Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 114 členů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 201) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 338).

2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 253), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 14. června 1935, podepsaná v Praze dne 15. června 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. června 1936, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 333).

3. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I);

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II);

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II);

d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 15 hod. 21 min.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. dr Budayovi, Kianičkovi, Kostkovi, dr Mederlymu, Zemanovi, Zmrhalovi; dodatečně na schůze dne 21. a 22. ledna 1937 sen. Bergmanovi; na dnes a zítra sen. Dytrychovi, Enhuberovi, dr Krčmérymu, Stodolovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla dána zdravotní dovolená sen. dr Polyákovi do 15 března t. r.

Návrhy tisky 367 až 369 - přikázány výboru iniciativnímu.

Odpovědi tisky 370, 373/1 až 373/10, 374/1 až 374/10, 375/1 až 375/13.

Vládní návrhy: tisk 371 - přikázán výboru ústavně-právnímu, tisk 377 - přikázán výboru techn.-dopravnímu, a oběma výborům uloženo podati zprávy o těchto vládních návrzích ve lhůtě co nejkratší.

Interpelace tisk 372/1 až 372/4. Těsnopisecké zprávy o 50., 55. a 56. schůzi senátu N.S.R.Čs.

Zápisy o 53. a 54. schůzi senátu N.S.R.čs.

o 55. a 56. schůzi senátu schváleny byly podle §u 72 jedn. řádu.

Zprávy tisk 365, 366.

ve schůzi konané dne 21. ledna 1937 přikázány návrhy výborům:

rozpočtovému a soc.-politickému tisky 294, 307, 350,

národohospodářskému a rozpočtovému tisky306,321,

ústavně-právnímu a soc.-politickému tisk318,.

techn.-dopravnímu tisk319,

národohospodářskému a živn.obchodnímu tisk 320.

Výboru imunitnímu žádost okr. soudu v Plzni za souhlas k trest. stíhání sen. inž. Wintra pro přestupek urážky na cti (č. 4509).

Výboru. rozpočtovému vládní nařízení ze dne 22. ledna 1937 o mimořádném dobropisu z plateb vykonaných v r. 1937 na přímé daně s přirážkami (č. 4538).

Výborům národohospodářskému a ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 29. ledna 1937,

kterým se znovu částečně mění vládní nařízení ze dne 31. března 1936, č. 76 Sb. z. a n., o zemědělském vyrovnacím řízení (č. 4572),

kterým se znovu částečně mění vládní nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 250 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci (č. 4573).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpravodajem je pan sen. Riedl. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte!

Naše volební řády do všech zastupitelských sborů jsou vybudovány na podkladě nejširší demokracie. Právo kandidovati je vázáno toliko některými formálními předpisy, jako na př. podpisem kandidátní listiny určitým počtem voličů.

Tato snadnost, podávati kandidátní listiny, způsobila, že při volbách do obecních zastupitelstev byly podávány kandidátní listiny některými volebními skupinami lehkovážně, nepromyšleně a v počtu skutečně úctyhodném. Upozorňuji, že na př. při posledních volbách do obcí bylo podáno v Chustu 37 kandidátních listin při 12.000 obyvatelů, ve Strabičově, kde je 2.000 obyvatelů, byly podány 22 kandidátní listiny. Leckde postup některých volebních skupin budil dojem, že se neposuzuje volební akt vážně a svědomitě, jak toto právo občanů vyžaduje. Byly obce, kde některé volební skupiny nejenže nedosáhly volebního čísla, nýbrž nesoustředily na sebe ani tolik hlasů, kolik podpisů bylo třeba, aby mohla býti kandidátní listina podána. To jsou zjevy zajisté více než povážlivé.

Při volbách do Národního shromáždění i při volbách do zemských a okresních zastupitelstev se tento zjev nevyskytuje. Vyplývá z toho, že důvod lehkovážného postupu při volbách do obecních zastupitelstev nutno hledati v rozdílném ustanovení volebních řádů do Národního shromáždění a zemských i okresních zastupitelstev na straně jedné a řádu volení do obcí na straně druhé. Rozdíl je v tom, že při volbách do Národního shromáždění volební strany hradí z poloviny náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin a že strana, která nedosáhla v žádném volebním kraji mandátu, hradí celý tento náklad. Obdobně je tomu při volbách do zemských a okresních zastupitelstev. Při volbách do obecních zastupitelstev naproti tomu rozmnožuje obec kandidátní listiny cele na svůj náklad.

Poněvadž se hořejší ustanovení při volbách do Národního shromáždění i do zemských a okresních zastupitelstev osvědčilo, navrhuje se změna řádu volení v obcích v ten smysl, aby i tu volební skupina, která nedosáhne mandátu, nahradila obci náklad na rozmnožení své kandidátní listiny. Ručí za tento náklad rukou společnou a nerozdílnou kandidáti, zmocněnec a jeho náhradník i voliči, kteří kandidátní listinu podepsali.

Původní vládní návrh měl ještě ustanovení, kterým byl dohlédací úřad zmocněn, aby ve výjimečných případech náhradu prominul. Posl. sněmovna nepřijala toto ustanovení v úvaze, že není právné, aby zákon přiznával správním úřadům právo, aby podle své volné úvahy mohly činiti opatření, která by snadno mohla uvésti v pochybnost úmysl zákonodárcův a celý smysl zákona.

Ačkoliv toto stanovisko posl. sněmovny nutno úplně sdíleti, přece jen není možno uzavírati se přesvědčení, že budou případy, kdy veřejný zájem bude vyžadovati, aby byla postavena kandidátní listina, která pak nedosáhne mandátu a zůstane toliko kandidátní listinou sčítací. Účelem nového zákona je, vymýtiti kandidátky vyvolané lehkomyslně a zájmy úzce místními nebo osobními, zkrátka postaviti akt volební i při volbách do obcí na vyšší stupeň, aby i tyto volby byly posuzovány s širšího hlediska zájmů obecních. Není na místě, aby byly stejně posuzovány volební skupiny, které při volbách do Národního shromáždění se osvědčily jako nositelky určitého světového názoru, který v republice zakotvil tak, že dosáhl zastoupení v některém ze zákonodárných sborů, stejně jako ani skupiny, které ani v omezeném rajonu místní obce nedosáhly mandátu, patrně proto, že šlo buď o lehkomyslnost, neodpovědnost, místní zlovůli, ne-li dokonce o zřejmou nevážnost, která dala takové volební skupině vzniknout.

Ústavně-právní výbor vycházeje z tohoto přesvědčení navrhuje slavnému senátu, aby usnesení posl. sněmovny doplnil v čl. I novým odst. 4 tohoto znění:

"(4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na volební skupiny (strany), které v posledních volbách do některé sněmovny Národního shromáždění republiky Československé dosáhly v ní zastoupení:"

Ústavně-právní výbor pojednal také o resolucích, na kterých se usnesla posl. sněmovna, přijal je za své, a pokud jde o žádanou novelizaci zákona o stálých voličských seznamech, doplnil resoluci posl. sněmovny požadavkem, aby byla připuštěna reklamace ještě v době předvolební a aby veřejní zaměstnanci a členové jejich rodin mohli vykonávati své volební právo tam, kde mají v den volby své trvalé bydliště.

Ústavně-právní výbor doporučuje slavnému senátu, aby schválil také tyto dvě resoluce tak, jak jsou otištěny v senátním tisku 338. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo přihlášenému řečníku, panu kol. Füssymu.

Sen. Füssy (maďarsky): Vážený senát!

Návrh o zmene volebného poriadku do obcí v celku schvaľujem. Čo sa dialo pri posledných voľbách do obcí, to bolo už opravdu nevážnosťou; vo veľa obciach bol podaný značne väčší počet kandidátnych listín, než koľko členov bolo volené do zastupiteľského sboru. A tieto listiny mohli podávať samozvanci len tak, že požiadali svojich priateľov, príbuzných a známych o podpisy doporučovacie. Na koniec takáto kandidátka nedostala ani toľko hlasov, koľkými podpisy bola doporučená, tj. i podpisovatelia kandidátky hlasovali na stranu inú.

Musím-li tu konštatovať akýsi nedostatok, tu to môže byť len to, že pozmeňujeme iba veľmi nepatrné detaily volebného poriadku do obcí a nepozmeňujeme všetko to, čo volá po náprave. Je palčivá zvlášte reforma zákonných ustanovení o stálom sozname voličov do obcí, lebo veď dnešná prax je pre obce veľmi nákladná a pri tom špatná, keďže nezabezpečuje náležite volebné právo všetkým k hlasovaniu oprávneným osobám, lež predpisuje zdlhavé reklamačné pokračovanie.

Pri tejto príležitosti chcem niekoľko slovami reflektovať na prednášku pána ministra spravedlnosti dr Dérera, konanú na nedeľnej slávnosti robotníckej akademie v Bratislave "o historickom úkole Maďarstva v Československu", ktorá prednáška svojím obsahom určite prekročila rámec a vybočila z medzí slávností desaťročného jubilea sjednotenia Českosovenských a maďarských sociálne demokratických strán v Československu.

Zasluhuje si pozornosti i doba, v ktorej odznela reč pána ministra dr Dérera. V Prahe pán predseda vlády usiluje o smier česko-nemecký a podľa vládneho programu po tomto smirere majú nasledovať vyjednávania stran vyrovnania slovenskomaďarského. Čo do vyjednávaní česko-nemeckých sme toho názoru, že rozhovory s nemeckými vládnymi stranami nemôžu priniesť to žiaducné vnútorné smierenie, i keby došlo k zovňajšiemu mieru vo forme nejakej listiny alebo adminstratívneho opatrenia. Podľa môjho individuálneho názoru prednáška pána ministra Dérera zahatila cestu i k tomuto zovňajšiemu smiereniu slovensko-maďarskému, lebo kto si prečítal bratislavskú reč pána ministra, môže povedať len to, že u československej vlády niet porozumenia pre otázky maďarskej národnej menšiny.

Pán minister spravedlnosti činí retrošpekciu do historickej minulosti maďarského národa. Dejiny sú učiteľkou života a musíme sa z nich učiť. Veľmi správne. Avšak dejiny sú tiéž zrkadlom života. V živote však sú krásne a milé veci a udalosti, a sú v ňom i deje ťažké a nepríjemné. Rovnako tak je tomu i v živote človeka. Človek sa s príbuznými, súsedmi rozvadí a potom sa s nimi zas smieri. A teraz tato zrkadho živoba, je-li úplne čisté, ukáže nám príjemné a krásne udalosti odohravšie sa po dobu storočí, avšak ukáže nám i deje tie, na ktoré si. ani národ a po prípade ani jednotlivec nerad spomína.

Chcem-li sa smieriť so súsedom, s ktorým som v hneve, nesmiem sa k nemu približovať tak, že mu budem vytýkať hriechy a poklesky jeho otca, a deda, lež musím hľadať to, čo tie dve rodiny za starodávna spojovalo a držalo pohromade. Pán minister Dérer, posudzujúc jeho reč s tohoto hľadiska, videl storočné dejiny maďarského národa vo veľmi krivom zrkadle, v ktorom videl prípadné chyby zväčšené a zkreslené a príjemné vzťahy medzi maďarským a slovenským a maďarským a českým národom proste nevidel. Nie je mojím úkolom dopodrobna vyvracať historickú časť prednášky pána ministra, to by bolo zbytočné; stačí opätovne konštatovať, že jeho historické zrkadlo premieta nám udalosti v marxistickom svetovom nazeraní a nezná nič o spoločných vzťahoch česko-maďarských bojov za slobodu; zaamlčuje, že pýcha Čechov, Komenský, tento učiteľ národov, našiel po celé roky svoj domov na dvore maďarského "feudálneho" magnáta, keď musel zo svojej vlasti prchať.

Pán minister čerpá maďarské dejiny z diel českých historikov. Vážim si českej historickej vedy, chcem li sa však prehlbiť do dejin anglických, tu nepoužijem za pramene českých historických kníh, a chcem-li študovať dejiny maďarské, tu, rieknem to otvorene, nepôjdem k Macúnkovi - i keby sedel na dvoch katedrách naraz - kým tu budú historickí učenci maďarskí. Je ťažko chápať, čo chcel pán minister vyvodiť zdôrazňovaním toho, že veľké Maďarsko existovalo vlastne len 50 rokov v posledných štyroch storočiach. Zda chcel tuná pochybovať o historických právach alebo či chcel tým vyvracať? Či nemyslí, že táto ľahká zbraň môže byť obrátená i proti nemu a jeho národu? Alebo či pán minister spolu s profesorom Macúnkom pokladá za hanbu to, že turecký výboj zastavil sa práve na tele maďarského štátu a že maďarský národ práve preto nemohol získať tej západnej kultury, ktorú získal národ český?

Pán minister konečne nemohol si zo svajích historických študií pripamätovať ani jediný prípad, kde by bol mohol tiahnuť paralelu medzi snahami maďarského a českého národa po samostatnosti, čo sa týče Habsburkov a Viedne, ktoréžto snahy po slobode majú na strane obidvoch národov svojich mučedníkov.

Toto historické krivé zrkadlo potreboval však pán minister k tomu, aby Maďarom v Československu dokázal, že maďarstvo v Československej republike má rajský osud. Pán minister nebral v úvahu to, že prijde-li ku mne človek, ktorý je so mnou vo hneve alebo s ktorým nemluvím, s tým, že hanobí pamiatku môjho otca a deda, tu že sa ja od neho odvrátim. Za účelom posvietenia na rajský osud maďarstva v Českoslovenvsku zmienim sa len o jednej veci, a to je volebný zákon, abych zostal u veci. V posledných voľbách do parlamentu vyžadovalo sa na jeden mandát v okrese novozámeckom s maďarskou väčšinou 33.325 hlasov, v okrese košickom 31.262 hlasov, avšak v Turč. Sv. Martine stačilo 24.000 hlasov a v Prahe 25.000 hlasov. Táto stinná stránka výkladnej demokracie ešte ani dnes nezmizela a ani len zmienku neslyšíme o tom, ako bude tu urobená náprava. Je nepravda, že táto chyba sa v druhom a treťom skrutiniu spraví, lebo keby sa maďarskej menšine meraly mandáty stejnou mierou, ako stranám českóslovenským, tu by na hlasy kandidátky mojej strany muselo pripadnúť plných 11 poslaneckých mandátov.

Opakujem, nechcem sa podrobne zabývať s historickými omylami rozsiahlej reči pána ministra Dérera, lebo už i dosiaľ uvedené vývody dostatočne dokazujú, že celá táto reč vôbec nenapomohla smiereniu národa československého s maďarskou národnou menšinou a - pokiaľ to sám zo svojich citov môžem konštatovať - ani sblíženiu s našim materským štátom. Čomu poslúžila táto reč? I to poviem.

U nás už opätovne odznela námietka proti tak zv. Maďarom "medzi štyrma očima", t. j. proti tým, ktorí len medzi štyrma očima, za rozhovoru bijú sa v prsá, akí sú vraj oni dobrí Maďari, ale ako ráčite vedeť, starosť o živobytie, o koncesiu a iné podobné veci nedovoluje, aby sa i na verejnom fóre priznávali za Maďarov. S hľadiska maďarsko-národného musí byť toto ich chovanie odsúdené, avšak i takíto jednotlivci sú cennejší pre maďarský národ, než tí, ktorí interne nie sú Maďari, avšak svojím maďarstvom sa pochľubujú, svojím maďarstvom si dobývajú existencií a zpravidla veľmi dobrých existencií, lebo týmto osobám je veľmi ťažko chodiť po menšinovej kalvárii. A týchto viechových Maďarov stavia československý agrarizmus a československá sociálna demokracia ako úderníkov. Títo úderníci potrebovali akúsi duševnú muníciu a túto municiu im dodal pán minister spravedlnosti vo svojej bratislavskej prednáške.

Klaniam sa vede pána ministra spravedlnosti, vážim si jeho poctivého československého národného presvedčenia, avšak pán minister nech sa nenahnevá ani na mňa ani na veľkú masu maďarskej menšiny, že my nežiadame si lekcie z maďarského národného cítenia ani od československého ministra, ani od osôb, ktoré sa priznávajú k aktivizmu, mluvia maďarsky, ale cítia československy, ktoré na pr. spolu s nemeckými aktivistami nemôžu byť ani v jeden deň ani na jednom mieste vyslovené. Lebo veď nemecké aktivistické strany, ač veľmi ťažko snášajú následky svojej katastrofálnej politiky, aspoň si zachovaly svoju politickú stranickú nezávislosť, avšak maďarskí "aktivisti" sú ibe vlečkou strán československých.

Koncom svojej bratislavskej reči povedal pán minister zvýšeným hlasom, že ničoho iného si nepraje, než toho, aby mohol žiť v miere s Maďarskom, a že i jeho záujmom je, aby jeho súsedom bolo šťastné Maďarsko. Nuže, za to sa budeme modliť i my, avšak domnievam sa, že budeme sa museť modliť veľmi dlho, obzvlášte pre prvé dve tretiny reči pána ministra.

Čo sa konečne týka liečenia boľavých rán maďarskej menšiny v Československu, tu si myslím, že liečivé mazadlo čiste sociálne demokratické sotva tu postačí; a po tejto stránke ani bratislavský prejav nepriniesol nejakú zmenu v liečebných prostriedkoch.

My našou menšinovou politikou nechceme boľavé rany rozdrásať, lež liečiť. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Liehm.

Sen. Liehm (německy): Slavný senáte!

Vládní návrh na doplnění volebního řádu do obcí v ten smysl, aby příště strany, které při volbě do obcí nedosáhly žádného mandátu, byly povinny platiti náklad za hlasovací lístky, neměla by vlastně podávati demokratická vláda, neboť tím mají býti volební skupiny odvráceny od účastenství při volbách, poněvadž pak snad se jim uloží platiti náklady za hlasovací lístky, jež silnější volební strany platiti nemusejí. Návrh ovšem vyhovuje duchu naší obvyklé demokracie, která kandidování do parlamentu přece již od počátku činila závislým od toho, zdali strana může platiti příspěvek na náklad za hlasovací lístky. Nad to ohroženy jsou kandidující skupiny také tím, že musí zaplatiti celý náklad za rozmnožování hlasovacích lístků, zůstanou-li bez mandátu. Tato ustanovení pociťována byla vždy jako ochranná opatření pro staré a velké strany, aby chráněny byly před konkurencí mladých, nových, na počátku namnoze finančně slabých voličských skupin. Stejný účel mají přece také plniti ustanovení, která určují minimální počet hlasů, resp. dosažení mandátu jako předpoklad pro plné zhodnocení dosažených hlasů při rozdílení mandátů. Při posledních volbách projevila ovšem tato ustanovení svůj účinek také proti oslabené německé vládní straně a proto zajisté učiněna byla v doplňku vládního návrhu opatření na ochranu malých vládních stran. Podle doplňujícího návrhu senátního výboru nemají být místní obecní volební strany, jejichž volební skupina je zastoupena v parlamentě, přibírány k placení hlasovacích lístků, jestliže v obci nedosáhly mandátu.