Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Obchodně politické styky Československa s Německem jsou upraveny hospodářskou dohodou ze dne 29. června 1920, jež je vybudována na doložce a nejvyšších výhodách, ale nemá dosud příslušné celně-tarifní přílohy. Československo již po létá usiluje, aby upravilo v celně-tarifním oboru své obchodní styky s Německem a proto Národní shromáždění republiky Československé je nuceno často se zabývati obchodními poměry Československa k Německu. Dosud se nepodařilo uzavříti s Německem řádnou obchodní smlouvu, pročež se ukázalo býti nutným, alespoň prozatímními úmluvami se snažiti zachrániti pro vývoz Československa do Německa alespoň to, co se zachrániti dá.

Německo sleduje silně ochranářský kurs hlavně u položek zemědělských, pročež nedošlo dosud ke sjednání celně-tarifní smlouvy. Již delší dobu je silně postižen náš tradiční vývoz zejména chmele, ječmene a sladu. Německo chrání vlastní produkci chmele a předpisuje svým pivovarům povinné používání domácího chmele v určitém minimálním poměru. Autonomní německé clo činí 150 ř. m. Dodatkovou úmluvou ze dne 12. listopadu 1931 přiznalo Německo snížení autonomní celní sazby na chmel ze 150 říšských marek na 70 ř. m. za 100 kg, což se každoročně prodlužovalo. Vedle toho zavázala se německá vláda, že bude blahovolně vyřizovati žádosti svých pivovarů o používání československého chmele podle §u 2 svého nouzového nařízení o nuceném používání domácího chmele.

Československo vyhovělo naproti tomu přání Německa, aby dehtové barvy s obsahem nastavovadel až do 80% byly odbavovány v pol. 625 československého celního sazebníku a aby žádosti o povolování dovozu hašeného vápna z Německa byly blahovolně vyřizovány. Ujednání této prodloužené dodatkové úmluvy pozbylo platnosti dnem 31. srpna 1934. Z toho důvodu bylo nutno jednati znovu s německou vládou o prodloužení platnosti těchto ujednání a výsledkem tohoto jednání je tato předložená dodatková úmluva ve formě výměny not, kterou se platnost zmíněných ujednání prodlužuje o jeden rok, tedy až do 31. srpna 1935. K průtahu došlo zaviněním na straně německé z důvodů administrativně-technických. Jako u jiných podobných ujednání uvádějí obě smluvní strany tuto výměnu not v prozatímní platnost ještě před výměnou ratifikačních listin.

Posl. sněmovna schválila tuto úmluvu již dne 14. března 1935.

Národohospodářský výbor pojednal ve schůzi konané dne 12. prosince 1935 a tomto vládním návrhu a doporučuje slavnému senátu ke schválení tuto dodatkovou úmluvu i s příslušným schvalovacím usnesením. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a udělují slovo panu sen. Bockovi.

Sen. Bock (německy): Slavný senáte!

Chmel sklizený v Československé republice znamená důležité vývozní zboží, jehož vývozem přicházejí do naší republiky značné obnosy na devisách. Po mnohá desetiletí působil obchod chmelem, většinou v Žatci usedlý, v celém světě jako průkopník pro odbyt žateckého chmele a opatřoval mu tímto způsobem světové jméno, jemuž se dnes těší ve všech kruzích pivovarnických.

