Středa 17. června 1936

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Bas, dr Heller.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 113 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 11 hod. 20 min.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Popovič, Svoboda, Wenderlich; na dnešní a včerejší schůzi sen. dr Bačinský, dr Hruban.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby uděleny byly zdravotní dovolené: do konce června t. r. sen. Filipínskému a Kroiherovi, do 16. srpna sen. dr Törkölymu.)

Rozdané tisky.

Návrh tisk 211 -přikázán výboru iniciativnímu.

Zprávy tisky 229 až 231.

Usnesení posl. sněmovny tisk 234 -přikázáno výborům soc.-politickému a rozpočtovému, jimž uloženo, aby podaly zprávu do příští schůze.

Zápisy o 34. a 35. schůzi senátu N. S. R. Čs.

"Z cizích parlamentů", rok 1936, ročník XVII, č. 5 a 6.

Z iniciativního výboru

ve schůzi konané dne 16. června 1936 přikázány návrhy:

výboru a ústavně-právnímu tisk 146,

výborům rozpočtovému a národohospodářskému tisk 194,

výborům kulturnímu, rozpočtovému a živn.-obchodnímu tisk 195.

Z předsednictva přikázána

výboru imunitnímu žádost okr. soudu ve Frýdlantě za souhlas k trest. stíhání sen. Wenderlicha pro přestupek pomluvy podle §u 2 a přestupek utrhání na cti podle §u 3 zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 2840).

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze, a to nejprve odst. l:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 221), kterým se prodlužuje účinnost některých ustanovení tiskových zákonů (tisk 231) [podle §u 35 jedn. řádu],

Zpravodajem je pan sen. Zimák.

Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát!

Od r. 1933 máme niekoľko přísných zákonných opatření v záležitostiach tlačových. Tieto prísnejšie opatrenia boly vyvolané mylným chápáním slobody tlače. V niektorých novinářských podnikoch sa dali na vyrábanie senzačných, nepravdivých a pomlúvačných alebo pravdu skresľujúcich zpráv, aby takto sa hovělo a vyhovovalo plytkému čitateľstvu.

Tomuto klesaniu tlače na nízku úroveň chcelo sa čelit tlačovou novelou ě. 126/1933, a to §om 2, odst. 2 poťažne §om 4a a 4b citovaného zákona v znění čl. IV zákona č. 140/ 1934. Sú to tieto opatrenia: môže sa zakázať kolportáž, môže sa zakázať odpredávanie takých tlačív v trafikách alebo v novinářských stánkoch na železničných staniciach; môžu sa odobrať takým tlačivám sadzobné a dopravné výhody, ba môže sa aj odoprieť vôbec doprava poštou alebo železnicou.

Tých istých opatření je možné použiť proti tlačivám, ktoré priamo alebo nepriamo podvracajú alebo hanobia samostatnosť, ústavnú jednotnosť, celistvosť demokraticko-republikánsku štátnu formu alebo demokratický ráz republiky československej, alebo tiež ktoré urážajú hrubo stud a ktoré hovia hrubej túhe po senzácii alebo pohlavnému podráždeniu.

Oproti tejto druhej časti tlačív sú zákonné opatrenia časové neobmedzené, kým opatrenia proti prvej časti, ako som už naznačil, sú terminované do konca júna tohoto roku.

Poneváč sa badá, že týmito tvrdými opatreniami za tri roky, čo sú zavedené, sa nedocielilo krajného účinku, predkladá vláda svoj návrh zákona k legislatívnemu prejednaniu, ktorým sa majú dotyčné zákonné ustanovenia predlžiť na ďalšie dva roky, t. j. do 30. júla 1938.

Ústavne-právny výbor sa usniesol vo svojej schôdzi konanej 16. júla 1936 doporučiť slavnému senátu tento vládny návrh schváliť vo znění, ako je ďalej tuná vo zprávě otisknutý a ako je uvedený vo vládnom návrhu tisk senátu 221. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Kreibich. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové!

