Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 128 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Krčmář, Machník.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 9 hodin 51 minut.

dal předseda: na dnešní schůze sen. Malíkovi, Modráčkovi, Novákovi (lid.), Pechancovi, Rýparovi, dr Sobotovi, Zmrhalovi, dr Žiškovi; na dnes a zítra sen. Liehmovi a dr Rehákovi.

Zpráva tisk 73.

Interpelace tisk 76/1 a 76/2.

Usnesení posl. sněmovny tisk 81.

výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému usnesení posl. sněmovny tisk 81.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby výborům uloženo bylo podati zprávu o tomto usnesení posl. sněmovny do nejblíže příští schůze.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze:

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu sen. Kvasničkovi.

Sen. Kvasnička: Vážený pane předsedo, slavný senáte!

Starou a dosud nevyvrácenou veřejno-hospodářskou zásadou je, aby hospodářství každé veřejné korporace, tedy především státní, vedeno bylo zásadou, že veškerá vydání, která jsou nutná, mají býti kryta náležitými příjmy, jinými slovy, že hospodářství veřejnoprávní korporace má býti za všech okolností v rovnováze. Prosím, proti této zásadě není v odporu ani zásada soukromohospodářská, která říká, že nikdo nemá vydávat více, nežli má příjmů. To se navzájem doplňuje, to se navzájem nevylučuje. Nevylučuje se ani to, co říkali někteří teoretikové národohospodářští - myslím, specielně prof. Macka - kteří říkali, že stačí, když hospodářství je vyrovnáno v několika letech, že rok je sám o sobě úzký, krátký, omezený čas, že ten výkyv hospodářské krise nezapadá souběžně s tím rokem a že by tu snad nevadilo, kdyby se to rozložilo na několik let. Opakuji "snad", snad v teorii by to nevadilo, ale v praksi by tato zásada byla velmi nebezpečnou, protože jsme si dobře vědomi, že snaha všech zákonodárných sborů a demokratických institucí je býti pokud možno populární, oblíbený a odtud by vznikala zase snaha přesunout vydání na dobu pozdější.

Tedy zásada, o níž jsem z počátku mluvil, nenašla sluchu v tomto rozpočtu a tento rozpočet je v rovnováze formálně. Jsme si vědomi, že je formálně v rovnováze, je to rozpočet krisový, rovnováha byla docílena prostě tím způsobem, že příjmy byly nadsazeny, zvýšeny, byly posuzovány, řekl bych, velmi příznivě, ale obávám se - a ostatně je o tom přesvědčen sám pan ministr financí - že těchto příjmů dosaženo nebude, takže de facto zde projednáváme rozpočet nevyrovnaný. (Tak jest!)

Hospodářská krise v tomto rozpočtu je na prvý pohled zřejmá. Je to rozpočet krisový. Není to rozpočet, jak řekl pan zpravodaj, který již ukazuje na lepší časy. To mohl tvrditi pouze proto, poněvadž se mi zdá, chtěl odůvodnit vyšší příjmy, které se uvádějí v rozpočtu s odvoláním se na konec hospodářské krise. O hospodářské krisi se u nás velmi mnoho mluví, ale velmi málo se pro její řešení udělalo.

Pánové, přiznejme si docela otevřeně, že kromě investic a kromě řešení úrokového břemene se k řešení krise nepřikročilo. Investice samy o sobě nikdy krisi nevyřeší. Investice, zejména veřejných korporací, mohou býti pouze dočasnou injekcí, po které se však objeví reakce, poněvadž pak v rozpočtu se objeví úrok a úmor nákladů na investice; a poněvadž investice, které byly podnikány, jsou zpravidla nerentabilní, působí úmor a udržování těchto investic ještě další zhoršení rozpočtu.

Je pochopitelné, že každý ministr financí v době hospodářské krise ocitá se v těžké situaci. Příjmy se mu smrští v důsledku hospodářských poměrů, naproti tomu však velká část vydání je konstantní - je to především úmor dluhů - a proto se nedivme, že úmor dluhů, který v dobách konjunktury se velmi snadno řešil, je v dobách krise velmi tíživý, a má nám to býti poučením, že se dluhy veřejné nikdy nesmějí v dobách konjunktury dělati. Touto zásadou jsme se neřídili, dělali jsme dluhy v dobách konjunktury a pochopitelně úmor těchto dluhů z dob konjuktury nás tím více tíží v době hospodářské krise. Druhou takovou konstantní číslicí jsou náklady na veřejné zaměstnance.

Každý ministr financí, i nynější, se touto cifrou zabýval a odůvodňoval stoupnutí rozpočtu tím, že roste náklad na aktivní zaměstnance a na pensisty. Prosím, tímto tvrzením pana ministra financí se dostáváme k velikému problému, který u nás řešen není a nebyla nikdy ani odvaha jej řešiti. Prosím, nejdříve se podívejme na veřejné zaměstnance.

Co obstarávají veřejní zaměstnanci? Veřejní zaměstnanci obstarávají státní administrativu. Jaká je státní administrativa, takový je stát. Stát stojí a padá se správným fungováním státní administrativy. Nebudeme-li míti administrativu poctivou, spořádanou, uspokojenou vnitřně a prolnutou láskou ke státu, pak stát neudržíme (Tak jest!). Pánové, kdyby se dělala sebe horší politika hospodářská - ovšem myslím dočasně - bude-li fungovati bezvadně administrativa, budou-li fungovati, řekněme, finanční úřady, sociální péče, zdravotnictví, školy, bezpečnost, armáda, pak se stát nikdy nemusí báti o svou existenci, nemusí se také báti ani o svou posici žádná vláda, kdyby dělala sebe horší politiku, prostě proto, poněvadž oposice nemůže prakticky, když funguje řádně administrativa, použíti svého vlivu proti dočasné vládě. Proto každá rozumná vláda má zájem na tom, aby její poměr k administrativě byl vřelý, teplý, aby administrativa řádně fungovala. Bohužel, nemohu to říci o vládě naší. Tento primérní zájem naše vláda a naše vlády vůbec nepochopily. Jestliže funguje státní administrativa tak, jak funguje, prosím, za to musíme býti vděčni veřejným zaměstnancům. Musíme býti vděčni veřejným zaměstnancům, že jejich poměr ke státu nenašel ohlasu v nebezpečné zásadě, která by se mohla projeviti slovy: Jak ty ke mně, tak já k tobě. (Výborně!) Vážení pánové, říkám tvrdá slova, ale račte si uvědomiti, jak by to se státní administrativou vypadalo, kdyby se tato zásada rozmohla v našem veřejném zaměstnanectvu.

Pan ministr financí říká, že náklady na státní zaměstnance a na pense rostou. Zabývejme se nejdříve tím tvrzením, že rostou. Pan ministr to tvrdí na základě předloženého rozpočtu, ale rozpočet pro mne není směrodatný, prostě proto, že jaksi anticipuje, chce dopředu, snaží se vylíčiti, jak asi situace v příštím roce bude vypadat, a nikdo se nemůže panu ministrovi financí diviti, že se na straně vydání snaží to naznačiti velmi černě a na straně příjmů pokud možno také černě.

Pro mne však je směrodatné, jak roste náklad na státní zaměstnance podle účetní uzávěrky. Zde ovšem máme dvě číslice, kterými se mohu zabývati. Jsou zde náležitosti a jsou zde platby. Nevím, které cifry bych měl pro porovnání vzíti, zdali platby nebo náležitosti. Předpokládal bych, funguje-li řádně státní administrativa, že jsou směrodatné náležitosti, poněvadž platba je již důsledkem fungování administrativy, která může nedoplatky nebo přeplatky prostou administrativní cestou vyříditi. Ovšem je také možno, že když náležitosti nejsou náležitě uvedeny - a u nás ty případy máme - že máme velký rozpor v každoroční uzávěrce mezi náležitostí a platbou. Zde něco nehraje dohromady, je tu něco, co by býti nemělo, poněvadž ten rozpor nemůže býti velký a trvalý. A my se každoročně setkáváme při účetních uzávěrkách s tím, že rozdíl mezi náležitostí a platbou je velmi značný.

