Tímto problémem se tento návrh vůbec nezabývá, ani se o něm nezmiňuje, mluví jen o zavedení normalizačních papírů, omezení cest, výpočtu diet nebo zaokrouhlování haléřů na desetihaléře a jak se mají prováděti kolaudace. Neříkám, že všecky věci jsou špatné, ale jsou to drobnosti, které celkový stav nevyřeší. Není naděje, že by se to změnilo, dokud celý ten problém, o kterém jsem se tu zmínil, který se nepříznivým vývojem politického stranictví u nás zahnízdil, nebude změněn. (Sen. Mikulíček: Proto v inzerátech "Poledního listu" máme tolik uprázdněných míst služek atd.!) To s tím nemá co dělat. (Sen. Mikulíček: Abyste také uveřejňovali uprázdněná místa dělníků!) Mikulíčku, každý, kdo ví u nás o nějakém místě.(Výkřiky.) Budu vděčen každému dennímu tisku, týdeníku i odbornému listu, když nám bude přinášeti zprávy, že jsou uprázdněná místa. (Sen. Mikulíček: A je ten politický rozum u konce!) Mně více záleží na práci než na straníkovi. (Sen. Juran: Jsi-li socialistou, nedostaneš místo!) Jde o nezaměstnaného, to je stejné, ať jde o komunistu nebo o jiného.

Závěr svého referátu bych shrnul asi v těchto větách: Podmínkou je rovnováha v rozpočtu, těžiště rovnováhy v rozpočtu spočívá u nás v podnicích, v podnikání jak veřejném, tak i soukromém. V podnikání veřejném tak dalece, že státní podniky se musí snažiti o to, aby jejich hospodářství neskončilo schodkem rozpočtu, státní podnikání na míru nejmenší, poněvadž zkušenosti s ním nejsou zrovna nejlepší. Netrpěti korupci v podnikání, nesanovati to, kde to není zdravé a potřebné, nekrýti to, co nezasluhuje. Umožniti soukromému podnikání, které stát nic nestojí, nýbrž přináší mu jenom prospěch, umožniti mu jeho rozvoj, poněvadž nikdy žádné státní podnikání nenahradí podnikání soukromé. Nesmí nám ubývati těch, na kterých spočívá břemeno veřejných nákladů, naopak naše politika musí směřovati k tomu, aby počet podnikatelů, kteří nesou státní břemena, byl čím dále tím větší a větší, aby únosnost byla pro každého z nich možná, snesitelnější. Je nutno u nás omeziti to, čemu se říká soukromopodnikatelská morálka. (Sen. Juran: Ta je nemravná!) To je právě to, že se u nás neustále mluví jen o tom, že morálka jest jenom v podnikatelství veřejném a že nemravné je soukromé podnikání, kde soukromý nositel nese riziko celého hospodářství.

To je důsledek tohoto celého hospodářství, o kterém nám neustále mluvíte. (Výkřiky sen. Kreibicha.) Mám ještě několik poznámek. Co potřebuje podnikatelství? Podnikatelství potřebuje u nás právní bezpečnost, aby podnikatel věděl, že to, co dělá, dělá za dosavadních platných právních předpisů a že se nemusí obávati toho, že vyjdou nové právní předpisy, které jeho předpoklady, za kterých on k tomu podnikání přispěl, úplně zvrátí.

Dále je nutno omeziti na nejnutnější míru veřejné zatížení, poněvadž to nám znemožňuje export za hranice, exportní soutěživost a na druhé straně přivádí zvyšování cen, jak jsme toho dnes svědky a omezuje konzumní schopnost domácího obyvatelstva. Je dosti umělých zásahů do soukromého podnikání, poněvadž žádný podnik na světě není tak zdravý, aby to vydržel, když neustále neodborné ruce do něho zasahují. Většina dnešních neduhů vyvěrá z přílišného zasahování státní správy do soukromého podnikání. Dokonalý systém výroby, vážení přátelé, nenajde se na světě nikde. Ale radikální zásahy mohou jen tento systém zhoršiti.

