Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

Celkem přítomno 133 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, Tučný.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

1. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 157), jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 169).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1934 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisky 34, 61).

3. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 38), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný dne 26. července 1935 v Praze a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, č. 191 Sb. z. a n. (tisk 58).

4. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 33), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná výměnou not ze dne 26.července 1935 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31.července 1935, č. 171 Sb. z. a n. (tisk 68).

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti okr. soudu ve Frývaldově ze dne 27. srpna 1935, č. j. Nt 293/35/2, za vydání sen. Dresla k trest. stíhání podle §u 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. o ochraně cti (č. 409/1935předs.) (tisk 121).

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hod. 34 min.

dal předseda na dnešní schůzi sen. Ballovi, Niessnerovi; na týden sen. dr Krčmérymu, dr Ravaszovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se unášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly uděleny zdravotní dovolené: sen. dr Törkölymu od 23. března do 23. května t. r., na 6 týdnů od 1. května t. r. sen. Tschakertovi, na 6 týdnů sen. Reilovi a dovolená na studijní cestu do SSSR od 25. dubna do 23. května sen. inž. Winterovi.

Přečten přípis předsedy vlády ze dne 26. března 1936, č. j. 2185/1076 S-36 m. r.:

Předsednictvo ministerské rady sděluje dodatkem k svému dopisu ze dne 2. února 1936, čís. 748/1076 S-36 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 294 Sb. z. a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupuje pana ministra zahraničních věcí dr Kroftu pan předseda vlády dr Hodža.

O tom se dává věděti předsednictvu poslanecké sněmovny i senátu Národního shromáždění republiky Československé.

Přečten přípis předsedy vlády ze dne 28. března 1936, č. j. 2309/909/36/S m. r.:

Pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 28. března t. r. žádosti ministra školství a národní osvěty dr Emila Franke za zproštění řízení ministerstva financí a jmenoval rozhodnutím z téhož dne odborového přednostu ministerstva financí dr Josefa Kalfuse ministrem a pověřil řízením ministerstva financí.

Předepsaný slib byl dnešního dně do rukou presidenta republiky složen.

O tom kladu si za čest učiniti sdělení.

Volební soud sdělil dopisem ze dne 25. dubna 1936, čís. 47/36, že František Kubač ztratil volitelnost a že tudíž pozbývá mandátu a že na místo takto uprázdněné nastupuje jako náhradník z kandidátní listiny komunistické strany Československa (sekce komunistické Internacionály) pro volební kraj VIII pan Michal Králka, válkar v Lopeji č. 149.

Interpelace tisky 170/1, až 170/11, 175/1 až 175/4.

Odpovědi tisky 172, 173/1 až 173/5, 176. Vládní návrh tisk 171 - přikázán výboru rozpočtovému, jemuž uloženo podati zprávu ve lhůtě 3 dnů.

Usnesení posl. sněmovny tisk 178 - přikázáno výboru ústavněprávnímu.

Návrh tisk 174 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 177.

Těsnopisecké zprávy o 23. a, 26. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o 26. schůzi senátu N. S. R. Čs.

"Z cizích parlamentů", rok 1936, roč. XVII, č. 3 a 4.

o 27. a 28. schůzi senátu N. S. R. Čs. byly schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení, kterým se mění vládní nařízení ze dne 5. srpna 1933, č. 170 Sb. z. a n., a vládní nařízení ze dne 20. prosince 1935, č. 241 Sb. z. a n., o mimořádné úpravě těžby dřeva, a úpravě lesního a dřevařského hospodářství (č. 2337).

Výboru rozpočtovému vládní nařízení ze dne 25. března 1936, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1935, č. 69 Sb. z. a n., o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy (č. 2338).

Výborům soc. politickému a rozpočtovému vládni nařízení ze dne 31. března 1936 o přechodné úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstmaných (č. 2343).

Výboru živn.-obchodnímu vládní nařízení ze dne 27. března 1936, jímž se mění zákon o prodeji zboží za jednotné ceny (č. 2351).

Výborům národohospodářskému a ústavněprávnímu vládní nařízení ze dne 31. března 1936 o zemědělském vyrovnacím řízení (č. 2359).

Výborům soc.-politickému a ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 31. března 1936 o dočasných opatřeních v řízení exekučním a konkursním proti nezaměstnaným (č. 2364).

Výboru imunitnímu žádost okr. soudu v Chebu za vydání sen. Schössera k trest. stíhání pro přestupek podle §§ 1, 2 a 3 a §u 14, odst. 5 zákona o ochraně cti (č. 2259).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:

Zpravodajem je pan sen. dr Karas. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Podle ustanovení §u 1 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., byla pro poměrný odpis dávky z majetku, předepsané z majetku zabraného, stanovena podmínka, že majetek bude převzat asi během 10 let, a zároveň bylo pozemkovému úřadu uloženo, aby z této ceny převáděcí odváděl 15 % pro účely dávky z majetku a pro účely měnové. Poněvadž převzetí zabraného pozemku neprovedlo se do doby 10 let, byl zákon prodloužen do 8. května 1936, bude tedy jeho platnost končiti za týden. Nyní bylo by nespravedlivé, aby pozemek, který až do 8. května 1936 byl převzat, prožíval jistých výhod dávky z majetku, a pozemek, který bude převzat později, takových výhod nepožíval. Proto vláda činí návrh na prodloužení lhůty o další dvě léta. Rozpočtový výbor senátu shledal toto ustanovení zcela rozumným a proto navrhuje, aby předložená osnova zákona s třemi paragrafy byla slavným senátem schválena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, jednání je proto skončeno.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku: (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s nadpisem a úvodní formuli schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

Zpravodajem výboru je pan sen. Modráček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Vážený senáte!

Zpráva o státním závěrečném účtu za r. 1934 přichází trochu pozdě. Není to vina rozpočtového výboru, který byl hotov dne 4. prosince m. r., ani vina zpravodaje, který zprávu přichystal pro tisk za několik dnů potom. Poněvadž byl projednán rozpočet na r. 1936 již před několika měsíci a za několik měsíců dostaneme nový státní závěrečný účet a r. 1935, je můj dnešní referát jistým anachronismem a jeho předmět bude sotva zajímati. Proto budiž mi dovoleno, abych se omezil jen na všeobecnou charakteristiku státního hospodaření v r. 1934.

Vláda republiky Československé má chvalitebný obyčej, že parlamentním sborům předkládá vyrovnaný rozpočet. Také na r. 1934 měli jsme vyrovnaný rozpočet s přebytkem 1,174.270 Kč. Bylo jí to, pokud vím, s některých stran zazlíváno, že nemá v době krise dosti odvahy, dělati rozpočet deficitní. Proti této výtce jsem povinen vládu hájiti. Ona sice, jak se sluší a patří v každém pořádném státě, předkládá vyrovnané rozpočty, ale již ve finančním zákonu se může každý přesvědčiti, že to nemyslí tak doopravdy, že rozpočet není vyrovnaný, nýbrž že v něm zeje stamilionový schodek, který v průběhu ročního hospodaření se ještě podstatně zvětšuje. V r. 1933 činil tento schodek na rozpočet 1.552 mil. Kč, resp. 1.507 mil. Kč, kdežto r. 1934 činil 705 mil. 582.019 Kč 55 hal.

Jak z těchto proti sobě postavených čísel je vidno, zmenšil se schodek státního hospodaření za r. 1934 velmi podstatně. Skutečně je pozorovati v tomto roce již jakési známky hospodářské a finanční rekonvalescence. Po prvé po několika letech zaznamenávají státní příjmy malý vzrůst proti vytrvalému poklesu let minulých. Také chronický a stále rostoucí deficit státních podniků se v tom roce zmenšil slavně v důsledku menšího schodku u státních drah.

Ovšem nesmíme si představovati, že zmenšený schodek státního hospodaření na rozpočet o 800 mil. Kč r. 1934 proti r. 1933 spadá výhradně nebo většinou na zlepšený stav státních financí. Tomu pohříchu tak není. Na zmenšení schodku mají hlavní podíl mimořádné okolnosti: předně to, že oddálen byl úmor vnitřního založeného dluhu, a dále, že ustalo důkladné škrcení výdajů, především investičních. Tak na př. výdaje ministerstva veř. prací činily r. 1933 573 mil. Kč, kdežto r. 1934 pouze 447 mil. Rovněž výdaje na nezaměstnané se proti r. 1933 zmenšily. Škrcení postihlo i státní fondy, jež mají účtování oddělené od vlastního státního rozpočtu. Tak předvídal rozpočet státního silničního fondu výdaje na silniční práce v částce 602 mil. Kč, kdežto ve skutečnosti bylo na ně vydáno pouze 284 mil. Kč. Z týchž úsporných důvodů - a ovšem též v důsledku slabšího výnosu příslušných daní a dávek - obmezena byla činnost obou dalších investičních fondů: státního fondu pro vodohospodářské meliorace a státního fondu vodohospodářského. U obou těchto fondů zmenšil se rozsah rozpočtených prací asi o 50 mil. Kč.