Začnu posledním rokem konjunktury, tedy r. 1929, který skončil podle uzávěrky skvělým přebytkem 1,5 miliard Kč. Na veřejnou správu, zaměstnance, vyplaceno bylo 4.940 mil. Kč. Pan ministr financí uvádí letos v rozpočtu na r. 1936 částku 4.709 mil., tedy není pravda, že by náklad rostl, když fakticky r. 1929 činil 4.940 mil. Kč a rozpočtový předvídaný náklad na příští rok Je 4.709 mil. Kč, tedy o 1/4 miliardy méně.

V rozpočtu na r. 1929 pan ministr financí uváděl také cifru nepoměrně větší, o 105 mil. Kč vyšší. Tedy pan ministr financí r. 1929, v roce vysoké konjunktury, kdy hospodářství skončilo 1,5 miliardovým přebytkem, nevyplatil, co bylo v rozpočtu, naopak vyplatil o 105 mil. Kč méně. Proč méně? Tyto velmi značné částky ušetřil tím, že nejmenoval, nepovyšoval, neobsazoval místa. R. 1930 skončil schodkem 480 mil. Kč v náležitostech, v rozpočtu na platy zaměstnanců bylo uvedeno o 29 mil. méně, tedy není pravda, že náklad stoupl, naopak rozpočtově klesl. Ale oproti rozpočtu ušetřeno bylo ve vlastní státní správě na zaměstnancích 74 mil., na pensích 32 plus 14, pro pensisty zavedeny byly nové kvitanční poplatky, jež vynesly 100 mil. Kč, takže pan ministr financí proti rozpočtu na rok 1930 ušetřil 220 mil. Kč, ačkoliv tvrdil, že náklad na zaměstnance roste. R. 1931 skončil schodkem 740 mil. Kč v náležitostech. Rozpočet byl na státní zaměstnance menší proti roku předcházejícímu o 7 mil. Kč. Proti rozpočtu ušetřeno ve vydáních 51 mil. Kč. Zavedena byla resystemisace, pro kterou pan ministr financí říkal, že potřebuje novelisaci zákona o dávkách za úřední výkony. Tato novelisace, o které před veřejností bylo uváděno, že je nutná proto, aby mohla býti provedena resystemisace, vynesla 77 mil. Kč podle závěrečného účtu. Pan ministr financí nevyplatil ani těchto 77 mil. Kč, nevyplatil ani 29 mil. Kč, které měl v rozpočtu; u podniků ušetřil 70 mil. Kč proti rozpočtu u zaměstnanců státních, u ostatních 147 mil. Kč, tedy 260 mil. Kč úhrnem. Připočteme-li k tomu výnos 77 mil., dojdeme k sumě 337 mil. Kč, přes to, že v tomto roce byl zaveden vánoční přídavek.

Rok 1932 skončil velmi značným schodkem, 830,549.000 Kč. Hlavně to byly podniky, které vykázaly ztrátu 1.134 mil. Kč. Náklad na zaměstnance vzrostl a sice o 176 mil. Kč. Proti rozpočtu však skoro celá tato cifra byla ušetřena, 162 mil. Kč.

Rok 1933 skončil schodkem velmi značným, 1 1/2 miliardy Kč, zase v důsledku hospodářství podniků. Náklad na státní zaměstnance je menší v důsledku opatření úsporných o 316 mil. Kč a proti rozpočtu ušetřeno dalších 154 mil. Kč.

Rok 1934 máte všichni, pánové, na svých stolech, ve svých místnostech. V uzávěrce rozpočtové se povídá, že r. 1934 vykazuje schodek 342 mil. Kč. Náklad proti roku předcházejícímu na zaměstnance byl menší o 255 mil. Kč, tedy proti r. 1932 menší o 571 mil. Kč. Proti rozpočtu zde ušetřeno dalších 33 mil. Kč.

Rok 1935 bude teprve končit, a rok 1936 máte před sebou Nevím, mohli-li byste mi dobře odpověděti na otázku: roste, či klesá náklad na veřejné zaměstnance? (Sen. inž. Havlín: Kam se poděly ty úspory?) Říká se - a když si člověk přečte podrobně rozpočet na r. 1936, sám pan ministr financí tam říká - že náklad na příští rok byl způsoben tím, že vzrostly výdaje: na ministerstvo vnitra o 44,8 mil. Kč, to je důsledkem rozšíření bezpečnostní služby na četnictvo a policii - na ministerstvo financí vzrostly o 34,5 mil. Kč, to je konečně v důsledku volání po tom, aby finanční správa hnula s tou celou agendou, kterou má a dostala se kupředu. Ministerstvo školství zvýšilo o 23 mil. Kč osobní náklady v důsledku nových škol, zejména na Slovensku a v důsledku otevření nových tříd. Tato cifra se menší - mluvil jsem o ní při novelisaci zákona o újezdních školách - poněvadž všichni víte, že počet dětí klesá. To bude velký problém.

Konečně je náklad na ministerstvo národní obrany, prodloužení vojenské služby, který stoupl o 12 mil. Kč. Pan ministr financí tvrdí, že náklad na státní správu roste, ale když to rozeberete, vidíte, v čem roste. Mohlo by se říci, když je krise, že je každý povinen podle svých příjmů přispěti na řešení krise státu. Tato zásada je správná, zejména když se tvrdí "podle svých příjmů". Proto je dobře podívati se, jak ty příjmy veřejných zaměstnanců vypadají ve své konečné číslici, totiž ne v té honosné číslici, kolik má každý napsáno, ale kolik každý bere. Zmíním se i o tom, jak tyto platy vypadají podle zákona čís. 103. z r. 1926. To je nejpříznivější doba pro veřejné zaměstnance. Ovšem důvodová zpráva k tomuto zákonu, sestavená nynějším panem guvernérem dr Englišem, praví: "Stát není tak bohatý, aby mohl platit své zaměstnance tak, jako platilo Rakousko. Ale hospodářský vývoj, klesnutí cen potravin, účelná resystemisace napraví tuto křivdu, které jsme si vědomi."

Veřejných zaměstnanců s učiteli máme 400.000. Kol. Paulus tu včera mluvil o tom, že snad polovina národa nemá existenčního minima. Podle platového zákona do 6.000 Kč ročního příjmu má 96.491 zaměstnanců (Slyšte!), t. j. plná třetina zaměstnanců, nemá na papíře ani 6.000 Kč. Do 9.000 Kč ročně má 61.400 zaměstnanců, do 12.000 Kč ročně 75.014 a zaměstnanců s příjmem do 15.000 je 49.043. Sečteme-li tedy státní zaměstnance, kteří mají podle zákona plat do 15.000 Kč ročně, jest jich 281.948, tedy plných 80% veřejných zaměstnanců nemá plat, který by přesahoval 15.000 Kč ročně. (Sen. inž. Havlín: Hrubý plat!) Ano, hrubý plat podle zákona.

Když se r. 1932 prováděla úsporná opatření, referent ve sněmovně - byl to příslušník republikánské strany prof. dr Brdlík - prohlásil: "Kdyby každý stav přispěl k řešení hospodářské krise" - je to v důvodové zprávě - "tak jako přispěli veřejní zaměstnanci za 12 let trvání republiky, pak by se stát musil topit ve zlatě." Ale ty platy proti předválečným platům vypadají takto: V VII. hodn. třídě činí plat pouze 65 % platu předválečného, v VI. - to byly už vysoké třídy úřednické - je 53% předválečného platu, V. je 54% předválečného platu. O vyšších třídách nemluvím, poněvadž tam je poměr ještě nepříznivější.