Když jste tak na mně pokřikovali (obrácen ke komunistickým senátorům), řeknu vám několik slov. V Rusku uplatňována byla v hospodářství komunistická ideologie. Dnes se všichni radujete, že v Rusku nastává určité hospodářské zlepšení, ale to zlepšení vyvěrá právě z toho, že se tam utíká od této komunistické ideologie a uplatňuje se tam to, čemu my říkáme klasické národní hospodářství, chcete-li kapitalistické. V Rusku se zavedly peníze. (Sen. Mikulíček: Jsou tam nezaměstnaní?) Jsou tam a daleko hůře se s nimi jedná, jenže nejsou registrováni. Nikdo je nepodporuje. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Počkejte, pane kol. Mikulíčku, tak daleko jste ještě nedošli, tam dojdete vy také. Zavedli tam také peníze, úroky, zavedli jste kapitalistickou rentu, zavedli jste obchodnické organizace, v zemědělství jste připustili dnes už soukromý majetek, který jste dříve odsuzovali. (Výkřiky sen. Kreibicha.) Zavedli jste akordní mzdy.(Výkřiky sen. Mikulíčka.) Kol. Mikulíčku, vy jste z Malenovic, jaký je rozdíl mezi stachanovštinou a baťovštinou. (Sen. Mikulíček: Stachanovština je ve prospěch celku, baťovština ve prospěch kapsy Baťovců.) Baťovština je zrovna tak jako stachanovština. Zavedli jste akordní mzdy, prémie za vyšší výkony, krátce všechny ty věci, které jste tak v zásadě odsuzovali a které jsou produktem kapitalistického systému. (Sen. Juran: Kdy jsme to odsuzovali?)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím, pánové, o klid.

Sen. Kvasnička (pokračuje): Kol. Mikulíčku, nebudeme se hádat o těchto věcech, to je kapitalistický systém. (Sen. Mikulíček: Tak se tam jděte podívat!) Jsou určité železné zákony, proti kterým se nedá na světě nic dělat. Návrat ke zlepšení poměrů v Rusku znamená návrat k soukromému podnikání. (Sen. Kreibich: Jmenujte nám jeden soukromopodnikatelský podnik v Rusku!) V zemědělství nejsou? (Výkřiky sen. Mikulíčka a Pauluse.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan sen. Kvasnička.

Sen. Kvasnička (pokračuje): Zrovna tak, kol. Mikulíčku, v Rusku je návrat k nacionalismu, kdybyste dělali co chtěli, a Rusko bude hráti svou velikou úlohu v politickém životě. (Sen. Kreibich: Nemůžete uvésti ani jeden fakt pro své kecání! Tomu se říká německy "eingebildeter Esel".) To jste říkal na vojně vojákům. Ano, rakouský oficír.

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Prosím pana sen. Kreibicha a Pauluse o klid. (Výkřiky sen. Pauluse.)

Pane kol. Pauluse, prosím o klid.

Sen. Kvasnička (pokračuje): Jen návrat k těmto podmínkám bude znamenati také návrat k cestě, která by u nás vedla k hospodářskému zlepšení. Dnes přes všechny zásahy musíme konstatovati, že světová krize polevuje, a snad můžeme doufati i my, že se dostaneme do obdobných hospodářských poměrů pro nás příznivějších, ale znova opakuji: Stát nesmí v této době.(Sen. Kreibich: To budete muset hodně ze svých zisků sleviti!) Já rád slevím všechny své zisky, jen je slevte vy. Za všechny tyto zisky, co tu jsou, mluvím. Ty zisky nás všech jsou menší než vaší Včely. (Sen. Juran: Mluvíte nesmysly! - Sen. Modráček: Ty zisky tam nejsou tak veliké!) To vám přiznám.

Tato uzávěrka je dokladem toho, jak státní hospodaření vypadati nemá a proto nemůžeme hlasovati pro schválení překročení státních rozpočtů a nebereme na vědomí uzávěrku tím spíše, že uplynulo od té doby, kdy tato uzávěrka skončila, velmi značné období, že se poměry od té doby velmi značně změnily. (Výborně! - Potlesk senátorů nár. sjednocení.)

Místopředseda dr. Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Vážený senáte!