Spořivé hospodaření postihlo r. 1934 i dělání nových dluhů. Úvěrní operace činily necelých 1.000 mil. Kč, kdežto r. 1933 činily více než 3 miliardy, r. 1932 1.864 mil. Kč a r. 1931 něco přes 2 miliardy. I to ucítily investiční práce, jak je vidno z toho, že z půjčky práce emitované na jaře r. 1934 v částce 2.010 mil. Kč zbylo na r. 1935 ještě 950 mil. Kč. Jak známo, pohltil ¾ této půjčky deficit státního hospodaření r. 1933, a ministr financí, jsa nucen na výdaje z této půjčky si vypůjčovati, hleděl co nejvíce uvarovati se nových krátkodobých dluhů, takže r. 1934 bylo z půjčky použito pouze 568 mil. Kč. Toto šetrné hospodaření projevilo se nejen v menším zadlužení, nýbrž i ve zvětšení počtu nezaměstnaných.

Abych příliš zase nepřehodnotil příznivý vliv úsporného hospodaření v ohledu nového státního zadlužení, je potřebí poznamenati, že tento efekt se poněkud kazí stavem pokladních hotovostí. Pokladní hotovosti činily sice koncem r. 1934 773 mil. Kč a byly skoro o 74 mil. Kč vyšší než koncem r. 1933, leč tohoto příznivého stavu bylo dosaženo tím, že se v něm nacházelo pasivní saldo nedoúčtovaných položek v částce 620 mil. Kč. Tomu dlužno rozuměti tak, že státní pokladna koncem roku v běžných příjmech a výdajích o tuto částku více dluhovala, než činily její pohledávky. Hůře platila své závazky a kromě toho na nutné platy po novém roce přijaly se ve velké částce přechodné zálohy poštovní spořitelny. Naproti tomu koncem r. 1934 činilo toto pasivní saldo pouze 45 mil. Kč. Byly ovšem doby - a ty nejsou daleko - kdy místo pasivního salda končilo se státní hospodářství slušnými aktivními saldy a kromě toho s miliardovými hotovostmi. O tom se nám pohříchu dnes už ani nezdá.

Naše pokladniční hotovost skládala se koncem r. 1934 vlastně ze čtyř pětin z dlužných položek. Dluhů nadělali jsme vlastně v r. 1934 o několik set milionů více než se jeví podle sumy úvěrových operací, vykázané v závěrečném účtu. Ale za to nemůže ani ministr financí, ani vláda, nýbrž smutný stav hospodářských poměrů a tím zaviněný smutný stav státních financí. Je to fatální povaha všech krisových dob, že se státní výdaje nezmenšují, nýbrž zvyšují, kdežto příjmy klesají.

Z toho důvodu též přes t. zv. depurační akci nedoplatky veřejných dávek stále dosahují bezmála pěti miliard, neboť co se zaplatí na starých dluzích a hlavně co se odpíše, narůstají stále nedoplatky daní a dávek novějších. Dokud se nezlepší hospodářské poměry, těžko se nadíti, že se v tomto ohledu dospěje k nějakému pořádku. A třeba též doložiti: dokud se berní administrativa nezmodernisuje, t. j. nezjednoduší a nestane hybnější, aby se mohly lépe a včas předpisovati daně a včas je upomínat; to souvisí s tím, aby berní úřady nebyly zavalovány stálými změnami zákonů a nařízení a mohly si vytvořiti vyjetou kolej, která usnadňuje administrativu. Teď to mají stále rozházené ve své agendě novými a novými výnosy a nařízeními.

Také v r. 1934 opakovalo se stereotypní překročení povolených rozpočtových úvěrů jednotlivých ministerstvech, činilo to v t. zv. náležitosti celkem 399,036.081,80 Kč. Největší překročení jeví se u ministerstva financí, a to o 362,325.229,95 Kč - charakteristické! Z překročení v této kapitole připadá však 173,887.325,30 Kč na položku zúčtovací, která je vyrovnána v cenných papírech, takže nepředstavuje skutečný výdaj. Je to vyúčtování dluhopisů půjčky práce, jichž strany užily podle §u 12 zákona o půjčce práce k placení daně dědické a pozůstalostního poplatku nemovitostního.

