Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 114 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Krofta.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 64), . kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském) (tisk 118).

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 29), kterým se předkládá senátu Národního shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 29. srpna 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. září 1934, č. 197 Sb. z. a n. (tisk 67).

3. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Plzni zo dňa 7. júna 1935, č, j. Tl 15/35-8, za súhlas k trest. stíhaniu sen. inž. Wintra pre prečin podľa §§ 1 a 2 zák. zo dňa 28. júna 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochrane cti (čís. 14.126/1935 preds.) (tisk 119).

Předseda (zvoní): Zahajuji 23. schůzi senátu.

Předsednictvu senátu došly přípisy předsedy vlády ze dne 28. února 1936, č. j. 1446 1096/36/S m. r., o ukončení podzimního zasedání Národního shromáždění 1935/36 a č. j 1447./1096/36/S m. r., o svolání Národního shromáždění k jarnímu zasedání 1936.

Žádám p. zapisovatele sen. Pichla, aby přípisy ty přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte) "Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 28. února 1936 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 29. února 1936 za ukončené.

Předseda vlády: M. Hodža v. r."

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 28. února 1936 obě sněmovny Národního shromáždění k zasedání do Prahy na den 5. března 1936.

Předseda vlády: M. Hodža v. r."

Předseda (zvoní): Dále došel přípis předsedy vlády ze dne 29. února 1936, č. j. 1483/909/36/S m. r., o zproštění předsedy vlády dr Hodži řízení ministerstva zahraničních věcí a jmenování dr Kamila Krofty ministrem zahraničních věcí.

Žádám pana zapisovatele sen. Pichla, aby přípis ten přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte) "Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 29. února 1936 žádosti mé za zproštění řízení ministerstva zahraničních věcí a jmenoval rozhodnutím z téhož dne vyslance a zplnomocněného ministra dr Kamila Kroftu ministrem a pověřil jej řízením ministerstva zahraničních věcí.

Předepsaný slib byl dnešního dne do rukou presidenta republiky složen.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Předseda vlády: M. Hodža v. r."

Sdělení předsednictva.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Donátovi, dr Krčmérymu, W. Müllerovi, Popovičovi, Rejmonovi, Stellwagovi, dr Šmeralovi, Udržalovi, Zemanovi; do 8. t. m. sen. Vetterové-Bečvářové; dodatečně na schůzi dne 26. února 1936 sen. dr Basovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát dal k jeho návrhu hlasováním zdravotní dovolené: na dobu 4 neděl sen. Liehmovi, na 1 měsíc sen. Fidlíkovi.

Zprávy tisky 130 až 134.

Naléhavá interpelace tisk 135.

Návrhy tisky 136 až 138.

Interpelace tisk 140.

Usnesení posl. sněmovny tisk 141.

Těsnopisecké zprávy o 17. a 19. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy o 20. a 21. schůzi senátu.

o 22. schůzi senátu N. S. R. Čs. schválen byl podle §u 72 jedn. řádu.

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 136 až 138.

Výborům kulturnímu a rozpočtovému usnesení posl. sněmovny tisk 141. Výboru soc.-politickému vládní nařízení ze dne 20. února 1936, kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních (č. 2012).

Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 20. února 1936, kterým se zrušuje nejvyšší přípustná hranice vkladů na vkladních knížkách poštovní spořitelny (č. 2011).

Předseda (zvoní): Budeme projednávat pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

Zpravodajem je pan sen. dr Havelka, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!

Po několikaleté usilovné práci podařilo se přivésti novelisaci našeho autorského zákona do konečného, definitivního stadia.

Znění vládního návrhu je výsledkem četných anket a podrobných prací referentů všech zúčastněných ministerstev a není proti němu podstatných námitek.

K Bernské úmluvě o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, přistoupila Československá republika s platností ode dne 22. února 1921.

Na mezinárodní konferenci konané v Římě v květnu a červnu 1928 byla Bernská úmluva přehlédnuta a v četných směrech pozměněna a doplněna.

Text sjednaný v Římě znamená významný pokrok proti dosavadnímu stavu a doporučuje se, aby Československá republika římský text přijala.

Velká většina států "Jednoty na ochranu autorských prav k literárním a uměleckým dílům", utvořené ve čl. 1 Bernské úmluvy, římský text již ratifikovala nebo k němu přistoupila. Jen poměrně nečetné státy zůstávají i nadále vázány dřívějším zněním Bernské úmluvy. Na rok 1936 je do Bruselu svolána konference států Jednoty, na níž se má jednati o některých dalších námětech na změnu nebo doplnění Bernské úmluvy, je tedy nutno, aby Československá republika na řečené konferenci mohla vystupovati jako stát, který přistoupil ku poslednímu znění úmluvy.

