Těmito ustanoveními nabývá osnova zákona podstatně jiné povahy. V parlamentě zastoupeným stranám dostává se výhody oproti ryze místním anebo novým stranám, v parlamentě dosud nezastoupeným. To odporuje zásadě rovnosti před zákonem.

Hlasovali jsme v posl. sněmovně pro vládní návrh, a to především z ohledu k obcím, kterým měly býti odňaty náklady za svévolné vystupování místních volebních skupin, vznikající často z ryze osobní potřeby uplatňování. Mělo se tím také zabrániti tříštění obce v menší místní volební skupiny, jež práci v obecním zastupitelstvu ztěžovaly.

Ale doplňovacím návrhem senátního výboru se tyto malé výhody vládního návrhu podstatně omezují, ba v místě často již bezvýznamné skupiny stran v parlamentě zastoupených se zde přímo vybízejí, aby ještě jednou kandidovaly, poněvadž pro ně není zde trestní sankce placení nákladů za volební lístky v případě, nedosáhnou-li žádného mandátu. Na druhé straně potřebují místní volební skupiny příště kandidovati již jen pod titulem strany v parlamentě zastoupené a nemusejí se již obávati, že nedosáhnou-li mandátu, budou musit nahraditi náklady za hlasovací lístky.

Že vládní strany chtějí svým malým přívěskům usnadniti pokud možno kandidování v obecním zastupitelstvu, lze ještě pochopiti. Ale přehlédly při tom, že stejné výhody zabezpečují komunistům, kteří v mnohých obcích nemají vyhlídky dosáhnouti mandátu a kteří se nyní doplňujícím návrhem senátního výboru musí cítiti rovněž povzbuzeni kandidovati všude bez ohledu na to, mají-li naději dosáhnouti mandátu či nikoli.

Z toho vysvítá, že se smysl vládního návrhu doplňkem senátu tak mění, že svůj vlastní účel plniti může již jen měrou velmi omezenou. Musíme však také, zastávajíce se myšlenky rovnosti před zákonem, odepříti svůj souhlas s návrhem na doplnění.

Musíme však také příležitosti, kdy se radíme a usnášíme o otázce voleb do obcí, použíti k tomu, abychom poukázali na několik s tím souvisících zásadních otázek. Pan předseda vlády Hodža ubezpečoval ve své rozhlasové řeči ze 24. ledna pozorně naslouchající obyvatelstvo: "Ústava nesmí poklesnouti na cár papíru." Ústava státu, tento první a nejdůležitější zákon, kterému se každý státní občan bez výjimky, každé hodnosti a každého postavení, od nejmenšího muže až nahoru k nejvyššímu hodnostáři státu v bezpodmínečné oddanosti má podrobiti, ústava, které dbáti slavnostním způsobem sliboval jak pan president Osvoboditel, tak také nynější pan president státu, ta má zůstati železným zákonem. Tento nejdůležitější a nejvyšší zákon státu, ústava, jejímuž ocenění platila varovná slova pana předsedy vlády, stanoví ve svém prvním paragrafu: Všechna moc pochází z lidu.

Nejvyšší moc a nejvyšší vůle ve státě má panovati. Vláda lidu je německým označením pro demokracii. Československá republika je demokratickou republikou. Slýcháme toto důrazné konstatování neustále znovu. Naše demokracie je prý nejdemokratičtější vůbec, nejlepší nynější demokracie.

Poněvadž nyní všichni na území státu bydlící a státu náležející lidé nemohou vesměs své vlastní věci spravovati, vládnouti, musí podle demokratických zásad býti vybrán menší počet státních příslušníků v určitých dobách volnou, tajnou volbou jako důvěrníci a vykonavatelé vůle lidu, kteří zase mezi sebou volí nejzpůsobilejší v ještě menším počtu, a tak odstupňovaně až do nejvyššího vrcholu určují správce státu a vládu. Všichni tito lidem stanovení vykonavatelé vůle zůstávají stále podrobeni kontrole lidu samého a dojde-li k neshodě s vůlí lidu, může je lid kdykoli z jejich úřadu odvolati. Na základě těchto jen několika slovy naznačených zásad demokracie mají býti do parlamentu, zemského zastupitelstva, okresního zastupitelstva a obecního zastupitelstva, zkrátka do všech veřejnoprávních korporací vysíláni nositelé důvěry lidu volbami.

