Sdělení předsednictva.

Rozdané tisky

mezi schůzí:

Zprávy tisky 336, 351.

Usnesení posl. sněmovny tisky 848 a 349 - přikázány výboru ústavně-právnímu, jemuž uloženo podati zprávy do nejbližší příští schůze.

Návrh tisk 350 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zápis o 49. schůzi senátu N. S. B. Čs.

"Z cizích parlamentů", rok 1936, ročník XVII, čís. 10 až 12.

Zápis

o 50. schůzi senátu N. S. R. os. schválen byl podle §u 72 jedn. řádu.

Místopředseda dr. Bas (zvoní): Budeme pokračovati v projednávání státního rozpočtu a finančního zákona.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Šolc. Dávám mu slovo.

Sen. Šolc: Slavný senáte!

Projednáváme státní rozpočet na r. 1937 v době nad jiné vážné, v době krajně kritické, v době, kdy už po tolik let prožíváme zákopovou hospodářskou válku, zákopovou válku, ve které jsou zákopy ohraničeny ostnatými dráty různých těch přehrad celních, opatření valutových, povolovacího řízení, kontingentů a řady jiných opatření t. z v. autarkie, kteréžto slovo bylo nyní právě v této krisi raženo a jemuž je holdováno ve všech státech Evropy a ve všech státech světa. A prožíváme tuto dobu projednávání státního rozpočtu v krajně nepříznivé situaci zahraniční, kdy chaos v Evropě dostupuje svého vrcholu a kdy nevíme dne ani hodiny přesto, že se ukolébáváme nadějí, že ke konfliktům branným v Evropě a ve světě nedojde.

Chtěl bych říci, že my všichni od převratu jsme měli a máme snahu vybudovati brannou moc československého státu tak, aby byla silnou potencí obrany naší československé republiky. A chtěl bych na rozdíl od p. posl. inž. Havlína zde říci, že, prosím, není potřebí se dnes chlubiti, kdo víc nebo méně přeje nebo přál armádě, a chtěl bych zejména zdůrazniti, že naše Československa strana národně socialistická měla a má na vybudování armády československé svůj podíl. (Tak jest! - Sen. Rejmon: Všecky koaliční strany!) Ano, chtěl bych říci, že všechny koaliční strany mají na vybudování armády svůj podíl, a chtěl bych zejména zdůrazniti, že v době popřevratové, v době po 28. říjnu 1918, kdy zde byl rozvrat a kdy zde měla býti tvořena branná moc československé republiky, byl to právě ministr čsl. strany nár. socialistické, který tyto kádry dával dohromady a kladl základy k branné moci Československé republiky.

Není potřebí se tedy chlubiti a není potřebí říkati, kdo víc a kdo méně. Je potřebí si uvědomiti, že dnes cítíme všichni touhu, aby naše armáda byla-na výši jak po stránce technické výzbroje, tak - což bych zvláště zdůraznil - po stránce mravní, po stránce národního sebevědomí a po stránce spokojenosti našeho lidu. Vážení pánové, schopnost sil obrany svobody a státní samostatnosti nespočívá jen na moderní technické výzbroji naší armády, nýbrž především také na výzbroji národního uvědomění a nadšení a také především na tom, co toto nadšení může také vybudovati. Málo platné, vážení přátelé, nadšení může jíti a také jde žaludkem. Proto hospodářské a sociální uspokojení těch, kteří tvoří armádní kádry a armádní zálohy, hospodářské uspokojení těchto dá nám také záruku opravdu silné branné moci našeho státu. A tomuto tvrzení neporozumí a nerozumí každý ani v našem národě.

Vážený senáte! Máme krásný, skvělý lid, prodchnutý nacionalismem, který nehoví různým choutkám a agitacím ať zprava nebo zleva. Máme lid, který miluje tuto republiku, který má rád tento stát, gros toho lidu je složeno valnou většinou z pracujících československých Udí, lidí práce, ať již práce fysické nebo duševní, ať již práce námezdné nebo samostatně výdělečné ve středních stavech, živnostenském a malozemědělském.

Jedno si musíme přiznati, že brannost našeho státu, který máme tak rádi, závisí především také na tom, dovedeme-li svésti bitvu - a to vítězně - s tak zvanou nezaměstnaností v československé republice. Neboť čeliti bídě neznamená jenom čeliti nebezpečí, že vznikne v republice neklid, bouře a boje: čeliti bídě znamená také starati se o dorost, to znamená starati se o výživu tohoto dorostu, o to, aby z našeho národa vyrůstal dorost zdravý, silný tělem, aby v tomto těle mohl býti zdravý duch. A to znamená, aby z tohoto dobře živeného dorostu, silného také morálně a nadšeného nacionálně, vyrůstaly ony kádry naší armády, branné moci, které by byly nepřemožitelné. (Tak jest!) Pravda, velmi mnoho se dnes mluví o tom, že válka znamená střetnutí se, kde budou rozhodovat mechanické stroje, technické věci a jiné vymoženosti. Ale málo platné, vážený senáte, domnívám se, že disciplinované armády nebudou tvořiti armády jenom tehdy, budou-li dobře technicky vyzbrojeny, nýbrž jenom tehdy, budou-li vyrůstati ze spokojeného národa, lidu a budou-li prodchnuty národním vědomím a snahou zvítěziti za každou cenu pomocí technických prostředků. (Výborně!)

Vážený senáte! Chtěl bych říci, že boj proti nezaměstnanosti u nás vedený měl a má co děkovat velmi mnoho podpůrnému systému, který, třeba byl nedostatečný, zachránil v naší republice klid a pořádek.

Velmi mnoho se. dnes mluví o tom, že zde jsou různé druhy podporovacího systému, že je zde systém gentský, který prý protěžuje odborově organisované dělnictvo, zřízenectvo a úřednictvo, že je zde nedostatečný, pravda, velmi nedostatečný systém stravovací akce. Tento systém stravovací akce mnohde podléhá také nesprávnostem se strany určitých rozhodujících činitelů. Nemyslím tím ministerstvo soč. péče, to konstatuji. Velmi podstatně pomáhá zde systém produktivní péče o nezaměstnané, který bych rád viděl uplatňován ještě zesílenější formou, poněvadž přece jen naším podstatným úkolem musí býti, abychom na místo podpor dali lidem práci, po které naši dělníci tak touží a o které stále mluví. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Mluví se o značném zlepšení naší hospodářské situace, mluví se o vzestupu konjunktury, ale mám dojem, že toto zlepšení z převážné části resultuje ze zbrojení v naší československé republice a kolem nás. Mám dojem, že to není zlepšení, které by vyvěralo ze zvýšení a síly našeho průmyslu a vývozu a mám pro toto tvrzení konkrétní doklady. Stýkám se se svými voliči, především v okresích severočeských, v pohraničí od Liberce až po Vrchlabí, v politických okresích jilemnickém, novopackém, semilském, jabloneckém n. N., vrchlabském, libereckém. Krise jev celé té oblasti průmyslu textilního a sklářského, v oblasti, která prostupuje celý můj čtvrtý volební kraj, mladoboleslavský, a také celý můj volební kraj pátý, českolipský. A tu, když vidím, jak se poměry vyvinují, mohu říci, že v těchto krajích prostoupených textilem a sklářským průmyslem, není viděti téměř žádného zlepšení výroby, až na tu a tam některé firmy, které dostávají státní dodávky v textilu. Jsou to firmy protěžované, které zpravidla provádějí teror na dělnictvu, ať se ten teror kryje za jakoukoliv barvu politické strany československé, i koaliční, nebo ať se kryje firmou strany Henleinovy. Mimo tyto určité věci za dávkové, které dává ministerstvo obchodu a jiné resorty, nevidím tam žádného zlepšení, naopak vidím, že se cifra nezaměstnanosti v těchto oblastech textilu a sklářství téměř nepohnula ani v dobách konjunktury, poněvadž jsme bohužel v těchto krajích neměli téměř žádného stavebního ruchu vzhledem k tomu, že tento pohádkový kraj našich Čech je sice krásný, ale chudý, kde není možno stavěti a podnikati.

Má-li býti čeleno nezaměstnanosti, je nutno podporovati snahu vlády, aby dále intensivně sledovala cesty, jak pomoci vývozu našich průmyslových výrobku..Jediné tak můžeme těmto zuboženým krajům pomoci. Je také potřebí, aby firmy, které dostávají státní dodávky a event. také dodávky československé, zaměstnávaly české dělníky.

Mám zde na zřeteli konkrétní případ. Ve Vrchlabí existuje firma Kleininger, továrna na obvazy a letecké pomůcky, odkázaná odběrem na armádu, na nemocenské pokladny, na lékařské a lékárenské kruhy. Tato továrna nezaměstnává ani jediného českého dělníka, ani jediného českého úředníka (Slyšte!) přesto, že ve Vrchlabí a kolem Vrchlabí je spousta českých nezaměstnaných dělníků a úředníků. Upozorňuji úmyslně na tento stav, poněvadž se setkáváme v tzv. zněmčeném území s tvrzením různých politických stran, zejména strany Henleinovy, že prý se nějakým způsobem dává přednost českým dělníkům a že se zaměstnává český lid na státních stavbách a dodávkách. Na tomto konkrétním případě tedy ukazuji, že to není pravda. Přesto, že lékařské a lékárnické kruhy se obrátily na tuto firmu, nevyhovuje přáním, aby alespoň percentuálně zaměstnávala někoho z českých nezaměstnaných textilních dělníků a úředníků. Nemají-li podobné firmy porozumění pro bídu českého člověka, také český stát a české kruhy zákaznické nemají míti žádných ohledů na tyto firmy. (Správné!)

Rádi kvitujeme, že vedle té snahy vlády, kterou podporujeme a kterou bychom rádi ještě více zvyšovali, aby se umožnilo exportnímu průmyslu, aby tímto způsobem také odstraňoval bídu a nezaměstnanost, má vláda porozumění ve státním rozpočtu pro investiční politiku, Na rozdíl od kol. Mikulička, který tady včera mluvil a zahrnoval do ne-hospodářství také oněch 5 miliard Kč, které budou anebo mají býti věnovány r. 1937 na investiční práce, tvrdím, že tuto snahu a tento fakt kvitujeme s povděkem a že jej rádi vidíme, poněvadž víme, že v těchto 5 miliardách Kč je také obsažena značná část úhrady dělnických mezd a platů. To také znamená onu snahu, kterou podporujeme, aby se na místo podpor dostávala lidem práce a aby se z těchto peněz také tvořily hodnoty, kterých československý stát potřebuje. Ale investice, mají-li pomoci, nutno regionálně rozvrhnouti, a to zejména oněm krajům, jež jsou nezaměstnaností nejvíce zamořeny.

Musím zdůrazniti v této své řeči při projednávání rozpočtu program, který za pomoci okresů a obcí byl vypracován národohospodářským ústavem v Ml. Boleslavi, pojizerským komitétem za pomoci a podpory sdružení státotvorných poslanců a senátorů mladoboleslavské župy. Mluvil jsem o okrese semilském, železnobrodském, jilemnickém, o okresích nejvíce postižených. Tam je možnost ve tříletce po 5 miliardách zaměstnati spoustu lidí, zejména při projektu, který jest již hotov, ale potřebuje jenom finanční zajištění - to je vybudování přehrady na Jizeře u Benešova v okresu semilském. Jde o náklad 54 mil. Kč, které možno rozvrhnouti na dobu tříletou, a já používám této příležitosti, když je zde přítomen pan ministr financí, který je rodákem kraje železnobrodského, abych naň apeloval, aby otázka této přehrady byla posunuta do popředí, zejména když je projekt hotov a když jde jenom o finanční zajištění.

Vyzvědám zde rovněž regulaci řeky Jizery u Semil,.dále Jizerky u Víchové (Jilemnice), Olešky u Semil, Libštátu, Brdského potoka a Rokytky u Nové Paky, jako nutnou věc, s ohledem na to, jak ohromné škody tyto potoky natropily, zejména při letošní katastrofě, která se na Novopacku snesla, a krátce všechny projekty, které jsou v programu a zdůrazňovány komitétem a sdružením státotvorných poslanců a senátorů, o němž jsem se zmínil.

Zde je možno pomáhati a apelovati na státní správu, aby pamatovala na výstavbu a rekonstrukci mostů v Semilech (přes Jizeru), v žel. Brodě (přes Jizeru) a na autostrádu ve Vranove (Turnov), mosty, které dnes jsou přímo nutností, poněvadž přes ně směřuje proud turistu na Krkonoše vzhledem k autostrádě mezi Turnovem a železným Brodem. Dalšími rekonstrukcemi silnic, na které se pomýšlí, a vzhledem k silnici z Jilemnice na Krkonoše je třeba posíliti turistický ruch, zejména v českých krajích, v českých okresích a městech, aby z něho netěžili jenom ti, kteří se nám smějí, nýbrž také čeští lidé. (Tak jest!)

Také poukazuji na výstavbu a rekonstrukci silnic okresních v tomto kraji a apeluji na pomoc, pokud se týče zejména navázání auto-strady železný Brod-Loužnice-Plavý-Velký Hamr-Tanvald. Prostě bych si přál, aby Vedle pomoci, kterou stát poskytuje ve formě příspěvků, ať už v gentském systému, ať už na stravovací akci či na produktivní péči, aby vedle těchto příspěvků byla zejména investiční činnost co možno nejvíce podporována v krajích, které jsou zamořeny úplnou nezaměstnaností, aby se pamatovalo na kraj podkrkonošský, na kraje zamořené nezaměstnaností v textilu, ve sklářství, mladoboleslavské a českolipské župy.

A teď mi dovolte ještě, abych se zmínil o věci, která by sice nepatřila do rozpočtového jednání, ale poněvadž my různé zákony projednáváme nejenom cestou parlamentní, nýbrž také cestou zmocňovacích zákonů, jsem nucen se o této věci zmíniti.

V důvodové zprávě k rozpočtu ministerstva obchodu, průmyslu a živností a k finančnímu zákonu se na str. 306 praví, že je v mezi ministerském projednávání osnova zákona, jímž se živnost výroby t. z v. jabloneckého zboží skleněného prohlašuje za řemeslnou. Ale ministerstvo obchodu má snahu a je v tom poslední době také dosti podporováno ministerstvem Soč. péče, aby tato osnova byla projednána na základě zmocňovacího zákona vládním nařízením. Já před touto snahou varuji. Budu ještě o tom meritorně mluviti a snesu důvody, proč před touto snahou varuji. Vážený senáte, úprava domácké práce sklářské, jako vůbec domáckého průmyslu, byla u nás řešena již po převratu revolučním Národním shromážděním zákonem ze dne 12. prosince 1919, který byl vyhlášen r. 1920 pod č. 29 Sb. z. a n. A je zajímavo, že tento 2ákon, který je už 16 let v platnosti a který byl vyhlášen v době, kdy revoluční rozmach u nás v československé republice způsobil také řadu sociálních vymožeností jiných, není dosud v plné míře proveden v československém státě. Za 16 let nebylo dosud vydáno prováděcí nařízení k §u 3 tohoto zákona, který má chrániti domácké dělníky!

A teď se má přijíti se zákonem, který má jabloneckou sklářskou výrobu prohlásiti za řemeslnou. Je charakteristické, jak se to řeší. Osnova má býti vlastně přílepkem zastaralého rakouského živnostenského řádu. Tento problém těžké krise sklářské výroby má býti řešen krátkým zákonem o třech paragrafech. V §u l jsou 2 odstavce, v §u 2 jsou 3 odstavce a § 3 uvádí tento zákon v účinnost. To je paskvil, s kterým se agituje a který se stává v oblasti jablonecké sklářské výroby objektem obchodu mezi faktory a dělníky. Dělníci usilují o kolektivní smlouvy, o řádné ceníky za svou mzdu, a faktoři říkají: My vám podepíšeme kolektivní smlouvu, když odborové organisace dají souhlas ke zřemeslnění sklářské výroby. Prosím, komu se má tímto zákonem posloužit? Domáckému dělníku nikoliv. Má se jím posloužit tzv. výrobci, který fakticky výrobcem není.

Ve sklářské výrobě jabloneckého průmyslu rozeznáváme 3 faktory. To je domácí dělník, zprostředkovatel neboli faktor, a exportér, neboli jablonecký vývozce. Ani ten vývozce ani faktor není de facto výrobcem. Výrobcem je domácký dělník, který dává nejenom práci, nýbrž na mnoha místech také materiál, sklo surové, sklo tyčové, který dává také materiál, jako petrolej atd., který potřebuje k roztavení surového skla, aby z něho mohl vyráběti figurky a krásné věci, a stává se tak faktickým umělcem této sklářské výroby. Zprostředkovatel je člověk více méně lépe finančně postavený, který tu práci zužitkuje více méně pro sebe a který, jak tvrdím, má velmi mnoho na svědomí derutu sklářské výroby. Ale prosím, tomuto faktoroví se má povoliti, aby mohl dostati průkaz způsobilosti. V tomto zákoně je pamatováno na to, aby také domácký dělník mohl po určité době dostati tzv. živnostenský list. Je zde pamatováno na to, aby přechodná doba byla v zákoně ustanovena, ale hlavní nebezpečí pro domácké dělníky spočívá ve faktu, že dnes není žádného kriteria, podle něhož by mohlo býti posuzováno, do jaké míry a jak dlouho se domácký sklářský dělník živil jako domácký sklářský dělník. Je sice pravda, že domácký sklářský dělník má býti pojištěn nemocensky u soč, pojišťovny, ale velmi málo je těch, kteří jsou. skutečně pojištěni, poněvadž v dnešní krisi je těžko nutiti a těžko tyto věci kontrolovati. Domácký dělník je tímto.zákonem vydán v nebezpečí, že bude nucen ucházeti se o živnostenský list, že bude nucen prokazovati svou pětiletou činnost ve sklářském odvětví, je dokonce vydán nebezpečí, že bude šikanován a pronásledován živnostenskými úřady za to, že živnost neohlásil. Já se proto obracím na pana ministra soč. péče, aby osnova zůstala v meziministerském jednání, ve kterém je už několik let, a aby nebyla ze šuplíku vytahována na světlo boží, právě tak jako osnova, která byla předložena slavnému senátu o kočovných živnostech. Domníváme se, že pro takovéto experimenty není tato těžká doba, zatížená hospodářskou krisí a nezaměstnaností, vhodná.

Obě socialistické strany podaly svého času v posl. sněmovně iniciativní návrh; za naši stranu byl to návrh posl. Pechmanové, podaný r. 1934, který se zabývá v meritu úpravou domácké práce sklářského domáckého průmyslu, tzv. zodborněním, a který dává do jisté míry směrnice, aby byl snížen počet těch, kteří nepatří ke sklářskému domáckému průmyslu.

Měl jsem za povinnost upozorniti na tyto věci proto, že považuji, jak jsem již řekl, dnešní dobu za nejméně vhodnou k vydávání podobných zákonů, které ve svém meritu mají pomáhati hospodářsky silnějším jednotlivcům proti zájmům a bídě domáckého dělníka a mají snad za problematickou cenu nějakých kolektivních smluv ve třech sklářských oborech dáti ve.psí zásadní otázku, týkající se domáckého průmyslového dělníka. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)

Přicházím ke konci svých vývodů a končím tím, čím jsem začal: Pan president T. G. Masaryk razil heslo: Jsme všichni na jedné lodi. Tohoto hesla si musíme býti vědomi. Nechme všech těch hračiček na levici a pravici, mějme zájem o to, aby ohrožená svoboda našeho národa a jeho státní samostatnost byla pokud možno majetkem nás všech! Tato ohrožená svoboda našeho národa a jeho státní samostatnost.ukládá nám všem bez rozdílu stran, stavů a vyznání cílevědomé úsilí o hospodářské a sociální zabezpečení dělnictva postaveného v nedostatku a bídě, a v souvislosti s tím i stavu středního a všech vrstev našeho národa. (Výborně! -Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Jako další řečník je přihlášena ke slovu pí sen. Pfeiferová. Uděluji jí slovo.

Sen. Pfeiferová: Vážený senáte!

Právě dnes je tomu tři roky, kdy fašismus Německa uprostřed svého řádění a vraždění sklidil první politickou i morami porážku. Dne 16. prosince 1933 pronesl hrdinný protifašistický bojovník Dimitrov před lipským soudem obžalovací řeč proti paličům říšského sněmu, kterým vmetl ve tvář všechny zločiny a ukrutnosti, spáchané na dělnické třídě a dělnickém hnutí.

Jako komunista a revolucionář, nad jehož hlavou visela po tři měsíce lipského procesu katova sekera, pohrdal vlastním životem a před celou světovou" veřejností, před zdeptanou dělnickou třídou Německa rozvinul směle a neohroženě prapor jednotného protifašistického boje a dal tak všem antifašistům a pokrokovým lidem víru a přesvědčení o možnosti obrany práv svobody a míru. A byla to, vážený senáte, tehdy doba všeobecné deprese a stísněnosti, jak ji prožívala mezinárodní dělnická třída, která se zatajeným dechem a naplněna rozhořčením hleděla na strašlivé události v Německu, kde dělný lid po léta nešťastného ustupování před reakcí a jejími útoky platil tak těžkými obětmi. A v této chvíli vděčili dělníci a všichni přátelé míru a pokroku Jiřímu Dimitrovovi za každé statečné slovo pronesené před soudci lipského procesu a s hrdým zadostiučiněním vítali, že před velkostí ducha Dimitrovova a solidaritou světové pokrokové veřejností byl fašismus nucen ustoupiti a vrátiti Dimitrovovi svobodu. Fašistický nástup v Německu měl býti signálem pro reakci všech států Evropy proti dělnickému hnutí a socialismu. Ale již v únoru 1934 zvedá se proletariát Rakouska a se zbraní v ruce se staví fašismu na odpor. Ve Francii se tvoří mohutná akční jednota socialistů a komunistů a vítězí nad fašistickými hordami, připravujícími fašistický převrat ve Francii. Později se vytvořivší mohutná lidová fronta ve Francii, která jest i nadále pevná, tyto plány zmařila. A to, co se dnes odehrává ve španělské zemi, kde válečná intervence Německa, Itálie a Portugalska proti španělské legitimní vládě je dokázaným faktem, není nic jiného než zoufalé úsilí mezinárodního fašismu dostati se za každou cenu k loupežným válkám a podmanění celých území a států pod panství fašistického imperialismu. Není to nic jiného než snaha o upevnění otřesených posic fašismu, který bankrot svého hospodářství chce hojiti na účet ostatních států a malých národů. A tuto holou pravdu nezastrou před zdravým lidským rozumem ani zuřivé štvanice norimberských vládců proti bolševismu a Sovětskému svazu. španělský lid stojí v těžkém zápase, přináší nesmírné oběti na svých životech a hospodářských i kulturních hodnotách. Ale jestliže se světová reakce a její nástroj Franco a Mola domnívali, že budou míti lehkou hru, těžce se zklamali. Sjednocený lid, který ví, že brání sebe a svoji svobodu, je nepřemožitelný a k tomu je si bojující lid Španělska vědom, že za ním stojí dělnická a pokroková veřejnost celého světa a že se stal majákem v boji za mír a demokratické svobody všech národů. Lid španělský je si svého vítězství nad fašistickými pučisty vědom a odrazil velkohubě ohlašované vítězství Franca nad Madridem. Dělníci, rolníci, živnostníci a intelektuálové se naučili zacházet se zbraněmi, naučili se i dobře mířit a manévrovat. Dík jejich hodnotě a heroické obětavosti a dík pomoci pracujícího a mírumilovného lidu druhých zemí vyženou Francem najaté cizácké legie a Marokánce ze své země, rozdrtí své nepřátele, aby mohli klidně pracovat k svobodnému hospodářskému rozkvětu své krásné země.

Je však smutným a pro věc českého národa i státu nebezpečným faktem, že místo aby se pomáhalo legální vládě Španělska, byly u nás zakázány sbírky na medikamenty a potraviny pro španělský lid a jsou zakazovány projevy solidarity se španělským lidem. Je smutným faktem, že ministerstvo. vnitra a jeho podřízené orgány posílají do sekretariátu komunistické strany četnictvo a zatýkají příslušníky komunistické strany -jako včera v Hradci Králové - jediné proto, že komunisté mobilisují lid na pomoc španělskému lidu, španělské demokracii, jediné proto, že reakce u nás si nepřeje vítězství španělského lidu, nýbrž touží po tom, aby ve Španělsku zvítězil Franco, aby zvítězil Hitler, poněvadž jsou jí jejich zájmy a zisky bližší než samostatnost čsl. národa a než neodvislost československé republiky.

Tato fakta, vážený senáte, zůstanou před dějinami budoucnosti nezapomenutelná, neboť lid Československa může býti každým dnem postaven před stejně těžkou zkoušku bránit a ubránit demokracii a republiku před číhajícím fašistickým nepřítelem.

Stejně by bylo osudným omylem všech, kdož nechtějí, aby u nás došlo k fašistickému režimu - a tu se obracím zejména do řad socialistických - domnívati se, že odmítáním jednotného postupu s komunistickou stranou, odmítáním odborového sjednocení a lidové fronty se reakce svých nenasytných plánů zřekne, že se vzdá nových a nových útoků na dělnickou třídu a na pracující lid. Ani jí nenapadne, právě naopak. Využije dělnické roztříštěnosti a ustupování k novým a novým útokům na existenci a práva lidových vrstev a bude schopna kráčet přes vyhladovělé děti pracujících ke koncentračním táborům.

Reakce v agrární straně, která má na svědomí tolik bídy a zoufalství lidu, která tolik obdivuje Hitlera a závidí mu jeho režim, zkrotne jediné tenkráte, až před sebou uvidí sjednocené řady dělníků, sjednocené dělnické organisace, se kterými půjdou i zbídačení rolníci a živnostníci. Tato jednota však bez komunistické strany, bez jejího vlivu a zkušeností není možná ani myslitelná. Tato slova pronesl sám Leon Blum nedávno v Paříži na adresu radikálních socialistů, z nichž se část domnívala, že pro kritické stanovisko komunistické strany Francie ve věci blokády madridské vlády dojde k vyřazení komunistů z lidové fronty.

My komunisté věříme pevně, že i u nás touha širokých mas dělníků a všech pracujících po jednotě bude uskutečněna. Teprve potom se i náš pracující lid a všechny národy žijící na území československé republiky dočkají lepších a šťastnějších dnů.

Jak je toho třeba, aby u nás nastal obrat, chci dokázat několika příklady. Mám tu po ruce pamětní spis, který přijal první sjezd textilních a oděvních dělnic v republice, a referáty delegátek, které na tomto sjezdu vyprávěly z vlastní zkušenosti o své práci a o svém životě. Tohoto sjezdu se zúčastnili zástupci úřadů, tisku, samosprávných sborů a sociální pracovníci, kteří sami prohlásili, že tak otřásajícím faktům, jako slyšeli na tomto sjezdu, by byli sami nikdy nevěřili.

Jak vydělávají dnes dělnice v továrnách, jenom několik příkladů. Tak u firmy Klinger ve Svitavách činí týdenní mzdy dělnic často 5, 15 až 20 Kč - ty jsou obyčejným zjeveni, a jenom kvalifikované dělnice dostávají mzdu 70 až 80 Kč i více, když zpracovávají dobrý materiál. V erárním oddělení, kde se vyrábějí batohy, chlebníky, kde jsou zaměstnány vět-. šinou mladistvé dělnice, vydělává se týdně 7 až 13 Kč, v oddělení batohů, kde pracují muži, jsou týdenní mzdy 30 až 40 Kč - a firma vydělává milióny Kč. Polovina Svitav je jejím vlastnictvím a firma pracuje teď na velkých státních dodávkách.

Další dělnice vypráví: U firmy Heeg a Friedmann ve Šternberků činí týdenní mzdy 10, 15 a 20 Kč, a stávalo se dokonce v poslední době, že dělnice vydělávaly za 96 hodin týdně 25 Kč čisté mzdy.

A jaký je stav ve východočeské textilní oblasti, kde máme už přes rok zákonem chráněnou závaznou smlouvu? Při našich intervencích se nám znovu a znovu říká, že tam je vše v pořádku, poněvadž je tam smlouva závazná. Avšak není tomu tak. Na př. u fy šťastný, továrna jutového zboží ve Vrchlabí, která zaměstnává z 95% české dělníky z okresu jilemnického, platí tkalcům až o 40% a namačečům o 17% nižší mzdy, než stanoví smlouva. Také u firmy Feuerstein v Hořicích vydělávají dělnice až o 50% méně, než stanoví smlouva. U firmy Wannemacher v Poříčí u Trutnova se taktéž závazná smlouva nedodržuje a velmi často se pracuje přes čas. V tkalcovně vydělávají dělnice 20, 30 a nejvýše 40 Kč týdně. To je jenom několik dokladů, jak vypadají mzdy dělnic.

A nyní, jak je to s dodržováním pracovní doby a ochranou práce dělnic. Pracuje se přes čas. Zaměstnavatelé znovu a znovu žádají přesčasové hodiny, ale jak si při tom počínají, toho nejkřiklavějším případem je firma Lehrmann, Plesná, kde byl dělnicím předložen k podpisu tento revers (čte):

"Podepsaný potvrzuje firmě Lehrmann a synové, že s ním ujednaná týdenní mzda je úplným odměněními jím, vykonaných služeb podle času a trvání včetně hodin přes čas, a že tedy nemá za své služební zaměstnání, které přesahuje jeho 8 hodin pracovního dne, lhostejno, zda se tak děje ve službách závodu nebo při výkonu služebním, nárok na odměnu, počítanou podle hodin, zvláště pak také nikoli, když tyto hodiny přes čas připadnou na neděle a svátky, nebo na dny, které jsou jim postaveny na roven".

Tedy takové reversy předkládají zaměstnavatelé dělnictvu k podepsání a na základě těchto reversů jsou dělníci nuceni k nekonečné práci přes čas a nesmějí si ani činiti nároků, které jim stanoví jejich smlouva.

Další doklad: U firmy Patzák ve Dvoře Králové nad Labem vydělávají dělníci a dělnice 60 až 80 Kč týdně. Je jich však také značná část, kteří mají daleko méně, 40 až 50 Kč. V závodě pracuje mnoho cizích dělníků a dělnic z okolních míst. Tito dělníci a dělnice jsou do závodu v pondělí dováženi nákladním autem a v sobotu zase odváženi. Celý týden jsou v závodě. Muži spějí na půdě na slámě, ženy v komoře rovněž na slámě. Kdy vstávají a kdy jdou spát, o tom nemá svět vůbec žádnou kontrolu. Mají zde s sebou i své dětí, tříleté a čtyřleté dětí, které umisťují v košíku vedle stavu. Jsou to tedy poměry, jaké existují někde v Číně a v Japonsku.

A tu, vážený senáte, když se dělnictvo dovolává nápravy, ochrany svého zdraví, svých životů, říkají úřady a vládní činitelé, že je těžko se do toho míchat, že to je věcí dělnictva samého a pod. Nebylo by tu povinností vlády, aby rázně zakročila a zjednala nápravu? Co je platné konstatování každým rokem, že je zle, že většina našeho lidu. žije pod existenční minimami, co je platné registrování té bídy, když na pomoc dělnictvu nepřispějí ti, kteří jsou k tomu povoláni?

My žádáme sice závaznost kolektivních smluv, ale ne bez součinnosti dělnictva. Stále silnější jsou tendence zaměstnavatelů a Svazu průmyslníků, alby dělnictvo nemělo práva rozhodovati o svých mzdách, o svých pracovních podmínkách. Revise kolektivních smluv, které se v posledních měsících prováděly ve východních dechách a jinde, daly se bez součinnosti závodních výborů. Zaměstnavatelé směli pak lehko možnost zamlčeti pravdu o mzdách dělnictva v závodě a závodním výborům bylo vzato právo, aby o těchto věcech spolurozhodovaly a na revisi dohlížely. Je potřebí zlepšení a ochrany práv závodních výborů. Stále více se množí případy, že členové závodních výborů jsou propouštěni jenom proto, že v závodě prováděli kontrolu mezd, mzdových sáčků. Firma Liebig v Liberci vydala dokonce zákaz, že členové závodního výboru nesmějí překročiti práh druhého oddělení, kde nepracují. Je to oklesťování práv závodních výborů. Tím chtějí zaměstnavatelé, kapitalisté, znemožniti, aby závodní výbory dbaly na dodržování smluv a aby vykonávaly činnost, kterou byly pověřeny ve volbách osazenstvem.

Je také nejvýš nutno, aby se prováděly živnostenské inspekce v závodech častěji a aby byly vybaveny živnostenské inspektoráty širší kompetencí k nutným a účinným. zásahům a opatřeními v závodech.

Dosud to vypadá tak, že dělník, který by si stěžoval při živnostenské inspekci, musí počítati s okamžitým propuštěním, a při dnešní dlouhotrvající krisi není se co diviti, že se dělníci obávají o své zaměstnaní a zamlčují faktický stav v závodech.

Ale proč nejsou trestáni továrníci, kteří ničí takovým způsobem zdraví a životy dělníků, kteří činí pracovní poměry v závodech pro dělnictvo přímo peklem? Ale na kapitalisty, textilobarony, na kapitalistické vydřiduchy byl dnešní režim stále slabý. Jeho silná ruka platila vždy a vždy chudým nezaměstnaným, chudým rolníkům, živnostníkům a dělníkům, kteří se domáhali svých práv a většího kousku chleba.

Je pravda, že v poslední době se jeví zlepšení výroby. Je pravda, že tu.a tam dostalo několik set dělníků zaměstnání. Mnohé závody přešly ze dvou směn na tři nebo z jedné na dvě.

Jak jsem již uvedla, zaměstnavatelé žádají práci přes čas, a k tomu přistupuje dnešní drahota a zdražování životních potřeb. Není nejvýš na čase, aby mzdy a platy zaměstnanců, především dělnictva, které tak strašlivě vypadají, byly zlepšeny? Vždyť není pravda, že zisky a dividendy rostou teprve teď, v tomto roce, když se projevilo zlepšení výroby. Zisky, dividendy stoupaly po všechna poslední léta hospodářské krise; v té době, kdy dělníci slevovali s mezd, kde jim byly diktovány hladové mzdy, zaznamenávaly banky, ve kterých jsou soustředěny kapitály průmyslových podniků, milionové zisky.

A dělníci to chápou. Dnes se zvedá ve všech továrnách a průmyslových odvětvích volání po zvýšení mezd. Na Brněnsku, kde dělníci jednotně zastavili práci, aby si vynutili drahotní výpomoc, ve východních Čechách, kde ve všech závodech byly hromadné závodní schůze a dělníci se jednotně usnesli na požadavku za zvýšení mezd, vrácení drahotního přídavku - vše to svědčí o tom, že dělnictvo ztrácí trpělivost a že právě teď považuje dobu za nejvíce výhodnou pro svůj jednotný boj za dobytí zvýšených mezd a zlepšení pracovních poměrů.

Ještě několik slov o nezaměstnaných. Bylo zde již mnoho mluveno o nouzových okresích a oklesťování péče o nezaměstnané. Je tomu tak fakticky. Stav nezaměstnaných není u nás 1/2 mil., nýbrž je jich daleko více, poněvadž jsou šmahem škrtány podpory i v nejkřiklavějších případech. Jestliže v rodině má někdo částečný příjem, tu již nezaměstnaný příslušník rodiny nemá nároku na stravovací péči. Na Semilsku máme ještě stále 8.000 nezaměstnaných. Ale v posledním létě přes to, že tento okres nepocítil žádné oživení výroby, byla stravovací péče o celou polovinu snížena. Totéž je na Náchodsku a ve všech ostatních okresích severovýchodních Čech. A je fakticky hanba, že tak veliká většina lidu je odbývána žebráckou almužnou 1O až 20 Kč, ale i ta je jí ještě odpírána. Přála bych pánům z agrární reakce, aby slyšeli a viděli roztrpčenost, když vyprávíme dělníkům, že v době, kdy oni hladovějí a dívají se na hlad svých dětí, vyváží se od nás obilí do Německa, do toho Německa, které brojí proti světovému míru a československému státu. Vyváží se zadarmo, poněvadž se dobře ví, že peníze za to československá státní pokladna a Československý lid nikdy neuvidí. (Výkřiky.) Ani fašistická Itálie tolik Německu nevěří a odmítá mu dáti na úvěr, ačkoliv má stejný režim jako ono. Ani fašistická Itálie, ani Mussolini nedá Hitlerovi obilí na úvěr. Tohle je možné jenom v Československu, že u nás hladovějí statisíce dělnických dětí a statisíce nezaměstnaných, a přebytečné obilí se při tom ničí anebo vyváží za hranice pod cenou, na což zase doplácí státní pokladna. (Výkřiky.)

Tento hlad nezaměstnaných a toto zločinné hospodaření se strany agrární reakce je nebezpečným faktem pro samostatnost Českého národa a Československé republiky. Co říkají dnes čeští proletáři a nezaměstnaní dělníci? Já mám brániti republiku, ve které se nenajím za celý týden ani teplé polévky, kde moje děti chodí polonahé a hladové? Takhle mluví všichni. V tom je to velké nebezpečí (Výkřiky.), poněvadž na jedné straně vidí ty ohromné přebytky a na druhé straně hlad a nouzi svých nejbližších.

Smějí-li se páni agrárníci, však jim přejde jednou smích. Ta doba se blíží. (Výkřiky.) My od vás neočekáváme nějaké zlepšení, neočekáváme, že budete míti soucit s lidem a českým národem, poněvadž u vás jsou rozhodující vaše kapitalistické žoky (Výkřiky.), ale věříme, že se brzo chudý rolnický lid spojí s dělnickou třídou, vytvoří jednotnou frontu, svoji vládu lidové fronty, která zatočí se všemi těmi, kteří takto zbídačují a zotročují dělný lid. (Výkřiky.) Potom nastane ono období, kdy pro rozpočet vlády lidové fronty, ve které nebudou rozhodovati reakcionáři a multimilionáři, budou hlasovati i komunisté. (Potlesk senátorů strany komunistické.)