Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 119 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 77) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z kyseliny octové (tisk 107).

2. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 78) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z přípravků ke kypření těsta (tisk 108).

3. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 95) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n., o stabilisačních bilancích (tisk 111).

4. Druhé čtení osnovy zákona o civilních hlídačích vojenské správy (tisk 100).

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 16 hod. 31 min.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Brodeckému, Jančekovi, Juranovi, Kreibichovi, Kroiherovi, Schmidtovi, Udržalovi, Wenderlichovi, inž. Winterovi, Zemanovi, Zmrhalovi; na dnes a zítra sen. dr Krčmérymu, dr Rehákovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla udělena zdravotní dovolená na 6 neděl sen. Benešovi.

Odpovědi tisk 103/1 a 103/2.

Vládní návrh tisk 112.

Návrh tisk 115.

Zprávy tisky 107, 108, 111 poštou; 109.

Zápisy o 17. a 18. schůzi senátu N. S. R. Čs. "Z cizích parlamentů" rok 1936, roč. XVII, č.1a2.

o 19. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Výboru iniciativnímu návrh tisk 115.

Výborům kulturnímu a rozpočtovému vládní návrh tisk 112.

Výboru imunitnímu žádost kraj. soudu trest. v Praze za vydání sen. Javornického k trest. stíhání pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (č. 1796).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze.

Byl mně podán návrh sen. Mikulíčka k odst. 1 a 2 dnešního pořadu. Návrh ten zní:

Návrh sen. Mikulíčka:

Navrhujeme, aby obě předlohy, obsahující zprávy výboru rozpočtového k usnesením posl. sněmovny tisky 77 a 78, byly vzaty s denního pořadu.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem pana sen. Mikulíčka souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tento návrh byl zamítnut. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Přikročíme tudíž k projednávání odst. 1 pořadu:

1. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 77) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z kyseliny octové (tisk 107).

Zpravodajem výboru je pan sen. Foit, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Vládní návrh tisk 127 posl. sněm. pojednává o spotřební dani z kyseliny octové. Snaha ministerstva financí po udržení rovnováhy ve státním rozpočtu je nutí, aby vyhledávalo každou, i sebe nepatrnější možnost, aby klesající úbytek daní byl vyplněn i sebe menším příjmem zdaněním výroby, která ve své nepatrnosti dosud unikala.

Stanovisko ministerstva financí není nikterak snadné, když ještě stále trvající kritické poměry mají podstatný vliv na snížení preliminované daně přímé i nepřímé a na straně druhé vnucují situaci vyplývající z domácích i zahraničních poměrů, která nutí k zvyšování výdajů.

Tato daň přinese státní pokladně 8 mil. Kč; je odhadnuta podle prokázané spotřeby octa, ale nemá nikterak postihnouti vrstvy konsumentské, neboť dává ministerstvu financí možnost stanoviti prodejní cenu octa.

Jelikož je úředním šetřením prokázán značný zisk výrobců octa, vyrobeného hlavně cestou technickou, možno spoléhati na tvrzení ministerstva financí, že zavedená daň nezvýší cenu octa a že zatížení bude uvaleno pouze na výrobu.

Ministerstvo financí sleduje tímto svým návrhem cíl zavésti pořádek v tomto výrobním odvětví, a to se souhlasem obou výrobních skupin, vyrábějících ocet z lihu i destilací dřeva.

Žádost výrobců obou skupin domáhá se zavedení numeru clausu, a to vtělením do zákona. Tento pokus však nedoporučoval ani rozpočtový výbor posl. sněmovny ani já jako zpravodaj, a souhlasím, aby tato záležitost byla řešena vládním nařízením ministerstva obchodu, průmyslu a živností, které by při tom přihlíželo na poměry v naznačené výrobě. Při posledním zvýšení ceny lihu vyhláškou ministerstva financí č. 148 z r. 1932 byl zdražen líh k výrobě octa o 200 Kč na 1 hl, aby novým zatížením usměrněna byla konkurence mezi lihovou výrobou a mezi výrobou octa, vyráběného destilací dřeva. S výrobci, vyrábějícími líh cestou chemickou, bylo dohodnuto, že budou smluvně platiti z každého kilogramu 100%ní destil. kyseliny 3 Kč do státní pokladny. Poněvadž tento poplatek nebyl stanoven zákonem, nýbrž pouze smluvně, a nemohla býti zdaňována kyselina dovážená z ciziny ani ocet vyráběný drobnými výrobci mimo továrny stojící pod kontrolou, dožadoval se průmysl, aby dávka stanovena byla zákonem.

Jsou celkem tři druhy výroby octa: 1. výroba z lihu, uvolněného pro tyto účely, 2. ocet chemicky vyrobený destilací dřeva, 3. ocet vyrobený z jiných surovin, jako na př. z obilných a ovocných vín. Tato třetí, třeba jen nepatrná výroba octa, nebyla dosud zdaněna. Z nového zákona vyplývá, že nejenom tato výroba, nýbrž i veškerá kyselina octová ze zahraničí dovážená bude stejně podléhati dani.

Vládní návrh tisk 127 ukládá při úředně stanovené ceně 12 Kč za 1 hektolitrový stupeň a) na 1 kg octa ze skladišť výroby, která mají povolení k odprodeji, 6 Kč daně; b) 1 kg octa, vydaného ze skladu, nemajícího úřední povolení, byl by zdaněn 20 Kč. Tímto zařízením ministerstvo financí snad sleduje, aby zákon tento nemohl býti obcházen a znemožňován.

V případě, že by se cena lihu snad zvýšila nebo snížila - poněvadž cena lihu se stanoví každým rokem - sníží se nebo zvýší se sazba daně o 143% z každého hektolitrového stupně při jednom kilogramu lihu. Při této úpravě získává stát zároveň 200 Kč z 1 hl lihu, neboť dosud pro tento účel se platil líh 1000 Kč za 1 hl, kdežto nyní se bude platiti 1200 Kč.

Kdyby cena suroviny k výrobě lihu mezi jednotlivými výrobami octa velice stoupla, čímž by se výroba u toho neb onoho druhu výroby stala méně rentabilní, může ministr financí po slyšení zástupců stanoviti jiný poměr, nežli ukládá sazba 143% z výkyvu ceny lihu. Stanovené množství ve výrobě octa určuje ministerstvo financí pro každé výrobní období.

R. 1921 uzavřely obě hlavní výroby poměr 63% při výrobě octa z lihu a 37% při výrobě chemické. Nyní bude výroba kontingentována zákonem, a to po dorozumění s výrobci tak, že připadne 69,5% výrobě octa z lihu a 30,5% výrobě octa chemickou cestou ze dřeva.

Sazby daně jsou v jednotlivých zemích tyto: v Německu 578 Kč, v Rakousku 542 Kč, v Maďarsku 332 Kč, v Polsku 544 Kč, v Jugoslavii 434 Kč a u nás při dnešní úpravě 1200 Kč; tato je při výrobě octa z lihu.

Daň z kyseliny octové získané chemickou cestou vykazují jednotlivé státy takto: Německo 417, t. j. 72 %, Rakousko 226, t. j. 41 %; Maďarsko kyselinu chemickou cestou nevyrábí, poněvadž by k tomu účelu musilo objednávati dříví; Polsko 227, t. j. 41%, Jugoslavie 424, t. j. 97%, a u nás. 600 Kč.

Závody vyrábějící ocet chemickou cestou ze dřeva domáhaly se v zákoně numeru clausu, avšak nebylo tomuto přání vyhověno. Místo toho navrhuje se pouze ochrana proti výrobě octa z různých solí z toho důvodu, že tato výroba nezaměstná poměrně tolik dělníků jako výroba chemická, která pro svoji potřebu odebírá surovinu, nalezající se ponejvíce v lesních krajích na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Máme celkem 7 továren, z nichž některé nabývají velkých rozměrů výroby. Tyto továrny jsou na Podk. Rusi v Perečíně, ve Svalavě, Bočkově, Smolenici na Slovensku; v Hnúšti-Likieru na Slovensku, dále v Mimoni a Kundraticích. Tento chemický průmysl má zvláště pro horské chudé lesnaté kraje neobyčejný význam, neboť zejména na Podkarpatské Rusi není v takových krajích téměř jiného průmyslu. Zaměstnává se značný počet dělníků a ze státních lesů odebírá se velké množství dřeva, pro které by jinak nebylo odbytu, neboť používá se k tomuto účelu ponejvíce dřeva horší jakosti, dřeva palivového.

Sám jsem osobně o loňských prázdninách navštívil podobný, snad největší závod v Perečíně, který podle sdělení provázejícího nás ředitele odhadl počet odebraného dřeva ze státních lesů na 60.000 až 100.000 m³ ročně.

Ke konci poznamenávám, že z 8 mil. Kč, které si slibuje ministerstvo financí z tohoto zákona, resultuje polovice ze zvýšení ceny lihu k výrobě octa, a druhou polovinu, 4 miliony Kč, vynese daň stanovená tímto zákonem.

Doporučuji slavnému senátu, aby na základě usnesení rozpočtového výboru schválil tento vládní návrh tak, jak se na něm usnesla posl. sněmovna. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému "proti", panu sen. Popovičovi.

Sen. Popovič (malorusky): Slavný senáte! K návrhu zákona o spotřební dani z kyseliny octové musím poznamenati, že na Podkarpatské Rusi nejvíce octa potřebuje zejména nejchudší obyvatelstvo. Nejvíce octa vyrábí firma Latorica, která má na Podkarpatské Rusi velké statky, lesy a vody. Pracující vesničané nemohou u této firmy vydělati skorem nic, ale za ocet musí draze platiti.

Na Podkarpatské Rusi má Latorica kromě octárny rovněž jiné továrny, ale sedlákům skorem nic neplatí, neboť co dělník u ní vydělá, to mu Latorica vezme jako trest, když dobytek vejde na paseku nebo pastvisko této firmy. Kromě toho působí obyvatelstvu velké škody řeky plynoucí na pozemcích Latorice od Svalavy až k Dobroni, které v době povodně zaplavují sedlákům domy a pole. Vody těchto řek jsou neobyčejně bohaty rybami, ale ryby nesmí nikdo loviti. Latorica vydělává na rybolovu velké peníze, ale trestá lid za lovení ryb. Na Podkarpatské Rusi se musí co nejrychleji provésti regulace řek, které berou sedlákům poslední kousek pole a dům.

Latorica nedovoluje chudému obyvatelstvu ani sbírati suché větve, které polámou ptáci, a přísně za to sedláky trestá. Když si chudý člověk chce nasbírati suchého listí do chalupy, aby měl na čem spáti, musí za to zaplatiti 10 Kč pokuty a seděti ve vězení. Latorica má ve svých rukou většinu volné půdy Podkarpatské Rusi, ale lid, který z půdy žije, nemůže tuto půdu dosud najímati, poněvadž nemá peněz a nemá, kde by si je vydělal. Nemá výdělku ani v továrně, ani na půdě. Stav pracujícího lidu na Podkarpatské Rusi je nesnesitelný.

V sevljušském okrese bylo loni takové sucho, že se nic neurodilo, ani řepa, ani brambory, ani boby, které jsou hlavní stravou tamějšího chudého obyvatelstva. K těmto plodinám lid užívá nejvíce octa a proto se dnešní návrh zákona značně dotkne našeho nejchudšího obyvatelstva. Proto se musíme postaviti proti předloženému návrhu zákona. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Labaj.

Sen. dr Labaj: Vážený senát! I v prvom, teraz pojednávanom, i v druhom bode pojednávaný návrh zákona znamená nové daňové zaťaženie pre poplatníctvo. Tento dľa výpočtu má vyniesť 8 mil. Kč, druhý zákon má taktiež vyniesť 8 mil. Kč, a v krátkej budúcnosti bude slávnemu senátu predostretý ešte jeden zákon finančný, ktorý má vyniesť 4 mil. Kč. Sú to skutočne tak malicherné daňové výnosy, že, hádam, ani sa nevyplatí poplatníctvo s nimi znova dráždiť. Tej istej mienky boli v rozpočtovom výbore aj páni vládni zákonodárci, ktorí sami povedali, že je to taký malicherný, výnos, že škoda rozčuľovať a dráždiť poplatníctvo, a to ministerstvu financií aj vytýkali. Samozrejme vládna disciplína je prísna, a práve preto oni návrh odhlasovať museli. Ja som tej mienky, že táto výtka odznela nespravedlivo oproti samému ministerstvu financií, a to preto, že vo štáte sa ľahkomyseľne hospodári. A tak samozrejme ministerstvo financií musí sa postarať o všetky príjmy, tedy musí sa chytať aj ťakýchto malicherných zákonov, ako je na pr. zákon o dani z t. zv. práškov. Páni vládni zákonodarci by si mali uvedomiť, že by mali v štáte lepšie hospodáriť, a keby sa v štáte lepšie hospodárilo, tak by ministerstvo financií nemuselo sa lapať takýchto malicherných zákonov, ktoré vynesú 4 mil. Kč.

Ja hneď pri tej otázke, že je treba šetriť, dovolím si poznamenať, že cielim na vyplácanie podpór v nezamestnanosti. Vážený senát, hneď od začiatku prehlašujem, že ani ja, ani moja strana v zásade nie sme proti vyplácaniu podpôr v nezamestnanosti. My uznávame: hospodárska situácia je zlá, priemysel upadol, a tak mnoho tisíc, ba státisíce robotníkov ostalo bez práce, a tak samozrejme títo sú utisknutí na tú plácu. Tedy sme v takomto smysle zásadne pre vyplácanie podpôr, totižto že len tomu, ktorý odpadol od práce, ktorý ostal bez práce a stal sa nezamestnaným a ktorý je na to utisnutý. Žiaľ bohu, u nás sa ale podpory ľahkomyseľne rozhadzujú. Vážení pánovia vládni zákonodárci, sami dobre viete a uznáte to, že sa berú podpory v nezamestnanosti, zneužíva sa ich a že mnohokráť dostanú podporu i takí, ktorí nie sú na to utisnutí. Vlastne tedy nepoviem nič nového v tomto smysle. Ja sám poznám kategorie u nás, ako sú na pr. murári, ktorí aj predtým len cez leto robili, a čo zarobili, z toho si voľačo odložili na zimu a z toho cez zimu žili; pri tom mali kravičku, domek a kúsok poľa. Čo si odložili, z toho žili. Dneska sa všetci hlásia o podporu, tedy aj tí, ktorí na túto podporu nikdy nereflektovali a nie sú na ňu utisnutí. Oni si mohli odložiť, mnohí majú vklady, domek, kravy, kone a statok, a pri tom všetkom sa hlásia o podporu, Viem dobre, že sú roľnícki synovia, že ich otec má 10 kat. jutár poľa, pár koní, má kravy atď. a pri tom dá synovi voľakdesi robiť, ale zahlási ho medzi nezamestnaných a berú podporu. Odpusťte, keď sa takto ľahkomyseľne bude šafáriť, tedy ani tá miliarda, alebo ani tie 2 miliardy, ktoré stoja náš štát podpory v nezamestnanosti, nebudú stačiť. (Sen. Mikulíček: Tak nesmí mluvit bývalý ministr, že podpora v nezaměstnání stojí 2 miliardy!) O tom sa, pán kol. Mikulíček, budeme osobne rozprávať. (Výkřiky sen. Mikulíčka. -Předseda zvoní.)

Ďalej vidíme v poslednom čase jeden smutný zjav, ktorý sa vytvára pri sprostredkovateľniach práce. Na čo je vlastne sprostredkovateľňa práce? Jej cieľom je nezamestnaných robotníkov umiestňovať, tedy sprostredkovať prácu pre nezamestnaných robotníkov. A čo robia dnes sprostredkovateľné práce? Jednoducho spisujú: bohatý - nebohatý, zamestnaný - nezamestnaný, kto sa hlási o prácu, každého zapisujú a posielajú výkazy na ministerstvo financií, poťažne na ministerstvo sociálnej pečlivosti. Samozrejme, takto potom ľahko sa vyráta, že máme 800.000 nezamestnaných, ba už teraz blížime sa údajne 900.000.

Vážení pánovia! Dľa mojej mienky spisovať a ustáliť, kto je nezamestnaným a kto je na podporu utisnutý - to by nemaly prevádzať sprostredkovateľne práce, ale maly by to robiť či okresné úrady alebo obce, teda notárske úrady, lebo notár pozná každého jedného robotníka, či má majetok a či bol pred tým zamestnaný, či je utisnutý na podporu a či nie. Prednosta, správca sprostredkovateľne práce vôbec to nepozná. Ja viem, ako sa to u nás robí. Prídu z Revúc a z celého okresu robotníci, trebárs gazdov synkovia, a všetci sa hlásia o podporu, a pán správca všetko popíše a všetko lifruje na ministerstvo soc. pečlivosti. A takýmto spôsobom sa vykáže hneď, že máme 840.000 nezamestnaných.

Toto sa ale protiví zásade, lebo veď sprostredkovateľňa práce je vlastne zainteresovaná v tejto otázke. Tá sprostredkovateľňa je preto postavená, aby sprostredkovala tú prácu, ale nie aby ona ustáľovala, kto je nezamestnaný a koľko je ich. To by mal sostaviť obecný notár; ten by mal posielať výkazy tej sprostredkovateľne a tá by sa potom mala starať výlučne o umiestnenie tých nezamestnaných.

Prečo je to nemiestne a protiví sa zásade? Preto, lebo sprostredkovatelňa práce je zainteresovaná v tejto otázke, čo sa počtu, výšky nezamestnaných týka, lebo keď sprostredkovateľňa práce nevykazuje veľký počet nezamestnaných, tak ju jednoducho skasírujú a správca a úradníci tam zamestnaní zostanú bez chleba. Preto sa udržuje tak, že ktokoľvek sa príde hlásiť o prácu, že je nezamestnaný, každého vezme do lajstra a posiela to na ministerstvo soc. pečlivosti. Teda po tejto stránke, hovorím, táto otázka by sa mala vyriešiť tak, aby to spisoval notár, ktorý samozrejme pozná hmotné pomery nezamestnaných v každej obci.

Lahkomyseľné vyplácanie podpory vlastne demoralizuje robotníctvo. Už som prv spomenul, že poznám kategorie, kde ľudia len cez leto robili, a čo si cez leto zarobili, z toho v zime žili. Medzí tých patria murári, tesári, stavebné robotníctvo atď. Dnes ale čo sa robí? Dnes každý ten stavebný robotník je tej mienky: čo ja zarobím, to môžem prejesť. Viem pády, že čo zarobia, prekartujú cez nedeľu, a neodložia to. Samozrejme jeho zásadou je, že on sa nestará o to, z čoho bude v zime žiť. Jemu ide o to, aby on dobre žil. S tým robí, a zásada jeho je: na zimu mňa má povinnosť vychovať štát. Tým sa demoralizuje robotníctvo. Práve preto tu by sa musel pozor dávať a výlučne len takým nezamestnaným dávať podporu, ktorí sú na ňu odkázaní. (Výkřiky komunistických senátorů.) Nerozčuľujte sa, pánovia na komunistickej strane. Idem ďalej a ešte vám aj horšie pilulky prednesiem.

Dnes je u nás celý parlamentný život spolitizovaný. Zákony nevynášajú sa podľa toho, ako to záujmy štátu, záujmy jednej alebo druhej vrstvy vyžadujú, ale podľa toho, ako to vyžadujú záujmy jednej alebo druhej politickej strany. V tomto je to spolitizovanie nášho parlamentu a toto je jedna veľká chyba, na ktorú tak štát, ako aj občianstvo len dopláca.

Toto platí aj o vyplácaní podpôr v nezamestnanosti. Dnes tak komunistickí, ako aj socialistickí poslanci a senátori veľmi nápadne sa zastávajú nezamestnaných a ich počet tak rečeno umele chcú zvyšovať. Ja som pred poslaneckými a senátorskými voľbami sám bol na viac shromaždeniach, kde komunistickí a socialistickí kandidáti, poťažne už bývalí poslanci a senátori, verejne kričali: My sme za podporu v nezamestnanosti! My chránime vaše podpory v nezamestnanosti, na nás hlasujte! Ak nebudete na nás hlasovať, odpadnete od podpory v nezamestnanosti! - Z toho je najlepšie vidno, že socialistické strany a strana komunistická si chcú túto triedu nezamestnaných jednoducho vyárendovať a jednoducho z nich voličský kádr spraviť. (Sen. Macek: Kdyby nebylo socialistů, nic byste jim nedali!) My toľko sociálneho smýšľania vždy máme. Ja som sám prehlásil, že sme v zásade za podpory, ale len tým dať podporu, ktorí sú utisnutí a ktorí zostali bez práce, ale nie 1ahkomyseľne rozdávať peniaze, hej, z cudzieho, ale z vášho nie. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Že toto skutočne tak vyzerá, dovolím si dokázať na jednej okoľnosti. Na celom svete je zásada, že za plácu sa všade žiada práca. Tak i na našom kraji viacerí náčelníci a starostovia žiadali na nezamestnaných, ktorým dávali stravovacie lístky, aby aspoň išli obecnú cestu spraviť, sneh zamiesť a ulicu atď. atď. Ale čo sa nestalo? Pánovia poslanci a senátori komunistickí a socialistickí podali interpeláčiu na ministerstvo soc. pečlivosti, že je neslobodno žiadať za stravovacie lístky prácu. Tedy štát vypláca peniaze, dáva podpory a pri tom si choďte pozreť na Slovensko - neviem, ako je to v Čechách a na Morave - kde sú isté obce, do ktorých je nemožno sa dostať, aké zlé cesty tam majú. A pri tom všetkom rychtár nesmie ani vykomandovať nezamestnaného, ačkoľvek dostal stravovací lístok, aby aspoň išiel upraviť trošičku tú cestu. Z toho je najlepšie vidno, že socialistické strany a strana komunistická si chcú svoj voličský kádr utvoriť: My budeme brániť týchto nezamestnaných, budeme chrániť tú podporu nezamestnaných a tak pripadne nám 800.000 hlasov nezamestnaných. Tedy vlastne budú žiť a udržiavať sa z biedy tejto chudobnej triedy. (Sen. Fidlík: Za 10 Kč sa nikto neuživí! Sociálna komisia je vinná, keť to prideľuje, a vaší ľudia sú tam tiež!) Pán kolega, mali by ste sa postarať, aby ministerstvo sociálnej pečlivosti v takomto smysle vydalo nariadenie. Takto, žiaľbohu, náčelník alebo starosta nesmie ani použiť týchto nezamestnaných robotmkov na tieto obecne užitočné práce. Tedy v krátkosti: Ochrana nájomníkov už prestáva! (Sen. Macek: Ještě nepřestává!) Pomalúčku! Samozrejme, že socialistické a komunistické strany usilujú sa znova jeden kádr voličský dostať, aby sa takto pri budúcich voľbách zaistily.

Čo má to ministerstvo financií, slávny senát, robiť? Keď sa peniaze ľahkomyseľne takto vyhadzujú, samozrejme musí brať tam, kde môže, a ide potom i na t. zv. prášky. Dnes, zajtra snáď i to povetrie, ktoré ťaháme, nám zdania. Nečudujte sa.

Veľavážení páni zákonodárcovia, starajte sa o to, aby sa v štáte šetrilo. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Výkřiky.) Ja by som vám - ale čas mi to nedovoľuje - chcel ešte mnoho vecí tuná predniesť, ako sa zle hospodári vo štáte, ale hovorím, nemám čas, nechám si to na neskoršie, keď budeme mať príležitosť u iných kategorií o ľahkomyseľných výdavkoch hovoriť. Zatiaľ uspokojím sa s týmto. Ale ministerstvo financií musí s novými daňami prísť, a ten poplatník je dnes tak zaťažený, že nestačí. Ja sám osobne prehlašujem, že finančné riaditeľstvo v Lipt. Sv. Mikuláši z poplatníka priamo kožu dere, a prosil by som pána ministra, aby si láskave toho všímal a aby sa takto nepostupovalo pri vyrubovaní daní. Poneváč tieto dane i táto predloha a predlohy nasledujúce znamenajú nové zaťaženie pre poplatníctvo, ani ja, ani moja strana za tento návrh hlasovať nebudeme.

Vážený senát, mám ešte jedno prehlásenie tuná spraviť. 19. júna 1935 bola debata o vládnom prehlásení. V tejto debate som bral účasť i ja. Vo svojej reči som uviedol dľa záznamov tesnopiseckých následovné: I vaši poslanci - vtedy sa to vzťahovalo na socialistických poslancov - chodili do Maďarska a tam zradzovali Československý štát.

Uviedol som medzi inými i pána sen. Zimáka. Pán sen. Zimák sa videl v tomto byť urazený a žiadal vysvetlenie. Vec prišla pred kárny výbor a ja som sa zaviazal, že vysvetlím, ako som tejto výpovedi rozumel. Ponajsamprv sa nepamätám, že by som bol povedal, že oni zrádzali, viem, že som povedal, že oni poškodzovali záujmy Československého štátu. Ale aj keby som bol, ako je to v tesnopiseckých záznamoch uvedené, použil ten výraz, že "zrádzali", myslel som to tak, že naši poslanci chodili aj do Maďarska, chodili aj do Rakúska a tam sa do vnútorných organizačných vecí tých robotníckych tried vmiešovali a samozrejme s týmto sa vmiešovali aj do vnútorných záležitostí toho patričného štátu, a tedy ten dobrý súsedský pomer medzi námi a patričnými štáty sa tým poškodzoval. A keď sa takto vmiešovali, samozrejme poškodzovali ten dobrý pomer. Tak som tedy rozumel, že poškodzovali, alebo, ako som riekol, zrádzali v takom širokom pojme. Rozumel som, že keď raz kazia ten dobrý pomer medzi Maďarskom a Československou republikou, že zrádzajú aj záujmy nášho štátu alebo škodia dobrej povesti nášho štátu.

To som považoval za povinnosť prehlásiť, že nie tak som to myslel, že šli do Maďarska a tam direktne, priamo zrádzali Československo, ale že tým, že indirektne sa vmiešovali do vnútorných pomerov v Maďarsku - ten pomer medzi Maďarskom a Československom nie velmi dobrý, ale usilujeme, aby dobrý bol - a do vnútorných pomerov v Rakúsku - kde ten dobrý pomer je - poškodzovali tento pomer.

To som považoval za povinnosť prehlásiť k uspokojeniu pána sen. Zimáka. (Souhlas slovenských ľudových senátorů.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Němeček.

Sen. Němeček: Slavný senáte, dámy a pánové! Mohl bych panu předřečníkovi dr Labajovi dáti za pravdu v jednom, a to v tom, že takovýmito předlohami, které dnes máme projednávati, předlohou o dalším zdanění octové tresti a event. potom také kypřícího prášku nebo droždí, předlohami, které mají v tom velkém poměru rozpočtu státního a jeho příjmů vynésti opravdu pranepatrný pakatel pro státní pokladnu, se zbytečně zatěžuje širokým masám pracujícího lidu živobytí a že by snad při dobré vůli mohla státní správa najíti jiné zdroje příjmů, jmenovitě v tom směru, v jakém již několikráte to bylo naznačeno, totiž ve vymáhání dlužných daní a poplatků, zvláště tam, kde tyto daně jsou zadržovány v milionových částkách a kde by bylo skutečně možno ještě i dnes, v době krise, docela dobře je vymoci. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Ale, slavný senáte, pan sen. dr Labaj mně promine, když vyslovím opravdové podivení nad tím, že tak, jako on mluvil, v dedukcích, které zde vytvořil s ohledem na projednávané předlohy, může mluviti muž, který byl svého času ministrem Československé republiky a u kterého se tedy dá předpokládat, že dokonale zná zákonné předpisy a ninisterská nařízení, která se vztahují na podporu v nezaměstnanosti.

Pan dr Labaj pravil, že podpor v nezaměstnání je zneužíváno. Pánové, zdá se, že se poslední dobou stalo velmi oblíbenou módou takovýmto způsobem nezaměstnaným dělníkům vyčítat jejich podpory, nota bene podpory, které - a to je jistě možno bez přehánění říci - jsou k životu málo a k umření mnoho. Pánové, jestliže se dnes ještě nezaměstnaným dělníkům vyčítají vyživovací poukázky za 10 Kč pro svobodné, 20 Kč pro ženaté, pak, vážení pánové, je zapotřebí, abychom tyto výčitky prostě odmítli. Těchto 10 Kč a 20 Kč je podpora pro nezaměstnaného na celý týden, slavný senáte! To přece dnes ví i každý negramotný člověk, a nebude se přece nikdo domnívat, že z této vyživovací poukázky 10 Kč nebo 20 Kč může být ten nezaměstnaný člověk, namnoze živitel velmi četné rodiny, živ.

Ale, vážení pánové, bylo zde mluveno o sezonních dělnících a v této souvislosti o murárech, tedy o zednících, tesařích a všech těch, kteří pracují při stavebních živnostech, a bylo poukazováno na to, jak prý tito lidé dříve šetřili, když pracovali, a jak z toho, co v létě ušetřili, potom v zimě žili, a že je nikdy ani nenapadlo, aby na svou podporu vyzývali stát, aby jim nějakým způsobem k výživě přispěl. Pan dr Labaj pravděpodobně zapomíná, že ty doby, za kterých mohlo stavební dělnictvo v létě pracovat, a z toho, co vydělalo, si ušetřit něco na zimu, jsou dnes nenávratně pryč, že dnes stavební živnosti a průmysl jsou úplně podlomeny, že se nepracuje, a pokud se pracuje, že je stavební tempo takové, že takový stavební dělník pracuje několik krátkých týdnů anebo měsíců v roce a že v důsledku nízkých mezd, které jsou mu placeny, nemůže si něco ušetřit na živobytí na zimu. Ale on zapomíná také, že dříve právě stavební dělnictvo mělo možnost, aby hledalo obživu za hranicemi, a poněvadž dnes tato možnost následkem uzavření hranic všech států je mu vzata, v důsledku toho také počet nezaměstnaných v našem státě, pokud se rekrutují z řad stavebního dělnictva, nezbytně musil vzrůstati. Tito lidé chtějí pracovat, ale nemohou, poněvadž nemají práci. Ale já bych se stanoviska dělnického také řekl, že my jako dělníci neznáme sezonní dělnictvo. My známe sezonní práci, ale neznáme sezonní dělníky. Ten dělník, který v jednom odboru pracuje snad sezonně nějakou chvilku, ale nemůže být od toho živ, musí hledat příležitost k práci v odboru jiném, a pánové, kde ji má ten člověk za dnešních poměrů hledat? Kam se podíváme, všude ve všech směrech krise a z ní pocházející nezaměstnanost a v důsledku toho je naprosto nemožno, aby stavební dělnictvo mohlo příležitost k práci najíti mimo odbor a nemusilo připadnout státu k tíži.

Ale já bych chtěl říci něco také k vývodům pana kol. dr Labaje, pokud jde o zprostředkovatelny práce. Pan dr Labaj řekl, že dnes se snad celá činnost veřejných zprostředkovatelen práce vybíjí jediné v tom, že dělají seznamy nezaměstnaných, které jsou potom odváděny ministerstvu soc. péče, ba dokonce jeho vývody vyzněly tak, jakoby veřejné zprostředkovatelny práce přímo agitovaly mezi lidmi, aby se přihlašovali jako nezaměstnaní, aby mohli dostávati podporu v nezaměstnanosti. Domnívám se, že my všichni a myslím, že také pan dr Labaj - jsme vedeni snahou, aby, pokud jde o registraci nezaměstnaných, byl také v našem státě určitý pořádek, a má-li tu býti pořádek a má-li býti přesná registrace nezaměstnaných, pak je potřebí, aby tuto registraci někdo vedl. A domníváme se, že je-li někdo povolán, aby prováděl registraci nezaměstnaných, jsou to především zprostředkovatelny práce, poněvadž právě ony úřady, kterým by pan dr Labaj chtěl tuto registraci přiděliti, v nás nevzbuzují naprosto žádnou důvěru, že by registraci vedly správně a spravedlivě. (Výborně!)