Novela a také důvodová zpráva nechávají bez odpovědi otázku, jaký výnos má se očekávati z tax za udílení řádů a titulů a jakému účelu tento výnos má sloužiti. Ale také zde byl by dán prostředek, uvésti tento zákon se sociálními požadavky naší doby alespoň do jakéhosi souladu tím, že se tento výnos především věnuje účelům soc. péče.

Na konec nutno říci, že se udílení titulů a řádů bude pohybovati vždy na úzké hranici, která dělí vznešené od směšného. Ve starém Rakousku platilo okřídlené slovo: Jsou řády, kterých se nabývá službou, takové, kterých se nabývá služebníkováním, a konečně takové, kterých se nabývá účastenstvím na hostinách. Poněvadž nemáme záruky, že se u nás bude projevovati jen první kategorie, nemůžeme hlasovati pro zákon.

Chceme však té osobnosti, která projeví odvahu a ducha rozřešiti zkladní problém tohoto státu, národnostní otázku, podle zásady "rovní mezi rovnými", na jejíž uskutečnění jsme po 10 let marně čekali, rádi přiznati kvalifikaci vynikajících činná ve službách veřejnosti, a této osobnosti náleží, byl také nikoli podle písmen návrhu tohoto zákona, tož přece podle věčného zákona ethiky právního státu občanská koruna. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen.dr.Basovi.

Zpravodaj sen. dr. Bas: Velevážený senáte!

Proti projednávané osnově jsme slyšeli námitky ze dvou stran. Řečník strany sudetskoněmecké pan sen. Krczal formou naprosto slušnou dal najevo, že jeho světový názor se diametrálně liší od našeho názoru, a celý jeho projev dokumentoval, že vyvěrá toliko z jediné základny, jíž je právě nedůvěra k naší československé demokracii. Zde jest ovšem diskuse i rozhovor těžký.

Řečník strany komunistické, kdyby byl prostým dělníkem, mohl by býti s tohoto místa mnou pardonován. Ale mluvil-li tak, jako mluví řečník strany komunistické, doktor, a k tomu ještě doktor práv, musí ovšem to, co řekl, býti podrobeno zaslouženému odmítnutí.

Pan řečník ze strany komunistické se odvážil tvrditi, že budou udíleny řády v naší republice keťasům a válečným zbohatlíkům. Pan dr. Vacek zde přehlédl, kdo je to, který tyto řády uděluje. § 1, pane kolego, říká, že tato vyznamenání propůjčuje president republiky (Sen. dr. Vacek: Formálně!) k návrhu vlády. A tu je prostě každá kritika, nota bene kritika předem, pane doktore, něčím, co porušuje povinnou úctu a vážnost, zejména když se odvážlivě tvrdí, že řády ty budou udělovány keťasům a zbohatlíkům. (Sen. Kreibich: Kritika vlády je dovolena!) Kritika vlády, ale teprve po činech, a ne před činy.

Pan dr. Vacek se porazil ovšem ve svých důvodech v tom okamžiku, jakmile řekl, že také ve Svazu sovětských republik není žádného perhoreskování udílení řádů, ale uvedl příklad, kdy takové řády se udílejí. Neřekl nám zejména souhrnný pojem, hledisko, které osoby měl na zřeteli. Jsou to ty, které pod vlajkou stachanovštiny se snaží akordně pracovat v Sovětské republice. Ale jestliže Sovětská republika udílí řády a vyznamenání za práci stachanovskou, musíme věřiti, že také u nás, v naší republice, budou udíleny řády ne pro parádu, nýbrž za skutečné zásluhy.