Než dojdu k věcným důvodům, připomínám: Zde pan profesor, který není dělníkem a malorolníkem jako já jsem, krajně odsuzuje celé státní hospodaření, ale nevysvětlil nám, proč za 16 let, kdy jeho strana byla ve vládě, mimo období Tusarovy vlády a teď od té doby, co se rozešla s vládním systémem, nebylo to ani o chlup lepší, nýbrž ještě horší, poněvadž se veřejných peněz používalo ne ke zmírnění bídy nezaměstnaných a ke hrazení škod živelními pohromami postižených, nýbrž k sanaci bankovního pirátství, největšího pirátství, jaké může býti v lidské společnosti. Není snadněji vydělaných peněz než v bance, kam Jan Novák donese 10.000 Kč, a dá se mu z nich 300 Kč úroku a Franc Novák si je vypůjčí na produktivní práci, na stavbu, a musí z nich zaplatit 1.000 Kč úroku. Tedy není nikde snadněji vydělaných peněz než v bance. A prosím, v době, kdy ministři financí byli z řad páně předřečníkových, (Sen. Kvasnička: To není pravda, proti tomu jsme protestovali!) - a na konec jste to schválili - dělalo se takové hospodářství, jak jsem je líčil.

Druhá věc: Je s potěšením nutno konstatovati, že podle prohlášení pana předřečníka z řad národního sjednocení, které soustřeďuje bývalou národní demokracii a ligu pana Stříbrného, jest pan "ubožák" dr. Preiss bez partaje. (Sen. Kvasnička: Já nevím, není-li u vás!) Pan profesor mně dává poznámku; že neví, není-li u nás. Já nevím, ale opomněl jsem se ho ve výkřiku zeptati, jestli také pan dr. Preiss ze svých zdrojů dal něco na tisk "Poledního listu" a "Večerního listu", dal-li něco na tisk.(Sen. Kvasnička: "Rudého práva"!) "Rudého práva"? Tak nejste přece naivní, ke všem čertům! Vždyť tu nejsme někde v kabaretu, jsme v senátě, v domě, kde se dělají zákony a kam má přístup jako řádný člen jen 45letý muž. Přeci, pane profesore, nejste zedníkem a malorolníkem, jako já, jste profesorem, nemůžete mně přece hodit vtip, nedává-li dr. Preiss také nějaké peníze na "Rudé právo". (Sen. Kvasnička: Já nevím!) Když to nevíte, tak ten vtip nedělejte, promiňte.

Jestli se tu popírá od člena delegace parlamentní - ta delegace není přece vybrána z posledních členů té které politické strany, parlamentní delegace se vybírá aspoň z průměrných členů té které strany, kteří znají takové lidi à la dr. Preiss, jako druzí znají pány v agrární straně, soc. demokratické nebo v jiných stranách - když se tu popře příslušnost k té které straně, žádali bychom aspoň vysvětlení, zdali také ze zdrojů, které ovládá pan dr. Preiss - a to je většina průmyslu - sem tam něco neukápne ve prospěch tisku, sekretářů, ve prospěch volebního fondu a různých jiných a jiných věcí. Já mám povinnost kritizovati tento vládní režim, ale mám také povinnost připomenouti vám, že dokud vy jste byli v tom režimu a dokud jste tam měli své pány ministry, nebyl ten režim ani o chlup lepší, nebyl-li horší, právě na účet těch, kteří toho nejméně potřebovali a kteří s veřejnými penězi přímo hazardovali a je vykrádali.

K věci samé. Je charakteristické, že bylo nutno, aby rozpočtový výbor projevil nelibost vládě, než jsme dostali sem do senátu vládní předlohu tisk 326, podle které dodatečně r. 1937 má se schvalovat překročený rozpočet proti prelimináři r. 1935. Pánové, kdyby u nás byla opravdová demokracie, tak buďto by si koalice v rozpočtovém výboru, resp. její členové nesměli dovoliti vysloviti nelibost vládě, nebo když by ta tresť parlamentních klubů, která se schází v rozpočtovém výboru, projevila vládě nelibost, myslím, že by z toho měli býti daleko větší důsledky, než dodatečné předložení ke schválení překročení rozpočtu za dva roky resp. půl druhého po překročení rozpočtu.