Jak to nyní ve skutečnosti vypadá s naší demokracií, s domnělým vzorem svobodné demokracie? Jak je tomu s úctou k projevu vůle lidu při tvoření veřejných korporací? Což neukázaly volby v květnu 1935 celému světu, že obecní zastupitelstva ve svém nynějším složení v německých obcích již nikterak neodpovídají vůli lidu? Byl zde ještě během volebního období r. 1933 názor, že nutno zvýšiti volební období obecních zastupitelstev na 6 roků, mandáty obecních zastupitelstev byly bez dotázání lidu jednoduše prodlouženy o 2 roky. Ale nikoli snad jen zvolených zástupců obecních. Neboť ve velmi mnohých německých obcích zasedají dnes přece na místě kdysi svobodně zvolených zástupců lidu jmenovaní zástupci jiných stran, jejichž přívrženců v lidu od té doby ještě více ubylo. Kdyby se demokracie, o které se tolik mluví, brala skutečně vážně, pak by byly musily býti již před rokem provedeny nové volby v těchto obcích, ve kterých obecní zastupitelstvo již neodpovídá vůli obyvatelstva. Zkrácení volebního období je v tomto případě příkazem pravé demokracie, neboť složení veřejných korporací má se netoliko v době volby, nýbrž také v následujícím čase shodovati s vůlí obyvatelstva, tak jako se přece také parlament posílá předčasně domů, má-li se za to, že ve svém složení již není projevem vůle lidu.

Musíme tedy v této souvislosti vznášeti zase svůj starý požadavek, aby se bezodkladně provedly nové volby ve všech obcích, ve kterých se složení obecního zastupitelstva již neshoduje se silou stran. Samozřejmě žádáme také nové volby pro všechny obce, ve kterých volební období již uplynulo a zastupitelstva stále ještě proti právu úřadují. Žádáme nové volby ve všech obcích, ve kterých na místě obecního zastupitelstva úřadují vládní komisaři anebo správní komise, ježto zákon výslovně vyžaduje vypsání nových voleb do 6 týdnů. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Staly se pokusy toto místo v zákoně vykládati tak, že zákon žádá jen vypsání nových voleb do 6 týdnů, nestanoví však, do které doby je třeba volbu provésti. Musíme takovéto umělecké kousky byrokratických výkladů rozhodně odmítnouti. Smysl zákona je naprosto jasný a zřetelný. Nejvyšší správní soud ve svých nálezech mnohokráte projevil, že ve vládních komisařích a správních komisích spatřuje jen zařízení, které má trvati jen krátkou dobu, a že zvolené zastupitelstvo v době co nejkratší má zase vstoupiti v platnost. K tomu však je také potřebí provésti nové volby, jak toho zákon vyžaduje, při nejmenším však dlužno ve všech případech vypsati nové volby, tedy do 6 týdnů po rozpuštění obecního zastupitelstva výslovně stanoviti, kterého dne se má konati nová volba obecního zastupitelstva. Žádá-li se od státního občana zachovávání zákonů, musí vláda sama předcházeti dobrým příkladem a sama zachovávati zákony. Nesmí vyumělkovanými výklady obcházeti zachovávání tak jasných ustanovení. Je však také příkazem pravé demokracie zkoumati volbami vůli lidu a svěřovati správu obecní těm lidem, kterým obyvatelstvo dalo svůj hlas.

Zvláštní druh naší demokracie, která stojí pod příliš silným vlivem byrokracie, nepomýšlí ovšem, jak před několika týdny i české vládní strany zjistily, na to, aby se dbalo pravých demokratických zásad v samosprávě. Naše byrokracie pomýšlí spíše na to, zevšeobecniti a zvěčniti zařízení vládních komisařů v německých obcích. Obrana státu, péče o bezpečnost státu béře se za záminku odstraniti obecní samosprávu a vlastní plné moci vložiti do rukou vládních orgánů, v obci cizích. Pravíme s českými stranami, že platná ustanovení a možnosti zabezpečiti účely obrany státu v samosprávě naprosto postačují a že každý další zásah do beztak omezeného práva samosprávy musíme co nejrozhodněji potírati, že především neopomeneme světovou veřejnost upozorniti na to, jak to zde u nás vpravdě vypadá s demokracií, s tou demokracií, která samosprávu zemí a okresů, kterou ve starém monarchistickém, jako policejní stát dosti často kaceřovaném Rakousku měly v nejširší míře, proměnila ve zdánlivou samosprávu, která si již na příklad nesmí voliti své předsedy, nýbrž která má za předsedy vládní úředníky vybavené veškerou plnou mocí. Může přece okresní hejtman zastaviti jemu nepříjemné usnesení okresního výboru a přenésti rozhodnutí na zemský úřad. Při tom může vláda právem jmenování vykonávati vliv na složení okresního zastupitelstva, a to tak, že se složení zvoleného zastupitelstva od základu změní. Lidem zvolené většiny promění se jednoduše v menšiny, jak to ukazuje příklad posledních jmenování. Ve 40 okresních zastupitelstvech měla sudetskoněmecká strana volbami většinu. Po provedeném jmenování měla již jen tři okresní zastupitelstva sudetskoněmeckou většinu. Tak obsáhlou měrou zasáhla vláda, opravujíc vůli lidu. Pravá demokracie však musí respektovati vůli lidu, nikdy nesmí vůli lidu opravovati. To se má přece díti jen ve fašistických státech. Potvrzování starostů, které se r. 1933 považovalo za nutné zavésti, s konečným právem jmenování starostů, znamená další nedbání vůle obyvatelstva, porušení demokratických základních práv.

Varujeme vás před celým světem (Výkřiky komunistických senátorů.) před pokračováním na této cestě. Nezalekneme se toho, ukázati před celým světem na věci, jaké jsou, a boj za obnovu demokratických základních práv, práv samosprávy, na která jakožto národ kulturně a hospodářsky vysoko stojící máme alespoň stejný nárok jako podkarpatští Rusové, jejichž právo samosprávy dokonce je zaručeno v ústavě, s veškerou houževnatostí vésti dále, až myšlenka samosprávy a pravé demokracie v našem státě zase pronikne. Doufáme, že nás bude senát v tomto boji za pravou demokracii podporovati, aby se ústava nestala cárem papíru.

V souvislosti s tím budiž mi dovoleno učiniti několik krátkých poznámek hned k příštímu bodu denního pořádku. Dočasné obchodní úmluvy s Maďarskem dlužno více méně označiti jako provisoria, která rok od roku upravují výměnu zboží na základě určitých vzájemných kontingentů. Tato úprava obchodních poměrů s Maďarskem je naprosto neuspokojivá. Maďarsko bylo svého času jedním z nejlepších odběratelů našeho zboží. Následkem vypovězení celní a obchodní smlouvy, která pak byla nahrazena smlouvami o kontingentech, vzájemný obchodní styk mimořádně poklesl.

Nejlépe to ukazuje srovnání podle výsledků maďarské statistiky. Dovoz z Československa do Maďarska činil v milionech pengö 1929 228,6 a 1935 19,1, to je z úhrnného dovozu 21,5 % resp. 4,8 %. Vývoz z Maďarska do Československa činil v milionech pengö 1929 171,1 a 1935 20,8, to je 16,4 % resp. 4,5 % veškerého vývozu. Na naše místo nastoupilo Rakousko a Německo, jež vykazují tyto výsledky obchodu: Dovoz do Maďarska z Rakouska v milionech pengö 1929 140, 1935 75,9, t. j. 13,2 % resp. 19,1 % veškerého dovozu. Vývoz z Maďarska do Rakouska činil v milionech pengö 1929 315,6 a 1935 86,7 čili 30,4 % resp. 19 % veškerého vývozu.

Poměrně ještě lépe rozvinul se německý dovoz, a sice činil dovoz do Maďarska z Německa v milionech pengö 1929 213 a 1935 89,9, resp. 20 % a 22 % úhrnného dovozu. Vývoz z Maďarska do Německa činil v milionech pengö 1929 121 a 1935 109, čili 11,7% resp. 23,9 % úhrnného vývozu.

Dlužno vzíti v úvahu, že právě obchodní styk s Maďarskem jen tehdy zase dozná rozšíření, dojde-li k sjednání řádné obchodní smlouvy resp. obchodní úmluvy. To ovšem závisí od ústupků zemědělství, poněvadž Maďarsko je interesováno hlavně na odbytu zemědělských výrobků. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. Riedl: Nikoli.

Místopředseda Klofáč: Prosím paní a pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly)

Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle právy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, a to odchylně od předchozího usnesení posl, sněmovny tisk 201.

Budeme nyní projednávati odst. 2 pořadu:

Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Rohlena, zpravodajem za výbor zahraniční pan sen. Rýpar.

Prosím pana zpravodaje sen. Rohlenu, aby podal zprávu.

Zpravodaj sen. Rohlena: Slavný senáte!

Obchodně politický poměr mezi republikou Československou a královstvím Maďarským jest upraven obchodní dohodou ze dne 14. června 1935, jež zaručuje oběma státům v oboru celně tarifním zacházení podle doložky o nejvyšších výhodách.

Pro rok 1936 byla výměna zboží upravena obchodně-politickým jednáním, skončeným v Budapešti dne 22. prosince 1935.

Jednání bylo vedeno snahou, aby dohoda vedla k rozvoji vzájemného obchodu, a proto se vložilo do této úpravy v článku 10, že delegáti obou zemí vždy po třech měsících přezkoušejí výsledky výměn zboží a budou hledati společnou dohodu v takových opatřeních, která by vedla k zlepšení obchodních styků.

K takovému jednání došlo ve dnech 16. až 30. dubna 1936 ve Vídni. Výsledek revisního jednání splnil očekávání, přinesl namnoze zlepšení a zjednodušení postupu při výměně zboží na rok 1936, též usnadnění cizineckého ruchu a některých otázek finančního rázu.

Zvláště se ukázalo, že z důvodů celně-technických zůstaly by některé kontingenty nevyčerpány, čímž by byl brzděn náš vývoz do Maďarska a důsledkem by bylo vznikání zamrzlých pohledávek, ač podle statistik, uvedených v tisku, dospěli jsme k žádoucímu vyrovnání obchodních bilancí.

Proto nutno vítati předkládanou dodatkovou dohodu k obchodní dohodě ze dne 14. června 1935, která přispěje k vyčerpání kontingentu.

Československo poskytuje - jak je přesně uvedeno ve výborové zprávě tisk 333 o vládním návrhu zákona tisk 253 - Maďarsku celní úlevy: 1. při dovozu višní, 2. šumivých vín, 3. maďarských speciálních sýrců, 4. sušené cibule a česneku na prach rozmělněných.

Maďarsko kompensuje těmito výhodami: 1. na přírodní karlovarskou sůl, 2. na přírodní zřídelní sůl z Mariánských Lázní, 3. na skleněné knoflíky, 4. bezcelnost telegrafních tyčí, 5. bezcelnost důlních krajin, 6. na automobilové chassis a jejich rámy a s nimi spojené motory, 7. vázání přirážek na automobilové karoserie.

Národohospodářský výbor jednal o tomto vládním návrhu ve schůzi konané dne 2. července 1936 a usnesl se doporučiti plenu senátu, aby tuto dodatkovou dohodu schválil takto:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 14. června 1935, podepsanou v Praze dne 15. června 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. června 1936, č. 162 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního, p. sen. Rýparovi.

Zpravodaj sen. Rýpar: Slavný senáte!

Obchodně-politický poměr mezi republikou Československou a královstvím Maďarským jest upraven dohodou ze dne 14. června 1935 na základě jednání podle doložky o nejvyšších výhodách. Jednání o výměně zboží pro r. 1936 byla skončena v Budapešti dne 22. prosince 1935 a revisní jednání provedeno ve Vídni ve dnech 16. až 30. dubna 1936.

Dohoda má účelem zvětšiti vývoz do Maďarska a tím zabrániti vzniku zamrzlých pohledávek tím, že si obě strany poskytují celní úlevy v obchodním styku, aby kontingenty zboží mohly vždy býti vyčerpány. Dohoda tyto celní oboustranné výhody přesně vymezuje.

Dohoda má účelem vyrovnati oboustranně obchodní bilance a tím působiti k rozvoji obchodního styku.

Zahraniční výbor jednal o tomto vládním návrhu ve schůzi konané dne 5. prosince 1936 a po velmi důkladné rozpravě a po vysvětleních z ministerstva obchodu usnesl se doporučiti plenu senátu tuto dodatkovou dohodu ke schválení. (Souhlas.).

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme tedy hlasovati.

Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistoupíme k projednávání posledního odstavce pořadu, jímž je:

Jelikož nebylo možno, aby posl. sněmovna projednala uvedená usnesení senátu ve lhůtě stanovené §em 43 úst. listiny, navrhuji, aby lhůty k projednání těchto věcí prodlouženy byly o 2,5 měsíce.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje a senát prodloužil posl. sněmovně tyto lhůty dané §em-43 úst. listiny o 2,5 měsíce.

Tím vyřízen je poslední odstavec dnešního pořadu.

Do výboru zahraničního za sen. Tomáška nastuje sen. Modráček.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 11. února 1937 o 10. hod. s

1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 338).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s dodatkovou dohodou k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 14. června 1935, podepsanou v Praze dne 15. června 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. června 1936, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 333).

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 242), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou československou a republikou Uruguayskou, podepsaná v Montevideu dne 23. března 1936 (tisk 332).

Žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.