Teď byly provedeny srážky. Pan ministr financí říká, že pánové v rozpočtovém výboru senátu odhadují srážky na 25%, ale ve skutečnosti činí prý pouze 10%. Kdybyste od peněz, které jsem uváděl, odečtli srážky 10%, nevím, zdali byste řekli, že to je číslice, ze které může býti státní zaměstnanec ve zněmčeném území živ. A chtějte pak, aby vykonávali státu službu. Soudce, přednosta okr. soudu, který soudí 15 až 20 tisíc lidí na okrese - někde bývá nejvyšším státním funkcionářem v městě v těch menších okr. městech - má na papíře plat 1300 Kč měsíčně, ale bere 916,60 Kč. (Výkřiky: To je hrůza!) To je přednosta okr. soudu! Štábní kapitán - vysoká funkce vojenská - béře na papíře 1600 Kč, ve skutečnosti však 1.040,80 Kč. To jsou faktické číslice. Teď mi řekněte: co chcete, aby tito lidé dali více na řešení hospodářské krise? Mohlo by se mně říci: Ale ty vysoké úředníky nejmenujete, ty, co mají první a druhou hodnostní třídu, sekční šéfy a min. rady. Pánové, máme celkem těchto zaměstnanců 896. Ale i tito vysocí zaměstnanci berou na ruku po srážkách, na př. takový sekční šéf, kolem 5.000 Kč měsíčně. Promiňte, i když jsem příslušníkem oposice, mohl bych říci, že nejvyšším úředníkem ve státě je ministr. A dejme si ruku na srdce. Je to vysoký plat pro ministra? Nikdo nebude přece tvrdit o něm, že má málo práce nebo malá vydání. Buďme tak objektivní, známe to všichni z vlastní zkušenosti, jak to vypadá. Ten ministr to má ještě horší, a bere platu asi 6.000 Kč měsíčně. Takový plat má každý ředitel malé venkovské záložny. Snad by se mohlo namítnouti, že má ještě další plat, když je státním zaměstnancem, že má plat poslanecký a ministerský dohromady. Ale i když je státním úředníkem, připočtěte si k tomu cifru, kterou jste slyšeli po náležitých srážkách podle zákona, když se stane členem Národního shromáždění, a dostanete cifru, která neodpovídá významu ministrovu. Je to veliký plat, když min. předseda dostane na ruku asi 9.000 Kč? Můžete z toho viděti, že platy veřejných zaměstnanců nejsou jistě veliké. (Sen. inž. Winter: "Polední list" to nemusil vyčítat!) Pane kolego, nemohu za to odpovídat. Uvádím to proto, že svědomí mně to káže říci.

A dále. Nepovažuji za důstojné, aby stát dával velké honosné platy na papíře, a ve skutečnosti aby byly nepoměrně menší. Jsem sám státním zaměstnancem. V první rubrice mám poměrně slušný plat, ale co podpisuji dole, to je ve skutečnosti o 25 až 30% menší. Nač si hrát na veliké platy, když jsou menší? Proč to dělat zbytečně komplikovanější, proč uvádět velké, honosné platy, a na konec na ruku brát plat o třetinu nebo 40% menší?

Ještě bych to shrnul dohromady. Ti státní zaměstnanci při platech, které jsem vám zde uváděl, přispěli na řešení hospodářské krise jednou miliardou tím, že nedostali to, co bylo uváděno v rozpočtu od r. 1929. Srážky v roce 1933 činily 382 mil. Kč, odbourání vánočního přídavku 190 mil. Kč, zvýšený pensijní příspěvek 160 mil. Kč, dohromady s učiteli 1050 mil. Kč. To bylo v r. 1933. V r. 1934 1350 mil. Kč, v r. 1935 1250 mil. Kč. Přes 4 1/2 miliardy bylo dáno veřejnými zaměstnanci z těch platů, které jsem vám zde uváděl, na řešení hospodářské krise. A při tom mně nikdo nebudete přece tvrditi, že je to odůvodněno poklesem cen životních potřeb, naopak ceny životních potřeb stouply a celá hospodářská politika se nese k tomu, aby opravdu stouply. V této době v Praze všude dnes - čtu v "Právu lidu" - 90% soukromých zaměstnanců dostane vánoční přídavek. Každá služka dostává od slušné zaměstnavatelky jednoměsíční mzdu jako příspěvek na Vánoce. Toho u státních a veřejných zaměstnanců není. Ale mohlo by se mně namítnouti: Vy však máte postup. Ale tento postup je vázán systemisací míst. Pánové, dostáváte všechna memoranda od úřednických organisací, která vám ukazují, jak tento postup vypadá. Máte na stole memorandum od spolku technických úředníků finanční správy, kde se dožadují, aby systemisace byla zlepšena, a uvádějí, že pouze 24% technických úředníků, inženýrů vysokoškolsky vzdělaných, dosahuje platu druhé až čtvrté třídy, avšak všech 76% je odkázáno býti komisaři a vrch. komisaři. Jsou to lidé 51 let, 52 let, 55 let staří. (Sen. inž. Havlín: I 61 roků!) A jsou stále vrchními komisaři. Pan kol. Havlín kandidoval také jako vrchní komisař. A tito komisaři mají 25, 28, 30 služebních let.

Středoškoláci, jádro státní správy, úředníci výkonné služby, dneska vypadají tak, že dělají 10 roků kancelářské pomocníky, pak se stanou aspiranty, potom se stanou na tři roky čekateli a tak v příznivém případě po 14 letech stávají se úředníky VII. hodn. třídy.

A jaká je tragedie u úředníků kancelářské služby? Konají kvalitní práci, jsou na berních správách referenty, jsou tam i v odvolacích instancích, na hejtmanství třeba mají určitý referát, který také vyřizují, a jsou v nejnižších platových stupnicích kancelářských pomocníků, slouží 25 let a nemají nejmenší naděje na jakýkoli postup. Teprve po 15 letech smluvního poměru, bez výjimky, kdy mohou býti propuštěni na hodinu bez uvedení důvodu, stávají se čekateli a teprve po 20 letech služby stávají se pragmatikálními úředníky a jako asistenti nebo oficiálové jdou do pense.

Máme řadu těch, kteří jdou do pense jako kancelářští pomocníci po 35 letech služby. To je proto, že z celkového počtu 21.474 systemisovaných míst pro kancelářské pomocníky jen 7305 je vyhrazeno pragmatikálním úředníkům.

K tomu všemu přispěla ještě výplata platu 10. dne v měsíci. Pan předseda vlády i pan ministr financí slibovali, že tuto anomalii odstraní. Působí potíže. Kde může státní zaměstnanec, úředník nejvyšší kategorie, vykládati domácímu, že může platiti činži až desátého, a kde jsou ostatní platy, které se nemohou dáti na desátého, jako elektrika, školné, hodiny a pod.? Pan ministr financí říkal, že to bylo z důvodů ulehčení platové službě. Dnes máme nadbytek peněz na žiru. Tento důvod, nedostatek oběživa, nepadá dnes v úvahu. Slib byl dán. Proč aspoň v této maličkosti, která působí velkou obtíž, o které se říká, že stát nic nestojí, nemůže býti vyhověno?

Zase by se mi řeklo: platy jsou malé proto, že jest státních zaměstnanců mnoho. Považuji za svou povinnost, abych zde před vámi se vypořádal s legendou, která říká, že je státních zaměstnanců více než za Rakouska. To se tvrditi nedá. Opatřil jsem si autentická čísla jednak z rozpočtu na r. 1936 a jednak stará. V některých úřadech je úředníků více než za Rakouska, ale to není směrodatné, vždyť struktura státu se změnila za ta léta.

Nejvyšší soud a kasační dvůr měly 113 zaměstnanců. Náš nejvyšší správní soud má 127 zaměstnanců. To jsou systemisovaná místa. Od nich je nutno odečísti 10% interkalář. Nejvyšší účetní dvůr za Rakouska měl 108 zaměstnanců, my máme 161. Ministerská rada měla 198, dnes 241. Ovšem račte si vzíti v úvahu tiskovou službu a to všecko, co dříve nebylo. Počet zaměstnanců v zahraniční službě vzrostl. Kde jsme měli za Rakouska 223 zaměstnance, dnes máme 1260. Pak vzrostl také počet zaměstnanců ministerstva vnitra. Rakousko mělo 17.523 zaměstnance, my máme 23.266. To padá na účet gážistů četníků. Železnice měly za Rakouska 131.143 zaměstnance, dnes je systemisovaných míst 142.654. Ale prosím, provoz na železnicích několikanásobně stoupl. Teď máme ostatní úřady, kde všude je počet zaměstnanců nepoměrně nižší. Školy za Rakouska měly 11.115, dnes mají 10.940 a nejhůře to u nás odnesla péče o obchod a průmysl. Prosím, tady se zobrazuje také celé naše hospodářství, které jsme dělali. Rakousko mělo pro ministerstvo obchodu... (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kvasnička (pokračuje):... vyhrazeno 2756 systemisovaných míst, naše ministerstvo obchodu 418. Ministerstvo financí za Rakouska mělo 34.002, my máme 25.526. Pošty za Rakouska měly 48.847, dnes mají 34.217. Orba za Rakouska měla 3667, my máme 2817. Nejhůře to odnesla spravedlnost. Za Rakouska bylo 22.551, dnes máme systemisovaných míst podle rozpočtu 10.084. Veřejné práce za Rakouska měly 9745, dnes 2410. Nabotnaly některé úřady v důsledku celého hospodářství a správy, kterou provádíme. Narostla nově ministerstva na úkor výkonné služby dole. Dole nemáme výkonných úředníků, ale nabotnaly centrální úřady. V centrálních úřadech nabotnaly zvláště presidia proti dřívějším poměrům. Presidia v dřívějších dobách byla jakýmsi orgánem pro ministra, dnes se stala vlastně presidia v centrálních úřadech rozhodujícím činitelem a proto presidia úžasně vzrostla, ale to zkomplikovalo celou správu. Proč? Poněvadž každé, i to nejpodřadnější jednání se koná v ministerstvu. Výkonné úřady dole provádějí prostě jen šíbr. Proč? Poněvadž všechno se ovládá politicky. Rozhoduje se protekčně, proto se to může uplatniti až nahoře v centrálních úřadech. Proto úřady dole nedělají nic jiného, než sběrnou službu pro centrální úřady. Proto to trvá tak dlouho, proto jsou stížnosti do nevyřizování věcí. Snad by se mi mohlo říci: přece je moderní doba, jistě i úřady se přizpůsobily onomu úřadování. Máme stroje, máme kartotéky, máme propisovací stroje v moderních úřadech, v úřadech to vypadá jako ve strojírně, musely se i úřady k tomu přizpůsobiti. Nepřizpůsobily se. Je tam sice pokrok, ale služba dnes není koncentrována, jako tomu bývalo dříve. Nezapomeňte, že počet přidělené agendy úžasně vzrostl, že to nelze srovnati. Ukáži to na několika případech. U soudu bylo přiděleno jednomu soudci u okresního soudu za Rakouska 600 kusů ročně, dnes je přiděleno jednomu soudci 3000 kusů ročně. Račte si představiti, že jeden soudce má vyslechnouti a odsouditi 3000 kusů ročně! Do toho ještě přijde dovolená, takže průměrně denně připadá na něho 10 kusů. Račte si představiti, jak justice pláče, a nedivte se, že se nemůže nikdo dovolati spravedlnosti! Byl jsem na valné hromadě soudců, kde předseda soudu řekl: My nejsme soudci, my nesoudíme, my jen administrujeme, vyřizujeme a odkládáme, jen abychom docílili toho počtu. (Výkřiky sen. Němečka.) Ale pánové, to již není otázka soudců, to je otázka státu.

Dnes se stále mluví úvěru, o nedostatku úvěru, ale víte, proč je dnes úvěr nemožný, přestože je peněz dost? Prostě proto, že není žádné instance - a každý dlužník je si toho vědom - kde by se věřitel a peněžní ústav dovolal svého práva, protože to trvá 2 až 3 roky, než rozsudek přijde k platnosti. Zbytečně se odvolává, poněvadž každý chce docíliti odkladu, když ví, že to bude rok, 2 roky trvati, než vyšší instance rozhodne. Prostě dostati rozhodnutí od některého soudu, to trvá několik let, a za tu dobu se hospodářské poměry dlužníka mohou tak změniti, že i když má věřitel v ruce platební rozkaz, nic si na něm nevezme.

Také pozůstalosti se projednávají tak, že kdo má dostati pozůstalost, nedočká se jí, naopak jeho pozůstalost se projednává s předchozí pozůstalostí najednou.

Vezměte si berní správu! U berní správy byl za Rakouska příděl 600 kusů, dnes je příděl 1500 i 2000 kusů. Představte si, jak potom může agenda berní správy vypadati! A tu máte také odpověď na to, že máme 5 miliard nedoplatků!

U pošt a železnic je zaveden bodový systém, který proti Rakousku znamená 100% zvýšení výkonnosti.

A teď byste mně mohli položiti otázku, jak z toho všeho vyváznouti. Chceme-li míti stát, musíme míti administrativu, neboť stát bez administrativy je nemožný. Cesta z toho všeho je především ta, o které jsme všichni přesvědčeni, totiž reorganisovati státní správu. (Tak jest!) Reorganisace státní správy musí spočívati na tomto principu: výkonnou agendu úřadů - nejnižší instance, odvolací službu - úřady druhé instance a úřady poslední instance mohou míti jen zákonodárnou činnost, ale nic jiného. Kontrolu hospodářství provede parlament a nejvyšší kontrolní úřad. Od toho také parlament máme. Bude-li státní správa vybudována na těchto zásadách, jsem přesvědčen, že to bude nepoměrně levnější a také rychlejší, poněvadž úřady dole budou moci vyřizovati agendu, a nikoli pan ministr. Jen si přiznejme, že se dnes min. rada při schůzích zabývá obsazováním míst strážníků nebo přidělovaním nově jmenovaných četníků a pod. Což je to funkce min. rady?

Dále je třeba veřejnou správu i samosprávu zveřejniti, nekrýti zbytečně úředním tajemstvím věci, které se krýti nemají. Dnes si každý řekne: nic se mně nemůže státi, jsem chráněn úředním tajemstvím. Tímto tajemstvím se ovšem zbytečně kryjí věci, které by se jím krýti neměly.

Kontrolu financí je třeba prováděti tím způsobem, aby se zjistilo, kam peníze jdou a co kdo platí, kolik který stav přispívá a kolik který stav ze stát. příjmů dostává.

Je nutno omeziti fondové hospodářství na minimum, poněvadž uniká kontrole.

Také by bylo na čase kvalifikovati úředníky podle moderního způsobu. Dnes máme již možnost kvalifikace úředníků podle takového systému, že se jakýkoliv vliv a protekce omezují na minimum.

Dále je třeba postarati se o umístění kanceláří, neboť je to ostuda, jak u nás kanceláře některých úřadů vypadají. Jděte jen na berní úřady, na pošty atd., kde vidíte nebílené místnosti, špinavou podlahu. Zkrátka ta základní čistota kulturního národa chybí u našich veřejných úřadů, a je třeba provésti určité vhodné adaptace místností. Živnostníci, hlavně stavební živnosti, jsou bez zaměstnání. Proč by se nemohla dáti z investičních částek určitá částka na vymalování, zdokonalení a natření nábytku, aby kancelář byla dána do stavu takového, aby tam ten zřízenec a úředník byl si vědom, že je státním úředníkem, a nedíval se na ten úřad jako na trestnici? Kdyby tyto kanceláře podléhaly dozoru živnostenských inspektorátů, nevím, kolik by se našlo závady při vytápění atd. To by se veřejnost podivila. Nestálo by to tak mnoho a pomohlo by se živnostníkům, zejména stavebním živnostem, které jsou dnes na mizině.