Nakonec sa připojujem vřele ku žiadosti asistentov, aby bol zrušený zákaz vyplývajúci z §u 5 ministerského nariadenia z 1. januára 1897, že asistenti majú si vyžiadať pred uzavretím sňatku povolenie k ďalšiemu ponechaniu v službě a samozřejmé, aby ustanovenie o ašpirantoch sa nevzťahovalo na službu asistentskú. To tedy v tomto případe je už vlastně prisľúbené. Taktiež aby bol rozmnožený počet stipendií a podpôr na vedeckú práčů pre vysokoškolských asistentov, ktorej menovite my Slováci veľmi, veľmi nutné potřebujeme.
Slavný senát, z môjho krátkého posudku predloženej osnovy a z vývodov o nutnosti vyriešenia reštrikcie asistentských miest na univerzite, bratislavskej, samozřejmé i na všetkých ostatných vysokých školách republiky, vyplývá naša povinnost, starat, sa o náš vědecký dorast čo najúsilovnejšie. Předloženu osnovu prejednal kulturný výbor senátu vo dvoch zasedaniach, přebral svědomité všetky paragrafy, podobné i dve mnou prečítané rezolúcie, přijal ich jednohlasné a předkládá ich slavnému senátu ku schváleniu. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Havelka. Prosím, aby se ujal slova. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Prosím o klid.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte!
Projednávaná osnova zákona o úpravě některých právních poměrů vysokoškolských asistentů sleduje jako svůj hlavní cíl zbaviti právní poměry vysokoškolských asistentů určité existenční nejistoty, kterou se dosavadní úprava v některých směrech vyznačuje; může tak ovšem činiti jen v mezích, jež jsou dány této instituci jejím určením jako součásti provozu činnosti vysokých škol.
Proto zůstává nedotčena úprava služebního poměru vysokoškolských asistentů, zejména pokud se týče povahy založení a zrušení tohoto služebního poměru. Zůstává především nedotčeno časové omezení a periodické obnovování vždy po dvou letech a po uplynutí osmileté asistentské služby vždy po třech letech; tento postup je nezbytný v zájmu účelného výběru vědeckého dorostu a v zájmu klidného vývoje vysokých škol.
Osnova řeší:
1. otázku platového postupu asistentů vysokých škol po celkové jedenáctileté asistentské službě,
2. zabezpečení platové úrovně asistentů vysokých škol při přestupu do jiného státního služebního poměru,
3. zajištění vysokoškolských asistentů a pozůstalých po nich, pokud jde o pensijní zaopatření.
Otázku prvou, týkající se platového postupu vysokoškolských asistentů, kteří dosáhli již práva učiti na vysoké škole, po nejméně jedenáctileté celkové asistentské službě, řeší osnova proto, protože asistenti-docenti po ukončení jedenácti roků asistentské služby co do platu dosud nepostupují, ačkoliv jednak svou vědeckou způsobilostí jsou plnou zárukou pro zdárný vývoj vědy v Československé republice, jednak vyzbrojeni postupujícími vědeckými i praktickými zkušenostmi podávají stále se zdokonalující výkon; proto mnozí z těch, jichž setrvání na vědecké dráze bylo by ve veřejném zájmu, opouštějí asitenturu a hledají si včas lepší hmotné zabezpečení v jiném povolání. Bylo by vážnou škodou, kdyby takový vybraný dorost opouštěl asistentům a nadějnou dráhu vědce jen z toho důvodu, že by platově byl hůře postaven než osoby, které asistentskou službu opustily dříve nebo asistenty nebyly a věnovaly se jinému povolání, kde mají nadějnější vyhlídky a hlavně zajištěnou existenci.
Odst. 3 §u l osnovy odpovídá stejnému ustanovení iniciativního návrhu posl. dr Kozáka a druhů a byl převzat do osnovy subkomitétem kulturního výboru posl. sněmovny. Má na mysli asistenty na vysokých" školách technických, kteří nedosáhli práva čísti na vysoké škole technické, kteréhož práva lze na těchto školách z různých důvodů velmi ne snadno dosáhnouti. Aby za předpokladů zmíněného ustanovení bylo možno výjimečně takovým asistentům poskytnouti výhody asistentů docentů, bylo třeba vložiti do osnovy alespoň zmíněné fakultativní ustanovení, jež by umožnilo i vyrovnati různosti mezi vysokými školami technickými a jinými vysokými školami.
Ustanovení §u 93 platového zákona, podle něhož při přestupu do jiného státního služebního poměru nemá býti asistentu vyměřen v nové státní službě služební příjem nižší než měl posléze jako asistent, zůstává s určitou změnou, zajišťující volnější výklad pojmu "přestup" (srovn. § 2, odst. 2 osnovy) -zachováno. Vedle toho zabezpečuje osnova vysokoškolským asistentům při přestupu do jiného státního služebního poměru, upraveného platovým zákonem nebo předpisy vydanými na základě §u 210, alespoň takovou úroveň, které dosáhli v asistentském poměru včetně platového postupu v tomto poměru. § 2 osnovy stanoví pro takové případy, že asitenti podrží po dobu čekatelskou dosavadní plat asistentský s případným postupem v tomto platu. Byl-li asistent po splnění veškerých podmínek ustanoven v novém poměru definitivním zaměstnancem, obdrží služné, které se určuje podle zásad §u 18 platového zákona. Předpo kladem je tu ovšem, že přerušení souvislosti služby asistentské jinou státní službou nestalo se zaviněním asistenta (§2, odst. 2 a 4 osnovy).
Stejný cíl, t. j. zabezpečení postavení asistentova v novém poměru, sleduje ustanovení, že možno zkrátiti čekatelskou dobu o dobu asistentskou; předpokladem tu však bude, že asistent v novém poměru podal na příklad předepsanou odbornou zkouškou ustanovovací důkaz o tom, že i pro místo nově zastávané má ony zejména praktické vědomostí a schopnosti, které se vyžadují pro ustanovení definitivním zaměstnancem; protože však tento předpoklad je třeba zkoumati individuálně, dává § 2, odst. 3 osnovy individuální pravomoc v tomto směru příslušnému ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem financí.
Předpisy o odpočivných (zaopatřovacích) platech, které dnes byly obsaženy v ustanovení § 156, odst. 4 plat. zák., jsou v zájmu skutečně invalidních asistentů vykládány liberálně; § 3 však přes to naprosto bezpečným právním zakladeni pro obdobné použití pensijních předpisů, platných pro státní pragmatikální úředníky a pozůstalé po nich, dává pevnou záruku v tom směru, aby nemohly vzniknouti o pensijních nárocích asistentů v těchto, poměrně řídkých případech, jichž se § 3 bude týkati, nejmenší pochybnosti o státním pensijním zaopatření asistentů.
Sluší konečně zdůrazniti, že ustanovení projednávané osnovy zákona nejsou prolomením nebo podstatnou změnou platového zákona, nýbrž jeho doplňkem a naplněním, proto se také přimykají co nejtěsněji k zásadám a ustanovením platového zákona. Důkazem toho jsou ustanovení §u l, odst. l a 2 a §u 2, odst. l a 3.
Vyšší (osobní) výdaje vzniknou pouze z ustanovení §u l a §u 2 osnovy, jejich výše se odhaduje na 300.000 až 400.000 Kč ročně při plné účinnosti tohoto opatření, v roce 1936 tedy vzhledem ku pozdější účinnosti zákona jen asi o polovinu této částky, která najde úhradu v úsporách příslušných rozpočtových položek kapitoly 10.
Vyšší výdaje s tímto zákonem spojené najdou zajisté odezvu a tím i rentabilitu ve známé a oddané a osvědčené práci pro vysokou školu a vědecký pokrok, který vyplyne ze zajištění způsobilého vědeckého dorostu pro další životní dráhu. Na druhé straně bude také napříště možný ještě přísnější výběr dorostu vědeckého,když se mu jednak zaručuje v podstatě stejný platový postup jako v úřední dráze středoškolského profesora, jednak poskytuje v případě přestupu do jiných státních služeb zajištění platové úrovně a zabezpečuje i státní pensijní zaopatření podle stejných zásad jako státním pragmatikálním úředníkům.
Výbor rozpočtový projednal usnesení posl. sněmovny ve schůzi, konané dne 16. června 1936 a usnesl se v souhlase s výborem kulturním navrhnouti, aby slavný senát schválil usnesení posl. sněmovny beze změn tak, jak je obsaženo v senát, tisku 191, jakož i obě resoluce přijaté výborem kulturním. (Souhlas.)
Místopředseda Donát (zvoní):- Zahajuji rozpravu.
Ke slovu je přihlášen pan sen.Reyz1.
Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Je příznačno, že sudetskoněmecká strana (Hluk.) již jméno ji dráždí! která prý pěstuje čistotu v politice, neostýchá se přinésti na parlamentní půdu každou smrdutou lež, kterou někde může proti marxistům sehnati, aby německým soc. demokratům něco provedla. Patrně to má býti náhradou za koncentrační tábory a žaláře Gestapo, které tito pánové u nás nemohou zaříditi. Pan kol. Tischer považoval za nutné citovati dnes v zprávu z "Bohemie", která včera vyšla. Na tuto zprávu odpověděl dnes náš ústřední orgán "Sozialdemokrat" a pan kol. Tischer, který tuto odpověď jistě četl, tudíž tuto lež proti svému lepšímu vědomí zde přednesl, musí si dát líbiti, když ho zde označíme výrazem, jehož sudetskoněmecká strana tak ráda používá, když od nás se objeví někde nějaká pravdivá zpráva o této straně v novinách. Pánové, pak se řekne "denunciantství"! Jestliže někdo přinese falešnou zprávu s úmyslem škoditi protivníkovi, pak to označujeme za denunciantství a kol. Tischer musí si tedy dát tento výraz líbiti.
Chci vám nyní přečísti odpověď, kterou přináší "Sozialdemokrat" na zvláštní dopis pana královského generálního konsula John van der Made pan generální konsul zdá se býti vůbec červivým. Náš ústřední orgán píše: "Lživý Holanďan a milá Bohemia. >Bohemia<, vždy znovu upadajíc do zvých zvyků, uveřejnila včera tuto zprávu:" A nyní přichází v plném znění otištěný dopis, který pan Tischer předčítal. Nemáme tedy příčiny něco zatajovati, a nestydíme se o tom psáti a podávati zprávy o tom, jaké lži noviny o nás přinášejí. (Výkřiky senátorů sudetskoněměcké strany.) Když mne přerušujete, dokazujete tím, že nechcete slyšeti pravdu a vyslovujete tím sami rozsudek nad sebou. Prosím, pánové, vyslechněte mne, abyste z této odpovědi měli pravý požitek. (Výkřiky sen. Niessnera.) Soudr. Niessnere, to je těm pánům vhod, když nemohu předčítati.
Nepotřebuji tedy toto psaní předčítati, kol. Tischer je přečetl, chci přečísti jen odpověď. Náš ústřední orgán píše (čte):
"Všelicos, takový zahraniční generální konsul, dokonce královský, takový pan "van". Tu by "Bohemia" nesměla býti "Bohemií", kdyby se takového psaní s radostí nechopila a je neuveřejnila, zvláště když přece na ten způsob zase zároveň nalezla příležitost zatracené soc. demokraty řádně zasáhnouti, pokloniti se panu Hitlerovi, prokázati t. zv. službu lásky lázeňským místům a dohromady tak udělati malý politický obchůdek v zájmu sudetsko-německé strany. Ale nejde nám ani tolik o "Bohemii", jako o tohoto holandského generálního konsula, když zde zcela jasně konstatuje, že pan John van der Made v podstatném bodě svého dopisu "milé Bohemii" napsal holou nepravdu. Odhalil se pan generální konsul přece již svou nenávistnou a protisociální poznámkou o "rudě oblečených kolonách dělníků" a o mnohých "skupinách podvyživených dětí". Jde tu o okresní tělocvičnou slavnost našeho dělnického svazu tělocvičného a sportovního; a ačkoli se náš tělocvičný dorost, i když se mu dobře nevede, kdykoli může dát viděti třeba vedle holandských generálních konsulů, je přece pro pana van der Made příznačno, že jeho smysl pro krásu a lázeňská místa nemůže snésti pohled na socialistické borce a "podvyživené" děti.
Dovolujeme si však panu generálnímu konsulovi říci, že mu naprosto nic není do toho a do většiny jiných věcí, které zde u nás vidí. (Výkřiky. -Hluk. -Místopředseda Donát zvoní.) A pochybujeme také, že by doma v Holandsku beztrestně mohl činiti veřejně podobné poznámky. Naprosto neslýchané však jest, že se tento pan van der Made, aniž by se jako host naší země zdržel svých sympatií pro Hitlera, nezaleká ani před nepravdami. Při divadelním představení, o kterém pan John van der Made mluví, jde totiž o představení, jež pořádal dělnický tělocvičný a sportovní svaz, jehož program záležel jen z tělocvičných, gymnastických čísel a sborových recitací, z nichž jedna předvádí diktátora, aniž by však byla řeč o Hitlerovi; a že by se při tom obecenstvu ukazovalo, jak Hitler je zastřelen nebo věšen, jest absolutní lež." (Sen. Bock [německy]: To musíte dokázati!) Vám nejsme žádné důkazy dlužni, vypravujte, co se u vás děje, tu máte tolik materiálu, že se o soc. demokraty nepotřebujete starati! (Hluk. -Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid.
Sen. Reyzl (pokračuje): Dále se praví v našem ústředním orgánu (čte):
"Ostatně určitá horlivost by ani "Bohemii" tak nezaslepila (Výkřiky. -Hluk.- Místopředseda Donát zvoní.), aby věřila, že by úřady byly takové představení připustily." (Sen. Niessner [německy]: Denně vyrábíte vy lži proti nám! -Sen. Frank [německy]: Kdo vyrábí lži?)
Kol.Tischer dnes vyráběl lži proti nám. (Sen. Frank [německy]: Kol. Tischer jen předčítal z "Bohemie", obraťte se na "Bohemii"!) Pan kol. Tiseher to zde přednesl a vyrobil lež, ale "Sozialdemokrat" ji dnes opravil a on jistě četl "Sozialdemokrat".
Dovolte mi však, abych v předčítání článku pokračoval (čte):
"Ve skutečnosti a přirozeně byl nejen celý program předložen okr. hejtmanovi a od něho shledán v pořádku, nýbrž byli také zástupcové úřadu na představení samém; pan van der Made ovšem tam asi nebyl; ten si asi spíše nechal věc nakukati od jistých akademiků a ne-akademiků z Františkových Lázní, které velmi dobře známe.
Ale královský holandský generální konsul, který je zde na návštěvě, není někým, kdo smí věřiti politickým bajkám a vypravovati je veřejně dále -i když mu zdánlivě tolik záleží na zájmech našich lázeňských míst anebo patrně jde o Hitlera. Chtěli bychom viděti, co by takoví Johnové v Holandsku dělali, kdyby snad některý československý generální konsul podobným způsobem vystoupil na veřejnost. Jestliže se panu generálnímu konsulovi u nás něco nelíbí -na příklad že soc. demokraté, právě tak jako v Holandsku, bojují proti fašismu -pak nepotřebuje naší zemi již obšťastňovati; nebylo by za takových okolností škoda pana van der Made.
Nebude však také škoditi přesvědčit se jednou zase o tom, zdali "Bohemia", když již královskému holandskému generálnímu konsulovi se zjevnou radostí sedla na lep, alespoň post festum dá průchod pravdě."
Nuže uvidíme, zdali "Bohemia" bude míti tolik slušnosti. Ale tato strana, která se odvažuje ve svých řečech zde přednášeti takové věci, odsuzuje se sama sebou. (Výkřiky sen. Franka.) Pane majore Franku, pan kol. Tischer zde dnes přednesl lež. Tato lež zůstává lpěti na něm. (Výkřiky. -Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále paní sen.Plamínková.
Sen. Plamínková: Slavný senáte!
Přihlásila jsem se o slovo k předloze o úpravě platů asistentů vysokých škol. Tento návrh zákona a doufejme i zákon, který bude v nejbližší době uplatněn -znamená aspoň trochu spravedlnosti k našim vědeckým pracovníkům. Uvědomíme-li si, jak je potřebí starati se o výchovu vědeckých pracovníků a na čem všem spočívá řádná výchova, příprava, chápeme, že byla velmi těžká situace těch, kteří po řadu let, třeba i 25 let, sloužili a měli tytéž požitky, které měli po 8 letech služby. Dnes tedy máme tu zákon, který habilitovaným asistentům upravuje platové poměry ve výši platů aspoň středoškolských profesorů -až na rozdíl v nejvyšším stupni.
Tento zákon, který vítáme, dává také nárok na pensi habilitovaným asistentům a konečně dává nárok na zaopatřovací platy pro pozůstalé po asistentech, jestliže se oženili. Dosavadní stav byl příšerný, neboť ti, kteří zde zůstali, neměli vůbec žádného právního nároku a jen z milosti dostávali zaopatřovací platy. Zákon konečně zaručuje také započtení asistentské služební doby v případě přestupu do jiných oborů státní správy. Mám určité obavy, aby tato povinnost započítávání asistentské služební doby do postupu v jiné službě při našem systému, kdy každý úřad strašně brání svoji pokladnu, nebyla pro asistenty vysokých škol spíš ohrožením dosáhnouti existence, aby se tedy úřady nebránily vzíti asistenta, který má naslouženo 8 nebo 10 let a tím by tedy z jejich budžetu dostával větší plat než ten, který by přišel teprve do služby a sloužil od začátku. Obávám se tedy, poněvadž v zákoně není nařízení, aby měli asistenti přednostní právo při přijímání, že by to mohlo býti do konce trochu zdržováním možností uplatniti se v jiném oboru státní správy. Proto velmi vítáme resoluci, která má býti usnesena a kterou se má resortům státní správy uložiti, aby asistentu vysoké školy, žádá-li o umístění, byla dána přednost před uchazeči se stejnou kvalifikací, jestliže se neobsadí místo povýšením aneb přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii. Je to ovšem jenom resoluce, ale podtrhuji tuto resoluci a přála bych si, aby se také skutečně podle ní postupovalo.
Vítáme i druhou resoluci, že služební požitky bývalých asistentů vysokých škol mají býti upraveny, jestliže jsou v jiné státní službě, podle tohoto zákona, jako kdyby tento zákon byl v platnosti již tehdy, když oni přestupovali do této služby. Je to jistě jen spravedlnost, aby nebyli poškozeni o řadu let, která ztrávili jistě ve velmi důležité práci kulturní na vysokých školách.
Ale tento zákon nechává jistě nesplněnu ještě řadu požadavků, třeba hned to, že i osvědčení habilitovaní asistenti nemají vlastně žádné definitivy a každé tři roky musejí znovu žádati o prodloužení propůjčení toho místa. To znamená, že jejich pracovní poměr je do určité míry tak nejistý, že ti lidé stále musejí uvažovati ještě o nějakém jiném zaměstnání.To znamená, že se ubírá síla, kterou by mohli dáti do své vědecké práce, právě starostí, co bude dále. Myslím, že je nutno promysliti takovéto věci do důsledků a umožniti, aby se skutečně mohli cele oddati své práci.
Druhá věc, která není zde dotčena takovým způsobem, jak bychom si přáli, jsou ti nehabilitovaní asistenti, kteří slouží již více let než osm, kteří se nemohou habilitovati. Je to na př.: na technikách, kde starší asistenti jsou pro provoz škol naprosto nezbytní a habilitace je velmi těžká. Tito nehabilitovaní asistenti mohou jen po doporučení sboru a v dohodě ministerstva školství a financí býti potom platově také na roveň těmto habilitovaným ustanoveni. Co to znamená? Kdyby to bylo jenom doporučení sboru, kdyby to bylo jen Mšano, chápala bych to. Je to vědecká práce a přirozeně nemůže se dostati úpravy platu tomu, koho by snad sbor profesorský neuznal na způsobilého nebo doporučeníhodného nebo za skutečně cennou sílu pro universitu. Ale jestliže se tam říká "v dohodě s ministerstvem financí", tu již mám obavy. Je to přece věc vědeckého pracovníka a najednou zde ministerstvo financí má rozhodovati, má-li dostati ten nehabilitovaný asistent určitý plat. Obávám se, že ministerstvo financí, tak jak je již za loženo a jak v poslední době nám toho dává stále důkazy, málo bude dbáti na vědeckou situaci vysokých škol a že spíše se bude ohlížeti, zda-li nějakou stovku ušetří pro státní pokladnu, a zapomene, že tu stavíme a la longue, že musíme promýšleti přípravu vědeckých pracovníků pod tím zorným úhlem, co budeme potřebovati za 10 až 20 let.
Vyslovuji zde přání, aby ministerstvo financí v těchto věcech kulturních trošičku dbalo na to, co říká ministerstvo školství a co v tomto případě bude také říkati sbor profesorský. Mám zkušenosti při jiných oborech školské správy, že ministerstvo financí zasahuje skutečně do věcí čistě resortních a nedrží se jen té své finanční stránky.
Dále! dovolte, abych pověděla ještě několik slov o tomto: Udržuje se interkalář 10% na vysokých školách a zatím víme, že by bylo třeba nová místa zřizovati. Chci zdůrazniti, že je to poškozování národa do budoucnosti. Podobná věc jest, jestliže se aspirantský zákon uplatňuje při těchto místech. Dámy a pánové, kdo pak se bude chtíti věnovati této vědecké práci, jestliže má míti plat aspirantský? Vždyť to mají býti vybraní lidé, zvláště způsobilí, a teď my chceme, aby se při působnosti aspirantského zákona hlásili k vědecké práci? Myslím, že je to špatná kulturní politika.
A konečně jde mi o úřednická místa adjunktská pro ty, kteří se nemohou habilitovati a jsou nezbytní. Dříve na universitách bývala takováto úřednická adjunktská místa. Prosím velmi o to, aby se uvažovalo o tom, jak by bylo možno zříditi zase ta adjunktská místa, která by pomáhala té kapacitě našich universit zase k takovému rozmachu, který potřebujeme, aby byl.
Jest ještě jedna kategorie, vědečtí pomocníci a demonstrátoři. Jejich poměry nejsou upraveny, ač požadavky jejich jsou minimální. Žádalo se totiž, aby před dosažením odborné kvalifikace měli plat 400 Kč a po dosažení odborné kvalifikace 600 Kč měsíčně. Dnes dostává se platu jenom těm, kteří jsou v majetkových poměrech velmi špatných. Zdá se mi, že je to almužnictví, že to mají tito pánové za svou práci a proto že se má dostati toho všem bez rozdílu majetkových poměrů a dále, že mají dostávati také plat přes prázdniny. Když si uvědomíme, co to znamená, nemíti o prázdninách prostě žádného příjmu, vidíme, jak jsme k té své kultuře, nevím, mám-li říci málo citliví nebo dokonce slepí a hluší.
Při této příležitosti ještě bych ráda zdůraznila, že je skutečně potřebí, abychom vědecké ústavy a instituce lépe podporovali nežli dosud. Já sama jako referent o ministerstvu školství v rozpočtovém výboru senátu od té doby, kdy rozpočet ministerstva školství a národní osvěty byl snižován, jsem kladla zvláštní důraz na to, že se musíme starati o tyto věci, že to je budoucnost národa, ale dovolte, abych to zdůraznila zde ještě dnes, abychom se nedrželi jen toho, k čemu jsme po zákonu povinni, abychom při podpoře těchto vědeckých ústavů a institucí pamatovali, k čemu jsme povinni také,se svého kulturního hlediska, z citu odpovědnosti pro budoucnost.
Nakonec bych ráda učinila určité oznámení, že asistenti měli včera schůzi -není jich málo, bylo tam 800 lidí a že se usnesli, že upíší na půjčku obrany státu půl milionu Kč, ovšem ne ze svých peněz, kterých nemají, ale ve formě malých srážek měsíčních. (Výborně!) A ještě chci zdůrazniti, že se toto usnesení stalo včetně německých kolegů, tedy asistenty českými i německými. Myslím, že můžeme míti radost, jak asistenti cítí v tom okamžiku, když děláme my pro ně tak malou, řekla bych, službu, že jim pomáháme k ně jaké slušnější existenci, že chtějí okamžitě z toho svého mála přispěti nějak na obranu státu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kvasnička.
Sen. Kvasnička: Vážený senáte!
Považuji za povinnost jako příslušník strany oposiční, abych k usnesení poslanecké sněmovny, tisk 191, podané nám zprávou kulturního a rozpočtového výboru, tisk 229, řekl ně kolik slov.
Jako stojíme v oposici proti určitým předlohám, které dnes zde byly presentovány, tak zase na druhé straně loyálně vítáme každé takové opatření, které považujeme za určité plus a za požadavek spravedlnosti a za akt, který již vlastně dávno měl býti splněn. Přáli bychom si však, aby byla přece jen zachovávána určitá forma při projednávání všech těchto opatření. Zpráva kulturního a rozpočtového výboru, tisk 229, byla nám doručena právě teď při projednávání, aspoň včas, ale zprávy, tisk 230 a 231, týkající se osnov, které byly právě odhlasovány, dostali jsme až po odhlasování. To je již škoda peněz, když ne máme dostati zprávu výboru před plenárním odhlasováním, je škoda peněz, když ji dostaneme teprve potom, když už se příslušná osnova stala zákonem.
Touto osnovou se dostává konečně části naší školské inteligence určitý kousek spravedlnosti. Hodně pozdě, ale přece. Vítáme to tím spíše, poněvadž v tom vidíme začátek přece snad lepšího kursu vůči školské inteligenci, než jak jsme dosud byli zvyklí. Řekněme, že je to počátek a že snad další bude následovat. Mám na mysli vyřešení otázky staropensistů, která jest již ve sněmovně připravena a snad i dalších otázek týkajících se kruhů školské inteligence.
To, co se dalo s vysokoškolskými asistenty, byl opravdu do jisté míry kulturní skandál. My, národ Komenského, který se chlubí, že vždy svou posici vyhrával vědou a uměním, jsme se chovali vůči této školské inteligenci více než macešsky. Lidi vysokoškolsky graduované z různých zahraničních akademií, kteří mají dávno po habilitaci, kteří vydali sta i tisíce vědeckých spisů, které byly přeloženy do všech moderních kulturních jazyků, jsme honorovali platem 200 až 300 Kč měsíčně. Tito lidé konali svoji práci jenom z lásky k vědě, poněvadž jinak z toho neměli nic. Jen z lásky k vědě se tomu věnovali, jsou to opravdoví, nerad bych se vyjádřil vulgárně, fandové, kteří obětovali všechno svému kulturnímu oboru. Bylo tedy naší povinností, abychom je zbavili aspoň materiálních starostí. Dokud byli mladší, nesnášeli tíhu života tak, jako když stárli. Mnozí se oženili a byli nuceni se ohlížeti po určité existenci. Nacházeli ji dosti těžko a dnes čím dále tíže. Jen část mohla jíti na střední školu jako profesoři, poněvadž musili míti příslušnou aprobaci, někteří našli umístění v průmyslu, ale čím dále je oborů méně a méně, byli nuceni zanechati své vědecké práče za tím účelem, aby si zaopatřili lepší existenci.