Místopředseda dr Bas (zvoní): Jako další řečník je přihlášen p. sen. Máchovský. Uděluji mu slovo.

Sen. Máchovský: Slavný senáte!

Mám dojem, že v debatě o státním rozpočtu nejde o nic jiného než o to, vyrovnati si účty, někdy osobní a někdy také se stranou. Jsem dalek toho, abych věci, které se týkají stran a určitých stavů, v tomto shromáždění nějak rozbíral. Jsem přesvědčen, že na státním rozpočtu já jako všichni páni kolegové nezměním nic a že nebude vyšší ani o pětikorunu, a že nebude také ani o pětikorunu nižší. (Odpor komunistických senátorů,.) Chceme-li trochu té slámy vymlátit, vymlátíme ji, ale zrní žádné nebude. (Sen. Mikulíček: Vám letos potlouklo?) Já poslouchám, páni kolegové, velmi trpělivě, a toto přesvědčení jsem zde získal a nabyl. Chci dneska jenom poukázati také na potřeby jedné vrstvy lidu, o které tu nikdo nemluvil a, myslím, nikdy nebude také mluvit. Zde se stále a stále poukazuje jenom na jednu vrstvu lidí, nezaměstnaného, poničeného chudáka, ale že tam ještě venku na našich vesničkách jest jedna vrstva malých, chudých domkářů, chalupníčků v našich chudých krajích a vískách, na ty si nikdo nevzpomněl a o nich nemluvil. (Odpor komunistických senátoru.) Paní sen. Pfeiferová má jenom jednu a největší touhu mluviti, aby byla vláda dělníků a rohlíků, totiž, aby rolníci se stali otroky jejich celého světového systému a směru! (Sen. Mikulíček: Na venku rolník má tak daleko k Vranému jako příštipkář k Baťovi! - Výkřiky. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Já jsem tady prohlásil, že se nemá mluviti z těchto lavic nic osobního a nemusí býti uváděna jména. Já si budu hleděti svého. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Sechtra. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Buďte jisti, že vláda dělníků a rolníků tady nikdy nebude.

Všeobecná debata o stát. rozpočtu je příležitostí, které zástupci stran a stavů užívají k tomu, aby vyjádřili stanovisko vrstev, které zastupují, k povinnostem, jež jim státní rozpočet ukládá, a k právům, ku prospěchu, který jim má ze státního rozpočtu plynouti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Chci s tohoto hlediska promluviti o stanovisku malých zemědělců vůbec a o malozemědělcích-zelinářích zvláště. Předem chci však upozorniti na jednu otázku, která se týká především našeho Polabí, ale podobné obtíže mohou postihnouti i zemědělce jiných krajů, kde se provádí nebo kde se bude prováděti regulace a splavňování řek. Plány na splavňování řek jsou vypracovány, bohužel, jenom se zřetelem k plavbě; již daleko méně se přihlíží k využití vodní síly, a téměř vůbec se nebere zřetel na potřeby zemědělství, ač právě zemědělství bylo často prováděním splavnění řek nejvíce poškozeno. Bohužel, velice často následek splavňování-řek je stoupnutí hladiny spodní vody a tím zbahnění pozemků nad zdymadlem, ale naproti tomu klesnutí hladiny spodní vody a vysušení luk pod zdymadlem, Když už snad z důvodů splavnění je nutno v některých úsecích podstatně snížiti dosavadní vodní hladinu, je povinností ministerstva věř. prací, aby se postaralo zároveň o závlahu a zabezpečení vody pro ni, aby tak zmírněno bylo vysušení pozemků, jmenovitě luk. Stejně tak se má vhodným opatřením, na př. drenážemi a svodnými příkopy, ústícími pod vybudovaným jezem, postarati o odvodnění pozemků, které zvýšením vodní hladiny v řece nad zdymadlem jsou ohroženy zamokřením. Některé louky v našem Polabí byly před provedením regulace Labe neobyčejně úrodné, cenné a výnosné, avšak po provedení jsou dnes suchopárem. A i tam, kde hladina spodní vody je celkem příznivá, poklesla dnes úrodnost luk, protože nebylo postaráno ani o to, aby byla náhrada za hnojivé zavlažování, které bylo dříve vždycky při velkých vodách.

Splavnění Labe nebylo prospěšné zemědělcům, nýbrž je to přímo finančně poškodilo, a to podle mého názoru naprosto proti výslovnému zněná příslušného zákona, a je proto zcela oprávněn náš požadavek, aby ministerstvo věř. prací při splavňování Labe plně přihlíželo k potřebám zemědělců a neznehodnocovalo jejich pozemky. To by ovšem nestačilo, protože regulace Labe je již z velké části provedena, a je povinností ministerstva věř. prací, aby se postaralo o nápravu škod, které regulace zemědělcům způsobila. žádáme proto, aby doplnilo své projekty a provedené práce zavedením závlahy na pozemky, které byly vysušeny snížením hladiny spodní vody, a dále, aby provedlo odvodnění na lukách a polích, které zvýšením hladiny spodní vody byly zamokřeny. Bez tohoto opatření bude splavnění Labe, které stálo stamiliony, činem národohospodářsky škodlivým, protože plavba je zatím nepatrná, vůbec žádná, kdežto způsobené škody byly ohromné. Podotýkám, že náklad na požadovanou úpravu pozemků bude nepatrný proti tomu, co si vyžádala úprava vlastního toku.

Dále ještě, pokud jde o malé zemědělce, o nichž zde bylo tolik křiku, které si každý vlastní, ale jichž si nikdo nikdy nevšiml, plní jistě své povinnosti vůči státu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle svých nejzazších možností. Mají také právo upozorniti, že žádají spravedlivé rozdělení břemen rozpočtem jim ukládaných tak, aby nebyla ničená rentabilita podnikání malého zemědělce a aby "jim bylo uloženo jen tolik, kolik podle příjmů na ně spravedlivě připadá. Malí zemědělci trpěli krisí více než jiní, poněvadž neměli z čeho dopláceti. Po několik let trvající kříse zemědělské, zhoršené zhoubnými živelními pohromami a neúrodou, vyvěrající ze dvou nebývalé suchých let, klesli tito drobní zemědělci životní mírou hluboko pod úroveň námezdních dělníků.. Jestliže dělník-bezzemek ztratí zaměstnání, dbá o něho stát, a třeba by podpora státem mu poskytovaná nebyla dostatečná, má přece dělník pocit, že se o něj stát stará; ale drobní zemědělci, kterých je v republice v zemědělském stavu na 80% a kteří jsou zaměstnáni více, než je komu známo a jim samým zdrávo - pracují ne 40 hodin týdně, ale často až i 100 hodin a někdy i víc - ocitají se při poničení přírodou anebo při cenovém zhroucení ve stejné bídě jako nezaměstnaní. dělníci, ba jsou na tom často daleko hůře, poněvadž nikdo jim nic nedá, ale povinnosti platební, daně, přirážky samosprávné, dávky a účty musejí platiti. Těžko se však platí,. když není čím, ale to neznamená, že by stát, samospráva a všichni ostatní se nehlásili o své.

Dnešní daňový systém je velmi tvrdý a dovede na každém vymáhati, kdo má i zcela nepatrný gruntovní majetek, své pohledávky tak důkladně, že tito samostatně hospodařící zemědělci přicházejí pod exekuční tlak a rozmnožují pak řady nezaměstnaného proletariátu.

Příroda byla letošního roku velmi příznivá vývinu úrody v probouzejícím se jaru, a tu statistikové, znalci i neznalci, novináři i.ne-novináři, viděli budoucí úrodu příliš velikou. Měli strach, kam s veškerou tou úrodou, měli strach, kam s tím vším obilím, které naroste. Tito proroci, každoročně se vyskytující, byli a zas budou, jenže jejich proroctví je velmi pochybné. Z nejkrásnější naděje přišlo nejhorší zklamání a sklizeň se mohla hodnotit podle pravdy ve špatné slámě a v pěkné zadině. K tomu se připojila velmi nákladná a svízelná práce žňová, která zatížila nebývalou měrou režii.s. těm, kteří byli sami zapraženi v práci, přinesla nejhorší odměnu: tvrdé mozoly a bídu. Po suchu trvajícím dva roky a nevyužitých hnojivech polehlo obilí dříve, nežli se klas dostal ze stébla, v důsledku toho podhnilo stéblo a bylo po strachu z velké úrody. Příroda jakoby se starala, aby ostatní bylo ještě více znehodnoceno, pršelo a pršelo na posečené obilí po tři neděle den co den. V našich zelinářských krajích rostla zelenina jako málokterý rok a také jí hodně narostlo.

Práce ruční, které je u pěstování zeleniny nejvíce potřebí, bylo více než dost, zelinářští pracovníci se nemusili starat o práci. Oni byli zaměstnáni až příliš, ale horší byl závěr při sklizni a zpeněžování zeleniny. V důsledku dobré sklizně a zcela nepatrného nebo žádného vývozu byla nabídka veliká a ceny se zhroutily. žiji v tomto kraji na malém hospodářství a nepamatuji nikdy v životě takovou pohromu a deroutu cenovou, jaká byla tohoto roku. Představte si, vážení kolegové, že zelí, jehož sazenice.kupovali drobní zemědělci z pařenišť za 2 Kč 60 kusů, prodávalo se v červenci až říjnu za 20 Kč 1 q a kleslo v listopadu až na 4 Kč za, 1 q. Nikdo nedostal ani tolik, co stála práce s nařezáním, naložením a odvezením. Cibule zimní i letní klesla ze 20 na 12 Kč za 1 q. Tisíce,zemědělců těch nejpracovitějších, v pravém slova smyslu dříčů, je nyní po veškerém vypětí práce, šetrnosti a starostí dnes bez haléře a všechny povinnosti, kterým měli vyhověti, jsou nekryty, jsou vymáhány, ale nelze jim vyhověti. Depurace daňová, která se provádí u zemědělců tak, že se odpisují daně nezaplacené do roku 1938, je pro tyto drobné zemědělce ilusorní, neboť i kdo neměl zaplaceny daně za poslední dva roky katastrofálního sucha, snažil se přece spláceti a tyto splátky byly vedeny vždy za léta dřívější a tudíž povětšině nebylo jim sleveno nic.

Ptám se, co se stane se zemědělci v krajích zelinářských, kteří by rádi.platili daně a všechny své povinnosti, kdyby měli Čím? Bude zde soucit, bude zde porozumění, že nelze platiti, kde není peněz? či v nich bude vytvořen zakyslý element, který bude vidět nespravedlnost v porovnání s nezaměstnanými dělníky? Ten, kdo celý rok pracuje, stará se a není vůbec za svou práci zaplacen, není nezaměstnaný? V době, kdy se celý svět zachvívá neklidem a nejistotou, co přinesou zítřky, je povinností státu tu vrstvu obyvatelstva, jež nikdy nechtěla nic zadarmo, jež pracovala do úmoru a tvořila hodnoty nejpotřebnější, udržeti a podepříti životni míra tohoto lidu je v poměru k ostatním velmi nízká. To znamená, že tento lid.potřebuje ne politickou dražbu před každými volbami, ale opravdovou pomoc v době zlé, jako je nyní.

A vzhledem k této pomoci poukazuji na jednu věc. K všeobecnému. paušálu daně obratové u zemědělců je v našich zelinářských oblastech zvláštní paušál daně obratové ze zelinářství, jenž se platí z výměry osázené Zeleninou. Platí se tedy -paušál z půdy obhospodařované zeleninou dvakrát. Markantní případ nemožného daňového postupu mohou uvésti zejména naši malí zelináři z okresu kutnohorského. Tam byla paušální daň z obratu za r. 1935 berní správou z titulu sucha o 15% snížena, ale po tomto snížení, se přikročilo ke zvýšení paušálu o 30% proti r. 1934. Malí zemědělci zněli býti spokojena, ale nemohli býti spokojeni, poněvadž předcházelo zvýšení daně, takže byli postiženi dvakrát,.pohromou a ve skutečnosti zvýšením paušálu, poněvadž snížená bylo menší než předchozí zvýšení

žádám. pro to, aby ministerstvo financí administrativní cestou odstranilo dvojí paušál daně z Obratu u malých zelinářů z naší zelinářské oblasti a aby finanční správa jak při vymáhání, tak i při ukládání daní brala zřetel na těžké poměry malého rolníka.

žádám dále, aby provedení zákona o invalidním a starobním pojištění osob samostatně výdělečně činných bylo urychleno a aby byla k projednávání připravena i osnova zákona o veřejném živelním. pojištění. Obligatorně jedno i druhé.

Otázka výměnku v malém hospodářství je mnohde věc strašná. Zadlužený domek, pár měřic pole, více dětí a jeden z rodiny, syn nebo dcera, převezme takový trpasličí grunt, a převodní poplatky a dávky odčerpají životaschopnost podniku. Staří rodiče, k práci neschopní, potřebují nějak dožíti ten. tvrdý život. Výměnek bývá mnohdy velmi hořký, když bída v rodině plodí.zase jen bídu. Proto je třeba již jednou uvésti v život zákon o invalidním a starobním pojištění osob samostatně výdělečně činných. Při vší těžkosti doby je třeba dát hlavy dohromady a domluvit se o nové opravě zákona, aby vyhovoval samostatným podnikatelům jako celku a malým rolníkům zvláště. účelnější by bylo vzíti se všichni za ruce a pracovat ke zvýšení životní úrovně všech vrstev tohoto státu, než se štvát, kousat a provádět jen stranicko-politickou dražbu.

Jisté je, že malý, drobný člověk je vděčný za všechno, co stát pro něho vykoná, a že dá státu vždycky, co bude v jeho silách, že pochopí, jako to vždycky činil, spravedlnost, a pevně věřím, že dá přes všechny těžké poměry státu především svou věrnost, republice lásku, sílu a oddanost a vůli naší krásné a jedinečné, mnou dnes jenom jednou opakované, ale naším malým člověkem myšlené a cítěné demokracii. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Dalším řečníkem je pan. sen. Popovič. Dávám mu slovo.

Sen. Popovič (malorusky): Než promluvím o rozpočtu, chci pronésti projev komunistické strany ve věci bývalého senátora Ivana Lokoty. Bývalý senátor Ivan Lokot a sedí již přes 4 léta v užhorodském vězení. Odseděl si 2/3 svého trestu a má právo, aby mu byl zbytek trestu proměněn v trest podmíněný a aby byl propuštěn na svobodu.

Z koho se skládala komise, která rozhodovala o propuštění sen. Lokoty? Ze státního zástupce pana Kubíčka, z presidenta kraj. soudu Foltánka a vicepresidenta Zvoníkova. Kdo zná blíže státního zástupce Kubíčka, nemůže o něm říci nic jiného, než že je to krajní zpátečník, jenž nám připomíná státní zástupce za rakouského režimu. Zvonikov, to jest ruský bělogvardějec, který když v Užhorodě při jakési příležitosti slyšel hymnu "Bože, carja chrani", vstal a salutoval. Tento ruský bělogvapdějec je zaujat proti komunistům jako svým politickým protivníkům.

Od takové komise nebylo lze očekávati jiného rozhodnutí, ačkoliv Lokota má právo na podmíněný trest a propuštění na svobodu. Proč držíte Lokotu dále proti zákonu ve vězení? Proto, že Lokota je dělník, jenž má 7 dětí, že Lokota jako senátor zvolený pracujícím lidem upřímně vystupoval proti křivdám svému lidu. Proto, že Lokota chodil s nezaměstnanými a hladovějícími k úřadům a žádal pro ně chléb a práci. Proto, že Lokota vystupoval v obraně pracujících rolníků proti exekutorům, kteří vydírají z našeho pracujícího lidu poslední majetek na daně, na bankovní a Lichvářské dluhy. Proto, že Lokobta vystupoval proti režimu agrární reakce, režimu Rozsypalů, Zajíců, Bačinských, kteří uvrhli pracující obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi do neslýchaného hladu, bídy a bezpráví. Proto ho hodláte i dále držeti ve vezení. Lokota je těžce nemocen souchotinami a vy chcete, aby zemřel ve vězení a zanechal 7 drobných sirotků.

Já se s tohoto místa obracím k ministru spravedlnosti dr Dérerovi, aby nedemokratický a protizákonný čin užhorodské komise byl napraven a zbytek trestu aby byl Lokotovi změněn v trest podmíněný a on aby byl propuštěn na svobodu. Obracím se k celému pokrokovému lidstvu a volám: Nedovolte, aby otec 7 dětí zahynul ve vězení. Všichni jménem lidské spravedlnosti žádejte, aby chorý Lokota byl neprodleně propuštěn na svobodu. žádejte, aby ze soudů a úřadů byli odstraněni ruští bělogvardějci!

Včera zde mluvil pan sen. Bačinský, jaká radost je na Podkarpatské Rusi a co se tam kdy udělalo. Mluvil o školách, ale neukázal na to, že tamější děti chudých rolníků nemohou choditi do školy, neboť jsou nahé, bosé a hladové. Také neřekl, že je tam u nás mnoho lesů i v majetku Latorice i v majetku státu a že dříví v nich hnije (Sen. dar Bačinský [rusky]: Řekl jsem!), ale že lid jest bez otopu, bez dříví a mrzne.

Pan sen. Bačinský řekl, že se tam na Podkarpatské Rusi provádí mnoho regulací. Kde se provádějí regulace? Na celé Podkarpatské Rusi řeky zaplavují pole, na nichž stojí voda; nestojí jen na pozemcích sen. Bačinského a jiných takových velkých pánů, neboť jim se provede regulace, ale kde má pozemky chudák, jsou všechny pod vodou. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Já, nemám pudu!)

Sen. Bačinský neříká, jakou bídu trpí lid na Podkarpatské Rusi, (Sen. dr Bačinský [rusky]: Mluvil jsem!) a jaký chléb tam lidé jedí, neboť Bačinský nikdy takového chleba neměl, on nikdy nebude zástupcem pracujícího lidu. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Bude stejné jako vy!) Mimo to má takový chléb jen starosta, ale chudý lid ani takového nemá.

Dnes tu řekl jeden senátor, že komunisté stavějí šibenice. Chci říci, že v r. 1919 po válce postavil šibenici pop Bačinský. (Sen. dr Bačinský [rusky]: To není pravda!) Vy mi to nebudete říkati, neboť já to vím. Pop Bačinský rozkazoval, kdo má býti pověšen. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Řekněte konkrétně, prosím, který to byl!) Bačinský, pop ve Velikých Loučkách. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Snad, to nebyl můj otec, můj otec byl vždy dobrý Rusín! To neříkejte! Bačinských je mnoho na Podkarpatské Rusi! Co vy mne chcete tupiti?) Já neříkám, že to byl váš otec, říkám, že to byl Bačinský. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Já, jsem byl vždy dobrý Rusín i moje rodina byla taková! Co to mluvíte!) Jak se můžete vydávati za zástupce svého lidu? (Sen. dr Bačinský [rusky]: Já budu a byl jsem takovým zástupcem jako vy!)

V jedné obci zemřely 4 děti po shnilé kukuřici. Byl jsem tam a zjišťoval jsem, jak se to všechno stalo. Přišel jsem ke kupci, který prodával monopolní obilí a tázal jsem se ho, ví-li, že kukuřice je shnilá. "Vím", povídá on. A proč jste ji prodával lidem? "Protože jsem jinou neměl." Šel jsem s ním na četnickou stanici a telefonoval jsem do Užhorodu, aby tam poslali vagón lepší kukuřice, aby lidé po ní neumírali. Z Užhorodu odpověděli kupci, aby prodával takovou kukuřici, jakou má, neboť mu jinak odejmou monopolní prodej a nebude moci prodávati. Tázal jsem se kupce, zač prodává tuto kukuřici, po které zemřely 4 děti? On odpověděl, že za takovou cenu, jako nejlepší kukuřici.

A zde tací zástupci našeho lidu jako sen. Bačinský a jiní mluví, jaký je ráj na Podkarpatské Rusi. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Uváděl jsem " co vykonala Československá republika za 17 let! A kladl jsem nové požadavky, ale vy jste mne nerozuměl!) Co vy mluvíte a neděláte, nestojí za mnoho. Mluvil jste o pozemkové reformě? (Sen. dr Ba-čínský [rusky]: Mluvil! Vy jste neslyšel, že jsem žádal rozdělení Latorice, kolonisaci a kommasaci? - Hluk. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Vaši agrární notáři mají zbytkové statky. Notář ve Velikých Loučkách Burjan, vůdce agrární strany, dostal 60.jiter půdy. On není zemědělec, on je notář a jemu se půda přiděluje. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Já jsem nedostal a nemám!) Vám jí není potřebí, vy jste soudce. Tak se u nás rozděluje půda. Latorice také dostala velmi mnoho půdy. (Sen. dr Bačinský [rusky]: My bojujeme proti Latorici!) To mi říkáte. Proti komu bojujete? Latorice má ohromné lesní komplexy, ale nedovoluje našim chudým rolníkům ani, aby si nasbírali roští. člověk nemůže jít sbírati roští, protože ho hajný hned zastřelí jako psa. (Hluk.) Dříví se ničí, hnije, ale chudákovi nedovolují nasbírati, nýbrž chtějí, aby si koupil. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.) Představte si, jak si může koupiti, kde si má vydělati peníze, když není práce. A když je, vydělá 4 až 5 Kč denně a má 6 až 7 dětí. Takového chleba nemá v chatě (ukazuje chléb), takový chléb najdete leda u starosty a potom už u nikoho, a pan sen. Bačinský si pochvaluje, jaký ráj je na Podkarpatské Rusi. Takový ráj mu přejeme.

Od Mukačeva až do Veliké Sobraně na prostoru 40 km nemá společnost Latorice půdu, ale nadržuje tam vodu v řece Latorici. Řeka Latorice dělá velké škody a voda zaplavuje selské pozemky. Ale škody způsobené vodou nemá kdo platiti. Za to když sedlák jde lovit ryby, četníci ho potrestají. Když voda patří Latorici, nechť ona odpovídá za svou vodu, aby nezaplavovala pozemky. Ale Latorice dbá jenom toho, aby lidé nelovili ryby. A kdo má ryby? Agrární strana. (Sen. dr Bačinský [rusky]: Nemluvte takové věci!) Pan sen. Bačinský chodí loviti ryby, ale chudák nemůže. Bačinský má klobásy, všechno dobré, ale chudáka je nutno trestati. (Hluk. - Místopředseda dr Buday zvoní.)

Chci upozorniti pana ministra financí na neodpovědnou praksi při exekucích na Podkarpatské Rusi. Uvedu zde několik případů. Tak ve svalavském okrese přišel exekutor k jednomu člověku a chtěl mu na daně zabaviti krávu. Tento muž řekl: "Pane exekutore, nezabavujte ji, není moje. Já to nemám platiti, to není moje. Chci vám to vysvětliti." Ale exekutor neposlouchá a bére krávu, kterou zemský úřad daroval. Tento muž má slepou ženu a řekl jí, že exekutor jim bére krávu. (Sen. dr Bačinský [rusky]; Totéž se stalo v Čechách, na Moravě a na Slovensku! To neznamená, že na Podkarpatské Rusi není většího pokroku!) Slepá žena uchopila rukama řetěz a nedovolovala vyvésti krávu z chléva. Četníci se domluvili s exekutorem, že sejmou řetěz a slepá žena to neuvidí. Tak to udělali a vyvedli krávu na provaze, a žena tam zůstala s řetězem. Muž tedy řekl ženě, že exekutoři sňali řetěz a odvedli krávu. Za to počali četníci muže bíti. šel jsem na berní úřad a tam jsem omluvil tohoto muže. Berní úřad řekl, že nemusí platiti a vrátili mu peníze, a že ho ztloukli, za to zaplať Bůh.

Tak se to děje na Podkarpatské Rusi. Berní úřad má exekutory, kteří zacházejí s lidem nelidsky. Neslyšel jsem, že by někde exekutor hrozil lidem revolverem, ale u nás na Podkarpatské Rusi se to tak dělá. Když někdo má zaplatiti 2000 Kč a chce splatiti 500 Kč a žádá, aby mu se zbytkem poshověli, nechtějí poshověti, nýbrž chtějí, aby zaplatil vše, a když nemůže všechno zaplatiti, všechno mu zabavují.

Často se stává, že exekutor zbije nějakého muže. Potom trestají muže za to, že bil exekutora. četníci ztlukou muže a pak ho trestají za to, že on bil četníky. Na př. v okolí. Mukačeva v jedné vesnici žije rolník, který má pouze jednu ruku. K němu přišlí četníci a exekutor a chtěli mu zabaviti krávu. Krávu má pouze jednu a pár koní, s nimiž si vydělává na chléb. Přišli mu zabaviti tu poslední krávu.

Sedlák se jí chopil jednou rukou a nepouštěl ji. Za to ho zatkli a řekli, že tloukl exekutora jednou rukou. Zde je zřejmo, že se stala nespravedlnost, neboť jak mohl zbíti exekutora jednou rukou? Pánové, upozorňuji vás, že jak se takové případy budou na Podkarpatské Rusi opakovati, bude to míti nedobré následky.

Obracím se k panu ministrovi financí, aby nařídil, aby se takové případy již neopakovaly. Na př. a jedním se stalo toto, Chtěl zaplatiti daň o 15 dní později. Poradili mu, aby šel k bernímu úřadu a prohlásil, že mu byla vyměřena příliš vysoká daň. To také udělal. Sám vzal voly, aby je prodal a zaplatil daň. Zatím, ačkoli ještě nedošlo z berního úřadu vyrozumění, přišli exekutoři a zabavili u něho krávu a jalovici. Jeho žena řekla: Pane exekutore, muž hnal voly na trh a chce zaplatiti daň. Exekutoři neposlechli a zabavili krávu i jalovici. Zde vidíte, že i rolník řekl, že chce zaplatiti, a jeho žena to řekla, a exekutoři zabavili poslední krávu, aby toho muže úplně ožebračili.

Nejvíce zla působí exekutor Lokaj. Takového nelidského člověka jsem ještě neviděl. Jednomu rolníku svázal řetězem ruce a chtěl mu je polámati. Budou-li tací exekutoři dělati takové věci, pak pánové, budete za to odpovídati. (Potlesk senátoru strany komunistické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším zaznačeným rečníkom je pán sen. dr Sobota. Dávám jemu slovo.

Sen. dr Sobota: Slavný senáte!

Slyšel jsem zde řeči o problému bolševismu a strany sudetskoněmecké, o boji i uvnitř koalice. Za svoji stranu mohu prohlásiti, že hájíme demokracii, odmítáme jakoukoliv diktaturu zprava i zleva, jak konečně nám hlásá i křesťanský solidarismus. Těšilo mne, že zde bylo mluveno o solidarismu a tím. vlastně volá se, ano i uskutečňuje se i při jiném názoru světovém, co se mnohým kdysi zdálo směšným při hlásání našeho křesťanského solidarismu. Líbila se mi řeč pana kol. Němečka a Šolce, ve které mluvili o sociálních otázkách dneška, které by se měly luštiti ministerstvem soč. péče a zdravotnictví. Náměty byly překrásné, ale víme, že zde chybí nervus rerum, to jsou peníze.

My sice nesouhlasíme s programem strany soč. demokratické, ale když jde o zmírnění bídy a o řešeni sociálních otázek zvláště při nynější světové krisi, máme velmi mnoho styčných bodů. My však netrváme jen na úpravě sociálních otázek po stránce hmotné, tedy pokud by se týkalo odstranění bídy hmotné a získání hmotného blahobytu, pokud je na světě možný, my jdeme dále podle otázek, které jsou základem našeho názoru světového: odkud jsem, jaký je můj cíl a co dělati mám, abych toho cíle došel. Vím, jak těžko lze řešiti otázku nezaměstnanosti, otázky invalidního důchodu, otázku vdov a sirotků. Vážíme si jistě všichni práce odborových organisací, rád jsem slyšel o práci soč. pojišťoven, o zdravotních ústavech i o odměně, které se dostává vedoucímu úřednictvu, a nikdy bych nevytýkal, že správní výlohy, jsou vysoké.

Podle našeho programu chci si dnes všimnouti stránky vyšší, duchovní stránky člověka. Tím přicházím zvláště k rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty. V poslední době má se uskutečňovati zákon o újezdních měšťanských školách. Víme, že provádění jeho je spojeno s velkými obtížemi finančními. První etapa může se ovšem provésti co nejdříve, to je zřízení újezdních škol měšťanských ze škol měšťanských již existujících, ač ani to není ovšem bez obtíží, když na věcný náklad dnes má přispívati jednou třetinou prodlužený okres a někdy ještě prodluženější obec.

Druhá etapa zřizování nových škol půjde asi, myslím, krokem hlemýždím. Bylo by s; však přáti, aby i místa byla volena vždy s ohledem na prospěch žactva, ne podle intervenci parlamentních zástupců strany. Očekávám, že komise u ministerstva k tomu určená bude s: počínati objektivně a spravedlivě.

A dále, velevážený senáte, jestliže 56% škol měšťanských má IV. ročníky, myslím, že by měly býti zřízeny co nejdříve tyto IV. ročníky při 44 procentech měšťanských škol ostatních což jistě by nebylo tak nesnadné jako zřizování škol nových. Při té příležitosti musím však poukázati na to, že úroveň žactva by si jistojistě nepovznesla, kdybychom měli i ní těchto čtyřtřídních měšťankách učitele ne zkoušené. A tu přicházím k jedné věci. Ne snad, že bych tím chtěl agitovati mezi učitelstvem pro sebe, ale chci uvésti, jak ta věc ví skutečnosti je. V zemi české máme všech učitelů 7.061, nezkoušených 1.238, t. j. 17.5% V zemi Moravskoslezské všech učitelů 3i891 nezkoušených 896, t. j. 23.5%, na Slovensku l.529 učitelů, nezkoušených 796, t. j. 52.6%, na Podkarpatské Rusi 269, nezkoušených. 95, t. j. 36.4%. Uváží-li se, že odborná zkouška vyžaduje aspoň 2 roky studia, finančního nákladu na kursy a literaturu, což někdy vyžaduje jistě několika tisíc Kč, dále i zkušební taxy, na které se musí počítati 300 Kč, chápeme, že i před válkou byla tato zkouška zhodnocena zvýšením služného učitelům měšťanských škol, které činilo podle zemských zákonů 600 korun rakouských. Paritní zákon č. 274 z r.1919 přiznával kvalifikovaným odborným učitelům služební příjmy státních úředníků skupiny B a reparační zákon č; 251 z r. 1922 ponechal jim služné o jeden stupeň, t. j. o 3.600 Kč, vyšší. Učitelský zákon čís. 104 z r. 1926 stanovil tento přídavek na služném zatímních a definitivních odborných učitelů ročně 780 Kč, to znamená měsíčně 65 Kč, z něhož po srážkách zákonem stanovených má mladý učitel od 1. dubna 1936 měsíčně méně o 6 Kč, než kdyby byl zkoušku nedělal. Já to vysvětlím. Základní služné na obecné škole činí 9.000 Kč, srážka 2%, t. j. 252 Kč, tedy služné snížené činí 8.748 Ke. A na měšťance činí služné na začátku 9.780 Kč, srážky 5.8%, t. j. 567 Kč, snížené služné 9.213 Kč, rozdíl 780 Kč klesá na 465 Kč, po srážce pensijního příspěvku y prvním roce 390 Kč chybí ročně 75 Kč, to jest měsíčné 6 Kč. Tedy když tu zkoušku udělá a dostane se na měšťanku, je odměněn, že má o 6 Kč méně, než kdyby ji byl neudělal. (Sen. Olejník: čili je za to potrestán!) Potrestán za to, že se obětoval, aby se vzdělal a připravil na své učitelské působení.

Myslím, že by to nebyl nesnesitelný náklad - všímám-Ii si našeho rozpočtu - kdyby se učitelům a zvláštním učitelům náboženství se zkouškou učitelské způsobilosti pro měšťanské školy, ustanoveným definitivními nebo zatímními učiteli na měšťanských školách, zvýšilo při přestupu služné o částku ročních 3.600 Kč, při druhém postupu do vyššího stupně služného, který následuje po přestupu na měšťanskou školu, a při každém dalším postupu do vyššího stupně služného by se zvýšily postupové částky vždy o 300 Kč, jde-li o postup až včetně do 7. stupně, a vždy o 600 Kč, jde-li o postup do 8. nebo vyššího stupně. V praksi činil by skutečný přídavek, snížený o dosavadních 780 Kč, resp. 1.080 Kč, ročně 2.820 Kč, resp. 2.520 Kč ročně.

Činil by tedy zvýšený náklad přestupový 26 mil. Kč u nynějších zkoušených učitelů Toto zvýšení ještě by se snížilo úspornými

opatřeními a také pensijními srážkami o 20%, takže by skutečné zvýšení osobního nákladu činilo okrouhle 21 mil. Kč.

Slavný senáte! Ponecháme-li bez povšimnutí dosavadní stav služného učitelstva, pak při 3.000 učitelích pro měšťanky nezkoušených si povznesení kultury národa neslibuji. Mám po ruce dopisy žáků ze IV. třídy měšťanské školy. Znalost pravopisu je taková, že před 30 lety, kdybych já to byl napsal v 5. třídě obecné školy, byl by mne pan učitel důkladně zmaloval za takovýhle pravopis. Takových chyb pravopisných by se tehdy žák nedopustil, o slohu ani nemluvě. A vypadá-li to tak s pravopisem, jak asi vypadá úroveň vzdělání v jiných předmětech? A tu jako profesor, který za přednášky vysokoškolského profesora byl placen jako profesor střední školy, a kdy můj kolega proto, že za li let nevyšlo prováděcí nařízení k plat. zákonu z r. 1926, dostává za přednášky plat jako učitel měšťanské, resp. obecné školy, snažně bych prosil naše zúčastněná ministerstva, aby tohoto idealismu nepožadovala na tolika tisících lidech. A proto volám znova: Nechť jsou vydána prováděcí nařízení k platovému zákonu z r. 1926, v nich nechť se uvede při přestupu propočítání let aspoň podle zásad zákona např. o vysokoškolských asistentech a upraví služba učitelstva měšťanských škol. Přidalo se, slavný senáte - a přejeme jim to - cvičitelům vojska, nechť se přidá i cvičitelům ducha. (Výborné!)

Říkává se také, velevážený senáte, že divadlo učí lépe než kniha, a proto asi našim dramatickým umělcům mimo Národní divadlo byla zvýšena subvence o 5% mil. Kč. Myslím, když divadlo učí lépe než kniha, že i na toho, který učí z knihy, mělo býti lépe pamatováno. Při tom ovšem žádáme, aby byl učitel vpravdě zástupcem rodičů a aby podle toho také jednal při výchově mládeže. Dobře řekl p. ministr dr Franke v kulturním výboru Slovákům: Přece nemůžete chtíti, aby zákonem byly děti nuceny choditi do ludových konfesních škol katolických nebo evangelických, dětí, které jsou jiného vyznání nebo i bez vyznání. Souhlasíme s touto zásadou, ale obdobně žádáme, aby naše školy národní byly takové, abychom nemusili říci, že zákonem nemohou přece býti nucení věřící křesťané posílati své děti do školy nevěrecké.

Je smutné, jak. si mnohdy ten vychovatel počíná, a. rodičové musí sami často v úzkosti o zdárnou výchovu dítěte vykládati dětem doma, že tomu tak není. Ovšem neobviňuji snad paušálně všechno učitelstvo, ale pravím, že nesmutnější při tom je, že učitel se vymlouvá na učebnici schválenou ministerstvem školství a nár. osvěty. A tu mi dovolte, abych uvedl aspoň něco z poslední doby. Vzpomínám na učebnici dějepisu Eduard Štorch-Karel Čondl!, k vůli níž jsme podali interpelaci k ministerstvu školství a nár. osvěty. Je to učebnice schválená pro II. třídu měšťanské školy. žádali jsme, aby byla odstraněna pro svou nekritičnost, neobjektivnost a vědeckou nesprávnost. Na tuto interpelaci odpověděl p. Štorch v Nár. osvobození", kde mezi jinými urážkami uvádí tyto urážky sv. Václava: Se svatým Václavem se u nás dělá mnoho hluku. Spolehlivého víme o něm velmi málo. A co víme, víme od starých katolických kronikářů, a ti píší o sv. Václavu věci někdy velmi neuctivé. Arci tenkrát se to však přísně nebralo. Ani já jsem se o tom. v učebnicích ze šetrnosti nezmínil" - ale ovšem pak asi ústně ve škole -ale vám to povím. Tak na př. sv. Václav byl zkažen od knězi. Opíjel se, pral se s tuláky, tajně přelézal ploty od vinic a kradl hrozny, na polích kradl v noci obilí. Několika zločincům pomohl k útěku z vězení. A jak ošklivě se zachoval k matce, kněžně Drahomíře, křesťance! Vynadal jí, že je nečistá rodem a skutky a že je příčinou vší nešlechetnosti, a proklel ji. Nakonec svou rodičku s hanbou a zlořečením vyhnal ze země."

Velevážení, myslím, že tohle mluvit ve škole, v II. měšťanské třídě, je smutné. Vzpomínám, co o sv. Václavu napsal letos generál Husárek, co psal univ. prof. dr Pekař a co psal dr Pekař při milleniu svatováclavském v..časopise historickém" (čte):..Slavíme tisícileté výročí smrti mladého knížete českého, výročí smrti, jež byla zároveň rodným dnem světce, ke kterému jako hlavnímu prostředníku, nástupci a zplnomocněnému vyslanci kmene českého u trůnu Božího obracely se po 10 století myšlenky předků našich, zejména ve chvíli, kdy přispění nebes a jejich mravní sankce dovolával se ohrožený zájem státní nebo národní... Cítí každý bez rozdílu vyznám, že ve sv. Václavu vytvořily nám dějiny postavu tak mocného duchovního obsahu a, významu, že přerůstá rámec zájmu pouze církevního, náboženského. Čech bez rozdílu" - praví dále dr. Pekař -..nemůže neskloniti hlavu v úctě před kultem, jenž po tak dlouhé věky byl a dosud nepřestal býti posilou a útěchou našim předkům ve dnech radosti a bolesti a jenž byl zároveň projevem kulturního osamostatnění národního, jež hledalo vlastního vůdce a vlastní cestu do bran věčnosti." Tedy takto mluví vědec a tohle cítí celý český národ, ať je vyznání třeba jiného, nebo kterékoliv straně patří. Na naši interpelaci odpovědělo ministerstvo školství, že předloha učebnice byla dána k posouzení spolehlivým posuzovatelům, z nichž jedním byl docent dějin na vysoké škole. Se zřetelem prý k objektivní vědecké kvalifikaci posuzovatelů a k jejich důkladným posudkům byla učebnice po návrhu příslušného zemského školního úřadu schválena výnosem ministerstva školství a nár. osvěty ze dne 29. května 1935, č. 65/48-I. Tedy, prosím, já nevím, zdali toto se jmenuje výchova mládeže a zda se potom mohou vychovávat takto děti katolických křesťanů! Chce-li to někdo jinak, my nemáme nic proti tomu, ale jen na to si stěžujeme, aby se takto mluvilo k dětem, které křesťanští rodiče posílají do školy.

A což ty ostatní věci! Dějepis pro IV. ročník, L. Hanuš a A. Reitler, str. 83:..Středo-věk a jeho dědictví. - Středověk bychom mohli nazvati věkem víry a nesvobody. Věřiti je ovšem snazší než samostatně přemýšleti. Jen zvolna se odvážní myslitelé vymaňovali ze středověké pověry a ještě dnes mnozí lidé věří středověkým domněnkám nebo názorům a brání se vědecky zjištěným pravdám. Církevní názory a středověké předsudky zatarasily cestu vědeckému vývoji." Prosím, to je nehoráznost, poněvadž co věta, to otravná kapka pro mladého člověka, který začíná si vytvářet svůj světový názor a zaujímá své stanovisko vůči katolické církvi. I bezkonfesijní dítě má právo na to, aby se mu podávala pravda nezkreslená a nezabarvená. Překrucuje-li se správný. názor i katolickým dětem, je to zločin.

Nebo bych se zmínil třeba o sv. Janu Nepomuckém. Mám zde ty věci z učebnic. V jedné je, že prý nežil, v druhé, že prý žili dva - kronikář Hájek totiž napsal, že žili dva - a ve třetí se v poznámce praví, že byl lichvář, darebák atd. To se jmenuje také historická pravda? Stačí se podívat do archivu konsistorní arcidiecése pražské, tam jsou jeho vlastnoruční podpisy a notářský znak a víc nepotřebuji dokazovat. To se prosím přednáší dětem katolických rodičů ve škole při jejich výchově.

Potom se mluví v učebnicích, že prý odhadují učenci stáří světa na miliony let. I to si mohou myslet, to je hypothesis, o tom se může mluviti, jak se vyvíjel svět, než konečně byla ta úprava jako nyní. Ale když se tam praví, že stáří lidstva je 250.000 let a pod. - já jako doktor filosofie, nejenom theologie, studoval jsem tyto věci, ale nám bylo vždy vykládáno, že ani 100.000let nemůže se připustiti. Ale zde máme v učebnicích dogma těchto vykladačů, že lidstvo je staré 250.000 let. My jsme si dali práci z těch učebnic vypsat, co "vědeckého" je v nich obsaženo, co se dětem přednáší ve škole (ukazuje spis) a pravím s plnou odpovědností: Kdyby se toto přeložilo do jazyků jiných národů, máme z toho určitě ostudu před celým světem. Tuto věc dostal předseda vlády, dostali ji ministři a nyní bude potřebí dobře si jí všimnout.

Církev se nikdy osvěty nebála, byla vždycky první pro vzdělání - vždyť z barbarů děla3a skutečné lidi - a podporovala vědy a umění. Stačí jen otevříti oči. Proč se první školy jmenovaly farní, klášterní, katedrální? Kdo otevíral první university? Byla to ta tmářská katolická církev. Když otevřeme oči, vidíme kolem sebe plno důkazů.

Nyní bych se chtěl zmíniti o školách učňovských. Ministerstvo vydalo k navrhovanému zákonu osnovy, ve kterých, jak jsem se do nich podíval, se mluví o občanské nauce. Mluví-li se o vzdělání učňů, přichází v úvahu největší procento národa, neboť na studie jdou vybranější nebo bohatší synkové, ovšem někdy jdou i chudí, jsou-li podporováni. Proto mluví-li osnova o občanské nauce, a snad o takové, která by byla schválena tak, jak ji zde mám, musím k tomu říci, že potřebujeme na školách výchovu charakteru, která se u křesťanů pěstuje křesťanskými pravidly praktickými, t. j. křesťanskou mravoukou, a proto reklamujeme pro křesťanské hochy těchto škol - pro ty druhé nechť se vezme občanská nauka, laická morálka, my jim to nezávidíme, poněvadž tolik smyslu pro demokracii máme, ovšem žádáme ji též pro sebe - křesťanskou mravouku, která předpokládá křesťanskou věrouku a její obhajobu, t. j. apologetiku. O tyto věci byli připraveni jménem pokroku studující středních škol, a proto dnes vidíme tu úžasnou náboženskou nevědomost u inteligence a tím i povrchnost, s níž je dnes snad spokojen český pokrokář ve jménu vědy. Musím však zdůrazniti, že je to zjev velmi smutný.

Těchto několik poznámek jsem chtěl přednésti k rozpočtu ministerstva školství. (Sen. Časný: Msgr šrámek by s vaší řečí jistě spokojen nebyl, poněvadž dělal s námi občanskou nauku!) Občanskou nauku, jakou mám zde, s vámi nedělal. (Sen. Časný: Občanská nauka je pro všechny, kteří navštěvují školu!) Ta je v pořádku, já jen zdůrazňuji, aby se při ní neužívalo takovýchto věcí. Učebnice má název "Občanská nauka" a máme tam takovéto věci. Od svých výtek neustoupím.

Dovolte mi ještě několik poznámek ke státnímu rozpočtu. Památkám a jejich zachování se věnuje pro státní památkový úřad u nes 350.000 Kč. Myslím, že by to tak stačilo na dvě památky v republice a při tom by jich tisíce zahynulo. Nemůže-li se věnovati více, očekávám, že národ sám svým potomkům zachová více památek než rozvaliny. Ovšem při tom je velmi těžké, aby státní památkový úřad poroučel tam, kde nic nedá a kde by dovedl opravy vyšroubovati na statisíce; naprosto by k takové práci schopen nebyl a proto jsem přesvědčen, že tímto způsobem také památky náležitě zachovány nebudou.

Velmi bych se přimlouval - ty stížnosti jsou zde již mnoho let - aby bylo na tyto věci pamatováno větší položkou než loni, kdy to činilo 300.000 Kč, a než letos, kdy je na to položka 350.000 Kč. Vyžaduje to umění a historická památnost těchto objektů.

Dále musím říci, že nejsmutnějším patronem, co se týče církevních našich věcí, je správa státních lesů a statků, která ve svých (předpisech předstihla předpisy josefínské tak, že se všechny konsistoře musely rázné ohraditi proti tomuto jednání. Očekáváme také, že Náboženská matice bude v příštím roce plniti své zákonité povinnosti, kterým se v posledních dobách vzpírala, a tím dá příklad, jak se mají plniti zákonité povinnosti, opřené o vydržené právo, když ne o jiné.

Jinak jsem přesvědčen, že státní rozpočet šel jistě až k nejzazším hranicím možnosti, a proto prohlašuji, že budeme pro něj hlasovati, jak byl předložen. (Potlesk senátorů čsl. strany lidové.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dla usnesenía prezídia prerušujem schodzu na jednu hodinu.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 28 min. - opět zahájena ve 13 hod. 41 min.)