Jedním z takových opatření, před nímž důrazně varuji, jest zamýšlené zavedení obvodových tajemníků obecních, kterážto instituce je v zemích historických úplně zbytečná. Nesmíme zapomenouti, že dnes tuto funkci vykonávají většinou velmi dobře a s láskou starostové s obecní radou a považují to za vyznamenání a čest, jež jim občané prokázali. V tajemnících obvodových spatřovali by občané jakýsi druh kurately, při nejmenším nedůvěry. Výsledky by zdaleka nevyvážily potřebný náklad. Na místo zbytečných obvodních tajemníků vřele doporučuji, aby byly zřízeny u okresů a zemí revisní sbory, které by intensivněji a hlavně spolehlivě prováděly revise v hospodaření obcí a okresů. Dnešní stav je v přímém rozporu se zásadami kontrolní služby, protože okresní tajemníci jsou referenty pro okresní a obecní hospodářské záležitosti, všechny finanční transakce ve své vlastní úřední funkcí účtují a revidují. Na tuto nepřípustnou kumulaci funkce nestačí, protože jejich agenda u okresních úřadů je pro ně beztoho již neúnosná a není pak divu, že se revise v obci provádí jen namátkově, případně že na revise některých obcí po dlouhou dobu vůbec nedojde.

Za tohoto stavu věcí není pak divu, že se provalí občas sem tam nějaká ta finanční aféra, čemuž se dá zabrániti jen řádným vybudováním a pravidelnou kontrolou a revisí, ale nikoliv obvodními tajemníky.

Velké pochyby je slyšet o zřizování újezdních měšťanských škol. Nelze popírati nutnost a prospěšnost těchto škol pro venkovské občanstvo, ale nestačí, aby bylo prostě nadekretováno, že obec uhradí 1/3 nákladů, když na to prostě nemá, a úvěrem, dostane-li ho za dnešních těžkých poměrů, se její hospodářská situace jenom velmi zhorší.

Z těchto málo případů je patrno, že jedním z nejnaléhavějších problémů je zhospodárnění veřejné správy, po níž volal včera také pan ministr financí, která by rozčlenila úkoly tak, aby taxativně bylo stanoveno, které úkoly bude prováděti stát, země, okres, obec a záměrně s tím, aby byly určeny bezpečné a dostačující peněžní prostředky na plnění oněch přidělených úkolů. Dotační, subvenční, fondovní hospodaření ukázalo se v naší administrativě neprospěšné, a nutno i v tomto úseku hospodařiti plánovitě a nikoliv jen to, co kdo urve.

Omezil jsem se, slavný senáte, pouze na několik těchto případů, ovšem velmi křiklavých, na které jsme slyšeli velmi mnoha stížností právě v neděli na velké manifestační schůzí samosprávy v Přerově, a byl jsem požádán, abych tyto stesky - a právě těchto několik případů - zde zvlášť přednesl a požádal slavný senát, aby na samosprávu nezapomínal, poněvadž samospráva byla, je a - věřím pevně - také vždycky bude tím nejpevnějším, nejsilnějším pilířem naší demokratické republiky.

Jinak naše strana bude pro všechny předlohy zákona, které nám byly předloženy, hlasovati, rovněž také bere na vědomí prohlášení pana ministerského předsedy a pana ministra financí v důvěře, že pokud to bude možno za dnešních velmi svízelných poměrů jak domácích, tak také hlavně zahraničně-politických bude vláda na přednesené stížnosti brát patřičný zřetel a vynasnaží se napřed doma pokud možno všechno tak dobře uspořádat, aby se náš občan cítil skutečně ve svém státě, domově spokojen a bude-li spokojen, aby kdyby bylo třeba a byl zavolán k obraně státu - byl také i pohotov draze vykoupenou svobodu naši dále chrániti. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Kreibich.

Sen. Kreibich (německy): Pan předseda vlády zahájil zde své prohlášení vylíčením zlepšené hospodářské situace a poukázal při tom také na zlepšení zahraničního obchodu. Již jiní páni kolegové, a to z tábora vládních stran, konstatovali, že toto zlepšení hospodářské situace dosud nehraje ještě podstatné úlohy. Pokud přichází v úvahu zahraniční obchod a s ním také zlepšení konjunktury světového hospodářství, nutno zajisté poukázati na velmi pozoruhodný projev ve výroční zprávě Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, kde se konstatuje, že ze tří čtvrtin má zlepšení konjunktury ve světovém hospodářství svou příčinu v obrovském zbrojení, ve zřizování nových závodů pro zbrojení a pak také v zesílení snah po soběstačnosti v různých státech, jež způsobilo válečné nebezpečí. A právem poukazuje výroční zpráva Mezinárodního úřadu práce k tomu, že takovéto zlepšení konjunktury chová v sobě zárodek nové krise, z kteréhožto důvodu nemůžeme míti příliš velkou důvěru k tomuto ujišťování o zlepšení konjunktury.

Pokud přichází v úvahu Československá republika, dlužno konstatovati, že toto zlepšení není naprosto stejnoměrně rozděleno, a pan předseda vlády byl by se octl jistě ve velikých rozpacích, kdyby nám byl musel vypravovati něco o tom, jak se toto zlepšení projevuje v německém území a v Podkarpatské Rusi, abych jen uvedl dva příklady. Právě nyní hrozí v německém území Čech dvě nebezpečí, jedno nebezpečí od koncernu Živnobanky, kde bylo v nedávné valné hromadě Mauthnerových závodů a. s. sděleno, že Živnobanka zamýšlí přeložiti Mauthnerovy textilní závody ve Mšeně n. Nisou u Jablonce do českého území, při čemž dlužno poznamenati, že většina dělníků tohoto podniku je české národností. (Sen. Pfeiferová: 85 %!) 85 %, jak s zde právě řeklo. Druhé nebezpečí hrozí s německé kapitalistické strany. Kartel továren na porcelán, který je v rukou německých kapitalistů, ohlašuje rovněž zastavení podniků.

Uvedl-li zde pan předseda vlády oživen stavební činnosti, pak přicházejí právě z německého území zprávy, které tvrdí opak. Právě nedávno hlásilo na příklad město Cvikov v severních Čechách, známé pro svou nezaměstnanost a svou bídu, že sice loňského rok byly opraveny ještě dvě až tři stodoly, že vše letos nebylo možno zjistiti ani jediný případ stavební činností. Úplně zapomněl pan předseda vlády - a nereagoval ani na příslušný výkřik našeho soudr. Mikulíčka- jak to vypadá se mzdami, že máme v Československu nejnižší mzdy, řekl také kol. ing. Winter. Blížíme se japonským mzdám, chtěl bych zde popříti názor pana kol. Wintra, který zde řekl, že příčinou toho je podbízení u dělníků. Vidíme, že se v posledních letech a nyní obzvláště projevuje snaha dělníků po zvýšení mezd, a bylo by mnohem lépe místo sváděti vinu na poklesu mezd na dělníky pečovati o to, aby ve všech případech, kdy dělník žádá vyšší mzdy, všechny dělnické organisace svorně stály pohromadě, aby vedl společně boj proti této hanbě japonských mezd v Československu, a aby ve vládní koalici pečovali o to, aby se v takovém případě, kdy dělníci bojují o vyšší mzdy, státní orgánové se všemi svými prostředky moci nestavěli proti dělníkům. Četli jsme v těchto dnech zprávu ze Španělska, že několik podnikatelů, kteří se nechtěli podrobiti žádosti dělníků za vyšší mzdy a rozhodčímu výroku vlády, bylo jednoduše zavřeno. Bylo by velmi na čase, aby se také v Československu ostří jednou obrátilo a aby jednou zavřen byl nikoli dělník, za vyšší životní a kulturní úroveň bojující a stávkující, nýbrž aby jednou zavřeni byli podnikatelé, ničící náš průmysl, aby byl dán příklad. (Souhlas komunistických senátorů.)

Jak málo důvěry vzbuzuje předložený zákon, o kterém se nyní debatuje, zákon o přímých daních, že totiž koalice provede skutečně užitečnou berní reformu, jak pan předseda vlády ohlásil, to vysvítá dosti zřetelně z kritiky tohoto zákona nejen u oposice, nýbrž i u řečníků vládních stran a ze zprávy pana zpravodaje. Pan předseda vlády uvedl zde jako velký pokrok ve vybudování republiky t. zv. první krok k uskutečnění samosprávy Podkarpatské Rusi, kde nastává změna s jmenovanými úředníky. Pro obyvatelstvo samotné, pro jeho práva neznamená to naprosto žádnou změnu.

Jestliže pan předseda vlády na výkřik kol. Mikulíčka o bídě v Podkarpatské Rusi odpověděl, že tam také před válkou bylo velmi zle, pak je to výmluva takového politika v trochu nedůstojná. Zajisté, Podkarpatská Rus byla také před válkou krajinou bídy, ale nesmíme zapomínati, že po válce byly obyvatelstvu Podkarpatské Rusi vzaty velmi důležité možnosti výdělku, na př. možnost docházeti do maďarských nížin, a že republika dosud nedovedla opatřiti mu za to náhradu. Výsledek je ten, že území bídy, jež republika převzala, zůstalo územím bídy a hladu, a nová území bídy a hladu k tomu přistoupila. Skutečnost, že samospráva Podkarpatské Rusi dosud není uskutečněna, je rovněž příznačnou pro celou politiku v otázkách správy a také v otázce. národnostní samosprávy. Poukazuje se na zaostalost obyvatelstva, která prý znemožnila zavedení samosprávy, ale sovětská moc převzala r. 1917 obrovské kulturně a hospodářsky zaostalé území, mnohem zaostalejší nežli je Podkarpatská Rus, a my vidíme, že se sovětské moci podařilo tato hospodářsky a kulturně tak zaostalá území povznésti takovým způsobem, že již dávno mají svou úplnou samosprávu a decentralisaci, že mohla vzíti svůj osud sama do svých rukou; a my jsme toho zde po 17 letech trvání republiky dosud nedovedli. Decentralisace a správa, kterou pan předseda vlády ohlásil, je bez ceny, zůstane-li jen opatřením uvnitř byrokratické správy. Čeho je potřebí, je skutečná samospráva, samospráva na teritoriálním podkladě, jak v sovětské unií provedena byla nejen ve formě svazových republik, nýbrž až dolů k nejmenším správním jednotkám, zakládající se bez byrokratických poručníkování na zásadě, že zvolení orgánové veřejné správy jsou výhradními představiteli státní suverenity a že počínaje od okresu všechny spravují své agendy samy, ať už jde o daně nebo o soudy a jiné věci.

Zbyrokratizování správy je přece nejdůležitější příčinou onoho obrovského rozsahu, jakého byrokracie u nás nabyla a do kterého si pan ministr financí stěžoval. Systém byrokratické správy to jest, jenž tomuto byrokratickému tělesu dá vzrůstati do nesmírna. Policejní systém, systém poručníkování má přece býti nyní ještě vystupňován zavedením obecních notářů v historických zemích. Nesmírné zesílení policie, četnictva, politických úřadů dospělo již tak daleko, že to dnes obzvláště v německém území vypadá tak, že policie, četnictvo a politický úřad ve správě takřka klopýtají přes sebe a stojí si navzájem v cestě. Nevědí často, co spadá do kompetence policie, co do kompetence četnictva a co do kompetence politické správy. Stojí sobě navzájem doslova v cestě a provádějí cvičení přímo před očima hladovějícího obyvatelstva. Jaký to musí dělati dojem na obyvatelstvo! Není zde peněz, není zde ani tolik peněz, aby všichni nezaměstnaní, kteří prošli sítem četnictva a úřadů, měli nárok na potravinovou akci, aby všichni také dostávali těch 10 Kč týdně, na to zde není peněz. Obce nemohou se vůbec domáhati státní subvence na nějaké investice, stavby silnic, mostů a vodovodů, poněvadž nemohou předepsaným způsobem přispěti. Ale je zde dosti peněz na to, aby celá armáda policie a četnictva před obyvatelstvem konala cvičení pěšky, v autobusech, na motorových kolech atd., je zde dosti peněz, aby se zaměstnávala armáda úředníků, kteří mají jen za úkol dozírati nad každým obecním starostou a nad každou obcí zleva a zprava, zpředu a zezadu a poručníkovati je. Samospráva stala se dnes ničím. Celý tento aparát je obyvatelstvu cizí, cizí v každé příčině, jazykově i národnostně. Nemůžete se s nimi často ani dorozuměti a jste pociťováni jako cizí těleso, poněvadž demonstruje: nejste zde, státní občané, abyste veřejné záležitosti spravovali a vyřizovali sami, nejste subjektem veřejné správy, nýbrž jste jen objektem, předmětem vládní, spráni činnosti atd. Není divu, když za těchto poměrů přichází pocit, jakoby šlo o okupované území. Tak organizuje veřejná správa režim, který nemá důvěry k obyvatelstvu, při čemž poznamenávám, že zásadně se projevuje nejen národnostní stránka věci v územích národnostních menšin, že však zásadně tento systém v celém státě, také v českém a slovenském území, je týž. Je to zásada vládního systému, který nemá důvěry k obyvatelstvu, který nedovede obyvatelstvu resp. orgánům, jež obyvatelstvo zvolilo, vložiti do rukou veřejnou správu. Za takových poměrů nesmíme se diviti, když nacionalistická a fašistická demagogie strany Henleinovy slaví v německém území triumfy, a bylo by omylem, kdybyste se domnívali, že nějaké ministerské řeči na tom něco změní. Chci uvésti jen jeden příklad. Ve Studénce na Moravě je známá, stará továrna na vagony. V této továrně na vagony je velká část dělníků bez práce, jsou to většinou němečtí dělníci z blízké německé vesnice. V téže obci zařizuje se továrna na letadla, a ačkoli vedle sedí nezaměstnaní němečtí dělníci, kteří v továrně na vagony pracovali jako kvalifikovaní dělníci a kterých v továrně na letadla jistě také možno použíti, není z těchto německých dělníků přijat ani jediný. Zaměstnávají se v této továrně výhradně jen čeští dělníci, kteří nepocházejí z této krajiny. (Sen. Novák [rep.] k sen. Mikulíčkovi: On tvrdí, že Studénka je německá. Řekni mu, Mikulíčku, že to tak není! - Sen. Mikulíček: Je sice česká, ale je tam Němců dost!) Já netvrdím, že Studénka je německá, nýbrž že je tam většina německých dělníků a že 10 minut odtud je vesnice, která je ryze německá. Tento příklad ukazuje, že všechny tyto krásné resoluce, jako na př. resoluce, která zde byla přijata k zákonu o půjčce na obranu státu, že tyto resoluce - a v tomto případě to sudetskoněmecká strana vytrubovala jako svůj velký úspěch - jsou jen bezcennou makulaturou pro koš na papír. Na tomto systému se nic nezmění, když nyní němečtí křesť. sociálové, těch několik mužíčků, také ještě koupí do vládní koalice. Důležitějším nežli posílení vládní koalice křesťanskými sociály je stále zřetelněji projevované přání pana předsedy vlády rozšířiti koalici ve směru doprava. Mnohem důležitějšími jsou následkem toho zmíněná jednání se slovenskou stranou ľudovou, při čemž pan předseda vlády bohužel opomenul říci, ve kterých otázkách došlo k sblížení názorů a ve kterých otázkách k tomuto sblížení ještě nedošlo. Věděli bychom velmi rádi, zdali došlo ke sblížení v otázce zahraniční politiky či nikoli, neboť víme, že ľudová strana je rozhodným odpůrcem dnešní zahraniční politiky československé vlády, že je rozhodným odpůrcem spojenectví se sovětským Ruskem, že slovenská ľudová strana velmi silně pošilhává do Varšavy, to znamená po politice pana plukovníka Becka. A při tom nesmíme potlačiti poznámku, že němečtí, křesť. sociálové, kteří jsou nyní přijímáni do vlády, v tomto bodě také nejsou spolehlivými, že nejsou žádným posílením dnešního směru zahraniční politiky vládní, což vysvítá ze zuřivé kampaně "Deutsche Presse", ústředního orgánu křesť. sociální strany, proti panu posl. Světlíkovi, která se vede proto, poněvadž pan posl. Světlík se vyslovil pro spojenectví se Sovětskou unií. V tomto světle zjevné snahy pana předsedy vlády, která přece u určitého křídla jeho strany jest ještě mnohem silnější, dlužno se také dívati na poznámku pana předsedy vlády o sudetskoněmecké straně. Především úvod, tak dojemné, hluboké politování pana předsedy vlády, že chebská řeč Henleinova vnesla nesoulad do poměru mezi agrární stranou a stranou Henleinovou, který také již nabyl tak dojemných forem. (Sen. Novák [rep.]: Nesmysl!) Když jsem zde posledně mluvil, předčítal jsem z agrárního pohraničního orgánu citát, kde se tento agrární list výslovně zasazuje o to, že by se koalice neměla omezovati na štěpiny německých aktivistických stran, nýbrž že by se mělo pomýšleti také na Henleinovu stranu. (Sen. Novák [rep.]: Nesmysl!) Když se zde mluví o "nesmyslu", chtěl bych pana kolegu prositi, aby tento "nesmysl" hledal ve svých vlastních řadách. Tyto snahy po sblížení se stranou Henleinovou, a tyto pravičácké kombinace, jež tato strana podporuje, dlužno vzíti v úvahu, má-li býti oceněno celé chování nejsilnější vládní strany ke straně Henleinově, a tento poměr nemůže přirozeně zůstati bez následků na chování vlády vůči této straně. Příklady toho jsem uvedl, když jsem zde posledně mluvil. Také "Venkov" velice litoval řeči Henleinovy v Chebu, litoval, že Henlein takřka trochu příliš odkryl karty, neboť pro nikoho, kdo ví, čím je Henleinova strana, a kdo to také chce viděti, pro nikoho, kdo to zná, nemohla tato řeč Henleinova v Chebu býti nějakým překvapením. Pánové z agrární strany vědí na druhé straně příliš dobře, že provedení akce "my do toho uhodíme" v Henleinově straně mělo za účel odstraniti ze strany určité živly, které překážejí přiblížení Henleinovy strany k české měšťácké reakcí.

Díváme-li se na věc v tomto světle, možno velmi snadno slova pana předsedy vlády o straně Henleinově chápati jako poslední napomenutí Henleinově straně, aby si přece netarasila svévolně cestu do pravičácké kombinace s českou reakcí. Byla to výzva, jakési zapřísahání, a pan předseda vlády neřekl přece také ani slova o tom, jak chce vláda vůči této straně jednati, neřekl ovšem také ani slova proti fašismu a neřekl ničeho o tom, co chce vláda podniknouti proti fašistickému nebezpečí, jež hrozí s této strany. Jak silné jsou tyto snahy po koncentraci reakce, pravičáckých stran, vysvítá z oběžníku mladého Národního sjednocení, uveřejněného,v "Rudém právu", kde se podává zpráva o schůzce pravičáckých stran v pražské radnici, jejíž účelem byl rozhovor agrárníků, živnostenské strany, národního sjednocení a fašistů, při čemž se mluvilo o tom, jakým způsobem by se měl utvořiti blok těchto reakcionářských stran na pražské radnici. To je zase důkaz, jak systematicky, krok za krokem se reakcionářské kruhy spolčují a připravují útok.

Z řeči pana předsedy vlády právě vysvítá, že koaliční vláda tak jako dosud nechce nic podniknouti proti tomuto fašistickému nebezpečí, ať již hrozí s té neb oné strany. Zatýkají se sice lidé a s Henleinovci se zachází podle známé zásady, že se malí zloději věší a velcí se nechají běžeti, zavírají se poblouznění dělníci, maloživnostníci, mladí lidé atd., a ti pak musejí pykati. Chytne-li se však jednou velký pták, pak se mu propuštěním z vazby na kauci takřka ukazuje cesta, kterou se má dáti. Uvedeme-li případy Junga a Schuberta v souvislost s případy z Patscheiderova procesu; kde pánové rovněž utekli přes hranice, nemůžeme se ubrániti dojmu, že justičním úřadům a koaliční vládě tyto útěky byly velmi vítané, milejší nežli výkon rozsudků v tomto procesu. A pravím-li, že se nic vážného neděje proti fašistickému nebezpečí, pak nemíním tím soudní a úřední akce. Nepotřebujeme žádného zavírání, žádných zákazů atd. Kdyby se nebránilo protifašistickému boji, pak by se německé pracující obyvatelstvo již vypořádalo s Henleinovým fašismem. Ale jde o jiné, mnohem důležitější potírání fašistického nebezpečí. Neděje se, jak již z příkladů, které jsem uvedl, jest jasno, nic vážného a pronikavého, aby zmírněna byla nouze v německém území. V posledních týdnech byl poplach nad tím, že skoro ve všech okresech německého území byly potravinové lístky redukovány až na 50 %. Jak se zapisují oprávnění do seznamů? Oprávněným se zkoumá srdce a ledví, četnictvo chodí dům od domu, aby se podívalo, zda někdo nemá doma nějakého králíka, že tedy není úplně blízek vyhladovění, neboť v takovémto případě nedostane žádné potravinové lístky. Nejdříve prozkoumá věc obecní sociální komise, pak přijde věc před okresní sociální komisi a když tito lidé po tomto prozkoumání s tří různých míst, komisí, četnictva a úřadu, zapsáni jsou konečně do seznamu, pak je výsledek ten, z obce nedostanou ani tolik lístků, kolik takových probraných nezaměstnaných je v obci a také tento počet se neustále redukuje. Neděje se také nic, aby s obyvatelstva v německém území sňat byl pocit národnostního útisku a právní nerovnosti. Není zde tak známky toho, že by byl alespoň zamýšlel vážný krok k tomu, aby se konečně ve skutečnosti provedla národnostní rovnoprávnost v poslední době tolik vychvalovaná. Dovolte poznámku: krásných řečí o národnostní rovnoprávnosti se v poslední době namluvil dosti a chtěl bych varovati před přemíro krásných řečí, po nichž nenásleduje jediný skutek; to nemůže vésti k ničemu jiném nežli k těžkému kompromitování těch, kteří tyto řeči pronášejí, a ke kompromitování demokracie samé. Promluví se krásná řeč o kultuře, o rovnoprávnosti v kultuře, a příštího dne se přes všechno ubezpečování, do konce proti vůli německého ministra zavře německá reálka v Moravské Ostravě.

K tomu přistupuje policejní šikanování protifašistického hnutí, kterým se demokracie rovněž kompromituje. Neboť jak takováto demokracie býti obyvatelstvu k smíchu, když se v této demokracii neustál mluví o kultuře a literatuře, ale každý byrokrat, každý okresní komisař, každý 24letý policejní komisař jednoduše z programu kulturních večerů škrtá Heineovy "Slezské tkalce" anebo Goethovu "Píseň dřevorubců" aneb jiné podobné plody německé literatury. Těm, kdož jsou odpovědni za takovýto režim, ne přizná obyvatelstvo právo přibíjeti na pranýř kulturní barbarství v dnešním Německu. Neboť to je něco, co si navzájem odporuje. Toto nutné přibíjení skutečného kulturního barbarství v dnešní Třetí říši na pranýř stává se bezúčinným, jestliže se zde nepečuje o to, aby takovéto přehmaty policie a byrokracie nebyly možny.

Nic tu nepomáhá výmluva, která se nyní takřka stala velkou módou, výmluva na podřízené orgány a byrokraty. Slyšíme velmi mnoho stížností do byrokracie, ale nepovažujeme za viníky toho jednotlivé úředníky nebo byrokraty. Vinu na takové přemíře byrokracie a na takové svrchovanosti, na přehmatech byrokracie má systém, který tu byrokracii pěstuje. Říkáte-li: "Na škrtání potravinových lístků, na tom neb onom zákazu anebo přehmatu v otázkách daňových mají vinu byrokraté!", táži se, kdy jsme měli jediný případ, že by se bylo zakročilo proti takovémuto byrokratu, který jednal proti intencím vlády. Kdyby tato výmluva spočívala na pravdě, pak by se muselo také proti takovýmto přehmatům zakročovati. O tom však není řeči.

To všechno uvádím, abych vážně ukázal, že v zájmu obrany republiky a demokracie je nemožno takto dále pracovati, anebo, abych užil starého rakouského slova, takovýmto

o způsobem "fortwursteln". Všechno, co jsem u zde uvedl, a to je jen výňatek ze skutečných poměrů, dokazuje neschopnost této koalice u zvládnouti problém tohoto státu, uspokojiti i pracující třídy, dělníky, zaměstnance, živnostníky a národnosti v tomto státě. Tato neschopnost projevuje se krok za krokem stále zřetelněji a je nejvýš na čase, aby tento systém

dnešní koalice vystřídán byl jiným systémem, systémem, který se zakládá na lidové frontě pracujících lidí. Nic by nemohlo podvod sudetskoněmecké strany o lidovém souručenství

důkladněji odhaliti a v niveč obrátiti nežli právě vláda lidové fronty, která požadavky hladovějících a strádajících dělníků, hynoucích sedláků a živnostníků splní na útraty kapitálu, lidová fronta, která odstraní národnostní bezpráví a tak zkříží také hru reakcionářských - sil v ostatních stranách. Lidová fronta, která by provozovala takovouto politiku, otevřela by

oči také pracujícím vrstvám v agrární straně, v sudetskoněmecké straně a v jiných stranách, které dnes koketují s pravičáckým kursem, a takovouto politikou bylo by možno získati tyto pracující vrstvy a přivoditi také pro stát obrat, přivésti k pádu reakcionářské vedení

a jejich přívržence v těchto stranách a pracující vrstvy všech těchto stranná základě a tohoto programu pohnouti k semknutí. Není pravda, že by byť jen nepatrná většina dělníků, sedláků a maloživnostníků v těchto stranách stála na straně fašismu nebo reakce. Tím by však také byly poraženy ciferné kombinace, se kterými se neustále čelí požadavku po programu lidové fronty. Jakoby tyto cifry trvaly věčně, jako by se ještě nikdy nebylo na světě stalo, že ciferné soubory byly parlamentem také důkladně změněny! Takové případy se, jak známo, jíž staly a staly se dokonce v po slední době ve Francii.

Všechny tyto kombinace by lidová fronta rozbila. Vidíme netoliko příklad ve Francii a ve Španělsku, dovídáme se to také z Belgie, z téže Belgie, o které se v kruzích odmítajících lidovou frontu a v socialistických novinách říkalo, že tato Belgie je něco jiného nežli Francie a Španělsko. Co vidíme dnes? Po několika málo týdnech vyvodily demokratické síly již důsledky z volebního úspěchu fašistů. V Bruselu se konala konference demokratických sil. Jejími předsedy byli de Broucquére, generální tajemník belgické socialistické strany a předseda Druhé internacionály, profesox Brien, liberál, pak Jaquemotte, tajemník belgické komunistické strany; dále se zúčastnili konference socialističtí, komunističtí a liberální poslanci, ale také zástupcové socialistických odborových organisací, liberálních organisací atd. Tyto organisace, tyto strany sešly se za účastenství svých vedoucích funkcionářů na konferenci demokratických sil, na které se stalo usnesení provésti jednotnou akci, jednotně postupovati. Zde jest již učiněn první krok k uskutečnění lidové fronty, několik týdnů po varujícím volebním vítězství fašistů. Po varujícím volebním vítězství fašistů u nás uplynul však více než l rok a vládní strany, především socialistické vládní strany, nevyvodily z toho dosud žádných důsledků, ačkoli postavení socialistických stran v této koalici se stává zjevně stále nedůstojnějším stává se nedůstojným právě poměrem naprosté odvislosti. Jaký dojem musí to činiti na dělníky, když zde zástupce těchto stran dokonce jako zpravodaj pronáší řeč proti předloze a pak prohlásí, že přes to musíme hlasovati pro ni Slyšeli jsme dnes zase takovou řeč kol. ing. Vintra, kritiku obilního monopolu, totiž skutečně existujícího monopolu, kritiku daňové předlohy, krátká a dobře množství kritiky činnosti této koalice, ovšem kritiku, která zahájena byla omluvou před pány agrární strany, jakoby bylo možno šťastnými domluvami pohnouti tyto pány k lepšímu mínění, když přece zde jde o otázky zájmového zastoupení. Vidíme nedůstojnou hru s předlohou o zprostředkování práce, o které dodnes nevíme, jaký osud ji stihne.

Takováto politika není způsobilou povznésti sebevědomí a bojovnou odvahu pracujících tříd, tak nelze vésti boj proti fašismu. Všichni mají pocit, a to také vysvítá z ohlášení pana předsedy vlády, že do podzimu dlužno očekávati důležitá rozhodnutí. Jak a kterým směrem tato rozhodnutí dopadnou, leží dnes především v rukou socialistických koaličních stran; je na nich, zdali tato rozhodnutí dopadnou doprava nebo doleva, to znamená, zdali dojdeme k posunutí režimu doprava nebo doleva. Chceme v této době vynaložiti vše, aby toto rozhodnutí, tento přesun za každou cenu šel do leva. To jest jediná záchrana všech pracujících mas, všech národů v tomto státě před fašistickým a válečným nebezpečím a také jediná záchrana demokracie a republiky.

Ze všech těchto důvodů nemůžeme hlasovati pro prohlášení pana předsedy vlády. (Potlesk senátoru strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám dále slovo panu sen. dr. Havelkovi.

Sen. dr. Havelka: Slavný senáte!

Mám několik poznámek ku projednávané daňové novele. Novela zákona o přímých daních má zavésti pořádek v daňové praxi a má býti rozhodným; krokem k větší míře spravedlnosti ve věcech daňových. Úplná spravedlnost ve věcech daňových jest, aspoň se stanoviska poplatníkova, těžko dosažitelná. Zavedení berního roku, t. j. vyměřování daní podle výsledků obchodního nebo kalendářního roku na rok příští, čili na rok berní, uklidní jistě pořádné poplatníky, kteří tak budou míti včas daňové předpisy v rukou, takže budou věděti, co mají platit, a mohou býti, jak se říká, á jour. Zvláště když je v novele proti dosavadnímu stavu další novota, že vyměřovací úřad je povinen poplatníku, který včas vyhověl všem výzvám vyměřujícího úřadu, směřujícím k řádnému zjištění vyměřovacího základu, doručiti platební rozkaz do jednoho roku po podání přiznání; jen, jde-li o složité případy, je pro doručení platebního rozkazu lhůta dvouletá, o čemž však musí býti poplatník rovněž před uplynutím jednoroční lhůty zpraven. Nedodržení lhůt působí, že daň je předepsána podle přiznání poplatníkova.

Stejně je novota v novele, že odvolací komise musí, když odvolatel včas vyhověl všem výzvám směřujícím k řádnému vyřízení stížných bodů odvolání, vyříditi jeho odvolání do jednoho roku; jen jde-li o složité případy, je lhůta dvouletá, o čemž musí býti odvolatel rovněž zpraven před uplynutím jednoroční lhůty. Nedodržení lhůt úřadem má v zápětí, že odvolatelovo odvolání se považuje za vyřízené ve smyslu jeho odvolání.

Toto časové vymezení jak pro vyměření daní, tak pro vyřízení odvolání je značným pokrokem proti dosavadnímu stavu, kdy u vyměřovacích a odvolacích stolic jsou, jak se říká, stoly sice prázdné, ale řady skříní nevyřízenými odvoláními poplatníků po řadu let nabity. Byl svrchovaný čas učiniti v této věc pořádek. Ale, slavný senáte, musíme býti spravedliví. Křivdili bychom finačním úředníkům ať už u prvních stolic, vyměřovacích úřadů nebo u odvolacích stolic, kdybychom se paušálně domnívali, že tato nevyřízená odvolání čekají léta na svá vyřízení pro nedostatek píle, pracovitosti a smyslu.pro pořádek dotčených úředníků. To nikoliv. Úřednictvo v celku zasluhuje našeho plného uznání. Je mi známo, že úředníci jak u prvních stolic, tak i u druhých stolic pracují bez výzvy, dobrovolně po úředních hodinách, jen aby se zbavili tíživé myšlenky, že mají ještě tolik a tolik restů. Příčina toho, že odvolání nejsou včas vyřizována, tkví v naprostém nedostatku personálu, a to jak u berních správ, tak i u zemských finančních úřadů. Je proto nezbytným předpokladem řádného provádění daňové novely v tomto ohledu přiměřeně rozmnožiti dosavadní stav personálu, jinak nám co nejdříve vyvstane další starost, že bude poškozen stát, státní pokladna, když fysicky nebude možno při dosavadním stavu úřednictva doručiti včas platební rozkazy nebo včas vyříditi odvolání poplatníků. Aby se zavčas zabránilo takovému poškození státu a státní pokladny, musí se příslušným úřadům umožniti plnění jejich zákonných povinností dostatečně vybaveným personálem. To jest a musí býti úkolem nejbližší budoucnosti, jinak bychom musili po nedlouhém čase tuto novelu zase novelisovati.