Další překročení v této kapitole vzniklo větším vydáním všeobecné pokladní zprávy na výdaje státní správy, dále mimořádným příspěvkem 64,460.000 Kč na podpory zemědělců podle usnesení vlády ze dne 13. července 1934, dále závazky z převzatých záruk za Ústřední bratrskou pokladnu a Pražské vzorkové veletrhy a konečně státními příspěvky na sanaci bank v Žilině a Užhorodě.

Z ministerstev překročivších rozpočtové úvěry si toliko ministerstvo soc. péče vyžádalo pro překročení souhlasu Národního shromáždění podle čl. 12 fin. zák. na rok 1934. U ostatních ministerstev, jež překročila výdaje stanovené rozpočtem, souhlasu toho vyžádáno nebylo.

Mám za to, že požaduje-li vláda, aby se prostí občané řídili zákonem, měla by sama předcházeti příkladem. (Výkřiky.) Vláda jich nezachovává a zejména dlužno to vytknouti v případech, kde běží o velké položky, pro něž v rozpočtu není vůbec podkladu, tedy o výdaje zcela nové. Takových výdajů je na př. 64,5 mil. Kč na podporu zemědělců, jež vydala vláda, dovolávajíc se §u 108 zákona o přímých daních z r. 1927. Nikdo nebude mít ovšem za zlé vládě, že podporuje zemědělce stižené živelními pohromami, ale kdyby s tím přišla do sněmovny, snadno jí to sněmovna odhlasuje. (Výkřiky.) Ale jestliže vláda věnovala vyrovnávacím fondům, zřízeným při zemědělských radách na podporu postižených zemědělců, 100 mil. Kč ze státních prostředků, nemajíc usnesení sněmovny, nepředloživši to sněmovně ani do dneška, to je trochu divné. Vláda se totiž odvolává na § 108 zákona o přímých daních a na to navazuje. Ale vezměte si do ruky zákoník a uvidíte, že se to týká fondů zřízených pří zemědělských radách, které jsou dotovány 1,5% zvláštním příspěvkem z pozemkové daně. Tyto fondy jsou samosprávné a jsou oddělené od státních peněz vůbec. A najednou vláda se usnese beze všeho, bez jakýchkoliv zákonitých podkladů dáti 100 mil. Kč a 64 mil. Kč hned vydá. To je přece podivné jednání a opravdu se tomu velice divím, že finanční ministr něco podobného dovolí a že nepodá demisi, když mu vláda něco takového nařídí. Když se dává finanční zákon, musí býti také dodržován.

Také s těmi bankami v Žilině a Užhorodě je to trochu podivné. Vždyť jde celkem o 23 mil. Kč! Kdo to v peněžních ústavech tak dobře hospodařil, že stát musil umožniti milionovými příspěvky dvěma tamějším bankám soudní vyrovnání? Byl z ředitelů těchto ústavů také někdo zavřen? Na to máme se právo ptáti, když z peněz poplatníků se musí napravovati výsledky jejich hospodaření. Myslím, že již jedenkráte musí se přestati zatušovávat nedbalé nebo nepoctivé hospodaření se svěřenými penězi ze státních prostředků. Malé zloděje věšíme a velkým pomáháme, děláme je beztrestnými. To přestává všecko!

Ještě o jedné zajímavosti státního závěrečného účtu za r. 1934 je dobře se zmíniti. Je to účinek devalvace koruny ve státním dluhu republiky. Přepočtením zahraničních státních dluhů podle kursu cizích měn z 31. prosince 1934 objevilo se zvýšení našich zahraničních dluhů o 362,743.768335 Kč. Při tom se nepřihlíželo k dluhům, jejichž výše byla stanovena úmluvou ze dne 13. října 1925 ohledně úvěru Spojených států amerických a ze dne 20. ledna 1930 ohledně úvěru italského, ježto tyto úmluvy nebyly dosud Národním shromážděním schváleny. Kdyby se přihlíželo k těmto úmluvám, zvýšil by se stav zahraničního dluhu ještě o 887,328.573,05 Kč. To by tedy znamenalo, že nás stála devalvace jen při přeúčtování zahraničních dluhů hodně přes miliardu. Je otázka, zdali jsme ji již na našem exportu vydělali. Doufejme však, že ty poslední dluhy nebudeme platit, aspoň ne v dohledné době, a tak si s tím hlavu nelamme.

Nějaký výdělek, ovšem domácího druhu, přece jen z devalvace máme. Zmenšil se nám přepočtením zlatého pokladu Národní banky v nové hodnotě koruny dluh státovkový o 422,297.001,95 Kč.

To by bylo tak to nejdůležitější, co bych měl ze státního závěrečného účtu uvésti. A proto končím tímto závěrem z důvodové zprávy:

Poněvadž přes krajně nepříznivou dobu je výsledek státního hospodaření za r. 1934 celkem poměrně uspokojivý, navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát:

a) dodatečně schválil při kap. 5, 18 a 20 překročení věcných i osobních výdajů, které nebyly uhrazeny úsporami v rozpočtu téže kapitoly;

b) schválil státní závěrečný účet republiky Československé za r. 1934 předložený Národnímu shromáždění Nejvyšším účetním kontrolním úřadem spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku;

c) schválil resoluci dole otištěnou, která zní:

Vláda se opětně upozorňuje, aby dbala ustanovení finančního zákona a vyžádala si včas souhlasu Národního shromáždění pro výdaje, které nelze hraditi přípustným přesunem v téže rozpočtové kapitole. Senát zvláště nemile nese, že vláda přezírá tuto svou povinnost vůči zákonodárným sborům i když usnáší se na velkých nepreliminovaných výdajích, jež zřejmě nebude lze uhraditi v příslušné kapitole schváleného rozpočtu. Pokud se týče nedoplatků veřejných dávek, upozorňuje senát vládu na resoluci otištěnou ve zprávě rozpočtového výboru senátu ze dne 13. března 1935 o státním závěrečném účtu za r. 1933, schválenou senátem dne 11. dubna 1935, a žádá, aby vláda na ni vzala náležitý zřetel. (Souhlas.).

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. Paulusovi.

Sen. Paulus: Slavný senáte!

Dnes, kdy se píše 28. dubna 1936, předkládá se nám ke schválení státní účetní uzávěrka za r. 1934. Není to vinou Nejvyššího kontrolního úřadu, protože ten byl hotov včas. Vina je docela jinde. My jsme přece dostali vytištěný text této státní účetní uzávěrky za r. 1934 již v srpnu loňského roku a posl. sněmovna ji hned na to v září loňského roku schválila. Vytýkám to proto, že takovéto opožděné schvalování státní účetní uzávěrky se míjí svým účinkem. Vždyť země na příklad schválila již v dubnu tohoto roku účetní uzávěrku za r. 1935 a anglický parlament 11. dubna schválil rovněž již svoji účetní státní uzávěrku za r. 1935.

Slavný senáte, státní účetní uzávěrka je přece bilance o státním hospodaření v minulém období. Tak jako z každé bilance si musí vzíti podnikatel poučení, co je učiniti v hospodářství pro příští období k zlepšení jeho, co je odstraniti, aby nebylo závad, tak je tomu právě u státní účetní uzávěrky, a je to ještě tím důležitější, jestliže se v této uzávěrce objeví schodek. Pak arci je nutno ihned se starati, jak tento schodek odstranit, ale toho účelu může býti dosaženo jen tenkráte, když se státní účetní uzávěrka svědomitě a důkladně a hlavně včas prostuduje. Projednává-li se však po půldruhém roce, kdy již státní rozpočet je měsíce odhlasován a kdy se podle něho hospodaří, pak ovšem takovéto schvalování ztrácí na skutečném svém významu. Dále trpce nesu, že Nejvyšší kontrolní úřad při svém zřízení nebyl nadán dostatečnou kompetencí, ačkoliv u nás je potřebí kontroly co největší, poněvadž čím širší demokracie, tím větší kontroly je potřebí. Ale ještě větší chyba je, že úředníci, pověření kontrolou státních výdajů, nemají práva kontrasignace při poukazovacím řízení, jehož by musilo být skutečně dbáno a jež by musilo být respektováno. Je také nutno provésti reorganisaci Nejvyššího kontrolního úřadu v tom smyslu, aby kontrolní úřady byly i po stránce personální podřízeny přímo Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a nikoliv představenému úřadu, který kontrolují.

Ze státní účetní uzávěrky na r. 1934 zjišťuji, že některé resorty, jak se o tom zmínil také pan referent sen. Modráček, překročily značně svůj rozpočet s vědomím vlády. Nejde o malé částky, jde o desítky milionů, jak se každý pohledem a studováním této státní uzávěrky může přesvědčiti. Těžce neseme, že tato překročení vydání povolila až na jeden výjimečný případ - vláda sama o sobě, třebaže s hlediska ústavního práva náleží toto svrchované právo parlamentu. Parlament neměl by si dáti tento zásah a toto počínání vlády líbiti, protože se tím dobrovolně zbavuje a zříká svého práva kontroly státního hospodářství. Žádáme proto, aby u těch resortů, kde se objeví nutnost překročení rozpočtu - a my nejsme tak úzkoprsí, když nahlédneme, že nutnost skutečně zde je, abychom to neuznali - byla vláda donucena, aby zvýšená vydání předkládala ke schválení parlamentu. Žádáme dále kontrolu nejen formální, účetnickou, nýbrž i materielní. Konečně žádáme, aby kontrolní úřad, který se snaží pracovati skutečně svědomitě, byl vybaven dostatečným počtem odborných technických a ostatních sil, které by mu řádnou i materielní kontrolu usnadňovaly. Nenavrhujeme tedy, aby se u nás kontrolní služba organisovala podle vzorů cizích, ale navrhujeme toliko, aby se organisovala podle našich vlastních potřeb, aby se mohlo zabrániti nepřístojnostem, které právě nacházíme ve státní účetní uzávěrce za rok 1934.

Řekl jsem v úvodu, že státní účetní uzávěrka má nám poskytovati poučení pro hospodaření budoucí, praxe však ukázala, že si naší vládní a odpovědní činitelé nevzali poučení ani ze státní uzávěrky za rok 1934, ani z ostatních počínajíc rokem 1930. Kdyby tomu tak bylo, nemohl by se státní rozpočet na rok 1936 sdělávati tak, jako byl sděláván, nemohla by se předpokládati taková příjmová výše na daních a dávkách, které daleko nebylo dosaženo v období minulém, když k tomu není důvodů, jelikož se hospodářské poměry o tolik nezlepšily. Kdyby si vláda byla vzala poučení ze státní uzávěrky za rok 1930, musilo by hospodářství v našem státě vypadati docela jinak. Nebylo by možno, abychom končili každým rokem tak vysokým schodkem, jako jsme končili, protože systematické ztrátové hospodářství nemůže nikdy a nikde končiti jinak nežli finančním rozvalem.

Dovolte mi, abych ve vší stručnosti poukázal na některé důležité položky ze státní účetní uzávěrky, ze kterých si vládní koalice měla vzíti poučení, ale nevzala. Státní hospodářství podle účetní uzávěrky Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 1934 skončilo skutečným schodkem 619,580.960 Kč 30 h. Při tom byl pokladní výsledek preliminovaných výdajů proti pokladnímu výsledku z roku 1933 nižší o 819,573.063 Kč 98 h. Dluh státu činil 38.151 milionů Kč. Od té doby se zvýšil ztrátovým hospodařením za rok 1935 na více než 40 miliard Kč.

Vážený senáte! Těchto několik číslic musí nás nutiti k vážné úvaze, můžeme-li ve státním hospodářství pokračovati tak dále jako dosud. Uvažte, prosím, že v době naší největší hospodářské konjunktury jsme dělali obrat v republice něco málo přes 90 miliard Kč. Počítejme, že všechny daně a dávky dosahují asi 8% dosaženého obratu. Tento předpoklad není přemrštěný, není vzat vysoko, naopak, obávám se, že je vzat příliš nízko, když uvážíme, že existují dnes mamutí podniky na družstevním základě, které platí nepatrné procento na daních. Když na př. soc. demokratická Velkonákupna podle své výroční zprávy zaplatila při tržbě přes 500 mil. Kč 3 mil. Kč na všech daních dohromady, znamená to tři čtvrtiny procenta z tržby. Vezmu-li tedy za základ 8 % příjmů na daních z dosaženého obratu, jistě že nenadsazuji, spíše opak bude pravdou. (Zpravodaj sen. Modráček: Vydělávají 2 ½ % a 1 %!) Ale i kdybychom tohoto průměru 8 % daňového výnosu dosáhli, činí to z 90 miliard. Kč (Výkřiky sen. Modráčka.) 7.200 mil. Kč.