Zbytečné místnosti najímá si stát ve starých domech. Průměrný náklad, který stát platí na jednu místnost, je 2000 Kč ročně, ačkoliv to není k potřebě. Na jednoduché, vzdušné budovy by náklad byl menší, než jaký stát musí platiti, 2000 Kč ročně z činžovních bytů, za kanceláře, které jsou daleko od sebe.

Konečně bych přikročil v závěru svého referátu k pensistům. O pensistech tvrdí také pan ministr, že náklad na ně roste. Uvedu stručně: R. 1931 stáli pensisté 779 mil. Kč. R. 1932 783 mil. Kč, r. 1933 704 mil. Kč, po srážkách r. 1934 663 mil. Kč. To je podle uzávěrek. Pan ministr financí zde uvádí, že náklad bude příštím rokem veliký, 926 mil. Kč. Především já tomu nevěřím, to říkal vždycky předtím. Ale pan ministr financí ušetřil na pensistech 40 mil. Kč. Teď tu máme tu ostudnou otázku, staropensisty IV. etapy. Pensisté měli býti zrovnoprávněni v r. 1933. Už ty etapy byly něco nepěkného: kdo je starší, ten to dostane ihned, a ti mladší musejí čekat, až dorostou do toho stáří. Pan ministr financí říká, že by ho to stálo 40 mil. Kč. On však na těchto zaměstnancích 40 mil. Kč ušetřil. Vyplatil 663 mil., a dříve měl 779 mil., tedy více než 40 milionů Kč. A tato ostuda ubohých pensistů čtvrté etapy by zmizela. Dnes by to už nestálo 40 milionů Kč, poněvadž od r. 1930 jich řada zemřela a řada dětí těchto pensistů ztratila nárok na příspěvky, vyživování atd. Náklad by byl hodně menší a já bych prosil pana ministra financí, aby nám zjistil k 1. lednu 1936, kolik opravdu těch pensistů 4. etapy je, a kolik by dělal náklad na 4. etapu pensistů.

Poněvadž pense stávají se odiosním břemenem, o kterém se neustále mluví, navrhoval bych, aby byl vybudován zvláštní samostatný pensijní fond (Tak jest!) pro ty nové ovšem; pro ty staré to není možné, poněvadž by nestačily reservy prémiové. Ten fond byl za Rakouska. Víme, že zemský výbor měl pensijní fond. Zaměstnanci si platili 4%. Měli plnou pensi a ještě dostávali činovné. Skončilo to milionovým přebytkem. Naproti tomu my platíme 8%. Nedostáváme činovné do pense, jsou srážky. Pak ovšem by se nám nesměli posílati do pense 40letí lidé, a jenom proto, aby pak někomu udělali místo, pošlou se dříve do pense a berou následkem toho pense neobyčejně dlouho lidé, kteří moc krátkou dobu sloužili ve státní správě a do toho fondu skoro nic nedali. Máme již tři presidenty pozemkového úřadu, kteří sloužili velmi krátkou dobu. Zajímavo je také, když si rozeberete podniky, kolika procenty přispívají do pensijního fondu z platů, je to cifra, kterou by měl pan ministr financí vysvětliti a vyšetřiti. Na př. jsou podniky, jako státní tiskárny a tisková kancelář, kde příspěvky do pense činí celých 30% platů. Jsou však také případy, na př. u tabákové režie, kde to ovšem dělá jenom 6%. Průměrně to dělá 24%, někde však 30%, někde docela 6%. To jsou velmi značné nesrovnalosti. Mimo to by bylo třeba, aby tento pensijní fond, který by byl vybudován, byl spravován nejen státem, nýbrž také zaměstnanci, zvláštním kuratoriem, které by mělo právo odmítnouti pensisty, kteří nemají nároku na pensi a kteří by pensijní fond velmi zatěžovali.

