Středa 24. února 1937

Doporučuji také, aby podaný pozměňovací návrh byl zamítnut. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček. Dávám jemu slovo.

Sen. Mikulíček: Vážení pánové!

Nechci z tohoto místa připomínati, že otázka hostinských živností svého času velmi rozvířila život v parlamentě, ještě dokud jsem měl čest tam zasedat – víme, že na jednotlivé politiky z ľudové strany vytáhl pan posl. Hrušovský argument, za jaké korupční peníze opatřovali tito pánové různým lidem hostinské koncese – nýbrž chci se zmínit speciálně o tom, jak se v mém okrese opatřují hostinské koncese.

Obce rostou, v posledních 15 letech až dvojnásobně, ale poněvadž tam máme určitou firmu, která by každý obchod schvátila ráda pro sebe a má mnohdy soukromníkům, kteří třeba s velkým nákladem postavili místnosti, koncese neudělí, ale firma Baťa už má hostinských koncesí ve Zlíně, v Otrokovicích, na nádražích a jinde 5 nebo 6. (Slyšte!)

Myslím, vážení pánové, že jsme tu členové zákonodárného sboru. Není-li dovoleno číšníku, který se za 3 roky dost trudně vyučil, otevříti vlastní živnost, pak jistě firmě, která všecko kolem sebe hospodářsky požírá, by měl úřad odepříti toto právo, zvláště když žádný z hlavních akcionářů neprokáže, že by se byl 3 nebo 4 roky učil za těch těžkých podmínek, jak to vidíme u číšnického učně, a že by byl musel prodělat to, co musí prodělat číšnický pomocník, kterému úřad teprve potom koncesovanou živnost povolí.

Dovolte – scházíme se velmi zřídka – abych řekl, že dnes, včera, předevčírem a zítra odehrává se pro více než 60 rolníků na Otrokovicku pravá tragedie. Předpokládám, že pánové byli už u všech příslušných ministerstev, byla jim slíbena pomoc, ale neděje se tak. Kapitalistický žralok ve Zlíně nejen že hodlá spolknout všechny malé rybičky živnostenské. (Výkřiky.) – ano, pánové, do ohroženého území v Otrokovicích, kde bydlí tisíce dělníků, není připuštěn jediný obchodník, jediný krejčí, zkrátka živnostník žádného druhu - ale dnes už se snaží tento žralok spolknout také malé a střední rolníky.

Tento podnik, který má hlavní živnost výrobu obuvi, gumových obručí a jiných věcí, vlastní dnes už přes 20.000 měřic půdy. Psal jsem o té věci posledně v novinách, že ti, kteří dělali pozemkovou reformu, zabrali sice veškeré statky nad 1.250 měřic čili 250 ha půdy, ale opomněli vložit do zákona o pozemkové reformě ustanovení, aby ostatní činitelé, využívajíce bídy venkovského lidu a event. i krachu jednotlivých statkářů, nemohli zase hromadit pozemky v daleko větší výměře, ba 16teronásobné výměře, než jaká byla pozemkovou reformou určena k vyvlastnění. Dělá to nejen Baťa, nýbrž všichni bohatí advokáti. Připomínám jen, že z Kroměříže do Zdounek se přestěhoval dr. Dedek. Ve Zdounkách – je to malé městečko, necelých 3000 duší – a v okolí dr. Dedek tak hospodaří s rolníky, že vlastní už přes 500 měřic země a 52 baráky koupené většinou v exekuci. Firma Baťa vlastní přes 20.000 měřic půdy, ale to jí ještě nestačí. Co může a koho donutí tím, že jeho příslušníci jsou zaměstnáni u firmy, skoupí dobrovolně. Uvádím příklad rolníka Vinklera z Louk nad Dřevnicí, 3 km od Zlína. Když byl skoupen určitý komplex půdy a tento rolník nechtěl svou půdu odprodat, všichni příslušníci blízkých i vzdálených rodin byli vyhození z práce. A uvažte, jsou-li mezi nimi ženatí, zůstanou bez zaměstnání a přijdou k tomu dědečkovi – rolníku Vinklerovi je přes 60 let – a tu odehrávají se zoufalé scény, až se ten člověk poddá.