Jsme, obzvláště v poslední době, svědky zostření konfiskační praxe, a to výhradně proti protifašistickému, proti rudému, proletářskému tisku. Dnes je část komunistického tisku již zastavena, všechny ostatní komunistické denní listy stojí dnes na základě soudních usnesení pod vyhrůžkou úplného zastavení. Konfiskační praxi státních zástupců podporuje praxe soudů, které si to s každou stížností proti konfiskaci dělají pohodlné tím, že jednoduše v odůvodnění svého potvrzení konfiskace opisují to, co státní zástupce již řekl v konfiskačním výměru. Tím kleslo soudní řízení o stížnostech proti konfiskacím na ryzí formalitu, soudy samy věc vůbec již neberou vážně.

Rovněž málo vážně béře se otázka tiskové svobody u pana ministra spravedlnosti, jak jsme nedávno mohli seznati v odpovědi na interpelaci. Sen. Wenderlich podal totiž interpelaci proti konfiskaci určitého časopisu a co odpověděl soc.-demokratický ministr spravedlnosti, který přece podle primitivních a naivních pojmů má býti ochráncem tiskové svobody? Odpověděl jednoduše: Konfiskace byla soudem potvrzena, dalšího opravného prostředku nebylo již použito a tím je věc vyřízena. Myslím, že nebude asi druhého parlamentu, který by si dal líbiti takovéto nedbalé, opovržlivé projednání interpelace, takovéto opovržlivé projednávání interpelace ministrem v otázkách tiskové svobody. Je to také důkaz toho, že v čele justičního oboru stojí sice soc. demokrat, ale takový, kterému otázka tiskové svobody jest úplně lhostejnou.

Celá tato konfiskační praxe, praxe zastavování novin, to všechno však reakcionářskému režimu za vedení pana ministra spravedlnosti Dérera nestačí. K tomu se ještě žádá, aby prodlouženo bylo zmocnění vlády omezovati kolportáž novin a vylučovati je z prodeje v trafikách a na nádražích, to znamená tedy, že vláda je zmocněna část tisku, který se jí nehodí, podrobiti výjimečnému režimu, ačkoli vláda možností konfiskace, censury a zastavení má v rukou všechny prostředky, aby mohla proti tisku postupovati.

Vidíme však také, jak dnešní koaliční vláda tohoto výjimečného práva používá. Vidíme, že se fašistický tisk všech jazyků, ať německý nebo český, prodává zcela volně ve všech trafikách, na všech nádražích. Jen komunistický tisk je z toho vyloučen. Možno v pražských trafikách, možno na pražských nádražích koupiti Henleinovu "Rundschau" a Henleinovu "Zeit", ale "Rudé právo" je na těchto místech zakázáno prodávati. To je důkaz toho, že dnešní koaliční vláda postupuje také v otázce tiskové svobody jednostranně vůči protifašistům a že fašistický tisk béře v ochranu a že tato koaliční vláda činí všechno jiné, nežli aby použila své moci k omezení fašistického hnutí.

Také v konfiskační praxi se to ukázalo. Použil jsem, když jsem zde posledně s tohoto místa mluvil k zákonu o obraně státu, citátu z "Králodvorských novin" orgánu národního sjednocení, ve kterém se propaguje nejhorší defaitismus vůči nebezpečí útoku z Německa, ve kterém se československo takřka ponechává svému osudu, dělá se nad ním kříž. Předsednictvo senátu cítilo se nuceno škrtnouti dvě věty z citátu, který jsem zde ve své řeči uvedl. Tedy předsednictvu senátu byl tento defaitistický článek příliš silným tabákem, ale censura pana Dérera, soc.-demokratického ministra spravedlnosti, která denně konfiskuje komunistické časopisy, úplně propustila tento článek českého fašistického listu. Tu také není divu, když nejen tisk národního sjednocení, nýbrž také vysloveně fašistický tisk, užívá svobody prodeje a rozšiřování, kdežto na druhé straně se komunistický tisk v nádražních prodejnách a v trafikách zakazuje. Právě tak je tomu s německým fašistickým tiskem. Mohli jsme v poslední době čísti řadu článků a jiných projevů, ve kterých se konstatuje skutečnost, jež každému je známa, že v událostech zahraniční politiky není naprosto žádného rozdílu mezi "Völkischer Beobachter" a Henleinovým tiskem v Československu. Ale ovšem, tento tisk užívá plné svobody prodeje v trafikách a na nádražích, kdežto komunistický tisk všech jazyků je úplně vyloučen. Také to je důkaz toho, že tato vláda a její orgánové fašistické hnutí vědomě podporují a že se protifašistické hnutí potírá. Nemůžeme následkem toho hlasovati pro prodloužení tohoto zmocnění této vlády žádáme volnou kolportáž pro protifašistický tisk, žádáme volný prodej na všech nádražích a v trafikách pro proletářský protifašistický tisk, jenž pracujícímu lidu také o fašistickém nebezpečí války říká pravdu, kterou tato vláda chce míti zamlčenu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má nyní pan sen. inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte!

