Co nyní? Nyní vypadáme tak jako Maďaři před třemi lety. Když se Maďaři smířili s Francií, nikdo se s nimi již nehádal. Tak bude i s námi. Němci se smíří s Francií, musí se smířiti. A kdo nám bude pomáhati? Když se oni smíří, zůstaneme sami mezi sousedy, z nichž nás nikdo nemá rád a kteří nás nenávidí.

Včera jsem si dovolil obrátiti pozornost pana předsedy vlády na to, že maďarský rozhlas prohlašuje celému světu, že Československo dá Podkarpatskou Rus pod protektorát Sovětskému svazu. Pan předseda vlády mi prohlásil, že to je bluff. Řekl i to, že prý takových bluffů uslyšíš od Maďarů ještě více. Prosím vládu, aby po této stránce učinila přiměřená opatření. Zároveň s tím musím říci, že nám, Rusínům, nelze odnímati nejkrásnější krajinu, okolí Marmarošské Sihoti, a dávati ji bez našeho souhlasu Rumunům. Proto si přejeme, aby toto krásné město bylo připojeno k naší republice.

Vidím, slavný senáte, že když je bída, musíme hájiti svůj stát všemi způsoby; ale myslím si, že se zřetelem na nebezpečí, ve kterém stát jest, naši bratři Češi nám poskytnou pomoci a dají nám autonomii, zaručenou ústavní listinou republiky a st. germainskou mírovou smlouvou, abychom nebyli třetím nebo čtvrtým národem v naší republice, jak to bylo dosud. V republice musí míti každý národ svá práva, svou svobodu, žije v ní 7 národností a Češi, Slováci, Němci, Maďaři, Rusíni, židé a Poláci musí zde míti stejná práva a stejný kus chleba.

Náš chudý lid bude chrániti hranice státu, když uvidí, že bratři Češi mu poskytnou po moci, podá jim obě ruce, když uvidí, že bratři Češi mu podají jen prst. Proto musím zároveň protestovati proti činnosti četnictva a policie, která podle zákona o ochraně republiky sepisuje seznamy nespolehlivých občanů na Podkarpatské Rusi. Za nynějších poměrů lze často slyšeti ostrá slova o bídě, která panuje na Podkarpatské Rusi, a budou-li se seznamy nespolehlivých přísně sestavovati, může se státi, že bude nutno zapsati do černé knihy celou Podkarpatskou Rus.

Slavný senáte! Až začnou stříleti děla, bratři Češi se budou starati o svou zemi, o Prahu, a my především budeme musiti hájiti hranice naší země. Přeji si, aby nás Hospodin zachránil před touto pohromou, ale k zabezpečení státu si žádám, aby vláda neodkladně poskytla pomoc nouzi trpícímu obyvatelstvu Podkarpatské Rusi.

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Krejčí.

Sen. Krejčí: Slavný senáte!

Jménem klubu senátorů čsl. strany lidové dovoluji si přednésti toto prohlášení:

Zákon o půjčce na obranu státu je vlastně zákonem na zabezpečení našeho státu, jeho existence a k jeho zajištění před možnými velkými škodami. Jestliže rozvedeme šíře pojem obrany státu, můžeme směle říci, že zákon tento je na obranu všeho našeho občanstva, na obranu jeho životů a majetku, na obranu nejen hmotných, nýbrž také kulturních jeho statků.

Velmi výstižně je vyznačen účel tohoto zákona slovem obrana státu. Peníz, který občanstvo státu bude půjčovati svému státu, je na jeho obranu, nikoli k útoku na kohokoliv. Jsme pro mír, jsme pro mír se všemi, ale rovněž tak jsme odhodláni bránit a ubránit stát svůj a sebe před jakýmikoliv útoky podniknutými na nás kýmkoliv.

Poslední události světové znovu nám připomenuly, že můžeme a musíme ve své obraně spoléhati se jenom a jediné sami na sebe.

Abychom tak mohli učiniti, potřebujeme nutně všech moderních prostředků na svou obranu. Poněvadž tyto prostředky stojí značné peníze, musíme si tyto peníze k zaplacení obranných prostředků opatřiti.

Peníze cestou, řádného rozpočtu státního bez nových a velmi tíživých daní si opatřiti nemůžeme, a za dnešní hospodářské krise nelze uvalovati nových břemen na naše poplatnictvo. Proto musíme v dobách mimořádné nutnosti sáhnouti k mimořádným opatřením, t. j. k půjčce.

Máme opravdovou naději, že půjčka tato bude úspěšná.

Ovšem vyslovujeme své pevné očekávání a přesvědčení, že půjčky této bude užito jenom a jediné k účelům opatření prostředků pro obranu státu a že penízem tímto bude velmi šetrně a hospodárně nakládáno.

Víme, že touto půjčkou budou oživena četná odvětví průmyslová, a že půjčka tato bude míti vliv také na zlepšení celé naší hospodářské situace.

Přejeme si, aby celý náš stát, všechny vrstvy jeho obyvatelstva byly opravdu rovnoměrně zúčastněny tohoto zlepšení hospodářského života, ale při tom vyslovujeme také svoje očekávám, že, snaha občanů, pomoci státu upisováním půjčky na obranu státu nevyjde ani v jednom případě naprázdno tím, že by z této půjčky plynul nadměrný zisk jednotlivým privilegovaným podnikům nebo jedincům.

Doufáme, že vzhledem k rychlé nutnosti naší opatřiti si obranné prostředky budou zadány nikoli jenom několika málo závodům, nýbrž rozděleny poměrně na značnější počet závodů.

Z těchto důvodů a za těchto předpokladů bude klub senátorů čsl. strany lidové hlasovati pro navrhovaný zákon. (Potlesk. )

Předseda (zvoní): Posledním řečníkem je pan kol. sen. Modráček. Dávám mu slovo.

Sen. Modráček: Slavný senáte!

Osnova zákona, kterou senát právě projednává, nikoho nepřekvapila. Co dnes odhlasujeme, dělá se již od delší doby téměř ve všech evropských státech. Zejména se to dělá v nepoměrně větším měřítku u našich sousedů na severu i na západě. Mezinárodní poměry vplývají dnes do tak kritického chaosu, že opravdu můžeme říci, že nikdy nevládla taková nejistota, co přinese zítřek, jako vládne dnes. Nevíme, nedojde-li v nejbližší době ke konfliktu mezi některými evropskými státy a snad k veliké evropské konflagraci.

Právě dnes čteme v řadě časopisů ostrou kritiku Společnosti národů, že zklamala. To víme všichni, že zklamala, ale je potřebí se ptáti, kdo způsobil to zklamání? Nebyly to státy, které stojí na zásadách parlamentarismu a demokracie, nýbrž právě ty státy, které ohrožují mír Evropy a celého světa, státy založené na diktaturách vojenských nebo diktatuře politické, státy, jak je dnes všeobecně nazýváme, fašistické. První, kdo vetnul klín do Společnosti národů, byl nynější vládce Itálie Benito Mussolini, v r. 1923. Tehdy se Společnost národů dopustila největší chyby, že ihned nezarazila energicky tento útok a že před ním ustoupila. Snad se mnohý z vás na to pamatuje, že tehdy Itálie učinila o své újmě vojenský útok na některé řecké ostrovy a nadiktovala Řecku náhradu, tuším, 50 mil. lir. Řecko jako člen Společnosti národů mělo právo žádati o rozhodčí komisi, mělo právo žádati o usnesení rady Společnosti národů, ale rada Společnosti národů se ukázala tak slabá, že odmítla požadavek Řecka, vyňala z jednání rady tuto záležitost a postoupila ji konferenci velvyslanců, která rozhodla ve prospěch Mussoliniho. To byla první těžká rána, kterou obdržela Společnost národů. Od té doby jich bylo pohříchu víc; dalo jí ránu Japonsko a Německo a teď již také malý stát Rakousko, a my vidíme, že opravdu Společnost národů zklamala. Ale zároveň vidíme, že ti, kdo ji podkopávali a kdo podkopávají její autoritu, tvoří hlavní a může říci jediné nebezpečí pro mír Evropy a celého světa.

Četl jsem tyto dny poznámku, ve které bylo vysloveno domnění, že se nacházíme v podobném období, jako byla válka třicetiletá, ovšem s jinými cíli, než byly tehdy. Snad je to názor příliš pesimistický, ale nicméně hledíme-li, jak se soustřeďují mezinárodní síly v Evropě, nebude a nemůže si nikdo zapírat, že se nacházíme v období historického konfliktu mezi dvěma formami státními, totiž mezi formou autoritativní, spočívající na moci a bezprávnosti občanstva, a formou demokracie, která poskytuje občanům politickou svobodu a ovšem také všechna práva, jež demokracie je s to dáti. Mezi těmito dvěma koncepcemi se nacházíme a hrozí nebezpečí, že mezi nimi dojde k ohromnému zápasu, který sice měl již jistou předehru ve světové válce, která však, jak pozorujeme, neukončila tento zápas, a proto se musíme obávat opakování toho zápasu snad v podobných rozměrech. Je důležito, aby si to zapamatovali všichni, kdo se dívají ať z důvodů nacionálních nebo jiných na příští válku, na příští konflagraci jako na nějakou svou spásu. Já zde mluvím hlavně o střední Evropě.

Střední Evropa, vypukne-li tento veliký krvavý konflikt, bude vlastně hlavním jevištěm války. Zde se utkají jako za 30leté války různé protichůdné tendence a mocnosti. Střední Evropa však nemůže býti po mém soudu vlastnictvím žádné velké mocnosti proto, poněvadž je to území, v němž od věků žijí malí národové a také části větších národů pohromadě ve společné historii, se společnými hospodářskými a konečně i politickými zájmy. Střední Evropa by ve vlastnictví, kterékoli velmoci byla povždy ohniskem nebezpečných konfliktů. Střední Evropa a s ní zároveň Československo může žít přirozeně jenom jako území svobodných států a, řeknu otevřeně, států, v nichž bude vládnouti nejen skutečná demokracie, nýbrž také místo nacionálního terorismu národnostní snášelivost. To je právě velkým úkolem střední Evropy, aby vytvořila takovouto harmonií malých států, navenek i uvnitř svobodných a demokratických. A právě proto by měla střední Evropa pochopiti tento svůj úkol a nešilhat ani do Berlína ani v do Říma, spoléhat na sebe samu a vytvořit si svůj vlastní hospodářský a sociálně-politický svět. Pak by se tady vedlo všem dobře a nebylo by, vzhledem k té rozmanitosti struktury přírodní a hospodářské, ani velké nezaměstnanosti a nouze, která v této krisi panuje právě v podunajských zemích.

Jestliže se dívám na nynější evropskou situaci jako na možnou předzvěst - nechci prorokovat - velikého a snad válečného konfliktu mezi demokraciemi a autoritativními systémy, neznamená to, že tím chci zaklausulovat naše stanovisko k této předloze, že snad chceme hájiti náš stát jenom proto, jelikož chceme hájiti republiku a demokracii. Ne, pánové, proto to nepravím. Já to říkám otevřeně, že chceme a budeme hájiti náš stát jako československý stát, nejen jako demokracii a republiku - aby tu bylo jasno. Já to uvádím jen proto, abych zde ukázal na veliký, historický a světový význam obrany našeho státu jako státu středoevropského a také abych zde zdůraznil, že v této těžké a kritické době, si musíme uvědomiti, že musíme zůstat státem demokratickým, republikánským, svobodným pro všechny občany, kteří žijí v našich hranicích. Rozumí se samo sebou, že pro tuto předlohu, kterou uznáváme za nutnou, budeme hlasovat. (Výborně! - Potlesk. )

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byl mně podán pozměňovací návrh sen. Jurana, Dresla, Fidlíka, Steinera a Popoviče, jakož i resoluční návrh sen. Foita, inž. Wintra, dr Kloudy, dr Karasa, Thoře a Hackenberga.

Prosím o přečtení těchto podaných návrhů.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

1. Pozměňovací návrh sen. Jurana, Dresla, Fidlíka, Steinera a Popoviče:

Za § l buďtež vloženy nové §§ 2 až 5 tohoto znění:

§ 2.

(1) Půjčku jsou povinny upsati osoby, jichž majetek má hodnotu aspoň jednoho milionu Kč a to v této výši:

(2) Pro osoby s jměním o hodnotě nižší než jeden milion Kč je upisování půjčky dobrovolné.

§ 3.

(1) Výnosu půjčky musí býti použito především na stavbu krytů pro obyvatelstvo, zejména pro školní mládež, proti leteckým a plynovým útokům, na zaopatření plynových masek pro pracující lid, na vybudování zdravotní a sanitní služby (včetně stavby nemocnic, sanatorií a pod. ), na stavbu silnic a drah se stanoviska strategického spojení se Sovětským svazem a na vybudování motorové dopravy

(2) K provádění těchto úkolů je vláda povinna přiděliti potřebnou část z výnosu půjčky obcím.

(3) Vše, co se z výnosu půjčky pořídí (odst. 1), jsou velcí výrobci a podnikatelé povinni poskytnouti státu a veřejnoprávním korporacím, jakož i jejich ústavům a podnikům za výrobní cenu bez soukromých zisků.

§ 4.

(1) Národní shromáždění ustaví kontrolní výbor, který bdí nad tím, aby osoby povinné půjčku upsati, této povinnosti skutečně a plně dostály a kontroluje celé hospodaření výnosem půjčky, zejména v tom směru, aby výnosu půjčky bylo co nějúčelněji, nejrychleji a plně použito k jejímu účelu (§ 3) a aby při tom byl vyloučen soukromý zisk.

(2) Kontrolní výbor sestává z 20 poslanců a 10 senátorů, které volí příslušná sněmovna podle předpisů platných pro volbu sněmovních výborů.

§5 .

(1) Všechny práce a dodávky, které se zadávají z výnosu půjčky, musí býti rozvrženy tak, aby z úhrnné sumy výnosu půjčky připadal na oblasti jednotlivých národů česko slovenské republiky poměrný podíl odpovídající celkovému počtu obyvatelstva příslušného národa.

(2) V rámci jednotlivých okresů musí býti při pracích a dodávkách, pořizovaných z výnosu půjčky, zaměstnáváni dělníci a zaměstnanci dle národnostního klíče dotyčného okresu.

(3) Stejně nutno dbáti toho, aby při pracích podnikaných z výnosu půjčky byli zaměstnáni mladí dělníci. "

2. Resoluční návrh sen.Foita, inž. Wintera, dr Kloudy, dr Karasa, Thoře a Hackenberga:

Slavný senáte, račiž se usnésti na tomto resolučním návrhu:

Účelem půjčky na obranu státu je současně také obstarávání práce. Při nezaměstnanosti, která je podle oblastí rozličná, a při větší ne zaměstnanosti v některých oblastech se vláda vyzívá, aby při zadávání prostředků z půjčky na obranu státu v prvé řadě vzala zřetel na nezaměstnané v okresu, ve kterém mají býti práce provedeny. Současně budiž při zadávání prací z prostředků této půjčky především vzat zřetel na ony továrny podniků, které leží v oblastech nezaměstnaností nejvíce postižených.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji panu sen. Foitovi.

Zpravodaj sen.Foit: Vážený senáte!

Pokud mluveno bylo k věci, tedy stejně jako v posl. sněmovně tak i zde nebylo proti zákonu téměř námitek, až na stranu komunistickou, která opakovala zde to, co namítala ve včerejší schůzi rozpočtového výboru.

Nechyběly ani zde, jako obyčejně, pozměňovací návrhy. Mluvčí sice jsou pro ochranu republiky, avšak pozměňovací návrhy jsou toho druhu, že není možno ani v jediném případě o nich jednati.

Máme-li vzájemnou smlouvu s Ruskem proti napadení, že si poskytneme vzájemnou pomoc, pak je stanovisko našich komunistů těžko vysvětlitelné.

Povinnost nám káže, abychom zapomněli vše, co nás dělí v této době, nemůžeme a nesmíme si dovoliti žádného zeslabováni, které by nám neposloužilo uvnitř a silně by poškodilo naši prestiž za hranicemi. Dnešní doba musí nás nalézti tak pohotové, připravené a jednotné, jako jsme byli při dobytí samostatnosti 28. října 1918. Nepřineseme-li vzájemně tuto povinnost, pak nám nejsou zákony nic platné. To platí nejen pro nás v zemích historických, ale i pro Slovensko. Musí nastati plný souhlas mezi námi a Slovenskem. Nebylo by krásné republiky Československé, kdyby se tuto dobu Slovák s Čechem rozešel pro záležitosti, které se mohou řešiti, až bude plný klid.

Celý národ i cizina hledí na nás, jak se v věci půjčky zachováme. Opětně doporučuji slavnému senátu, aby předlohu schválil tak, jak ji schválila posl. sněmovna. (Souhlas. )

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme hlasovati ve čtení prvém, a to vzhledem k pozměňovacímu návrhu sen. Jurana takto:

O §u l budeme hlasovati podle zprávy výborové; pak budeme hlasovati o návrhu sen. Jurana, Dresla, Fidlíka, Steinera a Popoviče na vsunutí nových §§ 2 až 5; bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o zbytku osnovy zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly. )

Námitky nejsou. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s tím, aby § l zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Jurana, Dresla, Fidlíka, Steinera a Popoviče na vsunutí nových §§ 2 až 5, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby zbytek osnovy s nadpisem a úvodní formulí zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Schvaluje se.

Tím celá osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 200.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Foit: Nikoli.

Předseda: Návrhů není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 200. (Potlesk. )

Přistoupíme nyní k hlasování o podané resoluci pp. sen. Foita, inž. Wintra, dr Kloudy, dr Karasa, Thoře a Hackenberga.

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Tím je tato resoluce schválena.

Nyní budeme hlasovati podle §u 65 jedn. řádu o prohlášení pana ministra financí.

Rozpravu je skončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení pana ministra čili nic.

Senát se také může usnésti, že hlasování odkládá.

Ježto takový návrh podán nebyl, budeme hlasovati.

Kdo schvaluje prohlášení pana ministra financí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Tím je prohlášení pana ministra financí schváleno.

Přistoupíme k projednávání posledního odstavce pořadu, jímž je:

Jelikož nebylo možno, aby posl. sněmovna projednala uvedená usnesení senátu ve lhůtě stanovené §em 43 úst. listiny, navrhuji, aby lhůta k projednání těchto věcí. prodloužena byla o 5 měsíců.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil posl. sněmovně lhůty dané §em 43 úst. listiny o 5 měsíců.

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.