Tam, kde to nejde dobrovolným výkupem, používá se pomoci úředního vyvlastnění. Právě v pondělí, včera, dnes a zítra se odehrává taková tragedie v Otrokovicích. Mezi ohromnými komplexy půdy, které vlastní firma, má přes 60 rolníků asi 200 měřic země. Mnozí z nich jsou drobní rolníci, kteří samostatně hospodaří na 3 ha, poněvadž si mohou držet vlastní potah, ovšem hovězí. Daleko hůře ovšem je, když ten člověk má se spřahat a scházet s někým z druhé vesnice, a když může sám zapřáhat v létě ve 3 nebo 4 hodiny a vrátit se v 9, když začne pálit slunce, a jet zase až po poledni. Těm rolníkům seberou 4 až 5 měřic. Napřed se na to šlo s tím, že se to vyvlastňuje pro dráhu, poněvadž právě přes tyto rolnické pozemky – ačkoli tam má Baťa nejméně 20krát tolik pozemků, než tito rolníci, že je to ještě víc než dvacetkrát tolik – má jíti dráha. Ta dráha je už také zakreslena v regulačním plánu, který je zatím předložen ke schválení; poněvadž však jsou proti němu četné námitky, není ještě schválen. Ale najednou loňského roku zákonodárné sbory schválily zákon o obraně státu. Mluvil jsem tu už několikrát, že pan Baťa má několik vysloužilých úředníků, ba i ministerských radů a členů vyslaneckého sboru ve svých službách. Ti vyšťárali zákon o obraně státu, a když se to nedalo vyvlastniti pro dráhu, poněvadž dráha není v zájmu veřejném – dráha protíná severní trať Přerov-Břeclav a jde do ryze soukromých podniků ostnatým plotem ohražených – když se to tedy nedalo naraziti na kopyto všeužitečné, tak se užilo zákona o obraně státu, že je potřebí rozšířit letiště.

Pánové, máte jízdu vlakem zaplacenu, platíme všichni stejně. Z Prahy do Otrokovic je 5 hodin jízdy. Jděte se na to podívat. Na jižní straně se zastavělo letiště soukromými stavbami v rozměru asi 80 měřic, znemožnil se tak vzlet i přistání, a na severní straně se bere půda lidem, kteří ji nutně potřebují k samostatnému hospodaření. V pondělí jsme obešli celé letiště, v tak krásném počasí jako včera večer, brodili jsme se tam blátem 2 hodiny. Mluvil jsem s panem min. radou Nekvasilem z ministerstva veř. prací a odhadli jsme, že letiště je nejméně 1500 m dlouhé a skoro 1 km široké. Dokázal jsem panu min. radovi, že ani kbelské letiště není tak široké a dlouhé jako je toto letiště. A potvrdil to i pan min. rada, že kbelské letiště je 1200 m dlouhé a 900 m široké, ale že v Německu se už budují letiště 2000 m dlouhá a 1200 m široká. Vážení pánové, jděte tam incognito, ne abyste se ohlašovali napřed u okr. úřadu, a zeptejte se na to u rolníků. Ti vám dokáží, že letiště není na vhodném místě. Zítra ve čtvrtek to bude týden, co jsme tuto otázku vysondovali v ministerstvu nár. obrany, a tam, prosím, je mínění – poněvadž v okolí řeky Moravy jsou věčné mlhy, anebo aspoň v dvojnásob větším počtu dnů než jinde na Moravě, poněvadž řeka Morava sbírá všecky vodní toky země Moravské – že tam nebude možné vždy přistáti. Tato okolnost byla také příčinou předčasné smrti Tomáše Bati, který donutil pilota, aby vzlétl, a odborníci se dohadují, že letadlo pravděpodobně zavadilo o komín nejbližší továrny a rozbilo se. Ostatně dokáží svědci, že dvakráte tam přistálo těžké bombardovací letadlo a nemohlo se ani hnouti zpět a 6 párů koní je muselo vytahovat. Je to tím, že tamější půda je vesměs naplavena při ohromných povodních, které tam dříve před regulací bývaly, neboť např. na tom místě, kde nyní je letiště, stála při takových povodních 2 – 2,5 metru vysoko voda. Právě proto víme, že tam není pro letiště místo vhodné. A to jsme také v pondělí uplatňovali v námitkách. Nejde o nic více, než aby firma Baťa, ten ohromný žralok, který požírá všecko kol kolem, uzavřel to, co vlastní na letišti a co vlastní před letištěm. Prosím, jako tam na severní části není přístup nikomu, kdo by tam chtěl prodávat, kdo chce kupovat, může přijít každý, tak zrovna je plán uzavřít tu jižní část od nádraží, kde právě má majetek těchto 60 rolníků.