Jménem klubu senátorů národního sjednocení činím k předložené vládní osnově, kterou se prodlužuje účinnost některých ustanovení tiskových zákonů, a k další osnově o mimořádné moci nařizovací toto prohlášení:

Vládní návrh, kterým se prodlužuje účinnost některých ustanovení tiskových zákonů, zasahuje hluboko do občanských svobod a do ústavně zaručené svobody tisku. Jím má býti znemožněna nejen kolportáž vládě nepohodlných časopisů, ale zákazem prodeje takovýchto časopisů v trafikách, nádražních prodejnách a podobně má býti podlomena hospodářská základna vydavatelstva. K stejnému cíli směřuje odnětí poštovní a železniční dopravy i v těch případech, kdy nebylo podkladu k zastavení vydávání tiskopisů na základě §u 34 zákona na ochranu republiky. Takovýmto tlakem má býti znemožněna kritika mnohých politiků a celých politických stran pro jejich politickou nebo zákonodárnou činnost. Je to způsob nedemokratický, jímž se nezdravě působí na veřejné mínění, které zvláště v demokracii má býti vážným činitelem, zvláště když zákonodárné sbory nepracují a přenášejí svoje výsostná práva zmocňovacími zákony na vládu. Na svobodě tisku spočívají všechny ostatní svobody občanské, jak řekl již Sherridan, a jakmile jsou vládou obmezovány, má to za následek, že občané se dovídají jen to, co je vládě příjemné a že se jim zamlčují názory státotvorné oposice. Tak se skresluje pravý stav záležitostí a při tom se degraduje i neodvislost žurnalistů, jejichž plodná práce se podvazuje. Řekl-li Havlíček již r. 1849: "Světská moc může nás přinutiti k tomu, abychom z opatrnosti někdy mlčeli, ale žádná moc nás nepřinutí k tomu, abychom mluvili nepravdu proti svému přesvědčení", pak vyřkl zásadu platnou pro každého řádného žurnalistu i dnes. Potlačování svobod tiskových je vlastní příčinou šíření zneklidňujících zpráv od. osoby k osobě ke škodě veřejnosti a často i důležitých zájmů státních. Je nedemokratickým okleštěním občanských svobod ústavou zaručených a proto budeme hlasovati proti předložené osnově. (Sen. Mikulíček: Když jste byli ve vládě, tak jste pro to hlasovali!) Vy jste byl kdysi také soc.-demokratem, a teď jste komunistou. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ale dejte mi pokoj!

Zmocňovacím zákonem z 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., byla vláda zmocněna činiti opatření pro přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a zemědělství, jakož i pro zachování rovnováhy v hospodářství státním, pokud k tomu podle ustanovení ústavní listiny není potřebí zvláštního zákona.

V čl. I zákona č. 109/1934 Sb. z. a n. však bylo zmocnění vládě povolené rozšířeno tak, že mohla shora uvedená opatření činiti i tenkráte, když by jinak bylo potřebí zákona. Považovali jsme již tehdy takovéto ustanovení za nepřípustnou změnu ústavní listiny, jejíž čl. I, odst. 2 výslovně stanoví, že "ústavní listina a její součástky mohou býti měněny nebo doplňovány jen zákony označenými za ústavní (§ 33)". Proto jsme odepřeli dáti svůj souhlas již k tehdejšímu vládnímu návrhu.

