Račte uvážiti, že naše státní potřeba činí ročně 8 miliard Kč, to znamená, že kdybychom dosáhli té výše konjunktury, kterou jsme měli r. 1929, mohli bychom i při 8%ním výnosu daní z celého obratu i z celé tržby dosíci výnosu 7.200 mil. Kč, čili jinými slovy národ už pomalu není schopen vydělávati, co se od něho požaduje na výdajích státních a na úrokové službě z dluhů, které republika nyní má. To jest jistě věc velmi vážná, nad kterou bychom se měli zamysliti.

Z uzávěrky jsem dále zjistil, že se rok od roku jeví úbytek na daňových příjmech. Pánové, co jste učinili k nápravě tohoto nebezpečného zjevu? Učinili jste to, že jste zavedli plánované, lépe řečeno planýrované hospodářství, které nese s sebou omezení celé výroby, zvýšení cen životních potřeb a vyřazení ještě více lidí z práce, než bylo před tím, a tím také samozřejmě menší příjem na daních a dávkách.

Škodlivým zákonem o motorismu vyřadili jste desítky tisíc lidí ze zaměstnání a státní pokladně místo příjmů udělali jste radost, že musí daleko více vydávati na podporách v nezaměstnanosti. Ač pan senátor Klofáč napsal, že za to autoři tohoto zákona patří na lavici obžalovaných, a, ač bývalý ministr Srba dokonce pravil, že jste se dopustili zločinu - neučinili jste nic k nápravě tohoto nešťastného zákona, snad jenom to, že v Praze a Plzni byly zdraženy pohonné látky o 5 hal. na litru.

Právě tak vytrvalými srážkami veřejným a státním zaměstnancům ochudili jste také živnostníky a obchodníky a vzali tak ročně řadu milionů z hospodářského obratu ve státě. (Místopředseda dr Bas převzal předsednictví.)

A tak do nekonečna bych mohl pokračovati, jak skutečně plánovitě se staráte o to, aby se vám státní pokladna neustále tenčila, ale své stranické požadavky na ni při tom do nemožností stupňujete.

Vážení pánové a dámy, já vím, že mluviti zde či nemluviti, jest jedno. Vy schválíte tuto státní účetní uzávěrku za r. 1934, protože vám nic jiného nezbývá, vy si přece sami sobě nebudete dávati pětku z hospodaření.

My pro její schválení hlasovati nebudeme a jsem přesvědčen, až jednou přijde národ ke slovu, že vám to vaše hospodářství také neschválí.

Ujal jsem se, slavný senáte, slova také proto, abych s tohoto místa co nejdůrazněji protestoval proti zlehčování tohoto slavného sboru tím, že se nám tato státní účetní uzávěrka tak pozdě předkládá ke schválení, když už pozbyla své účinnosti. Mám za to, že vláda zejména v tak horkých dobách, v jakých žijeme, má míti mimořádně zvýšenou péčí o národ a stát a nemá hazardovati s jeho budoucností. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Dytrych. Dávám mu slovo.

Sen. Dytrych: Slavný senáte!

K dnešní rozpravě o státním závěrečném účtu za r. 1934 jsem se přihlásil ne proto, abych se podrobně zabýval rozpočtovým schodkem a krajně nepříznivým výsledkem hospodaření státu za r. 1934, nýbrž spíše proto, abych stručně poukázal na některé okolnosti, jež vyplývají z předloženého státního závěrečného účtu.

V rozpočtové debatě na r. 1936 jsem poukázal na nešťastnou praxi berních úřadů a berních správ v tom ohledu, že státní správě škodlivý poměr poplatníků vůči finančním orgánům zavinili především zaměstnanci vyměřujících orgánů, kteří pro objektivní zdanění poplatníků nemají praktických zkušeností. Že jsem uhodil hřebíku na hlavičku, bylo zjevno z toho, že několik dní po rozpočtové rozpravě, kterou otiskly některé časopisy, jsem obdržel spoustu dopisů od berních úředníků, v nichž si trpce stěžují na mnou učiněné výtky a odhalují pravé příčiny berního zla.

Přes to, že mně došlé dopisy zaměstnanců finančních orgánů a úřadů poodhalily clonu zákulisí, v němž se rozhoduje o osudech poplatníků a státní pokladny, přece opětně trvám na tom, že řádný a skutečnosti odpovídající platební výměr nemůže vydati poplatníkům ani právník, ani absolvent gymnasia, nýbrž je naprostou nutností, aby ministerstvo financí zařadilo do stavu zaměstnanců lidi s praktickými i teoretickými znalostmi, a to podle výrobního charakteru, který v obvodu té které berní správy převládá. Jen tak dojde k obnově přátelštějšího styku poplatníků s finančními úřady a zastaví se vyrábění papírových daňových nedoplatků miliardových hodnot.

Považuji však za nutné při této příležitosti upozorniti na okolnosti shodně z různých míst zdůrazňované, že zaměstnanci finančních úřadů prostě nestačí na přezkoumání daňových přiznání, protože každý obstarává až několik tisíc daňových kont, která už fysicky nemůže zpracovat. Vlastní činnost berní i je pak zaměstnancům neobyčejně ztěžována přímo lavinovitou výrobou různých výkazů, statistik, přehledů atd., z nichž pak nadřízené úřady vyrábějí sumáře pro okresní úřady, ty pro zemské úřady a tyto opět pro centrální úřady, kde pak nakonec představuje takový ohromně drahý elaborát pouze kus papíru, který nepomůže ani poplatníkům, aby mohli platiti, ani se pomocí takových i statistických cifer nepomůže k likvidaci daňových nedoplatků.

Vyrábění papírových výkazů, na něž bylo vyplýtváno tolik finančních hodnot, že by se za ně zachránilo tisíce ohrožených poplatníků a zabránilo jejich tragediím, stálo se v poslední době jakousi módou ve státní správě.

Důvodně soudím, že právě toto písaření je neštěstím státní správy. Ačkoliv jsme přečetli tolik plamenných slov a zpráv, jak se pracuje na zhospodárnění a zjednodušení veřejné správy - byla k tomu účelu také již ustavena komise - ve skutečnosti se doposud nestalo vlastně nic.

Na str. 12 státního závěrečného účtu je z přehledu patrno, že v r. 1934 činí úhrn osobních nákladů vlastní státní správy 3.762,472.780 Kč a platy zaměstnanců státních podniků 2.020,848.388,16 Kč.

Slavný senáte! Dáte mně jistě všichni za pravdu, že za téměř 6 miliard by měla služba veřejnosti vypadat zcela jinak, ba možno směle říci, že by měla býti lepší a rychlejší než u nejrenomovanější banky a peněžního ústavu. Budiž mi však rozuměno: Nevyčítám státním zaměstnancům, že na ně vynaložená uvedená částka je příliš vysoká, ale obviňuji vedoucí a rozhodující funkcionáře státní správy a administrativy, že neumějí za 6 miliard zreorganisovat veřejnou službu tak, aby odpovídala dnešní době, poměrům a hlavně těm, kteří si vlastně tuto částku zaplatili.

Právem se proto jistě každý poplatník táže, zda se vůbec dočká toužebně očekávané reorganisace státní správy. Žádám proto, aby se senát usnesl na resoluci o reorganisaci zmíněné komise, případně aby reorganisace a zjednodušení agendy bylo svěřeno institucím, které se podobnou činností zabývají, byť i z orgánů stojících mimo státní správu, což by věci konečně jen prospělo.

Ruku v ruce s reorganisací veřejné správy musí býti zkoumáno, zda částka 6 miliard, vynaložená na platy státních zaměstnanců, je mezi ně skutečně spravedlivě rozdělena a zdali odpovídá hodnotě vykonané práce. A tu nelze dále přehlížeti stesky statisíců zaměstnanců na platový zákon, a soudím, že právě slavný senát je nad jiné povolán k tomu aby iniciativně zakročil a vynaložil celý vliv na to, aby neodkladně došlo k novelisaci platového zákona.

O vlastní struktuře státního závěrečného účtu není třeba se šířiti, poněvadž pan předseda Nejvyššího kontrolního úřadu již prohlásil, že zařídí v určitém směru jeho zdokonalení. Než přece dovoluji si poukázati na některé okolnosti. Jsou to především podniky státní. Uznávám nutnost, aby ve státním závěrečném účtu byly číselně uveřejňovány odchylky výsledků od rozpočtů jednotlivých resortů a aby tyto úchylky byly odůvodněny. Bylo by však věci jenom na prospěch, kdyby bylo u státních podniků od této techniky upuštěno, což by přivodilo nejen přehlednost, nýbrž také zjednodušení. Z dosud vykazovaných účtů státních podniků na str. 151 až 279 a odůvodnění k těmto účtům nezíská žádoucího přehledu a posudku o činnosti toho kterého státního podniku žádný člen Národního shromáždění. Navrhuji proto, aby hospodaření státních podniků bylo sněmovnám předkládáno ve zvláštním a samostatném oddílu, a to ve formě všeobecně praktikovaných výročních zpráv. V těchto výročních zprávách by se uveřejnil účet rozvažný a účet ztráty a zisku každého podniku a vedle toho každý podnik by k uveřejnění sestavil podrobnou hospodářskou zprávu, která by výstižně podala hospodářskou situaci podniku. Tím způsobem by odpadlo dosavadní celkem nudné odůvodňování odchylek od rozpočtu, které jen komplikuje rychlý přehled o finančním stavu podniku.

Konečně by bylo také prospěšné, kdyby se u státních podniků preliminoval pouze konečný výsledek, ztráta a zisk, protože dva roky předem sestavovati rozpočet podniků je více méně sestavování a vytahování cifer ze vzduchu. Je to práce celkem drahá a neproduktivní. Lze přece jako u soukromých podniků určiti podle hodnoty kapitálu, investovaného do podniku, jaký výnos má podnik poskytnouti, schváliti mu náklad na personál a investice, a ostatní náklady a příjmy se vyvíjejí podle zákonů jiných než rozpočtových.

Dále fondy. Mnoho se již napsalo a nařečnilo o tom, že konečně každý člen Národního shromáždění se doví o všech fondech jak ve státní správě, tak i u státních podniků. Bohužel, ani tento závěrečný účet nepodává přehledu všech fondů a hlavně přehledu, jak se s prostředky těchto fondů hospodařilo. Navrhuji, aby také v tomto směru se usnesl senát na resoluci, že státní závěrečný účet za r. 1935 bude nejpozději r. 1936 obsahovati oddíl pro fondy, případně fondovní přílohu, a to jak s příslušnými účty, tak s odůvodněním hospodaření fondů.

Jest, mírně řečeno, neodpovědností a nevážností - jak zde již bylo řečeno - vůči členům Národního shromáždění, že nemají po 14 let žádné vědomosti o řadě institucí fondovních, jež hospodaří miliardovým jměním.

Leč mimo fondy jest ve státní správě jednotlivých resortů, zejména školství a vnitra, řada různých nadačních a fondovních objektů se statky o výměře přes 50.000 ha polí a lesů. Také o hospodaření těchto objektů a zejména o tom, kam plynou užitky z těchto podniků a jak jest jich upotřebeno, musí státní závěrečný účet podávati přehled a hospodářskou zprávu.

Dále také všechny ostatní skryté a pečlivě sněmovnám tajené úseky hospodaření všemožných titulů a odvětví musí býti konečně sněmovnám u příležitosti předkládání státních závěrečných účtu zpřístupněny a podrobeny kritice. Vždyť na př. o takovém hospodaření státního nakladatelství nevíme ničeho, než co nám sdělí obchodní gremia, knihkupci a pod. Zejména hospodaření státního nakladatelství, které je podnikem státním, je nutno sledovati bedlivě, neboť tento podnik na místo ušlechtilé činnosti najednou se stal ryze výdělečným podnikem. O tom svědčí ohromné zisky: v r. 1929 3,411.024, v r. 1930 3,995.586 Kč, v r. 1931 3,396.910 Kč, v r. 1932 2,547.084 Kč, které by byly ještě větší, kdyby se zde nepřiživovala řada různých protekčních autorů. Ediční činnost státního nakladatelství je totiž deficitní a platí se ze zisku ze školních učebnic a tiskopisů. Navrhuji zde radikální zákrok, především ten, aby byly zlevněny školní učebnice, jichž ceny jsou vzhledem k sníženým důchodům rodičů skoro již neúnosné. Jediné z nekřesťansky vysoce kalkulovaných cen bylo dosaženo uvedených zisků a toho, že státní nakladatelství má reservní fond přes 23 mil. Kč a celkové jmění 50 mil. Kč. O tak obrovském majetku nevíme dohromady nic.

Teď by byly státní domy. Na str. 388 a 389 státního závěrečného účtu je vykázán přehled o hodnotě obytných budov u jednotlivých resortů, který činí celkem 1.080,780.649,94 Kč. Speciálně na obytné budovy upozorňuji proto, že na zadávání bytů ve státních domech mám od státních zaměstnanců stohy stížností. Je-li jen část těchto stížností správná, pak musím otevřeně konstatovati, že by slovo demokracie mělo býti vlastně zakázáno. Nechci vůbec věřiti, že by ve státních domech bydleli především zaměstnanci nejvyšších platových stupnic za nájemné od 1.800 Kč až 2.500 Kč ročně z dvoupokojových bytů, kdežto kancelářští pomocníci a subalterní úředníci musí platiti privátně plnou činži, v Praze 4.000 až 6.000 Kč ročně. Navrhuji, aby zde byla učiněna náprava a vládním rozhodnutím vydány směrnice, podle nichž lze byty ve státních domech přidělovati zásadně sociálně nejslabším úředníkům. A poněvadž ve státním závěrečném účtu není také zjevno, kolik tento miliardový majetek státní pokladně vynáší, žádáme, aby potřebné vysvětlivky o výnosnosti byly napříště uvedeny.

Nyní o aktivech. - Na str. 140 až 150 jsou vykázána státní aktiva: Pohlédnete-li na tuto obrovskou cifru 13.856,170.978,20 Kč, pak každý z vás má jistě radostný pocit, že republice není zle, když má uloženu obrovskou sumu reserv v aktivech. Je však každý trpce zklamán, kdo si podrobně přečte seznam aktiv a jejich bonitu a likviditu. Platí to zejména o kuriosním aktivu u kap. ministerstva školství v částce 9.830,150.542,65 Kč, která představuje státní zálohy na zvýšené učitelské platy podle zákona č. 274/1919 Sb. z. a n.

Žádám, aby byl okamžitě zjednán právní a účetní pořádek v těchto zálohách. Vždyť přece není myslitelno, že by autonomní svazky vůbec mohly uvedenou částku splatiti, když samy dnes zápasí s těžkým finančním nedostatkem. Jde tedy o pohledávku naprosto dubiosní, která již podle obchodního zákona by neměla figurovati ve státních aktivech, neboť tím jen zastírá pravý stav finanční.

A nyní na konec: Není času, abych mohl přednésti všecky připomínky ke státnímu závěrečnému účtu. Nutno však zdůrazniti toto: Má-li státní závěrečný účet býti dokonalý a ve všech směrech instruktivní pomůckou zákonodárných sborů, pak ovšem musí míti Nejvyšší kontrolní úřad tolik sil, aby takový všem požadavkům odpovídající státní závěrečný účet mohl vůbec sestaviti. Nelze utajiti skutečnost, že na nedostatku kontroly mají vinu zákonodárné sbory, protože i laikovi musí býti na první pohled zřejmo, že za náklad, jenž je vykázán na str. 115 závěrečného účtu v částce 5,903.771,75 Kč, nemůže předseda Nejvyššího kontrolního úřadu obstarati věcnou a číselnou kontrolu celé státní správy a státních podniků, jak již zde bylo řečeno. Vždyť tento náklad na vrcholnou kontrolu je přímo směšný proti celkovému obratu státních příjmů a výdajů.

Proto upozorňuji slavný senát na stesk předsedy Nejvyššího kontrolního úřadu, uvedený v 2. odstavci úvodu na str. 46, a navrhuji, aby pilným resolučním návrhem byla vláda požádána o okamžité schválení rozmnožení sil Nejvyššího kontrolního úřadu v nejbližší schůzi min. rady, a to bez ohledu na personální návrhy ostatních resortů. Jediné tak bude dosaženo náležité kontroly a účelné sestavy státního závěrečného účtu, který potom bude vlastně pro každého člena Národního shromáždění nezbytnou státnickou pomůckou a nikoliv jako dosud jen účetní uzávěrkou, která se předkládá sněmovnám ke schválení obvykle v době, jak se říká, kdy je nedostatek jiné legislativní práce.

Konečně k žádanému opatření je právě a jediné kompetentní Národní shromáždění, neboť podle zákona č. 175/1919 Sb. z. a n. je Nejvyšší účetní kontrolní úřad orgánem Nár. shromáždění, a nesmíme proto dopustiti, aby do personálních věcí tohoto úřadu zasahovaly resorty jiné. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Pajor. Dávám mu slovo.

Sen. dr Pajor (maďarsky): Veľavážený senát!

Predložený štátny záverečný účet za r. 1934 je skvelým dokladom planého hospodárenia vlády. K deficitu 1.383 milionov, ktorý sa javí zo záverečného účtu, mohlo dojsť len preto, lebo nemáme nezávislého štátneho kontrolného úradu, ktorý by bol v stave zabrániť prekročeniu rozpočtu.

Opätovne poukázali sme na ta, že zriadenie nezávislého kontrolného orgánu štátneho hospodárenia je velmi naliehavé, lebo bez neho bude sa s roka na rok opakovať smutná skutočnosť, že štátne hospodárenie končí vždy ťažkým deficítom. Nesnadno, avšak preca len bolo by možno hospodárskou krízou snáď omluviť deficit vtedy, keby on sa jevil len v jednom roku; ale jestliže vidíme, že v r. 1930 činil deficit 425,6 milionov, v r. 1931 125,7 milionov, v r. 1932 1.748 milionov, v r. 1933 1.680 milionov a v r. 1934 1.384 milionov, t. j. pokladničný schodok činí za 5 rokov skoro 5,5 miliardy, tu tento smutný obrázok nesmieme pričítať hospodárskej kríze, ale musíme ho pričítať planej hospodárskej politike vlády.

Vláda musela znať a tiež znala smútnu hospodársku situáciu, a práve preto mala svoju finančnú politiku prispôsobíť týmto špatným hospodárskym pomerom. Viem, že teraz po dvoch rokoch je každá kritika hádzaním hrachu na stenu a že záverečný účet bol zákonodarstvu predložený len preto, aby ľud uveril, že tuná vládne ešte plne parlamentarizmus a ideálna demokracie, ač zákonodarstvo nie je ničím iným ako oligarchickou samovládou politických strán, somknutých v koalícii.

Podla záverečného účtu činí náš štátny dlh skoro 41 miliard, čo znamená, že na každého obyvateľa pripadá asi 3.000 Kč štátneho dlhu. Tento štátny dlh 41 miliard pohltne ročne 2 miliardy úrokov, a uvážíme-li, že ročný úhrnný štátny príjem činí asi 8 miliard Kč, dospievame k smutnému výsledku, že jednu štvrtinu ročných štátnych príjmov musíme použiť ku plateniu úrokov.

Jestliže k tomuto štátnemu dlhu pripočítame dlh samosprávnych korporácií vo výške asi 20 miliard a vezmeme-li v úvahu asi 1 miliardu úrokov z tohoto dlhu, tu sa nám podáva obrázok, v ktorom sa zračí hospodárstvo verejné. A táto velmi smutná hospodárska situáciá je ešte lepšie ilustrovaná okolnosťou, že počet poplatníkov dane dôchodovej činí sotva 3 miliony osôb, a tedy viac ako polovíca obyvateľstva nemá minimálneho príjmu 500 Kč, predpísaného finančnou správou, a pridáme-li k tomu, že 65% dane dôchodovej platia osoby v pomere slúžobnom a že každý sedemnásty práce schopný človek je dnes bez zamestnania a že na podporu v nezamestnanosti vypláca sa ročne 750 milionov Kč, tu sa nám vytvára smutný obrázok hospodárskej situácie.

Pri posudzovaní tejto situácie nemôžeme ponechať bez zreteľa, že dlh na pokladničné poukázky, ktorý činil v r. 1934 4.423 milionov, zvýšil sa spolu s pokladničnými poukázkami vo výške 2.289 milionov, vydaných v r. 1935, na 16.712 milionov, ktorá suma činí 90 % ročného 8 miliardového rozpočtu, čo znamená, že v našom štátnom hospodarení žijeme do 90 % z dlhu.

Prekvapuje nás i to, že štát má vo svojej správe asi 80 rôznych fondov a záverečný účet zmieňuje sa len o hospodárstve 5 fondov a iba z parlamentnej debaty o záverečnom účte sa dozvedáme, že jestvuje istý 85milionový fond dôchodkových pokút, spravovaný úradníkmi ministerstva financií, z ktorého boly vybudované akési domy pre finančnú stráž, ktoré má v prenájme štát a platí za to fondu nájomné. Podľa platných finančných zákonov je každá dôchodková pokuta príjmem štátnym, a preto navrhujem, aby ministerstvo financií bolo súrne vyzvané, aby podalo súrnu zprávu, o ostatných fondoch, ktoré má vo správe, a o ich príjmoch.

Ďalší smutný obrázok nezodpovedného hospodárenia s verejnými peniazmi skýta sa nám z výsledkov záverečného účtu štátnych podnikov. Z 18 štátnych podnikov končilo v r. 1934 deficitom 8 a úhrn deficitu u všetkých podnikov činí asi 700 milionov Kč. Jestliže uvážime, že tieto podniky by maly byť spravované ako podniky obchodné, musel by sa tu vykazovať čistý zisk a nie deficit.

Treba vážne odsúdiť, že ministerstva financií, nár. obrany a verejného zdravotníctva prekročily bez povolenia rámec rozpočtu a tedy že hospodárily oproti jasným ustanoveniam zákona. Musí byť postarané o to, aby sa takéto prípady nemohly opákovať beztrestne. Pri tomto väčšom prekročení je nápadné, že vládna správa nevyčerpala úver preliminovaný na investície. Z dát záverečného účtu možno konštatovať, že v r. 1934 bolo vybrané na Slovensku o 39% viac daní, než koľko bolo preliminované v rozpočte. Naproti tomu v celej republike je príjem daní o 2% nižší, než bolo preliminované. Je všeobecne známe úplné zadlženie obyvateľstva, 40%ná štagnácia obchodu a živností vôbec v celej republike, avšak naproti tomu daňové bremená zvýšily sa o 30 %. Je všeobecne známe i to, že hospodárska bieda, zvaná hospodárskou krízou, je na Slovensku podstatne väčšia ako v zemiach historických, a práve preto treba odsúdiť krutosť finančných úradov, ktorej výslednicou je výber väčších daní než preliminovaných, čím celé hromady poplatníkov sú zničené.

Počuli sme ostatne od pána predsedu vlády i od pána ministra verejných prác, že vláda chce určitú časť priemyselných podmikov zo zemí historických presídliť na Slovensko a Podkarpatskú Rus. Tešíme sa, že naše stanovisko stran otázky industrializácie Slovenska konečne doznalo pochopenia. Slovenska malo zdravý a vyvinutý priemysel, tento však bol ubitý štátnou colnou válkou a podstatne vyvinutejším veľkopriemyslom českým. Môžeme tedy teraz od vlády očakávať, aby vláda jestvujúce ešte, avšak skomierajúce podniky zveľadila a zaniklé podniky vzkriesila k novému životu.

Je nápadné, že pri určovaní smerov štátneho hospodarenia neuvažuje vládna správa o dobrozdaniach hospodárskych organizácií, ktoré silne zdôrazňujú, že nie je správne vylučovať zásadu osobnej zodpovednosti z podnikania. A preca vládna správa svojím monopolizačným, syndikalizačným a kartelizačným smerom činí pravý opak, zvyšuje ceny, snižuje potrebu a znesnadňuje živobytie. Úkolom štátu je vystupňovať podnikateľskú činnosť, tvoriť predpoklady hospodárskej aktivity a odstraňovať jej prekážky. Jeho povinnosťou je vytvoriť právnu, finančnú, hospodársku a politickú istotu, lebo bez tejto istoty je podnikanie nedôverivé a uteká kapitál zo zeme.

Pán predseda vlády vo svojom prejave k žurnalistom vyjadril svoj názor, že vraj zlepšovaniu hospodárskej situácie nasvedčuje fakt, že stav úsporných vkladov sa zvýšil. Je pravda, že stav vkladov u sporitelní v r. 1935 vzrastol o 706 milionov, táto okolnosť však nenasvedčuje zlepšeniu hospodárskej situácie, ale naopak dokazuje jej zhoršenie.

Z výročných zpráv Československej eskomptnej banky, ktorej čistý zisk činí 3 mil. Kč, Anglo-Prago banky, ktorej čistý zisk činí 865.000 Kč, Živnobanky, ktorej čistý zisk činí 19 mil. Kč, Legiobanky, ktorej čistý zisk činí skoro 6 mil. Kč, Českej priemyslovej banky, ktorej čistý zisk činí 1,2 mil. Kč, vidíme, že prírastok stavu vkladov sú obnosy uvoľnené v dôsledku úbytku výroby a obchodu a tento prírastok tedy nie je zlepšením hospodárskej situácie. Nenamietame nič proti prosperite českých bánk, tu musím len poukázať na to, že určitá časť výš uvedených ziskov pôvodí z príjmov slovenských filiálok menovaných bánk a tedy zo Slovenska, a naproti tomu čiste slovenské a hlavne maďarské banky pracujú s velkými stratami. Mám obavy, že bude-li český priemysel presídlený na Slovensko, dojde tiež na poli priemyslu k tomu istému faktu, a preto neprajeme si presídlenie priemyslu českého, ale podporovanie priemyslu slovenského.

Už je na čase, aby vláda uznala konečne ťažkú hospodársku situáciu Slovenska, aby uznala práva menšín a splnila ich požiadavky, aby vniesla do svojho vládnutia viac lásky a pochopena a stávajúcu nedôveru nezväčšovala paragrafmi, ktoré silne zasahujú do slobôd osobných a do súkromného vlastníctva.

Keďže systematické prekročovanie výdavkov, nedostatočnosť príjmov a vzrast dlhov v štátnej domácnosti sú symptomy, ktoré sa stále opakujú, neberem na vedomie predložený záverečný účet. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Maixner. Uděluji mu slovo.

Sen. Maixner (německy): Slavný senáte!

Finanční hospodářství státu skládá se ze dvou dílů, ze státního rozpočtu a ze státního závěrečného účtu; zcela ku podivu se na státní rozpočet v naší republice klade největší váha, při poradě o státním rozpočtu konají se nekonečné debaty, rovnováha ve státním rozpočtu mezi příjmy a výdaji má nikoli nepatrný vliv na úvěr státu a je mírou hodnoty naší koruny. Důvěra ciziny a československého občana spočívá na správném finančním hospodářství. Všechny uvedené důvody, proč se státnímu rozpočtu přikládá největší význam, jsou mylné, neboť po mém zdání je mírou pro správné finanční hospodářství státu nikoli rozpočet, nýbrž konečné vyúčtování státu. A toto konečné vyúčtování se v naší republice namnoze bagatelisuje v domněnce, že se tím naše špatné finanční hospodářství může před obyvatelstvem ukrýti.

Jestliže státní závěrečný účet v posl. sněmovně projednáván a vyřízen byl v týdnu od 10. do 15. února, pak je na pováženou, jestliže dnes dne 28. dubna, tedy teprve po 10 týdnech, byl tento státní závěrečný účet dán na denní pořad senátu, kdy jsme přece od deseti týdnů, jak známo, projednávali věci jen zcela podružné.

V debatě posl. sněmovny od 10. do 15. února projevily se věci velmi nepříjemné, také státu věrní zástupcově lidu z českých vládních stran nemohli zakrýti svou nespokojenost nad naším finančním hospodářstvím a pan ministr financí, předstíraje nemoc, vyvodil své důsledky. Průtah se státním závěrečným účtem v senátě zdá se mně býti částí té uspávací politiky, s jakou se v naší Československé republice tak rádo vládne. Chtělo se, aby se zapomnělo na tvrdá slova parlamentu a jeho státu věrných zástupců lidu, a proto asi dán byl státní závěrečný účet teprve dnes po 10 týdnech na denní pořad senátu.

Při poradách o státním hospodářství a o státních financích opětuje se od trvání naší republiky každoročně týž zjev. Sluneční jas a nejlepší pořádek ve financích, přebytky při předložení státního rozpočtu a kocovina s milionovými schodky při předložení státního závěrečného účtu.

Tuto kocovinu charakterisují zajisté nejlépe úvodní slova předložené zprávy, tisk 61: "Státní závěrečný účet za rok 1934 jest opětně, jako státní závěrečné účty posledních let, obrazem finanční tísně našeho státu."

Jestliže se takovýchto slov užívá v úřední zprávě tisk 61, pak mluví to za celé svazky a stojí to v příkrém rozporu s marnotratnictvím, které jsme my ze sudetskoněmecké strany nedosti často kritisovali v oboru menšinového školství, v oboru často zbytečných státních úřadů, v oboru přepychového snad zbrojení atd., atd.

Tato tvrdá a otevřená slova zprávy tisk 61 charakterisována jsou hospodářskou krisí, tedy smutnou skutečností, o které skoro všichni zástupcově lidu promluvili celé svazky a kterou odstraniti bylo by věcí československé vlády. Sudetskoněmecká strana ukázala dosti cest, jak čeliti hospodářské krisi, kteréžto cesty poukazovaly hlavně na dobrou národohospodářskou shodu s naším největším sousedem, s Německou říší.

Autor tisku 61, počítaje s duší lidu, nalezl značný pokrok v tom, že státní příjmy r. 1934 stouply o 113,4 milionů Kč, a jen mimochodem poznamenal, že zvýšené příjmy u daně z obratu, zdanění zásob textilu, vysoké předpisy a doplňky r. 1932 spolupůsobily při těchto větších příjmech, které při potřebě peněz státu ve výši 11 miliard nehrály ani zvláštní roli.