Předseda. (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo panu sen. dr Basovi.

Sen dr Bas: Velevážený senáte!

Podle přání klubu živn.-obchodnické strany středostavovské, jsem povinen v souhlase s předlohou poukázat při této příležitosti na některé věci, jež tíží živnostensko-obchodnický stav a podnikání. Souhlasím, velevážení, s předlohou proto, že postihuje bezpracné důchody, poněvadž stojíme na stanovisku, že má býti daňově postižen nejen ten, kdo pracuje a to je u nás sedlák, živnostník, dělník, to je ta fronta selsko-dělnicko-živnostenská, která representuje pracující vrstvy národa - nýbrž že má býti přidržán k povinnostem také ten, kdo nepracuje. Tyto dávky, jež postihují daň kuponovou, postihují právě takové bezpracné důchody na straně jedné, ale na straně druhé je potřebí si uvědomiti... (Sen. Olejník: A co advokáti?) Ti se napracují, kolego, více než máte o tom ponětí. Na straně druhé je potřebí si uvědomiti, že je to také daň, která postihuje lidskou hloupost. Podívejte se jen na bursovní papíry. Dnes máme haussu, máme konjunkturu. Široké obecenstvo je v tisících, statisících, ba milionech letácích animováno, aby kupovalo ten a ten papír, že výnos je jistý, a tak se řada lidí dá nachytati a zapomíná, že bursa peníze půjčuje, ale že je chce také nazpět. Tak vidíme, že to jsou právě příslušníci širokých vrstev, kteří si na burse přisadí, aby pak na konec přišli nejen o zisk, nýbrž i o celý kapitál, a tak daň kuponová má býti takovým vykřičníkem k širokému obecenstvu, aby se vyvarovalo bursovní hry, a právem zákon tuto bursovní hru chce také postihnouti.

Je třeba rozeznávati mezi interesentem zasvěceným - a ten zajisté nevydává sebe a své jmění v nebezpečenství - a mezi tím, kdo zasvěcen není; a ten, kdo zasvěcen není, koupí akcie třeba nějakého podniku i na měsíci, jen když mu budou dosti vychváleny právě animujícími návěštími a prospekty, které houfně dostává. Ale když najednou nastane baissa, všichni zalezou, nikdo se nechce znáti k těm chvalozpěvům, a ten, kdo si přisadil, platí právě tu daň z hlouposti, o které jsem se zmínil.

V těchto dnech, slavný senáte, jsou podatelny berních správ plny. Naše občanstvo donáší na berní správy svá daňová přiznání, zejména pokud jde a daň důchodovou a daň z obratu, a tu bych si přál, když máme první lednové období v tomto našem období volebním, aby nastal konečně želaný a dlouho a dávno postrádaný soulad mezi berními správami a poplatnictvem. Každý poplatník musí si býti vědom, že je povinen státu dávati, co mu náleží, ale na druhé straně berní úředník musí viděti v poplatníku člověka dobré vůle potud, pokud se nepřesvědčí o opaku. Viděti a tout prix v poplatníku: člověka, který chce stát ošiditi, není správné. Odtud houfné nářky na předanění, a to právě těch malých a nejmenších, kteří, jsou-li předaněni, nevědí si rady, neznají cestu rekursů a stížností k Nejvyššímu správnímu dvoru soudnímu, a na konec, když nemohou učiniti zadost své platební povinnosti, musejí viděti, jak jejich poslední majetek je za babku prodáván v exekuční dražbě. Máme, slavný senáte, dnes bohudíky spoustu berních úředníků republikánsky a demokraticky bezvadně cítících, ale jsou zde stále jednotlivci, kteří jsou výjimkou a kteří jsou stále odchováni v tom starém duchu nedůvěry, a těm právě platí apel živnostensko-obchodnického stavu, aby na počátku ukládacího roku změnili tu svoji mentalitu, aby ji také přivedli v soulad s cítěním širokých vrstev a také s potřebami státu, poněvadž státu není tím pomoženo, pakli někdo je předaněn.

A ještě na jednu věc chci zde poukázati. Stejně jako ostatní mluvčí pracujících vrstev, jako mluvčí rolnictva a dělnictva, také my, mluvčí stavu živnostenského, stojíme na stanovisku, že má býti zavedena jednotná progresivní daň z příjmů, jež postihne vydatnou měrou velký kapitál, ten velký kapitál, velevážený senáte, který je stále smělejší a smělejší. A ukáži vám na dvou příkladech z poslední doby, kam až jde smělost tohoto velkého kapitálu. Vzpomeňme dob zašlého císařství. V parlamentě byla pronesena řeč. Do ní byl vpleten konfiskovaný článek, jenž tím se stal imunní. Byl-li článek takto imunisován, i když v něm byli napadeni největší potentáti zašlého císařství, žádnému z nich ani nenapadlo, že by mohl podle starého tiskového zákona se odvolati na § 19 tiskového zákona a přijuchati s opravou.

A teď se stala tato věc, velevážení. Senátor pronese řeč proti obchodům s jednotkovými cenami. A tu odvahu, kterou neměli ti potentáti v zašlém císařství, našel jednotkový dům a poslal časopisu opravu imunisované řeči. A nota bene neposílal opravu vlastních vývodů toho senátora, jenž se náhodou jmenoval tak jako já, nýbrž poslal opravu citátu z dělnického časopisu, "Rudého práva". Já to byl, který, pojednávaje v prosinci o obchodních domech, jsem citoval také "Rudé právo". "Rudé právo" nedostalo od obchodního domu opravu, ale za to dostal "Národní střed " opravu mé řeči, která obsahovala také citát z "Rudého práva".

Tedy zde vidíte, velevážení, jak je troufalý takový jednotkový dům, který na konec se snad odváží opravovat i exposé samého ministra spravedlnosti. Má k tomu konečně stejné právo jako k opravě řeči senátorovy. (Sen. Zmrhal: Kdo ten zákon dělal?) Já ho nedělal, pane kolego. Pokud se mne týče, pane kolego, právě jsem učinil návrh, aby tisková novela v paragrafu, pojednávajícím o opravách, byla, doplněna, že časopis může odmítnouti opravu řeči, která byla pronesena v posl. sněmovně nebo v senátu. (Výborně!)

To je potřebí zde říci, aby byla chráněna vážnost tohoto shromáždění a aby takovému finančnímu žralokovi hnízdícímu v obchodním domě bylo ozřejměno, že nad ním je ještě vůle, přesvědčení a vážnost shromáždění, které representuje národ. (Tak jest! - Výborně!)

A ještě druhá věc. Byl odhlasován zákon o nekalé soutěži. Všichni, kdož na něm pracovali, měli na zřeteli, že zákonem budou chráněny malé a střední podniky proti těm velkým. Ale praxe se zvrhá v pravý opak. Obchodní domy podávají sta a sta žalob na malé obchodníky, na malé krajinské redakce, i na ústřední list, jakmile se jim zdá, že nejsou dosti chváleny, že jsou v tom listě zlehčovány. Bude zapotřebí uvažovati o novelisaci zákona o nekalé soutěži, poněvadž zákon tak, jak je praktikován dnes, by byl prostě výsměchem intencím zákonodárců, kteří jej navrhli a odhlasovali.

Končím v důvěře, že zde v v tomto váženém sboru skutečnou součinností všech pracujících vrstev národa, stavu rolnického, dělnického a živnostenského vybudujeme ve státě blahobyt pro všechny. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dále panu sen. inž. Hav1ínovi.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Mně ulehčil práci pan zpravodaj tím, že zjevně a jasně přiznal, že tento zákon se dělá především proto, aby jím byla kryta příjmová strana rozpočtu, který byl oběma parlamentními sbory již schválen. Myslím, že to je velmi zajímavá věc, když to velmi mírně nazvu, že sněmovny schvalují rozpočet, jehož položky nejsou stabilisovány, a dodatečně shánějí jejich stabilisaci finanční a hospodářskou. To nebývá, zvykem, při žádném hospodářském podnikání. Naopak v soukromém životě by to vedlo k velmi těžkým poruchám a svádělo by to k paralele, která by vypadala, trochu drasticky, že by se totiž mohlo státi, že by se koalice snažila ještě daleko větší diference rozpočtem nekryté krýti novými daněmi a břemeny, které by ještě více ohrožovaly únosnost, než tato předloha.

Při tom současně musím polemisovat s důvodovou zprávou, která odůvodňuje vydání tohoto zákona ohledem prý na některé jiné druhy papírů. Tu myslím, že přece posuzování papíru akciového, jakožto průmyslového oproti papíru ukládacímu je trochu jiné i ve vlastní podstatě, i v běžné praxi. Kupuje-li si občan papír ukládací, ví, že kupuje něco bezpečného, určitého, pevného, co se nemění ve svém nominále. To nominále bývá zaručeno zákonem. Snad se může měnit jen úroková míra, pokud se ovšem drží přísliby, které při každé emisi veřejných papírů ukládacích bývají dávány, že nebude přistoupeno k předčasné konversi nebo ke konversi bez souhlasu těch, kteří v dobré důvěře své doby upsali. Risiko je u těchto papírů minimální, kdežto koupí-li občan jakýkoliv papír průmyslový, nese risiko celého podnikání, nese risiko, že sice po prvém správním roce může brát po případě dividendový výnos, který je větší než normálně dosažitelná úroková sazba, ale po případě řadu let nemusí brát, žádný dividendový výnos, ztratí nejen na úrocích, ale je i v nebezpečí, že ztratí celý kapitál.

Poctivě řeknu: byl bych chápal tendenci tohoto zákona, kdyby byl postihl mimořádně vysoké dividendy, které mohou působit jaksi provokativně. S tím budu i já souhlasit, ale nesmí to jít už od 5%. Jak chcete pak dokázat a jak chce dokázat vláda tímto způsobem, aby náš drobný a střední kapitalista, ten drobný střadatel angažoval se také v podpoře toho, co nazýváme finanční podporou průmyslového podnikání našeho nákupem zdravých akcií, jako vidíme jinde v cizině.

Když vidím, že od 5% je dividenda a úroky z cenných papírů postižena touto daní 10%, chápu, že si mnohý z těch, kteří by se byli chtěli toho odvážiti a pomoci průmyslové výrobě k novému kapitálu, řekne, že je lépe uložit peníze buď na knížku, třeba s menším úrokem, nebo do státních titrů. Tím však nezdvihneme ani dost málo ten obrat.

Bylo-li tvrzeno kol. Basem, že zákon je vypočítán na to, aby postihl bursovní spekulanty, nemohu to potvrdit, poněvadž jsem tuto tendenci nikde v zákoně nenašel. Zákon mluví o jmenovité hodnotě, nikoliv o spekulační hodnotě. A v tom je hotová tragedie, pane kolego, poněvadž za jmenovitou hodnotu nikdo akcie jen trochu jdoucího podniku nekoupí, koupí je za kurs, a když je to zdravý podnik, nekoupí je pravděpodobně pod nominále. A jestliže to zdaníte 10%, přivedete to k tomu, že vložený kapitál bude zúrokován ještě hůře než při způsobu, který zde byl projednáván.

Myslím, že je potřeba, abychom se při řešení takových otázek, které se týkají celého hospodářství, když jde o věci, které se netýkají jedné třídy nebo několika jednotlivců, nýbrž ohromného společenství lidských spolučinitelů, kteří spolupůsobí při průmyslové výrobě, dívali na to trochu do hloubky, posuzovali to objektivně a abychom se snažili, aby s každého takového konání vyrostlo nové požehnání hospodářského života, poněvadž to všichni potřebujeme. Jestliže to budeme řešit jenom z důvodů fiskálních, jenom proto, že ministerstvo financí bude dokazovat, že potřebuje ke krytí celé řady položek tento mimořádný výkon - a v titulu zákona se mluví o mimořádné dani, to není bezpracný důchod, poněvadž důchod z akcií je podroben dani důchodové, popřípadě i rentové - neprospějeme tím našemu hospodářství. Chcete zdanit všechno 4 krát až 10 krát? To není možné. To není zdravý způsob hospodářského myšlení.

Těžce nesu, nemaje sám v životě akcie, že jste pominuli ohromné podniky družstevní, které hantýrují miliardami a jejichž družstevní podíly nejsou dotčeny ani krejcarem. Mně zajímá dále, k jakým koncům může vésti takový nedomyšlený a nepromyšlený zákon. A to není jen můj názor, tento názor tlumočil skoro týmiž slovy kol. Remeš v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, že to je zákon nepromyšlený, nedomyšlený a že nemá odvahu, aby pro něj zvedl ruku.

Jestliže budete dělat takové příštipkaření hospodářského života, jak chcete pak dát práci tisícům lidem, kteří na ni venku čekají? Myslím, že na to byste měli brát zřetel.

Je tu druhá věc. Nezdá se vám, že tento nepromyšlený zákon - řeknu otevřeně - bude přímo svádět k tomu, aby se dělaly všelijaké bilanční machinace, aby se zákon obcházel? A o tom přece nebudeme uvažovat, že možné to je.

Je tu další věc. Kde máme záruku, že podnikatelé, kteří budou tímto způsobem postiženi, neudělají druhé opatření, že zvýší kmenovou hodnotu akcií sloučením dvou nebo tří akcií, a zákon přijde tak ad absurdum a nevynese to, co od něho státní finanční správa čeká. A kde je záruka, že v jiné fázi se podniky tohoto druhu nedovedou přeměnit na podniky společenstevní, které nespadají pod tento zákon? Mám dojem, že je to jenom nepatrný, malý úsek. Který má být pokuse m o nové řešení hospodářských poměrů a že to není pokus zdařilý, naopak že je to pokus velmi nepovedený. Postihujete vysoké mimořádné dividendy, ale nejděte na takovou mez 5%! To bývala normální úroková míra ještě před nedávnem, kdy každý člověk počítal, nedostane-li 5%, že se mu křivdí, že dostává velmi málo.

Chtěl bych se ještě také zmíniti také o tom, že takovýto postup považuji za určité podlamování právní jistoty a bezpečnosti. Když se ustavuje akciová spol., to není věc, aby se sešlo několik lidí za zavřenými dveřmi a bez schválení úřadů mohli si zařídit, co chtějí. Je to všechno pod veřejnou kontrolou, je tam veřejný dozor, jsou uveřejňovány bilance apod., zasahuje do toho řada úředních orgánů, někdy snad až příliš veliká, ale jestliže zavádíme takové věci a zavádíme je už teď během roku, podlamujeme tím kalkulační možnost, přivádíme tím do rozpaků podniky, které už uplynulý rok hospodářsky prožili a budou se za něj vyrovnávat do nové stížené situace a nevím, zdali se státním financím dostane toho, co žádají.

Myslím, že zákony, které jsou nedomyšlené nebo nepromyšlené nejsou tím pravým požehnáním, které očekává od nich celá veřejnost, nepřispívají k řešení otázek, které konec konců bychom již všichni rádi viděli vyřešeny, nejen vy z vlády, nýbrž i my ze státotvorné oposice. To jsou otázky, které hýbají myslemi nejen statisíců, nýbrž miliónů lidí, abychom pomohli hospodářskému životu. Kdykoliv vláda přijde s věcí, o níž budeme vědět, že je tu zdravá vůle rozumně podporovat hospodářské podnikání po všech stránkách, ať průmyslové, živnostenské, obchodní či zemědělské, nepochybujte o tom, že budeme na svém místě, ale nesnesl bych dobře,m abychom si dali vzíti právo kritiky takových věcí, se kterými nesouhlasíme. Měl jsem dojem, že hospodářském životě je přece jen jedna zásadní stránka v tom smyslu, že v národním hospodářství nemůže převažovati jenom moment fiskální. Jestliže budou v národním hospodářství jenom momenty fiskální, jak je tomu v této předloze, pak národní hospodářství nebude ve znamení rozvoje, nového zvětšení národního jmění a tím také zvětšení národního důchodu a tím případně obecného blahobytu, nýbrž to bude obráceně a mám dojem, že tímto způsobem se připravuje nešťastný postup a že se budou daňové základny pro budoucnost trvale zmenšovat, nikoli zvyšovat, a to je zabijákem poslední špetky hospodářství, kterou ještě máme a které potřebujeme, abychom byli státem. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji kol. Hubkovi.

Zpravodaj sen. Hubka: Vážený senáte! Snížení úrokové míry z kapitálu přestalo býti v poslední době záležitostí finanční správy tohoto státu a stalo se záležitostí veřejných mínění. Se všech stran bylo voláno, aby úrok z výpůjček byl upraven tak, aby dlužník snesl úrokovou míru, a bylo také voláno po tom, aby právě snížení úrokové míry uvolnilo nové podnikání, jež má býti základem znovuzrození našeho hospodářského života.

Po dlouhém a úmorném jednání, které bylo vedeno jednak ze strany ministerstva financí, jednak se strany zástupců příslušných peněžních ústavů a korporací, jichž se tato věc týká, bylo dosaženo toho, že v prosinci r. 1935 bylo vydáno příslušné vládní nařízení o snížení úrokové míry.

Toto snížení úrokové míry musí ovšem vyvolati jako důsledek řadu jiných opatření, a jedním z těchto důsledků je právě také tato mimořádná daň z dividend a úroků z některých cenných papírů. Je to z toho důvodu, aby nebyla na jedné straně ta nevýhoda nízkých úroků, řekněme a na př. v lidových peněžních ústavech nebo spořitelnách a záložnách, kde počítají se ze vkladů 2 až 3% úroků, a na druhé straně aby se nevycházelo vstříc určitým zájemcům potud, že by v určitých případech úroková míra byla daleko vyšší a vedla by k tomu, že by nebylo drobných vkladatelů nebo zájemců, kteří by kupovali státní nebo případně i jiné cenné papíry, postižené právě úpravou úrokové míry. Proto přichází také tento návrh s mimořádnou daní. Správně řekl p. dr. Bas, že tato daň postihuje bezpracné důchody. Ať pan sen. Havlín tvrdí tak, či onak, faktum jest, že úrokové příjmy jsou příjmy bezpracnými, a dosahují-li tyto úrokové nebo dividendové příjmy větší míru než 5%, myslím, že je zcela správné, že jsou zatíženy zvláštními břemeny, poněvadž právě je zde i důvod, který naznačil p. dr. Bas, že se má tímto opatřením čeliti určitým spekulačním zájmům. Chápeme ovšem interes a vývody pana kol. Havlína, poněvadž zde zastupuje vrstvy, jež s bezpracnými důchody mají velmi mnoho co dělat, a jemu záleží právě na tom, aby tyto vrstvy, čerpající namnoze své příjmy z bezpracných důchodů, nebyly zatěžovány takovým prostředky, jež mají sloužiti jednak k účelů m státu, jednak mají upravovati niveau příjmů z kapitálu, jak to bylo zavedeno nižší úrokovou mírou.

Pokud se Týče případných machinací se zákonem, je to věcí příslušného ministerstva, aby v prováděcích předpisech k tomuto zákonu se zabránilo všemu tomu, co by mohlo býti vyvozováno jako zvláštní akce na základě tohoto zákona. Že něco se díti bude, o tom můžeme býti skoro přesvědčeni, poněvadž již máme určité zkušenosti, jak to u nás chodí, a jak určité strany, určití jednotlivci v našem státě dovedou se vyhýbati břemenům, která obyčejný smrtelník beze všeho na svá bedra přijímá. Je věcí administrativy, aby našla po této stránce náležité řešení; to není záležitostí zákona. Je pravda, že bezpracný důchod, úroková míra, kterou dostávám z uložených peněz, je zatížená již daní důchodovou, rentovou a nyní přichází ještě tato mimořádná daň, ale uvažte, do jaké míry je zatížen konsument konsumními daněmi nebo daní obratovou a musí konati svoji povinnost. Musí ji tedy konati i ten, kdo má uložený kapitál, a to tím, že jest mu ukládána daň v několikeronásobné formě.

Připomínám v této věci, že rozpočtový výbor senátu zabýval se také otázkami, které byly předloženy senátu se strany melioračních družstev a elektrárenských svazů. Zabýval se těmito věcmi velmi podrobně a byla dodrá nálada k tomu, aby melioračním družstvům a elektrárenským svazům při vydávání jejich dlužních úpisů vyšlo se vstříc. Ale po konstatování se strany odborného zástupce ministerstva financí rozpočtový výbor upustil od řešení těchto otázek a spokojil se pouhou resolucí, kterou po odhlasování příslušného zákona ještě přečtu a odůvodním. Poikud se týče melioračních svazů, nebylo přistoupeno na řešení této věci proto, ježto otázka zákona je záležitostí krátkého času, je tu nebezpečí z prodlení, týká se tento zákon celé řady dlužních úpisů a papírů, které jsou připraveny dnes v hypotečních a zemských bankách k 1. únoru k proplacení, a je třeba, aby tato věc byla do 1. února skoncována. Mimo to hraje zde úlohu ta okolnost, že na př. meliorační svazy vykazují ve svých dlužních úpisech jen částku 3 mil. Kč, z nichž 5 % úrok dělá 150.000 Kč, 10% sleva z těchto 150.000 činí pouhých 15.000, což rozděleno na mnoho set melioračních družstev znamenalo by velmi nepatrné příjmy pro tato meliorační družstva, ale při tom ohromné administrativní zatížení.

Pan ministr, jenž byl přítomen dnešnímu jednání v koalici, přislíbil, že tuto nevýhodu pro meliorační družstva bude se snažiti pro meliorační družstva zúčtovat ještě jiným způsobem.

Pokud se týká elektrárenských svazů, bylo konstatováno, že v tom případě, kdyby se jim mělo vyjíti vstříc, musilo by se vyjíti také vstříc jiným korporacím, které pracují se svými emisními úpisy tak, jako pracují elektrárenské svazy; byly by to zemské banky, byly by to hypoteční banky, ale poněvadž se těmto vstříc nevychází, není možno také, aby se vyšlo vstříc elektrárenským svazům.

Nezbývá mně nic jiného, než k tomu dodati, že v zastoupení rozpočtového výboru doporučuji osnovu zákona k přijetí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho

nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové tisk 99 ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 94.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 8: Druhé čtení osnovy zákona o mimořádné dani postihující dividendy a úroky z některých cenných papírů pevně zúročitelných (tisk 99).

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hubka: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové tisk 99 také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 94.

Projednáme nyní resoluci, která byla přijata ve výboru rozpočtovém.

Prosím pana zpravodaje o její přečtení. Zpravodaj sen Hubka (čte)

Poněvadž při této osnově zákona nebylo přihlíženo k úpravě melioračních dluhopisů, které mají stejnou právní strukturu komunálních dluhopisů, žádá rozpočtový výbor, aby ministerstvo financí učinilo vhodná opatření, aby tento rozpor byl vyrovnán.

Zmínil jsem se již, proč došlo k přijetí této resoluce, a proto doporučuji také, aby tato resoluce senátem byla schválena.

Předseda: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s touto resolucí, otištěnou ve zprávě výborové a právě přečtenou p. zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato byla schválena.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Mezi schůzí byl rozdán tisk: Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Tisk 99. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona o mimořádné dani postihující dividendy a úroky z některých cenných papírů pevně zúročitelných (tisk 94).

Předseda (zvoní):

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 4. února 1936 o 16. hod s

1. Zpráva výborů branného a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 70) k vládnímu návrhu zákona o civilních hlídačích vojenské správy (tisk 100).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda mezi republikou Československou a spolkovým státem Rakouským o celním projednávání modních publikací, sjednaná výměnou not v Praze dne 22. května 1935 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. května 1435, čís. 115 Sb. z. a n. (tisk 48).

3. Druhé čtení osnovy zákona, ktorým sa menia a doplňujú niektoré ustanovenia zákona o požadovaní dopravných prostriedkov pre účely vojenské (tisk 97).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím dnešní schůzi.