Teď k věci, jednu po druhé. Nár. obrana překročila r. 1935 rozpočet o 89,810.995 Kč. Již jedenkráte jsme projednávali v rozpočtovém výboru v minulém období podobné překročení, když nár. obrana za ministra Viškovského překročila rozpočet téměř o 83 mil. Kč. Myslím, že by bylo velmi účelné, aby nejen 7 členům výboru 24členné Úsporné a kontrolní parlamentní komise byly předkládány podrobné účty, co a zač nár. obrana kupuje, nýbrž, aby měli právo do tohoto hospodaření nahlédnouti všichni členové Úsporné a parlamentní komise, v níž není jen 7 zástupců jako ve výboru vládních stran, nýbrž v nichž jsou také členové opozice. Pánové, když člověk čte novinářské zprávy, že jsou zaznamenány na burze ceny sena, slámy a ovsa daleko výše než jsou ceny prodejní, ale že se dodavatelé armády při dodávce sena, slámy a ovsa řídí cenami burzovními, tedy každý, kdo se nenarodil právě včera, pochopí, proč na burze je vyšší záznam předmětů, které právě kupuje ministerstvo nár. obrany, než je běžná trhová cena. A vzhledem k tomu, že armáda potřebuje stamiliony metrických centů těchto předmětů, dělá to někdy hezké miliónky Kč. A právě tak je tomu i v jiných předmětech nákupu ministerstva nár. obrany a musil to potvrditi právě bývalý pan ministr nár. obrany, že aeroplán z naší české továrny jest o více než 100.000 Kč dražší, nežli aeroplán stejného typu a výkonnosti, který by byl koupen za hranicemi. Musíte přece přiznat pravdu předsedovi branného výboru, který prohlásil v branném výboru senátu, že známe poměry u pana Janečka, který před válkou byl chudý člověk a dnes počítá své jmění na stamiliony. Když je tam stávka dělníků, kteří se brání snižování mezd a omezování svých práv, tu určitá politická strana, která současně rozhoduje také v ministerstvu nár. obrany, dodává při tomto boji do této továrny stávkokaze. Chápeme při dnešním roztřídění v Evropě, že je potřebí býti připraven na obranu, aby se národy Československa nedostaly do středověkého barbarství, ale tolik musíme chtíti jako zástupci dělnické třídy, abychom měli právo kontrolovati, za jakých podmínek ministerstvo nár. obrany vydává peníze a proč překročuje pravidelný rozpočet. Já jsem zde již o tom mluvil před několika lety, když z těchto lavic sen. Ant. Novák prohlásil ve výboru, že ví, nač se vydalo o 82,980.000 Kč více. Pan sen. Novák se přihlásil po mé řeči ke slovu a než došlo - mezi mnou a jím byli dva řečníci - na něj, byl asi ovlivněn - to se domnívám, nemám o tom důkazu - slova se vzdal. Myslím, že měl více příležitosti jako člen vládní strany, který má širší známosti s pány z vojenství, vysvětliti, kam se peníze daly. Nevysvětlil. Proč, to je záhadou, kterou nemůže žádný demokrat a přímý člověk schvalovat. A tak - v zásadě jsme to prohlásili v rozpočtovém výboru - nestavíme se proti tomu ani teď, že stát potřebuje ke své obraně proti nebezpečí, soustředěnému kolem něho, armádu. Ale člen zákonodárného sboru, resp. branného výboru a úsporné kontrolní komise má právo vědět do podrobností, kam a zač se ty peníze daly, aby mohl zkontrolovat, souhlasí-li to z cenami oněch předmětů a té a té zbraně.

Dále je zde vykázáno - o tom jenom stručně: Železnice překročily rozpočet o 35 mil. Kč. Včera tvrdil pan referent, že to vzniklo snížením srážek. Nižší kategorie však nevědí o snížených srážkách, nýbrž denně si nám stěžují, když jezdíme nebo máme co dělat s poštami, že jsou v tom čím dál hůře. Čili: Zvýšil-li se pro ten rok schodek ministerstva železnic odbouráním srážek pro vyšší kategorie, pak je to částka hodně značná. (Zpravodaj sen. Modráček: To bylo 35.000 Kč, to je přeslechnutí!) V uzávěrce je také 35.000 Kč, ale já jsem stavěl na vašem referátě.