Pan sen. dr. Vacek vytýká osnově, že byla přidělena senátu na kvap. To je pravda. Ale mně stačily 2 hodiny, a bylo by to smutné, aby mně nestačily, které jsem mohl věnovati této osnově, abych osnovu úplně ovládl, a nemohl bych uvésti více, kdyby na mém pracovním stolku tato osnova ležela týden. Pan sen. dr. Vacek polemizuje pak s něčím, co je v osnově vypuštěno, to je s hraniční mezí 100.000 Kč, a hned zase, pěkně prosím, pane doktore práv, přehlížíte, že prováděcí nařízení bude také osvobozovati od taxy, takže i nejchudší občan republiky bezplatně, právě tak jako v Sovětském svazu, může dojíti tohoto vyznamenání. (Sen. dr. Vacek: Odkud to víte, vždyť ještě není vládní nařízení hotovo!) Já to vím, pane doktore práv, ze zákona, který byl odhlasován v posl. sněmovně, a vy se o tom můžete poučiti také, když se podíváte do odst. 2 čl. 8, kde výslovně se praví: "Podrobnosti zejména o výši předpisování vybírané taxy a o osvobození od ní upraví vládní nařízení."

Tak, prosím, osvobození od taxy máme zde zaručeno.

Končím a lituji, že k podobnému projevu, jak učinil pan dr. Vacek, v tomto vážném sboru mohlo dojíti, trvám při svých vývodech a jsem pevně přesvědčen, že president republiky a vláda Československé republiky při udělování řádů a titulů budou míti jednu směrnici: Čest zásluhám! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové ve

čtení prvém.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou námitky.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasné s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 298.

Z usnesení předsednictva senátu podle §u 54 jedn. řádu budeme ještě v této schůzi hlasovati o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Bas: Nikoli.

Předseda: Není změn.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, schválenou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina: osnova zákona a nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 298.

Kdo souhlasí s resolucí, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce se přijímá.

Projednáme nyní odst. 2 pořadu:

Zpravodajem je pan sen, dr. Milota, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr. Milota: Slavný senáte!

Dříve než přikročím k vlastní zprávě, musím splnit úkol, který mi byl ústavně-právním výborem uložen, abych jeho jménem prohlásil: ústavné-právní výbor protestuje důrazně proti tomu, aby se opakoval v budoucnosti postup, který jej nutí projednati návrh tohoto obsáhlého zákona bez dostatečné přípravy v neuvěřitelně krátké době. Usnesení posl. sněmovny o návrhu tohoto zákona bylo předloženo senátu teprve ve včerejší odpolední schůzi, který dal ústavně-právnímu výboru lhůtu k podání zprávy o něm do dnešního rána. To vyžadovalo, aby ústavně-právní výbor se ihned včera večer sešel a jednal o návrhu předloženého zákona, aniž jednotliví čl. nové výboru mohli vládní návrh a usnesení posl. sněmovny, byť i jen zběžně, prostudovati. Při tom však posl. sněmovně byl vládní návrh tohoto zákona předložen již v červnu a jen jejím pomalým postupem se stalo, že senát se dostává k jednání o něm teprve v poslední chvíli, kdy již je nutno, aby zákon nabyl účinnosti. Zájem státu a jeho prestiž vyžadují totiž, aby ustanovení zákona byla publikována před příštím státním svátkem, 28. října. Jen proto, že tu jde o vyšší zájem státu, sklonil se ústavně-právní výbor před touto nutností a s nasazením všech sil vládní návrh zákona ihned projednal, což bylo na štěstí umožněno tím, že zpravodaj odloživ všechny jiné úkazy mohl si prostudovati látku ještě dopoledne před včerejším zasedáním senátu. Ústavně-právní výbor však upozorňuje, že tak rychlé projednávání zákona musí platiti jenom za vzácnou výjimku, odůvodněnou jenom nutnou potřebou státu, a že vláda i posl. sněmovna musejí se vždy postarati o to, aby senátu a jeho výboru byl poskytnut dostatečný čas, aby svůj úkol mohly řádně splniti, jak jim to ústava ukládá. Toho se musí senát dožadovati jak v zájmu svého ústavního postavení, tak i v zájmu zákonodárství samého. (Výborně!)

Po tomto prohlášení přikročuji k vlastnímu svému úkolu, k podání zprávy o vládním návrhu zákona, kterým se zavádějí přesné předpisy o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů a zároveň o užívání stejnokrojů a odznaků. Osnova má dvojí úkol: jednak unifikovati nejednotné a roztroušené předpisy, které platí v různých formulacích v oblastech obojího platného práva, jednak nahraditi předpisy speciální a nedostatečné ustanoveními všeobecnými a účinnými.