Ještě jedna věc také zasluhuje pozornosti. Připomínám si to, když vidím pana sen. dr Karase. Máme totiž velmi nepoměrný náklad na pense vojenské. (Hlasy: Proč?) Pense vojenské v poměru k civilním nejsou úměrné počtu zaměstnanců. Při tom jsou vojenské pense malé, poněvadž velká část vojenských pensí připadá na rotmistry, a ti mají malé pense. Je vidět, že těch pensistů vojenských... (Sen. Zmrhal: Pense rakouských generálů jsou veliké!) Proto těch pensistů musí býti daleko více, než je úměrně pensistů z civilní služby. Proto je tam náklad vyšší. Ale to jest jistě věc, kterou bychom se také měli zabývati, poněvadž není možno, aby se do pense poslali poměrně mladí lidé, kteří mohou ještě dlouhou řadu let vykonávati službu. To je pak příčinou, že tito pensisté jsou ještě někde jinde zaměstnáni, ale zatěžují velmi značně a po dlouhou dobu státní pokladnu.

Jen stručně jsem zde nadhodil řešení akutního problému. Dalo by se o něm mluviti velmi mnoho, ale není na to času a snad ani místa. Tento problém se nedá odkládati. Není to snad jen zájem spravedlnosti vůči gážistům, nýbrž sám zájem státu žádá, aby tato věc byla vyřešena, poněvadž odkládáním a neřešením této věci budou státu způsobeny velmi značné škody, které bude lze velmi těžko odstraniti. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Při projednávání rozpočtu na r. 1936 se ukázalo, že všichni odpovědní činitelé a všechny politické strany jsou si vědomy obtíží doby, znají rozsah velkých překážek, neuzavírají očí před dnešní nejistotou zaviněnou politickým neklidem v Evropě a hospodářskou krisí v celém světě. Nepřekvapuje, že při projednávání rozpočtu dochází také ke kritice. Je to nejvhodnější doba a nejlepší příležitost. Také tentokráte dochází ke kritice, která však, jak bylo patrno z projevů učiněných v posl. sněmovně i v tomto zákonodárném sboru, netýká se hlavních, základních linií politiky naší vlády, nýbrž zjevů a opatření, které rozrušují, případně zneklidňují anebo ukazují na některé nepřístojnosti a zlořády.

Také my, projednávajíce rozpočet, přistupujeme ke kritice věcné ve snaze, aby byla zjednána náprava, aby byly odstraněny nepřístojnosti a aby zejména nevyskytovaly se již křivdy, na něž náš politický veřejný život byl velmi často bohatý. Kritisujeme proto, že chceme míti zdravý, pevný a spolehlivý stát, a jsme si vědomi toho, že zdravým a pevným je stát tehdy, jsou-li také zdravé politické, hospodářské a sociální poměry.

Nemohlo překvapiti, že nejpalčivější otázka, která se vyskytuje téměř v každém projevu, co bude dále, jaký bude vývoj poměrů, tlumila vášně, mírnila ostří útoků a zvýšila u každého, kdo věcně posuzuje danou skutečnost, vědomí odpovědnosti. A jestliže přes to tu a tam vyskytovala se ostřejší slova anebo došlo k ostřejším útokům, pak pravidelně vycházela tato slova z politických skupin, které nemají co ztratiti a které také nikdo zvláště v těchto dobách a poměrech nebéře vážně.

Každý, kdo má zájem na republice, kdo chce, abychom se z těžkých poměrů, ve kterých jsme, dostali zase ven, volal po spolupráci anebo se spolupráce zúčastňoval. Činil tak proto, aby přispěl svojí hřivnou, svou součinností k pevnému zabezpečení státu a řádnému zabezpečení lidu.

Soc. demokracie nevolala pouze po spolupráci, ona v každém případě, při každé příležitosti spolupracovala. Protože spolupracovala, znamená to, že dávala a dala státu vše, co potřeboval, aby řádně zabezpečen mohl odolávati nárazům, aby v daném okamžiku mohl čeliti útokům, aby prostě pro každý případ byl náležitě připraven.