Dále je zde uvedena sociální péče, překročení o 160 mil. Kč. Jistě žádný trochu lidsky cítící člověk nemůže litovati peněz na sociální péči. Peníz na ni je dán lidem trpícím, ať už trpí invaliditou jako pracovníci, ať nezaměstnaností nebo jakýmkoli jiným způsobem. Odmyslím-li si určitou kvótu na vily podle stavebního zákona, pak ostatní peníze dávané na sociální péči nemohou nikoho drážditi a tím méně je může kdokoli cítící odsuzovat.

Položka na sociální péči je v prelimináři na letošní rok o 100 mil. Kč nižší, takže to nepostačí. Nezdá se vám, když jste museli do rozpočtu na r. 1937 zařaditi položku 5.858 mil. Kč na zvýšení státního dluhu, že by čert nevzal stát, kdyby tam byla položka na sociální péči, nikoli nižší o 100 mil. Kč proti r. 1936, nýbrž třebas o ¼ miliardy vyšší? (Výkřiky sen. Jurana.) Vždyť je to péče o produktivní lidi. Nebylo řečeno jenom námi, komunisty, že výdaj na policii, četnictvo, administrativu a vojsko je výdaj neproduktivní, ačkoliv je to přes polovinu státního rozpočtu; ale jejich práce nepřinese lidstvu ani kilogram brambor nebo mouky, ani litr mléka, ani dvě tři vejce, z jejich práce není žádný přínos - ale na to se nelituje. Vládní koalice vydává tuto částku, ale částky na sociální péči jsou k udržení lidí, kterých je třeba k výrobě, kterých bude zítra potřebí k obraně, kteří jsou nositeli budoucích generací. Tam se šetří (Výkřiky sen. Jurana.), kdežto na druhé straně se nešetří.

Finance 408 mil. Kč, mezi nimi 100 mil. Kč na živelní pohromy - v tom je doúčtování 40 mil. Kč.

Vážení, myslím, že by bylo potřebí, aby se koaliční strany sakramentsky zapřáhly do toho, aby byl jednou udělán pořádek v zemědělských radách. Zemědělské rady dostávají částky, které plynou jednak ze zákona o pozemkové dani, vlastně z přirážky pro fond pro postižené živelními pohromami, a dále z každoročních několika desítek miliónů, v tomto případě 100 mil. Kč, které vláda bez schválení zákonodárných sborů dává ke zvýšení fondu pro náhrady škod způsobené živelními pohromami.

Právě před 14 dny jsem s posl. Nepomuckým jezdil po Břeclavsku, kde byly živelní pohromy r. 1933, 1934 i 1935, r. 1935 ohromné krupobití, o němž psal veškerý tisk celé republiky. Byli jsme na shromážděních v jednotlivých obcích, kde bylo přítomno až 300 obyvatel z vesnic, kde je 350 nebo 400 čísel, a zjistili jsme, že když to spočítají za roky 1933, 1934, 1935, mnozí dostali velmi málo, ba mnozí nedostali ani haléře na úhradu škody. Mnozí, zejména ti, kteří jsou odpovědni v zemědělské radě v Brně, mně řeknou, že se dalo do Břeclavě dvěma družstvům 230.000 Kč, což je konečně pochopitelně malá částka, ale když na těch schůzích pro tyto potrefené obce nemohou ani těch 230.000 Kč sehnat, mám oprávněnou obavu nebo podezření, že se v zemědělských radách nehospodaří správně. Jaký má býti postup? Když se člověk přihlásí, že je poškozen a komise mu to uzná, má mu napsati vyúčtování na kusu papíru: vy jste ohlásil 10.000 Kč škody, komise vám přiznala 1.000 Kč, na to vám dáváme 200 Kč, ty jste dostal buďto v sadbě bramborové nebo v setbě zrnité na osetí nebo si můžete tuto částku tam a tam vybrat. Ale tak nazdařbůh? Na konec nikdo nedostane nic určitého, všichni jsou přihlášeni, komise škodu na 80 nebo 100% uzná, a od r. 1935 dodnes nemá nikdo nic vyúčtováno. (Sen. Rejmon: To není pravda!) Občane, já jsem tam byl, právě 7 obcí bylo postiženo, Podivín, Hrušky, Mor. Nová Ves, Týnec, Tvrdonice, Kostice. (Sen. Rejmon: Odpisy daní nejsou hotovy, ale naturálie dostali!) Odpisy daní? Promiňte, co to je, když obdělává takový sedlák 30 měřic a když mu komise uznala, že měl škodu na 100% a vy mu odepíšete tolik a tolik procent daní? K čemu je těch 28 až 30 mil. Kč, které jsou ze zákona čís. 76 a k čemu je 100 mil. Kč, jejichž doúčtování je v úč. uzávěrce za r. 1935? Čili říkám: je třeba řádně vyčistit a vymésti zemědělské rady, pomoci tam vniknouti demokratickému duchu a hlavně zveřejnění celé jejich činnosti. To by nebylo nic špatného, poněvadž takový 50 měřicový sedlák může míti škody 50.000 Kč, je mu zničeno všechno, třeba někdy i střecha, a proč, kdyby něco dostal, by to nemohlo býti uveřejněno na obecní tabuli? Proč by to nemohl nikdo vědět? Když má 5.000 škody a dalo se mu 500 Kč, proč by to lidé nemohli vědět? Každý neví, co kdo dostal a kdo se stydí, že dostal něco neoprávněně, ať to veřejnosti sdělí.

Veřejná kontrola je nejlepší, poněvadž se dá odůvodniti v obecním shromáždění okolnostmi, když dostane někdo něco, že to není nespravedlivý postup.

V účetní uzávěrce na rok 1934 je též položka na hrazení ztrát v bankách žilinské a užhorodské. (Zpravodaj sen. Modráček: To je těch 96 mil. Kč!) Ne, bylo tam 23 mil. Kč. Ale Užhorodská banka dostala to jako státní vklad. (Zpravodaj sen. Modráček: To je letos také!) Jenomže v lednu r. 1937 byla valná hromada této banky, kde bylo konstatováno, že ten státní vklad 15,300.000 Kč jest již odepsán. Za každých jiných okolností, kdo by kdekoli zpronevěřil státní pokladně, ať veřejný úředník nebo nedoplatil někdo daň, je všemi prostředky donucován, aby to vrátil; když je to veřejný úředník, ještě je dokonce trestán a disciplinárně stíhán, kdežto zde se prostě vloží 15,5 mil. Kč, aby se sanovalo to vzorné hospodářství a r. 1937 v lednu se konstatuje: odepsáno, čili vyložená podpora nehospodárnosti,.(Výkřiky: Bolševicky zlodějství!) když to nechci nazvati bolševicky zlodějství, vzal jsi mi to z úst. Jiní páni se vyslovují jinak, že stát byl "zkrácen", my to řekneme jménem, jakého to ve skutečnosti zaslouží.

V r. 1935 měly nám dát státní statky a lesy 17 miliónů Kč. Největší latifundie v republice, 6 miliónů měřic půdy, 89 průmyslových podniků. Měly nám dát za jednu měřici do státní pokladny 2,60 Kč. Já jsem byl vychován s 8 sourozenci na 3 ha půdy a kdyby byl náš tatík jenom takhle hospodařil, myslím, že bychom všichni byli zmrzli do měsíce po narození. Státní lesy a statky měly dát 2,60 Kč a místo toho stát z veřejných prostředků musí na ně dopláceti 14 ½ mil. Kč. Už jsem to nazval, že je to vyložené raubířství. Každý jiný hospodář, kdyby měl děti, tak by jeho strýc nebo žena na něj hodila sekvestraci a soud by ji přiznal. Kdyby neměl děti, tedy každý rozumný starosta by běžel, aby se zabezpečilo na jeho majetku 30.000 až 40.000 Kč, aby ke stáru nepřišel obci na obtíž. A zde je hospodaření s veřejnými prostředky, které jsou majetkem všech, 9 miliónů Čechů, tří miliónů Němců, 1 mil. Maďarů, ¾ miliónu Rusínů, zkrátka majetkem všech, a takovýmto způsobem se hospodaří. (Sen. Rejmon: To je důkaz, že hospodaření v zemědělství nesnese břemen, která se mu ukládají!) To je důkaz vzorné nehospodárnosti, pane kolego. Divím se tomu, jsem také zemědělec, vychoval jsem také na svém hospodářství 9 dětí, neměly hlad, byly ošaceny a chodily všechny do školy. A my vidíme, jak v pravém slova smyslu se zde vzorně hospodaří. Pan kolega zde mluvil o komposesorátech, které mají od státu půjčeno 33 miliónů Kč. Kolik daly komposesoráty úroků? V účetní uzávěrce je, že Stoupal v tom svém vzorném syndikátě má ze státních prostředků, od státních lesů a statků 25,900.000 Kč, ale je tam také ve zprávě, poněvadž syndikát nevyplácel r. 1935 žádnou dividendu, bude ji vypláceti až r. 1936 a proto prý neprojevuje se žádná platba z těchto vložených 25,900.000 Kč. Člověk vidí hospodaření na těch státních statcích a lesích na Židlochovsku, kde jsem za posledních 3 měsíců byl nejméně čtyřikrát, vidí tu půdu chráněnou před živelními pohromami, kterou má pronajatu syndikát za 0,5 metrického centu pšenice za měřici, kdežto každý rolník povídá, že by dal i přes metrický cent, mnohý měl by na tom založenou existenci, poněvadž dnes je statisíce lidí, kteří se nemohou zařaditi následkem racionalizace do výrobního procesu. Vidíme, že mnohý, kdyby měl pronajat 1 ha této půdy, by z toho měl brambory, mohl by tam chovati nějaké srstnaté nebo pernaté zvíře, čímž by se mu značně ulevilo. Kdybychom počítali v r. 1935 z těch 26 mil. Kč jenom 6%-ní úrok, je to hezká sumička. Tyto úroky se nezaplatí, a velkostatek "Diváky" za 2 mil. Kč je v kapse - opakuji - jenom tím, že se nezaplatily a neplatí státním lesům a statkům úroky z vkladů, které by každý musil zaplatiti.

To je hospodaření? Myslím, že kdyby tak hospodařila kterákoli záložna nebo spořitelna a přišla do krachu a řádný soudce ji vzal za uši, musí vedoucí odsouditi buď za to, že se nesnažili všemi prostředky vytáhnouti platbu, která byla nutná z těch 26 mil. Kč, nebo že byli vinní, že nehospodařili podle pravidel. Co se děje ve státních lesích a statcích, není omluvitelné. R. 1934 byl také deficit 7 mil. Kč, ale r. 1935 se vyplatilo o 13 mil. Kč méně na mzdách, prodalo se o 42.000 q obilí více než r. 1934 a deficit místo co by byl menší nebo žádný, je dvakráte tak velký jako r. 1934. To není vůbec omluvitelné a kdybyste na základě toho chtěli učit hospodařit kteréhokoli rolníka, máte po rolnickém stavu v nejbližší době.

Účetní uzávěrka přináší také obraz o dávce z majetku. Já jsem o tom asi před 6 lety mluvil. Tehdy nám vysvětloval prezident kontrolního úřadu dr. Körner, že dávka z majetku byla nám nadiktována ve Versaillích - poněvadž jsem náhodou v komisi pro kontrolu dávky z majetku, kde je 16 poslanců a 8 senátorů, vím o tom - abychom zaplatili mezinárodním kapitalistům 9 miliard dluhů ze starého Rakouska. Zde vidíte tu kapitalistickou solidaritu. Staré Rakousko, když šlo do války, mělo 14 miliard dluhů. My jsme 1/5 starého Rakouska - máme 140.000 km, staré Rakousko mělo s Bosnou a Hercegovinou 700.000 - čili na nás mělo připadnouti 2.400 mil. předválečného dluhu, ostatní vydalo Rakousko na boj proti Francii a Anglii. Anglie s Francií zvítězili, ale nechtěly, aby kapitalisté byli zkráceni, proto nám nadiktovaly 9 miliard a na to byla určena dávka z majetku. Já jsem se ptal finančních úřadů, kolik zaplatily na dávce z majetku ti, kteří ve válce nejvíce získali, kolik zaplatil zlínský Baťa. Myslím, že jako člen komise pro kontrolu dávky z majetku mám na to právo. Baťa šel do války s jedním miliónem a z války vyšel se 400 milióny. Revizní komise ministerstva financí kontrolovala 7 měsíců, kolik Baťa zaplatil, a předseda komise pan rada Jirák zažádal ministerstvo financí o penzionování. Ministerstvo ho penzionovalo a on zůstal u firmy Baťa jako daňový poradce s 10.000 Kč měsíčního platu. Veřejnost se dosud nedověděla, že by firma Baťa byla zaplatila jediný haléř na dávce z majetku. Za r. 1935 zaplatila všech daní 120 mil. Kč, což ukazuje, že měla dvojnásobný čistý zisk, a to je ve všech novinách. Není to podezřelé? Kdyby byl zaplatil 100 mil. Kč dávky z majetku, t. j. podle zákona 25% z tak velikého vzestupu jmění, předpokládám, že by to bylo také v novinách. Ale nemůžeme se o tom dovědět ani my členové komise pro kontrolu státního dluhu a dávky z majetku. Chudáci, malí domkáři zaplatili, ale nezaplatili ti, kteří měli povinnost zaplatit, poněvadž přes válku nejen nic neriskovali na frontách, nýbrž ještě vydělávali těžké milióny. (Sen. Rejmon: To mluvíš jednou pravdu Mikulíčku!) Přece jednou? Sláva!

Vážení pánové, vláda hospodařila tak, jak v žádném správném hospodářství se hospodařit nemá a nesmí, nemá-li dojíti ke krachu. Hospodařila tak na účet poplatnictva. Již tu bylo několikrát dokázáno, kdo plní státní pokladnu, že ani 1/8 se neplatí do státní pokladny ze zisků bez práce a 7/8 platí do státní pokladny ti, kteří pracují. A co vláda dává těm, kteří pracují, za to, že vydržují její aparát? Prosím, musil jsem podat několik odvolání, jako zvolený člen zákonodárného sboru, proti rozhodnutí okresního úřadu, že mně okresní úředník v Hustopeči zakazuje schůze a zakazuje je hloupě. Vesnice je vzdálena od okresního města 2 hodiny cesty, a druhá, na druhé straně, 1,5 hod. cesty, a stejný důvod se uvádí v obou případech: "Poněvadž vzhledem k oznámenému programu a okresnímu úřadu známému politickému rozvrstvení obyvatelstva byl by klid a pořádek porušen, zakazuji vám tuto schůzi." No, představte si, prosím vás, pánové! Ústavou je zaručena svoboda přesvědčení a okresní hejtman pan Drábek, statkář - přirozeně zelený čtyřlístek v titulu - až tehdy povolí na Hustopečsku schůze, až nebude politického rozvrstvení na tom jeho okrese, čili až tam budou čeští SS a všichni ostatní budou v koncentráku! Už je měsíc od té doby, co jsem podal odvolání k zemskému úřadu proti zákazu těchto schůzí se žádostí, aby se příště aspoň taktně postupovalo, poněvadž do odvolání nemohu napsat, aby se postupovalo chytřeji. Žádné vyrozumění.

Tento týden u Židlochovic, letního sídla prezidenta státu, v obci Přibicích - 450 čísel - tentýž hejtman schůzi povolí, ale ve Velkých Němčicích, kde je na zbytkovém statku velkostatkář Kutan, v sobotu se stejným programem, se stejným referátem schůzi nepovolí, poněvadž by byl ohrožen klid a pořádek! V Židlochovicích, bezprostředně vedle zámku, v němž bývá první úředník tohoto státu, není ohrožen klid a pořádek, ale když přijde opoziční senátor s programem: Hospodářská a politická situace tam, kde sedí na statku zbytkový statkář, tam jest ohrožen klid a pořádek! Prosím vás, to že jsou doktoři práv? Toto? Myslím, že poslední zvoník a svíčková bába by to také tak podle nějaké předlohy jako "Kladivo čarodějnic", které se četlo místo bible kralické, odůvodnili. (Výkřiky sen. Rejmona.) Já pana Drábka neznám, on mne nezná také, ale to přece není odůvodnění doktora práv, který musí vědět, že právo je tak majetkem jako kabát nebo barák, a opačně. A ten kabát jsem si získal s menším rizikem než právo, když jsme je třeba r. 1905 vybojovali za cenu ztráty zdraví a života! Kdyby to řekla obyčejná svíčková bába, bylo by to na místě, ale právník má přece znát, co je právo a nesmí o tom tak nešikovně rozhodovat.