Vážení pánové, to je marné diskutování, my nemůžeme při veliké nabídce a při nedostatečné poptávce konsumentů udržovati ceny obilí, které jsou asi 100 Kč nad světovými cenami obilními. To je naprosto nemožné. Poněvadž máme velké přebytky, poněvadž máme příliš velkou osevní plochu - vždyť jsme stoupli s osevem skoro o 50 %, nebude to o mnoho méně - nemůžeme za těchto poměrů z balkánských států kupovati naprosto žádné obilí, poněvadž bychom tím rozmnožovali jenom zásoby toho obilí, které již máme. (Výkřiky sen. Kroihera.) Tím, že nekupujeme na Balkáně téměř žádného obilí, umožňujeme Německu jeho hospodářské pronikání na Balkán, umožňujeme mu, aby po hospodářském ovládnutí Balkánu ovládlo Balkán také politicky. Vidíte, že dnes je Německo největším odběratelem a zároveň největším dodavatelem všech balkánských států. Německo skoupí v balkánských státech všechny přebytky, z velké části prodá je zase dále. Je pravda, že Německo z velké části to, co na Balkáně koupí, nezaplatí, že tam nechá úvěry zamrznout, a potom, když chtějí balkánské státy přijíti k svým penězům, ať chtějí nebo nechtějí, musejí od německého průmyslu kupovati. Je to vyděračská politika, ale vážení pánové, my Německu tuto vyděračskou politiku usnadňujeme, my mu v ní pomáháme tím, že sami z Balkánu téměř ničeho nekupujeme. Ztrácíme tak své bývalé trhy, jsme vytlačováni z Balkánu. Tím se dostáváme do situace, že v Československu, u nás doma, mzdy dělníků neustále klesají, dělnicí se podbízejí ve svých nabídkách, snižují své požadavky mzdové, jdou hluboko pod kolektivní smlouvy a zatajují dokonce, za jaké mzdy pracují, jen když vůbec práci dostanou. A tímto způsobem provádíme deflaci, pokud jde o mzdy, ale na druhé straně máme inflační ceny obilí. Máme nejvyšší ceny obilí a máme jedny z nejnižších mezd.

Vážení pánové, tato politika není na trvalo možná. Já lituji, že pánové z agrární strany vidí v tom politiku animosity anebo nějaký útok na ně. Jsem toho dalek. Zde nejde, vážení pánové o akci politickou, stranickou, mně jde o zájem republiky. Nejsou to jenom dělníci, kteří tím trpí; zemědělci budou tím trpěti právě tak, a když dělník nebude moci kupovati - a on nemůže kupovati, omezuje konsum - budou se nám hromaditi zásoby obilí stále více a více, a potom ceny obilí musí jíti dolů. Kdybychom dnes zrušili obilní monopol, nastala by v zemědělské produkci přímo hospodářská katastrofa při dnešních příšerných přebytcích, při velkých zásobách obilí, pro které nemáme umístění, a při bohaté žni, před kterou jsme. Drobný zemědělec nemá vůbec prospěchu z tohoto způsobu provádění obilního monopolu, nýbrž naopak naň doplácí, neboť platí drahé krmivo a pro obilí musí dojížděti daleko do skladišť hospodářských družstev. Na to si mi drobní zemědělci, domkáři neustále stěžují. A nejsou to jen příslušníci mé strany, trpí tím i vaši vlastní příslušníci. Jsem přesvědčen, že nutno změnit hospodářskou politiku podle potřeb státu. Nemůžeme dělati politiku, která nám z našeho průmyslu udělá hospodářský hřbitov. Průmysl je pro obranu státu při nejmenším stejně důležitý jako zemědělství. Nepodceňuji zemědělství, poněvadž vím, že bez dobrého a dokonalého zemědělství neudržíme stát. Zemědělství jest jednou z nejdůležitějších našich složek hospodářských a sociálních, ale průmysl je složkou, která není o nic méně důležitá. Průmysl je pro hospodářství státu a jeho obranu velice důležitý. Obrana státu, válka, už dávno není věcí hrdinství a osobní statečnosti, nýbrž je dnes otázkou technickou, a zvítězí v ní ten, jehož průmysl je dokonaleji připraven. Budeme-li rušiti průmysl, zavírati továrny a zbavovati se automatických strojů, pak pánové, ohrožujeme brannou pohotovost našeho národa, neboť bez vyzbrojeného průmyslu není žádná obrana možná.

Uvítal jsem slova pana předsedy vlády, že vláda vítá součinnost parlamentu, ale bylo by smutné, kdyby tomu tak nebylo. (Výkřiky senátorů čsl. strany soc. dem. a senátorů republ. strany zeměděl. a malorol. lidu.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosí o klid.

Sen. ing. Winter (pokračuje): Parlament nesmí čekati, až bude pozván, nýbrž musí býti iniciativní. Tu bych chtěl jako senátor se stanoviska senátu poukázati na to, že v době, kdy byla poslanecká sněmovna zavalena velikými zákonnými předlohami, nebyl dán železniční zákon, který není politický, nýbrž ryze hospodářský senátu, nýbrž zase poslanecké sněmovně, takže v době, kdy byl senát celkem nedostatečně zaměstnán, dostávala poslanecká sněmovna zbytečně i takové předlohy, které patřily do senátu.

Pan předseda vlády ohlásil, že se právě počíná s prováděním autonomie Podkarpatské Rusi tím, že se vybavuje guvernérský úřad. Přiznávám, že jsem si autonomii Podkarpatské Rusi představoval jinak, a to v té formě, že bude míti svůj podkarpatoruský sněm, který bude vydávati pro území Podkarpatské Rusi místní zákony, ovšem v mezích jednotných zákonů republiky.

K tomu však není potřebí zvláštního guvernérského úřadu, jeho vybavení, neboť zde vzniká nebezpečí, že bude provedena autonomie v administrativě, nikoli však v zákonodárství. Při tom může býti tou autonomií v administrativě ohrožena jednotnost správy republiky.

Vítal jsem zprávy dnešního tisku i prohlášení pana předsedy vlády, že koalice má býti rozšířena o stranu německých křesťanských sociálů, nikoli proto, že jde právě o křesť. sociály, nýbrž proto, že jde o německé křesť. sociály. Vítám to proto, že tím způsobem budou všecky aktivistické složky německého národa zastoupeny v koalici. Je to důležité pro postavení našeho státu na mezinárodním foru. Je to důležité také pro postavení naší administrativy a celého zřízení vůči německé straně, která se prohlašuje za jediného oprávněného mluvčího německého národa. Tedy celá jedna třetina německého národa je zastoupena ve vládní koalici; a jestli se stává aktivně účastna prací v tomto státě a správy tohoto státu, pak nemá žádná jiná německá strana práv, aby hlásala, že německý národ je v tomto státě odstrkován, že je vylučován ze součinnosti.

Pan předseda vlády se zmínil také o tom, u že se jedná, se stranou ľudovou o vstup do vlády. Tady si kladu otázku, zdali strana ľudová je k tomu opravdu již také zralá; poslední řeč jejího mluvčího p. posl. Sidora v posl. sněmovně po mém názoru nebyla důkazem toho, že ľudová strana již uzrála k tomu, aby mohla býti součástí vládní koalice.

Vážení pánové! Právě dnes je potřebí jednoty státu více než kdy jindy. Německý říšský kancléř Hitler 7. března vyvolal tuto nutnost a ukázal nám, že musíme býti připraveni.

Pan předseda vlády prohlásil dnes, že nechceme hyperindustrialisaci Slovenska. Slavný senáte? Chceme či nechceme, poměry jsou dnes takové, že opravdu nastává určitý přesun průmyslu na Slovensko a že je zde potřebí určitého přesunu průmyslu na Slovensko. Ale nedovedu si představiti, že přesuneme na Slovensko továrny, ale dělníky, úředníky a vůbec zaměstnance těchto továren necháme tam, kde továrny dříve stály a byly zrušeny. Pokládám za samozřejmost, že s průmyslem a továrnami půjdou do nového působiště také zapracovaní dělníci a úřednictvo. Dělníci, kteří půjdou na Váh, musí se na Váhu cítiti doma právě tak, jako byli doma na Vltavě a Radbuze. To znamená, že na Slovensku musejí najíti takové poměry, aby se cítili doma, že i na Slovensku musejí najíti školy podobné jako u nás, a nikoli školy církevní, že tam musejí najíti školy, ve kterých je duch jednoty československé, ve kterých jejich děti nebudou poškozovány ve svých možnostech existenčních a nebudou odcizovány jednotě tohoto státu a jednotě tohoto národa. To je důležitý předpoklad, který já jakožto zástupce plzeňské župy zde vznáším. Jest důležité také, aby rodiče dělnických dětí měli možnost na Slovensku dáti svoje děti zapsati do matriky tak, jak chtějí je míti pojmenovány, když chtějí mít Jiřího, aby to byl Jiří, a nebyli donuceni zapsati Juraje, právě jako slovenští rodičové v Čechách a na Moravě mají právo zapsati si svého syna Juraje a nikoliv Jiřího. To považuji za samozřejmý předpoklad. Je nutno si uvědomiti, že tyto přesuny budou míti za následek přesuny jiné, že ze Slovenska nastane přesun na Moravu a do Čech, i do západních Čech, že náhrada za odešedší zaměstnance průmyslu bude hledána zase v zemědělském Slovensku a že slovenští zemědělci budou vítáni, aby nahrazovali ty mezery. Přece nemůžeme klidně přihlížeti k tomu, jestliže se nám celé kraje vyklidňují. Budeme museti prováděti emigraci a imigraci uvnitř republiky. Slovenští zemědělci, kteří přijdou k nám na západ, musí se u nás v západních Čechách cítiti stejně doma, jako se cítí na Váhu a jako se cítí na Hronu. To znamená, že nesmíme zřizovati státy dva, nýbrž musíme zříditi stát jeden, jednotný, československý. Zde se nám otvírají široké a daleké aspekty, zde se nám otvírá obraz amalgamisace jednotného národa československého a já jsem přesvědčen, že česká podnikavost a slovenská natalita vytvoří jeden nesporný národní celek. V Německu je to provedeno. Hitler v Německu odstranil rozdíly mezi Bavoráky a Prušáky, neexistují jednotlivé kmeny, v Německu jest jedna říše německá, III. říše. Jestli Hitler pro německý národ vykonal něco positivního, pak je to toto; a myslím, že mezi německými kmeny jsou mnohem větší diference kulturní a jazykové než mezi Čechy a Slováky. My si velmi dobře rozumíme se Slováky, ale Němci z jihu nerozumí si s Němci ze severu, ale přes to přese všecko tvoří jeden národ.

V době, kdy Hitler v Německu tvoří jeden stát a jeden národ, my v Československu v tutéž dobu nemůžeme z jednotného státu a jednoho národa československého tvořit státy a národy dva, my v tutéž dobu musíme z Čechů a Slováků, kteří jsou kmeny jednoho a téhož národa, vytvořit jediný, velký jednotný národ československý v jednotné Československé republice.

Vážení pánové, nemohu se nezmíniti o faktu, který byl velmi důležitou vnitropolitickou událostí posledních dnů. Pan Henlein z Chebu poslal vzkaz do Prahy. Pan Henlein chce ve státě československém zříditi zvláštní stát německý. Pan předseda vlády dr. Hodža mu svého času odpověděl: Jste strana jako každá jiná, vy nejste národ. Ale přesto podal p. Henlein jakési ultimatum. Myslím, že po tomto ultimatu musí býti jasno nejen mezi námi, nýbrž také v ministerstvu vnitra. Myslím, že je věcí pana ministra vnitra, aby on byl tím Ciceronem, který na toho Catilinu zahřímá: Quo usque tandem abutere patientia nostra, Konrád Henlein?! Je nejvyšší čas, aby se to již stalo, a jestli se někomu u nás nelíbí, měl by mu pan ministr vnitra také říci: Patet porta, proficiscere, komu se nelíbí, nebudeme ho držet, ať jde. Vážení pánové, pan předseda vlády mluvil dnes velmi správně: "Máme-li nenáviděti Německo, aby mohl býti pan Henlein - pan předseda vlády ho nejmenoval, ale mínil - nenáviděn s ním, není možno mu vyhověti; u nás není nenávisti k Německu. S tím plně souhlasíme, u nás není nenávisti k Německu, u nás je jen nenávist k režimu, který zotročil kulturní německý národ, který vyloučil Goetha z čítanek německých škol, u nás je i nadále vážnost k velkém kulturnímu národu Goethovu. Německý stát uvnitř Československé republiky je utopií. Pan předseda vlády správně poukázal na to, Henlein chce obětovati Němce mimo t. zv. kdysi uzavřené území, mimo území, kde německý národ, německá menšina žije kompaktně a tvoří v okresech většinu. Proti tom pan předseda vlády správně podotkl a vy zdvihl to - a já to podtrhuji - že československá státnost bude pečovati o zájmy všech Němců v republice, nejen o zájmy Němců těch území, kde tvoří většinu. Pan Henlein sleduje pouze cíle politické a více politik sousedního státu nebo potřeby režimu sousedního státu, ale čsl. státnost proti němu bud chránit kulturní, sociální a hospodářské zájmy všech Němců v Československé republice. Čsl. státnost chrání Němce více než je chrání sudetskoněmecká strana. Při tom nutno zdůrazniti, že české lidi na území, kde je německá většina, obětovati nebudeme. Je povinnost naší chrániti tyto své české lidi a chránit také loyální německé naše občany proti zvůli strany, kterou representuje pan Henlein. Jedním z nejdůležitějších prostředků je povinné zprostředkování práce. To bude velmi účinný prostředek. Pan Henlein ve své politice spekuluje na strýčka za hranicí.

Chtěl bych zde poukázati na to, co prohlásí právě včera ve Společnosti národů ministerský předseda Léon Blum, že totiž mír je třeba hájiti i válkou. Je to řeč velmi jasná a je to velké slovo, které v Ženevě dosud nebylo slyšeno. Toto slovo pronesl zástupce strany, která byla označována za stranu defaitistickou pro svůj pacifismus, ale socialismus přes svůj pacifismus razí toto odvážné slovo, aby byl zachován mír, mír celého světa. V tomto prohlášení Léona Bluma hlásí se nové síly světa k práci, síly mladé, které nejsou zatíženy nenávistí, síly, které jsou naplněny učením lásky a touhou po universálnosti v lásce. V tomto smyslu hlásíme se také k prohlášení francouzského předsedy vlády, které je velmi důležité i pro naše mezinárodní postavení. V tomto smyslu strana soc.-demokratická se hlásí k činnosti v této republice, hlásí se ke své odpovědnosti a práci a prohlašuje, že bude hlasovati pro předlohy i pro schválení exposé pana předsedy vlády i pana ministra financí. (Potlesk.).

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, aby se pan sen. Rohlena ujal slova.

Sen. Rohlena: Vážený senáte!

Po projevech předsedy vlády a ministra financí máme zvlášť snadné rozhodovati o důležitých osnovách o daních přímých, poněvadž ze slov pana předsedy vlády vyzníval značný optimismus. Na druhé straně ministr financí poukázal na těžkosti státu a vyzdvihl při tom, odkud vznikají nesnáze a stížnosti, které jsou mezi poplatníky a finanční správou. Uvedl tam mezi jiným také vznik nových výdajů vzestupem počtu zaměstnanectva; ovšem postrádal jsem tam, že bylo třeba hned připomenouti k omluvě této koalice, že tuto potřebu vyvolaly z valné části mimořádné poměry. Na druhé straně, navazuje na slova ministerského předsedy, sám také jako ovšem menší podnikatel, který jsem znal důsledky zákona z r. 1927, a se zřetelem k tomu, že opravdu věřím, že jdeme do lepších hospodářských poměrů, a jako samosprávník bych již přiznával, že žijeme v lepším ovzduší. A dosvědčí mi samosprávní činitelé, že hospodářské poměry v obcích se po stránce dávek již značně lepší. Tu již objevují se nové a silnější příjmy v širších vrstvách. Také podnikání jde a je již ve značné části v docela dobré, někdy přímo výtečné konjunktuře; je třeba podchytiti to včas, aby se odstranily důsledky zákona z r. 1927. Musíme si přiznati, že zákon z r. 1927 byl zlý čin na státu, ježto to bylo v době konjunktury, v době nejvyššího rozpětí, kdy podniky měly velmi značné zisky a zvláště v r. 1929 a ještě v I. pololetí r. 1930 vykazovaly největší prosperitu. A zákony ty dávaly tehdy tolik možností využíti úlev vypracováním stabilisačních bilancí, nadhodnocením, a tím také ohromných možností odpisů, čímž jsme velmi značně utrpěli.

Ovšem jako živnostník musím říci, že účinek zákona z r. 1927 nebyl stejný, poněvadž šlo hlavně o daň výdělkovou. U malého a středního živnostnictva nebylo těch důsledků (Tak jest!), poněvadž malý a střední živnostník při tehdejším daňovém zákonu byl znovu postižen.Viděli jsme to v obecních rozpočtech, že u velkých podniků základ daňový takřka zmizel, ale u malých a středních stoupl o 50 až 60 %, takže i když musíme tyto osnovy projednávat poměrně v krátké době, přece jenom vidíme z přehledu, že posl. sněmovna byla vedena velmi dobrou snahou a že nám předložila již osnovu zákona, která nám rýsuje mnoho dobrých, přijatelných stránek, že je spravedlivější proti zákonu z r. 1927 a že přece jen ztěžuje únik těm, kteří by rádi daňovému zatížení unikli.

Na jedné straně se vytýká, že je tu sledováno znemožňování nebo ztěžování podnikání, které je dnes tak nezbytně nutné. Ale co je podnikání? To není věc, která by se dělala z nějaké lásky k širokým vrstvám. Každé podnikání se provádí za účelem docílení zisků, a od podniku, kde není naděje na zisk, každý utíká, každý se ho rychle zbavuje.

Tato daňová osnova nesleduje konfiskaci zisků, nýbrž jich spravedlivé zdanění, a zvláště je třeba ještě porovnat zájem jiného činitele, totiž konsumenta. Na to se pravidelně zapomíná. Konsumentské vrstvy, které se skládají z pracujícího lidu a středních stavů, jsou zatěžovány daleko více nejenom daněmi úměrnými jejich příjmu, daněmi přímými, nýbrž také dávkami konsumními, dávkami v obcích, které neznají progrese. Nechceme podnikatelům nijak ubližovat, ponecháváme jim dosti. Může-li podnikatel platiti svému spolupracovníku 1/4 mil. Kč ročně, je očividné, že tento plat je vlastně tak podílem na zisku. Srovnejme, že náš ministr musí se spokojiti s 80 tisíci Kč, které jsou mu ještě vyčítány, šlo se tedy v tomto případě v té dobré vůli dál, nežli se jíti musilo. (Hlasy: A než je státním financím zdrávo!)

Proto vítáme, že aspoň částečně se to omezuje, ale že při tom dáváme podnikatelům všechny možnosti, aby mohli klidně pracovat a vyrábět, aniž by na svých snahách utrpěli.

Jsme rádi, že osnova má také řadu jiných dobrých vlastností. Jako živnostník zvláště vyzvedám, že sice není ve všem taková, jak bychom si snad přáli, ale už ta okolnost, že člen rodiny, manželka nebo syn musí v malé živnosti spolupracovat a že osnova dává větší možnost dopočitatelnosti jisté částky, aby daňová základna tím byla snížena, znamená kus sociálního díla. Ovšem, sám bych si přál, aby byly při tom projednány všechny otázky daňové, nejen daně přímé, mám na zřeteli zvláště daň činžovní.

U daně činžovní není velkých změn, není tam žádných úlev pro ty, kteří je potřebují. Daň činžovní je vedena jako daň výnosová, a zapomíná se, že do této činžovní daně je zahrnuto snad statisíce majitelů rodinných domků, kteří nestavěli za účelem spekulačním, za účelem výnosovým, poněvadž, pánové, je rozdíl mezi tím, kdo investoval, kdo stavěl domy činžovní za účelem výnosu, za účelem uložení kapitálu - tam to může býti prospekulováno, tam se může minouti s tím, co sledoval, s výnosem - ale u rodinného domku, kde malý člověk, ať zřízenec, dělník nebo jiný byl nucen si postaviti střechu nad hlavou, případně se značným dluhem, ten je těžce postižen činžovní daní, poněvadž musí stejně platiti jako z domu činžovního 8 %, a tím se stává, že dnes, když máme 8 % činžovní daně ve venkovských městech, berní správy oceňují průměrně jednu místnost za 600 Kč, takže se ocení takový domek na 1.800 Kč a jeho majitel musí z toho odvésti plných 40 % daně.

Ale vedle daní bývají domky tyto pravidelně ještě zatíženy dluhem a jejich majitel má těžkou úrokovou službu, které v mnoha stech případech jeho příjem neodpovídá. To není výnos, to je příjem konfiskovaný (Zcela správně!) a je třeba, aby ministerstvo financí této otázce věnovalo pozornost. Pozorujete všude ve městech, že je po té stránce veliká nespokojenost s tímto předaněním, že se tvoří malodomkářské skupiny, které protestují, a právem. Je třeba, nemůžeme-li odbourati plně tuto činžovní daň, abychom jí aspoň snížili na 50 %, aby byl rozdíl mezi daní skutečně výnosovou, z činžáků, a mezi domkem rodinným. Je to jistě věc velmi spravedlivá.

Pokud se týče všeobecné daně výdělkové, je si stěžováno, že finanční správa je velmi zatěžována drobnými položkami. Malých poplatníků je ohromná část, výnos je tu nepatrný a dá to tolik práce. Chci poukázati právě při této dani výdělkové, že zde podle statistiky vydané na rok 1930 měli jsme malých poplatníků se základem do 20 Kč 403.000 a celkový výnos činí 2,900.000 Kč. (Slyšte!) Jistě přiznáte; že při 400.000 stranách vyžaduje ta práce daleko většího nákladu než výnos sám. (Tak jest!)

Bude se mi jako samosprávníku namítati, že jsou postiženy obce a okresy. Když uvážíte, že obce, okresy a země společně budou zkráceny v celé republice o necelých 15 mil. Kč, jistě ta věc stojí za to, aby tyto tak nepatrné živnosti byly z daně výdělkové vyňaty a aby jím byla, pokud dosáhnou výše daně důchodové, jediné tato daň vyměřována. Bude to ohromnou úlevou pro berní správy a také to bude kus sociální spravedlnosti, poněvadž obyčejně jsou to dělníci ve své malé dílně a nebudou nésti snad zdánlivou nebo skutečnou křivdu, že jsou dvakráte zdaňováni, a zvláště při tak malých příjmech. Věřím, že i tato otázka při dobré vůli by mohla býti řešena.

Chci při tom zároveň poukázati, když už jsem u daně výdělkové, na výdělkovou daň zvláštní a také na důsledky, které se dostavily, když byl proveden zákon, z r. 1927. Tehdy nastal ohromný pokles právě u této daně, ten pokles činil přes 1/4 miliardy Kč. Samospráva v té době i v následující ztrácela přes jednu miliardu. A v tom vidíme také dnešní důsledky. Ovšem touto možností, odpisy, tedy nadhodnocením nejenže utrpěla samospráva, ale utrpěla i sama výroba, poněvadž celé to nadhodnocení, celá ta kalkulace uměle zvýšená ale musila tak býti ve výrobě vedena - vedla k zatížení výroby, ke zdražení výrobků, a také to ztěžovalo náš vývoz za hranice.

Pan kol. Paulus mluvil o tom, že daně jsou sníženy asi o 28 %. Je samozřejmé, že zlepšení se neprojeví v nynější době, poněvadž daně se vyměřují se zpětnou platností. Je-li dnes lépe, budeme výsledky viděti příštím rokem, za dva roky. Kol. dr. Klouda mi dosvědčí, že již před rokem jsem mu hlásil, že jdeme do lepších dob, že poměry jsou stabilisovány, ceny se nemění, je pevná kalkulace a že tedy dostaneme lepší daňové základny. Já jako starosta jsem z toho dovozoval, že bude lépe i pro naši samosprávu. A také vývoj věcí a dnes projev pana předsedy vlády to potvrzuje. Když máme oči otevřeny, abychom viděli život, jak je, vidíme, že se to lepší. Tak jako krise na nás docházela, aniž jsme to ihned pozorovali, ponenáhlu se poměry horšily, až jsme dostoupili k nesnesitelnosti, tak věřím, že jsme na odstupu, nebudeme sice důsledky každý hned jednotlivě pociťovat, ale v celku přece, jak jsem již v úvodu řekl, zlepšení se projeví, jak vidíme již v obcích na dávkách ze zábav. Když stoupne tato dávka o 100 %, znamená to, že lid má práci, že se mu lépe daří.

A také bych se chtěl zmíniti o dani z obratu, třebaže to není daň přímá, avšak souvisí se zdaněním. Tady je potřebí, aby ministerstvo financí se vším urychlením a se vší vážností této otázce věnovalo celou pozornost. Dnes je chaos, dnes máme část paušalovánu, část není paušalována, s předpisy a se vším jest obtíž. Při těchto předložených osnovách sledujeme, aby bylo zdanění spravedlivé, a to je třeba také při dani obratové.

Podívejte se, jak to vypadá ve velkém podniku, kde je sdružená výroba, jak ohromný

je rozdíl mezi zdaněním malého výrobce a zdaněním takové sdružené výroby! Činí 8 až 10 %, a stát o tyto peníze přichází. Vedle toho ztrácí malý živnostník nebo malý a střední podnikatel podmínky soutěže. Tu je třeba, abychom se s urychlením dostali k paušalizaci. Avšak jsou při tom ještě jiné stránky. Je zajímavé, když byla tehdy snaha o paušalování daně z elektrického proudu, jak různorodě se věc utvářela. Přes to, že by se tato 3% daň zdála stejnou, jsou tu ohromné rozdíly. Velké závody, uhelné doly a chemické závody, které si samy vyrábějí elektrickou energii a oceňují ji, jak samy udávají, 12 hal. za 1 kwh, platí z ní kvotu obratové daně 0,36 hal., tedy něco málo přes 1/3 haléře. Přiznáte všichni, že kilowatthodina elektrické energie je všude stejná a má stejný výkon, také stejné poslání, ale kde velkoelektrárna dodá obci proud, řekněme, za 1 Kč, tu obec už musí zaplatiti 3 haléře obratové daně; když dodá proud za 2 Kč, poněvadž má rozvodnou síť, malý živnostník už platí 6 hal. daně obratové, takže celkově, když se to spočítá, připadne na daň přes 9 haléřů. 1/3 haléře a 9 haléřů - to je 30násobek. Je to spravedlivé? To není spravedlivé zatížení. Proto je třeba, aby při paušalisaci, která má být provedena pro jednu surovinu, jedno zboží, byla daň obratová paušalována v určité stejné výši; neříkám, aby to bylo ze 2 Kč, ale také ne ze 12 hal., nýbrž cena skutečně úměrná, ale pro všechny stejná. Tedy je třeba, aby také této věci věnovalo ministerstvo financí největší pozornost.

Jinak vzhledem ke všemu, co jsem již uvedl, poněvadž naše strana má pochopení pro potřeby státu a poněvadž uznáváme, že předložená osnova o daních přímých přináší jistou spravedlnost, že znamená spravedlivější rozvržení daní, spravedlivější zdanění poplatnictva, prohlašuji, že budeme pro osnovu hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Dytrych. Dávám mu slovo.

Sen. Dytrych: Slavný senáte!

Skutečně s povděkem vítám, že parlament dal iniciativně podnět k tomu, aby si ministr financí opatřil peníze na pomoc samosprávě úvěrovými operacemi místo v zákoně stanovenými 151 mil. Kč z daně důchodové. Kvituji toto opatření proto, že přichází skutečně v pravý okamžik, kdy samospráva prožívá svízelnou finanční situaci, ba možno říci pohromu.

Při této příležitosti pokládám proto za nutné, abych slavnému senátu tlumočil stesky, roztrpčení a zklamání občanstva nad zákonem o organisaci politické správy z r. 1928, který nejenom že nesplnil očekávané předpoklady, nýbrž v mnoha směrech přivodil i značné zhoršení. Není samozřejmě času, abych uvedené tvrzení mohl zde argumentovati podrobně a omezuji se pouze na typický příklad. Před zákonem o organisaci politické správy nabylo v zemi Moravskoslezské okresních výborů a správu okresních silnic prováděl okresní silniční výbor, a prováděl ji tehdy dobře, neboť investiční a udržovací plán založil na dobře vykalkulovaných příjmech z podílů na dani obratové a přirážkách. Při dnešním stavu organisace správy vykonává tuto funkci okr. výbor, jehož. předsedou jest okr. hejtman a referenty s právem hlasovacím úředníci okresního úřadu. Činnost okr. výboru mohla by býti podle zákona celkem dobrá, neboť zákon skýtá mu celkem veliký obor působnosti jak po stránce hospodářské, tak kulturní, sociální a dopravní. Ale, jak už to u nás obyčejně bývá zvykem, všechno toto zůstává obyčejně jen na papíře, ve skutečnosti však u nás v zemi Moravskoslezské okresní výbory se zabývají převážně záležitostmi silničními, čili jsou to v jiném vydání bývalé staré silniční výbory. Jak se nynější správa anebo okresní výbory o toto udržování silnic starají, o tom není třeba zde mnoho mluviti, neboť stav okr. silnic je přímo žalostný a jen bezmezné trpělivosti místních občanů lze děkovati, že tento desolátní stav je mlčky trpěn. Z řad odborníků byl jsem upozorněn na závažnou okolnost, že je potřebí, aby zástupci lidu zkoumali, zda stav okresních silnic nedospěl již tak daleko, aby orgánové veřejné správy nebyli voláni k odpovědnosti pro opominutí povinné péče, jelikož na okresních silnicích jest již ničena drahá majetková substance, jejíž doplnění si pak vyžádá velikých a periodickému udržování silnic neúměrných nákladů.

Musím konstatovat, že pravým viníkem tohoto stavu není okresní výbor, ten totiž je, prakticky řečeno, pouze poradním orgánem, ačkoli mu zákon honosně přiznává charakter orgánu správního. Jeho funkce spočívá převážně v tom, aby po obvyklém řečnění vzal na vědomí opatření orgánů okresních úřadů a na nejvýše jeho významnou funkcí jest asistence při převzetí štěrku, při prodeji trávy na silnicích nebo prodej ovoce z okresního

stromořadí. Tento stav pochopitelně deprimuje sebevědomí členů okresních výborů a v zárodku ubíjí jakoukoli iniciativu a práci pro dobro okresu.

Je proto naléhavě nutno, aby došlo k novelisaci zákona, aspoň pokud jde o úpravu kompetence členů okresního výboru. Je pochopitelné, že novelisace nepřinese s sebou bezpodmínečně nutné peněžní prostředky a bude proto zároveň třeba novelisovati zákon o státním silničním fondu tak, aby z tohoto mohly býti udržovány také okresní silnice, které jsou téměř v stejné míře jako silnice státní a inkamerované opotřebovány auty. Jak macešsky jest na okresní silnice ze státního silničního fondu pamatováno, může se každý přesvědčiti z dat státního závěrečného účtu.

Neméně neutěšený stav jest v obci. Zde se však jen stručně omezuji na hlavní postulát země Moravskoslezské, totiž, aby pan ministr financí zařadil do rozpočtu na r. 1937 potřebnou částku na učitelské platy, které dnes v zemi Moravskoslezské uhrazují obce 23%ní přirážkou k přímým daním, čehož v jiných zemích není. Tato přirážka jest pro obce země Moravskoslezské velmi tíživá a neúnosná. Vůbec jest třeba učiniti pořádek v poskytování záloh ze státní pokladny na učitelské platy, protože nestane-li se tak, bude dosavadní 9miliardové aktivum státní správy za samosprávou ne-li vyloženě aktivem papírovým, tedy jistě silně dubiosním.

Dále bych žádal, aby obcím nebyly ukládány žádné další povinnosti, které by měly uhrazovati samy z dosavadních prostředků, neboť taková opatření vnáší do obecních financí chaos. S každým dalším úkolem obce bude nutno zároveň přiděliti obci úhradu, na níž musí iniciátor takového opatření v návrhu pamatovati a možnost jejího opatření skutečně prokázati.