Úhrnné množství chmele u nás sklizeného kolísalo v posledním desetiletí mezi 125.000 až 300.000 centy po 50 kg. Přihlédneme-li k množství chmele, potřebného doma k výrobě piva, vychází z toho, že normální československá sklizeň chmele zpravidla je ze 70 až 80 % odkázána na vývoz a že při rekordních sklizních přebývá ještě větší procento pro tento účel. Vývozní hodnotu chmele dlužno pro Československo stanoviti asi částkou 250 milionů Kč a možno tudíž říci, že chmel v úhrnném vývozu činí čtvrt miliardy. Z té příčiny je nutno zabývati se trochu blíže s vývozní možností tohoto výrobku. Z našich sousedních zemí přicházejí pro to v prvé řadě v úvahu Německo a Rakousko. Německo stojí co do množství skoro stále na prvním místě všech zemí, které od nás odebírají chmel. V prvých letech sjednán byl mezi Československou republikou a Německem kontingent 20.000 centů po 50 kg, který při snížené celní sazbě 70 říšských marek ze 100 kg smí býti do Německá dovážen. Tento kontingent byl v posledních letech skoro vždy úplně vyčerpán. Jako další větší odběratelé přicházejí v úvahu Belgie, Francie, Švýcarsko, Spojené státy severoamerické, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a několik jihoamerických států. Při uvedených zde zemích je nutno vzíti v úvahu, že státy, které samy pěstují chmel, totiž Belgie, Francie a Spojené státy, samozřejmě se snaží v prvé řadě umístiti vlastní sklizeň a chrániti se zvýšenými cly proti přílišnému dovozu. V těchto státech je tudíž možno odbýti určité množství chmele v Československu vypěstovaného teprve tehdy, možno-li ho nabízeti za nízké ceny. Polsko a Maďarsko jakož i všechny balkánské státy, které v dřívějších letech odebíraly nikoli nepatrné množství československého chmele, nyní pro vývoz chmele skoro úplně odpadají. Toho příčinou je hlavně to, že jednak dovoz je velmi ztížen nebo úplně znemožněn a na druhé straně nynější clearingové smlouvy, které znamenají dlouho trvající průběh převodů a spojeny jsou se ztrátou úroků pro vývozce, obchod přímo znemožňují. K tomu ještě přistupuje, že v jednotlivých zemích platí určitá nutnost používati vlastního chmele. Dále poskytují směrodatná místa několika zemí vývozu chmele pro vyvezený chmel vývozní premis, takže cizozemské soutěži je přirozeně snadné výhodami s tím spojenými strhnouti obchod na sebe. Chceme zde poukázati jen k tomu, že na příklad v Rumunsku, které dříve potřebu chmele skoro výhradně hradilo z Čech, následkem stávajících potíží obchod nyní úplně byl zatlačen do rukou německé a polské konkurence. V posledních letech pocítiti bylo jugoslávskou a polskou konkurenci také jinde, poněvadž tato na základě krajně nízkých cen mohla nabídky v Československu značně podbízeti. Stal se pokus, vydáním zákona o původu československého chmele zjednati ochranu proti zboží nabízenému z jiných zemí. Poněvadž se zachovávání těchto zákonitých ustanovení v cizině dá jen těžko anebo nedá se vůbec kontrolovati, a pokud s těmito zeměmi existují vůbec smlouvy v té příčině, možno zjistiti, že úspěch zákona o původu v cizině zdaleka nelze označiti jako úplný. Chceme poukázati jen k tomu, že bylo možno zjistiti, že označení Žatec, předepsané Československým zákonem o původu, vedlo k mýlkám s jugoslávským označením Žalec.

Jak jsme se již zmínili, poskytují jiné země na podporu vývozů vývozní prémie. U nás tomu tak není. Naproti tomu se našim vývozcům cestovní výlohy, které mají v souvislosti se snahou o prodej našeho chmele, neuznávají zplna jako režijní položka, nýbrž berní úřady je pak jak při vyměřování výdělkové daně, tak také daně důchodové přirážejí k zisku. To věru nelze oceňovati jako podporu vývozu. Na základě zdejších zkušeností nutno tedy žádati pokud možno svobodné chmelařství a jeho zužitkování, čímž zaručena bude úleva pro odbyt v cizině.

Při sjednávání obchodních smluv bylo by pracovati ke zvýšení povolených kontingentů. Stávající cla netvoří u zemí, které nepěstují chmel, pro nás žádnou nevýhodu, pokud se pohybují na téže výši jako u vývozu z jiných zemí. Bezpodmínečně však je zapotřebí, aby úmluvy o clearingu byly od základu změněny, a to tím způsobem, aby na nejmenší míru sníženy byly ztráty na úrocích a kursové risiko, které dovoz ztěžují.

Při této příležitosti nechceme opominouti, abychom poukázali na úplné nezodpověditelné ztížení transitního styku, který by při správném provozování Československé republice umožnil nejen příjmy, nýbrž také opatření práce. Nechť promluví několik cifer. Výkaz o obratu na mzdách, daních, dopravném, přirážkách, poplatcích, dovozném atd. vykazuje při průvozu zahraničního chmele Československem: výlohy při přebalování, odměna obchodníku chmelem za balení, čištění, šití pytlů a provise obchodníka za 50 kg, dohromady 72 Kč; materiál pro nový obal, chmelné žoky po 50 kg, při balení v bednách a při plechovém obalu, průměr ceny obalu 48 Kč; dopravné: příjem čs. drah za 50 kg chmele z Petrovače v Jugoslavii (z Helemby ČSR), Žalec v Jugoslavii (z Horního Dvořiště ČSR), Bohumín polská hranice. Cheb německý a francouzský chmel, průměrem za 50 kg dopravné na československé trati 50 Kč; manipulační výdaje veřejného skladiště a speditéři jakož i výlohy výpravy a přivezení z 50 kg 26 Kč; celní poplatky: poplatky za dohled a prohlídku při přebalování z 50 kg 4 Kč; dohromady tedy 200 Kč. Z toho připadají na zúčastněné tyto obnosy: Na stát: celní poplatky zplna, dopravné zplna, 15% hrubého příjmu podnikatelů (závady pro balení, speditéři a dodavatelé materiálu) na daních úhrnem 76 Kč; na zaměstnané dělníky a zřízence na mzdách, platech, sociálních břemenech a veřejnoprávních dávkách 60% a hrubých příjmů, dohromady 88 Kč; na zúčastněné podnikatele hrubých příjmů z 50 kg 36 Kč, dohromady 200 Kč.

Bylo by úkolem příslušných vládních míst, aby společně s organisacemi vývozců chmele, kteří zde přicházejí v úvahu, provedla vhodná opatření na podporu vývozu chmele. Při tom dlužno zmíniti se o tom, že stát zaměstnáním mnoha dělníků a zřízenců uspoří veliké sumy na podporách v nezaměstnanosti, a to jak u zaměstnanců obchodníků s chmelem, speditérů, tak také továren na obaly, i u státních drah a u mnohých řemeslníků, kterých je třeba při přebalování chmele, výrobě obalů a při jinakých potřebných pracech.

Co státu plyne na daních zaměstnáním mnohých podnikatelů a jejich zaměstnanců, činí zajisté mnoho milionů. Co konečně státu plyne na cenných devisách jen z t. zv. mezd za balení, natož pak teprve z obchodu s tímto chmelem, dělá asi rovněž milionové obnosy.

Na konec dlužno se zmíniti o tom, že pro tento chmel je zde zákaz vyclívání, že zboží tudíž dlužno považovati za průvozní zboží, z kteréžto příčiny chmel a přebalování tohoto chmele domácí výrobu chmele naprosto nepoškozuje. Aby se zabránilo poškození našeho československého chmele tím, že by se v zahraničních balírnách cizí, levnější, jugoslávský, polský nebo francouzský chmel opatřoval žateckou značkou atd., nutno uvítati všechna opatření směřující k tomu, aby přebalování cizího chmele pokud možno bylo soustředěno v Žatci. Máme v té příčině v říšskoněmeckých transitních skladech v Norimberku obrovskou konkurenci, ježto v Německu průvoz těchto druhů chmele osvobozen jest od jakéhokoli povolování průvozu nebo devis. Není tedy řečeno příliš mnoho, když při průměrném průvozu 40.000 tun Československem, jak tomu bylo v nejlepších letech, odhadnouti možno obrat na 15 až 20 milionů. Vybízíme vládu, aby pečovala o pronikavou podporu vývozu chmele.

Předseda (zvoní): Jsem povinen upozorniti pana řečníka, že podle jedn. řádu není přípustno, aby řečník celou řeč předčítal z psaného konceptu.

Jednání je skončeno, budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se tím přijímá podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme nyní odst. 3 pořadu:

Zpravodajem výboru imunitního je pan sen. Pocisk, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Pocisk: Slávny senát!

Podávam zprávu imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Plzni zo dňa 7. júna 1935, č. j. Tl 15/35-8, za súhlas k trest. stíhaniu sen. inž. Wintra pre prečin podľa §§ 1 a 2 zák. zo dňa 28. júna 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochrane cti.

Skutková podstata. Právny zástupca dr Eugen Čermák, pravotár v Prahe, podal v mene súkromného žalobcu Jozefa Juru, tajomníka Sväzu riadičov automobilov ČSR proti sen. inž. Wintrovi u kraj. súdu v Plzni návrh na stíhanie pre prečin bezpečnosti cti. Sen. inž. Winter mal sa údajne dopustit' trestného činu tým, že napísal a podpísal v čísle 29, ročník XLI periodického časopisu "Nová doba" zo dňa 29. januára 193 pod nápisom: "Kdo je to u volantu?", a to za tlačovú opravu článok, ktorého obsahom, menovite vetami: "Kdybych napsal, že tato oprava je hloupé obtěžování našeho časopisu, dostali bychom opravu a proto tvrdím, že tato oprava není hloupé obtěžování našeho časopisu. Kdybych napsal, že ta oprava je jezuitská dialektika, dostali bychom zase opravu, a proto tvrdím, že tato oprava není jezuitská dialektika", cítí sa byt' tajomník Jozef Jura v tlačí vydávaným v posmech, rešp. tým, že pred treťou osobou o ňom uvedená a ďalej sdelená skutočnosť, ktorá by mohla vydať v opovrženie, lebo snížit' v obecnom mienení, na cti ublížený. V týchto inkriminovaných vetách spatruje kraj. súd v Plzni prečin dľa §§ 1 a 2 zák. o ochrane cti z 28. júna 1933, č. 108 Sb. z. a n. a žiada, aby senát vydal sen. inž. Wintra k trest. stíhaniu.

Návrh a odôvodnenie: Imunitný výbor navrhuje, aby senát nedal súhlas k trest. stíhaníu sen. inž. Wintra, a to z týchto dôvodov: Inkriminované vety sa nemôžu posudzovať len samotné, ako ich uvádza v podanej žalobe súkromný žalobca, ale v súvislosti s ostatným obsahom článku, uverejnenom sen. inž. Wintrom za tiskovú opravu, zaslanú časopisu "Nová doba" súkromným žalobcom.

Sen. inž. Winter vo svojom článku píše následovne: "Oprava tato neodpovídá zákonným předpisům a nemuseli bychom ji uveřejniti, je psaná podle vzoru neplatného již zákona a i proti znění tohoto neplatného již zákona, je polemickou. Otiskujeme ji však jako dokument a připojujeme (ve smyslu platného zákona) toto:

Řidiči automobilů, posuďte, co opravuje tajemník Vašeho svazu, hleďte, jak opatrný s ním musím býti, aby neposlal zase opravu. Já jsem napsal: "Komunistický tajemník svazu žádal" - on opravuje: "Není pravda, že tajemník Jura je komunistickým tajemníkem. Naopak je pravda, že je tajemníkem Svazu řidičů automobilů." Mohl bych odpovědět, že jsem Juru nejmenoval, že si to bere neprávem a byl bych stejně chytrý jako on. Ale nečiním tak. A ďalej píše sen. inž. Winter: Druhý odstavec opravy srovnejte s tím, co jsem napsal já: "Řidiči, jimž při únavné službě jde o existenci rodiny a osobní svobodu, byli jiného mínění, nežli tajemník. Ti nechtěli dělat politiku ryc nebo nic, žádali však, abychom se snažili dostati do zákona také jejich pensijní pojištění, což jsme učinili stejně." Na tom trvám, dovolávám se jednání s představenstvem svazu v Odborovém domě 2. října a celé řady deputací v senátě. Tajemník Jura opravuje první polovici, zamlčuje druhou.

K odstavci třetímu opravy nemusím ničeho dodávati, neboť tu se poráží Jura sám. Cituje článek "Řidiče automobilů", kde opravdu není jediného slova proti straně národně demokratické, ani živnostenské, ani agrární. Co tu tedy opravuje?

Odstavec čtvrtý tvrdí nepravdu, že "socialistické strany hlasovaly proti pensijnímu pojištění, proti osvobození civilního ručení a proti ostatním požadavkům řidičů." Není pravda, že socialistické strany hlasovaly proti uvedeným požadavkům, naopak je pravda, že socialistické strany nehlasovaly pro návrh sen. Mikulíčka a druhů.

Korunou však je poslední odstavec. Napsal jsem: "Taktikou strany dostalo se řidičům ochrany jejich pracovní doby... ale taktikou komunistického tajemníka Svazu řidičů neměli aby řidiči ani pensijního pojištění, ani osvobození civilního ručení, ani ochrany pracovní doby a obchodní zaměstnanci by neměli pojištění úrazového." Tajemník Jura opravuje: "Není pravda, že taktikou tajemníka Svazu řidičů automobilů neměli aby řidiči ani pensijního pojištění, ani osvobození od civilního ručení. Naopak je pravda, že řidiči tyto požadavky splněny nemají a že taktika Svazu řidičů automobilů směřuje k tomu, aby splněny byly."

Na konec sen. inž. Winter píše: "Řidiče automobilů však žádám, aby si ještě jednou přečetli můj článek v "Nové době" z 19. ledna a pak si přečetli opravu, kterou nám poslal tajemník jejich Svazu. Nepotřebuji jim říkat nic více, neboť vím, že si udělají úsudek sami a že poznají, že já jsem informoval je i veřejnost podle pravdy a že oprava má jediný účel, aby pravda byla obrácena v opak.

V tejto súvislosti z uvedeného je jasné, že inkriminované vety nemôžu byť považované za urážku na cti súkromného žalobcu, pretože celá oprava je polemická, nezodpovedá zákonitým predpisom a má za účel diskreditovať pred riadičmi automobilov a ostatným delníctvom, zaměstnaným pri doprave motorovými vozidly, sen. inž. Wintra, ako zpravodajcu technicko-dopravného výboru k vládnemu návrhu zákona o doprave motorovými vozidly a tvrdí tiež i o ostatných senátoroch socialistických strán nepravdu. Preto inkriminované vety treba posudzovať s tohoto hľadiska ako objektívne odôvodnené, ktoré nesmerujú proti cti súkromného žalobcu, ale sledujú len uhájit prestýž sen. inž. Wintra a ostatných senátorov socialistických strán pred verejnosťou. Vzhladom k všetkému, čo je tu uvedené, lzä mať dôvodne za to, že inkriminované vety v ničom nevybočujú z rámca prípustnej verejne kritiky a neni preto žiadneho dôvodu, aby v takomto prípade bola sloboda tisku omedzovaná, sen. inž. Wintrovi bolo odnímané právo imunitně.

Imunitný výbor preto navrhuje, aby žiadosti kraj. súdu v Plzni zo dňa 7. jún.a 1935 vyhovené nebolo a v tomto prípade senát nedal súhlas k trest. stíhaniu sen. inž. Wintra.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. inž. Wintera pro přečin podle §§ 1 a 2 zák. ze dne 28. června, 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. inž. Wintera.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen. Sděluji, že do výboru branného za sen. Filipínského nastupuje sen. inž. Wintera do výboru soc.-politického za. sen. Olejníka sen. dr Havelka.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v úterý dne 10. března 1936 o 15. hod. s

pořadem:

1. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 31), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, podepsaná v Budapešti dne 14. června 1935 se závěrečným protokolem z téhož dne, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. června 1935, č. 137 Sb. z. a n. (tisk 54).

2. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 32), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení ujednání mezi republikou Československou a říší Německou o celním kontingentu pro perleťové knoflíky, sjednané výměnou not v Berlíně dne 26. června 1935 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. července 1935, čís. 149 Sb. z. a n. (tisk 55).

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 19, září 1935, č. j. Nt XIX 36/35/4, za vydání sen. Klofáče k trest. stíhání pro přečin podle zákona na ochranu cti (čís. 709/1935 předl.) (tisk 132).

4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském) (tisk 118).

5. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá senátu Národního shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 29. srpna 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5, září 1934, č. 197 Sb. z. a n. (tisk 67).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.