Budeme hlasovati pro tuto osnovu velmi rádi, hlasovati budeme i pro obě resoluce. Litujeme jen, že nebylo možno, aby tyto resoluce, první i druhá, staly se součástí zákona. Budeme hlasovati pro to v předpokladu, že i dále se dočkáme toho, aby školské inteligenci byla věnována náležitá pozornost. (Potlesk senátorů národního sjednocení.)

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana sen. Niessnera dodatečně k pořádku, protože obvinil pana sen. dr Tischera ze lži.

Dále je ke slovu přihlášen pan sen. dr Sobota. Dávám mu slovo.

Sen. dr Sobota: Slavný senáte!

Máme před sebou usnesení posl. sněmovny o iniciativním návrhu posl. dr Kozáka a druhů na úpravu některých právních poměrů vysokoškolských profesorů. Osnova zákona, Národním shromážděním již schválená, je sice krátká, ale dalekosáhlého významu. Honosíme se, jak právě řekl nyní pan kolega, velkou kulturou a i jako národ poměrně malý se snažíme závoditi s národy velikými právě kulturou a obzvláště kulturou. Je však s podivením, že právě tam, kde jde o základ kultury, tolik let nebylo vykonáno nic, snad asi proto, že jde o vědecké pracovníky, jichž není počet statisícový a kteří proto podle našeho politického smýšlení nepadali by v žádné straně příliš na váhu a proto zůstali nepovšimnuti. Doufám, že všecky politické strany uznají dnes tu chybu, tím spíše, když akce asistentů vysokých škol byla sledována celou veřejností s největšími sympatiemi a oprávněnost úpravy existenčních poměrů jejich uznána byla na manifestačních schůzích od vysokoškolských profesorů, od tisku, politiků i od členů vlády.

Kolik se ukázalo absurdností v sociálním postavení těchto vědeckých pracovníků! Nechci uváděti drastické příklady, kdy spolužák a dokonce i žák vysokoškolského asistenta byl již několik let profesorem -a asistent se stal profesorským aspirantem na téže střední škole. Ostatně i nová osnova zákona mluví o asistentské službě i 26leté. A tito asistenti měli mít jen remuneraci a po 8 letech mohli být propouštěni bez nároku na pensi. A co rodina? Či měl být vědecký pracovník odsouzen ještě také k nucenému celibátu? Divím se, že se vyskytlo přece tolik nadšenců pro vědu, kteří vedle své vědecké podnikavosti a Bohem vštípeného nadání se věnovali po celá léta vědě i při tak prabídném finančním svém postavení. Všichni přece boháči nebyli, aby jen pro vědu mohli pracovati. Obyčejně také věda a vědecké schopnosti nejsou privilegiem boháčů. A proto vítáme tento počin, aby se vysokoškolským asistentům dostalo aspoň takové odměny a takového sociálního postavení jako profesorům středoškolským, když by se snad ani za 30 let nedočkali místa profesora universitního. Přáli bychom jim nejen započítání let asistentských do služby profesora středoškolského, ale i přednost před jinými žadateli, když vysokoškolský asistent donucen okolnostmi musí přestoupiti do jiného státního služebního poměru, jak uvádí § 2 navrhováného zákona a jak také bylo uvedeno v původním návrhu, pokud se týče této přednosti. V §u l, odst. l, nalézám slovo "může", podobně v §u 2, odst. 2 a 3. Doufám, že toto trojí "může" v tak kratičkém zákoně bude ministerstvo školství, resp. příslušný ústřední úřad, vždy pokládati spíše za "má" než "může". Vždyť tímto "může" jest pamatováno v návrhu zákona na asistenty vysokých škol, kteří nejsou soukromými docenty, ale vykazují buď praktickou činnost, která jest ku prospěchu vysokých škol, nebo vynikají odbornou činností vědeckou či uměleckou.

