrstvy konsumentské v městech i na venkově, kde nejsou výrobci mléka, aby dopláceli ještě na drahý ječmen a oves drahotou mléka? To je přece něco, co se nesrovnává se zdravým rozumem.

Potřebuje-li drahný zemědělec pomoci, ať se mu pomůže dovozem, ale nemysleme si, že můžeme udržovati ceny žita, ječmene a ovsa tím, že zvýšíme ceny mléka. Není-li jiné pomoci, musíme ji hledati tam, kde bude méně bolet. A ostatně ať nese část zvýšeného nákladu za dnešní doby, kdy je krmivo drahé, kdy je Inu nedostatek, svaz mlékáren, poněvadž pro ně a v jejich zájmu byla stvořena nucená. pasteurisace v Praze, tento zázrak, jehož se všude v ostatních městech bojí. Aby nám bylo rozuměno, nejsme proti pasteurisaci. Byl to ministr Bechyně, který žádal zdravotní opatření a dodávku zdravého mléka konsumentům. Mluvila jsem pro tento návrh zákona s tohoto místa, ale pánové z agrární strany byli proti němu, začali na nás ukazovati jako na škůdce zemědělců, že jim nepřejeme výdělek a ukazujeme na nečistotu v mléce. A nyní, když se to hodilo mlékárnám a jiným do rozpočtu, najednou má býti mléko pasteurisováno. Ty ženy na schůzi jsou tak chytré, jako všechny mlékárny a všechen agrární vůdcovský aparát dohromady, a řekly nám: Dobře, ale proč nucenou pasteurisaci v Praze - nyní také v Brně, v Poděbradech a některých lázeňských městech - když lidé na venkově a v malých městech - to je ohromná většina obyvatelstva - budou pořád píti nezdravé mléko mlékárensky neošetřené? Proč tedy nás přesvědčujete, že v městech je pasteurisace nutná, když venku se může píti neošetřené mléko? Touto cestou to tedy asi nepůjde. Musíme usilovati o to, aby zemědělec přišel na své ceny, ale abychom při tom nezdražovali mléko. Řekla jsem to už v soc.-politickém výboru a opakuji znova, že mi na Moravě ženy řekly: Kdyby se zdražilo mléko, půjdeme do ulic, to si líbit nedáme. Už nemáme nic než tu holou bryndu, a jestliže nám zdražíte mléko, pak se naše trpělivost ukončila. To se stalo v Prostějově, můžete se o tom přesvědčit. Nic nepřeháním.

Jsme tedy povinni bdíti nad cenami již proto, že máme více nezaměstnaných než loni. To se projevuje také po stránce zdravotní. Ministr dr Czech správně ukázal ve svém posledním výkladu, že stoupá u nás nemocnost, i když úmrtnost klesá. Musíme žádati pro ministerstvo zdravotnictví vyšší dotaci, aby mohlo plnit své úkoly. Přiznávám se tu, že jsem to byla já, která jsem často jako člen zdravotnického i soc.-politického výboru senátu upozorňovala, že ministerstvo zdravotnictví v minulých letech trpělo chronickou nezaměstnaností. Ano, trpělo, buď že nemělo prostředků, anebo že nebylo dosti průbojné, aby si prostředky vynutilo. Dnes musí býti poměry jiné.

Vítám změnu, která se projevila dnes: v ministerstvu zdravotnictví, a snahy pana ministra dr Czecha. Slibujeme, že budeme podporovat snahy směřující k tomu, aby lidu se dostalo ošetření, zdravých potravin, abychom prováděli zdravotní kontrolu také u potravin, abychom vydávali na položky, které směřují k ochraně zdraví, daleko více než dosud. Znovu připomínám, nedeklamujme jen o dítěti, vždyť my všichni rodičové víme, že dítě je promítnutí našeho osobního života do věčnosti. Jsme si toho velmi dobře vědomi a poněvadž jsou tu stále statisíce dětí, které nejsou zabezpečeny, musíme volat, aby po stránce zdraví bylo učiněno vše, aby naše děti, které nemají dostatek péče, byly konečně jednou řádně nejen ze žebravých sbírek, nýbrž i v rámci státního rozpočtu zabezpečeny. Možností je tu dosti. Račte uvážiti: Když objednáváme na př. vojenské masky a můžeme je dostati na jednom kusu o hodně levněji, než je dostáváme, proč bychom si nemohli vybrati druh vyhovující, avšak při tom levný, a uspořené peníze dáti na podporu dětí, na jejich výživu, na jejich zdraví a sociální péči. A jiné a jiné cesty by se daly nalézti, jen kdybychom chtěli hledati.

Dále připomínám, co bude se zásobami, které převzal stát podle závazků obilního monopolu. Víme, že jsou to ohromné sumy peněz, které musí stát za tyto zásoby zaplatiti. To jsou stamilionové náklady a já připomínám, abychom pamatovali včas, co se s těmi zásobami má státi, abychom je nenechali zkaziti, když máme 700.000 nezaměstnaných a když máme tolik set lidí zkráceně pracujících, kteří by s povděkem uvítali jakoukoliv výpomoc z tohoto reservního fondu obilního.

Kvitujeme s povděkem vše, co se stalo po stránce zásobování v posledních dobách. Vděčíme svým zástupcům, zejména v živočišném syndikátu, že prosadili větší dovoz, snížení cel atd., ale říkám, že je potřebí ještě více. Měřím to na bídě a potřebě lidí. Vy nás nebudete podezřívat, že přeháním; pro nás by bylo největším štěstím, kdybychom mohli přijíti na schůzi a slyšeti od našich lidí, že se jejich život lepší, ale my to neslyšíme a přicházíme ze schůzí duševně i nervově zničeni, poněvadž se musíme dívat na bídu. Proto říkám, že je toho málo, co se až dosud stalo, a že se musí státi více. Nesmíme úplně pouštěti ochranu nájemníků, lidí, kteří obývají jednu nebo dvě místnosti, nýbrž musíme je dále chrániti, poněvadž nemůžeme dovršovati jejich tragedii. Vítáme zejména chystanou osnovu ministerstva soc. péče na podporu péče o chudé nájemníky. Tímto zákonem má býti poskytnuta možnost budovati malé byty za cenu 1000, 1200, 1300, 1500 Kč ročně při dvou místnostech. To by byla pomoc, tím by bylo odpomoženo hroznému břemenu, které cítí každá malá rodina. které cítí člověk, který nevydělá ani 6000 Kč do roka a má dávat 3000 Kč za pokoj a kuchyň. Tato věc musí býti vyřešena a já věřím, že se zde nenajde odpůrce této dobré věci, až ministr soc. péče předloží svoji osnovu.

Na konec chci říci, že dáváme souhlas k rozpočtu, ačkoliv máme námitky proti rozvržení daňového břemene. Daně spotřební příliš dodávají životnosti, mízy a krve našemu rozpočtu.

My tu dáváme souhlas k dokonalému vybavení armády, poněvadž je toho třeba, my si však vyhrazujeme kontrolu, jak budou ty dodávky vypadat, a zdůrazňujeme, řekla bych, mezinárodní požadavek všech socialistických stran, aby výroba, zbrojařský průmysl byl pozvolna postátňován. Jenom stát může nám dáti i všem záruku, že kanony a flinty u nás vyrobené nebudou jednou namířeny proti našim vlastním synům a dětem.

Dělnické ženy, jejichž jménem mluvím, opakuji to, jsou znepokojeny nad trvale klesající životní úrovní svých rodin, a při tom, vážení pánové, ony to jsou, jež nejvíce pociťují tíhu nezaměstnanosti, neboť těch 700 tisíc, to jsou všechno dělníci. Děti dělnických žen to jsou, jež trpí podvýživou a jejichž nemocnost v posledních dobách stoupá, zejména tuberkulosou. Já bych chtěla říci, ne jako slovo sebe méně demagogicky zabarvené, nýbrž jako slovo v pravý čas a na pravém místě: Trpělivost těchto žen je na dně. Stavovský zájem při rozhodování o hospodářských otázkách v našem státě, jednostranné řešení krise a, znovu opakuji; příliš vystupňovaný apetit agrární strany nesmí nadále provokovat hladové rodiny nezaměstnaných, polozaměstnaných a špatně placených vrstev. Vážení pánové, škody z toho vyplývající by byly nedozírné pro stát s hlediska zdravotního, politického i kulturního. Proto volám: Vyřešme již jednou zákonem ochranu mezd a ochranu spotřebitelů! My jsme nesčetněkrát žádali zřízení komor spotřebitelů, nedostalo se nám však splnění tohoto požadavku, ačkoliv všechny ostatní stavy mají své zastoupení. Máme komory všech vrstev, jenom spotřebitelé jsou bezbranní. Tyto komory spotřební jsou nutností. Boj proti lichvě a falšování, dále řádná zdravotní kontrola potravin musí být, vážení pánové, stejně důležitou starostí státu, jako všechny ostatní státní potřeby, jako na př. výzbroj armády, jako brannost národa, neboť brannost národa je v úzké souvislosti se zdravotním stavem obyvatelstva. Nuže tedy, hlasujíce pro rozpočet, připomínáme naší vládě zvláště tyto povinnosti k výživě lidu a chceme věřit, že i jí jde tak upřímně jako nám všem o to, abychom byli zdravým, silným národem, abychom rostli ve své zdatnosti duševní i tělesné, abychom všichni v tomto státě mohli uplatniti svůj nárok na lepší život, na šťastnější existenci sobě a svým dětem. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že do výboru iniciativního za sen. Rejmona nastupuje p. sen. Turek, do výboru techn.-dopravního za sen. Hocke nastupuje sen. inž. Mayr.

Předsednictvo senátu usneslo se podle § 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 20. prosince 1935 o 9. hod. s

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 65) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona na rok 1936 (tisk 75) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 13. schůzi senátu dne 12. prosince 1935.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.