Jestliže jsme dali státu pro jeho zabezpečení vše, co od nás bylo požadováno, jestliže jsme souhlasili se zřízením věcného fondu ministerstva nár. obrany, který representuje miliardové částky, pak vyslovujeme oprávněné přání, aby s tímto věcným fondem se řádně hospodařilo, aby byl řádně spravován, aby se jím neplýtvalo. A má-li býti tato zásada dodržena, je bezpodmínečně nutno, aby zde byla zajištěna řádná kontrola nejenom nejvyššího kontrolního úřadu, ale také Národního shromáždění. Jedině řádnou a svědomitě prováděnou kontrolou se zabrání nejrůznějším pověstem, znemožní se nekontrolované zprávy, nebude se moci povídat o horentních ziscích průmyslových společností, dodávajících ministerstvu nár. obrany výrobky. Nebude se moci mluviti o provisích, o odměnách, a nebude se také moci mluviti ani kontrolovaně nebo nekontrolovaně o politickém příživnictví.

Jestliže jsme se tudíž postavili v každém případě za návrhy a požadavky, jimiž měla býti zabezpečena a zlepšena obrana státu, pak stejně rozhodně jsme se postavili proti každému pokusu, jímž měl být učiněn průlom do demokratického zřízení, proti každému pokusu, s nímž jsme se v posledních měsících tu a tam setkávali. Musili jsme odmítnouti návrhy, které, kdyby došlo k jejich realisování, znamenaly by velmi podstatný průlom do demokratického zřízení našich obcí. Nemohli bychom souhlasiti a nebudeme souhlasiti s návrhy jednotlivých českých skupin, aby jedna třetina členů, obecních zastupitelstev byla jmenována, jako nemůžeme souhlasiti s postupem, který nastoupil zemský úřad a v určitých případech i ministerstvo vnitra při potvrzování obecních starostů. Zde nejde o to, aby prováděn byl zákon tak, jak byl myšlen, nýbrž zde velmi často vyřizuje si se soc. demokratickými starosty svoje účty okr. úřad nebo některý úředník okr. úřadu. Majíce tyto zkušenosti, opírajíce se o tato fakta, bránili bychom se v každém případě pokusům o změnu volebního řádu do obcí potud, aby jedna třetina členů obec. zastupitelstva byla jmenována.

Jestliže v těchto těžkých dobách zůstala neotřesena základna demokratického života, základna politické a občanské rovnoprávnosti, jestliže zachována byla na rozdíl od jiných států občanská a politická práva nejširších vrstev lidových - a po této stránce můžeme mluvit tudíž o uspokojení těchto vrstev - pak nelze říci totéž o životě hospodářském, o hospodářských poměrech. Zde nemůžeme mluviti o uspokojení. Zde naopak jsme povinni konstatovati rozechvění, zneklidnění, rozrušení. Zde široké vrstvy pracujícího lidu městského i venkovského trpí za hříchy jiných, pykají za neschopnost a zaujatost ředitelů hospodářského života a pykají také za činnost obhájců dnešních výrobních, hospodářských a sociálních řádů, těch obhájců, kteří odmítají plány, kteří odmítají provádět návrhy soc. demokratické. (Souhlas.) I když mnohé se dělá - a my tu kvitujeme s povděkem úsilí ministerstva soc. péče - i když provádějí se mnohé veřejné investiční a nouzové práce, pak vše to, co se podniká, je málo. Vše to nestačí ke zdolání nebo odstranění tíhy poměrů, která v tak strašné míře, v tak velikém rozsahu doléhá právě v této době na příslušníky pracujících vrstev, kteří pozbyli zaměstnání a ztratili výdělek. Vše to, co se vykonalo, nestačí a také opatření, k nimž došlo v poslední době, která ještě v praktickém hospodářském životě se neprojevila, nebudou postačující. Musíme dále. Je nutné, abychom více nežli dosud podporovali nebo umožňovali podporu vývozu našeho zboží, abychom zvyšovali kupní sílu kruhů spotřebitelských i drobnými, nepatrnými opatřeními. Bude nutno s urychlením prováděti práce, jež přispějí k převedení jedné části průmyslového dělnictva do zemědělství. To znamená, že bude nutno prováděti a na dlouhou dobu studovati kolonisaci, že bude nutno přikročiti k novému provádění pozemkové reformy, aby se dostalo půdy těm, jimž dosavadní příděl nestačí, aby právě tito příslušníci pracujících vrstev, majíce dostatek půdy, nalezli obživu a svou existenci pouze v zemědělství a nemusili hledati nezbytné prostředky k existenci v průmyslu, ve stavebních oborech a pod. (Tak jest!)

Bude musit být také u nás prováděna dále pronikavá sociální politika. Máme usnesení vlády o tom, že má býti uskutečněn 40hodinový pracovní týden, máme usnesení vlády o tom, že má býti vybudováno jednotné zprostředkování práce, aby byly regulovány poměry na pracovním trhu, aby část nezaměstnaných dostala se do práce, ale vidíme, že právě ty vrstvy, které by měly míti zájem na provedení těchto velkých sociálně-politických reforem, ačkoliv se označují za vrstvy protikapitalistické, táhnou za jeden provaz s průmyslovými podnikateli, jak to nejlépe vidíme z činnosti a projevů politické strany živnostenské.

Mluvím-li o těchto nezbytných opatřeních, pak snad opakuji věci z valné části známé, ale my, poněvadž jsou nezbytně nutné, musíme je zdůrazňovati, abychom upozornili, že je nejvyšší čas, aby k jejich provádění a realisaci došlo. Jsme si vědomi toho, že to, co zatím provádíme, nestačí. I my víme, že investice samy o sobě nestačí k vyřešení krise. Ale s jakými návrhy přicházejí ti pánové, kteří dokazují, že investice samy o sobě k vyřešení krise nestačí? Jaké návrhy předložilo na př. Národní sjednocení na řešení hospodářské krise, jaká opatření navrhuje, aby se ta velká armáda dostala do práce, do výrobního procesu? O tom nic neslyšíme. Snad by doporučovali prodloužení doby pracovní, snad by doporučovali ještě větší snížení mezd zaměstnaného dělnictva. Konkretních návrhů, velkorysých návrhů, svědčících o moderním nazírání na hospodářský život a svědčících o novém nazírání na moderní poměry, které tu vyvolaly nový nebo podstatně změněný hospodářský život, ani nic podobného neslyšíme.

Slavný senáte, nepopíráme, že u nás musí dojíti k pořádku ve státní správě i administrativě. Jsme si vědomi toho, že v čelo úřadů musí býti postaveni lidé svědomití, především státní lidé a ne exponenti té nebo oné politické strany. Vytýká se na př. učitelům, že se exponují v kulturní politice, že se exponují v politickém životě, ale nevidí se, že jednotliví okresní hejtmani a náčelníci, kteří stojí a stáli na tak exponovaných místech, jdou rovnou do posl. sněmovny jako zástupci nebo členové určité politické strany. Na jedné straně se vidí u učitelů jejich aktivní účast v politickém nebo kulturním životě, ale trpí se okresním hejtmanům a okresním náčelníkům, aby na tak exponovaných místech stáli ve službě určité politické strany a dávali najevo příslušnost k této straně.

Případy které máme ze Slovenska a Podkarp. Rusi, dokazují, jak mnoho nezdravého je v některých státních úřadech, jak tímto exponováním se význačných státních úředníků škodí se státní myšlence a zájmům státu. Ukázaly to volby na Podkarpatské Rusi, kde právě činností mnohých těch pánů v okr. úřadech a v zemském úřadě byly přímo posíleny protistátní živly.

Mohl bych ukázati na řadu jiných případů. Dokazujeme v četných případech nesprávný postup některých odpovědných úředníků, předkládáme věcné a odůvodněné stížnosti, ale nejsou-li vyřizovány a přechází-li se k dennímu pořádku přes ně, pak je tu podán důkaz, že tu není dostatek dobré vůle a odvahy v zájmu státu provésti určitá opatření, i když někde zůstane větší nebo menší bolest.

Slavný senáte! Sledujme jen, co se dnes děje na př. v jednotlivých okresech proti nezaměstnaným. Jsou okr. úřady, jichž úředníci jsou si vědomi těžkostí doby a svědomitě se starají, aby nezaměstnaní byli alespoň z části uspokojeni. Jsou to lidé sociálně cítící, ale jsou to také lidé se státem a pro stát žijící. Ale máme na druhé straně mnohé okr. úřady, kde nikoliv okr. hejtman, ale úředník provádí přímo alotrie, svým postupem provokuje dělníky, škrtá ze seznamů nezaměstnaných chudáky s četnými rodinami, a každý krok, který se podniká na okr. úřadě, aby spáchaná křivda byla odčiněna, je bezvýsledný. Vyřazování nezaměstnaných, a to těch nejchudších, z pomocných podpůrných akcí, na nichž se usnesla vláda a pro něž byly vydány zvláštní směrnice vládou schválené, je zjevem, který by se neměl u nás v páté zimě vyskytovati. Chápu, že tu a tam se objevily nepřístojnosti, že někdo zneužíval podpůrné akce, ale to nebyli jen nezaměstnaní, byly to také úřady, na př. okr. úřad v Mladé Boleslavi, který prováděl zřejmě zneužívání státní stravovací akce pro nezaměstnané, a mnohé obecní úřady, kde se zneužívání provádělo ve velkém rozsahu. Tam se kontrola neprováděla. Četníci chodili jen do bytů nezaměstnaných, vyšetřovali i v bytech u sousedů, aby stát nebyl připraven o desetikorunovou poukázku, ale na druhé straně se velmi často mrhalo sty a tisíci na účely, které neměly s nezaměstnaností nic společného. Jsem přesvědčen, jak jsem to již řekl, že jsou okr. úřady, v jichž čele jsou lidé svědomití, řádní úředníci, ale jsou také okr. úřady, kde by mělo býti provětráno. Buď jsou tam lidé neschopní nebo lidé špatní a v dnešní době jedni ani druzí nejsou na svých místech. (Souhlas.) Dnes není radno drážditi a provokovati, ale je nutno pomáhati, mírnit bolesti a dbáti, aby bylo lépe.

V minulých dnech mnohé stížnosti a mnohé volání utichlo a zmlkly také projevy nespokojenosti. Nebylo tu toho, s čím jsme se setkávali ještě před měsícem nebo 6 týdny. Zájem širokých vrstev, zájem obyvatelstva tohoto státu soustředil se k jiné velké významné události, k volbám presidenta republiky. Byl to den vzrušení, mimořádných napjetí, ale byl to také den rozpoutaných vášní. Dnes můžeme se ptát, zdali toho bylo potřebí, zdali bylo potřebí jednání na některých stranách diktovaného zlobou, diktovaného prostým a nevěcným stranictvím. Soc. demokraté mají právo a povinnost o této věci, o této důležité politické záležitosti mluvit, mají právo a povinnost mluvit tím více, že prokázali a dokázali, že jejich postup byl určován velikými, vysokými zájmy státu (Tak jest! - Výborně!), že sociální demokraté poznovu tu potvrdili, že jejich snažení a usilování je určováno jedině a výlučně zájmy státními. Soc. demokraté nesledovali v žádném případě a zvláště v tak důležitých chvílích, jako byla ta, která před několika dny minula, zájem stranický. Je povinností naší, abychom mluvíce o volbě presidenta řekli, že kandidatura dr Beneše byla kandidaturou soc. demokracie, poněvadž to byla kandidatura státní, poněvadž to byla kandidatura Masarykova. Proto se soc. demokracie za tuto kandidátku státu, za tuto kandidátku Masarykovu postavila. (Výborně!) Učinili jsme tak na rozdíl od jedné politické strany, která ve svém oficielním prohlášení uvádí, že kandidát dr Beneš není jejím kandidátem. Byla to strana komunistická. My naproti tomu, poněvadž tu šlo o kandidátku státní, tudíž o kandidátku naší, jsme se za ni plně a bez výhrady postavili. Postavili jsme se za ni proto, že jsme v dr Benešovi viděli a vidíme věrného a spolehlivého obhájce demokracie, zkušeného politika, osvědčeného diplomata a obětavého spolupracovníka prvního presidenta naší republiky, že jsme v něm viděli a vidíme muže vyšlého z lidu a pracujícího pro lid. (Výborně!) Byli jsme pro něho také proto, že dělal dobrou zahraniční politiku, kterou jsme všichni bez rozdílu, ať patříme k tomu nebo onomu politickému táboru, schvalovali. My jsme proto nemusili hledat presidenta, jak to napsal časopis "Venkov". Soc. demokraté nemusili hledat presidenta republiky, poněvadž kandidáta presidentství znali, znali ho z jeho činnosti, z jeho práce, a když první president Masaryk ho doporučil, bylo výrazem politické cti sociálních demokratů, bylo výrazem úcty a bylo také povinností naší nejvyšší, abychom se za něho postavili. (Tak jest!) Činili jsme tak jenom v zájmu státu, interes stranický ponechali jsme stranou. Jednali jsme - soudím, že to mohu dnes prohlásit - již od počátku správně. Uznali to na konec i ti, kteří rozšiřovali v těch presidentských týdnech nejrůznější pověsti, kteří zahájili boj nevěcný a kteří jednajíce tímto způsobem jednali v rozporu s ohromnou většinou československého národa. (Tak jest!) Litujeme, že tak, jak jsme jednali my a jak jednali příslušníci republiky Československé, nejednali ihned všichni. Litujeme, že měl býti československý národ rozdvojen, že měl býti roztříštěn a že měl tak před celým světem poskytovati smutný obraz vzájemných bojů v hodinách nejvážnějších, přímo v historických chvílích. Litujeme, že pod různými záminkami a z důvodů stranických a tu a tam také osobních měl býti československý národ rozdělen na levici a pravici v době, kdy měl před celým světem ukazovat, že je jednotný, že je jednomyslného názoru a že v tak vážných otázkách postupuje naprosto jednomyslně.

Plán o rozdělení a rozdvojení československého národa na levici a pravici ztroskotal, byl rozbit zásluhou stran státních, byl rozbit zásluhou lidu městského i venkovského, který projevil více státnického rozhledu než ti, kteří často kupčí s vlastenectvím a kteří se nemohou přenésti přes osobní a stranické zájmy.

Myslím, že mohu říci, že před touto volbou a po ní nebylo zapotřebí žádného nesourodého spojenectví, jak se psalo v některém tisku. Nebylo tu nesourodé spojenectví, ale byl tu dostatek rozhledu, byla tu silná víra v demokracii, byla tu láska ke státu a byla tu věrnost k tradici Masarykově. (Tak jest!) To dokázala většina stran československých a to dokázaly také politické strany representující minority, dokázaly to i německé strany a dokázali to také representanti minority maďarské.

Rozhodnutí z 18. prosince považujeme za správné, za moudré a šťastné, šťastné pro republiku. Znamená prospěch státu. Tvrdím, že 18. prosince zvítězil stát. (Tak jest!) Je to rozhodnutí velkého politického a státního významu. Je to rozhodnutí, které je manifestací před celým světem, manifestací, která bude znamenati další morální i politické posílení naší republiky. (Výborně! - Potlesk.) Rozhodnutí z 18. prosince znamená však ještě více. Dokazuje, že poměry v naší republice budou se vyvíjeti v klidu, že demokratické zřízení bude upevněno a že je konec všem snahám po změně režimu, že nebude u nás nadvlády jedné politické strany (Výborně!), že u nás nebude žádného terorisování, že nebude také saháno k opatřením, pro něž příklady hledány byly v cizině.

Věříme, že systém vlády koaliční bude zachován, že v koalici bude platiti zásada: "Já pán, ty pán", že v koalici nebudou žádné vyhrůžky, žádné diktáty, nýbrž loyální a poctivá dohoda. (Výborně!)

Volba presidenta republiky dokázala, jak je zdravý smysl a duch v našem národě. V dějinné chvíli, v dějinném okamžiku národ, nikoliv falešní prorokové a vůdcové, se sešel a našel. Myslí-li se na př. v řadách Národního sjednocení, že po volbě dojde ke třídění duchů, mýlí se. Třídění duchů u nás již bylo provedeno, v ohromné většině národa československého zavládly nadšení, radost a uspokojení. Je to radost tryskající ze srdcí, je to uspokojení, že bylo dbáno rad vůdce, rad Osvoboditele.