Co chtěli a co chtějí tito rolníci? Měřici půdy za měřici, a to stejné bonity a ve stejné vzdálenosti. Od jihu, od letiště k severu, ale od závodu k jihu, má Baťa přes 200 měřic půdy stejné bonity a ve stejné vzdálenosti od obce. Když jsem navrhoval a rolníci dávali do protokolu, aby se dala měřice za měřici, resp. metr za metr, tak prohlásil napřed bývalý četník Leksmauel, který má slušnou penzi, ale skupuje pro firmu pozemky – je to pán, který nás pronásledoval, když jsme za doby války dezertovali z armády, a který po nás střílel jako po zajících – že tam ta Baťova půda není ani za 100 Kč metr. Když jsem se o to rval v zájmu rolníků před komisí a před ministerským radou z ministerstva veř. prací a ze zemského úřadu i okresního úřadu a vodocestného úřadu, tu prohlásil zástupce firmy Kristl, že pozemky Baťovy, které těsně hraničí, přes brázdu, s pozemky zabíranými, nejsou ani za 1000 Kč metr. (Hlasy: A co tomu říkal úřad?) Úřad? Nic.

Já se nad tím pozastavuji a říkám, jak to? Víte, kolik se nabízí drobným rolníkům, že je to jen 4,50 Kč, nejvíce 5 Kč za metr? Vám se bude zdáti ta částka, budete-li kupovat půdu na Českomoravské vysočině nebo na Vsetínsku, velká, ale uvažte, že dnes v Otrokovicích nedostanete měřici zemědělské půdy pod 20.000 Kč. Jest jisté, že v příslušném zákoně je ustanovení: napřed výměra za výměru a když ne, tedy taková odměna, aby si ten člověk mohl náhradní půdu opatřiti. Ostatně bylo to také tak slibováno panem ministrem vnitra dr. Černým v květnu 1936, když jsem vedl delegaci, a také ve čtvrtek minulého týdne bylo mně slíbeno panem ministrem Zadinou, že se pošle dopis příslušnému úřadu a firmě, dopis interní, ne úřední s číslem, aby na tyto okolnosti při vyvlastňování se bral zřetel.

Vážení pánové z agrární strany, vy byste měli zde o tom mluvit – já vám tu dávám slovo, protože ani jeden z postižených nemá legitimaci naší strany, ani jeden z postižených není členem naší strany, ani naší odborové organizace – poněvadž jsou tam lidé, kteří mají 5 – 6 měřic půdy a většina půdy se jim bere. Je to pro vás škoda, řeknu vám upřímně, že přes to, že člen agrární strany Klement Laciga z Kvítkovic, rolník, byl dvakrát v klubu agrárních poslanců a žádal, aby s námi některý poslanec šel, ale nechtěl jíti nikdo, a také důvěrník vaší strany soc. demokratické Antonín Válek, který má obuvnictví zničeno konkurencí, má 12 měřic půdy a dnes mu berou třetinu, 4 měřice, žádal pana tajemníka dr. Svěráka, aby kdokoliv s deputací šel, ale nebylo mu vyhověno. Myslím, že se musíme postaviti za tyto lidi, kterým se ničí existence. Vždyť není možno, aby takto jednala firma, která zaplatila za r. 1935 120 mil. Kč daní a poplatků – a zisk byl jistě ještě daleko větší. Firma Baťa má na jihu zbytkový statek, který byl původně určen pro zvěrolékaře, ale zvěrolékař to koupil pro starého majitele, který zkrachoval, a dnes to koupil Baťa. Napajedláci chtějí, aby se za vyvlastněnou půdu dala půda na tom statku, ale firma prohlásila: Nedáme nic, nebudeme to trhat.

Jak hledíte na samostatnost těchto lidí? Nemyslíte, že je to ”mene tekel”, když ten rolník Laciga z Kvítkovic – je to typ pravého agrárníka, přes 1 q těžký – a tam ti lidé prohlašují: Vidíme, že již nic jiného nezbude nežli vytvořiti jednotnou frontu. Již vidíme, že nás všichni opouštějí, a tedy nezbude nám než to, co kdysi hlásal Franta Staněk: cepy, kosy, palcáty, a na pány!

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, aby mluvil k věci.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Vážení pánové! Není možné jenom tak lehce přes tuto věc přejíti, neboť jde o záchranu existence desítkám rolnických rodin. Řekl jsem, že je nutno poslati komisi, a já, ať děláte se mnou co chcete, vyprovokuji pány ministry, ať osobně tam jdou věc prozkoumat. Co záleží na jednom dnu, kdyby se tam, když mají dovolenou podívali? Rolníci prohlásili, že jsou ochotni státu půdu dát. Když bych musil dát zdraví a život, proč bych nedal půdu na letiště státu? Tak prohlašovali rolníci vyvlastňovací komisi. Ale soukromé firmě ji nechci dát. Dejte záruku, že když to vyvlastníte, nebude to změněno; budou-li tam však stavěny továrny, hotely, obchodní domy, pak nám to musíte vrátiti, poněvadž jsou všichni toho názoru, i letecká generalita, že se tam půda nehodí pro letecké účely. Z jedné strany Morava, z druhé strany dráha a k tomu terén je rozmoklý. Což bude válka jen tehdy, když bude mrznout a když nebude pršet? Či to bude u nás jako v Mexiku: Pro nepříznivé počasí se o týden revoluce odkládá? Jak můžete mluviti o obraně státu, když poletí italské, maďarské nebo německé letadlo na Zlín a Otrokovice a naše letadlo bude muset přistát a budeme muset shánět 6 párů koní, aby je vytáhli, a zatím může býti nepřátelskou stíhačkou nebo bombarďákem rozbito. Víme, že to letiště tam nebude, poněvadž je to nevhodný pozemek. Stejného názoru je i generalita.

Rolníci požadují, když by se letiště přeložilo a když to bude firma potřebovat pro svoje soukromé účely – vydělává na pozemcích, že ani za 1000 Kč 1 metr nechce prodat – že tedy firma musí v téže výměře a v témže místě pozemky rolníkům vrátiti. Komise ani to nechce uznati. Pánové, co chcete dělat? Řeknu vám jenom maličkost. V květnu 1936, nežli jsme šli k panu ministrovi vnitra, bylo na schůzi také 6 babiček a jedna 60letá babička povídala: ”Božíčku, kdykoli, pane senátore, jsem vás potkala, jsem se žehnala, že jste z pekel zplozenec. Tak jsem byla o vás informována. Ale najednou vidím, že jedině vy ze všech poslanců a senátorů se za nás rvete.” Nemyslete, tu popularitu pro sebe nepotřebuji, to je věcí strany, jak posuzuje ty věci, které dělám, ale nezdá se vám, že i vy si musíte takových věcí všímati, když dokazujeme, že nejen dělníka má právo kapitál zničiti, nejen dělníka manuelní nebo inteligentní práce, nejen živnostníka, ale že bude zničen i rolník? Dokažte, že u nás platí také zákon o vlastnictví, nejen o vlastnictví velkých, ale také zákon o vlastnictví těch, kteří poctivě na svém zděděném nebo získaném vlastnictví poctivou prací se živí.

Na konec ještě několik slov. Ve dnech 11. až 14. února chtěli jsme rolníkům na Břeclavsku vysvětliti, proč přesto, že se v r. 1934 a 1935 vydalo přes 140 miliónů Kč na živelní pohromy, tito rolníci nic nedostali. Svolali jsme tam, posl. Nepomucký, moje maličkost a sekretář Volavka, schůze po 4 dny – jaká hrůza, když absolvuje poslanec nebo senátor dvě schůze za den. Schůze na 11. února byly povoleny 6. února. Najednou nějaký nekorunovaný Dollfus moravský do toho zasáhl a 10. února týž úřad, který 6. února schůzi povolil, schůzi zakáže. Byli jsme na okresním úřadě; situace okr. hejtmana jest opravdu ubohá. Nemohl nám říci, proč to zakázal. My jsme na něj apelovali, že ne z vlastní iniciativy, ale on musil říci, že z vlastního rozhodnutí schůzi zakázal. Vždyť se v tom okolí nic nestalo, ani myš se nehnula, ani jediné okénko se nerozbilo, ani chlapi u muziky se neporvali, žádná demonstrace ani stávka na celém Hodonínsku se neodbývala. Nezdá se vám ten zákaz dosti podezřelý, trochu brutální, hrubozrnný a protizákonný? Myslím si, že nebude lze takto postupovat. Jestliže musil prokázat při projednávání účetní uzávěrky pan prezident Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Horák, že tam musila jíti revize, tak tam cosi sakramentsky foeničansky smrdí. Ale zákazem shromáždění se to nedá napraviti. To se na to musí jíti jinak. Proč se nemohli drobní rolníci – zase tam byli dvaceti, pětadvacetiměřicoví, ale také pěti až šestiměřicoví rolníci – dověděti, co jest jejich právem a co jim také vyplývá ze zákona? Zákon o dani pozemkové, §§ 105, 108 a 109, to, nač nedává žádná politická partaj ani krejcar ze svých zisků kartelářských nebo jiným způsobem získaných, ať platí stejně nejen pro statkáře, ale také pro ty nejmenší a střední rolníky. Vznáším z tohoto místa protest proti takovému postupu a prohlašuji, že použijeme všech prostředků. Řekl jsem také panu hejtmanovi, je-li mu vhod, že na Hodonínsku byl dva roky klid. Před časem, nestačilo-li ani 100 četníků, musili vyrukovati dragouni s helmicemi a šavlemi. Snažili jsme se, aby klid byl, ale když svoláme schůzi do 23 obcí, kde rolníkům chceme vysvětliti, jak se nakládá s penězi z veřejných prostředků, zakáže se to a nadiktuje se 150 četníkům, aby obsadili obce. Myslíte, že je to uklidnění občanů? Na každé návsi bylo 300 až 400 lidí, četníci je rozháněli a můžete si představit, jak se loyální lidovec, loyální agrárník nebo živnostník na to díval. A pak se nemůžete divit, že nechápe, proč se mu nemůže vysvětlit, kam se poděly peníze, určené v roce 1934 a 1935 na záchranu za krupobití. Tak to nepůjde. Nic nebude platno štvát proti lidové frontě, když takovým způsobem budete postupovati jak proti specielním rolníkům, tak proti domkářům, kteří jsou z části rolníky a z části dělníky. Oni sami poznají pravdu, jako ten agrárník Laciga z Kvítkovic, a sami se budou bíti za vytvoření lidové fronty, aby již jednou ti žraloci byli omezeni ve své rozpínavosti a dravosti. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen.

Rozprava je skončena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. Keila, Patzaka a Liehma.

Žádám, aby byl přečten.

Zástupce tajemníka senátu dr. Trmal (čte):

Pozměňovací návrh sen. Keila, Patzaka a Liehma:

§ 3 ve čl. I se doplňuje novým odstavcem C, který má zníti:

”V případě přestěhování (§ 43 živn. řádu) z území země Slovenské a Podkarpatoruské do území země České a Moravsko-Slezské musí uchazeč o koncesi podati průkaz způsobilosti podle ustanovení §u 15 živn. řádu v jisté míře ve smyslu ustanovení §u 3, 1, A tohoto návrhu zákona. V tomto případě pozbude platnosti ustanovení §u 3, B, a, druhá věta.”

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Pechanec: Nedoporučuji tento doplňovací návrh, poněvadž je na to v původním zákoně pamatováno. Prosím, aby osnova zákona byla schválena podle zprávy výborové.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu sen. Keila, Patzaka a Liehma budeme hlasovati takto ve čtení prvém: nejprve o osnově zákona podle pozměňovacího návrhu sen. Keila, Patzaka a Liehma; bude-li tento návrh zamítnut, o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto pořadu hlasování námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí s tím, aby osnova zákona zněla podle návrhu sen. Keila, Patzaka a Liehma, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s tím, aby osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Tím tedy tato osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Do výboru branného nastupuje za sen. Špatného sen. Javornický.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek 25. února 1937 o 11. hod. s

pořadem:

1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s obchodní dohodou mezi republikou Československou a republikou Uruguayskou, podepsanou v Montevideu dne 23. března 1936 (tisk 332).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s dodatkovou dohodou k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávií ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou výměnou not ze dne 16. července 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, čís. 234 Sb. z. a n. (tisk 334).

3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se zavádí průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepnickou v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 317).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Bratislavě ze dne 31. března 1936, č. j. Nt XVIII 302/36, za vydání sen. dr. Labaje k trest. stíhání pro přečin pomluvy podle §u 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. 2666/1936 předs.) (tisk 342).

5. Zpráva imunitného výboru o žiadosti kraj. súdu v Moste zo dňa 19. júla 1936, č. j. Nt XI 74/36, za súhlas k trest. stíhaniu sen. Bocka pre zločin podľa §u 87 tr. zák. a priestupok podľa §u 4 zákona č. 309/1921 Sb. z. a n. (č. 3014/1936 preds.) (tisk 355).

6. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona o drahách (železniční zákon) o další 3 měsíce (tisk 359).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 18 hod.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP