Pre krátkosť času nemôžem tu uviesť všetky naše krivdy a priania a preto len vo všeobecnosti prehlašujem, že keďže tento rozpočet nezaznamenáva čo do naších prianí žiadneho pokroku voči rozpočtu predošlému, nemôžeme ho prijať a budeme proti nemu hlasovať.

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Havelka.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! Minsterstvo soc. péče chtělo nebo snad ještě chce prosaditi zákon, podle kterého zákony bytové, totiž zákon o ochraně nájemníků, zákon o odkladu exekučního vyklizení místností a konečně zákon o zvláštní bytové péči, měly býti prodlouženy o 1 rok, totiž do konce r. 1936; ale nejen prostě prodlouženy, nýbrž citelně zhoršeny proti nynějšímu stavu v neprospěch majitelů domů. Je to opět jeden ze způsobů, kterým se má ubít nebo ubíjí soukromé vlastnictví.

Nepotřebuji zajisté podotknouti, že pro nás, majitele domů a domků, takovýto návrh by byl naprosto nepřijatelný, neboť by byl přímým výsměchem všem spravedlivým požadavkům nejen majitelů domů, nýbrž i požadavkům národohospodářským a sociálním.

Bohužel, vidíme z toho, že nebylo dbáno ani hlasu nás, majitelů domů a domků, ani hlasu obchodních a živnostenských komor, ani hlasu všech stavebních živností a konečně ani hlasu tak váženého sboru, jako je Poradní sbor pro otázky bytové, jehož se zvlášť dovolávám.

Slavný senáte! Ochrana nájemníků a bytová otázka vůbec je dnes jedním z nejdůležitějších a nejnaléhavějších a také nejsnáze řešitelných problémů hospodářských i sociálních. Problém ten vyžaduje konečně již spravedlivého a definitivního řešení, a to bezprodleným zrušením výjimečných zákonů bytových.

Dosavadní úprava neprospěla ani těm, pro které byl zákon ten určen, ale za to poškodila a mnohdy ožebračila majitele domů a domků, poškodila stavební živnosti, které se stavbou souvisí, a také průmysl a živnosti s nimi souvisící a jim dodávající. Poslední úprava poškodila i samo dělnictvo, přispívajíc nejvíce k udržování a rozmnožování nezaměstnanosti, vždyť příslušníků zaměstnanců stavebních živností je nejméně 6,5% veškerého obyvatelstva.

Pokud pak se majitelů domů týče, přinesla jim nenahraditelné škody, a to znemožňováním vývinu činží na volném trhu bytovém. Kdyby nebylo bývalo vázaných činží a činže se vyvíjely volně a svobodně, jako to bylo dříve, pak by bylo bývalo v průměru od r. 1919 do r. 1934 zaplaceno na činžích o 24 miliardy Kč více, než se mohlo předpokládat. Tato částka přišla hlavně k dobru nájemníkům. A kdybychom k tomu připočetli úroky a úroky z prodlení, pak to činilo 41 miliard. Z této částky, o kterou dostali majitelé domů méně, než by byli dostali, kdyby se byly činže volně vyvíjely, byli by dostali majitelé domů na činžích za toto období o 14 a 1/4 miliardy více, samospráva o 6 3/4 miliardy a stát o 3,1 miliardy a kdybychom přihlíželi k dani důchodové, kterou by byli musili platiti majitelé domů z větší činže, a k dávkám, přišli bychom k tomu, že majitelé domů přišli o 10 1/2 miliardy, samospráva o 9 3/4 miliardy a stát o 3 3/4 miliardy. Kdybychom k těmto 9 3/4 miliardy, o něž přišla samospráva, připočítali ještě úroky a úroky z prodlení, pak by to činilo 15 miliard, tedy více, než činí zadlužení samosprávy.

Dosavadní úpravou je dále znemožňováno náležité udržování domovního majetku, protože není z čeho jej udržovati - z výnosu to nelze - a přece nemovitý majetek se odhaduje u nás v republice na 80 miliard a na jeho udržování by tedy mělo býti jako před válkou věnováno 8 miliard, aby nemovitosti mohly býti udržovány v řádném stavu.

Konečně nynější úprava poškodila a poškozuje záložny, spořitelny, banky a jiné hypotekární peněžní ústavy, protože pohledávky jejich, které jsou na nemovitostech zajištěny, jsou neustále ohrožovány trvající nejistotou bytového hospodářství. Je proto nutné, aby tato otázka byla konečně spravedlivě a neprodleně vyřešena, aby už jednou byl proveden konečný přechod z vázaného bytového hospodářství do volného. (Hlasy: To by pak byly všechny byty prázdné!) Jen tímto způsobem nastane na bytovém trhu vyrovnání a bude možno zaměstnati veliký počet osob, které jsou dnes bez práce a chleba.

Přímo existenční zájem na zrušení výjimečných zákonů bytových mají nejen majitelé domů a domků, nejen průmysly a živnosti stavební, nýbrž i průmysly a živnosti, které s tím souvisí, a v neposlední řadě má na tom zájem dělnictvo, peněžní ústavy a také ti, kteří už dnes se dovolávají záchrany, totiž obchody a živnosti, které jsou nájemci provozoven. (Hlasy: Ale dělnictvo také!)

Zákonem podporuje se tu vlastně nekalá soutěž, a to zejména v neprospěch mladé generace, která vstupuje do hospodářského života. Proti všemu právu a spravedlnosti je mladý obchodník a mladý živnostník-začátečník, který se usazuje dnes za těchto strašných hospodářských poměrů, postižen v tom směru, že při nevyrovnaných činžích ve starých a nových domech musí platiti nájemné vyšší než je platí dosud majitelé starých provozoven, které dnes hospodářsky a sociálně jsou na tom přece lépe.

Tedy zrušení výjimečných zákonů bytových je právě v zájmu mladé generace, která přece také chce jednou vstoupiti do života.

Situace se zhoršila, což je viděti ze stoupajícího počtu nezaměstnaných. Stavební sezona minulá uplynula, aniž by se projevil nějaký zvláštní soukromo-podnikatelský ruch, hlavně nikoli při opravách domů a bytů. V r. 1931 vykazovali stavební dělníci 62.798 nezaměstnaných, ale v r 1934 200.569 a v březnu letošního roku prý, to nemám ještě úplně zjištěno, 319.171 osob. Na opravách starých domů a bytů a na stavebním ruchu vůbec nejsou, jak jsem řekl, interesovány pouze živnosti čistě stavební, nýbrž i řada živností jiných. Dnes se chápe i na místech nejsměrodatnějších, bohužel, nechápe se to na ministerstvu soc. péče, že má-li se zmenšiti o větší procenta nezaměstnanost, že je nezbytně potřebí, aby bytový problém konečně byl již definitivně likvidován, a to zrušením zákonů bytových bez prodlení.

Nynější stav udržování bytů 1 a 2 pokojových je naprosto bez důvodů, protože máme nejenom dostatek bytů přístupných za slušnou činži, nýbrž naopak přebytek bytů všech druhů, jak to správně konstatuje i naše soudní praxe.

Říká se, kdo ví, co by nastalo, kdyby byla zrušena ochrana nájemníků. Slavný senáte! Zkušenosti, které byly učiněny s dosavadním uvolňováním ochrany, posledně to bylo u bytů 3pokojových, nasvědčují, že je naprosto zbytečné se obávati nějakých překvapení, jako velkého vypovídání bytů a provozoven, nadměrného zvyšování činží a pod. Jen by to byly zcela výjimečné případy, kdy nesnesitelné poměry, snad osobní, mezi pronajímatelem a nájemníkem by se přiostřily tak, že by žádaly, aby konečně byly odstraněny, což by se stalo, kdyby nájemník se vystěhoval, aby nastal rozchod mezi nájemníkem a majitelem domu, aby mezi nimi byl svatý pokoj.

Slavný senáte! Hospodářská krise je tím těžší u majitelů domů a domků, poněvadž se k všeobecné hospodářské krisi přidružuje zvláštní krise domovní. Jež 17 let čekáme my, majitelé domů a domků, aby nám bylo vráceno volné disposiční právo nad naším majetkem. A to se může státi jenom zrušením výjimečných zákonů bytových bez prodlení, což by přišlo také vhod a ve prospěch nájemníkům, kteří bydlí v domech nechráněných.

Ochrana nájemníků, jak řečeno, ožebračila řadu majitelů domů a domků, jak jsem dokázal, zavinila zadluženost samosprávy, snížila důchod státu a tím také zvětšila zadluženost státu. Ochrana nájemníků, troufám si říci, je právní sedlina, která má za následek úžasnou demoralisaci některých, ne všech nájemníků, jak to dokazují soudní případy, kteří šikovným využitím nejasných zákonných ustanovení bydlí beze všeho zadarmo. Ale tím, slavný senáte, trpí také právní řád a právní jistota, poněvadž nikdo neví, co platí. A přece je třeba, jak správně se vyjádřil p. předseda vlády, zvýšiti úctu a důvěru občanstva pro právní řád, která zásahy výjimečných zákonů bytových není nikterak posilována.

Slavný senáte! Za svobodu majetku domovního budeme bojovat, i republikánská strana, tak dlouho, dokud nebude ve skutek uvedeno to krásné anglické heslo: Můj dům, můj hrad!

Slavný senáte! My, majitelé domů a domků, voláme po spravedlnosti - nevoláme po sklenářích. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil dále pan. sen. Popovič. (Hlasy: Není přítomen)

Pan sen. Popovič zde není. Ztrácí proto slovo.

Uděluji nyní další slovo panu sen. Michlerovi.

Sen. Michler (německy): Pánové! Státní rozpočet je pro stát tím, čím pro obchodníka, živnostníka, podnikatele, ba chcete-li pro každého jednotlivého, správně myslícího a jednajícího člověka snažícího se vésti spořádáný život, je srovnání příjmů a vydání nebo roční bilance a rozpočet pro příští rok, přihlíží-li k obchodním možnostem, tedy výdělečným možnostem. Ve výdělečném životě občana je tomu přece tak, že si nejprve zjistí své příjmy a podle těch zařídí svá vydání. Činí-li jinak, začíná dělati dluhy o kterých neví, zdali je jednou bude moci zaplatiti či nikoli. Zpozoruje-li v prvém roce, že upadá do dluhů, musí svůj podnik přeměniti a učiniti skutečně pronikavá úsporná opatření, aby dosáhl zase finanční rovnováhy. Hospodaří-li však přes toto poznání takto dále, chystá se poškoditi své věřitele, poněvadž to musí vésti k vyrovnání, ne-li ke konkursu. Zde varuje zákon a trestá soud.

Podíváme-li se nyní na státní rozpočet posledních let, stojíme před hádankami, neboť shledáváme, že břemeno dluhů státu rok od roku vrůstá, aniž by se výdaje uváděly v přiměřený soulad se skutečnými příjmy, ale aniž by se také výdaje jednotlivých kapitol omezovaly tou měrou, jakou poklesly příjmy. Pan ministr financí hledá nyní rok od roku křečovitě se svými poradci nové příjmy, aby dosáhl vyrovnání, byť jen co do cifer, a aby mohl lidu, jakož i oběma komorám, jež rozpočet schvalují, předkládati rozpočet, který, jak se říká, je v rovnováze.

Jsme přesvědčeni, že sám tomu nevěří, že tyto cifry jsou správné a že do konce roku možno vystačiti s příjmy, tím spíše, ježto mu přece jsou známy dubiosní položky, jako na př. daňové dluhy atd. To je vlastně jenom žonglérství.

Je to mnoho žádáno od spoluodpovědných zástupců lidu, nemíti nejmenšího vlivu na státní rozpočet tiskem předložený ani možnosti nějaké změny, lhostejno náleží-li vládním neb oposičním stranám. Uvážíme-li nyní, jak krátký čas mají sobě komory k projednání ve výborech a v plenu, pak musí přece bezděky každý vážný spolupracovník přemýšleti, zdali má vůbec nějaký účel zabývati se touto velkou a obtížnou materií. Činí-li tak přece, mohlo by se alespoň očekávati, že vládní místa vezmou na vědomí všechny tyto z praktických zkušeností svízelně sebrané skutečnosti, nedostatky a opomenutí, a že jich použito bude pro budoucnost, to je tedy pro budoucí rok státu na prospěch. Bohužel se zdá, že se naši vládní umělci nechtějí nechat ani podporovati ani poučiti. Byrokratismus, který namnoze o nahé praxi a účincích na venkově nemá ani ponětí, podrží pravdu, šablona jde dále, dluhy vzrůstají, místo aby se zmenšovaly. Jestliže nyní zástupcové lidu zasedají ve vládě, tyto poměry svým souhlasem schvalují, pak musí se přece nejprostší člověk z lidu, ať je kterékoli národnosti a jakéhokoli smýšlení, pokud mu záleží na zachování státu a usmíření jeho národů, tázati, jaké okolnosti tu hrají spolu úlohu a vzbuzují nejen nespokojenost, nýbrž na konec také spravedlivou a oprávněnou kritiku. Odsuzujeme tudíž od základu systém projednávání rozpočtu, neboť musí vésti ke zkáze.

Vidíme na prázdných často sněmovnách, jaký je zde zájem pro vývody zástupců lidu, a přál bych si jen, aby voličstvo mohlo býti svědkem projednávání rozpočtu. Dlužno také litovati, že ministerská lavice jest úplně prázdná. Snažili jsme se, abychom v čas nám poskytnutém v obou komorách zaujali k hlavním bodům věcné stanovisko v otázkách hospodářských sociálních, kulturních a národnostních, při čemž jsme z úžasně velikého materiálu, který jsme v krátké době trvání naší strany mohli sebrati, poukázati mohli jen na některé případy jakožto příklady. My a všechny ostatní strany mohli bychom vydati silnou knihu o případech, které se zabývají nepopíratelnými skutečnostmi, jež ve všech oborech státní správy svědčí proti ústavní listině, platným zákonům a nařízením, ba proti nejprimitivnějším právům státního občana.

Chci pro krátkost doby poukázati na příklad jen na státní staropensisty a na úpravu čtvrté etapy, oprávněnou a opětovně směrodatnými vládními kruhy uznanou a přislíbenou. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 70/30, zrovnoprávnění staropensistů ve 4 etapách, bylo 1. ledna 1930 34.790 osob, které patřily do 4. etapy, pro něž zjištěn byl náklad 67,502.570 Kč. Celkem šlo o 127.801 osob s nákladem 317,171.860 Kč. Podle tabulek úmrtnosti 17 anglických pojišťoven dožije se z členů 1. etapy, čítaných 1. ledna 1930, 1. ledna 1936 ještě 33.080 anebo 57% (58.369), druhé etapy ještě 14.530 čili 80% (18.776), třetí etapy ještě 14.820 čili 87% (15.866), z čehož musí vyplývati úspora 43% nákladu pro první etapu (76,000.000 Kč), 20% nákladu pro druhou etapu (8,300.000 Kč), 13% nákladu pro třetí etapu (4,250.000 Kč), tedy úmrtím členů prvých tří etap až do r. 1936 88,550.000 Kč.

Poněvadž úhrnné pensijní požitky podle rozpočtu mají činiti r. 1936 2 miliardy 93 mil. Kč, uspořen byl, vezmeme-li průměrné 12,8%ní zmenšení následkem úsporných zákonů, další obnos 267,000.000 Kč. Úhrnné úspory u pensí samotných činí tudíž 355,550.000 Kč, obnos to, kterým vyrovnání čtvrté etapy daleko je předstiženo. Uváží-li se, že během toho času ze čtvrté etapy alespoň 10% již ubyla úmrtím, což činí částku asi 6,700.000 Kč, vyplývá potřeba asi 7,630.000 Kč, obnos to, který by snadno bylo lze uspořiti na jiných místech a se kterými stát vyrovnati mohl velkou nouzi a oprávněné požadavky.

Na základě zákona č. 70/1935 měla býti čtvrtá etapa pensistů uspokojena dne 1. ledna 1933, podle zákona č. 204 z r. 1932 byla výplata odsunuta na 1. ledna 1935 a vládním nařízením č. 275/1934 opětovně odsunuta na 1. ledna 1936.

Zdali tento úsporný systém je na místě, přenechávám každému spravedlivě myslícímu člověku. Co dnes stát provádí staropensistům čtvrté etapy, může se v budoucnosti podle tohoto příkladu státi také každému jinému člověku, lhostejno zda patří k nějakému pensijnímu ústavu anebo sociálnímu pojištění. Neboť zlé příklady kazí dobré mravy. Jiným příkladem bylo postátnění posledních českých soukromých drah, Ústecko-teplické a Buštěhradské dráhy. Čas bohužel spěchá, nemohu o těchto příkladech blíže pojednati. Případ je zde však ještě křiklavější. Odstrkování Němců v úřednictvu je patrné, ví-li někdo, že v ministerstvu železnic s počtem asi 600 úředníků jsou nejvýš 3 až 4 němečtí úředníci. U ředitelství státních drah není vůbec žádného německého ředitele státních drah, rovněž mezi zástupci ředitelů ani jediného Němce, stejně mezi 59 přednosty ředitelských oddělení ani jednoho Němce. Mezi asi 61 zástupci přednostů oddělení jsou 2 až 3 Němci, mezi asi 300 správci skupin jen 10 německých úředníků. Totéž platí o důležitých služebních místech na trati. Tak mohl bych zde uvésti ještě řadu nespravedlivostí.

Kdybyste pánové smýšleli spravedlivě, museli byste nám dáti za pravdu, že se nám sudetským Němcům děje veliká křivda. Dovolím si při zdější příležitosti podati statistický průkaz o tom, mnoha-li úředníků a zřízenců stát nyní zaměstnává a mnoho-li z toho by podle klíče mělo připadnouti na menšiny. Srovnání s jinými státy při tomto výpočtu ukáže cifry, které povedou k úsudkům, jež nikterak nejsou v zájmu tak nutného a často zdůrazňovaného úsporného systému.

Slavný senáte! Vstupujeme do nového rozpočtového roku a myslím, že mám vysloviti přání, aby nový rozpočtový rok nám všem přinesl uspokojení v tom směru, aby se nám, sudetským Němcům, dostalo práva, abychom spravedlivě byli posuzováni a aby se s námi spravedlivě jednalo. Bude-li tomu tak, pak myslím, nastal s touto změnou roku veliký okamžik. Pak mohlo by usmíření, přiblížení národa k národu přinésti nejlepší ovoce nového roku v zájmu státu samého. To je mým vánočním přáním všem, kdož jsme prodchnuti nejlepší vůlí pro lid a stát pracovati, jednati a zodpovídati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Přerušuji jednání.

mezi schůzí: Usnesení posl. sněmovny tisky 79, 80, 86, 87.

Byly přikázány výboru rozpočtovému a k návrhu předsedovu bylo výboru uloženo, aby podal o nich zprávy do nejblíže příští schůze.

Do výboru rozpočtového za sen. Reyzla nastupuje sen. Hackenberg.

Předseda sdělil usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala v sobotu dne 21. prosince 1935 o 9. hod. s

1. Pokračavanie v rozprave o zpráve rozpočtového výboru o usnesení posl. snemovne (tisk 65) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona na rok 1936 (tisk 75) a rozprava a prehlásení ministra financií učineném vo 13. schôdzi senátu dne 12. decembra 1935.

2. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 81) o návrhu posl. Berana, Hampla, Zeminové, dr Jos. Dolanského, Mlčocha, Tauba a Zierhuta na vydání zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona č. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkách z platů členů Národního shromáždění na r. 1936 (tisk 83) [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 63) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 72).

4. Návrh, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny o další tři měsíce:

a) o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňují někteřá ustanovení zákona o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské (tisk 62);

b) o vládním návrhu zákona o civilních hlídačích vojenské správy (tisk 70).

5. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá senátu N. S. R. Čs. Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Maďarským o stanovení jednotné všeobecné doby hájení ryb a o podmínkách pro povolování nočního rybolovu v hraničních tocích československo-maďarských, podepsaná dne 8. června 1934 v Budapešti (tisk 49).

6. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá senátu N. S. R. Čs. Úmluva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsana v Bukurešti dne 5. prosince 1930 (tisk 50).

7. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá senátu N. S. R. Čs. ke schválení dodatkový protokol k obchodní a plavební úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 10. února 1934, podepsaný ve Varšavě dne 8. února 1935 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. února 1935, čís. 21 Sb. z. a n. (tisk 52).

8. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 79) o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiém [podle §u 35 jedn. řádu].

9. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 80) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích [podle §u 35 jedn. řádu].

10. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 86) o vládním návrhu zákona, kterým se pozměňuje zákon o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost [podle §u 35 jedn. řádu].

11. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 87) o vládním návrhu zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové [podle §u 35 jedn. řádu].

12. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 82) k vládnímu návrhu zákona o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi (tisk 84) [podle §u 35 jedn. řádu].