Naším úkolem, soudím všech, kteří lneme k této republice, kteří z ní chceme udělati domov, v němž každý nalezne uspokojení a štěstí, je nepromrhat veliké statky morální, kulturní a státní hodnoty. 18. prosinec ukázal, že tyto morální, kulturní a státní statky nesmírné hodnoty jsou v lidu, o jehož dobro, lepší bytí a šťastnější budoucnost jsme povinni pečovat. (Tak jest!)

Ještě dne 18. prosince napsaly "Národní listy", orgán politické skupiny Národního sjednocení, politické skupiny, která se vyřadila z ohromné většiny národa Československého, tato význačná slova: "Je přímo skvělým složením zkoušky státníkovy, kterou prohráli socialisté a Msgr. Šrámek a kterou vyhrál ostatní československý tábor státotvorný, jestliže se dovedl sejít v pevné vůli dáti státu muže, který je symbolem a přímým výrazem sjednocující, kladné koncepce státní, který je autoritou, uznávanou všemi, kdo mají na srdci především stát."

Národní sjednocení počítalo, že bude zvolen prof. Němec a proto napsalo v "Národních listech" tato slova. My je měníme jenom poněkud a říkáme: "Je přímo skvělým složením zkoušky státníkovy, kterou vyhrál bez Národního sjednocení a fašistů ostatní československý tábor státotvorný, jestliže se dovedl sejít v pevné vůli dáti státu muže, který je symbolem a přímým výrazem sjednocující, kladné koncepce státní, který je autoritou, uznávanou všemi, kdo mají na srdci především stát." (Potlesk.)

My, soc. demokrati, šli jsme vždycky za Masarykem. On byl naším vůdcem. Půjdeme za dr Benešem, pracujíce k prospěchu státu a lidu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Polyák.

Sen. dr Polyák: Slávny senát! Keď po deväť a polročnom účinkovaní v posl. snemovni prvý raz česť mám v tomto vysokom zákonodarnom sbore prehovoriť, stane sa to v ovzduší, ktoré je označené ovzduším sústredenia, sblíženia a vzájomného porozumenia. Jestli sa tedy opozičná kritika prednesie dnes zvýšenou otvorenosťou, nech je chápaná tak, ako je zamýšľaná, totiž ako kritika dobromyseľná, konštruktívna, smerujúca k odčineniu nedostatkov a s intenciou osožiť našej spoločnej veci, nášmu štátu. Zvýšená otvorenosť je na mieste preto, lebo keď sa hlása nová éra, tedy je to vecou samozrejmou, že musí sa i sostaviť politický inventár, politická účetná uzáverka, aby sa zistilo z minulosti, kto a v akej miere je odpovedný.

Prikročiac ku kritike rozpočtu velmi ľutujem, slávny senát, že nemôžem súhlasiť s optimizmom pána zpravodaja v nazieraní jednak na terajšiu hospodársku situáciu tak súkromného hospodárstva, ako štátneho hospodárenia, jednak na vývin štátnych príjmov, lebo považujem optimizmus za dnešných pomerov priamo za nebezpečný. Fakt je, že štátny rozpočet iba formálne je vyrovnaný. I to je fakt, že samosprávne financie ďaleko sú od toho, aby boly považované za vyrovnané. Fakt je i to, že pán minister financií ten svoj optimizmus už niekoľko rokov opakuje, koniec je však vždy len to, že znova príde osnova o nových prirážkach alebo daniach. Pán sen. zpravodaj snáď prílišne dá na seba vplývať expozé pána ministra financií, keď hovorí a konštatuje známky hospodárskeho zlepšenia a vzostupný vývoj. Ovšem pán gen. zpravodaj sám musí uznať, že vo spojitosti s úpravou dlžôb bude volený mimoriadny spôsob likvidovania daňových dlžôb. Toto je už veľmi tvrdým orieškom. Čo to znamená, slávny senát? Znamená to, že prv než by sa otázka odčinenia dlžôb riešila, musí sa riešiť otázka odčinenia daňových dlžôb. A toto už samo sebou v sebe nesie veľké nebezpečie pre rovnováhu štátneho rozpočtu. Musíme na to rozhodne poukazovať, že s mojím názorom a s názorom našej strany bližšie stojíme k expozé posl. Remeša v posl. snemovni, ktoré expozé je neobyčajne reelnejšie a rigiróznejšie, ako expozé pána ministra financií alebo nášho gen. zpravodaja.

Bohužiaľ boli sme od začiatku vždy vylúčení zo súčinnosti v úspornej komisii parlamentárnej. Zriadila sa tá úsporná komisia tak, že práce sa presunuly do výboru, a do výboru opozíciu nezvolili. Následkom toho o zaradení číslic štátneho rozpočtu vlastne známosti nemáme a musíme sa dovolávať takého odborníka, akým je posl. Remeš, ktorý vo svojej zpráve hovorí takto: "Dosavadní zkušenosti ukazují, že naše rozpočtové odhady nejsou přesné, že naše rozpočtová technika není ještě dokonale vybudována. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) Mimorozpočtová vydání jsme hradili tím, že jsme dělali dluhy. Zvýšené výdaje uhradily se z 90% děláním dluhů. Je možno takto hospodařiti? Je možno jíti po této cestě dále? Neukládáme svému svědomí příliš velkou odpovědnost? Neprohřešujeme se na budoucích generacích, jimž zanecháme obrovskou úrokovou a amortisační povinnost? Nemohu se ubrániti dojmu, že rozpočtové příjmy jsou odhadnuty velmi optimisticky. Je možno v r. 1936 očekávati podstatné zlepšení? Myslím, že nikoli. Proto soudím, že rozpočtových čísel nebude dosaženo. Státní dluh stoupne nám do konce r. 1936 nejméně o další 2 1/2 miliardy Kč. Kdybychom na této cestě pokračovali, pak jdeme vstříc bankrotu.

Shrnuji své mínění o příjmové stránce rozpočtu v přání, aby zlepšený vývoj hospodářských poměrů v r. 1936 potvrdil optimistické předpoklady pana ministra financí. Pro r. 1935 přes výslovné přání parlamentní úsporné komise, že rozpočet nemá býti ve výdajích zvyšován, připustila vláda pod dojmem lepšících se poměrů jeho zvýšení o 850 mil. Kč. Nepatrné hospodářské zlepšení, na němž má hlavní podíl zbrojní průmysl, nezpůsobilo samo o sobě poměrně příznivý výsledek hospodaření r. 1934.

R. 1935 ukáže nám již takové výsledky. Je to vidět z daňových výkazů na 9 měsíců letošního roku, kde příjmy zůstávají okrouhle o 1.040,000.000 Kč za rozpočtem a jsou proti stejnému období roku loňského menší o 670 mil. Kč.

Státní dluh, obrana státu a školství, včetně záloh na učitelské platy, které stát platí za zemi, činí přibližně stejný nárok na rozpočet a nutno je číselně pokládati za největší rozpočtovou složku."

Tuto máme poučenie, kde je treba zachytiť problém, slávny senát! Štátny dlh a obrana štátu samozrejmé noli me tangere. Bohužiaľ, máme tu školstvo, je to nepopulárnou vecou, ale keď je treba rozhodovať, čo je súrnejšie a čo je menej súrne, myslím, že najsúrnejšie sú bežné vydania, ktoré prinášajú okamžitý finančný efekt. Pri posudzovaní všeobecnej situácie faktom je, že stredný stav tak roľnícky, ako aj remeselnícky, obchodnícky a úradnícky odo dňa na deň chudne a počet samostatných existencií stále upadá. Koreň tejto chyby - veď ten musíme v prvom rade hľadať - je v minulosti, keď medzi rozpočtovými výdajmi nebolo dosť rigorózne rozlišované, čo je súrne a čo nie. Vývin nemusel byť taký, aký je, a naskoro je teraz hľadať úsporné i časové opatrenia proti kríze.