Když se sejdou továrníci čokolády a jednají o jejím zdražení, jak se v posledních dnech stalo, nikdo v tom v této době nevidí nic přímo zločinného a bere se to jako samozřejmost; vždyť ti pánové mají právo zdražit čokoládu. Když se zde před několika lety sešli cukrobaroni v paláci cukrovarníků - bylo jich snad 12, 14 nebo 15 - a usnesli se tehdy na zdražení cukru o 70 haléřů, považovalo se to za samozřejmé a nikdo jim nekladl překážek. Ale když nezaměstnaní, kteří trpí hladem, bídou, nedostatkem a podvýživou, chtějí uspořádati svůj sjezd, aby mohli prodiskutovati své postavení, vykřiknouti k veřejnosti o své bídě a zoufalství, aby mohli tlumočiti své požadavky, formulovati je a usnésti se, co dělat, aby se dostali z této strašné situace, pak se štve, štve se stále a stále, a nejhorší je, že v tomto štvaní vedou prim socialistické časopisy. Dobrá! Nesouhlasíte - nesouhlasíte. Ale tak, jak píše "Právo lidu" a "České slovo" o sjezdu nezaměstnaných, tak by socialisté za žádnou cenu psát neměli: volat přímo státní aparát, volat po zákazu konferencí a schůzí nezaměstnaných! Místo boje proti kapitalismu jdou socialisté v tomto případě s kapitalisty a státním aparátem proti obětem kapitalistického řádu a tohoto režimu. Ale nezaměstnaní nejsou sami, s nimi půjdou i zaměstnaní dělníci i zbídačení malozemědělci a zbídačení maloživnostníci. My chápeme, že kapitalisté mají strach, kdyby se daly na pochod tyto obrovské masy zbídačených nezaměstnaných i zaměstnaných malozemědělců a maloživnostníků, že by byli smeteni i se svými pomahači. (Zpravodaj sen. Modráček: Měli by strach, kdyby to nevedli komunisté; ale jak to vedou komunisté, nikdo strach nemá!) Já myslel, že zpravodaj je úředním zpravodajem a že má čekati n.a závěrečné slovo. Kdybys seděl tamhle, můžeš polemisovat, ale ne tady. (Sen. dr Matoušek: Ale on je také senátorem, ne jen zpravodajem!) Ano, ale teď je zde ve funkci zpravodaje.

Nezaměstnaní a ti všichni ostatní půjdou do boje přes zákazy a persekuci, a musejí jíti, chtějí-li zachrániti sebe a své rodiny. Bilance kapitalistického řádu je hospodářským hřbitovem, bída, hlad a nezaměstnanost je u obrovské většiny obyvatelstva. Nezbývá tedy jiné cesty než neúprosný boj až do úplného vítězství. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Kvasnička. Dávám mu slovo.

Sen. Kvasnička: Slavný senáte! Minulou sobotu mluvil pan ministr financí k pozvaným novinářům o svém programu a koaliční tisk jevil nad jeho řečí upřímnou radost. Docela jsem v jednom koaličním časopise četl: Konec dalších daní! Žádná nová břemena! Hospodářské úlevy!

Právě v té době projednávala však sněmovna - a my dnes - tři daňové předlohy. Všichni víme, že pan ministr financí mluvil k novinářům proto, aby předem vyvrátil námitky, které asi jak ve sněmovně, tak v senátě budou pronášeny proti těmto předlohám v tom směru, že nemá vybraných bezmála 7 miliard daní starých a že zavádí při tom daně nové, které co do výnosu jsou proti těmto miliardám opravdu velmi nepatrné. Při tom se soustavně čím dále tím více rozšiřuje okruh daňový, výnos daní však klesá. Pravdivá byla slova jednoho francouzského ministra financí: Dostáváme proto čím dále tím méně, poněvadž chceme neustále více.

Tedy stále nové a nové daně, nové a nové dávky anebo novelisace znamenající zpravidla zvýšení daní jsou předmětem činnosti obou našich zákonodárných sborů. Jednou z největších atrakcí volebních bývalo, že se poslancům a senátorům vyčítaly velké platy a zdůrazňovalo se, žeby bylo nejlépe, kdyby byli placeni za každou schůzi. S tím jsme se setkávali na schůzích, kde tato slova bývala zpravidla provázena potleskem. Dnes tomu již tak není, zmizelo to, poněvadž obecenstvo je rádo, když obě sněmovny tak často nezasedají, poněvadž tvrdí, že kdyby často zasedaly, nepřinesly by občanům nic jiného nežli buďto státním zaměstnancům snížení příjmů nebo občanstvu ostatnímu nové a nové daně. A prosím, ono je na tom hodně pravdy...

Pánové, celá naše činnost spočívá, opakuji znova, ve zhoršování dosavadních hospodářských poměrů. My tímto systémem zavádíme novou a novou drahotu a ztěžujeme obrodný proces, po kterém se tak neustále volá.

Že pan ministr financí - několikráte to bylo řečeno a je třeba objektivně to uznat - se snaží vyrovnati svůj rozpočet, a když má odhlasovaný vyrovnaný rozpočet a v něm uvedeny daně, které dosud zavedeny nejsou, se poctivě, snaží, aby tyto daně dostal pod střechu, je s jeho hlediska docela pochopitelné.

Mluví se o tom, že pravděpodobně hospodářství za r. 1935 skončí 15 miliardovým schodkem; připočteme-li k tomu schodky z let ostatních, chápeme velmi dobře, jak panu ministrovi je úzko z těch poměrů, které se neustále čím dále tím více zhoršují.

Stačí přečísti si jenom důvodovou zprávu rozpočtového výboru, kde se říká: "Snaha ministerstva financí pro udržení rovnováhy se státním rozpočtem nutí je, aby vyhledávalo každé, i sebe nepatrnější možnosti, aby takto klesající úbytek daní byl vyplněn i sebe menším příjmem zdaněním výroby, která ve své nepatrnosti dosud unikala. Stanovisko ministerstva financí není nikterak snadné, když ještě stále trvající kritické poměry mají podstatný vliv na snížení preliminované daně" atd., atd.

Ale račte prominout. Chápu stanovisko ministra financí, ale my všichni musíme míti stanovisko poněkud vyšší. Musíme si uvědomiti, zdali právě tato cesta, zavádění nových a nových dávek a nových daní, vyvede nás ze začarovaného okruhu hospodářské krise. Nevíme, co zamýšlí nově studijní odbor ministerstva financí, s jakými novými předlohami nám ministerstvo financí přijde, poněvadž s matematickou jistotou, až přijde měsíc leden a s ním konečné zúčtování, bude zjištěno, že výnos daní za r. 1936 neodpovídá preliminovaným příjmům, že nedosahuje ani výše příjmů loňských, a při tom jsme za loňský i letošní rok zavedli spoustu nových daní a dávek.

Jak to půjde dále? Dnes zde máme tři předlohy. Dvě prvé předlohy jsou typickými předlohami daní spotřebních, těch daní, které se vždycky považovaly za sociálně nespravedlivé a proti kterým vždycky teoretikové socialističtí vystupovali velice ostře. Jsou to daně ve svém výnosu tak nepatrné, že si při tom člověk maně vzpomíná na několikaterou porážku konservativní vlády v Anglii, kde vláda Salisburyho klopýtla právě na těchto daních, poněvadž veřejné mínění řeklo: Když vláda nedovede nic jiného nežli přinášeti takové nové daně, které znamenají zatížení spotřebitelů, zhoršování výroby a při tom jejich finanční efekt se jistě nerovná dohromady ani nákladu, který s tím státní správa bude míti, tedy ukazuje to na velmi slabou potenci vlády.

A další předloha, tato třetí, o které se zmíním zvlášť, je typickou dávkou z majetku vybíranou ze substance. U nás jsme měli již dávku z majetku. Zavražděný ministr financí dr Rašín přišel s touto dávkou z majetku a požadoval od občanů republiky oběť ve prospěch stabilisace měny. To je odůvodněná dávka z majetku, ale chtíti dávku z majetku za tím účelem, abych já ubráním ze substance, třeba to bylo rozvrženo na deset let, přispíval ke zvýšení příjmů, ke krytí běžných normálních schodků, to neodpovídá primitivním principům hospodářským.

Několik slov, zběžně, k práškům na pečiva. Směšné pomalu! Pan zpravodaj se poctivě snažil vyložit, že je to nutné jako vyrovnání proti dávce z droždí. Prosím, dávka, z droždí byla úžasně nespravedlivá, zdražila živobytí, chleba u pekaře, ale to není argument, abychom současně, když jsme udělali jednu daň nespravedlivou, zaváděli druhou daň nespravedlivou! Ale ono to ani meritorně není pravda, poněvadž prášků do pečiva se používá zpravidla k výrobkům docela jiným, které prostě nesnesou droždí, k výrobkům dietetickým, lékařským. Prosím, při stoupající kultuře, při stoupající ochraně zdraví víme, že je nutná výroba dietetických potravin. Ty nemohou býti vyráběny pomocí droždí. Druhý důvod byl, že to je v rozpočtu. To je jediný důvod, před kterým je nutno se sklonit. Ale je to rozumné, napřed odhlasovat vyrovnaný rozpočet a pak aportovat prostě daně, které už jsou v tom rozpočtu zahrnuty? Myslím, že pak je to úplně zbytečné. Rozumné by přece bylo napřed odhlasovati nové daně a dávky a výnos jejich zahrnouti do rozpočtu a tak míti rozpočet vyrovnaný, ale ne obráceně, úplně proti logice.

Zavedení této dávky, pánové, znamená úžasné ztížení pro výrobce. Znemožňuje jim to technickou výrobu. Je známo, že tato osnova, která již dnes byla schválena, dovoluje výrobci užívati pouze uhličitanu amonného, kdežto dříve to bylo tajemství výroby. Celá řada podnikatelů užívala různých bikarbonátů, různých kombinací, to bylo jejich výrobním tajemstvím. Dnes je jim to úplně znemožněno. A na konec tato osnova, zrovna jako ta druhá, je provázena výkazy, knihami, rubrikami, pokutami, tresty, vězením. Tedy forma výroby.

Druhá osnova: octová kyselina. Jedno se mi na této osnově líbí, to, že odstranila věc, kterou jsme považovali za nemožnou ve spořádaném státě, aby podle soukromé úmluvy zemi výrobcem a státem dostával stát 3 Kč z každých 100 kg kyseliny octové ve prospěch státní pokladny. Jakápak soukromá úmluva? Od toho jsou zákony a parlament. Každé jednání musí míti formu zákona, ne smluvního ujednání jako v soukromém poměru. To bylo touto osnovou odstraněno. Ale na druhé straně nikdo mně nevyvrátí, že to znamená zhoršení životní míry, třebas se řekne: Jenom ocet, ocet, to mnoho neznamená! Copak konservy, to také mnoho neznamená! Ale to říkáme u všech předloh, zatěžujeme tak cely hospodářský život, říkáme: tam nic, tam nic, ale život spotřebitele se skládá z tisíce a tisíce složek. Když zatížíte každou tuto složku, klesá pod tím výrobce.

Pan zpravodaj říká: "Tato daň vynese státní pokladně 8 mil. Kč" - 4 mil. tam, 4 mil. onde - "a je odhadnuta podle prokázané spotřeby octa a nemá nikterak postihnout vrstvy konsumentské, neboť dává ministerstvu financí možnost stanoviti prodejní cenu octa." Na tu "možnost" nikdo panu ministrovi financí nepůjčí. "Jelikož je prokázán úředním šetřením značný zisk výrobců octa, hlavně cestou chemickou vyrobeného..." atd., prosím, je-li značný zisk výrobců octa, vždyť máme daňový systém, celý systém daní přímých, nač je třeba zavádět novou daň nepřímou? Při tom je zajímavo, že sama důvodová zpráva říká, že neurovnanými poměry na trhu klesla cena kyseliny octové. Cena kyseliny octové klesla prostě proto, že je větší nabídka než poptávka, jako u všech ostatních výrobků, v důsledku hospodářské krise. Při tom jsme cenu lihu na ocet zvýšili o 200 Kč na 1.200 Kč a těch 200 Kč je přímo ve prospěch státní pokladny. Ve všech okolních státech je cena lihu pro ocet méně než poloviční, ostatně stačí podívati se do důvodové zprávy.

Ještě je tam jedna zajímavá věc. Výrobci prý s tím souhlasí, ale jenom proto, poněvadž žádali a také žádají, aby se zavedl ve výrobě numerus clausus. Co to znamená? Omeziti konkurenci, omeziti výrobu, nechat to jenom nám - pak jsme do jisté míry ochotni přinésti určitou oběť, kterou konec konců odnesou konsumenti.

A nyní přijdu ke stabilisačním bilancím. Se žádnou osnovou a, řekl bych, se žádným zákonem nenadělalo se tolik demagogie, jako s osnovou zákona o stabilisačních bilancích. Jsem přesvědčen, že 99 % občanů republiky Československé vůbec neví, co to stabilisační bilance jsou. (Tak jest!) Nechci se nikoho osobně dotknouti, ale jsem přesvědčen, že kdybychom provedli zkoušku členů zákonodárných sborů, kteří odhlasovali ten zákon a odhlasují také tuto novelu, před nějakou objektivní komisí účetnickou, mnoho by jich propadlo, poněvadž nevědí, co to jsou stabilisační bilance.

Pan zpravodaj se zde poctivě snažil populárně vysvětliti stabilisační bilance, a považuji za svou povinnost, říci k tomu několik slov. Zákonem č. 78/27 dostalo se podnikatelům - využily toho ovšem zpravidla jen podniky veřejně účtující,to jsou podniky akciové; společnosti s ručením obmezeným a družstva, a neznám případ, kde by soukromý podnikatel nebo soukromá či komanditní společnost toho využila, poněvadž to nemělo pro ně smyslu - tedy určitým podnikatelům dostalo se tímto zákonem určité výhody, ale i to slovo "výhoda" dám do uvozovek. Mluvilo se zde, že prý se jim tímto zákonem dostalo možnosti prováděti falešné bilance. Naopak, pánové, falešné bilance se prováděly do této doby, poněvadž bilance každého podniku má nám dáti do jisté míry průkaz t. zv. bilanční pravdy, aby se podnik zhodnotil podle opravdové ceny, jednak podle výnosu, jednak podle ceny, které by dosáhl prodejem na volném trhu nebo v dražbě. Toh o se má docílit.

Podniky mají investice. Myslím, že všichni, i socialisté vyrostli již ze starého názoru aspoň to ministr inž. Nečas někde prohlásil - že otázka výroby není už jen otázkou socialistů. Výroba se přece provádí v podnicích, každý podnik, chce-li vyrábět, musí míti trvalé investice, budovy, pozemky, stroje, a ty je možno podle zvláštních zákonných předpisů umořovat, poněvadž věčně nevydrží. Tato umořovací položka, činí 1 až 2 1/2 % podle toho, v jakém poměru je podnik vystaven opotřebení, strojírny, mydlárny atd. více, ale domy méně, jen 1%, poněvadž se počítá, že vydrží 100 let, jiné jen 50 atd. To je přesně stanoveno. Strojové zařízení pochopitelně nevydrží tak dlouho, počítá se maximální doba 20 let, normální 10 let, a tedy se odpisuje 10%, případně 5%. Tyto podniky byly pořízeny už před válkou, řada nemovitostí byla zaplacena v předválečných korunách. Bylo tedy nutno uvésti to do bilančního pořádku. Nebylo možno říkat, že to má cenu 10.000 Kč, když to mělo v znehodnocené koruně cenu 100.000. Ostatně to prováděl sám zákon o dávce z majetku, který stanovil již směrné ceny, jak se to má uvádět. To je zrovna tak, jako kdyby se zemědělci řeklo, že jeho zemědělský majetek měl před válkou cenu 10.000 korun, dnes 50.000 Kč a řeklo by se mu, mezi těmi deseti a padesáti tisíci je 40.000, které on vydělal. On však nevydělal nic, má to zemědělství jako před tím, ale zhodnocené v korunách československých, kdežto dříve to bylo v rakouských. A totéž bylo u podniků. Tyto podniky vykazovaly zisky a tímto způsobem, poněvadž se zhodnotily v poválečných korunách, velká část podniků byla předválečná, se od toho odpisovalo podle těch procent. Vzniklá diference není však ziskem, není také ztrátou - někdy vznikaly také ztráty, na což zákon také pamatoval, poněvadž jsou případy, že se to znehodnotilo - nýbrž je to jen účetní zisk a účetní ztráta. Účetní ztrátu bylo možno odepsat z akciového kapitálu, zisky však nepodléhaly zdanění a utvořil se z nich zvláštní reservní stabilisační fond ku krytí event. ztrát, které mohly v pozdější době nastati. Některé podniky pochopitelně použily tohoto svého práva a převedly to na základní kapitál. Ale tím prakticky se nic nezměnilo. Snad tím byla neinformovaná veřejnost drážděna, ale když měl někdo akcii, na kterou bral 500 Kč dividendy, a nyní má deset akcií, na které bere také 500 Kč dividendy, tedy je to pořád jedno, prakticky to absolutně nic neznamená, než že stát z toho měl určitý poplatek při emisi nového akciového kapitálu.

Jedna námitka snad je oprávněna. Mohlo by se říci, že podniky si to zhodnotily hodně vysoko, že udělaly zbytečně vysoké reservy, neodpovídající poměrům. Pak je sporné těch 15 nebo 7 miliard Kč. To však je účetní cifra, vyjádřená korunou československou a rakouskou. Snad to vypočítaly vysoko a z toho vysokého základu vypočítávaly také vysoké odpisy a tím se stalo, že zisky vykazované byly menší, než by bylo bývalo odpovídalo bilanční pravdě. Ovšem na to vám něco řeknu. Nesmíte zapomínati, že tím nebyl zkrácen jen erár, nýbrž že tím byli zkráceni také akcionáři. Když zisk byl malý, podílníci u společností s r. o. a akcionáři u komanditních společností na akcie byli také zkráceni, poněvadž se vykazoval malý zisk; ale ten zisk neutekl, ten by utekl, kdyby ho akcionáři vybrali.

Pánové, jedna z příčin hospodářské krise, o které se nemluví, jest, že u nás podnikatelé a často velké podniky, i bankovní podniky, prováděli nerozumnou a nezdravou dividendovou politiku proto, aby uměle vyhnali akcie a oklamali a nalákali veřejnost, aby je kupovala, ačkoliv vnitřní jejich hodnota nikterak neodpovídala uměle vyhnané ceně. Někde k tomu byli hnáni také nesvědomití vedoucí úředníci tím, že měli percentuelní podíl na vykázaném zisku a proto bylo jejich snahou vykázati zisk co možná největší. Akcionáři měli radost, poněvadž brali velkou dividendu, akcie stoupaly a bylo možno je prodat a získat i diferenci kursovou, ale získali tím i oni směrodatní vedoucí úředníci, kteří měli podíl na zisku. Participoval na tom ovšem také stát, poněvadž dostával velké daně. Ale to je něco tak trestného a tak hospodářsky škodlivého, že je to i jedna z příčin dnešní hospodářské krise. Vzpomeňte jen na podniky Castiglione, které jako Fénix vylétly nahoru a spadly dolů, v Německu byl to Stinnes, ale také u nás to byla celá řada podniků - nechci je jmenovat, poněvadž bych jim nerad škodil - vzpomínám na př. společnosti pro obchod s východem, která zašla, ale i celá řada podniků dnes existujících by mohla o tom vypravovat hotové romány. Stát pochopitelně proti tomu nic nenamítal, poněvadž také participoval na vysokých daních. A prosím, dnes přichází se s vládní osnovou zákona, ve které se říká, prosím, jedno procento po dobu 10 let zpátky do státní pokladny! Kdyby to bylo bývalo přišlo v dobách konjunktury, tak to podniky vyplatily prostě z běžného zisku, ale nevím, jak to půjde dnes. Při tom však je něco jiného, říká se tomu novelisace zákona o stabilisačních bilancích, ale ve skutečnosti je to dávka z majetku. Ten nadpis je falešný. To je dávka z majetku, která se vybírá z této vyjádřeně účetní cifry. Dneska jsou poměry v průmyslové výrobě takové, že kdybych chtěl provádět bilanční pravdu, tak bych u celé řady podniků, vážení pánové, musil odepsat nepoměrně více než se odpisuje. Dnes se neodpisuje proto, poněvadž se peněžní ústavy bojí, že položky, které na ústavě mají vtěleny, by neměly zajištěné, proto zbytečně vysoko odhadují. Jaké by to musily býti odpisy, kdyby se dnes provádělo zhodnocení našeho textilu na severu a bilance, jakou hodnotu mají nemovitosti, které se už nikdy neobživí, nebo kdyby se prováděly bilance strojů, které se nikdy neroztočí, jichž cena je cenou starého železa, ničím jiným, kdyby se provádělo zhodnocení i podniků, které částečně pracují! Vždyť v dnešní době, v době úžasného technického pokroku, pánové, 10 roků je nemožná doba pro zařízení strojové; kdybyste stroj dneska postavili a nepracovali na něm a za 10 roků chtěli ho prodat, tak ho neprodáte, protože je to starý systém, nemožný systém, zastaralá výroba. Takový případ měl jsem jednou u počítacího stroje, který stál 48.000 Kč. Byl to majetek jednoho lidového peněžního ústavu, který byl státem sanován. Dostal jsem se tam ve funkci komisaře a musil jsem zhodnotiti tento počítací stroj, který ústav koupil, bůhví z jakých důvodů, za 48.000 Kč. Chtěl jsem, aby nám ho koupili za poloviční cenu, ale vzpírali se tomu a říkali, že je to moc peněz, že nemohou dát ani 18.000 Kč, takže na konec jsem jim ho prodal za 7000 Kč; a kdybych ho byl tenkrát neprodal, tak bych dneska dostal sotva 4000, poněvadž dneska jsou systémy počítacích strojů tak dokonalé, že takový starý stroj nikdo nechce koupit. Kdo dnes koupí psací stroj s třemi rubrikami, když moderní klaviatura má čtyři? Tak, prosím, to vypadá.

A kdyby se chtěly provádět odpisy a kdyby podniky nebo peněžní ústavy, které tam mají peníze, nebo kdyby akcionáři nebo podílníci chtěli podnik prodat a kdyby se nebáli, že za ten podnik dostanou méně, když budou nízko bilancovat, tak byste viděli, k jakým cifrám bychom došli. Od r. 1928 do r. 1935 podle výkazu pana ministra soc. péče bylo zavřeno 1800 podniků. Prosím, pánové, žádný podnik se nezavře rád, dělníci přijdou o práci, neradi to vidí, úředníci to také neradi vidí, poněvadž přijdou o zaměstnání, neradi to vidí věřitelé, poněvadž přijdou o peníze, které v tom podniku mají, žádný to nevidí rád, ať je to ten nebo onen, žádný nerad vidí zavřený podnik. Prosím, 15%, to je velmi značná cifra do konce r. 1935.

Jsou ovšem podniky, přiznám, které si velmi dobře stojí, pivovary, znáte je sami velmi dobře, ale při tom celá řada pivovarů vyžaduje si státní podpory, aby nebyla zavřena. Viděl jsem bilance podniků jako v dobách největší konjunktury, kolínský lihovar na příklad vyplácel 15% dividendu, X. Brož 90 Kč, Ostrovský lihovar 20 %, při tom bylo uváděno, že obrat od 1. září 1933 v důsledku vyšších cen klesl, ale zisk je vyšší. Proč? Byla zavedena čsl. vodka, dále míchání benzinu s lihem, - tedy státními zásahy je pomáháno tomuto odvětví. Benzinové obchody jdou velmi dobře, skvělé výsledky budou vykazovati margarinky. Mám zde některé bilanční cifry, které bych mohl uvésti - překvapilo by vás, jak se některým podnikům velmi dobře vede. To je však jenom zlomek podniků, který je zasazen do systému řízeného hospodářství, syndikátního, monopolního, subvencovaného, kartelního, družstevního, se státní podporou. Při tom se však omezuje existence podniků, které od nikoho nic nemají, podniků, které nespadají pod tyto formy, podniků, které zaměstnávaly tisíce a tisíce zaměstnanců a platily státu své daně. A právě tyto osnovy, zákony a formy podniků, které jsou u nás zaváděny, je cesta k tomuto novému hospodářství státem dirigovanému, k régime dirigé, jak jsme se tím honosně chlubili, je vlastně cesta k socialismu.

Předešlý řečník, p. kol. Nedvěd, si představuje, že se těch 840.000 nezaměstnaných odstraní tím, když se zavede tento nový výrobní řád. My se však právě bojíme a máme k tomu důvody, že když po této cestě řízeného hospodářství půjdeme, že se těch 840.000 nezaměstnaných nezbavíme, naopak, že jejich počet bude stoupati, až se konečně dostaví chvíle, kdy nezbude nic jiného, než hledati cestu zpátky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Byly mně podány pozměňovací návrhy sen.

Nedvěda a Mikulíčka a sen. Liehma, jež jsou dostatečně podporovány.

Prosím pana tajemníka senátu, aby je přečetl.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Nedvěda a Mikulíčka:

Ve čl. I budiž lit. c) nahrazena ustanovením:

"c) Přebytek povstalý podde §u 4, odst. 1 je podroben zdanění. Daň z toho přebytku (daň ze stabilisačního fondu) je vyměřena podle této sazby:

Při majetku od 1 do 2 mil. Kč 4%, při majetku od 2 do 5 mil. Kč 5%, při majetku od 5 do 50 mil. Kč 6%, při majetku přes. 50 mil. Kč 7% ze stabilisačního fondu.

Témuž zdanění podléhají fondy vytvořené na základě zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n., o stabilisačních bilancích."

2. Pozměňovací návrh sen. Liehma: Ve čl. I, lit. d) doplňuje se odst. 8 takto: "Firmy, které své obchodní období neukončují souhlasně s kalendářním rokem, nýbrž od pololetí k pololetí, t. j. od 1. července do 30. června, jsou oprávněny provésti restabilisaci teprve 1. červencem 1935."

Předseda (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?

Zpravodaj sen. Modráček: Nemám nic.

Předseda: Jednání je skončeno, budeme tedy hlasovati.

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům budeme ve čtení prvém hlasovati takto:

Ve čl. I o úvodní větě a o lit. a) a b) podle zprávy výborové; pak o lit. c) podle návrhu sen. Nedvěda; bude-li zamítnut, budeme o lit. c), jakož i o odst. 6 až 8 z lit. d) hlasovati podle zprávy výborové; pak o doplňku k odst. 8 v lit. d) podle návrhu sen. Liehma; poté o zbytku osnovy zákona, nadpisu a úvodní formuli jeho podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí, aby ve čl. I úvodní věta a lit. a) a b) zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby 1it. c) zněla podle pozměňovacího návrhu sen. Nedvěda, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby lit. c), jakož i odst. 6, 7, 8 v lit. d) zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Liehmana doplnění odst. 8 v lit. d), nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby zbytek osnovy zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvaluje se.

Tím tato část a tudíž celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové tisk 111 ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 95.

Přistoupíme nyní k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

4. Druhé čtení osnovy zákona, o civilních hlídačích vojenské správy (tisk 100).

Táži se pánů zpravodajů - za výbor branný sen. Špatného a za výbor rozpočtový sen. Hubky - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Špatný: Nikoli.

Zpravodaj sen. Hubka: Rovněž ne.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí, byla schválena podle zprávy výborové tisk 100 také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 70.

Kdo souhlasí s dvěma resolucemi výboru branného, otištěnými ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto jsou schváleny.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

ve schůzi konané dne 11. února 1936 přikázány:

Výboru ústavně-právnímu návrhy tisky 89, 105.

Výborům ústavně-právnímu a národohospodářskému návrh tisk 106.

Předseda oznámil usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala ve středu dne 12. února 1936 o 10 1/2 hod. s

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 85) o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 11, odst. 1 zákona o opatřeních pro zaměstnance zastavených periodických tiskopisů (tisk 109).

2. Druhé čtení osnovy zákona o spotřební dani z kyseliny octové (tisk 107).

3. Druhé čtení osnovy zákona o spotřební dani z přípravků ke kypření těsta (tisk 108 ).

4. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb, z. a n., o stabilisačních bilancích (tisk 111).

5. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 30), kterým se předkládá senátu N. S. ke schválení dohoda k prozatímní obchodní dohodě mezi republikou Československou a Spojenými státy americkými ze dne 29. října 1923, sjednaná ve Washingtonu dne 29. března 1935 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 29. března 1935, č. 44 Sb. z. a n. (tisk 53).

Schůze skončena ve 20 hod. 52 min.