Doufám, že v ministerstvu nár. obrany je dnes pár mužů, skutečně odborníků, a těch, kteří mají věc na zřeteli. Ale my jsme povinni - k čemu je tu parlament, Národní shromáždění? - abychom kontrolovali, co se děje nebo co se neděje. Těch věcí, kde budou musit zakročovat branné výbory, bude hodně. Tož, tito vojenští komisaři v pohraničí musí nám organisovati ne vojenské útvary, nýbrž civilní útvary, civilisty. Každý musí vědět, co se má dělat. U henleinovců - já nechci generalisovat všechny Němce, jen konstatuji fakt - na př. z Liberce řada mladých mužů odjížděla do Žitavy a tam prodělávala zvláštní kursy, co mají dělat, kdyby vypukla válka, co mají dělat tady! A my jsme proti tomu neudělali nic! Tož vojenští komisaři, pohotovost na naší straně.

Pohraniční finanční stráž. Některé pohraniční incidenty z poslední doby ukázaly přesvědčivě, že naše finanční stráž - třebas je skvělá, musíme se poklonit před její namáhavou prací - potřebuje reorganisace. Tato reorganisace se musí stát ve směru zvýšené bezpečnosti státu. V této věci jsme zůstali také značně pozadu za státy, jež nás obklopují, hodně za Německem. Musíme dospěti k vytvoření jednotně řízeného pohraničního strážního sboru, který bude tvořit pohraniční stráž finanční s četnictvem a policií v exponovaném pohraničním území. To také v návrhu, který jsem podal, v osnově zákona o ochraně pohraničního pásma je obsaženo.

Telefonní spojení! Uvažte laskavě, že tam, kde byl ten známý incident na bělovesské silnici za Náchodem, celnice se nedovolala toho, aby ministerstvo financí povolilo 200 Kč na telefonní spojení! Ani toho se nedovolala! (Sen. inž. Marušák: Totéž bylo v Českém Těšíně!) Ano, totéž bylo v českém Těšíně. Pak se ovšem Praha dovídá za tři dny, co se tam dnes stalo. To není možné! (Hlasy: A jenom v úředních hodinách!) Ano, a ještě jenom v úředních hodinách. Když jsem v Harrachově, vidím, že se úřaduje od tolika do tolika, v noci je úplně volno. Proč by ti, kteří zavraždili Formise, nemohli úplně klidně odejet? Tady by mohli mordovat, poněvadž na pohraničí není žádných opatření. Nemáme tam ani telefonní spojení, ba ani tak primitivní opatření jako jsou závory, ani psa, který by upozorňoval, že tam v noci přechází někdo přes hranice.

Tedy obrana státu stala by se účinnější, kdyby byla opřena o technické pomůcky mírového života, a mezi nejdůležitější takové pomůcky patří vybudování telefonních spojů. V sousedních státech se v této věci chopil iniciativy průmysl, obchod a banky.

Já závidím Německu tento jeho nacionalismus, který je velmi aktivní. U nás na telefonisaci obcí věnoval slušnou částku jenom ten Baťa. (Tak jest!) V této věci vůbec nesmíme dále skládati ruce v klín. Máme povinnost, abychom přispěli na obranu státu vybudováním telefonní sítě ve všech obcích, především v našem pohraničí. Státní správa telefonní bude obcím jistě v tomto směru vycházeti vstříc, ale potřebuje míti finanční součinnost, která byla a je v Německu u obchodních a bankovních podniků, jimž musí záležeti na telefonním styku jakožto pomůcce hospodářského života.

Také obce budou míti nové úkoly. Pozorujeme-li administrativní změny v evropských státech, stáváme se svědky velkolepé přeměny nejnižších administrativních útvarů, jimiž jsou obce. Všude kolem nás mění se obce z pouhých jednotek hospodářských na jednotky obranné, taková je doba. Měnící se tvářnost války, přináší změněné formy ohrožení obyvatelstva. Tomu se musí přizpůsobiti i postavení obcí, a sice musí se přizpůsobiti potřebám lidu nejbližší pospolitosti, stávají se útvarem pro obranu lidu. Možno říci, že dnešní obce a dřívější obce, je veliký rozdíl. Obecní starosta, tajemník se sborem zaměstnanců stávají se orgánem společné obrany státu, exponentem jednotné státní, účinné obrany obyvatelstva.

Pozorujeme-li tento rychlý vývoj ve svém sousedství - to je sakramentské, člověk si musí dávati vždy za vzor ty sousedy. (Sen. Sladký: Poněvadž ti vědí, co chtějí!) Ano, vědí, co chtějí, a jde to rychle, ale u nás meziministerské připomínky... (Sen. Sladký: Myslíme, že máme kolem sebe beránky, ale máme kolem sebe vlky!) Nechci býti ten beránek, ale nedáme se nikomu.

Nemůžeme se ubrániti dojmu, že bude u nás potřebí řešiti všechny otázky, v nichž jsme daleko zůstali za svým okolím. Obcím tu nastává nové období pracovního sblížení se státem a lze očekávati, že výsledky budou úměrné krásné tradici naší samosprávy.

Mnoho se mluví o menšinách. Já bych si nepřál, aby kterýkoli náš zákon, ať už jde o zákon o špionáži nebo o zákon na obranu státu, byl vykládán jako útok proti kterékoli jinonárodní menšině. Obrana státu je základní, všem společný zájem. (Výborně!) Je to velmi vysoký pojem, který spojuje všechny obyvatelé státu, a bylo by nepochopitelné, kdyby někdo líčil zákon na obranu státu jako normu, která jednotlivé vrstvy nebo národnosti ve státě rozdvojuje. Jde tu o společné nebezpečí a tak to musíme chápat, nebezpečí, které sbližuje. Zásady, na nichž musí býti vybudována obrana státu, jsou dvě, předně neúprosná přísnost proti všem, kteří se staví proti bezpečnosti státu (Výborně!), za druhé dalekosáhlá ochrana obyvatelstva bez rozdílu národní příslušnosti.

Není pravda a také znám Němce z okresu, kde jsem se narodil, na štočku, kolem Něm. Brodu, atd., na Litomyšlsku, kde jsem poslancoval, a dokonce také mezi Němce často zajíždím, a mohu konstatovati, když jsem byl prvním ministrem nár. obrany, že němečtí sedláci prováděli rekvisice daleko pořádněji než naši sedláci. Není pravda, že by u nás byla vžita vzájemná nenávist národních kmenů. Musíme rozlišovati agitaci od skutečného smýšlení lidu. Lid si navzájem rozumí velmi dobře, a vzájemné poměry národnostní záleží na přátelské rovnosti a vzájemném respektování. Zkoumáme-li lidové smýšlení u našich jinonárodních menšin, nacházíme mnoho rysů sympatie, tento lid je milovný pořádku, tento lid chce žíti v silném státě, tento lid chce míti svatý pokoj a mír, aby mohl konečně v míru hospodařit. (Sen. Sladký: A pevnou ruku!) Ano, pevnou ruku, která směřuje k těmto cílům klidného hospodaření a pořádku. Nebudu také spokojen s vládou, která by dělala politiku proti hospodářským zájmům a proti pořádku.

To je pro nás dokladem, abychom učinili stát co nejsilnější a nejspořádanější. Bylo by ode mne nemužné, kdybych otevřeně nemluvil o některých akutních problémech. To je problém německý, problém slovenský, problém Podkarpatské Rusi atd.

Já jsem zakladatelem národního socialismu, je tomu 39 roků, a pokud vím, Hitler chodíval na naše schůze do Vídně a poněvadž nerozuměl češtině, dával si naše řeči překládat, vzal si od nás titul a pokud vím, na začátku převzal také mnoho našich názorů a hesel. Jako nacionalista bych se býval styděl hlásati nenávist proti jakékoli jiné národnosti. Žádný za to nemůžeme, jaké jsme národnosti (Souhlas.), a já jsem již několikráte řekl, že otec mé matky byl Němec ze Štocka. Nemáme u nás žádné, bych řekl, čisté krve, je hodně promíchaná. Vzpomínám si rád na doby v r. 1848, kdy pokrokoví Němci a pokrokoví Češi, kteří se probouzeli z delšího spánku, pracovali ruku v ruce. Rád vzpomínám, jak čeští Sokolové po roce 1869 jezdili do německých měst a byli vítáni turnéry. Sám jsem byl svědkem, jak v Americe Čech a Němec od nás se hlásí k sobě jako krajané. Je to stejné kulturní ovzduší. Na naše sokolské slavnosti, kterých jsem se zúčastnil, chodili němečtí turnéři a na německé slavnosti chodili američtí Češi a Sokolové. To je zcela přirozené. Nepřeji si, aby se nacionalismus stal vzteklinou, aby bylo jeho příkazem kousat jiné, kteří mluví jiným jazykem. (Hlasy: Doufám, že mluvíte k henleinovcům!) Teď mluvím k těm, kteří proti nám by zaváděli podobné metody, a já také tvrdím, že mezi henleinovci je dobrá polovina těch, kteří se dostali do toho vlivem okolností, a že nemůžeme a nesmíme si dovoliti, když zde máme jednu třetinu obyvatelstva německé národnosti, abychom házeli všechny Němce do jednoho pytle. Těm, kteří budou milovat stát a půjdou s námi k obraně tohoto státu, podáme ruku. (Hlasy: To bychom je museli oštemplovat!) Řekl bych, že máme i v českém táboře lidi, které bych také oštemploval. (Výborně!) Nemá žádného smyslu, abychom ukazovali vlastnosti rakouské, Rakousko mělo nešťastnou Vídeň a na tu Vídeň a její politiku doplatilo. Mluvil jsem o tom často v Londýně s tím, kdo nám nejvíce pomáhal, s velkým žurnalistou Steedem, stojí také dnes po našem boku a varuje nás, abychom neprováděli politiku rakouskou. Co Němcům patří, to jsme jím dávali a dáváme. Dali jsme jim školy... (Německé výkřiky: K tomu ještě mnoho chybí!) Uvažte, že jste neměli žádných škol na Slovensku a jak to vypadalo na Podkarpatské Rusi. Ten smysl pro spravedlnost a rovnocennost nacionální způsobil, že jsme tyto školy zakládali tam, kde je Maďarsko nezakládalo atd. Vím, kde máte příčiny ještě si stěžovati. Považuji za hloupost... (Výkřiky.) To si nemohou Němci naříkati, že nemají vysokých škol, mají jich průměrně více nežli my. A podávají-li na nás stížnosti a žaloby v Ženevě, myslím, že to mělo býti lépe promyšleno, poněvadž přijdeme-li s protižalobou, může to pro ně skončiti hůře. Ale já si nepřeji, abychom tyto věci projednávali ve formě různých vzájemných žalob. Považuji ovšem za hloupost, když na př. k vám, kde máte hojnost nezaměstnaných dělníků, když se na př. staví most, nebo něco jiného, najednou z daleka se přivážejí čeští dělníci. To musí dráždit, to úplně chápu. Ale řeknu něco, co zase nás dráždí. Vy máte možnost říkat: Vždyť my nikde zákon neporušujeme. To je pravda, vy ho neporušujete, děláte to daleko šikovněji. Naši živnostníci ztrácejí úvěr ve vašich peněžních ústavech. Je jim vypovídán. Prosím, nemůže nikdo říkat... (Výkřiky sudetskoněmeckých senátorů.) Jsou ty případy, já je znám také.