Osnova je rozdělena na 7 částí a v části I vztahuje se l. na státní vlajku, na státní znaky a jiné symboly svrchovanosti státu, 2. na vlajky a znaky svazků územní samosprávy, 3. na vlajky a znaky jiných korporací a 4. na jiné vlajky a znaky, v části II na stejnokroje vojenské a četnické, v části III na jiné stejnokroje v části IV na odznaky a v části VI na nápisy, obrazy a pod. označení.

Ostatní části osnovy zákona jsou věnovány ustanovením společným a závěrečným.

Nejdůležitější ustanovení týkají se ochrany symbolů naší státní svrchovanosti, a tak řadí se osnova jako doplněk k zákonu na ochranu státu. Na ochraně symbolů státu musí každému občanu záležeti zvláště v dnešní době, kdy se ve veřejném životě ustavičně utkávají protichůdné ideje, dotýkající se samé podstaty i formy státního zřízení, a kdy se propagují různé snahy, které se vždycky nesnášejí se zájmy státu, jeho klidu a veřejného pořádku. v útoku na státní symboly, které jsou konvenční značkou pro stát a všechny jeho atributy, zasahují se tyto naše politické statky, a proto takový útok jednak hluboko uráží city občanů, jednak je dosti účinným prostředkem propagačním pro ty, kdož politicky pracují proti státu a jeho ústavním základům.

Z tohoto důvodu je v dnešní vzrušené době potřebí, více než bylo třeba dříve, chrániti stát i v jeho symbolech.

Podobně je tomu, byť v zmenšené míře, u symbolů svazků územní samosprávy, u nichž však je třeba ze státně prestižních i politických důvodů též zabrániti tomu, aby se takový územní symbol nestavěl proti symbolu státnímu, anebo aby se nad něj nevyvyšoval.

Pokud jde o ostatní symboly, zvláště o symboly jednotlivých korporací a symboly soukromé, ustupuje sice moment ochrany do pozadí, avšak souvislost materie vyžadovala, aby příslušné předpisy byly též pojaty do zákona. Při tom ovšem bylo třeba, aby důstojnost státu byla chráněna tam, kde by užití soukromých symbolů mohlo se této důstojnosti dotknouti.

V další části osnovy jsou zahrnuty předpisy o nošení stejnokrojů vojenských, četnických i ostatních. Jsou to po výtce ustanovení rázu administrativního. S hlediska politického bylo jen třeba čeliti tomu, aby se, jak se v nynější době stalo zvykem, nezneužívalo určité uniformity v oděvu k nedovoleným účelům politicko-propagačním, resp. aby se zabránilo porušení veřejné mravnosti.

Pro odznaky, kterými občané veřejně dávají najevo svoji příslušnost k určitému faktickému nebo ideovému svazku, platí podobná hlediska. I tu třeba omeziti jinak volné nošení odznaků z důvodů politických, z důvodů veřejného pořádku, i z důvodů veřejné mravnosti.

Totéž konečně platí i o jiných veřejných označeních, jako nápisech, obrazech, barvách a pod.

Osnova řeší všechny tyto problémy účelně a v poměru k podobným normám v jiných státech s demokratickou umírněností. Občanům se nebrání, aby zevními projevy manifestovali svoji národní, náboženskou, politickou neb i jinou příslušnost, vyžaduje se ovšem, aby při tom nevybočovati z mezí stanovených zákony.

Z té příčiny dovoluji si jménem ústavně-právního výboru navrhnouti slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění, jak se na něm usnesla posl. sněmovna.

Vedle toho navrhuji, aby byla přijata resoluce ústavně-právního výboru, jak jest otištěna v písemné zprávě výborové. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu sen. dr. Vackovi. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Heller.)

Sen. dr. Vacek: Slavný senáte!

Pan zpravodaj konstatoval, že ústavněprávní výbor byl nucen projednati vládní návrh zákona o vlajkách bez dostatečné přípravy, v neuvěřitelně krátké době a že ji tedy mohl jen zběžně prostudovat. Mám za to, že tato slova oficiálního protestu ústavně-právního výboru jsou tak závažná, že by senát v zájmu své prestiže měl jim věnovati svrchovanou pozornost.

Pan zpravodaj vyslovil přání, aby takové rychlé projednávání osnov zákonných platilo zde v senátě jen za vzácnou výjimku. Skutečně protest ústavně-právního výboru je toho druhu, že je, myslím, ojedinělý nejen jako protest, nýbrž také pro svůj závažný obsah.

I tato předloha o vlajkách, kterou neměli členové ústavně-právního výboru ani čas si přečísti, poněvadž byla rozdána těsně před čtvrtou hodinou, před plenární schůzí, a ihned po ní už se projednávala, se vyznačuje po stránce právnické neuvěřitelnou laxností. Chtěl bych vyzvednouti z této předlohy jen několik příkladů, jak je ledabyle zpracována.

Tak na př. § 2 mluví o pojmu vlajky, ale v celém tomto paragrafu není obsažena definice pojmu vlajky. I z řad koaliční pracovní většiny senátu bylo vzneseno mnoho námitek proti této osnově. Slovenští členové ústavněprávního výboru si stěžovali do nedostatku ustanovení o vlajce země Slovenské a vytýkali také fiskální ráz této předlohy. Ale ti, kdo pracují v komunách, obcích, okresích a zemích, se musejí pozastaviti nad tím, jaká nová břemena se ukládají obcím bez ohledu na to, zdali obce, které jak všeobecně známo jsou ve velmi tísnivé finanční situaci, jsou také s to je unést. V této předloze se dokonce vyzývají obecní zastupitelstva, aby proti schválenému rozpočtu činila vydání. Mám zato, ukládá-li se obcím, aby ve lhůtě jim dané pořídily stejnokroje obecních strážníků bez ohledu, je-li to v rozpočtu či nikoliv, že takové ustanovení nelze jen tak schvalovat. Nové zatížení pro obce vyplývá též z toho, že se jim diktuje, aby na svůj náklad daly odstraniti označení a nápisy na zdech a veřejných tabulích, nepostihne-li se pachatel. A nad tímto ustanovením osnovy, myslím, bychom se měli pozastaviti proto, že se přejímá ze sousední hitlerovské říše. Je známo, že tam byli lidé za persekuce židovského obyvatelstva nuceni - ale nejenom židé, nýbrž, všichni pokrokoví lidé - aby osobně myli a smazávali se zdí nápisy, které dávaly výraz smýšlení obyvatelstva. A právě z této Třetí říše přejímá tato osnova ustanovení, v němž se přímo po vzoru Hitlerově nařizuje, že pachatel takového označení nebo pisatel nápisu na zdi a pod. může býti donucen, aby osobně odstranili nezákonné označení. (Sen. Kroiher: To je v pořádku, kdo zašpinil zeď, ať ji umyje!) A když nepostihnete pachatele? Běží o to, že tu kopírujete Hitlerův vzor, že si to opisujete přímo z říšskoněmeckého zákona a prohlašujete, že jste demokraty, kdežto tam prohlašují otevřeně, že jsou hakenkrajclery, že jsou teroristy. Běží o ducha, kterého začínáte zanášet do zákonů Československé republiky. O to jde, že se prostě opičíte po hitlerovském Německu. (Tak jest!)

Vůbec celou svou stylisaci zapadá tento zákon do řady zákonů, které již byly vydány pod titulem zákonů o zastavení činnosti, rozpouštění politických stran, o mimořádných opatřeních atd. Mám za to, že i této předloze měla by býti věnována se strany senátu větší pozornost, nežli se jí věnuje. Panem zpravodajem bylo prohlášeno, že jen z důvodu, že prý to vyžaduje zájem státu a že byl vznesen požadavek, aby zákon nabyl platnosti již 28. října, sklonil se ústavně-právní výbor před nutností projednati s takovým urychlením zákon, o kterém v protestu pan zpravodaj praví, že byl projednán bez dostatečné přípravy, v neuvěřitelně krátké době a jen zběžně že mohl býti prostudován - a já říkám, že členům ústavně-právního výboru nebyl vůbec poskytnut čas, aby si zákon ten pročetli.

Mám za to, že je to tak zásadní věc při schvalování zákonů, že by neměla býti opakována, a právem označili se pánové jako roboti.

Chtěl bych se obrátiti nyní k obsahu zákona samého, k tomu, že vláda nám tu předkládá návrh zákona o vlajkách, uniformách a symbolech a že má nyní senát chváliti celý komplex paragrafů, kterými se má dáti byrokracii moc, aby komandovala úctu ke státní vlajce. Mám za to, že tak jako při minulém zákoně komando byrokracie není na místě.

Řečník Henleinovců, který mluvil přede mnou, říkal, že by v takových těžkých dobách, jako jsou dnešní, měla sněmovna projednávati spíše takové zákony, jako je zlepšení sociálního pojištění, jako jsou zákony o podpoře v nezaměstnání. My bychom také raději viděli takovéto předlohy na stole senátu, jenže si myslím, že kdyby skutečně zde ty zákony o zlepšení sociálního pojištění, o podpoře nezaměstnaných na stole senátu byly a projednávaly se, byli by to právě němečtí průmyslníci ze sudetskoněmecké strany, kteří by první křičeli, že těžký průmysl nesnese tak těžká břemena sociální, jaká mu senát a poslanecká sněmovna ukládají. A také při této předloze musím říci, že pánové z pracovní koalice zde v senátě tvrdili, že tato předloha má prý býti součástí obrany republiky ohrožené fašismem a hitlerismem (Výkřiky sen. Jurana.) a že proto je prý nutno vynucovat úctu ke státní vlajce, symbolům atd. Ale právě včera projednával výbor národohospodářský předlohu, která by byla mnohem lépe zabezpečila úctu ke státní vlajce. Šla o požadavek 12.000 cestářů, kterým nebyly požitky zvýšeny, když byly zvyšovány všem ostatním, ale kterým nyní s hubených platů jsou prováděny ještě srážky. Pánové z ministerstva vnitra a z ministerstva financí měli proti tomuto zákonu řadu námitek, především tu, že prý autonomie, sbory územní samosprávy, nebyly dotázány, co tomu říkají. Pánové měli spousta námitek a na konec tak důležitá předloha byla odkázána do podvýboru, ačkoli kdyby byla bývala pojednána s takovým chvatem, s jakým jsou projednávány zákony o titulech a řádech, hned k 28. říjnu, myslím, že by těch 12.000 cestářů, kterým nebyly zvýšeny platy, ale kterým se provádějí srážky z platů, bylo 28. říjen slavilo v docela jiné náladě, než jej budou slaviti ti pánové, kteří budou 28. října ověšeni řády nebo vyznamenáni všelijakými tituly. Zde by byl spěch na místě, ale vidíme, že jde-li o to, pomoci pracujícím masám ke zvýšeni životní úrovně, nijaký spěch se neprojevuje.

Proto myslím, že by úcta ke státu a k státní vlajce byla mnohem více povznesena nikoli komandem okr. hejtmanů, kteří mohou nařizovat vyvěšování vlajek, nýbrž tím kdyby byly zákonodárnými sbory plněny požadavky milionových mas pracujícího lidu (Výkřiky. sen: Juruna.)

My komunisté v celém širokém světě bojujeme pod rudým praporem, který je nám symbolem bojů, který svedl proletariát v zápasech za své osvobození. Rudý prapor je nám symbolem prolité krve pracující třídy, která chce se sebe svrhnouti jho kapitalismu. My komunisté v boji pod tímto starým rudým praporem, který je symbolem nejlepších lidských tradic v zápase o svobodu, v boji o vysvobození milionových mas pracující třídy z jařma kapitalismu, jsme si vědomi, že dnes je rudý prapor již nejen v rukou bojujícího proletariátu celého světa, nýbrž že vlaje skutečně nad trůny. (Sen. Kroiher: Kde jsou tam trůny?) Tam je mnoho trůnů v paláci, v Palata oraženaja. Tam jsou všechny trůny, na kterých seděli carové. Každý car nebo carská dynastie si budovali svůj vlastní, nový trůn, je tam těch trůnů ohromná spousta, takže v tomto případě skutečně rudý prapor, který vlaje nad Kremlem, a ve dne i v noci je ozařován, skutečně vlaje nad trůny. (Sen. Mikulíček: Měl bys doporučit, aby se tam pan senátor jel podívat.) Měl by se tam podívat pan sen. Kroiher!

My komunisté, zůstávajíce věrni rudému praporu, symbolu osvobození pracující třídy, prohlašujeme, že chceme přidružit své revoluční prapory do jednotné fronty se všemi těmi vlajkami a symboly, které representují onu sílu, která je s to bojovat proti fašismu, proti válce, za demokracii a za mír. My komunisté zůstávajíce věrni revolučnímu rudému - praporu prohlašujeme, že nám není lhostejno, kdo dnes třímá v ruce vlajku republiky Česko slovenské. Není nám lhostejno, budou-li třímati tuto vlajku v ruce fašisté. To nám není lhostejné, nám však není ani lhostejné, kde ta vlajka bude vlát. My si přejeme, aby vlála i ve světovém boji mezi demokracií a fašismem, a ve světové mezinárodní aréně po boku vlajky, Sovětského svazu, po boku trikolory Francouzské republiky a po boku vlajky Španělské republiky, té vlajky, která dnes bojuje proti fašismu za demokracii v celé Evropě. (Potlesk komunistických senátorů.) My si přejeme, aby náš rudý prapor vlál skutečně vedle těchto vlajek, a musím říci, že právě v dnešní chvíli hluboké hospodářské krise, ohromné zbědovanosti, bezvýdělečnosti, nezaměstnanosti statisícových a půlmilionových mas v Československé republice není možno nějakou takovou úctu komandovati, žádným komandováním se strany okr. hejtmanů nelze dosáhnouti těch cílů, které intenduje předložená osnova. My, kteří jsme zažili, že padly černožluté prapory, kteří jsme sami ty černožluté prapory strhovali ve dnech říjnových, kteří jsme strhávali symboly a odznaky na pražských ulicích, na soudech, na policejním ředitelství a jinde, víme, že ty černožlutě prapory, které rovněž byly v masách vyvěšovány za světové války z příkazu policejního ředitelství a a kr. hejtmanů, a to nikoliv proletariátem, dělnickou a pracující třídou, nýbrž zámožnou buržoasií, padly jen proto, poněvadž byly symbolem útlaku pracujících mas a symbolem útlaku celého československého národa.

Mluvil jsem prve o tom, jaké zásluhy má pracující třída Československa o zřízení Československé republiky, že to byly ty masy, a ne snad několik jednotlivců, které vynutily pád Rakousko-uherské monarchie.

A proto chci říci: Jestliže chcete, aby vlála vlajka republiky na čestném místě, pak musíte jíti po příkladu Francie, kde byla nastolena lidová fronta, po příkladu Španělska, kde dnes vidíme, že zase jsou to masy pracujícího dělného lidu, které vztyčují španělskou vlajku vedle rudého praporu v boji proti fašismu. Tento symbol bojovné jednoty proti reakcionářům, kapitalistům, hitlerovským fašistům i proti Frankovi a Mollovi skutečně byl nastolen dobrovolně masami lidu, nikdo je k tomu nekomanduje, ony pod těmito symboly prolévají svou krev v těžkém boji. A bylo by zle se španělským lidem, s lidem Francie, a říkám, bylo by zle i a pracujícím lidem v Československu, kdyby se podařilo rozbíti lidovou frontu ve Francii a Španělsku a kdyby se mělo drobiti dělnické hnutí i v Československu nadále těmi, kdo jsou úhlavními nepřáteli dělné třídy, kdyby nadále měl býti udržován rozkol v pracující třídě Československa. Bylo by zle nejenom s dělníky, kdyby nebyla uskutečněna jednota dělnické třídy, bylo by zle i s touto Československou republikou.