Podívejte se, jak neodůvodněná a neoprávněná je kritika p. dr Labaje, že podpor v nezaměstnanosti je zneužíváno. Pan dr Labaj pravděpodobně neví nic o vládním nařízení, které praví, že v každé obci, která je přidělena do státní stravovací akce, musí býti zřízena sociální komise, která je složena ze zástupců jednotlivých vrstev občanských, tedy přirozeně také dělnictva a zaměstnavatelů, dále z orgánů úředních, tedy starosty, a že vedle toho máme také okresní sociální komise, které jsou povolány k tomu, aby kontrolovaly údaje, které jsou činěny v jednotlivých obcích pro vyživovací akci. (Sen. dr Buday: Vy ste komise zpolitizovali!) Jestliže někdo má příčinu, aby si stěžoval na nesprávný a stranický postup těchto orgánů už od počátku sepisování nezaměstnaných, pak jsou to dělníci sami, poněvadž oni jsou tím především postiženi. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jestli se někde mluví o zpolitisování, je to právě v jednotlivých obcích, kde ze stranických důvodů se nezkoumá, zdali ten či onen potřebuje podpory, nýbrž jen, zdali je straníkem, a pak mu už pan starosta poukázku nebo doporučení na podporu podpíše. Na to jsme už nesčetněkráte poukázali a žádali jsme, aby tu bylo postupováno nestranně. Bohužel až dosud ve velké řadě obcí tato stranickost odstraněna nebyla. Že by to byly obce socialisticky vedené, to není pravda.

Ale dále: Pokud jde o zprostředkovatelny práce, o kterých bylo řečeno, že je jim brána možnost, aby se věnovaly tomu, k čemu byly původně určeny, totiž zprostředkování míst, domnívám se, že jestliže tyto výtky jsou tu činěny se strany pana dr Labaje, měl by se obrátit především do řad svých vlastních straníků-zaměstnavatelů a že by jim měl říci, že tyto veřejné zprostředkovatelny jsou tu proto, aby zprostředkovaly dělníky, a že proto jsou zaměstnavatelé povinni, aby se na tyto zprostředkovatelny práce také obraceli, aby se nemohl dáti volný průchod protekcionářství a různému úplatkářství, aby zkrátka při přijímání a zadávání prací dělníkům dostal skutečně práci ten, kdo ji potřebuje, a také aby ještě dnes - to je nutno zde veřejně konstatovat - při veřejných pracích státem nebo okresy prováděných nebyli do práce přijímáni lidé, kteří mají býti od čeho živi, jen proto, že mohou přinésti různé úplatky "partafírům", kteří do práce přijímají, a aby nezaměstnaní dělníci nemuseli hladoví chodit se dívati, jak lidé, kteří mají býti od čeho živi, jsou na pracích silničních a jinde zaměstnáváni.

Chtěl bych reagovati na vývody pana sen. dr Labaje, který řekl, že socialističtí poslanci ve volbách agitovali mezi dělníky s tím, že je nutno voliti socialisty nebo i komunisty jen, proto, aby byly dělníkům udrženy podpory v nezaměstnání. To, myslím, není žádná agitace; bylo-li to do řad dělnictva řečeno, nebyla to politická agitace, ale jen konstatování skutečnosti, poněvadž kdyby nebylo socialistických stran, pak bychom se od vás marně nějakých podpor v nezaměstnání domáhali. (Sen. dr Labaj: To si vyprosím, že by len socialisté boli pre podpory v nezamestnanosti!) Já konstatuji, že až dosud to zpravidla byli socialističtí zástupci, kteří se bili s ostatními politickými stranami o to, aby podpory v nezaměstnání nejen byly udrženy, nýbrž i zvýšeny.

Pan dr Labaj pravil, že v některých místech byla za stravovací poukázky žádána od nezaměstnaných, kteří tyto poukázky dostávali, práce. Ani to není nic nového, poněvadž příslušné předpisy, které byly pro provádění akce vyživovací stanoveny, předpisují, v jakém poměru může nebo má býti vykonávána. Ale pane dr Labaji, my jsme v souvislosti s vykonáváním této práce zjistili velmi často něco jiného, právě ze slovenských a jiných částí republiky, kde dělníci nezaměstnaní museli pracovati nejen déle než je za stravovací poukázky nutno pracovati, ale byli přidržováni dokonce k vykonávání prací docela soukromých pro jednotlivé vlivné funkcionáře. (Výkřiky.)

Proto, vážení pánové, chtěl bych ještě reagovati na vývody p. sen. dr Labaje, že si chtějí strany socialistické tím, že se snaží udržeti a zdokonaliti podporování nezaměstnaných, udržeti kádr voličů. Pánové, toho věru strany socialistické potřebují nejméně, poněvadž hlad a bída širokých mas lidových a skutečnost, že lidé vidí, čtou a na své vlastní kůži cítí, kdo to s nimi myslí poctivě, agituje pro socialistické strany, aniž se nějakým zvláštním způsobem musí o agitaci namáhati.

Pánové, zařiďte, aby bylo možno lidem dáti práci, pak jim nepotřebujete dáti podporu, o které jsme prohlásili tolikrát, že ji nechceme, když nám dáte práci. A dokud to není možné, dotud i v Československé republice se musí jednotlivé politické strany, kterým to třebas po chuti není, spřátelit s myšlenkou, že lidé nemohou na ulicích pomřít hlady, nýbrž že musejí dostat tolik, aby mohli býti udrženi nad vodou v té nejtěžší chvíli krise a nezaměstnanosti, jestliže vývoj poměrů nemá jíti jiným směrem, směrem horším, kterého bychom si sami jistě nepřáli. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Pechman.

Sen. Pechman: Slavný senáte! Projednáváme vládní návrh zákona o spotřební dani z kyseliny octové. Řečníci přede mnou, kteří zde právě měli slovo, nemluvili k tomuto předmětu, nýbrž byla zde docela jiná debata, která byla sice také kyselá, ale přesto to nebyl ani ocet, ani octová tresť. (Veselost. Výkřiky.)

Formálně chci se zmíniti o tom, že vládní návrh zákona, jak byl předložen senátu, není doprovázen tou důvodovou zprávou, jako týž vládní návrh pro sněmovnu poslaneckou. Já v tom vidím formální vadu, vidím v tom formální nedostatek a vidím v tom více - že snad senát už proto, že tato předloha vládního návrhu zákona byla schválena v posl. sněmovně, nemá již míti o tento zákon zájem, jako byl v posl. sněmovně, a že nemá mu býti dána taková důvodová zpráva, která by mu vysvětlila pravou podstatu zákona, o němž se má zde rokovat a hlasovat. Proto, jestliže jsem chtěl mluviti o meritu tohoto zákona, o tomto novém finančním zatížení, musil jsem si opatřit důvodovou zprávu z posl. sněmovny, abych viděl, jaké jsou zde fiskální důvody pro předložení tohoto vládního návrhu zákona tisk 127 posl. sněm. Poněvadž však vidím, že zde v senátě není dostatečného a tak velikého zájmu, jak by tato předloha zákona vyžadovala, mám za to, že mnozí z vás jsou toho názoru, že zde běží jenom o finanční otázku, kde my, příslušníci koaličních stran, máme povinnost, když vláda nám tuto finanční předlohu předkládá, pro ni hlasovat. Ale já bych řekl, že podle toho, jak jsem měl příležitost do vládního návrhu se podívat a prostudovati jej, je tu sice finanční zájem státu, běží tu o novou daň z octa, z octové tresti, ale dovoluji si tvrditi, že zákon tento není jenom finančním zákonem, nýbrž že je to také zákon politický a národohospodářský. Proto se chci blíže zmíniti o poměrech, které v živnosti octárenské a ve výrobě octové tresti panují, a chci poukázati, jak se zdaňují tyto podniky, jaké jsou jejich obraty a jaké jsou jejich příjmy. Posledně, jak důvodová zpráva nám uvádí, nastala dohoda mezi výrobci octa z lihu a výrobci octové tresti, vyráběné suchou destilací dřeva, v tom směru, že z celého kontingentu, který zde je, mají octáři podíl 69 1/2% a výrobci octové tresti 30 1/2%. Do r. 1932 počítal se 1 hl lihu pro výrobu octa za 800 Kč, od r. 1932 1.000 Kč, po předcházejícím zdražení o 200 Kč. Původní cena byla tedy 800 Kč. Při tom však výroba octové tresti nebyla zdaněna, a aby výrobci octové tresti ukázali vládě dobrou vůli, dobrovolně se nabídli, že budou dávat vládě, resp. panu ministru financí dar v částce 3 Kč za 1 kg octové tresti, aby se tak jaksi vyrovnalo, co bylo předepsáno výrobcům octa. Bylo to pak také uveřejněno vyhláškou ministra financí č. 148 z r. 1932. Výrobci octové tresti však nedostáli slovu a vymlouvali se, že prý je mezi nimi a výrobci octa z lihu nezřízená konkurence a odmítli vládě vůbec dobrovolný příspěvek 3 Kč platiti a tak do dnešního dne, tedy do doby, než bude tato předloha uzákoněna, neplatí výrobci octové tresti z výroby destilací dřeva vůbec žádné daně.

Důvodová zpráva, aby prokázala oprávněnost zdanění těchto produktů, uvádí, že v Československu sc vyrobí ročně 6.000 q octové tresti, že výrobní cena její je 5 Kč za 1 kg a že se prodává za 23 Kč. Tím je úředně prokázán zisk na 1 kg octové tresti 15 Kč, čili 300% výdělku. (Hlasy: To je pěkné!) Naproti tomu octáři, kteří mají kontingent 20.000 hl lihu, vyrábějí 10% ocet za 2.30 Kč a 2 1/2 % ocet za 1.40 Kč. Ten desetiprocentní je prý pro velkoobchod a ten dvouapůlprocentní pro maloobchod. Podíváme-li se na to, vidíme už tu ohromný nepoměr, poněvadž jeden druh, 10%, stojí, jak jsem řekl, 2.30 Kč, kdežto ten, který obsahuje jenom toho původního, 21/2%, se prodává za 1.40 Kč, čili desetiprocentní se prodává v malém už za 5.60 Kč. Podle toho a podle důvodové zprávy spočítáno vidíme, že při výrobě octa z lihu, která stojí asi 15 Kč za 1 kg, se prodává ocet ve velkém za 23 Kč, ale v malém už za 56 Kč. Podíváme-li se takto na zisky těchto octáren, shledáme, že na octové tresti vydělají výrobci cca 10 mil. Kč a octáři na 20.000 hl asi 25 mil. Kč, čili do této doby, než bude zdaněna octová tresť a než bude další daň 200 Kč na hl čistého lihu zvýšena s 1.000 Kč na 1.200 Kč, jeví se nám tu celkový výtěžek při výrobě octa celých 35 mil. Kč ročně.

Uvádím, vážený senáte, tuto okolnost proto, poněvadž náš pan ministr financí pořád hledá nové zdroje příjmů v nových daních tam, kde už se nic nedá urvat. Ale tam, jako v tomto případě, kde by se dalo pro fiskus něco získati, nevím, proč nebylo odvahy, aby tito lidé byli také náležitě zdaněni. Po zdanění, které bude činiti 8 mil. Kč a které ještě dnes neodpovídá ziskům vykázaným a úředně zjištěným, budou míti ještě výrobci octa a octové tresti dohromady 25 mil. čistého zisku.

Po této předloze budeme v zápětí projednávat předlohu o zdanění prášků do pečiva, a já pokládám za povinnost srovnati, jak vypadá zdanění v tomto případě a jak vypadá zdanění u prášků do pečiva. Daň z prášků do pečiva má vynésti podle výpočtů ministerstva financí rovněž 8 mil. Kč, ale v tomto případě na jeden balíček prášku o obsahu 15 gr bude daň 30 hal., čili na 1 kg 20 Kč. Důvodová zpráva při tom tvrdí, že to není daň velká, poněvadž prý tato nová daň bude obsahovat pouze 66% velkoobchodní ceny. Srovnáme-li to, vidíme, že u výroby octa bude zdanění činit, jak jsem již řekl, 25%, ale u výroby prášků do pečiva celých 66%. A ještě se zdá, že je to málo. To znamená, slavný senáte, že se na jedné straně bude jednati o zničení nekartelovaných výrobců prášků do pečiva, a na druhé straně se při tak nepatrném a nedostatečném zdanění povede kartelovaným výrobcům octové tresti tak dobře jako doposud. Kdybychom vzali jen 15 let zpět... (Sen. Modráček: Kotrba to doporučuje!) To je, kolego, jiná věc. Je to jeho záležitost. Vím, že to bude doporučovat, poněvadž zde mají zájem výrobci kvasnic, aby tato daň z prášků do pečiva výrobu úplně znemožnila, protože zde není kartel, kdežto tam máme co dělat s kartelem, který požívá ochrany a kterému se za podpory státu vede dobře, i když státu doposud naprosto ničeho nedal.

Slavný senáte, je třeba se alespoň letmo podívati, kdo jsou ti výrobci octa. Nemohu je ovšem všechny vyjmenovávati, ale uvedu jich alespoň několik. V Čechách jsou to pánové Bondy, Grünhut, Kaufmann, Klein, Lederer, Löwit (Sen. Mikulíček: Samí osvobození Čechoslováci!), tedy samí Čechoslováci, na Moravě jsou to pánové Fleischmann, Hofmann, Reich, Spitzer, Weinberger, Windholz, ve Slezsku pánové Lichwitz, Mandl, Niesel, Zwirner a pan Warhanek, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pánové Feldmann, Feuermann, Grosmann, Gutman, Roth a na konec Roseblüth. (Sen. Mikulíček: Počúvajte!)

A jaké je hospodářství ve výrobě octa? Jak vypadá? Naše finanční úřady postupují velmi přísně, řekněme si jen, jak přísné jsou předpisy pro řezníky, pokud se týče hlášení porážek a pod. Jde tu hned o tisícové pokuty i kriminál, ale, slavný senáte, jak vypadá hospodaření a ta přísná kontrola u výroby octa, kam se dává čistý rafinovaný alkohol za 1200 Kč 1 hl? Cena pro jinou výrobu, likérů atd. je stanovena na 3750 Kč. Zde vidíme, že je rozdíl přes 2500 Kč. V oboru výroby lihového octa nemáme dosud žádných náležitých a přesných předpisů, takových, aby zde bylo uloženo vyráběti určitou stupňovitost octa, proto, aby se také dalo kontrolovati přesně, jaká je tu spotřeba lihu. Jestliže to bylo možno zavést u Francovky, která má míti 60% alkoholu podle předpisu, jestliže to je u lihovin, kde rum má a musí míti 40%, pak se tážeme, proč to není zavedeno zejména u výroby octa, tam, kde toho je nejvíce zapotřebí. A není shodou okolností, že obyčejně výrobci octa jsou také výrobci lihovin. Já nechci nikoho podezřívat, nechci podezřívat zejména dozorčí finanční orgány, které jistě snad konají svou povinnost (Sen. Mikulíček: To "snad" podtrhnout!) - tedy to podtrhuji - ale myslím, že to není kontrola, která by byla postačitelná. Jestliže, vážení, při této kontrole máme zjištěno, že ten nezdaněný líh se kradl, že se z něho vyráběly lihoviny (Hlasy: Likéry!) a likéry, to jsou zjištěné případy, pak máme odůvodněnou obavu, že se toho zneužívá a že z těchto případů už ministerstvo financí mělo také vyvoditi určité důsledky.

Položte si otázku: Kdyby z těch 20.000 hl čistého lihu, který se zde zpracuje, ztratilo se 10%, prosím, a když uvážíte, že rozdíl v ceně, jak jsem řekl, je 2500 Kč, může při těchto manipulacích povstati státu ztráta 5 mil. Kč a pan ministr financí, který myslí, že od tohoto průmyslu octařského získá 4 mil. Kč, snad by na to všechno ještě mohl doplatiti.

A prosím, jaké jsou nyní poměry v oblasti výroby octové tresti. Zase vám řeknu některé výrobce této octové tresti, ne všechny, ale, myslím, že o nich budete míti určitý obrázek a určitou představu. Kdo jsou tito pánové? Předně: pan dr Blasberg & Comp. v Hnúšti-Likier, kterýžto závod, jak je prokázáno, je v říšskoněmeckých rukou. Máme tu druhou továrnu, Bantlinovy chemické továrny v Perečíně. Tato továrna a její kapitál je ze 49% z říšskoněmeckého koncernu Hiag. Třetím závodem je společnost Szolyva ve Svalavě, která jest úplně v rukou vídeňského kapitálu. Abychom měli takový mezinárodní konglomerát, máme za čtvrté p. Jos. Pálffyho, maďarského hraběte, za páté firmu Clotilda, Velký Bočkov, která je pod patronancí banky Union, za velké účasti maďarského kapitálu. A jaké poměry jsou v těchto továrnách, o nichž se říká - a zejména důvodová zpráva nám to uvádí - že je potřebí udržovat v nich výrobu z toho důvodu, že tito fabrikanti zaměstnávají v nich dělnictvo? Ale známe také případy, že do určitého podniku chodí přes hranice dělnictvo, které bydlí v Rumunsku a je tudíž zaměstnáno v tomto podniku dělnictvo rumunské. A kartel výrobců octové tresti, který se utvořil, má vedoucím úředníkem inženýra, který je současně říšsko-německým důstojníkem.

Bantlinovy závody v Perečíně mají závodní kapitál 10 mil. Kč, jejich reservní fondy činí 8 mil. Kč. Tedy závod, který representuje 13 mil. Kč a 12 mil. Kč obratu. A tato firma v posledním výkazu své bilance za r. 1935, který byl uveřejněn v časopise "Wirtschaft" ze dne 6. října m. r., uvádí, že má za rok při tomto provozovacím kapitálu a obratu zisku 122.000 Kč. To znamená: kdyby 60 let střádala, kdyby 60 let takový zisk 122.000 Kč dávala reservnímu fondu a nevyplácela nic svým akcionářům, že by teprve tento reservní fond nastřádala. Poněvadž jej však nastřádala dříve, je to důkazem pro to, že špatně fatovala, že nedávala státu na daních to, co by měla dát, krátce, a řeknu to prostě, okrádala veřejně stát.

Ministr obchodu kol. Najman při určité příležitosti v poslední době prohlásil: "Velkopodniky žádají podporu a porozumění od vlády, toho se jim samozřejmě musí dostati. Když se však na některé ze žádaných opatření podíváme, jsou tato opatření pouhým konkurenčním manévrem, kterým mají býti utlačováni menší živnostníci."

Ano, takovýmto zřejmým a vyloženým konkurenčním manévrem je tato předloha, o níž právě jednáme. Tento kartel, bohužel, že musím říci bohužel, je podporován vládou a také na ochranu státu v tomto směru hřeší. Obchod se jim daří dobře, a proto, jestliže zde v důvodové zprávě je zmínka o tom, že při zdanění nesmí býti konsumní ceny zvýšeny, mohlo by se říci, že konsument tímto zdražením naprosto nebude dotčen. Ale mám povinnost upozornit na to, že se zde opět bude jednati o jednu složku, která má tím býti poškozena, a to je naše obchodnictvo.

Jestliže takovýmto způsobem bude možno, aby se ustavily kartely, aby takovýmto způsobem vnikal cizácký a nám nepřátelský kapitál do těchto kartelovaných podniků, je zde určité a veliké nebezpečí nejenom pro naše čsl. dělnictvo, nýbrž i pro obchodnictvo, pokud se týká jeho účasti na obchodu a distribuce v obchodu.

Jaká je zde možnost při takovém kartelu pro obchodníka? Buďto se mu ceny stlačí tak, že nic nevydělá, anebo, jak jsem řekl, bude úplně jako zbytečný vyřazen z této distribuce, aby pánové, o jichž ziscích jsem se zmínil, mohli zbavením se obchodníka, prostředníka, vydělat ještě víc. (Sen Mikulíček: Budete tedy hlasovati proti?) To jest otázka. Já to, pane kol. Mikulíčku odůvodním, za chvíli budu u konce, a pak to řeknu.

V republice, slavný senáte, dnes již máme na 700 kartelů. Pamatuji se ještě z posl. sněmovny, když jsem byl předsedou živnostenského výboru, že jsem návrh kartelového zákona dostal, měl jsem jej ve své zásuvce 6 roků a kdykoliv jsem se ptal v koalici, kdy ten zákon budeme dělat, vždycky se mi říkalo, že je na to ještě dost času. Já jsem to vykládal ve zlém, poněvadž jsem si řekl: Jestliže jednou uděláme kartelový zákon, uděláme také pořádek, a v zájmu toho pořádku jsem usiloval, abychom ten kartelový zákon už měli. My jsme provedli kartelový zákon, ale ten pořádek jsme neudělali. My jsme měli za to (Výkřiky sen. Mikulíčka.), že vláda zde bude provádět náležitě své dohlédací právo, že sice nechá kartely žít, ale že nepovolí takové nadměrné zisky, o nichž jsem se zde zmínil a které jsem prokázal.

A ještě smutnější věc, slavný senáte, je ta, že právě od doby kartelového zákona vidíme, že kartely se množí jako houby po dešti a že už jich máme až po uši, že je tolik kartelů, že už z nich ani nevidíme. A jaké mají kartely důsledky? Ty vnitrozemské důsledky, to zvýšení cen, to je nám všeobecně známo, ale já bych kladl ještě důraz na to, že kartely zavinily, že jsme ztratili export a že ztráta exportu zavinila tu velkou nezaměstnanost, o které zde před chvílí bylo tolik hovořeno. Na to se máme podívat zde, máme vidět toho faktora, že tím, když jsme kartelům povolili jejich kartelové smlouvy - kde jsme je nechali bez ohledu volně se pohybovat tak, aby si hospodařily a určovaly samy ceny, jak chtějí - se jim to stalo u nás v republice Československé velmi pohodlné. Pánové se nemusejí namáhat, oni při každém množství výroby vydělají tolik, kolik potřebují, a byli by blázni, aby za těchto poměrů se starali o export, kde by musili být za hranicemi konkurenčně schopnými a kde by měli také event. ještě ztrátu peněz za zboží, které by tam dodávali. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Po této stránce jsme zavinili, že jsme kartelům při schvalování jejich smluv neuložili, že se za určitých podmínek musejí starat o to, aby náš export, kterého tak eminentně, jak jsem zdůraznil, potřebujeme, neupadal, nýbrž aby se tento export zvyšoval. (Sen. Mikulíček: Čekáme návrhy!) My je nemáme! Čekat je málo, je potřeba také dělat pane kolego! (Sen. Mikulíček: Když je děláme, hodíte je pod stůl! Vy jste ve vládě!) Až tam jednou budete, jsme zvědavi, co budete dělat vy!

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím pana sen. Mikulíčka, aby řečníka nevyrušoval.

Sen. Pechman (pokračuje): Slavný senáte! Tyto kartely však mají ještě jinak vliv u nás ve vnitrozemí. Vláda se v poslední době stará plným právem - a řekl bych to se zadostiučiněním - aby, když už je tu pokročilá doba, měli jsme náležitý stavební ruch a aby tak to nezaměstnané dělnictvo našlo práci. My také chceme odbourat do určité míry ty zastaralé bytové zákony. A prosím, sotva se o tom mluví, co dělají kartely, které by měly povinnost přispívat snížením cen svých výrobků k podporování stavebního ruchu? Vidíme, že na př. sklo pod dojmem toho se již zdražuje o 30% a cement se docela zdražuje o 50%. Tedy takovým zhoubným způsobem pro nás působí kartely ve vnitrozemí i při těch nejlepších snahách, které vláda má a chce provádět.

Pan předseda vlády dr Hodža v jednom svém prohlášení řekl: Údobí liberalismu se končí a musí přijíti nová, organisovaná společnost, která převezme po něm dědictví. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Kdyby Bůh dal, aby už tu ta nová, organisovaná společnost byla! My zatím nepozorujeme, že by se něco dělo, ale přejeme si, aby to byla nová forma organisované společnosti s novým jádrem a nikoliv, aby to byla jen převlečená staromodní panna s tou starou kapitalistickou mašinou. Znak liberalismu kapitalistického, vykořisťování v ohledu hospodářském, nic ve své výbojnosti a průbojnosti nezměnil, naopak zdá se, že se utužil.

A nyní, slavný senáte, dovolil bych si srovnati vládní nařízení čís. 162 s tím, co se s těmito kartely děje a co je s nimi v souvislosti. Ministerstvo obchodu vydalo vládní nařízení čís. 162 v nejlepší snaze a v nejlepší vůli, aby bylo zabráněno rozmachu velikého kapitálu, jak jsme viděli z této ukázky, cizáckého, nám nepřátelského kapitálu, a také aby malý náš člověk, obchodník a živnostník, který přináší pro stát největší oběti, mohl tu býti živ. A poněvadž poměry jsou takové, že vlastně zde byl vyhlazovací boj se strany velkokapitálu proti živnostenskému a obchodnickému stavu, viděli jsme ve vládním nařízení čís. 162 určitou výhodu a záchranu pro příslušníky našeho stavu. Vždyť vidíte, jak to jde daleko s Baťou, s tím kolosem, který tu je. Pan Baťa ve Zlíně dostal státní revisi. O tom, jak dopadla, jak skončila, ještě nevíme, je však zjištěno, že Baťa při vývozu obuvi do ciziny provádí pravý dumping. Říká, že vyváží za nízké ceny, ale není to pravda, poněvadž vyšší dosažené ceny v cizině si tam ukládá, aby se ty peníze vícekrát nevrátily do republiky Československé. To je zločin na republice už proto, že jednak unikají valuty, jichž nutně potřebujeme, a za druhé je to zločin proto, že stát je zde zkrácen na daních. Baťa má asi 50 živností. Jemu nestačilo, aby se specialisoval na boty, a nejsmutnější je, jak jsme v posledním týdnu v Plzni zjistili, že Baťa přes to, že nemá k tomu povolení, začíná už také s tím posledním, sbírá totiž staré hadry, kosti a kůže. Tak daleko to už s Baťou došlo!

Ministerstvo obchodu projednávalo v poslední době v meziministerské komisi návrh, aby také v obchodu a v živnostech byly zavedeny minimální ceny. Je to samozřejmá věc, mají-li se obchod a živnosti udržeti. Ale co zde vidíme? Zatím co se trpělivě a mlčky snáší činnost kartelů, o nichž jsem se zmínil, kde nikdo se neodváží postaviti se proti nim tak, aby toto zlo bylo odstraněno, viděli jsme, jakmile jsme se zmínili o tom, že by měly býti také stanoveny minimální ceny pro obchod a živnosti, že bylo ve veřejnosti ihned veliké pohoršení a říkalo se, že prý se to nesmí státi skutkem, že je to zdražení pro konsumenty a že chceme tvořit živnostenské kartely. Je prý to zdražení pro konsumenty, a kdyby se toto stalo předlohou zákona, nesmí se to uskutečnit. Proč se mají dělat námitky jen proti nám obchodníkům a živnostníkům, proč se nedělaly námitky proti obilnímu monopolu, o kterém se tvrdilo, že také zdražuje, proč se nedělaly námitky i proti jiným věcem? Tedy i zde vidíme, domáhá-li se obchodnictvo a živnostnictvo spravedlivé věci, že není pro ni porozumění, ale že se vychází vstříc lidem, na jejichž existenci jako lidí, kteří tento stát nemají rádi, kteří by ho nejraději zničili, nemůžeme míti zájmu.

Pan předseda vlády dr Hodža dlí v Paříži. Byl obklopen žurnalisty, kteří ovšem chtěli, aby jim něco řekl o našich poměrech hospodářských. Jak "Le Petit Parisien" uvádí, mluvil jeden redaktor s naším předsedou vlády a ministrem zahraničí dr Hodžou, který prý prohlásil, že Československo je po Francii a Anglii třetím typem evropské demokracie, a dodal, že vlastně je to typ hospodářské demokracie. Slavný senáte, nikdo by si více nepřál, nežli my, aby tato slova pana předsedy vlády byla pravdivá, (Sen. Pfeiferová: Jsou pravdivá, či nesou?) - nemusím odpovídati na otázku jsou-li či nejsou-li - ale rozhlédneme-li se kolem sebe, musíme se tázat, kde vidíme tu hospodářskou demokracii? Kdyby tu taková hospodářská demokracie pro československý lid, který si tuto republiku vytvořil, který v ní žije a pro ni pracuje, byla, radostí bychom zaplesali. Protože tu ještě taková hospodářská demokracie není, litujeme toho a musíme se snažiti, abychom se k této demokratické naší zásadě hospodářské dostali, (Sen. Mikulíček: Přijetím Hlinky do vlády?) - tím snad se to nerozřeší. V poslední době, když již stát cítí, jak nesnesitelně a tíživě doléhají na nás kartely, dějí se pokusy, aby stát intensivněji zasahoval v tom směru, aby podniky, které dnes jsou kartelovány a vynášejí, byly zestátněny. Vidí-li v tom pan ministr financí odstranění zla, které tu jest, nebyla by to špatná myšlenka, jenže my, kteří poměry známe, jak to vypadá s hospodařením ve státních podnicích, které z velké části jsou pasivní, musíme volat, aby stát zanechal takového podnikání a aby to přenechal soukromému podnikání, aby to dal do těch rukou, které by si toho zasloužily a hospodaření vedly tak, jak je to v intencích republiky a v intencích národa československého.

Pan ministr financí čerpal ty zkušenosti hlavně z toho, jak dnes poměry vypadají v oboru minerálních olejů. My jsme také po celá léta rafineriím, závodům s minerálními oleji, podnikům to cizáckým dávali privilegium, že dovážely bezcelně oleje, které zde teprve rektifikovaly, a měly abnormální výtěžky, a často tito pánové, když se jednalo o jejich zdanění, hodili rukou, dali státu dobrovolně nějakou almužnu, a nikdy se jim nepředpisovala žádná řádná daň a zase se mlčelo. Jestliže dnes vidí pan ministr financí, že dnešní poměry jsou nesnesitelné, našel sice formu řešení, ale formu, jak jsem již naznačil, pro nás nepřijatelnou. Je na nás nyní, abychom hledali cestu, která by vedla k úspěchu, cestu, která by byla k našemu prospěchu.

Slavný senáte! Bílá hora byla porážkou našeho českého národa. Byla to neodvratná porážka proto....(Hlasy: Bílá hora a kyselina octová, jak to jde dohromady?) Já k tomu přijdu, není potřebí se nad tím zastavovati. To půjde dohromady. Tehdy jsme byli poraženi proto, že nás porazil úporný a silný nepřítel. Dnes, když mluvíme o tom, že jsme samostatný národ, zejména národ politicky samostatný, zapomínáme, celou dobu od převratu, celých 17 let, že samostatnost politickou, má-li býti trvalého rázu, je potřebí podepříti největší samostatností hospodářskou. A poněvadž jsme v této otázce neučinili ničeho, naopak dali jsme se v područí cizích lidí, máme zde velikou porážku hospodářskou, která hrozí i politicky nás zničit. (Hlasy: Baťa není cizí!) To je pravda. Lidé, kteří dnes jako upíři zmocnili se celého našeho hospodářského života, jsou toho druhu, kteří již za války světové říkali: vy dáváte krev a my dáváme zlato. Tito lidé si myslili, že to jejich zlato má daleko větší cenu než naše krev, kterou naši lidé zde cedili, hnáni na jatky za Rakouska, ale byla to také čistá a zdravá krev, kterou prolévaly naše legie za hranicemi. Po převratu, místo abychom se vyrovnali s těmito živly, s těmito nepřáteli, vážený senáte, jsme si nadále nechali bráti naši živou, naši čistou československou krev. Nechali jsme si ji brát a necháváme si ji brát dodnes od těch, kteří tenkráte říkali, když měli válečné dodávky, že oni dávají zlato; a dnes za naši drahocennou krev nedávají nám zlato, to zlato si ukládají do svých žoků a když ho mají dost, tak to zlato, plod píle a práce našeho českého národa, si ulévají za hranice, aby je měli zachované na věčné časy, na, věčné věky.

My jsme si na svá prsa nasadili pijavici, která nás bude, jestliže se nevzchopíme včas, tak dlouho ssát, až nás úplně porazí a zničí. To je fakt, kterého si máme býti vědomi a ze kterého máme odvoditi nejpřísnější důsledky. (Sen. Modráček: Jaké?) Jaké? Mluvil jsem o hospodářské samostatnosti: dáti celý hospodářský život, který je dnes proti nám, do rukou našeho československého člověka. (Hlasy: živnostníka!) Náš československý člověk není jenom živnostník, nýbrž je to také dělník a rolník, aby bylo jasno. (Sen. Mikulíček: To je možné jenom odstraněním kapitalistického řádu, jak jinak?)

To není třeba, to půjde bez odstranění kapitalistického řádu. (Místopředseda dr Hruban zvoní.)

Jestliže jsem, slavný senáte, uvedl k této předloze, co jsem uznal za vhodné, dodám, ještě, že my jako strana koaliční budeme z důvodů fiskálních hlasovati pro tuto předlohu, abychom státu umožnili dosíci toho, co očekává a co předepsal, ale prohlašuji, že se budeme snažiti (Výkřiky.), ano, odčiněním Bílé hory, pracovati soustavně, vytrvale a neústupně k tomu, aby náš hospodářský život byl takový, jakým jej chceme míti my a jaký jej potřebujeme nejen my, nýbrž i celý národ a republika. (Potlesk.)