Některé změny platného zákona o právu autorském č. 218/1926 Sb. z. a n. je se zřetelem na výsledky římské konference považovati za nutné, je jich však dosti málo.

Bylo původně zamýšleno novelisovati zákon o právu autorském jen v rozsahu vzhledem k výsledkům římských porad nezbytně nutném, ale ukázalo se, že by nebylo vhodné nepoužíti této příležitosti i ku provedení některých změn dalších, neboť vynořily se otázky, které dosud nebyly v zákoně upraveny vůbec nebo aspoň ne dostatečným způsobem a jichž úprava se do rámce novely dala vsunout zcela snadno.

Upozorniti sluší, že osnova nevyhovuje prozatím páté resoluci římské konference, kterou byly státy požádány, aby uvažovaly o opatřeních na ochranu práv výkonných umělců. Otázka tato není dosud zralou k řešení, jak potvrdil i třetí sjezd československých právníků v Bratislavě, a věc ta je na programu bruselské konference a nutno vyčkati výsledků jejího jednání.

Autorská ochrana nepřísluší dílům, která nejsou výsledkem tvůrčí činnosti uměleckého rázu (v nejširším slova smyslu), nepřísluší tedy jmenovitě výtvorům činnosti rázu technického, o jichž ochranu je postaráno v jiných úsecích právního řádu (jako na př. ochrana vynálezů, vzorků atd.). V některých odvětvích lidské činnosti je třeba v jednotlivém případě vždy pozorně zkoumati, zda jde o dílo, které je účastno ochrany původské či nikoli. Zákon na př. chrání díla umění stavitelského a plány a náčrtky pra taková díla, tedy nikoli každou stavbu a každý stavitelský plán nebo náčrtek.

Podobné pochybnosti se mohou vyskytnouti zvláště také při t. zv. upravovacích (regulačních) plánech obcí nebo částí obcí nebo celých oblastí.

Původci díla literárního a uměleckého (tedy díla hudebního i výtvarného) přiznává se zásadně výhradní právo svoliti k šíření díla radiem, ale druhý odstavec prolamuje tuto zásadu tím, že dopouští, aby zákonodárství určilo podmínky pro výkon autorova práva povolovati rozšiřování díla radiem.

V podstatě dává se tímto předpisem státu možnost ustanoviti, že někdy není k vysílání díla radiem autorova souhlasu zapotřebí, t. j. zavadí se tu nucená neboli zákonná licence. Autorovi musí býti zaručena jen ochrana jeho nehmotných zájmů a přiměřená odměna.

Proti stanovisku, že ani pro potřeby vysílání radiem nemá býti nijak zasahováno do práva autorského, stojí požadavky i na římské konferenci hájené a uhájené, aby vzhledem k veřejným zájmům dopuštěna byla ve prospěch vysílání radiem co možná široká zákonná licence. Stát má ovšem volnosti, kterou mu dává toto ustanovení, užíti jen tam, kde zkušenosti ukazují, že nějaké obmezení autorských práv ve prospěch vysílání radiem je nezbytné.

U nás až dosud se při rozhlasu děl hudebních nevyskytly žádné zvláštní obtíže, ač zákon dává autorovi výhradné právo šířiti dílo rozhlasem.a neposkytuje rozhlasovým podnikům žádnou možnost rozšiřovati dílo bez souhlasu autorova.

Lze tedy míti za to, že se vážné obtíže nevyskytnou ani při rozhlasu děl literárních, při čemž musí se uvážiti, že vhodnou úpravou zákonné licence mohou se do značné míry rozšířiti vývojové možnosti československého rozhlasu bez jakékoli újmy oprávněných zájmů autorských.

Se strany některých zúčastněných korporací a organisací, hlavně spisovatelů, vznesen byl před konečnou redakcí této osnovy proti jakémukoli zavádění nucené licence pro rozhlas zásadní odpor a vyslovovány byly obavy, že by taková licence mohla autory vážně poškoditi. Obavy tyto nelze sdíleti, neboť zákonná licence je obmezena:

a) co se týká podniku, který se jí může dovolávati, ustanovením, že musí jíti o podnik státní anebo o podnik tuzemské společnosti, stojící pod dozorem státu, na které je stát finančně zúčastněn. I takový podnik se musí o souhlas autorů ucházeti; jen kdyby souhlas byl odepřen bez zákonných důvodů, může se žalobou domáhati jeho udělení;

b) pokud se týká ochrany zájmů autorových, ustanovením, že právem lze odepříti svolení, je-li to odůvodněno povahou díla nebo nehmotnými zájmy původcovými, a že tam, kde svolení odepřeno býti nemůže a kde dílo na konec přes odpor autorův je rozhlasem (radiem) rozšiřováno, autorovi se musí dostati přiměřené odměny. O přiměřenosti rozhodne konečně obchodní soud v Praze.

Podle nového odstavce 3 §u 18 žádá se, aby bylo rozlišováno mezi odměnou za zhotovení plánu a odměnou za jeho praktické využití. Původci není bráněno, aby své původské právo ku plánům nebo náčrtkům na někoho nepřevedl smlouvou darovací; takovéto vzdání se práva na odměnu jest platné.

Nové je ustanovení §u 21, že autoru literárního díla je vyhrazen veřejný přednes díla nástroji, na které bylo přeneseno, ale je tu v §u 23, č. 7 zavedena další licence, jež prolamuje výhradní právo dílo veřejně přednášeti, totiž užíti vydaného díla při samostatné přednášce vědecké nebo při veřejném přednesu k účelům školským a výchovným.

Odstavec 1 §u 24 je věnován článkům a statím, při nichž otiskování je dovoleno, není-li výslovně zakázáno. V odst. 2 se pak vytýká, že všechen jiný obsah redakční části časopisy zásadně bez souhlasu autorova jinde otiskován býti nesmí.

Když se v novém znění §u 21 šíření díla rozhlasem staví na roveň i šíření díla jinými technickými prostředky, třeba bylo provésti stejnou změnu také v §.u 27, odst. 1. Jinak není žádná změna.

Zkušenosti ukázaly, že zvláště při dílech hudebních jediný autor sám prostě nemůže vésti v evidenci všeliké provozování svých děl, starati se o vybírání honorářů za toto provozování atd. Vznikala proto i v cizině autorská sdružení, která si vytkla za úkol v těchto směrech autory zastupovati, zprostředkovati osobám pořádajícím veřejné produkce svolení autorů a vybírati za to honorář.

Náš platný zákon z r. 1926 počítá a tímto stavem v §u 30.

Ustanovení to se v praksi plně osvědčilo. Jde nyní o to, aby postavení autorského sdružení bylo vhodně upraveno.

Za tím účelem činí osnova opatření, aby bylo možno tuzemské autorské sdružení vybaviti výhradním právem udíleti za původce svolení k veřejnému nedivadelnímu provozování hudebních děl.

Opatření to přinese výhody jak autorům, tak osobám, které k veřejným produkcím potřebují autorského svolení. Práva přiznaná autorskému sdružení usnadní kontrolu veřejných produkcí a vybírání honorářů. Ale i pro osoby potřebující autorského svolení bude výhodnější, budou-li věděti, že mají co jednati jen s jedinou organisací a že jsou chráněny proti uhrazení se strany autorů.

Výhradné právo sdružení v ničem neobmezuje autory samé, neboť i když tuzemskému odbornému sdružení bude přiznáno zmíněné právo, není tím nikterak bráněno autorovi, aby sám neuděloval svolení k využití díla a zato vybíral honorář. Stejné postavení přísluší tomu, na koho původské právo přejde posloupností dědickou.

Osnova vyslovuje přímo jen zásadní myšlenku, že lze autorskému sdružení přiznati jistá výhradní práva. Podrobnosti jsou odkázány do prováděcího nařízení, které jest zde nutné, neboť třeba umožniti, aby stanovené podrobnosti mohly býti rychle přizpůsobovány nabytým zkušenostem, měněny a doplňovány.

Technický vývoj posledních let ukazuje, že můžeme očekávati v budoucnosti i praktické využití nedávných vynálezů v oboru přenášení obrazů a fotografií radiem atp., a proto osnova navrhuje upraviti nově § 31, odst. 1 v dílech umění výtvarného a zároveň § 36, odst. 1 v dílech fotografických, při čemž použito výrazu radio a nikoli rozhlas, protože výraz rozhlas hodí se jen na rozšiřování zvuku radiem.

Prováděcí doložka platného zákona o právu autorském doplňuje se ustanovením, že mezi ministry pověřenými provedením zákona je výslovně uveden také ministr pošt a telegrafů vzhledem k tuzemským společnostem šířícím díla rozhlasem (radiem), kteréžto společnosti podléhají ministerstvu pošt a telegrafů.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh ve schůzi konané dne 11. února 1.936 a provedl v něm tyto dvě změny:
1. Ve čl. I, č. 6, odst. 1, řádek 2 za slovem "politických" vsunul slovo "kulturních".
2. V témže článku č. 8, odst. 1, řádek 5 za slovy "provozovacích honorářů" vsunul "(§ 30, odst. 1) ".

Změna provedená na novém znění §u 24, odst. 1 autorského zákona má za účel umožniti, aby články časového významu, pojednávající o otázkách kulturních - pro veřejnost jistě stejně důležitých jako jsou aktuální otázky hospodářské, politické a náboženské mohly býti k výměně názorů otiskovány v novinách a časopisech za stejných podmínek jako články v otázkách hospodářských, politických a náboženských.

Citací §u 30, odst. 1 autorského zákona v novém §u 30a) má býti naznačeno, že se v tomto novém ustanovení pomýšlí na tuzemské odborné sdružení dotčené v platném zákoně v §u 30, t. j. na sdružení, které vybírá honoráře za provozování chráněných hudebních děl za svoje členy a za členy cizozemských organisací, které zastupuje. Citací touto bude také vyjádřeno, že původce, který není členem sdružení, není tímto sdružením zastupován; o jeho svolení k veřejnému provozování chráněných hudebních děl platí pak § 30a), odst. 4.

Ústavně-právní výbor doporučuje oslavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění otištěném ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formuli podle zprávy výborové ve čtení prvém. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomuto způsobu hlasování není.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme dále odst. 2 pořadu:

Zpravodajem je za výbor zahraniční na místě p. sen. dr Kloudy p. sen.. Tomášek a za výbor národohospodářský p. sen. Novák (rep.).

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. sen. Tomáškovi.

Zpravodaj sen. Tomášek: Slavný senáte!

Dodatkovou úmluvou k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, předložené Národnímu shromáždění ke schválení, zabýval se senát již ve III. volebním období.

Důvodová zpráva připojená k nynějšímu vládnímu návrhu (tisk 29) jest stejného znění jako důvodová zpráva provázející dřívější vládní návrh (tisk 1383-III. volebního období), při čemž se podotýká, že poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila tuto úmluvu již dne 14. března 1935.

Zahraniční výbor senátu projednal sice tuto dodatkovou úmluvu ve schůzi dne 5. března 1935, doporučiv její schválení, avšak v plenu senátním návrh zahraničního výboru již projednán nebyl.

Z odůvodnění, jímž provázena byla doporučující zpráva zahraničního výboru ze dne 5. března 1935 a jež má plnou platnost i dnes, uvádím:
Dodatkovou úmluvou ze dne 6. října 1932 k československo-německé obchodní smlouvě z r. 1920 stanovena byla pro dovoz našeho chmele do Německa pro hospodářský rok 1932/33, tedy až.clo 31. srpna 1933, celní sazba 70 ř. marek za 100 kg chmele hrubé váhy a ve čl. 1 až 3 této dodatkové úmluvy byly stanoveny podmínky pro použití této sazby při vývozu našeho chmele do Německa. Článkem 4 této dodatkové úmluvy pak zavázala se vláda naše navzájem, aby dehtové barvy s obsahem nastavovadel až do 80 % byly odbavovány v pol. 625 československého celního sazebníku a aby žádosti o povolení dovozu hašeného vápna z Německa byly blahovolně vyřizovány.

Tato ustanovení čl. 1 až 4 dodatkové úmluvy byla pak prodloužena dne 21. srpna 1933 o jeden rok, tedy s platností až do dne 31. srpna 1934.

Předloženou dodatkovou úmluvou, obsaženou ve vzájemně vyměněných notách ze dne 29. srpna 1934, prodlužuje se platnost čl. 1 až 4 dodatkové úmluvy ze dne 6. října 1932 o další jeden rok, avšak s účinností teprve od 5. září 1934 až do dne 31.srpna 1935.

Zahraniční výbor uznávaje platnost důvodů pro prodloužení platnosti ujednání v dodatkové úmluvě ze dne 29.srpna 1934 sjednané usnesl se ve schůzi konané dne 27. listopadu 1935 navrhnouti toto schvalovací usnesení (čte)

Senát Národního shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou úmluvu k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednanou dne 29. srpna 1934 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. září 1934, č. 197 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Do schůze dostavil se pan ministr věcí zahraničních dr Krofta, jehož v dnešní plenární schůzi senátu pozdravuji a srdečně vítám. (Potlesk.)

Zpravodajem o 2. odstavci dnešního pořadu za výbor národohospodářský je pan sen. Novák (rep.). Dávám mu slovo.