Středa 1. července 1936

V prvé řadě nutno zabrániti tomu, aby se veřejné správě ukládaly nové a nové úkoly a aby se vedle toho neztěžovala práce veřejné správy komplikovanými předpisy, vyplývajícími z největší části z toho, že se v zákonodárných osnovách uplatňují v nejširší míře zájmy nejrůznější jak po stránce hospodářské, tak i politické.

Tyto snahy projevují se v zákonech nesčetnými výjimkami, pro které se zákony stávají nepřehlednými a nesnadno proveditelnými. Veřejná správa sama musí hledati nové cesty ke zjednodušení úřadování; při rostoucích úkolech není možno věnovati podřadným věcem stejně pracovního času; zjednodušení bude vítáno i občanstvem, jemuž při pokračující specialisaci hospodářského života beztak přibývá na občanských povinnostech. Bude-li proto nezbytně nutno rozšiřovati nové úkoly veřejné správy, mělo by se tak díti jen za podmínky, že úměrně tomu bude zmenšována potřeba administrace zjednodušováním pracovních metod ostatních odvětví správy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Zvláštní pozornost bylo by věnovati problému školskému, kde vzrůst vydání i počtu učitelů musí vyvolávati největší obavy po stránce nejen finanční, ale i s hlediska přílišného vzrůstu inteligence, jež nenachází umístění. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

V uvážení těchto zjevů jest nezbytně třeba hledati cesty, jimiž by bylo čeleno soustavnému vzrůstu těchto nákladů, jichž protiváhou by musela jinak býti snaha o další zvýšení státních příjmů.

Aplikuji-li nyní tyto poznatky týkající se veřejné správy vůbec na finanční administrativu, musím říci, že nejvážnějším úkolem bude musit býti zjednodušení správy, a to jak v zájmu státní pokladny, tak též - v tom se shoduji s parlamentními činiteli - v zájmu zlepšení poměru mezi poplatníky a finanční správou. Tuto snahu finanční správa má. V komisi pro zhospodárnění veřejné správy uplatnila finanční správa svoje stanovisko tím způsobem, že opatřila za nejširší spolupráce všech druhů finančních úřadů a všech organisaci úřednických veliký materiál ke zlepšení dnešních závad ve finanční administrativě. V dohodě s Národním komitétem pro vědeckou organisaci, kde tytéž snahy jsou sledovány s hlediska poplatníka, chceme dojíti ke zjištění závad a postupně k jejich odstranění. K tomu nestačí ovšem dobrá vůle administrativy, nýbrž bude nutná i podpora parlamentu.

Z dosavadní spolupráce s daňovým koaličním výborem a z přednesených námětů jsem přesvědčen o tom, že Národní shromáždění má samo vitální zájem na tom, aby tyto otázky i s hlediska státně-politického byly rozřešeny co nejuspokojivěji.

V tisku byly vyslovovány pochybnosti, že návrh zákona o přímých daních, usnesený posl. sněmovnou, obsahuje ustanovení, která znamenají vlastně zpětnou účinnost daňovou. Není tomu tak. Na vysvětlení dovoluji si uvésti:

Vládní návrh zákona tisk 266, předložený parlamentu 21. ledna 1936, obsahoval ustanovení, že ustanovení navrhovaného zákona nabývají účinnosti počínaje berním rokem 1935.

Toto ustanovení bylo předmětem výtek tisku i parlamentu.

Vytýkalo se zejména, že vládní návrh zákona, o kterém jednání v rozpočtovém výboru posl. sněmovny počalo teprve koncem února 1936, mohl býti uskutečněn teprve v pozdním jaru 1936, kdy již většina podniků, podléhajících dani výdělkové, má své bilance hotové a nemohla by _ve svých bilancích za rok 1935 už pamatovat na včlenění vydání, vyplývajícího někde ze zvýšení daňového. Z toho důvodu bylo požadováno, aby zákon platil teprve od 1. ledna 1936. Tomuto přání bylo vyhověno a účinnost zákona byla v dohodě s vládou v zásadě sjednána tak, že ustanovení zákona, týkající se daně rentové budou účinná od měsíce následujícího po vyhlášení zákona a ustanovení ostatní, týkající se daní, vyměřovaných podle přiznání, budou účinná teprve na berní rok 1936 (místo původně na rok 1935), čímž výtka zpětného zdanění odpadá.

Že z této příčiny děly se ještě před plenární schůzí posl. sněmovny textové změny, nelze se diviti, uváží-li se, že v zákoně bylo třeba jednak stylisovat velkou řadu změn formálního i materiálního práva a že zejména celý zákon bylo třeba stylisticky upravit se zřetelem ke změně berního roku. Vzhledem k tomu nelze v usnesení posl. sněmovny shledávat žádné porušení právních zásad, vyslovených předsedou vlády, pokud jde o zpětnou účinnost daňových zákonů.

Dovolte mi, abych se ke konci ještě vrátil k nejdůležitějšímu a základnímu problému, jenž je klíčem a východiskem z dnešní těžké a obtížné situace. Je to rozpočtová politika, t. j. výdajová stránka našeho veřejného hospodářství, která znemožňuje úspěšné vyřešení této otázky. Nákladem veřejné správy není ovšem vyčerpán výdajový problém ve státním hospodářství. Jsou zde ještě jiné problémy hospodářské a sociální, které se citelně dotýkají státní pokladny, jakož i problém pasivního podnikového hospodářství státu. Naznačil jsem je ve svém výkladu k zákonu o půjčce obrany státu. Všechny musíme na konec hraditi daněmi. Zmiňuji-li se dnes obšírněji pouze o problému veřejné správy, je to proto, že veřejná správa byla u příležitosti projednávání tohoto zákona podrobena kritice. K ostatním problémům výdajovým bude lze ostatně zaujmouti stanovisko při jednání o rozpočet na příští rok. Apeluji v tomto směru na slavné Národní shromáždění, aby podporovalo snahu vlády a ministerstva financí, směřující ke snížení veřejných vydání. S postupujícím zlepšením hospodářských poměrů stačila by v některých směrech snad aspoň stabilisace dosavadních vydání, čímž při vzrůstu příjmů plynoucích ze zlepšené hospodářské situace bylo by možno najíti východisko k postupnému zmírňování daňového břemene. Je zde však nesporně železná logická souvislost mezi výdajovou stránkou a mezi daňovým zatížením. Nepodaří-li se nám na výdajové stránce dosáhnouti úspěchu, nepodaří se nám plně tento úspěch ani na poli finanční politiky příjmové přes sebe usilovnější snahu a dobrou vůli finanční správy.

Rozpočet na r. 1937 bude jistě zatěžkací zkouškou pro celou hospodářskou politiku a proto prosím Národní shromáždění, aby právě tomuto problému ve všech směrech již nyní věnovalo plnou pozornost.

Nemusím snad zvláště zdůrazňovati, že finanční správa jest vedena jen a jen zájmy a ohledy na celek a na stát. Chtěl bych však toto tvrzení ještě opodstatniti. Státní zájem není tak dobře viditelný tomu, kdo vidí buď jen užitek plynoucí z požadovaných výdajů anebo jen zatížení z příjmů daňových. Nejlépe je tento zájem viděti tam, kde se soustřeďuje a porovnává obé ve vzájemném vztahu, t. j. u finanční správy, která je stejně vystavena tlaku na výdaje jako odporu proti příjmům, t. j. daním. Jestli snad některá akce přes to nevyzní tak, jak by se zřetelem na celek očekávalo, prosím, aby příčina nebyla hledána aspoň v nevůli finanční správy. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Doufám, že porozuměním všech složek našeho hospodářského života a spoluprací s parlamentem se nám podaří ukázněnou politikou státní, jako bylo i dosud, dostati se v příštích letech k poměrům lepším. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní):, Byl mně podán návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře a Hackenberga.

Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Návrh sen. Donáta, inž. Wintera, dr Kloudy, Nováka (lid.), Thoře a Hackenberga:

Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministra financí zahájena byla rozprava v dnešní schůzi a spojena byla s rozpravou o zprávách výboru rozpočtového stran usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Teplanského, dr inž. Brdlíka, dr Meissnera, dr Klapky, dr Nováka, Ostrého, Tauba a Viereckla na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa, jakož i o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních, a konečně stran usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění čl. XX finančního zákona na r. 1936.

Místopředseda Donát (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh byl schválen a rozpravu o prohlášení pana ministra financí sloučíme s rozpravou o projednávaných osnovách finančních, totiž o změně zákona o dani z masa, zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních, a o změně čl. XX finančního zákona na r. 1936.

Uděluji slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového sen. Krejčímu, aby podal zprávu výboru rozpočtového k odst. l pořadu, t. j. k usnesení posl. sněmovny o návrhu posl. Teplanského, dr inž. Brdlíka, dr Meissnera, dr Klapky, dr Nováka, Ostrého, Tauba a Viereckla na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa (tisk 254).

Zpravodaj sen. Krejčí: Slavný senáte!

Daň z masa, zavedená zákonem čís. 262/ 1920, působila mnoho nesnází a její výnos byl dosti skrovný. Vynášela přibližně asi 12 až 15 mil. Kč ročně. Průměrný výnos daně z domácích porážek činil přibližně 13 mil. Kč.

Ale nebylo to jen daňové zatížení, které činilo tuto daň obtížnou, nýbrž byla to také daňová prakse. Některé důchodkové kontroly postupovaly příliš rigorosně. Na jedné straně byla snaha snad tu a tam o zkrácení daně a na druhé straně zase se strany důchodkových kontrol bylo postupováno příliš rigorosně, poplatníci byli šikanováni, bylo jim dokazováno, že nezdanili správně, a podle různých dokladů byly jim ukládány pokuty.

Je tomu asi 6 roků, co jsem podal návrh zákona, aby t. zv. domácí zabijačky a kromě toho porážky z nouze byly od daně z masa osvobozeny, avšak ministerstvo mělo proti tomuto návrhu námitky, že pan ministr financí nemůže postrádati oněch 13 mil. Kč, které tato daň vynáší. Proto byl letos v posl. sněmovně podán koaliční návrh, kterým se stanovilo, že ministerstvo financí se zmocňuje, aby místo vybírání daně z masa podle váhy živé případně mrtvé byl ukládán určitý paušál podle hektaru a byl vybírán při dani obratové.

Návrh tento byl podstatně změněn v rozpočtovém výboru posl. sněmovny. Ale tak, jak jej přijal výbor posl. sněmovny, byl by přinesl značné zmatky, byl by poskytoval mnoho okének k šizení berní správy a byl by dával velmi mnoho příležitosti důchodkovým kontrolám k šikanování poplatníků. Proto učinila posl. sněmovna v plenární schůzi docela jiné usnesení, naprosto protichůdné, a přijala zákon tak, jak byl u nás rozdán.

Rozpočtový výbor projednával včera a dnes usnesení posl. sněmovny a měl určité pochybnosti. Čl. I totiž má ustanovení, že od placení daně z masa podle váhy osvobozeny jsou ty porážky, které se konají pouze pro spotřebu těch, kdož hospodaří na zemědělské půdě, platí daň obratovou, a kde ono maso získané z porážky je určeno pro vlastní domácnost po př. pro síly trvale zaměstnané v hospodářství.

Článek tento měl odst. 5, který pravil, že osoby uvedené v odst. 2, které použijí masa z porážek drobného dobytka k jiným účelům než uvedeným v tomto odstavci, dopouštějí se těžkého důchodkového přestupku, zkrácení daně z masa.

Poněvadž jsme se obávali, že i takové zdvořilostní dary, jak se říká na venkově výslužky, které se dávají při zabíjačkách sousedům, známým nebo přátelům, by některým příliš rigorosním důchodkovým kontrolním úřadem mohly býti posuzovány jako jiné použití a že by mohly býti trestány jako těžké důchodkové přestupky, nemohli jsme včera jednání dokončiti a čekali jsme, až budou moci býti slyšeni zástupcové ministerstva. Tito se dnes dostavili do rozpočtového výboru a učinili závazné prohlášení, že za přestupek (odst. 5, čl. II) se nepovažuje dávání t. zv. výslužek příbuzným a sousedům, pokud se děje v rozsahu dosud obvyklém, ať již spočívá z jaternic nebo jiných masných výrobků, nebo masa v malých kvantech, jelikož toto spadá pod pojem spotřeby ve vlastní domácnosti, a že tento výklad dají do prováděcích ustanovení.

Na základě tohoto závazného prohlášení, které podle slibu zástupce ministerstva financí se stane vodítkem při postupu důchodkových kontrol, rozpočtový výbor senátu přijal usnesení posl. sněmovny nezměněně.

Novela zákona o dani z masa poskytuje určité výhody zejména malým a drobným zemědělcům. Podle tohoto zákona zemědělec, který má předepsanou daň z obratu bez ohledu na rozsah půdy, bude platiti z l ha l,50 Kč zvláštní přirážky k dani obratové, ať již tato daň obratová se vybírá paušálně anebo podle vyúčtování a přiznám, takže na př. kdo má l ha půdy, zaplatí 1,50 Kč, a může pro vlastní potřebu zabíti a snísti třeba 5 prasat, jestliže je totiž má. Ovšem sedlák, který hospodaří, dejme tomu na 30 ha, zaplatí 45 Kč, a zabije-li jen jedno prase, jestli totiž příliš na sobě šetří, bude v nevýhodě. Stejně tak bude v nevýhodě velkostatkář mající 200 ha, poněvadž bude platiti 300 Kč paušální přirážky k dani obratové, ale naproti tomu zase budou ve výhodě jeho zaměstnanci, kteří trvale jsou u něho zaměstnáni a podle služebních smluv mají právo chovati a z vlastního chovu porážeti drobný dobytek vepřový, skopový, kozy atd.

Stát podle tohoto zákona dostane přibližně to, co dostával podle zákona dřívějšího. Jestli snad daň tato bude poněkud menší, bude zase zjednodušena kontrola, kterou provádějí důchodkové kontrolní úřady. Ovšem důchodkové kontrolní úřady budou musit i nadále do jisté míry dozírati, poněvadž to, co se v domácnostech zemědělců, i když platí tuto daň přirážkou, zabije a zcizí dále, není už vlastně spotřeba, nýbrž tak řečený odběr a musí býti zdaněn. Ovšem že důchodkové kontroly, které provádějí dozor již téměř 16 roků, už poznaly do určité míry solidnost nebo nesolidnost některých poplatníků a proto nebudou musit býti ve většině případů nijak zvláště zatěžovány kontrolou a na ty švindlery, kteří mají snad chuť ke zkracování daně, budou moci dobře dozírati.

Snaha naše jako zástupců lidu jest usnadniti lidem placení daní a i když toto usnadnění není vyjádřeno snad efektivně menším penízem, tedy aspoň zpříjemniti jim tuto daň a nevystavovati je různým šikanám tam, kde toho není zapotřebí.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby senát schválil novelu zákona o dani z masa tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo p. zpravodaji výboru rozpočtového, sen. Plamínkové k odst. 3 pořadu, t. j. k usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění finanční zákon na rok 1936 (tisk 256).

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Zákon č. 69 z r. 1935 měl umožniti územní samosprávě ulehčení v jejích dluzích a jistě všichni jsme velmi netrpělivě čekali provedení tohoto zákona, který měl účinnost od 1. ledna 1936. Návrh, o kterém dnes jednáme, má umožniti provedení tohoto zákona. Původně totiž měly býti provedeny též veliké srážky z těch částek, které územní samospráva měla dostati. Tento zákon poněkud reparuje tuto věc. Původně mělo býti věnováno 202 mil. Kč na sanaci samosprávy a to:

a) 35 % z přídělů, jichž se dostává zemím z daně z obratu a přepychové;

b) zbytek, okrouhle 151 milionů Kč, přidělí stát z výnosu daně důchodové, především z přechodné přirážky k této dani.

Uvedené finanční prostředky 202 milionů Kč rozděleny mezi jednotlivé země:

pro zemi Českou

120,000.000 Kč

pro zemi Moravsko-slezskou

44,000.000 Kč

pro zemi Slovenskou

34,000.000 Kč

pro zemi Podkarpatoruskou

4,000.000 Kč

Z těchto prostředků má býti zřízen podle §u 4 cit. čl. III pro každou zemi pomocný fond jako samostatná právnická osoba, zastupovaný a spravovaný kuratoriem, kterému přísluší provésti úpravu dluhů okresů a obcí finančně slabých.

Poněvadž stát postrádal hotových prostředků,, počítala finanční správa s tím, že všeobecným snížením úrokové sazby ušetří samosprávné svazky i pomocné fondy na dluhové službě. Tak došlo k snížení příspěvkové povinnosti státu, což došlo výrazu v čl. XX finančního zákona na rok 1936. Jím je ministr financí zmocněn, aby v roce 1936 místo přídělem z výnosu daně důchodové uhradil potřebný peníz úvěrovými operacemi. Potřebná částka jest vypočítána tak, že ze 151,115.618 Kč se odečtou úspory na dluhové službě, které vyplývají pomocným fondům a samosprávným svazkům (jichž dluhy budou upraveny) z obecného snížení úroků a úmoru, event. jinými opatřeními.

Těmito opatřeními míněno zejména zvýšení kvóty ze zemských přídělů na úpravu dluhů, neboť se dalo předpokládati, že v důsledku úspor okresů a obcí ze snížení úrokové sazby, budou nároky těchto svazků na příspěvky zemské - bývalý vyrovnávací fond - menší, a že i země ušetří pro svoje potřeby snížením úrokové sazby z vlastních dluhů zemských.

Došlo pak k vydání vládního nařízení č. 69/1936 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona č. 69/1935 Sb. z. a n. o finančních opatřeních v oboru územní samosprávy. Podle tohoto nařízení ve shodě s čl. XX finančního zákona na rok 1936 snižuje se částka, jež z prostředků státních je určena na úpravu dluhů okresů a obcí o úspory v dluhové službě, vyplývající pomocným fondům a samosprávným svazkům, jichž dluhy budou upraveny, z obecného snížení úroků a úmoru; dále se zvyšují citovaným nařízením zemské příspěvky t. zv. pomocným fondům z 35 % na 50 % (tudíž o 15 %). Teprve takto snížené částky je podle čl. XX finančního zákona zmocněn ministr financí opatřiti v roce 1936 úvěrem.

A tu se ukázalo a z mnohých stran bylo poukazováno, že plné odečtení úspor, kterých okresy a obce, jichž dluhy budou upraveny, dosáhnou i u ostatních neupravených dluhů, nezaručovalo by, že okresy a obce by dosáhly takových úlev v dluhové službě, jak jejich kritická hospodářská situace vyžaduje. Proto uznala vláda za vhodné navrhnouti změnu čl. XX finančního zákona, jež by umožňovala, aby na rok 1936 nebylo třeba krátiti dotaci státní o tyto úspory, nýbrž jen o jejich polovinu, nejvýše však o 45 milionů Kč. A tento předložený návrh právě pojednává o tomto zmocnění.

Po. věcné stránce se podotýká, že nyní po všeobecné úpravě úrokové míry a splácení dluhů vládními nařízeními č. 238/1935 a č. 249/1935 není skutečně třeba, aby se "zvláště" podle čl. III. zákona č. 69/1935 Sb. z. a n. upravilo tolik dluhů okresních a obecních, kolik se původně předpokládalo a není proto zapotřebí dotace pomocných fondů v té výši, jak bylo původně stanoveno.

Všeobecnou úpravou úrokovou a úmorovou z prosince 1935 dociluje samospráva okresní a obecní celkově na dluhové službě úspor kolem 300 milionů Kč. Z toho asi polovina připadá ovšem na svazky, jež nepřicházejí v úvahu pro zvláštní pomoc úpravou dluhů podle zákona čís. 69/1935 Sb. z. a n., tedy které nemají být oddluženy. Tedy 150 milionů se počítá, že připadá na svazky, pro něž je určena pomoc podle citovaného zákona. Tato pomoc má býti ovšem poskytnuta jen, pokud je nezbytná k naléhavé konsolidaci jejich hospodaření a zadlužení. Dále možno počítati s tím, že podle nového zákona o stabilisačních bilancích a další novelou zákona o přímých daních dostane se samosprávě zvýšením daňové základny většího výnosu na přirážkách.

Státní hospodářství vykazuje v roce 1935 větší schodek a není také plně postaráno o rovnováhu státního hospodaření na rok 1936, zejména s ohledem na naléhavé výdaje na obranu státu. Nelze proto ze státní pokladny žádati vysoké dotace ve prospěch hospodářství samosprávných svazků, jimž k dobru se projevila a projeví hořejší opatření úroková a úmorová.

Navrhovaná osnova proti původnímu znění čl. XX finančního zákona umožňuje, že na rok 1936 není třeba krátiti dotaci státní na úpravu dluhů o celé úspory, kterých okresy a obce, jichž dluhy budou upraveny, dosáhnou i u ostatních neupravených dluhů, nýbrž jen o jejich polovinu, nejvýše o 45 milionů Kč. Znamená tudíž značnou výhodu a pomoc pro samosprávné svazky, jež plynouti budou ze státní pokladny.

Zároveň se také zvyšuje kvóta, která zemským pomocným fondům pro úpravu dluhů okresů a obcí přísluší z přídělů zemí na dani z obratu a přepychové, a to z 35 % na 50 %. Vzhledem k těmto opatřením dá se očekávati, že se s takto docílenými prostředky při úpravě dluhů okresů a obcí na rok 1935 vystačí.

Rozpočtový výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny ve schůzi 30. června 1936 a doporučuje plenu senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění sen. tisku 251 i s resolucí níže otištěnou.

Dovolte, abych k tomu připojila, že odhlasováním této osnovy zákona ještě nemáme zaručeno, že skutečně s urychlením bude prováděno oddlužení samosprávy. Právě proto je zde resoluce, abychom požádali vládu, aby ustavila kuratorium pomocných fondů a dále aby kuratorium provedlo s urychlením úpravu dluhů finančně slabých okresů a obcí.

Pokud jsem informována, má býti vydán prováděcí předpis k tomuto zákonu v nejbližších dnech a také kuratorium má býti ustaveno. Slibuje se, že během měsíce srpna bude všechno provedeno. Jistě máme na tom zájem, a dnes hlavně o to, aby se okresy a obce mohly skutečně také účastnit provádění zákona o obvodových měšťanských školách. Tedy doufejme, budou-li sliby splněny; že obce a okresy přece budou moci prováděti zákon o obvodových školách od začátku nového školního roku. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Navrhuji, aby výborům soc.-politickému a rozpočtovému, soc.-politickému a úst.-právnímu, úst.-právnímu a zahraničnímu bylo uloženo, aby do nejbližší příští schůze podaly zprávy o usneseních posl. sněmovny: tisk 247 k vládnímu návrhu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen, tisk 250 k návrhu posl. Kleina, Stivína, Pika a Němce na vydání zákona o pracovním poměru redaktorů, tisk 252 k vládnímu návrhu ústavního zákona o úpravě státních hranic s Německem.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Předsednictvo senátu usneslo se podle u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 2. července 1936 o 9. hodině s

pořadem:

1. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 248) o návrhu posl. Teplanského, dr inž. Brdlíka, dr Meissnera, dr Klapky, dr Nováka, Ostrého, Tauba a Viereckla na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa (tisk 254).

2. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 249) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních (tisk 255).

3. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 251) o vládním návrhu zákona, kterým se mění finanční zákon na rok 1936 (tisk 256).

4. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o usnesení posl. sněmovny (tisk 252) k vládnímu návrhu ústavního zákona 13 o úpravě státních hranic s Německem (tisk 261) [podle §u 35 jedn. řádu].

5. Zpráva výborů soc.-politického a ústavně-právního k usnesení posl. sněmovny (tisk 250) o návrhu posl. Kleina, Stivína, Pika a Němce na vydání zákona o pracovním poměru redaktorů (tisk 260) [podle §u 35 jedn. řádu].

6. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 247) k vládnímu návrhu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen (tisk 259) [podle §u 35 jedn. řádu].

7. Návrh, aby byly prodlouženy o dalších 6 měsíců lhůty dané §em 43 ústavní listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny o osnovách zákonů:

a) o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1);

b) kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 201);

c) o úpravě státních hranic s Německem (tisk 261).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 17 hod. 12 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP