Předseda dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Bas, dr. Heller, dr. Buday.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

Celkem přítomno 117 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr. Hodža; ministři dr. Kalfus, Zajíček.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Bartoušek, jeho zástupce dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji 44. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Došel přípis ministerstva vnitra ze dne 7. října 1936, č. 70.331/36/7, o resignaci sen. Niessnera a o povolání náhradníka Matyáše Wellana, jako člena senátu Národního shromáždění.

Žádám zapisovatele sen. dr. Karasa, aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. dr. Karas (čte): Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo uprázdněné resignací senátora Viléma Niessnera, povolávám podle §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Matyáše Wellana člena městské rady v Brně a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr. Černý v. r.

Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavil se pan Matyáš Wellana vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

Žádám p. tajemníka senátu, aby přečetl příslušnou formuli slibu a pana sen. Wellana žádám, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Senátoři povstávají.)

Tajemník senátu dr. Bartoušek (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ich gelobe, der čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach baltem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. Wellan (padávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Senátoři usedají.)

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Fritschovi, Chalupníkovi, Steinerovi, Zmrhalovi, dodatečně na včerejší schůzi sen. dr. Milotovi, Plamínkové.

Zpráva tisk 293.

Zápisy o 41. a 42. schůzí senátu N. S. R. Čs.

výborům národohospodářskému a ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 30. září 1936. kterým se částečně mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 31. března 1936. č. 7 6 Sb. z. a n.. o zemědělském vyrovnacím řízení (č. 3532):

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení post. Sněmovny (tisk 292) k vládnímu návrhu zákona o nové úpravě československé měny (tisk 293)[podle §u 35 jedn. řádu] a rozprava o vládním prohlášení, učiněném ve 43. Schůzí senátu dne 8. Října 1936.

Zpravodajem výboru je p. sen. dr. Karas, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Karas: Slavný senáte! První devalvaci provedli jsme v únoru 1934 z vlastního rozhodnutí a vlastní iniciativy. Dnešní devalvace byla nám vnucena světovými poměry, jak zde uvedl včera podrobně pan předseda vlády.

Účelem obou devalvací bylo pomoci našemu hospodářství, a to ulehčením a zvýšením exportu. Včera pan předseda vlády podrobně vysvětlil, jak zvýšený export bude blahodárně působiti především na průmysl exportní, který bude moci více vyvážeti, tedy také více vyráběti; tím se zaměstná řada nezaměstnaných dělníků, dostanou mzdu lidé, kteří nepracovali a kteří následkem zvýšeného příjmu mohou také více konsumovati. Tak výrobci ostatních spotřebních statků budou participovati na zvětšeném vývozu. Proto jsme se připojili k světové devalvaci.

R. 1934 tedy před dvěma lety, bylo veliké množství pochybovačů o zdárných účincích této devalvace. Pokud měli pravdu nebo ne, dokazují poslední dvě léta. Faktem bylo, že devalvace našemu exportu skutečně pomohla. Letos již těch pochybovačů bylo méně. Vždycky se ovšem najde někdo, kdo má názory odchylné, ale přece převládá počet těch, kteří myslí a jsou přesvědčeni, že devalvace tato našemu průmyslu a exportu půjde ku prospěchu. Spíše tu byla otázka nebo spor, jak daleko má devalvace jíti. Na jedné straně byli zastánci devalvace takové, aby byla skutečně hodně účelná, snad na 50 až 60 %, aby přesahovala devalvaci měn jiných, dolaru libry šterlinků, po případě italské liry na 41 %. A zase na druhé straně byla řada lidí, kteří si přáli, aby devalvace byla mírná vzhledem k tomu, že jsme ji jednou prodělali, jenom nějakým nepatrným zlomkem. A naše vláda se rozhodla pro zlaté středocestí. Devalvace naše není stanovena přesně určitou číslicí, nýbrž je ponechána vládě jistá volnost. Jsou zde stanoveny hranice 32,21 % a 31,21 %. Tuto hranici mají Spojené státy a Francie. Je tedy třeba, abychom obdobně v těchto mezích stanovili devalvaci. Francie na tyto meze, bude celková devalvace naší koruny maximálně - podaří-li se až po tu nejnižší mez - asi 0 32,2 %, kdybychom se spokojili nejvyšší mezí, bylo by to přibližně asi 27,7 % střed je asi 30 %. Povšechně si můžeme říci, že naše koruna bude devalvována o 30 %, tedy níže, než jsou devalvovány jiné zahraniční měny.

Při devalvaci se zároveň stanoví, že vnitřní cena koruny bude 1:1. Tato cena dá se snad udržeti zcela dobře pří domácích výrobcích a domácí práci, ale bude už obtížno cenu tuto stanoviti pro předměty, které se k nám dovážejí z ciziny, ať už jsou to přímé suroviny, které se doma zpracují z hrubého stavu ať suroviny napolo zpracované, v nichž není jen cena suroviny, nýbrž i cena práce vykonávané za hranicemi za jiných poměrů a také tak hodnocená, a konečně věcí, které se přímo spotřebují, jak včera pan předseda vlády uvedl: káva, rýže a čaj, jichž ceny budou musiti býti zvýšeny o to, oč naše koruna devalvací poklesla. Cizinec se nespokojí za své zboží papírovým penízem, který mu dáme, protože jej bere u vědomí, kolik miligramů zlata za tím penízem stojí, a stojí-li za ním méně miligramů zlata, musí býti více papírů, a tom není pochyby. Je tu ovšem nebezpečí, aby skutečný stav, že do ciziny budeme muset platiti dráže její výrobky, nevedl k výmluvám při zdražování domácího zboží. Vyslovil jsem tuto obavu zde již před.dvěma lety při prvé devalvaci. Tehdy vláda slibovala, že zamezí bezdůvodné zdražování; ale ve dvou letech dokázal státní úřad statistický svými úředními daty, že nastalo skutečně zdražení i domácích výrobků a surovin, tedy že vláda nesplnila v minulých dvou letech slib, že zakročí proti bezdůvodnému zdražování.

Včera nás ubezpečoval p. předseda vlády, že vláda dnes zamýšlí s plnou vervou a silou zakročiti proti neodůvodněnému zdražování, dokonce prohlášením, že myslí, že takové zdražování domácích výrobků se rovná takřka velezradě, že je to skutečně čin trestuhodný a směřující proti existenci našeho státu. Očekáváme, že vláda skutečně zakročí a nebude trpěti takového zdražování. Zároveň vydala vláda vládní nařízení, kde upravuje tyto otázky, při zvyšování cen bude tu jistě komise, která bude vypočítávati, je-li zdražení odůvodněné či nikoli. Ale nemůžeme se zbaviti obav, že jisté zdražení tu nastane a že se vybije na hřbetech těch, kteří prodávají jen svou práci, t. j. dělníci a státní zaměstnanci, a těch, kteří jsou živi z renty. U těch nastane jisté zhoršení.

V zákoně tomto postrádáme ustanovení o t. zv. zlaté klausuli. Co je to? Je to ujednání ve smlouvě, že dlužník bude musit zaplatiti v budoucnosti kapitál mu půjčený v téže hodnotě, čili touže částkou zlata, kolik v těch penězích dnes dostal. Takovou zlatou klausuli má francouzský zákon měnový minulý týden schválený parlamentem, ale nedokonalou; zákon také říká 1:1, frank nový jako starý, ale hned tam podotýká, že tam, kde byly do zahraničí půjčeny peníze ve starých, hodnotnějších francích, má francouzský věřitel právní nárok, aby mu byl kapitál vrácen zase v téže hodnotě, čili jinými slovy, je to zlatá klausule. Ale domácí věřitel již té ochrany nemá, domácí dlužník může spláceti drahý vypůjčený frank dnešním frankem. Vidíme, že je to nedokonalé. Tato nejistota, tyto obtíže vedly k tomu, že naše vláda nedala do zákona ustanovení o zlaté klausuli. Vláda výslovně upozorňuje v důvodové zprávě v poznámce k odstavci 5 §u 1, který mluví o tom, že jedna Kč rovná se zase jedné Kč, že se nevylučuje v těch případech, kde se stala úmluva o zlaté klausuli, že věřitel bude míti skutečně právní nárok, aby mu byla vrácena táž částka zlata v budoucí měně. Tedy právní stav existuje dále a není i tímto zákonem dotčen.

Výnos devalvace připadá státu. Tytéž jsme měli r. 193, že výnos připadl státu, a tehdy jsme řekli v zákoně, že stát použije výnosu i splácení měnového dluhu, který má u Národní banky. Snad je váženým členům senátu znám, že výnos dávky z majetku nekryl úplně počet rakouských papírových korun, které jsme převzali, že zůstal ještě jistý dluh, a že Národní banka nedostala ještě asi 2 miliardy splacených peněz, které jí stát uplácí. Na to splácení byl určen výnos této devalvace. Dnes se však má tohoto výnosu použíti pouze na udržování kursu naší koruny v zahraničí, k čemuž ho má použíti Národní banka.

Účelem naší valutové předlohy bylo pomoci exportu. Touto úpravou ceny naší koruny v cizině umožňuje se lepší konkurence v cizině, ale překážkou našeho exportu není jediné naše měna; nýbrž ještě řada jiných věcí, tak zvané povolovací řízení, kontingenty cizích států, devisová opatření, a to všechno brzdí náš export snad ještě více než valutová měna. A proto je vyslovováno všeobecné přání, aby se i v tomto směru vyšlo exportu vstříc, aby všechny tyto překážky byly omezeny, ne-li přímo odstraněny. A tu pan minstr financí včera v rozpočtovém výboru přislíbil, že po stránce devisových opatření nastane jistá úleva, ne-li úplné odstranění v nejkratší době, a že i v ostatních věcech, jako v povolování devis a kontingentech - tam nejsme samostatní, nýbrž jsme vázáni na cizinu - se děje jistá úleva. Francouzský zákon přímý o tom mluví, Francie už začala s úlevami kontingentů a doufejme, že také našemu průmyslu vyjde vstříc.

Děláme tím krok k ozdravění našich hospodářských poměrů a slibujeme si, že tato osnova zákona skutečně přispěje našemu průmyslu a našemu zaměstnání, a proto navrhuje rozpočtový výbor slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na půl hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není, lhůta je schválena.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku, kol. Füssymu.

Sen. Füssy maďarsky): Ctený senát!

Zákon, ktorý dáva vláde hospodárske zmocnenie, vyslovuje rozhodne, že zákon sa nevzťahuje na veci finančné, zvlášte nie na veci menové. Prvý odstavec § 1 práve pojednávaného zákona neustanovuje pevne zlatý obsah koruny, ale udáva len maximálnu a minimálnu mieru, v medziach ktorej stanoví vláda presné procento zlatého krytu, tej ktorej doby. Keď si spomeniem na to, oko referenti návrhu hospodárskeho zmocňovacieho zákona, páni ministri a zákonodarci strán vládnych pokladali za vhodné zdôrazňovať, že zmocnenie nevzťahuje sa na veci fínančně, tak nemôžem dosť vynačudovať sa tomu, že zo strán vládnych nikto nepozdvihol ani slova námietky proti tomuto novému finančnému zmocneniu. To znamená, že moc vlády sa zmohutnela, a to nie dajakým malým króčkom, ale vo veľmi silnej miere, a že obor pôsobnosti Národného zhromaždenia zasa o to sa scvrkol. Už tento jediný fakt stačí, aby sme tento návrh nového zmocňovacieho zákona, zavrhli.

Je zaujímaným tajomstvom, k čomu potrebuje vláda tohoto finančného zmocnenia. Veď z úst pána predsedu vládu dr. Hodžu sme najmenej trikrát, štyrikrát počuli, že je to posledná. devalvácia, posledná úprava meny. Prečo tedy nemohlo zlatý obsah stanoviť definitívne Národné zhromaždenie? Nedomnieva sa pán predseda vlády, že kto jeho reč pozorne vyslyší alebo si ju prečíta, musí sa pozastaviť na tejto vnútornej kontradikcii, ktorej podobných je niekoľko v jeho reči. Aby som ešte len jedno spomenul: počuli sme, že toto je posledná devalvácia, ale slyšali sme tiež, že k tomuto kroku museli sme sa odhodlať pod tlakom zahraničných udalostí. A totiž z toho nasleduje, že na peňažných trhoch cudzích štátov môže dojst' k novším udalostiam - a ich obrysy už sú zreteľně viditeľné - ktoré si vynútia novšiu devalváciu.

Hľadiac k podstate veci nás neuvedie do rozpakov otázka, kedy nastane nutnosť opätnej devalvácie - veď u tejto otázke padá na váhu len slovo "kedy" a nič iné - ale pri tejto príležitosti musím učiniť niekoľkými slovy paralelu medzi valutárnou operáciou dnešnou a z r. 1934.

V r. 1934 bilo zníženie hodnoty koruny dobrovoľné, dnes však je vnútené a deje sa pod tlakom zahraničných udalostí. Počuli sme to z úst odpovedných vládnych činiteľov. Ale nepočuli sme nič o tom, kto a akým spôsobom ručí za to, že tieto zovňajšie donucovacie okolnosti nebudú sa viac opakovať. Pán predseda vlády síce veľmi okázale prehlašuje, že Československo chce sledovať príklad veľkých západných štátov, ale skutočná situácia je tá, že volky nevoľky musí tento krok podniknúť, alebo ináč mala by nečinnosť veľmi vážne následky. Budúceho roku totiž dospieva jedna splátka istej francúzskej pôžičky; na miesto platu bolo by však treba novej pôžičky na ozbrojenie; preto došlo k devalvácii.

V parlamentnom výbore, kde bol prejednaný devalvačný návrh, istý sociálne demokratický zákonodarca, učený profesor, povedal, že vláda robí to tak, ako špatný majiteľ psa, ktorý utína psovi chvost po kúskoch a nie naraz. To sa musí stať jednou ranou. Ja k tomu dodávam, že s vládou a devalváciou je tomu tak, ako s hravou mačkou, ktorá svoj vlastný chvost honí; devalvuje, aby získala polmiliardový stabilizačný fond pre upevnenie meny. Napriek tomuto stabilizačnému fondu preca len treba nových devalvácií, aby sa snáď mohly zriadiť nové stabilizačné fondy. A zlatý obsah koruny zasa len klesne, a to dnes už z rozkazu vládneho nariadenia, a stabilizačný fond je k ničomu: Nevidím tu možnosť zastávky. Na miesto stabilizačného fondu bolo by o veľa potrebnejšie naprosté prebudovanie Národnej banky, bolo by treba volných úverových operácii na peňažnom trhu, bolo by treba, aby Národná banka eskontovala i zemedelské zmenky, aby sa tým dostalo viac peňazí medzi ľudí, aby sa usnadnilo nabývanie úveru, aby gazda snadnejším a lacnejším úverom mohol usporiadať svoje staré úvery. Len takto by znamenalo úspech zníženie hodnoty koruny, len tak by sme mohli mať nádej na skutočné zveľadenie rozvoja hospodárskeho života. Vyslovujem to svojím prostým sedliackym rozumom ako prianie človeka praktického; avšak moja praktická požiadavka je dobre podoprená teóriou národohospodárskeho učenca. A preca správna politika, ako pán predseda vlády povedal, je tá, ktorá teoretické poznatky správne spojuje s praktickými potrebami. Žiaľ, vládni rečníci nijako nám nevyložili, akú prax s akou teóriou budú spojovať.

Tretiu kontradikciu spatrujem v tej konštatácii pána predsedu vlády, že vraj následky takéhoto valutárneho opatrenia sú nedozierne, avšak zároveň uznáva, že určité odôvodnené zdraženie sa dostaví. Naproti tomu vo svojej reči v senáte nakreslil nám taký zázračný obraz hospodárskeho rozmachu, že človek už sotva sa môže dočkať tých blažených týždňov či mesiacov. Bude všetko: slaninu budeme jesť s koláčom. Sporivý človek bude sporiť, lebo teraz už bude celkom iste vedeť, koľko miligramov uloží jednou korunou, banky budú mať prebytok peňazí, výroba sa rozbehne, štátne dane budú lepšie plynúť a potom sa bude mócť hovoriť aj o platoch verejných zamestnancov, totiž o ich zvýšení. Ešte i to povedal pán predseda vlády, že ani ryža, ani čaj, ani káva nemusia byť zdražené.

Nuž, ryža, káva a čaj sú dnes už tak drahé a z týchto vysokých cien strká štát do vačků na daniach a clách toľko, že rovnalo by sa drzosti, keby štát chcel mať z toho ešte viac osohu. Ceny týchto potravín boly už pred devalváciou tak vyšroubované, že tu už naozaj nemožno zdražovať.

Avšak v tých úprimných rečiach radí by sme boli slyšali, že devalvácia suchou cestou sníží platy verejných a súkromných zamestnancov, v dôsledku čoho budú museť opäť snižovať svoju spotrebu, ktorá je beztoho už veľmi tenko vymeraná, že devalvácia značí zníženie dôchodu ľudí s pevným platom a robotníkov, to netreba zvlášte dokazovať, to je verejně známé.

Veď "odôvodnenú" drahotu máme na krku, to ani pán predseda vlády nepopiera, a tedy je tu i zníženie platov suchou cestou. Je ku podivu, že odpovedaný vládny činiteľ za takýchto okolností v tej istej reči, v ktorej pripúšťa vzrast drahoty - a totiž uznáva znehodnotenie pevných platov - maľuje nám do neistej budúcnosti, ktorá sa bližšie nijako nedá definovať, blýskavé obrázky o situácii štátnej pokladnice, kedy vraj bude možno tiež zrušiť zrážky z platov verejných zamestnancov. Jestliže niekedy vyznely nesplnené sľuby, neboli to zaiste väčšie sľuby, než tieto; ale i tieto sotva budú splnené.

Podívajme sa bližšie na to odôvodnené a neodôvodnené zdražovanie. Predovšetkým bolo by žiaduco vedeť, kto bude zdražovanie odôvodňovať. Ale bolo by dobre vedeť i to, prečo vidí pán predseda vlády všade okolo seba neodôvodnených zdražovateľov. Veď jestliže nadídu ním narysované krásne časy, časy hospodárskeho blahobytu, tu snáď obchodník či živnostník nebude taký blázon, aby sa dal zavreť pre bezdôvodnené zdražovanie, keď i odôvodneným zdražovaním zarobí toľko, že hravo zaplatí do štátnej pokladnice svoje podlžnosti. Nechápem, prečo vidí pán predseda vlády všade len neodôvodnených zdražovateľov, "keťasov"? Som presvedčený, že živnostníci a obchodníci radi by šli s cenami dolu, keby na pr. po stránke znižovania cien videli lepšiu politiku u štátu, povedzme znižovanie daní. Namiesto zmiernenia daňových bremien však vidím, že naraz zanikla fáma i o daňových náhradách, ktoré boly sľúbené priemyslu exportnému; už sa o tom nehovorí. Je k poľutovaniu, že trieda živnostenská a obchodnícka nemá dnes úprimného obhajcu medzi stranami vládnej väčšiny. Pán predseda biľaguje za veľzradcu obchodníka alebo živnostníka, ktorý bezdôvodne zdražuje. Prehlušujem, že proti takýmto paušálnym vládnym útokom musím vziať do ochrany nielen nášho živnostníka a obchodníka, ale i českého a slovenského živnostníka a obchodníka, lebo nakoľko mi bolo možno ich poznať, nevidel som v nich alebo v ich prevážnej väčšine len bezdôvodne zdražujúcich vlastizradcov, ale videl som a vidím to, že dnes každý živnostník a maloobchodník zápasí s hroznými nesnádzami a horentnými daniami. Opakujem: je mojím svätým presvedčením, že veľký i malý živnostník rád by šiel s cenami dolu, keby mu dával štát dobrý príklad znižovaním daní. Nemôžem si totiž predstaviť seriózneho živnostníka a obchodníka, nech je on národnosti akejkoľvek, ktorý by zdražoval a zvyšoval ceny len preto, aby získané peniaze strkal do punčoch. A zdražuje-li, tu zdražuje len preto, lebo suroviny sú drahšie a berný exekútor i nemocenská pokladnica požadujú stále viac. "

Pán predseda vlády adresoval na zemedelcov krásnu výzvu, aby v hospodárskom roku 1936/37 nepožadovali zrušenie zrážok z cien obilia v prospech obilného monopolu, aby sa chlieb nezdražil. Tedy útraty devalvácie má zaplatiť zasa len gazda. Obilná spoločnosť drží gazdu ako v kliešťach, veď gazda nemôže obilie nikomu odpredať, len obilnej spoločnosti, a proti cenám ňou stanoveným niet apeláty, musí vziať to, čo mu obilná spoločnosť veľmi milostivo dáva; spoločnosť však za starú cenu dáva obilie mlynárom a títo zasa múku pekárom. Nuž, či pán predseda vlády pokladá gazdu za tak slabomyseľného, že by nevidel toto lišiactvo?

Musím sa opýtať pána predsedu vlády a pána ministra zemedelstva, že vlastne v čom záležia tie výhody, ktoré obilná spoločnosť poskytla dosial' zemedelcom? V dôsledku planej úrody vlani a tohoto roku bolo možno, ako je známo, docieliť na voľnom trhu lepšie ceny, než ktoré dávala obilná spoločnosť. I tohoto roku bola úroda planá, avšak na miesto sľúbeného ustálenia cien boly ceny znížené. Treba tedy položiť otázku, kedy zrušíte tú nenásytnú spoločnosť, ktorá je len pre seba a ktorá gazdovi nepomôže a na celej čiare, v každom smere ho len poškodzuje, keďže mu platí nízke ceny i vtedy, keď by bolo možno docieliť lepších cien na voľnom trhu. Čo bude potom v dobe úrody rekordnej? Za režimu obilnej spoločnosti je vysloveným výsmechom povedať, alebo si priať, aby gazdovia neprosili a nepožadovali zníženie zrážok z cien. Tedy gazda už nesmie ani prosiť. Sem sme sa až dostali s tým pre gazdu samospasiteľným obilným monopolom. S obilným monopolom vlákala vláda krásnymi sľuby vrstvu zemedelsku do osídiel, kde ju spútala do klbka, položila na lopatky a učinila ju neschopnou k obrane; môže s ňou robil, čo chce. A pri tom ešte chce namluvit' gazdovi, že toto novodobé otroctvo slúži jeho dobru.

Nuž ale čo to má spoločného s devalváciou? Hneď to poviem. Gazda pracuje dnes zväčša s traktorom a zemedelským strojom cudzozemského pôvodu, lebo kúpil si ho ešte vtedy, keď sa v tuzemsku traktory ešte nevyrábaly alebo boly nepomerne drahšie. Treba k nemu súčiastky, ktoré budú museť byť v dôsledku devalvácie drahšie zaplatené. Ale drahšie budeme platiť i niektoré umelé hnojivá, naproti tomu ceny našich plodín budú zasa ošklbané, zdecimované.

Ako macošsky si počína obilná spoločnosti s gazdom, zaklineným do jej železných klieští to vidíme i na riešení otázky osiva. Tu je dvanásta hodina podzemného osevu a o potrebnom osive ani chýru ani sluchu. A my si spomíname na históriu laňajšieho "ušľachtilého" osiva. Na miesto zimnej pšenice dali nám k osevu pšenicu jarnú a naopak. Je to konštatovať súdnymi rozsudky. A deje sa to v treťom štvrtom roku usmerneného, ale žiadnym pádom vzorného hospodárenia. A peňažnými pokutami, ba čoskoro i žalárom budú trestať toho, kto produkuje pšenicu, lebo i jeho praded pestoval pšenicu, a zavrú i mlynára, lebo mlel. Páni moji, takéto zámerné hospodárenie nepovedie k neistote, ale naprosto istému hospodárskemu úpadku. A preto musíme požadovať na poli vnútorného trhu totálny ústup od opatrení obmedzujúcich zemedelsku výrobu, a so strany vlády úplné priznanie bankrotu usmerneného hospodárstva. Toto úprimné priznanie je to, čo by nám dnes ešte mohlo najviac pomôcť.

V tejto ľavorukej hospodárskej a finančnej politike nemôžem vládu poskytovaním nových zmocnení utvrdzovať a preto návrh neprijímam. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji další slovo panu sen. ing. Havlínovi.

Sen. ing. Havlín: Slavný senáte!

Parlamentní kluby národního sjednocení pojednaly o vážné a důležité otázce, která je na programu dnešního jednání, a usnesly se na tom, aby do této debaty vzhledem k její důležitosti a významnosti zasáhly projevem, který by zůstal historickým dokumentem pro posuzování dalšího vývoje hospodářské politiky našeho státu.

R. 1934 postavili jsme se proti devalvaci. Věrni své politice, zahájené prvním ministrem financí dr. Rašínem, stavěli jsme pevnou a neměnnou měnu výše než zájem některých tříd a skupin. Jsme přesvědčeni, že dobrá ustálená měna byla nejlepším vysvědčením pro naši samostatnost a nezávislost.

Ačkoliv byla naše Kč snížena vlastně již r. 1920, přistoupili jsme sami bez jakékoliv souvislosti se zbývajícími státy zlatého bloku r. 1934 opětovně k devalvaci. Všechny složky vytvořivší národní sjednocení stály r. 1934 proti devalvaci. Dokonce národní demokracie, která byla tehdy ve vládě, na znamení protestu proti takto změněné měnové politice rozešla se s vládní většinou. Nemohli jsme klidně snésti, když za několik neděl po prohlášení předsedy vlády o věrnosti k odkazu ministra dr. Rašína, o setrvání na dosavadní výši Kč přikročilo se k devalvaci. V listopadu r. 1933 vláda prohlásila, že přistupuje se k platovým srážkám státních zaměstnanců jen proto, že bude podniknuta velká vládní akce zlevňovací, která dokončí deflační proces u nás. Za necelé 2 měsíce místo této akce přistoupila vláda k devalvaci, která zastavila cenový pokles u nás a přinesla pozvolné, ale nezbytné pozvednutí všeobecné cenové hladiny. Nemohli jsme nésti odpovědnost za tuto nedůslednou politiku, která proti všem slibům a ujišťováním prováděla opak toho, co slibovala.