Myslím, že po příznivém návrhu profesorského sboru postaví ministerstvo školství v dohodě s ministerstvem financí tyto vědecké pracovníky vždycky na roven asistentům, kteří dosáhli veniam legendi na vysoké škole. Zdá se mi, že §3 je snad nejcennější, je to totiž aplikace předpisů o odpočivných a zaopatřovacích platech státních pragmatikálních úředníků a pozůstalých po nich na vysokoškolské asistenty a jejich rodiny. Tím je postaráno aspoň o to nejnutnější pro existenci i pensionovaných vědeckých pracovníků a jejich rodin. Doufáme také, že toto byť i skrovné zaopatření bude našim vědeckým pracovníkům vzpruhou, aby se s láskou věnovali vědě, tedy aby se snažili i sebe vědecky co nejvíce vzdělávati a aby nám také vychovávali pravé vědátory, s nimiž bychom se mohli ve světě vědeckém chlubiti, nikoli však vědecké diletanty, kteří velmi často dělají vědě ostudu a kompromitují nás nejen ve veřejnosti, nýbrž i před cizinou.

Očekáváme také, že si ministerstvo školství všimne lépe i těch věcí, které se podávají pod rouškou vědy zvláště v učebnicích středních škol, ano i škol obecných a občanských, aby oběti, které přináší stát ve prospěch kultury, sloužily skutečně kultuře a výchově národa a nikoli k rozbrojům a vědě ku posměchu.

Za těchto předpokladů vítá československá strana lidová s radostí tento zákon a bude hlasovati proň i pro příslušné resoluce s přáním, aby příslušný ústřední úřad vycházel v těchto otázkách vysokoškolským asistentům co nejblahovolněji vstříc. (Výborně! -Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Greger.

Sen. dr Greger (německy): Slavný senáte! Požadavky docentů a asistentů po materiálním zabezpečení ozývají se již od mnoha let. Že jsou oprávněné a vesměs také v zájmu vysokých škol samotných, dokazuje nejen skutečnost, že se vysokoškolští učitelé vesměs postavili za tyto požadavky, ale že i strany jako takové rovněž v této otázce jsou zajedno. Požadavky vysokoškolských asistentů a docentů nepřekročují míru toho, co jejich kolegové ve studiích v jiných oborech státní správy již mají. Žádají jen zrovnoprávnění se středoškolskými učiteli. Při tom však musíme uvážiti, že zaměstnám vysokoškolských asistentů je mnohem obsáhlejší. Pro tyto kategorie není, jak známo, žádné určité pracovní doby, žádné jednoduché frekvence. Žádá se od nich bezpodmínečně plný výkon práce pro ústavy, nad to však také ještě vlastní vědecká činnost. Není zajisté jediného asistenta, který by vystačil s normální osmihodinovou dobou pracovní, ba i doba prázdnin není pro většinu asistentů žádným zotavením, nýbrž pokračováním v intensivní činnosti.

Mnohá ustanovení, obsažená v předloženém zákoně, byla asistentům přiznána již v dřívějších dobách, ale pozbyli jich zase při úsporných opatřeních. O jiných z těchto požadavků jednalo se od mnoha let. Poukazuji zde na př. na ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích požitcích. Asistenti musili odedávna platiti pensijní příspěvky, aniž však jejich příslušníci ve skutečnosti měli nárok na pensi, tedy odpočivné požitky. Mohly býti přiznány jen cestou milosti. Dále byl přestup do jiných oborů státní správy již dříve možný za stejných podmínek jako dnes, ale všechna tato ustanovení jsou jíž delší dobu zrušena.

Jakési řekl bych ovšem nikoli přecenitelné nebezpečí spočívá v tom, že se ze soukromých docentů resp. z obzvláště schopných asistentů, kteří mají býti soukromým docentům za okolností postaveni na roven, vychovává nový úřednický stav. Zabezpečení existence může sváděti k tomu, že se vědecké výkony dále tak nepřepínají, jak tomu bylo do sud. Tyto obavy zde byly jistou měrou i v kruzích soukromých docentů. Jediná pobídka k další vědecké vysoko kvalifikované činnosti spočívá po platnosti tohoto zákona dnes ještě ve snaze po dosažení profesury. Relativní zabezpečení proti jakémusi druhu t.zv. soukromých docentů z povolání záleží v pečlivém výběru uchazečů o habilitaci.

Zkušenost přece za krátkou dobu ukáže, jaké účinky budě tento zákon míti. Všeobecná radost z práce bude, tak doufáme, materiálním zabezpečením bezpodmínečně zvýšena. S tím však také ruku v ruce má jíti. zvýšení vědeckého výkonu vysokých škol, a tím má doznati mezinárodní pověst všech našich vysokých škol nového obohacení. Ovšem k tomu, aby ustanovení o vysoké škole byla úplná, bylo by třeba zvýšiti zase také dotace, daleko pod minimum snížené. Nutno dále vybudovati akce sociální péče atd. Dále mělo by se konečně přece jednou vážně pomýšleti na přiměřené vybudování německých vysokých škol. Od mnoha let vznášeny jsou v této příčině požadavky po vysoké škole obchodní, po oddělení pro lesní hospodářství, oddělení pro montanistiku a také pro zvěrolékařství. Byl by to důkaz skutečně poctivé vůle, kdyby tyto otázky jednou byly uskutečněny, tím spíše, že nároky na státní pokladnu by přece byly velmi nepatrné. Čekáme na splnění určitých slibů, které v této příčině již byly dány. Ovšem po našich dosavadních zkušenostech se nám nedostává nadále víry. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. dr Štefánkovi.

Zpravodaj sen. dr Štefánek: Slavný senát!

S radosťou konštatujem, že všetci řečníci, ktorí zasiahli do debaty o predloženom zákone, vlastně súhlasili s ním a nemali žiadnych zvláštnych obáv, rešp. žiadnych zvláštnych výtok, na ktoré bych musel zvlášť reagovať. Jednako bych chcel len kol. Plamínkovej sdeliť to, že jej obavy, ktoré vyslovila svojho času aj v kultúrnom výbore, sa aksi rozplynuly podrobným vysvětlením právě § 2, takže niet naprosto žiadnej obavy v tom, že by sa snad, tento zákon v neprospěch asistentov mohol nějakým spôsobom zneužit.

Čo sa týka ostatných pánov, reagoval bych snad len ešte na reč dr Gregera, ktorí hovořil, že týmto zákonom sa utvoří snad, zasa nový úradnický sbor, nový úradnický tvar. V tomto ohlade je to pravda, tým viac a síce vzhľadom na to, že nebolo možné presadit, u finančnej správy uzákonenie tej rezolúcie, ktorú máme prijať, t. j. že nebolo možné dosiahnuť, aby imperatívnym spôsobom v zákone bolo vyslovené, že dobrodinie, ktoré sa vzťahuje výslovné na docentov, má sa vzťahovať i na všetkých asistentov vo službě postavených. S ohľadom na to sa pravděpodobné bude diať to, alebo sa vyvine taká praks, že z existeněných dóvodov mnohé sbory vysokých škôl budú navrhovat, alebo volit, i takých asistentov za docentov, ktorí by ináč za iných pomerov sa docentmi nestali, len aby ten ktorý profesor svojho asistenta nestratil a na druhej straně aby jeho asistent mal existenciu. Následkom toho bude veľmi nutné i to, čo kol. Plamínková naznačila, aby menovite ministerstvo financií nerobilo žiadne ťažkosti pri aplikácii dobrodinia všetkých tých ustanovení, ktoré sa týkajú docentov, aby bola táto aplikácia uplatňovaná tiež na asistentov nedocentov. Len takým spôsobom mohli by sme sa vyvarovat, nebezpečia, že by sa staly docentmi i niektoré menej kvalitnej alebo mené hodnotnej sily na jednotlivých ústavoch.