Vážení, tak se na jedné straně promíjejí tresty zlodějům a defraudantům, a tak na druhé straně se zachází s poctivým dělníkem!

Druhý případ. Nad Vizovicemi na Valašsku se staví dráha. Je tam tábor mladých pracujících. Ten pořádek je dnes tak zvrácený, že za 25 Kč denně není práce pro člověka, ale pracuje-li v pracovním táboře za vojenskou stravu, za vojenské disciplíny a za 15 Kč týdně, to pro něj práce je. Mladíci se tam drží, protože jim slibují práci dál. Mnohý tam zůstane rok nebo půldruhého roku a pak odejde, mnohý dostane práci ve Zlíně a uteče třeba až tam z té práce. Mezi tyto mladé přišel funkcionář dělnické mládeže Jaroslav Honzák. Četníci ho tam tak zmlátili pendreky a pokopali, že rovněž ho museli křísit. On četníky jako veřejný funkcionář znal. A víte, co se stalo? Vůbec mu byla odepřena lékařská prohlídka a ještě pro urážku četníků byl odsouzen krajským soudem v Uherském Hradišti k týdennímu vězení. Státní zástupce se odvolal a nejvyšší soud v Brně toto vězení mu zvýšil na 5měsíců. (Veselost. - Slyšte!) Prosím, to je obraz spravedlnosti! (Sen. Novák [rep.]: To bylo nějak jinak!) Bylo to tak, jak to líčím já.

Zač se z rozpočtu státního platí nejen výkonní vrchnostenští orgánové s pendrekem, bajonetem a puškou a zvláště zač se platí ze státních peněz také ti páni soudcové, o nichž již dávno v parlamentě křičel posl. dr Jar. Stránský, že bude nutno vysvléci jejich fašistické duše ze soudcovských talárů. (Výkřiky.).

Zde vidíte, že nejen pan referent, ale i ostatní páni senátoři kritisují jak členy vlády, tak i nehospodárnost, avšak schválili už napřed zákony, podle nichž se dovolilo takové vydání, a také schválí i ta vydání, která nebyla zákonodárnými sbory, jak ústava a zákony káží, schválena. V každé, jen trochu ústavní zemičce jest jedním z vrchnostenských práv zákonodárného sboru, povolovati vládě rozpočty a schvalovati účetní uzávěrky. U nás se nemůže tvrditi, že by to bylo vrchnostenským právem zákonodárných sborů, když vláda přes výslovné znění zákona si vydává, kde chce co chce, a ví, že se jí to na konec schválí. Promiňte, pánové, před 2000 roky říkal o fariseích veliký prorok: Nedejte na jejich slova, ale dívejte se na jejich skutky, a podle těchto skutků je posuzujte!

Ale je třeba, aby lid jednou začal činy zákonodárných sborů a vlády čsl., která takto hospodaří, podle skutků posuzovati. V tomto režimu není naděje na nápravu, dokud největší exekutiva, pracující lid měst, který žije v bídě, a pracující lid venkova, jemuž dnes ve statisícovém množství hrozí exekutor vyhazovem ze zděděných baráčků, dokud tato lidová exekutiva pomocí lidové fronty nevyžene od moci vládu (Potlesk komunistických senátorů.), která nedovede ani politicky, ani hospodářsky hospodařit, ani nedbá platných zákonů. Tato vláda lidové fronty nejen že zavede zde pořádek (Sen. Modráček: Děkuji pěkně!), ale také každého, který bude hospodařiti takovým způsobem, jak účetní závěrka dokazuje, nejen že odstraní, ale také co nejpřísněji potrestá. Jedině taková vláda, kde nebudou rozhodovati korupční strany a jednotlivci, zavede v tomto státě pořádek. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen. Hokky.

Sen. Hokky (maďarsky): Veľavážený senát!

Z mojej strany môj kol. sen. dr Pajaruž sa podrobne zaoberal s rozpočtom, rešp. so záverečným účtom z r. 193.4. Nebudem sa s ním in merito zabývať, lebo beztoho je bezúčelný každý návrh, prichádza-li on zo strany opozičnej; aj keby takýto návrh zachránil štát, ani vtedy by nebol vzatý v úvahu len preto, lebo ho podala opozícia. Svojho času ako poslanec predkladal som po dobu dľhých rokov posl. snemovni návrhy, ktoré boly v prospech štátneho rozpočtu a záverečného účtu a smerovaly k správnejšej manipulácii s imaním, avšak nikto si ich nevšímal.

Tuná vôbec nie je dôležité, akú agendu má štátny kontrolný účetný úrad, na koľko zná právo nahliadnuť do rozpočtu a záverečného účtu a na koľko móže pohnať k zodpovednosti toho, kto prekročí štátny rozpočet. Tuná je to úplne ľahostajné. Tuná sa hospodári bez sankcií. Velmi správne odpovedal p. sen. Mikulíček na otázku, kto nesie odpovednosť za prekročenie rozpočtu. Nikto ju nenesie. Lebo tam, kde niet zákona o obore pôsobnosti ministrov, kde niet zákona, dľa ktorého by ministri mohli byť pohnaní k zodpovednosti a po prípade i trestaní, tam vôbec nemôže byť reč o tom, aby nemohol byť prekročený predpísaný rámec rozpočtu a záverečného účtu.

Dokiaľ sa tak nestane a dokiaľ štátnemu účetnému kontrolnému úradu nebude dané právo, dľa ktorého by mohol pánom ministrom zabrániť prekročenie rozpočtu, do tých čias nemožno tu vážne hovoriť o rozpočte a záverečnom účte. Je to iba hračka s číslicami, žiaľbohu s takými, ktoré idú do milionov. Stále nás obviňujete, že sme iredentisti, ale jestliže podáme návrh, ktorý je v prospech štátu, toho si nevšimnete.

Pán sen. Pajor už poukázal na to, že jestvuje 82 rôznych fondov, ktoré nemusí nikto vyúčtovať a ktoré sú zpravované tak, ako keby boly vlastným majetkom ich správcu a ako keby ani parlament ani senát nemal práva do toho sa vmiešovať. Najklasickejším príkladom na to je, že za 85 milionov, vybraných na dôchodkových pokutách a spravovaných interne ministerstvom financií, boly postavené domy pre finančnú stráž, za ktoré domy však platí štát nájomné. Za takejto peňažnej správy je záverečný účet džunglou, ktorá je neprehľadná ako prales liánami prepletený.

Sám pán zpravodajca rozpočtu musel uznať, že za posledných 5 rokov vykazuje štátna domácnosť asi 6 miliard deficitu. Oproti tomu vykazuje sa plus asi 10 miliard, ktorú sumu musel sám pán zpravodajca prehlásiť za fiktívnu. Táto asi 10 miliardová suma vznikla tak, že neštátnym učiteľom vyplácajú sa zálohy na miesto skutočného platu. To zasa má svoj pôvod v tom, že neštátnym učiteľom ešte ani dosiaľ nebola daná rovnoprávnosť so štátnymi učiteľmi. A tedy: keby sa platy neštátnych učiteľov predpisovaly zákonom, tu by tento 10 miliardový prebytok ihneď bol zredukovaný na nulu, ba zjavil by sa ako schodok. Tu pokladám ešte za nutné zmieniť sa o tom, že české noviny uvádzajú tieto položky tak, oko keby týchto čiastok bolo treba v prvom rade alebo výlučne ku hradeniu platov neštátnych učiteľov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, oproti čomu musím prehlásiť, že tento 10 miliardový obnos je v prvom rade zálohou na platy zemských a cirkevných učiteľov zemí historických.

Nebudem sa podrobne zabývať so záverečným účtom, lebo to nemá smyslu, chcem len učiniť niekoľko poznámok ohľadom Podkarpatskej Rusi. Vládna správa tvrdí, že na Podkarpatskú Rus dopláca, avšak ešte ani raz nesostavila krajinské rozpočty Slovenska a Podkarpatskej Rusi, aby sme z číslic čisto videli, koľko je tam príjmov a koľko výdavkov a aký je pomer medzi nimi. Som presvedčený, že keby vláda zmohla vykázať, že na Podkarpatskú Rus dopláca, snažila by sa vykázať to i ciferne, lebo nemožno si predstaviť, že by tak neučinila, keby toto doplácanie mohla dokázať.

Tu musím sa zmieniť o tom, že úrady administratívne neúprosne trestajú každého, u koho sa najde len nepatrná príčina k trestu. Priamo čihajú četníci na ľuďoch, hľadajú, pátrajú po príčinách, aby mohli ľudí trestať. V Podkarpabskej Rusi na pr. potrestajú ihneď gazdu, keď mu s fúry odpadne nejaké steblo slamy, ale i potom ešte očakávajú, aby ľudia mali lásku k administratívnym úradom. Mohol bych uviest nespočetné takéto v prípady, lebo veď vieme veľmi dobre, že tieto pokuty sú k tomu, aby obnosmi, vybranými na tieto pokuty, hradené boly deficity rozpočtové.

Musím sa tiež zmieniť o tom, že hmotné úkoly výslovne štátne prenášajú sa na preťažené a zadlžené obce. Tak stavanie škôl je úkolom štátnym. Zriadi sa na, pr. stredná škola, obchodná, či živnostenská škola, a nikto sa nestará o to, v akej budove je umiestená. Keď už škola asi 3 až 10 rokov trvá v nejakej špatnej, veľakráť v úplne schátralej budove, tu potom prichádzajú vyhrôžky, že vraj ak sa nepostaví taká a taká budova, bude škola tam alebo tam presťahovaná, kde už ponúkajú väčšie obnosy. Takéto nevážne licitovanie je ministerstva nedôstojné a nekvalifikovateľné je jednanie, ktorým sa takto prešujú z obce peniaze na účely školy. Deje sa tak zvlášte v krajoch maďarských, kdežto v krajoch slovenských najde sa vždy nejaký spôsob, aby takéto výdavky boly hradené z peňazí štátnych. Do tejto kapitoly patria tiež stavby obecných škôl. Kým v krajoch slovenských rozťahujú sa obrovské školy uprostred blata malých dedín, dotiaľ márne žiadame v krajoch maďarských o opravu školy, ktorá je na spadnutie.

Naprosto nepochopiteľne a nezákonne požaduje zemský úrad v Užhorode hlavne od maďarských obcí a miest v Podkarpatskej Rusi hradenie vecných nákladov školy, keďže najvyšší správny súd vyniesol už o tejto veci meritorné rozhodnutie a zamietol požiadavku zemského úradu. Tak sa potom stáva, že obce nie sú vstane vyhoveť ani najpotrebnejším zdravotným požiadavkom, nemôžu zriaďovať vodovody a prevádzať kanalizáciu. Nákazy v plnom slova smysle zúria, tyfus, spála a iné nákazy berú neuveriteľne mnoho smrteľných obetí medzi dospelými a deťmi. V Berehove, Sevfuši a v mých mestách, kde niet vodovodu, je tak špatná voda a studne sú tak infikované, že sú pravými parenišťami epidemií. Obce a okresy, ale i sama krajina sú tak zadľžené, že sú proti tomu bezmocné. Obce už ani svojich úradníkov ani svoje dlhy nie sú vstane platiť. Za starodávna bývaly obce, kde obyvatelia ani štátne dane neplatily a obec ich platila za nich. Dnes sa deje opak toho. Obce snášajú i výslovne štátne bremená.

Ľud klesá pod tisícerými ťarchami, ale štátnej podpory sa mu nedostane. Márne som žiadal, aby okres sevľušský vyhlásený bol za okres núdzový. V r. 1933 bol zpustošený povodňou, v r. 1934 hrozným krupobitím, v r. 1935 suchom, takže tu boly všetky príčiny, aby bol prehlásený za okres núdzový, a preca sa tak nestalo.

Gazdovia, živnostníci a obchodníci sú neuveriteľne zadlžení. Nezamestnaní po celú zimu, sotva dostali nejakú podporu. Kým v zemiach historických boly vyplatené robotníkom miliardy, dotiaľ hladujúci v krajoch maďarských nedostali ani tisíce. A preca toľko hladu a nemocí nebolo snáď nikdy medzi ľudom, ako v tejto zime.

Dokiaľ sa hospodárenie so štátnym majetkom a štátnymi príjmy bude diať bez kontroly ako dosiaľ, dokiaľ štátny kontroluý účetný úrad nebude vystrojený právami vynesením moderného zákona a svedomitým vykonávaním toho zákona a dokiaľ jednotlivé ministerstvá budú môcť beztrestne prekročovať rozpočet, dotiaľ nepríjmem ani záverečný účet z r. 1934, ani záverečné účty z rokov budúcich. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1934 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku byl schválen podle zprávy výborové a aby byl udělen dodatečný souhlas k překročení výdajů věcných i osobních při kap. 5, 8 a 20 státního rozpočtu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačený návrh rozpočtového výboru se schvaluje podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s resolucí rozpočtového výboru, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tato resoluce se přijímá.

Projednáme nyní odst. 3 pořadu:

Zpravodaji jsou za výbor zahraniční sen. Sláma, za výbor národohospodářský sen. Dytrych.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. Slámovi.

Zpravodaj sen. Sláma: Slavný senáte!

Doplňkový protokol k dodatkové úmluvě z 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března 1921, sjednaný dne 26. července 1935, pojednává o změně určitého celního sazebníku mezi republikou Československou a královstvím Italským, ale podotýkám, že v důsledku prováděných sankcí tento dodatkový protokol prozatím účinku nemá. Podle odst. I Italie vzdává se výhody smluvního cla na česnek, sjednaného u saz. čís. 41 čsl. celního sazebníku v příloze A k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě československo-italské ze dne 23. března 1921.

Podle odst. II. smluvní clo sjednané shora řečenou úmluvou pro následující položku československého celního sazebníku podle přílohy A, připojené k řečené úmluvě, pozměňuje se takto:

ex 118. Masité droby: mortadella, zamponi; cotechini, speciální salámy t. zv. veronský, milánský, fabrianský a florentský 850 Kč.

V odstavci III Italie přiznává Československu výhodu smluvního cla pro následující položky italského celního sazebníku v tomto rozsahu:

911 b bis Drobné zboží z obecných kovů: 1. pozlacené anebo platinované 1.800 Kč, 2. postříbřené 1.200 Kč 3. poniklované a chromované 1.050 Kč, 4. ostatní 650 Kč.

Do této položky spadají "nepravé bižuterie", t. j. předměty, vyráběné z kovu také ve spojení s jinými hmotami, pro osobní ozdobu mužů, žen, pro klobouky, oděvy a obuv, jako: spony, brože, náramky, prsteny, přezky pro oděv a obuv, klipsy, přívěsky a závěsky, náhrdelníky a řetízky, ozdoby na vlasy.

ex 911 e: I. Pudřenky, tabatěrky a pouzdra na cigarety: 1. obyčejné 650 Kč, 2. jemné 1000 Kč. II: Potřeby kuřácké, kancelářské a toaletní: 1. obyčejné 525 Kč, 2. jemné 1.050 Kč.

Podle hlavy IV Československo vzdává se výhody smluvních cel na "obyčejné a jemné drobné zboží", stanovených položkou 911 e/1 -2 italského celního sazebníku podle přílohy B, připojené k dodatkové úmluvě z 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě československo-italské z 23. března 1921.

Zahraniční výbor pojednal ve své schůzi dne 27. listopadu 1935 o shora uvedeném vládním návrhu, kterým se má schváliti podepsaný doplňkový protokol obchodní a plavební smlouvě s královstvími Italským. Z tohoto doplňkového protokolu jest vidno, že vláda se vynasnažila vykompensovati italský požadavek o uvolnění smluvních cel na nepravou bižuterii podle pol. 911 e) a drobné zboží z obecných kovů a obdržela vyvázání smluvního cla u čísla, ex 118 československého sazebníku na mortadellu, salámy atd., které bylo vázáno sazbou 850 Kč, stanovenou pro jihoslovanské a rumunské zboží tohoto druhu, jakož i vyvázání smluvního cla u č. 41. československého sazebníku na česnek.

Ve snaze zabezpečiti našemu průmyslu jabloneckého a drobného zboží z obecných kovů i dále vývoz do Italie, sjednala vláda s Italií po vyvázání starých smluvních cel nové smluvní sazby, které jsou stanoveny podle druhů zboží a materiálu zpracovaného. Nová cla jsou sice vyšší, umožňují nám však i nadále vývoz do Italie.

Zahraniční výbor proto doporučuje slavnému senátu tento doplňkový protokol k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám oslovo zpravodaji výboru národohospodářského, p. sen. Dytrychovi.

Zpravodaj sen. Dytrych: Slavný senáte!

Za výbor národohospodářský připojuji se k vývodům a k návrhu výboru zahraničního.

Předseda (.zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme ještě odstavec 4 pořadu:

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr Klouda, za výbor národohospodářský sen. Novák (rep.).

Dávám slovo panu zpravodaji sen. dr Kloudovi.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte!

Mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie po několik let obnovuje se ujednání o vyclívání švestek dovážených z Jugoslavie do Československa před 15. srpnem. Na základě obchodní smlouvy naší s Jugoslavií ze dne 14. listopadu 1928 a dodatkové úmluvy k ní ze dne 30. března 1931, platí od 15. srpna toho kterého roku smluvní celní sazba 15 Kč za 100 kg švestek nasypaných o hrubé váze nejvýše 20 kg.

Jugoslávská vláda také loňského roku vyslovila přání, aby toto smluvní clo na švestky per 15 Kč za 100 kg hrubé váhy prodlouženo bylo i na rok 1935 od 1. srpna. do 31. srpna se zřetelem na časnější dozrání švestek.

Vláda československá přání tomuto vyhověla a platí tedy také na rok 1935 tato celní opatření.

Zahraniční výbor projednav vládní návrh ve schůzi dne 27. listopadu 1935 konané, uznal vhodnost tohoto celního opatření a usnesl se navrhnouti senátu toto schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou dohodu k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze 14. listopadu 1928, sjednanou výměnou not ze dne 26. července 1935 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, č. 171 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Novák (rep.). Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Na základě dodatkové úmluvy ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928 jsou vyclívány čerstvé švestky dovážené z Jugoslavie v bednách a koších o nejvýše přípustné hrubé váze do 20 kg smluvní sazbou 15 Kč za 100 kg počínaje od 15. srpna. Vzhledem k letošnímu opětnému časnějšímu dozrání švestek přednesla vláda království Jugoslavie prostřednictvím svého vyslanectví v Praze žádost, aby povolena byla i v tomto roce výhoda aplikace (smluvní položka 37 a), 6 B (LL) sazbou 15 Kč za 100 kg na švestky podle výše uvedené váhy již od 1. místo 15. srpna obdobně jako roku 1934. Vláda republiky Československé povolila v zájmu zdárného vývoje vzájemného obchodu československo-jihoslovanského aplikaci z citované smluvní sazby celní již od 20. července vládní vyhláškou ze dne 14. července 1934, čís. 156 Sb. z. a n., schválenou tak usnesením posl. sněmovny dne 26. března 1935 a senátu N. S. dne 4. dubna 1935.

Žádost vlády jihoslovanské, aby smluvní clo na švestky bylo prodlouženo v loňském znění, odůvodněna je stejně jako loni časnějším dozráním švestek a prodloužení bylo uvedeno v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, čís. 171 Sb. z. a n.

Tento požadavek je v souladu s československými zájmy a opatření toto platí opětně pouze v tomto roce.

Národohospodářský výbor doporučuje slavnému senátu, aby schválil dohodu k úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie tisk sen. 33 i se schvalovacím usnesením. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Projednáme ještě poslední odstavec pořadu:

Zpravodajem je pan sen. Němeček. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Němeček: Slavný senáte!

Dne 6. července 1935 se konala v Hradci u Frývaldova veřejná schůze komunistické strany, na které obviněný sen. Dresl referoval. Ve své řeči pronesl obviněný mezi jiným i tyto výroky: že politika v Třetí říši je politikou Heimatfronty a chce válku; že sudetskoněmecká strana musí dělati to, co Třetí říše poroučí; že základ sudetskoněmecké strany vzešel ze dvou rozpuštěných stran a že to jsou stejní lidé, jako bývalý posl. Krebs, který prchl za hranice; že sudetskoněmecká strana v době voleb vydala ilegální letáky, z nichž prý vycházelo na jevo, že si sudetskoněmecký lid musí vzíti příklad ze saarského hlasování a že tyto volby pro sudetskoněmecký lid znamenají jaksi také hlasování lidu jako saarské hlasování.

V těchto vývodech spatřuje Sudetskoněmecká strana, zastoupená p. K. Henleinem, obviňování z trestných, nečestných a nemravných činů a podává na sen. Dresla žalobu pro urážku na cti.

Imunitní výbor projednal tuto záležitost a navrhuje, aby senát žádosti okr. soudu ve Frývaldově ze dne 27. srpna 1935, č. j. Nt 293/35/2, nevyhověl a žalovaného sen. Dresla k trest. stíhání podle §u 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. nevydával.

Důvody, které imunitní výbor uvádí pro toto své doporučení, jsou tyto: Inkriminované výroky, které tvoří podklad k žalobě pana Konráda Henleina, podané v zastoupení sudetskoněmecké strany, nejsou ničím jiným, nežli opakováním různých tvrzení, jaká jsou veřejně publikována ve velké části veřejného tisku v našem státě a jaká jsou pronášena na řadě i jiných veřejných schůzí, různými stranami u nás pořádaných.

Lze důvodně míti za to, že inkriminované výroky nevybočují z mezí přípustné veřejné kritiky a že strana sudetskoněmecká, která se jimi cítí býti dotčena, má možnost na tato tvrzení reagovati a jejich nesprávnost prokazovati. Proto není vhodno, aby v tomto případě byla omezována svoboda slova a právo veřejné kritiky, stejně jako není vhodno, aby bylo omezováno ústavní právo imunitní ochrany člena Národního shromáždění.

Z těchto důvodů se navrhuje, aby senát v tomto případě žádosti okresního soudu ve Frývaldově nevyhověl a souhlasu k trest. stíhání sen. Dresla neudělil.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Dresla podle §u 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. o ochraně cti.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvadne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Dresla.

Sděluji, že do výboru zahraničního nastupuje za sen. dr Törkölyho sen. dr Turchányi.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 29. dubna 1936 v 11 ½ hod. s

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 143) zákona, kterým se mění a doplňují některá, ustanovení o advokátech (tisk 177).

2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 169).

3. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol k dodatkové úmluvě ze dne 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským ze dne 23. března. 1921, sjednaný dne 26. července 1935 v Praze a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, č. 191 Sb. z. a n. (tisk 58).

4. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná výměnou not ze dne 26. července 193 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. července 1935, č. 171 Sb. z. a n. (tisk 68).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.