Ježto dnes projednávaný vládní návrh podržuje tuto protiústavní konstrukci, která může vyřazovati Národní shromáždění ze zákonodárné činnosti, prohlašujeme opětovně svůj nesouhlas s předloženou vládní osnovou a budeme hlasovati proti ní. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena, přistoupíme ke hlasování.

Táži se pana zpravodaje, přeje-li si slova k doslovu?

Zpravodaj sen. Zimák: Nie.

Místopředseda Donát: Nikoliv.

Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje účinnost některých ustanovení tiskových zákonů (tisk 231).

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Zimák: Nie.

Místopředseda Donát: Nikoliv.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Byl mně podán návrh sen. Mikulíčka a Malíka podle §u 48 jedn. řádu, aby se přešlo k pořadu přes odst. 2 pořadu dnešní schůze.

Žádám, aby tento návrh byl přečten.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Návrh sen. Mikulíčka a Malíka:

Navrhujeme, aby se přešlo k pořadu přes odst. 2 pořadu 37. schůze senátu N. S. R. Čs.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Mikulíčka a Malíka na přechod k pořadu přes odstavec 2 pořadu byl zamítnut a budeme tudíž projednávati další odstavec pořadu.

2. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 222) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje zmocnění podle či. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění čl. I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. (tisk 230) [podle § 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan sen. Riedl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte!

Zákonem ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, zvaným zákonem zmocňovacím, byla vláda republiky Československé zmocněna, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských - domácích i zahraničních - nejdéle do 15. listopadu 1933 cestou nařizovací upravila celní sazebník a učinila všechna jiná potřebná opatření, směřující k úpravě cen, zabezpečení odbytových a výrobních poměrů, řádného hospodářství státního a státních podniků, ústavů a fondů i jiných podniků, ústavů a fondů veřejných.

Toto oprávnění vlády upravovati některé otázky hospodářské a postarati se o zachovám rovnováhy veškerého hospodářství státního, je dáno pod kontrolu Národního shromáždění, jemuž vláda nařízení podle tohoto zákona a v jeho mezích vydaná musí předložiti. Národní shromáždění projevem nesouhlasu může pak -ovšem kvalifikovanou většinou -jejich platnost zrušiti. Další zárukou, že nebude tohoto ustanovení zneužíváno, je předepsaný spolupodpis presidenta republiky na nařízeních, vydaných podle tohoto zákona.

Ústavně-právní výbory obou sněmoven uznaly, že mimořádné hospodářské obtíže, které vznikají jak z vnitřních, tak i ze zahraničních skutečností, vyžadují takových opatření, která by umožnila co nejrychlejší zásah, ale zároveň neohrožovala demokratické zřízení našeho státu. Proto obě sněmovny odhlasovaly tento mimořádný zákon.

Poněvadž poměry, které zákon vyvolaly, trvaly, byl pak zákon prodlužován v r. 1934 a 1935. Účinnost takto prodlouženého zákona vyprší 30. červnem 1936.

Vláda podala proto posl. sněmovně návrh na další prodloužení tohoto zákona do 30. června 1937. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Svůj požadavek odůvodnila skutečností, že krise stále ještě neztratila na své vážnosti, třeba se - aspoň v některých úsecích hospodářského života - ukazují známky pokračujícího zlepšování.

Posl. sněmovna dala souhlas k tomuto prodloužení. Zpráva ústavně-právního výboru posl. sněmovny zvláště pak zdůrazňuje, že obavy, které byly při projednávání zákona přednášeny, že by snad těmito zákonnými opatřeními mohlo býti Národní shromáždění ze zákonodárné práce vyřazeno, ukázaly se bezpodstatnými; počet podle tohoto zákona vydaných nařízení drží rovnováhu s počtem zákonů ve stejném období Národním shromážděním projednaných a přijatých. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Přesný obraz je tento:

Po dobu trvání zákonů těch -t. j. zákonů č. 95/1933, 206/1933, 109/1934 a 131/1935 Sb. z. a n. -bylo dosud vydáno úhrnem 149 mimořádných nařízení, vyšlo pak ve Sbírce zákonů a nařízení 128 zákonů, při čemž však nutno vzíti zřetel ještě na dalších 16 vládních osnov zákonů, které, byvše v Národním shromáždění podány za platnosti mimořádné moci nařizovací, nejsou dosud parlamentně úplně vyřízeny, jakož i na to, že v nejbližších dnech dostane se sněmovnám dalších některých nových vládních předloh zákonných (asi 3) a že řada dosud vydaných mimořádných nařízení jsou pouhými nařízeními prodlužovacími.

Za nynější vlády bylo vydáno 36 mimořádných nařízení, počítajíc v to několik (asi 6) pouhých nařízení prodlužovacích, a vyšlo ve Sbírce zákonů a nařízení 36 zákonů, k nimž sluší však připočísti oněch 16 osnov zákonů, které, byvše nynější vládou Národnímu shromáždění podány, nejsou dosud ústavně úplně vyřízeny, jakož i ony další vládní předlohy, které v nejbližších dnech přijdou asi do sněmoven. Během týdne budou ovšem vydána 4 nová mimořádná vládní nařízení.

Ústavně-právní výbor senátu ve včerejší schůzi uvážil všechny okolnosti, uznal potřebu a nutnost prodloužení zákona o mimořádné moci nařizovací do 30. června 1937 a usnesl se doporučiti plenu senátu, aby přijalo usnesení posl. sněmovny (tisk sen. 222) beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Kreibich. Dávám mu slovo.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové!

Usnesení posl. sněmovny o prodloužení zmocňovacího zákona mělo na cestě z posl. sněmovny do senátu zajímavé setkání, a sice přeběhla mu na této cestě přes cestu zpráva, že sovětská unie má dostati novou ústavu. Je velmi zajímavé srovnávati tuto ústavu sovětské unie s usnesením posl. sněmovny, které nám dnes bylo předloženo.

Co znamená zmocňovací zákon? Nehledě k tomu, že již v ústavě je postaráno o Stálý výbor, na který může přejíti zákonodárství Národního shromáždění, máme mimo to zmocňovací zákon, jímž se vládě dostává zmocnění, aby sama bez Národního shromáždění vydávala zákony, tedy vyslovený § 14 podle vzoru ústavy starého mocnářství rakouského. A nežli ještě o tom můžeme jednati, vchází ve známost osnova nové ústavy sovětské unie, ve které se ve čl. 32 praví: "Zákonodárnou moc sovětské unie vykonává výhradně nejvyšší sovět sovětské unie." Nejvyšší sovět sovětské unie je parlament, vzešlý ze všeobecných, rovných, přímých a tajných voleb. Tento parlament je podle ústavy výhraděným zákonodárcem! V celé ústavě není jediného bodu, který by měl trochu podobnosti s ustanovením naší ústavy o Stálém výboru nebo dokonce se zmocňovacím zákonem. Podle této ústavy bude parlament sovětské unie jediným, absolutně suverénním parlamentem světa, neboť nad tímto parlamentem, vedle toho parlamentu nebude ani panovníka ani presidenta, ani vlády, kteří by si mohli nějak osvojiti nebo omeziti funkce tohoto parlamentu. Nejvyšší zastoupení státu volí se nejvyšší radou, tímto parlamentem, který vykonává funkce hlavy státu. Není tedy v této ústavě ani císaře, ani presidenta, ani vůdce. (Sen. dr Řehák: Stalin!) Promiňte, pane kolego, až vy budete v Československu tak vynikajícím duchem jako Stalin, budou vás také ve všech otázkách poslouchati. Zatím není toho ještě potřebí.

Vedle toho však volí tato nejvyšší rada radu lidových komisařů, která jest odpovědna výhradně tomuto parlamentu. Tento parlament může rozpustiti jen jeho předsednictvo, ale žádný president státu nebo panovník. Všichni nejvyšší orgánové státu, vrchní prokurátor sovětské unie, nejvyšší soudce sovětské unie mohou býti voleni jen tímto parlamentem, nikým nemohou býti jmenováni, stejně tak jako soudní orgány v různých krajích nebo republikách; v okresech mohou soudcové, kteří u nás odpovídají okresním soudcům, voleni býti jen přímo lidem, v ostatních instancích naproti tomu jen příslušným lidovým zastoupením.

Každý člen československého Národního shromáždění, je-li poctivý, naplněn bude závistí, když v této ústavě čte, že lidoví komisaři, tedy ministři, na každý dotaz člena nejvyšší rady musí odpověděti do tří dnů. Tu si vzpomínáme, jak dlouho to trvá, nežli my dostaneme od našich ministrů odpověď na interpelaci. (Sen. dr Řehák: Od socialistických ministrov nedostáváme odpoveď!) Zcela správně, v tomto bodě, myslím, jsou všichni stejní.

V jednotlivých národnostních a svazových republikách přejímá rovněž zvolený parlament výhradní zákonodárnou moc pro toto území. Přihlédneme-li k těmto ustanovením -vyjímám jen nejdůležitější, pro dnešní bod našeho denního pořadu nejzajímavější -může to skutečně působiti jen komicky a směšně, když v novinách u nás čteme, že sovětská unie touto ústavou činí krok k demokracii; když to píší zrovna časopisy těch stran, které také budou zde hlasovati pro zmocňovací zákon, pak může to působiti, skutečně jen směšně. Krok k naší demokracii! Bude velmi potřebí, aby československá demokracie přemýšlela o tom, nemá-li učiniti ten neb onen krok k demokracii, která jest obsahem sovětské ústavy a od československé demokracie je na míle vzdálena. (Sen. inž. Winter: Kdo tam smí podávati kandidátky? To by bylo zajímavé!) Je velmi zajímavé, když soc. demokrat nebo socialista zde hájí právo fašistů a kapitalistů na podávání kandidátek.

Velmi zajímavou je důvodová zpráva k předloženému návrhu na prodloužení zmocňovacího zákona. V této důvodové zprávě se nutnost tohoto zmocňovacího zákona odůvodňuje tím, že panuje krise, že následkem toho je také potřebí opatření na překonání této krise, na zmírnění následků této krise atd. a že tato opatření jsou naléhavě nutná. V debatě o zmocňovacím zákoně v posl. sněmovně a také zde ve výboru bylo řečeno, jakou povahu mají tato různá nouzová nařízení, jež vláda vydala na základě zmocňovacího zákona. Ale u nižádného z těchto nařízení se ani slůvkem nenaznačuje nebo neodůvodňuje, proč vláda nemohla takový zákon předložiti parlamentu k usnesení, a v celé důvodové zprávě vládní není ani slůvka o tom, jaké jsou tu vlastně důvody, že se o těchto nouzových na řízeních nemůže usnášeti také Národní shromáždění jako o zákonech. Nevím zdali pan zpravodaj anebo některý jiný obhájce tohoto návrhu může uvésti jediný případ, kdy parlament naprosto se nemohl sejíti, Československo, myslím, není tak příliš veliké, alespoň z Chebu do Jasiny není tak daleko jako z Minska do Vladivostoku, a myslím, že když sovětská ústava nepotřebuje takového ustanovení pro případ, kdy by nebylo možno svolati členy nejvyšší rady od Minská do Vladivostoku, pak toho ještě mnohem méně potřebuje Československá republika aby svolala své poslance a senátory od Chebu do Jasiny, jde-li o naléhavou věc. Myslím, že jest asi málo parlamentů na světě -s výjimkou dnešních parlamentů v Německu a v Itálii, které nastupují takřka jen k rozkazu, musejí řváti sláva! a zase odstoupí -tedy vyjímaje tyto není asi parlamentu, který by se, abych tak řekl, tak nedbalým, pohrdavým, tak bagatelisujícím odůvodněním se strany vlády dal pohnouti k tomu, přenésti na ni zákonodárnou moc zmocňovacím zákonem.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP